(11.00 hodin)
(pokračuje Pekarová Adamová)
Nouzový stav již skončil, centrální nákupy jsou také ukončeny. Pan ministr tedy nemá mít jakýkoliv problém s kontrolou, jak sám tvrdil, a proto i předpokládám, že poslanci hnutí ANO zřízení komise podpoří, protože v rámci komise chceme získat objektivní informace, zabývat se celou situací na základě ucelených dat, podkladů a prozkoumat je skutečně do hloubky. Nikoliv jenom tady jednotlivými projevy, kdy se nedá příliš reagovat na všechny skutečnosti, které v nich zazní, nedá se jít tedy více do detailů. A to by ta komise skutečně jít mohla.
Ráda bych také ještě připomněla, že nákupy ochranných pomůcek začalo prověřovat také Ministerstvo financí a ten argument, že věc vyšetřuje NKÚ, a už tak není dalšího vyšetřování třeba, se tím trochu vytrácí. Proč ne vícestupňová kontrola, proč ne více očí, které budou moci najít případné nedostatky? Samozřejmě oproti vyšetřování NKÚ nebo Ministerstva financí je jednání sněmovní komise zpravidla veřejné, díky čemuž se daňovým poplatníkům průběžně mohou dostávat objektivní informace, jak bylo nakládáno s jejich penězi. Ty peníze, za které bylo nakupováno, jsou právě z daní našich občanů, firem a já nevidím jediného důvodu, proč by neměli tyto informace mít i v průběhu samotných šetření.
Poslední zprávy ukazují, že jen za dovoz veškerého materiálu zaplatilo Ministerstvo vnitra - tedy jenom za tu dopravně-logistickou část - 700 milionů korun, za samotný materiál další 4 miliardy, a samozřejmě další miliardy jsou tedy i v gesci Ministerstva zdravotnictví. Takže celkově jde téměř o 10 miliard korun z veřejných peněz. Samozřejmě také neopomíjejme, že pokud nasvědčují skutečnosti zjištěné vyšetřovací komisí, že byl spáchán trestný čin, může vyšetřovací komise oznámit takovou skutečnost orgánům činných v trestních řízeních.
Oceňuji přístup pana Hamáčka, který řekl, že je připraven před námi obhájit všechny dodávky, které jeho rezort kvůli epidemii nemoci COVID-19 zajistil. A věřím, že kolegové z ČSSD svému předsedovi toto umožní, že rovněž zřízení vyšetřovací komise svými hlasy podpoří. Pan ministr Vojtěch zase v otázkách Václava Moravce řekl, že se neobává ani kontrol z NKÚ. Dnes tady ale oba dva hovořili jinak a oba dva říkali, že co se týče vyšetřovací komise, tak nevidí důvod pro její zřízení. Pokud skutečně stojí za těmi do té doby pronesenými deklaracemi, tak nevidím důvod, proč by měli vyšetřovací komisi bránit.
Co má být vlastně smyslem této komise? Není to pouze shromáždění veškerých podkladů k nákupům a distribuci ochranných pomůcek a dalšího veškerého zdravotnického materiálu v době nouzového stavu od jednotlivých organizačních složek státu a vyhodnocení efektivity a transparentnosti těchto nákupů, dodržování potřebné kvality, ale komise by zároveň měla navrhnout i systémové změny a doporučení pro zajištění transparentních a efektivních nákupů a zajištění efektivní distribuce výrobků jednotlivými organizačními složkami státu v době nouzového stavu i do budoucna.
Je smutné, že místo toho, aby vláda ve světle současných nejasností usilovala o co největší transparentnost, tak nám zde naopak byly předkládány k novelizaci zákony, jako je zákon o veřejných zakázkách, které právě dávaly jenom prostor k dalším pochybnostem a spekulacím.
Často se také používá argumentace, a to nejenom tady v rámci Sněmovny, ale i v mediálním prostoru, velmi častá otřepaná fráze, že nemá smysl žádnou komisi zřizovat, protože žádná komise nikdy nic nevyřešila. Slyšeli jsme to tady opravdu v médiích tisíckrát. Proč tedy stále tento institut u nás funguje? Asi proto, že jsme parlamentní demokracie, že tu stále máme demokratický právní stát, ve kterém Parlament plní kontrolní roli vůči exekutivě. A pokud někdo zpochybňuje institut vyšetřovací komise, může stejně tak zpochybňovat právo poslanců na informace od vlády, může zpochybňovat nárok interpelovat nebo třeba povinnost vlády účastnit se vůbec jednání Poslanecké sněmovny. Ale to tady vlastně od nikoho neslyšíme. Takže nevidím důvod, proč najednou jeden z institutů, který jednací řád umožňuje, by měl být takto zásadně zpochybňován.
Vážené kolegyně, vážení kolegové, v první řadě si vás samozřejmě dovoluji požádat vůbec o schválení navrženého programu, abychom vůbec mohli ten bod projednávat a abychom mohli projednat návrh 46 poslanců, kteří splnili náležitosti zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny a na základě něho navrhují zřízení této komise. Myslím, že je zásadní, aby k tomu mohli vystupovat i ostatní poslanci bez přednostního práva, aby se mohli jasně vyjádřit, abychom to mohli prodiskutovat, a tím, že budeme hlasovat vůbec pro schválení programu, jim k tomu dáme prostor. Samozřejmě mimo jiné, mimo ostatní body, které jsou neméně důležité a ke kterým ta diskuze určitě bude taktéž potřebná, a z ní vyplyne i mnoho důležitých informací nejenom pro nás, ale i pro veřejnost.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji paní předsedkyni. Nyní s přednostním právem vystoupí pan předseda Miroslav Kalousek. Prosím máte slovo.
Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo. To zásadní k programu schůze řekla paní předsedkyně. Já po ní nebudu ty argumenty opakovat. Dovolte mi jenom dvě poznámky k předřečníkům, k panu předsedu Filipovi a k panu ministru Hamáčkovi.
Pan předseda Filip řekl, jak se začal kumulovat státní dluh od roku 1997. Tak bychom si možná mohli pamatovat, že se v České republice kumuloval od roku 1993. Patří ke klausovským mýtům, že jsme měli v devadesátých letech vyrovnané rozpočty. Prosím pěkně neměli. Měli jsme vyrovnané bilance státního rozpočtu, ale ztráty se tvořily v transformačních institucích, ať už se jmenovaly Konsolidační banka, nebo Česká finanční, a ty ztráty v těchto transformačních institucích se nepočítaly do bilancí státního rozpočtu. Do bilancí státního rozpočtu se začaly započítávat až s novelou rozpočtových pravidel, která byla schválena v roce 2000. Teprve od roku 2000 máme skutečně v bilanci zachycené všechny ztráty a deficity. Do té doby se to schovávalo po různých šuplatech a tvrdilo se, že máme vyrovnané rozpočty. To je, myslím, pro rozpočtovou historii docela důležité si tohle občas připomenout.
Druhá poznámka, k panu ministru Hamáčkovi, který opakovaně - kdyby to řekl jenom tady, tak bych snad ani nereagoval, ale on to napsal asi v pěti rozhovorech, které vedl. Vždycky říká: ten Kalousek tenkrát říkal, že kvůli třem nakaženým se nouzový stav nevyhlašuje. A ta kritika byla neoprávněná. No, ten Kalousek to takhle neříkal. Ten Kalousek říkal, že pokud pan ministr Hamáček chce vyhlásit nouzový stav při třech nakažených, tak má asi informace, které ta veřejnost nemá. A to si myslím, že dneska už můžeme říct ano, to byl pravdivý výrok, pan ministr Hamáček měl informace, které ta veřejnost neměla. Můžeme vést diskuzi o tom, jestli bylo dobře, že to řekl, nebo neřekl. Já si myslím, že v tom je ten zásadní problém. Že řada těch rozhodnutí, která vláda činila - já je nechci kritizovat, protože si umím představit, pod jakým tlakem rozhodovala - ale řada těch rozhodnutí prostě nebyla podložena daty. Vláda rozhodovala na základě nějakých informací, které často ta veřejnost neměla. A potom můžeme spekulovat, jestli je ta vláda měla, nebo neměla. (Silný hluk v sále. Přesedající žádá o klid.)
Takže jenom tohle jsem chtěl uvést na pravou míru. Ano, řekl jsem, že pokud kvůli třem nakaženým chce ministr vnitra vyhlásit nouzový stav, má zřejmě informace, které veřejnost nemá. Což si myslím, že byla pravda. Ministr Hamáček měl informace, které veřejnost neměla, a já si myslím, že veřejnost na ně měla právo.
Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji, pane předsedo. Nyní s přednostním právem vystoupí místopředseda vlády, ministr průmyslu a obchodu a ministr dopravy Karel Havlíček. Prosím, pane místopředsedo, máte slovo. ***