(13.00 hodin)
(pokračuje Jurečka)
Když se podíváme na otázku klecových chovů, tak já jako zemědělec - a máme doma dneska asi 70 slepic, které chováme na podestýlce, jsou to spokojené šťastné slepice, myslím že možná šťastnější než ta, co byla na facebooku pana premiéra asi před třemi měsíci. Starají se o ně děti. A myslím si, že by nám všem mělo ležet na srdci to, abychom ke zvířatům přistupovali s co největší etikou, abychom jim vytvářeli co nejlepší podmínky pro jejich chov. Na druhou stranu ale musíme také vnímat, v jakém kontextu se o těchto věcech bavíme, jak vypadají podmínky chovů v ostatních zemích Evropské unie, když máme společný trh. Jak vypadají podmínky chovu v jiných, třetích zemích, které mají přístup na náš trh, což je třeba právě Ukrajina a jiné třetí země, a jak se rozhodnutí, které Poslanecká sněmovna udělá, promítne do domácí produkce, do nákladů, do ceny a také do dopadů na zemědělce, na venkov, na zaměstnanost.
A tady si myslím, že je věc, na kterou je potřeba upozornit, že by bylo velmi dobré předtím, než dojde ke skutečnému zákazu klecového chovu drůbeže, drůbeže, která je určena k produkci vajec, tak aby k tomuto rozhodnutí došlo na úrovni Evropské unie, aby o toto se snažil pan premiér, pan ministr zemědělství. Protože pokud to uděláme na úrovni členského státu jenom v České republice nebo jenom v nějakých vybraných zemích, v našem okolí je to Rakousko, některé spolkové země Německa, tak můžeme dosáhnout toho, že nám poklesne naše soběstačnost a bude tady nárůst dovozu především z Polska, ze Slovenska a z některých východních zemí.
My jsme samozřejmě v té debatě velmi pečlivě vyhodnocovali ty varianty těch tří pozměňovacích návrhů. Jeden, který chce ukončit klecový chov do roku 2025, další 2027 a pak ten - ještě kompromisní - roku 2030. Jako klub KDU-ČSL jsme se rozhodli primárně podporovat to ukončení k roku 2027. Rok 2025 s ohledem třeba na nutnost realizace nových hal, nových prostorů pro chov je poměrně krátký, protože když sečtete délku stavebního řízení, přičtete k tomu třeba řízení o EIA a podobně, tak za pět let se to prakticky nedá stihnout.
Ale byl bych velmi rád, ať už to budeme hlasovat dnes, nebo za čtrnáct dnů, aby opravdu naše vláda si vzala za své, že bude usilovat o takovýto postup na celoevropské úrovni, protože já nechci přispívat k tomu, abychom zhoršovali situaci našich chovatelů. A kromě naší evropské úrovně chci zmínit jednu důležitou věc - aby tady byl také zákaz pro dovoz takovýchto vajec do (ze?) třetích zemí. Pokud to bude platit i pro třetí země, tak potom ty podmínky vůči našim chovatelům a ten cíl, který se tady sleduje, bude naplněn. Ale pokud to dopadne jako u kožešinových zvířat, že sice v naší republice je nechováme, ale dovážejí se ty výrobky z jiných zemí a ze zemí, kde byly a jsou daleko horší podmínky pro chov těchto zvířat, tak potom je to jenom pokrytecké. A byl bych také rád, aby byl jasný vzkaz vůči chovatelům, především těm středním a malým, kteří také tyto chovy mají, aby jim bylo pomoženo z hlediska nutných investic, které budou muset udělat při přechodu na jiné typy chovů.
Pokud jde o cirkusy, tak samozřejmě ta debata také byla poměrně široká. A já rozumím lidem, kteří přicházejí a říkají zase, i v této oblasti chceme lepší péči o zvířata. Na druhou stranu ale srovnávejme srovnatelné. Nebuďme pokrytci. A jestliže tady přicházejí návrhy, které jsou výrazně nad rámec toho, co za dva roky odpracovávala pracovní skupina, kde byli zástupci všech zúčastněných stran, zemědělství, životního prostředí, nevládních organizací, cirkusů a podobně, kteří přišli s posunem, kvalitativním posunem péče o zvířata v cirkusech, tak musím říct, že některé návrhy, které jdou nad rámec této dohody, dohody která znamená licencování, která znamená přísnější dohled vůči zvířatům v cirkusech, tak si kladu otázku, proč tito stejní lidé, kteří tyto návrhy podávají, neřeší třeba některé aspekty chovů v zoologických zahradách.
Před třemi čtyřmi týdny jsme mohli sledovat debatu, co se děje s mláďaty rysa v zoologické zahradě Ostrava. Každý rok chodí rodiče, děti obdivovat nově narozená mláďata - a kde jsou, když se narodí další? Často tato zvířata končí v kafilerkách. Zdaleka ne všechna zvířata v zoologických zahradách jsou součástí záchranných programů. Ne vždy je to tak jako kůň Převalského, který potom se vrací zpátky do Mongolska.
Takže uvědomujme si i tyto souvislosti, které vnášíme do té debaty, chceme udělat nějaký krok, a jestli je to vždycky vyvážené. Jestli když řešíme přístup ke zvířatům ať už v klecových chovech, nebo v zoologických zahradách, nebo v cirkusech, jestli se umíme podívat i k nám domů, jak probíhá chov rybiček, hlodavců, plazů, ptáků ve voliérách, jestli to jsou vždycky důstojné podmínky, podmínky odpovídající přirozeným původním podmínkám těchto zvířat ve volné přírodě. No zdaleka nejsou. Takže prosím pěkně, zkusme se na ty věci dívat opravdu nějakým objektivně racionálním pohledem a umějme tyto věci vyvažovat a přemýšlejme, jakým způsobem budeme rozhodovat a jaké to bude mít dopady.
Takže tolik shrnutí za naši diskusi uvnitř klubu KDU-ČSL. Díky za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Dobré odpoledne, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, budeme pokračovat. Než dám slovo těm, kteří se nyní přihlásili s přednostním právem, seznámím vás s omluvenkou. Paní poslankyně Černochová se nám omlouvá z dnešní schůze od 13.20 hodin do konce jednacího dne z pracovních důvodů, neboť bude oddávat.
A nyní s přednostním právem se mi přihlásil pan poslanec Válek za poslanecký klub TOP 09 a poté pan poslanec Faltýnek. Prosím.
Poslanec Vlastimil Válek: Dobré odpoledne, dámy a pánové. Ono je vždycky obtížné hlasovat a diskutovat o legislativě, kde se emoce, fakta a řekněme věda jaksi nepotkávají, ale často stojí proti sobě. Já bych se pokusil shrnout stanovisko klubu TOP 09, o kterém jsme dlouhodobě diskutovali, a troufnu si říct, že jsem v tom klubu spíš na pozici toho ratia, těch faktů a vědy.
Ten důvod je jednoduchý. Já nejsem zemědělec, ale v Brně byl jeden z nejsilnějších ústavů experimentální patofyziologie vedený profesorem Vašků - kdo jsou lékaři z Brna, tak ho znají velmi dobře. Aa profesor Vašků u dávno, dávno, ještě před rokem 1989, dělal řadu studií stresových faktorů u zvířat v různých podmínkách. Pamatuji si velmi dobře na tu práci, co dělá kráva, když se jí ohřívá nebo chladí hypofýza, kdy ovuluje nebo neovuluje hrdlička, když se dívá do zrcadla a tak dále, a ty práce tehdy se nám zdály třeba trošku zábavné, ale v dnešním kontextu a z dnešního pohledu opravdu pracovali s tvrdými daty a hodnotili kvalitu stavu živé přírody, stavu zvířat a vliv různých typů stresů jednak na ta zvířata, a potom na produkty, které případě produkuje, ať už je to maso, ať už jsou to vejce.
Myslím si, že řada z vás, kteří jste v zemědělství, zná velice dobře práce vlivu stresu například na vepřové maso, z těch posledních, které jsem četl, a vlivu na vápník a Krebsův cyklus, respektive ATP, ADP a změny, a co to působí v kvalitě masa, jak obrovské dopady to má, a ví, že tento vliv je daleko silnější možná než genetický vliv. Možná si někteří z vás, co tady byli v tom roce 2005, když se, myslím, nebo 2012, když se hlasovalo o těch obohacených klecích, tak vzpomenou na ty publikace, tuším, paní profesorky - teď mně vypadlo - Fialové, která dělala poměrně velkou studii a zjišťovala, že vlastně ta vejce by mohla být horší, protože mikroby pronikají přes skořápku dovnitř. Nakonec se ukázalo, že ty výsledky až takové nejsou.
Prostě dívejme se na to svým způsobem jako na nějaký pokrok, na nějaký vývoj, na nějaké změny. A z toho důvodu se domníváme, klub TOP 09, že je potřeba podpořit pozměňovací návrhy, které ukončí v nějakém horizontu klecové chovy tak, aby to samozřejmě co nejméně postihlo ty, kteří se tomu budou muset přizpůsobit, a samozřejmě jde nám o kvalitní produkty pro naše občany. My podpoříme pravděpodobně všechny ty varianty, ale jsme připraveni na diskusi a jsme připraveni na debatu.
Co se týče cirkusu, je to o čisté emoci. Já jsem si stoprocentně jistý, kdybychom po dočtení Kubuly a Kuby Kubikuly tady před, já nevím, třiceti, čtyřiceti letech stáli, že bychom bojovali za to, aby medvědáři mohli dál pokračovat. Kdo si dneska vzpomene na to, kdo byl medvědář? Kdo to vůbec ví? Takových profesí, které různým způsobem pracovaly se zvířaty, prostě bylo a je a bude a ten posun v tom se mění.***