(10.00 hodin)
Poslanec Bohuslav Svoboda: Vážený pane předsedající, vážení poslanci, jsem velmi rád, že mohu vystoupit, že to první, zvláštní hlasování, které zamítalo obecnou rozpravu, nakonec neprošlo, protože skutečně je celá řada věcí, o kterých musíme hovořit. A já rozumím tomu, že prováděcí vyhláška je samostatná věc a teď že hlasujeme o zákonu. Ale jsou některé věci, které se v tomto zákonu objevují a promítají. A já samozřejmě vnímám to, že v těch návrzích ta otázka ambulantních specialistů s těmi 4 % je tak na hraně. Rozumím tomu, že praktičtí lékaři jsou složití, protože mají platbu za kapitaci a platbu výkonu, je to padesát na padesát. Čili pro ně to navýšení také bude podstatně menší, protože polovina té jejich ceny vychází z kapitace, která zůstávala pravděpodobně neměnná.
Ale chtěl bych se připojit k tomu, co tady říkala kolegyně Richterová, k té problematice týkající se lékáren. Lékárny jsou naprosto jednoznačně součást zdravotní péče. A my máme tady v návrhu kompenzačního zákona, který má ty nedostatky nebo tu ztrátu těch výdělků nahradit vlastně změnou výše úhrady za výkonovou činnost. Lékárny nebo poskytovatelé lékárenské péče vlastně žádnou výkonovou činnost nemají. Oni mají jedinou, což je naprosto ekonomicky nepodstatné, přirážku za jedno zpracování receptu, ale jinak jsou financovány takzvaným signálním předpisem Ministerstva zdravotnictví, který uplatňují shodně na léčivé přípravky ze zdravotního pojištění plně hrazené, částečně hrazené a nehrazené. Na rozdíl od ostatních lékařských nebo jiných zdravotnických poskytovatelů tak kompenzace zdravotních pojišťoven není u lékárníků vlastně promítnuta a z předešlých jednání vyplývá, že by vlastně žádnou nedostali.
Pokud by tedy lékárny nedostaly plnou kompenzaci nákladů souvisejících s COVID-19 od zdravotních pojišťoven skrze kompenzační zákon, ale současně byly zvoleny možnosti získat benefit prominutí pojistného ze zákona o promítnutí pojistného - víme, že tento zákon už je v Senátu, už se projednává, a je jasné, co se projednává, a tam jsou lékárníci z tohoto zákona vyjmuti, proto si myslím, že je potřeba najít nějakou cestu, jak by se lékárníci k jaké kompenzaci dostali.
Proto budu navrhovat, aby stejný benefit, jaký bude dán podnikatelům mimo zdravotnictví z titulu zákona o prominutí pojistného, zkráceně řečeno, aby se tento zákon uplatnil na lékárny, tedy aby měly nárok na prominutí pojistného jako nezdravotničtí podnikatelé. Po technické stránce samozřejmě by to mělo být děláno pozměňovacím návrhem k zákonu o prominutí pojistného. Ale tak jak jsem říkal, ten je v Senátu, a po vrácení do Sněmovny by to znamenalo další zdržení. Proto volím jiné řešení, tedy novelizaci zákona o prominutí pojistného pozměňovacím návrhem ke kompenzačnímu zákonu, který teď projednáváme. Ten pozměňovací návrh je pojat tak, že doslova přebírá znění zákona o prominutí pojistného a jen jako beneficienty uvádí poskytovatele lékárenské péče všude tam, kde zákon o prominutí pojistného jmenuje všechny zaměstnavatele.
Co se týče té číslovky, která v tomto zákonu je řečena, ta je dána počtem 50 zaměstnanců. Já upozorňuji, že 50 zaměstnanců má v této zemi 935 lékáren, to jest necelá třetina z toho jejich celkového počtu. Myslím si tedy, že bychom na tom zákonu neměli nic změnit, že bychom tam měli nechat tuto číslovku a jenom zařadit poskytovatele lékárenské péče do tohoto zákona, to znamená, verbis expressis tam napsat, že mají tento nárok.
Ten návrh, tak jak ho tady říkám, byl zadán, má své číslo a já se k němu přihlásím ještě v podrobné rozpravě.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Hezké dopoledne, vážené paní poslankyně, páni poslanci, členové vlády, budeme pokračovat v rozpravě. Děkuji panu poslanci Bohuslavu Svobodovi. Nyní pan poslanec Ferjenčík. Máte slovo, pane poslanče.
Poslanec Mikuláš Ferjenčík: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já jsem chtěl především poděkovat těm sedmi koaličním poslancům, kteří umožnili, aby se tato rozprava konala. Přiznám se, že jsem vlastně nezachytil vůbec nic kontroverzního. Ta rozprava byla naprosto věcná. Dokonce v ní vystoupilo i několik poslanců, kteří hlasovali proti konání té rozpravy, a je podstatné zmínit i to, že v tom zdravotnictví se točí miliardy a ta vyhláška bude mít dopady na skutečně miliardy veřejných peněz, takže bych velmi apeloval na to, aby příště v hlasování o konání obecné rozpravy nebylo takhle natěsno, ale aby se normálně automaticky schvalovalo, jako to tu dosud bylo zvykem. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Ferjenčíkovi. Pardon... a ještě v obecné rozpravě. Dobře, tak v tom případě prosím, pane poslanče. Máte slovo.
Poslanec Pavel Bělobrádek: Děkuji, pane místopředsedo. Vážení členové vlády, kolegyně, kolegové, já bych se také přimlouval nejenom za lékárny, ale i za lázně, tak jak to tady zaznělo.
Za prvé, lékárny byly v té první linii. Tam často bylo velmi složité pro některé pacienty dostat se do těch lékáren, kam chodí běžně, třeba do supermarketu, protože skutečně měli strach, že se tam setkají s velkým množstvím lidí, zatímco u těch menších nebo na těch menších městech samozřejmě to měli blíže. Třeba tam normálně nechodí, protože si běžně kupují léky nebo si je vyzvedávají v rámci nákupů, a proto i ta síť je velmi důležitá, protože pak právě v takovýchto případech je velmi obtížné pro pacienty, když třeba jim nefungovala hromadná doprava tak jako běžně, nebo nejezdily autobusy, tak to bylo velmi významné.
Druhá věc jsou skutečně lázně, protože ty dostaly pořádný zářez, a všichni jsme si vědomi, že u mnohých z těchto kapacit byly vyčleněny proto, aby tam eventuálně byli centrálně umístěni pacienti, kteří by byli nakaženi, při tom, kdyby vypukla skutečně u velkého procenta lidí, pokud by propukla choroba. To znamená, ony tam zastávaly i tuto možnost. Samozřejmě to si musí potom kompenzovat většinou s kraji, nicméně i tak pro ně to byl velký zásah do jejich ekonomiky a pochopitelně provozní náklady jim zůstávaly dál. Takže určitě se přimlouvám, abychom to takto také potom zohlednili.
Samozřejmě nejednáme o konkrétním znění vyhlášky, ale jednáme o parametrech, které se v té vyhlášce potom objeví, samozřejmě Sněmovna neschvaluje vyhlášku, to je věc ministerstva, bavíme se o těch elementárních principech a myslím si, že proto sem patří i o tom hovořit, co by se tam objevit mělo a co vlastně umožníme Ministerstvu zdravotnictví, aby pak konkrétně v té vyhlášce bylo napsáno. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Pavlu Bělobrádkovi za vystoupení a ptám se, jestli se někdo hlásí ještě do obecné rozpravy. Pokud ne, tak obecnou rozpravu končím. Ptám se pana ministra, jestli má zájem o závěrečné slovo. Má, dobře. Až za... ano, děkuji. Omylem jsem smazal pana kolegu Kaňkovského z podrobné rozpravy, už je tam zpátky. Pane ministře, máte slovo.
Ministr zdravotnictví ČR Adam Vojtěch Děkuji za slovo, vážený pane předsedající. Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, já velmi stručně.
Skutečně, ten zákon nám dává zmocnění vydat příslušnou vyhlášku, byť je třeba stále zdůraznit, že je možné se rozhodnout jinak. Ten zákon jasně obsahuje ustanovení, že je možné mezi zdravotní pojišťovnou a konkrétním poskytovatelem uzavřít samozřejmě speciální kontrakt. To jsou ty debaty, o kterých jsme tady hovořili. Nevím už, kdo to zmiňoval, že samozřejmě můžou být nějaké individuální případy a tak dále, takže v tomto směru to není zásadně restriktivní v tom směru, že by se všichni museli řídit pouze podle té kompenzační vyhlášky, ale zdravotní pojišťovna může právě v rámci své smluvní volností a kontraktu s poskytovateli zohlednit individuální případy. Takže tolik jenom k tomu, abychom viděli, jaký je vlastně ten rámec. ***