(16.20 hodin)
(pokračuje Rakušan)
Zároveň bych chtěl avizovat, že jsem po poradě s předsedou Poslanecké sněmovny Radkem Vondráčkem dospěl k finálně trochu upravenému usnesení, které bych vám nyní přečetl, a budu avizovat, které body jsou i ve shodě s panem předsedou Poslanecké sněmovny, a zároveň vás upozorním na bod, kde se mé usnesení přeci jenom liší.
Bod číslo 1. Ve shodě s panem předsedou: Poslanecká sněmovna se distancuje od rozhovoru místopředsedy Poslanecké sněmovny Vojtěcha Filipa v médiu Ministerstva obrany Ruské federace Krasnaja zvezda.
Za druhé. Ve shodě s panem předsedou: deklaruje, že slova místopředsedy Vojtěcha Filipa nereprezentují postoj Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR k československým legionářům.
Třetí bod je bod z mého původního návrhu - není ve shodě s panem předsedou: vyzývá místopředsedu Vojtěcha Filipa, aby jako ústavní činitel při veřejných prohlášeních důstojně reprezentoval ČR a oficiální směr zahraniční politiky formulovaný vládou a Ministerstvem zahraničí.
Čtvrtý bod opět ve shodě s panem předsedou: prohlašuje, že českoslovenští legionáři a jejich hrdinství a odhodlání na všech frontách první světové války se těší naší úctě, protože se zásadním způsobem zasloužili o vznik samostatného svobodného a demokratického Československa.
Znovu říkám, můžeme se tady pustit do debat o historii, o tom, jaký je náš pohled na tu kterou historickou událost. Ale toho se návrh mého usnesení netýká. Ten se týká jednoznačného postoje české Poslanecké sněmovny, která se distancuje od osobních názorů pana místopředsedy Filipa, bohužel vyslovených pod označením místopředseda Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Tak já děkuji. Ujměte se prosím role zpravodaje. Zároveň bych konstatoval, že zde mám na předsednickém stolku dva návrhy usnesení, ani jeden přesně neodpovídá tomu, co bylo načteno, takže budu potom doufat v přesné znění.
A nyní tedy otevírám všeobecnou rozpravu, do které jsou přihlášeni elektronicky nebo písemně dva poslanci. Nicméně s přednostním právem se mi přihlásil pan místopředseda Filip. Než dorazí k mikrofonu, seznámím vás s omluvami. Takže omlouvá se nám paní poslankyně Válková mezi 16.15 a 17.15 z pracovních důvodů, omlouvá se nám pan poslanec Okleštěk mezi 16. a 19. hodinou z rodinných důvodů, omlouvá se nám pan poslanec Vrána mezi 16. a 19. hodinou z důvodu nemoci. Prosím, pane místopředsedo.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, členové vlády, Já se pokusím krátce uvést věci, tak jak jsou. Já nemohu odpovídat za to, co z jednotlivých výroků kohokoliv z nás, a tím méně z mých výroků udělají novináři ať už v České republice, nebo někde v zahraničí.
Já jsem poskytl rozhovor, tak jak poskytuji rozhovor i jiným deníkům kdekoliv v zahraničí, časopisu Krasnaja zvezda. Poslal jsem ho v češtině k překladu, a mohu tedy říct, že jsem žádný výrok, který by poškodil dobré jméno československých legií, neřekl. Řekl jsem - a zčásti to i citoval pan kolega Rakušan - že v České republice existují lidé, kteří mají různý názor na československé legie. A to je pravda. Těžko můžeme někomu nařídit, aby říkal jenom to, co si myslí jednotlivec v tomto státě, byť by byl jakkoliv postavený.
Vycházím i z toho, že v roce 2018, když jsme měli jednu z nejvyšších aktivit, zejména ty roky předtím, na dostavbu památníku československých legionářů v Rusku, vyšlo několikrát v různých časopisech to, jak kontroverzní je ta situace, a dokonce některé noviny měly titulky: Hroby československých legionářů v Rusku budí silné vášně. Ano, budí silné vášně. Já jsem se s tím setkal, když jsem byl na cestě, parlamentní cestě, do Jekatěrinburgu, tak jsem navštívil hrob československých legií na hřbitově v Jekatěrinburgu, položil jsem tam květiny, a myslím si, že ta pieta byla úplná, tak jak si jí naši legionáři zaslouží. Několikrát jsem také byl požádán o to, abych pomohl tomu, aby ty hroby legií byly postaveny tam, kde o to byl zájem.
Samozřejmě existují místa, kde se to daří. Já jsem k tomu použil příměru, když se mě ptali novináři, že si cením toho díla Jaroslava Haška, velitele města Bugulmy, kde v Bugulmě stojí památník československých legií. Nebyl žádný problém s místní samosprávou, aby tam ten pomník vznikl. A naopak tam vzpomínku na Jaroslava Haška mají úplnou a pozitivní, venkoncem byl to on, který ve svém prvním opatření v Bugulmě, když tam byl z pověření, nechal Bugulmu odzbrojit, všechny ty zbraně přinesli a druhý den byla Bugulma dobyta, s tím, že on předal velení města Bugulmy jinému představiteli tehdejší sovětské moci.
Já to říkám proto, abychom si uvědomili, že ne všude to bylo tak jednoduché jako v Bugulmě. A existují minimálně dva případy, kdy ty památníky našim legionářům jsou po dohodě podle smlouvy z roku 1993 připraveny, ale nejsou instalovány. A já jsem ty své výroky směřoval k tomu, že těžko můžeme chtít od kteréhokoliv českého politika, aby se zastal výstavby těch památníků ve chvíli, kdy tady demontujeme památník maršála Koněva a státní moc, tedy Ministerstvo zahraničí, Ministerstvo obrany, nedělá nic a říká, že to je věcí samosprávy, což úplně není pravda, protože je jasné, že každý, kdo byl zvolen zastupitelem, skládá přísahu, že bude dodržovat Ústavu a zákony České republiky. A mezi ty zákony České republiky patří i smlouva z roku 1993 mezi Ruskou federací a Českou republikou, kterou podepsali v té době Boris Jelcin a Václav Havel. I to je součást českého právního řádu, o kterém přísahou slíbili zvolení zastupitelé, že ji budou respektovat. A v tom případě, když tady máme náš jaksi krok, české strany, v rozporu s touto mezinárodní smlouvou, chtějte po ruské straně, aby tam postavili ty dva památníky, které dosud nestojí. (V sále je silný hluk.)
Já upřímně říkám, že když jsem byl v minulosti ochoten kdykoliv - podotýkám kdykoliv - se zastat té realizace té smlouvy, to znamená, aby ty sovětské orgány dříve, nyní tedy orgány Ruské federace, a ty místní orgány té místní moci, ty místní samosprávy, aby povolily výstavbu těch památníků, přestože ta místa byla zmítána obrovskými boji a obrovskými ztrátami na životech jak na straně československých legionářů, tak na straně ruských občanů -
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Pane místopředsedo, já vás přeruším a dovolím si požádat sněmovnu o větší klid. Prosím, pokračujte.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Takže jsem řekl, že se na tom těžko mohu podílet, protože bych při každém rozhovoru byl konfrontován s tím, že my památníky odstraňujeme v rozporu s touto mezinárodní smlouvou a chceme, aby oni nové památníky instalovali. A já souhlasím s tím, že by ty památníky měly být instalovány, že kromě toho, co tady řekl kolega Rakušan, ještě měly československé legie kromě toho zásadního podílu na tom, že nás respektovala mezinárodní společenství a pomohlo to vzniku samostatného československého státu. Venkoncem Tomáši Garriguovi Masarykovi se říkalo Pan Rusko v té době, protože ty jednotlivé strany válečného konfliktu první světové války v podstatě oceňovaly to, že československé legie na dlouhou dobu zadržely ty německé vojáky, kteří nemohli být připuštěni na francouzskou frontu, a minimálně podle vojenských historiků a podle těch, kteří se zabývají vojenskými operacemi, o několik měsíců zkrátily první světovou válku. ***