(11.20 hodin)
(pokračuje Kováčik)
Funkce krajinotvorná. Jen tak připomínám, že to, co se tady také ze strany Ministerstva zemědělství v posledních letech děje, začalo to už za pana ministra Jurečky, to je podpora těch citlivých komodit, návrat zelinářství, ovocnářství, pěstování brambor, integrovaná produkce, o to jsme se snažili strašně dlouho. To je navrácení toho pestrého rázu do české krajiny včetně zvýšení její schopnosti retence vody.
Pracovní místa. Čtyřicet tisíc pracovních míst tady znělo. Já si myslím, že to je ještě více. A myslím si také, že při vhodném ocenění a vhodné motivaci je možné, aby se česká pracovní síla na venkově vrátila. A podporou zemědělství podporujeme rozvoj venkova, aby se česká pracovní síla vrátila také do pracovišť nad zemědělstvím.
Naprosto odmítáme hry, které s námi hrají některé obrovské nadnárodní firmy s dvojí kvalitou potravin, jako kdyby český spotřebitel měl jinačí, horší žaludek, horší nároky, snesl horší suroviny - za ovšem stejnou nebo vyšší cenu v tomtéž výrobku. To naprosto odmítáme a máme v tom, myslím si, jasnou pozici, kterou uplatňujeme. A koneckonců vyzýváme spotřebitele k upřednostňování kvalitních českých, moravských a slezských potravin a potravinářských výrobků, protože to je nad všechny zákony. Jestli budeme na tom tak jako v onom zmiňovaném Bavorsku nebo Rakousku, kde nejen ze dvora se nakupuje od souseda, ale i v řetězcích, ve stejných řetězcích, jako fungují tady, ale tam si netroufnou nabídnout, byť je to pár kilometrů od českých hranic, české potraviny, české jogurty, protože je prostě neprodají. Je samozřejmým zájmem občana Bavorska nebo Rakouska, aby nakupoval zboží vyrobené v Bavorsku nebo v Rakousku, nikoliv zboží dovozové. A ta potravinová soběstačnost, ta míra je v těchto zmiňovaných zemích nebo třeba ve Francii daleko vyšší než u nás. A kdo jsme tam byli, určitě jsme tam byli všichni, nevšimli jsme si, že by byla horší nabídka, nebo dokonce vyšší cena právě díky tomu, že se upřednostňuje tamní domácí produkce. Tak když to jde tam, musí to jít i u nás.
Tento zákon, který projednáváme, a snažíme se, aby byl doopravdy schopen aktivního života, nikoliv aby to byla pouhá deklarace, kterou by nebylo možné vymáhat a která by se nelíbila nikomu, tento zákon je v souladu s naším směřováním a naší koncepcí rozvoje venkova a zemědělství. Proto jej také s vaším dovolením budeme i nadále podporovat. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu zpravodaji za vystoupení a pokračujeme vystoupením paní poslankyně Jarošové, připraví se kolega Holomčík. Máte slovo, paní poslankyně.
Poslankyně Monika Jarošová: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené dámy a pánové, diskutovat o potravinové soběstačnosti České republiky dlouho znělo jako téma, kterým není potřeba se moc zabývat. Dokud jsme si mohli kupovat jídlo z celého světa a dodávky plynule proudily, nezdálo se tak důležité věci řešit. Aspoň to tak mohlo vypadat. Ale byl to omyl. Jakmile ovšem začne nějaká vážnější krize, což se právě stalo v souvislosti s koronavirem, je takové zásobování ze zahraničí zranitelné. Až nám začnou cizinci zadržovat kamiony s potravinami na hranicích, bude pozdě řešit, jestli na území České republiky produkujeme dost vlastního sortimentu, proč si raději potřebné potraviny sami nevypěstovat a ještě zaměstnat naše lidi, a vyřešil by se tím i problém dvojí kvality, nehledě na to, že u každé komodity, která nám vypadne z trhu, okamžitě dovozem vzroste její cena. Ti, co dnes bojují proti uhlíkové stopě, pak kupují jablka z Holandska. A to je pokrytectví, ať kupují naše jablka. A netýká se to jen jablek. Je třeba maximálně podporovat náš trh, podporovat naše potraviny. Prostě začít pracovat na tom být soběstačný. A myslím, že je nejvyšší čas. Berme to jako vklad do budoucnosti, dar budoucím generacím.
Naše hnutí SPD je spolupředkladatelem důležitého pozměňovacího návrhu - já už jsem o tom mluvila minule, jen to zopakuji - a tím je zavedení povinnosti prodávat na našem trhu české potraviny. Jejich podíl se stanovuje na 55 % v roce 2021 s tím, že v každém dalším roce se procento zvyšuje o 5 % až do roku 2027. Jedině tím podpoříme naše výrobky, náš český trh a potravinovou soběstačnost. To je důležitá cesta, protože v obchodech, hlavně ve velkých supermarketech, se samozřejmě prodává především zboží, které objednává vedení supermarketu. Bohužel velké supermarkety často vytlačily z trhu ty menší, domácí obchody, které zase spolupracovaly s českými výrobci, které tímto z velké části poškodily. Současně český výrobce se svým kvalitním zbožím je často znevýhodněn, tlačen k příliš nízké ceně a k tomu, aby případný neúspěch prodeje hradil on, a to nechceme dále tolerovat. Ptám se, v čem vlastně spočívá výhoda pro českého spotřebitele jíst zeleninu nevýrazné chuti třeba z Belgie, pěstovanou ve skleníku, ještě k tomu vezenou přes půlku Evropy? Vezměte si, že i transport ničí naše životní prostředí, zhoršuje vzduch a ničí přetížené dálnice a ty pak z našich peněz musíme opravovat. Jiné země v Evropské unii, hlavně ty na západ od nás, si svůj trh více hlídají. Proto chci, abychom si hlídali ten svůj o to víc.
A za nás, za hnutí SPD, chci říct stanovisko, že jsme proti vrácení tohoto zákona do druhého čtení. Děkuji za pozornost. (Potlesk z řad poslanců SPD.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Jarošové, nyní pan poslanec Holomčík, připraví se paní poslankyně Jana Krutáková. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Radek Holomčík: Děkuji vám za slovo, pane předsedající. Já se přiznám - pardon, vážené dámy, vážení pánové - já se přiznám, že jsem trošku překvapený tady z té diskuse, protože jsem měl za to, že navrhneme vrácení do druhého čtení a vrátíme a tady tu diskusi povedeme na výboru. Přesto zaznělo několik věcí, na které bych chtěl zareagovat.
A to hlavní - mně se prostě nelíbí to falešné dilema, které je podsouváno, že kdo je tady proti návrhu na povinný podíl českých produktů nebo českých potravin v obchodech, tak je nepřítel českých zemědělců a fanoušek zahraničních řetězců. Já si myslím, že Piráty lze podezírat z čehokoliv, nebo z řady věcí, ale rozhodně ne z toho, že bychom byli fanoušky zahraničních řetězců.
To, co nám na tom vadí tady na té politice čučche, je to, že my místo toho, abychom se podívali na problémy, které zemědělci mají, tak prostě rovnou přispěcháme s nějakou regulací, kdy natvrdo nařídíme takovouhle věc a tváříme se, že tím jako vyřešíme problémy. A já bych byl rád, když chceme pomoct našim zemědělcům k tomu, aby produkovali levněji, aby byli více konkurenceschopní, tak ta základní věc, která by se měla řešit, o které bychom měli debatovat, je položit si otázku, jestli všechny ty požadavky, jako jsou různé evidence, vyplňování tabulek a všechny ty kontroly, jestli je to skutečně potřeba, jestli tohle není věc, která naše zemědělce brzdí od práce, která jim bere čas, bere energii a samozřejmě v řadě případů i stojí peníze. Tímhle bych začal. Chceme pomoct zemědělcům, tak je prostě nechme dělat tu jejich práci. Já chápu některé věci, nad některými věcmi je potřeba mít kontrolu, některé věci po nás chce i Evropská unie, tomu všemu rozumím, ale jsem přesvědčený, že velká část toho, co po těch zemědělcích chceme, jsou totální nesmysly.
Další věc, která s tím souvisí. Ono i ty kontroly, byť to nelze vyčíslit, zkoušeli jsme to zjistit a evidence nákladů na kontrolní činnost se úplně nevede, ale pojďme si představit, že omezíme kontroly zemědělců a místo toho jim nabídneme v řadě věcí poradenství, ať už je to ve vztahu ke krajině, k životnímu prostředí, ale taky třeba nové technologie, nové technologické postupy v tom, jak zefektivňovat tu výrobu. Takhle by se měl chovat stát v 21. století, a ne pořád posílat kontroly a pořád kontrolovat ty samé papíry několikrát v roce. Vždyť to nemá žádnou logiku. ***