(16.30 hodin)
(pokračuje Havlíček)
Ano, ta strategie, ta strategická účast - každý je nahraditelný. O tom není nejmenší pochyb. V Maďarsku to udělali, v Maďarsku se zbavili svého Maléva. Do čtyř let se to nějakým způsobem zasaturovalo. Ty první čtyři roky to bylo komplikovanější, protože tady to nahradit není otázka týdne nebo 14 dnů, ale samozřejmě v čase se to udělalo, ta země to přežila. Pasažéři mají v tuto chvíli jiný komfort, netvrdím, jestli horší, nebo lepší. V nějakém čase se to možná srovná, možná to bude s nějakým přestupem. Můžeme si říct, že v zásadě o nic nejde.
A já principiálně neříkám, že bez toho nepřežijeme. Určitě bez toho přežijeme. Ale nežijme v iluzích, že přijede Ryanair jakožto rytíř na bílém koni, který přijde zachraňovat český letecký průmysl. Ryanair je dravou společností, společností, která má jednu jedinou ambici - a to je nekompromisně a tvrdě vydělávat. A nebude tak dělat ani ve prospěch nás, našich pasažérů, našich firem, ta prostě bude dělat jenom to, co je pro ni zajímavé. A je to pochopitelné, je to normální, za to se jim nemůžeme divit. A to, že dneska Ryanair říká - já to všechno nahradím. No to je logické. On to říká v Itálii, on to říká v Německu, on to říká v Británii, on to říká v České republice. On to říká proto, aby dostal své konkurenty z trhu, nikoliv proto, že je připraven tady někoho saturovat. Paradoxní je to, že Ryanair říká, že být na státní podpoře je jako být na cracku - takhle doslova to řekl jeho majitel. A tím paradoxem je to, že Ryanair sám využívá státní záruku Velké Británie. Takže to je prostě normální marketingová hra, nic víc, nic míň. Děkuji.
Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. Dalším v pořadí je pan poslanec Radek Koten s interpelací na ministra obrany Lubomíra Metnara. Prosím máte slovo.
Poslanec Radek Koten: Děkuji, pane předsedající. Vážený pane ministře, dámy a pánové, já jsem se pozastavil - v posledních dnech vyšly různé články na iDNES a na dalších internetových serverech ohledně přeletu letadla z německého Stuttgartu až na Letiště Václava Havla v Praze. Je to jedna z věcí, která mě poměrně překvapila a možná i trochu vyděsila.
Moje otázka tedy bude směřovat spíše do té oblasti, zda Armáda České republiky má nějaké nástroje, aby tyto přelety byla schopna nějakým způsobem monitorovat, a v případě, že by se jednalo o nějaké letadlo, které by mělo nepřátelské úmysly - mohlo by mít nějaký úmysl, že by třeba chtělo spáchat nějaký teroristický čin pomocí toho letadla, třeba havárií do areálu některé z jaderných elektráren - tak zda naše protivzdušná obrana je schopna efektivně zasahovat proti takovýmto cílům. A zda jste schopen nějakým způsobem vysvětlit a zdokumentovat, jakým způsobem bylo toto letadlo sledováno. Děkuji za odpověď.
Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. Na tuto interpelaci bude odpovězeno písemně.
Dalším v pořadí je pan poslanec Jan Farský s interpelací na vicepremiéra a ministra vnitra Jana Hamáčka. Prosím.
Poslanec Jan Farský: Vážený pane ministře, obracím se na vás v otázce dětských uprchlíků v řeckých táborech. V tuto chvíli v táboře, který má kapacitu 3,5 tisíce lidí, je 20 tisíc lidí, v Řecku je nějakých 5 tisíc dětských uprchlíků pod 18 let a z nich 500 je mladších 14 let. Před měsíci tady byla před koronavirovou krizí debata o tom, jestli bychom nebyli schopni jako Česká republika jich pár přijmout a ten tlak a ten problém, který samozřejmě v těch táborech je a roste, trochu umenšit. V rámci Evropy se k tomu připojilo více států a z těch přeplněných řeckých táborů, kde žijí děti v hrozných podmínkách, tak už přijalo Německo, Lucembursko, Švýcarsko, chystá se Litva, Bulharsko, Slovinsko. Je to deset států Evropské unie, které prostě vyjádřily touto formou solidaritu.
Já si myslím, že jsme dostatečně vyspělá, bohatá, sebevědomá země a dostatečně silný a sebevědomý národ a že bychom touto pomocí pár desítkám dětí, které žijí v hrozných podmínkách, určitě neztratili. Naopak si myslím, že by celé naší společnosti prospělo, pokud bychom mohli podat pomocnou ruku a ukázat, že soucítíme s těmi, kteří jsou v nouzi. Tak se chci zeptat, co brání tomu, abychom tyto děti přijali.
Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji a poprosím pana ministra o odpověď. Prosím máte slovo.
Místopředseda vlády a ministr vnitra ČR Jan Hamáček: Děkuji, vážený pane poslanče. Toto je téma, které diskutujeme už hrozně dlouho. My jsme si s řeckou stranou vyměnili několik dopisů. Už jsem zažil několik řeckých protějšků, se kterými jsem o tom hovořil, ale ten problém je stále stejný. Já bych uvítal, abychom používali, řekněme, korektnější termín, abychom nehovořili o dětech, ale o mladistvých. Protože už jsme si snad vyjasnili i s paní poslankyní Šojdrovou, že žádné opuštěné děti, které by mohly být relokovány do České republiky, v Řecku nejsou, nicméně jsou tam mladiství bez doprovodu.
Já jsem reagoval na dopis pana ministra vnitra, který mě vyzval svého času, abychom jako Česká republika převzali část těchto mladistvých bez doprovodu, tím, že jsem ho požádal o seznam konkrétních 40 mladistvých, tak aby Česká republika mohla případně provést bezpečnostní prověrky. Řecká strana po dlouhé době sdělila, že žádný takovýto seznam poslat nemůže, a náš zastupitelský úřad, který se tomu intenzivně věnoval, informoval Ministerstvo vnitra a zahraničních věcí o tom, že k té relokaci přicházejí v úvahu -náctiletí, spíše řekněme v tom věku velmi blízko 18 let, chlapci původem z Afghánistánu a Pákistánu. Já jsem v té chvíli řekl, že nejsem připraven v tom dále pokračovat, protože vozit do České republiky sedmnáctileté Afghánce a Pákistánce podle mě nenaplňuje to, co jste měl i vy v úmyslu, to znamená pomoci a zlepšit život opuštěným malým dětem. Toto své tvrzení opírám i o oficiální statistiky Úřadu Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky a dalších autorit.
Pokud se týká té poslední iniciativy, kdy státy, jako je Německo - vy jste jmenoval Německo, Lucembursko a Švýcarsko - přebírají nezletilé, tak jsou to nezletilí, kteří mají v té dané zemi nějakou rodinnou vazbu. To nejsou bezprizorní jedinci, ale oni jsou přiváženi do těch zemí v rámci, řekněme, širšího slučování rodin. Ale to v České republice vzhledem k tomu, že tady žádné rodiny nemají, v úvahu nepřichází.
To znamená, já poté, co mi Ministerstvo vnitra Řecka nebylo schopno zaslat požadovaný seznam konkrétních dětí, kterým bychom měli pomoct, tuto věc pokládám za uzavřenou. A chci jenom zdůraznit, že Česká republika se zaměřuje na jinou formu pomoci, ať to je vysílání kapacit personálních, policistů, materiální pomoc. Naposledy v dubnu jsme odeslali prostřednictvím Hasičského záchranného sboru dar ve výši 4,5 milionu korun, popřípadě další projekty, které s Řeckem chystáme.
Takže Česká republika pomáhá, pomáhat bude. Nicméně celá ta situace je opravdu taková, že žádné děti, které by byly bezprizorní, opuštěné a vhodné k relokaci do České republiky, nejsou. Je tam celá řada sedmnáctiletých Afghánců a Pákistánců, kteří z mého pohledu nemají šanci na nějakou rozumnou resocializaci v České republice a velmi pravděpodobně by po příjezdu do České republiky velmi rychle provedli sami toto širší slučování se svými rodinami na západě a prostě z České republiky odešli do Německa, do Švédska, a já bych vysvětloval minimálně německému ministrovi vnitra, proč mu sem vozím ilegální migranty.
To znamená, jak jsem řekl, za mě a Ministerstvo vnitra je tato věc uzavřena. Budeme pomáhat jiným způsobem.
Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. Pan poslanec má zájem o doplňující otázku. Prosím. ***