(16.10 hodin)
(pokračuje Valenta)
Nepřipadá vám to jako poměrně značný binec ve vašem rezortu, pane ministře? Co s tímto tristním stavem v evidenci a hospodaření s majetkem státu budete dělat? Má vůbec někdo při správě tohoto majetku nějakou odpovědnost? Nebo se snad bojíte vy sám ji vyvodit? Nejedná se přece o korunové položky. A když opomeneme u chybějících předmětů hodnotu finanční, tak potom ta historická, kulturní je často nevyčíslitelná. Děkuji za odpověď.
Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Já vám děkuji a poprosím pana ministra o odpověď. Prosím, máte slovo.
Ministr kultury ČR Lubomír Zaorálek Ano, dobrý den, dámy a pánové. Děkuji za tu interpelaci. Kdyby se mělo použít jedno číslo za všechny, tak se jedná asi o 3,3 milionu evidovaných předmětů, ze kterých se nedohledalo 2 800, řekněme zhruba 3 tisíce. To je asi tak ten poměr.
Já jsem si vlastně nechal k tomu zpracovat nějaké další posudky odborníků, tady k této zprávě NKÚ, protože mně to připadá právě jako docela zásadní věc, a ne okrajová, protože když si člověk uvědomí, že v této zemi máme miliony exponátů, nejenom tedy muzeí, hradů, zámků a podobně, nebo měří se to na desítky milionů, poměrně ta čísla jsou poměrně velmi taková vágní, od řekl bych od dvaceti až do sto milionů exponátů, tak mi připadá docela zásadní si v tom jednak udělat pořádek a rozhodnout se, co s celým tím obrovským fondem do budoucna dělat. Protože já mám dnes pocit, že tady v této zemi máme miliony exponátů v depozitech, ke kterým se jednak veřejnost asi díky tomu obrovskému počtu nějak moc nemá šanci dostat, a druhá věc je, že vlastně mám pocit, že ani ti správcové těch velkých muzeí těžko mají jednoznačně přehled o tom, co vlastně v těch sbírkách mají právě díky tomu gigantickému rozsahu.
Vést třeba Národní muzeum a vědět přesně zřejmě, co v něm všechno máte, je podle mě při stavu té evidence docela těžká věc. A také ta šance lidí se vlastně tady k těm exponátům dostat mi připadá, že vlastně není velká. Proto mi připadá, že by se mělo uvažovat i o takových věcech, jako třeba co to zkusit nějakým způsobem lépe zúročit ta depozita. Myslím, že to bylo zrovna Holandsko, nebo některé země, které tady tyto obrovské sbírky daly k dispozici. Nemyslím tím, že se musí zrovna prodávat, ale že dokonce to umožnilo vznik některých regionálních muzeí, která se chopila části těch exponátů, a dokonce díky tomu vznikla poměrně velmi úspěšná muzea. Takže vlastně s celým tím obrovským množstvím exponátů by bylo možná pracovat i jiným způsobem, než je jenom prostě uchovávat v těch depozitech.
Ale na to, abychom udělali něco podobného, co se stalo v některých evropských zemích - myslím, kromě Holandska to bylo třeba Švýcarsko -, tak bychom první potřebovali mít poměrně přesnou evidenci toho, co vlastně v těch depozitech máme. Samozřejmě že je možné mluvit také o úpravách legislativy, ale to rovnou řeknu, že si teď netroufám v tomto čase, který zbývá v tomto období, slibovat úpravu legislativy. Ale to, co mně přišlo jako velmi podstatná věc, provést skutečně důkladnější, zásadnější evidenci sbírek, které dnes v této zemi máme, počtu exponátů a zjistit, co opravdu máme a co ne. A to je podle mě první krok, který by se měl udělat. Když se toto udělá, pak můžeme uvažovat o tom, co s těmi obrovskými depozity udělat tak, aby se jich větší množství dostalo veřejnosti.
Takže pokud se vám zdálo, že jsem to nekomentoval moc rychle, tak bylo právě proto, že jsem si řekl, že tohle možná dává šanci udělat něco, co tady podle mě dvacet let nikdo neudělal, protože když jsem se zabýval, jak dlouho se někdo zabýval takovouto zásadní evidencí, tak je to dvacet let tady tohoto stavu. A mě teď zajímá, jestli by nebylo možné i teď v takovýchto dnes poměrně turbulentních časech, i složitých kolem příštího rozpočtu, mě by zajímalo, jestli by nebylo možné k tomuhle přistoupit. Nechci to tady dnes slibovat, ale přišlo mi to jako věc, která by mohla být velmi užitečná. Udělat gruntovní evidenci všech těchto rozsáhlého počtu exponátů a dal jsem takový úkol, jaké kroky by bylo třeba provést, abychom takovouto zásadní generální evidenci mohli provést. Takže nejenom u deseti muzeí, jako to bylo v tomto případě, ale udělat nějaký generální pořádek v tom. A když to budeme mít, tak můžeme zvážit, co s tím, aby z toho třeba také někdy něco někdo viděl, protože obrovské množství těch věcí zůstává úplně neviditelných pro běžného občana.
Takže omlouvám se za to určité mlčení. Ale za tím mlčením se skrývalo i několik porad, které jsem udělal, a zadal jsem, jaké by musely být provedeny kroky, abychom takovouto generální revizi mohli v této zemi provést. Takže když možná mi dáte trochu času, tak vám za možná ne tak dlouho řeknu, k čemu jsem došel a jestli budu mít odvahu se do toho pustit, protože to samozřejmě není jednoduché to slíbit.
Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Tak děkuji. Pan poslanec má zájem o doplňující otázku. Prosím, máte slovo.
Poslanec Jiří Valenta: Děkuji za odpověď, pane ministře. Ano, mohu tuto odpověď vzít na vědomí. Ale skutečně, jestli jste dobře četl tu kontrolní zprávu Nejvyššího kontrolního úřadu č. 19 z roku 2019, tak je to skutečně drastické čtení od začátku do konce. A tam se nejedná o to, že podle vás chybělo pouhých, v uvozovkách, 2 830, nebo kolik jste říkal, muzejních exponátů, ale prostě tam s výjimkou zpřístupnění sbírek byly zjištěny nedostatky prakticky ve všem. Ve všech kontrolovaných oblastech, zejména tedy v té oblasti evidence, o které jste hovořil. Dále pak v inventarizaci, ve výpůjčkách sbírkových předmětů, ale i v zajištění odpovídajících podmínek pro uložení těch předmětů a účelné ochrany. Ale i jak jsem hovořil v tom prvním vystoupení, jednalo se i o vývozy a zápůjčky uměleckých předmětů v zahraničí, které byly prováděny a realizovány bez povolení. Takže to si myslím, že to je systémové selhání. Jako sice vám děkuji za to, že tu kontrolu chcete iniciovat (upozornění na čas), ale tyto systémová stání je třeba minimalizovat.
Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji.
Ministr kultury ČR Lubomír Zaorálek No máte pravdu. Říkáte to podle mě přesně z obsahu té zprávy. To, co ovšem, na to jsem přišel také, je, že když se podíváme na úroveň té evidence, tak se na ní podepisuje také to, jakým způsobem je celá ta oblast podfinancována. Když jsem zjistil, že mám na ministerstvu jednoho člověka, který to má na starosti (směje se), takže trošku, chápete, je složité říkat: uděláme generální evidenci. Ten jeden člověk to nezvládne. Proto je tak těžké říci, to chce změnu, protože tu změnu potřebujete zajistit nějakými lidmi, kteří ji budou dělat a kteří ji připraví. A vlastně i ta úroveň, že to není třeba v odpovídajících podmínkách klimatizovaných, to vám ani nemusím k tomu možná říkat, že to je prostě způsobeno těmi prostředky, které mají k dispozici.
Takže vlastně řada těch nedostatků a chyb se podle mě nedá úplně vyčítat těm lidem, kteří tam pracují. Když jsem se díval, za jaké mzdy to dělají, tak si myslím, že si nezaslouží, abych teď na ně dštil síru. Skoro bych jim řekl, těm, co tam pracují, často si zaslouží docela ocenění, že to asi dělají z lásky k věci za ty peníze. Takže já bych nerad tady vytvářel obraz nezodpovědnosti jenom těch muzejních pracovníků. Oni skutečně jsou často mimořádně zapálení a obětaví. Takže na jejich hlavu bych nechtěl, aby to padalo, protože oni by měli správně potom říci: tak nám na to dejte nějaké peníze, abychom se o to mohli lépe starat. A to jsme zase u toho rozpočtu a u těch peněz.
Takže ty výhrady beru vážně, ale nemyslím si - tady musím aspoň se zastat tedy těch lidí v té oblasti, že oni podle mě nejsou ti, kteří za to nesou hlavní vinu. Tu neseme tedy my, kteří to spravujeme, dáváme tam peníze a organizujeme to.
Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. Já přečtu omluvu. Paní poslankyně Miloslava Rutová se omlouvá dnes mezi 16.30 až 18.00 do konce jednání z pracovních důvodů.
Dalším v pořadí je pan poslanec Petr Beitl s interpelací na paní ministryni Janu Maláčovou. Prosím, máte slovo.
Poslanec Petr Beitl: Děkuji. Vážená paní ministryně, já bych chtěl poprosit o vysvětlení fungování programu Antivirus. Že tento program není žádnou podporou firem a podnikatelů, i když to mnozí vládní politici občas tvrdí, na tom se asi rychle shodneme. Co je mi ale záhadou, je pozice vlády jako vrchního výběrčího daní v této zemi.
V běžném režimu podnikatel podniká podle zákonných pravidel, tvoří zisk. Na základě uzavřených pracovních smluv vyplácí zaměstnance. Současně státu odvádí daně. V pořádku. Nyní máme situaci, kdy vláda podnikateli podnikání zakázala. A aby vláda udržela zaměstnanost a nemusela řešit zhroucení trhu práce, nabídne podnikateli, kterého má v hrsti prostřednictvím jím garantovaných smluv se zaměstnanci, pomoc - program Antivirus. V rámci tohoto programu přidá 80 % na mzdy, ovšem jen do výše 39 tisíc superhrubé mzdy, což je přes palec tak něco kolem 20 tisíc výplaty. Vyšší mzdy musí podnikatel doplatit, takže místo avizovaných 80 % je reálná pomoc státu tak něco kolem 60 % mzdových nákladů. Ale daň ze mzdy se musí zaplatit ze sta procent. Takže stát nejenže dosáhne toho prvoplánovaného - nedochází k propouštění a díky stoprocentní mzdě je udržena kupní síla, aniž zaměstnanci odpracují hodinu práce, to je mimochodem další absurdita tohoto nařízení - ale ještě si z těch 40 %, která chudák podnikatel nemohl na základě vládního nařízení vydělat, nechá zaplatit daně. A dobře víme, že máme jedno z nejvyšších zdanění práce v Evropě.***