(21.10 hodin)
(pokračuje Schillerová)
Senát nyní navrhuje, aby byl kompenzační bonus nově koncipován jako příspěvek fyzickým osobám poskytovaný ze státního rozpočtu. Tímto způsobem by se kompenzační bonus namísto daňového bonusu hrazeného z příjmové strany veřejných rozpočtů fakticky stal dotací poskytovanou z výdajové strany státního rozpočtu. A návrh Senátu použil přitom mylně, zřejmě vychází z domněnky, že pokud by nebyl kompenzační bonus výslovně označen jako dotace, bude zachován jeho daňový režim a vše bude fungovat stejně jako dosud, tak tomu ale není, a výsledek bude obdobný, jako kdyby šlo o dotaci. Není totiž podstatné, jaké označení se zvolí, ale to, že má jít namísto vratky daně o výdaj ze státního rozpočtu.
Dotační cestu poskytování kompenzačních bonusů jsme již od počátku vyhodnotili jako nevhodnou. Nejsou přitom pravdivá tvrzení, že šlo o to, aby stát mohl tímto způsobem záměrně vysát rozpočty obcí. Důvodem, proč jsme nezvolili dotační cestu, byla potřeba rychlé a efektivní pomoci podnikatelům, kdežto v tomto případě by dotační cesta neumožňovala rychlé a administrativně náročné řešení.
Představte si, že ten podnikatel, dnes OSVČ - a sami jste tady opakovaně uváděli, že to je jedna z nejúčinnějších pomocí, které stát vynaložil - že by namísto čestného prohlášení a do dvou dnů peněz na účtě, maximálně do tří, vyplňoval žádost o dotaci a vlastně by procesoval pro tuto částku Pětadvacítky, ono celkově pokud by to bylo za celé období, je to 44 500, procesoval dotaci a notabene by to bylo komplikovanější než v případě daňového bonusu, a to budu mluvit ještě o dalších věcech, které jsou s tím související, zejména by to nemohla procesovat Finanční správa. Protože je nemožné z pohledu orgánů Finanční správy, kterým nebyla nikdy a není svěřena kompetence poskytování dotací a nejsou na takovou agendu ani prostě kompetenčně, ani technicky vybaveny, ale hlavně jde o tu kompetenci. A udělat z orgánu, který má za úkol mimo jiné nezávisle kontrolovat dodržování rozpočtových pravidel poskytovatele dotace, není systémové a není žádoucí. A dosavadní zkušenost aplikační praxe správnost naší volby potvrdila. Díky tomu, že je podpora vyplácena jako daňový bonus, na ni podnikatelé dosáhnout rychle a bez zbytečných průtahů, a to na rozdíl od jiných vládních programů, kde žádost i její realizace trvá delší dobu.
Finanční správa vyřizuje žádosti prakticky obratem a to z ní dělá, jak už jsem řekla, nejlépe fungující přímou podporu pro podnikatele. Není proto překvapením, že dotační cesta byla v případě kompenzačního bonusu odmítnuta i zástupci svazů a podnikatelských komor, kteří velmi plédovali za to, aby i v případě společníků malých společností s ručením omezeným byla zvolena daňová cesta a podpora byla vyplácena formou stávajícího kompenzačního bonusu. Pokud zvažujete někteří z vás podporu novely ve znění navrženém Senátem, musím vás důrazně upozornit, že bych byla nucena, pokud by tato verze prošla - a prosím, říkám to s veškerou mírou odpovědnosti a vysvětlím to v následujícím svém vystoupení - musela bych výplatu kompenzačního bonusu okamžitě zastavit.
Senátní návrh je mimořádně problematický rovněž z právního a legislativního pohledu. Kompenzační bonus je konstruován jako negativní daň spravovaná podle daňového řádu. Oproti tomu výdaje státního rozpočtu se obecně řídí rozpočtovými pravidly, přičemž by bylo nutné analogicky použít pravidla určená pro dotace. Ta jsou ale založena na zcela odlišných procesních postupech, než je správa daní. Návrh Senátu tak vyvolává zásadní právní pochybnosti o tom, kterými pravidly by se vlastně správa kompenzačního bonusu měla napříště řídit. Vzniklá nejistota by dopadla nejen na státní orgány, ale zejména na příjemce kompenzačního bonusu, kteří vlastně by neměli jasno o tom, která jsou jejich práva a povinnosti, a tyto negativní efekty by byly prohloubeny tím, že senátní návrh chce uvedenou změnu provést zpětně ve vztahu ke kompenzačnímu bonusu, který byl již vyplacen, aniž jakkoli takový krok odůvodňuje či poskytuje právní vodítko pro postup v takové situaci. Senát doslova mění pravidla hry v jejím průběhu a vůči státu i vůči příjemcům kompenzačního bonusu se dopouští tzv. pravé retroaktivity, která je z ústavního pohledu nepřípustná.
Takže já bych stála, Ministerstvo financí, Finanční správa, ale především by to bylo moje rozhodnutí, před obtížnou volbou, jak vůbec zákon aplikovat, zda nutit žadatele o znovupodání žádosti o dotaci, kdo by to procesoval, protože Finanční správa by takto vlastně postupovat nemohla, jestli požadovat vyplacené prostředky zpět, protože nově by vlastně nemohly být zpětně vyplaceny. Celé tyto otázky by se vyrojily. A do doby, než by byly zodpovězeny, než bychom našli nový systém orgánů státní správy, než bychom jej vyřešili, tak by musela být výplata kompenzačního bonusu zastavena. Přijetí senátního návrhu by tak nejen paralyzovalo stávající efektivní systém vyplácení kompenzačního bonusu, ale také vytvářelo obrovské pole pro právní nejistotu a vleklé právní spory. Došlo by k narušení legitimního očekávání ze strany podnikatelů a především k vytvoření nedůvodných rozdílů mezi nimi, mimo jiné podle toho, kdy o kompenzační bonus požádali.
Považuji proto za nezbytné, aby na tomto místě jednoznačně zaznělo, že v případě přijetí senátního návrhu bude nutné, a opakuji to znovu, prosím, zavnímejte to, pozastavit vyplácení kompenzačního bonusu až do vyřešení všech rozpočtových a právních otázek, o kterých jsem dosud hovořila. Nalézt i za takto změněných podmínek řešení, které by nadále umožnilo poskytovat kompenzační bonus rychle, jednoduše a efektivně, by bylo nepochybně velmi obtížné a v tuto chvíli nemohu garantovat, že by se takový výsledek vůbec podařilo zajistit, už jenom proto, že tuto cestu mám za sebou se svými kolegy.
Pomyslnými rukojmími debaty o financování samospráv se bohužel stali podnikatelé postižení současnou nelehkou situací. Senát měl přitom možnost svůj postoj k otázce spolupodílu obcí a krajů řešit paralelně bez toho, aby zdržoval, nebo v případě schválení dokonce zmařil rychlou a efektivní podporu pro podnikatele, která bez legislativní nápravy procesních aspektů a novely zákona o státním rozpočtu nebude možná.
Tady bych chtěla ocenit v rámci spravedlivého přístupu, když mluvím o Senátu, postoj senátorského klubu ODS a několika dalších senátorů, kteří v rámci projednání předlohy v Senátu bojovali za takovýto konstruktivní přístup. Je to tady potřeba říct. A to, že návrh se vrátil zpět do Poslanecké sněmovny, bylo díky senátorům za KDU a hnutí STAN. Takže výsledné hlasování Senátu však svědčí o tom, že názor Senátu úplně černobílý rozhodně nebyl.
Jsem si plně vědoma dosavadní nezastupitelné role municipalit a krajů při řešení situace, která nemá v novodobé historii naší země obdoby. Chci zdůraznit, že tak jako vláda operativně přistoupila k řadě opatření, aby ochránila zdraví všech občanů a omezila šíření pandemie, samosprávy pomáhaly zajistit ochranné prostředky a přispěly úctyhodným dílem k tomu, že se podařilo šíření nákazy dostat pod kontrolu. Bezprecedentní nároky na sociální systém v důsledku růstu nezaměstnanosti a zároveň náklady na záchranné programy k udržení práce, na přímou pomoc v podobě ošetřovného, na odpuštění pojistného či na opatření k zajištění zdraví a bezpečnosti představují zase břímě, které bez váhání nese na svých bedrech stát. Spolufinancování kompenzačního bonusu ze strany obcí a krajů považuji tedy za zcela legitimní, přičemž jejich náklady odpovídají jejich podílu na výnosu daně z příjmu fyzických osob ze závislé činnosti, tedy 23,58 % v případě obcí a 8,92 % v případě krajů. Z každých vyplacených 100 korun se tedy na kompenzačním bonusu podílí stát částkou ve výši cirka 68 korun, obce a kraje částkou ve výši 32 korun. Je to navlas stejný klíč, podle kterého se obcím a krajům přerozdělují prostředky ze sdílených daní v době růstu inkasa daní. ***