(20.40 hodin)
(pokračuje Pekarová Adamová)
Informace z médií za poslední týdny potvrzují, že případů českých podnikatelů, kteří neúspěšně nabízeli státu svou pomoc, je však daleko více, ať už se jednalo o dodávky respirátorů a roušek, nebo např. o termokamery, které český výrobce nabízel Ministerstvu zdravotnictví dokonce už v lednu tohoto roku. Ministerstvo místo toho nakoupilo kamery od švýcarské firmy, která je dovezla z Číny. Proč vláda upřednostňuje čínské dodávky před českými podnikateli, pak shrnul vicepremiér pan Hamáček v již legendárním tweetu: Protože to neumím sbírat po desetitisících od několika desítek dodavatelů.
Mohli jsme se domnívat, že za vším stojí neschopnost vlády, nicméně zprávy posledních dní mění vyznění celé záležitosti. Média informovala, že Ministerstvo zdravotnictví nakupovalo ochranné pomůcky za několikanásobně vyšší ceny než Ministerstvo vnitra. A potvrzuje to i analýza Nejvyššího kontrolního úřadu. Podle prezidenta NKÚ Miloslava Kaly nakupovalo např. respirátor typu FFP2 jedno ministerstvo za 34 korun a druhé za 636 korun, nebo ochranné obleky jedno ministerstvo koupilo za 15 korun a druhé za 371 korun za kus.
Nevíme nyní, co stojí za takto vysokými rozdíly v ceně, nicméně pokud je rozhodující nejnižší cena, tak je tento rozdíl opravdu alarmující. Víme, že vše prověří NKÚ, nicméně si myslím, že Poslanecká sněmovna by si zasloužila vysvětlení těchto rozdílů už nyní, a zástupci vlády a zmíněných ministerstev k tomu právě teď mají příležitost. Zatím jsme se však dozvěděli jenom čísla, která jsou veřejně známá, ale těchto konkrétních rozdílů se ani jeden z ministrů ve své řeči nedotkl.
Těch pochybností je více. Velmi podrobně je zmapoval i server iROZHLAS, který vycházel z tabulek přímo právě zmíněných, Ministerstva zdravotnictví a Ministerstva vnitra, z registru smluv a také z databáze Národního elektronického nástroje.
Samozřejmě chápu, že jsme v mimořádné situaci, kdy je potřeba reagovat rychle, a že zdravotního materiálu byl nedostatek po celém světě. Zarážející je ale mimo ceny i to, od koho Ministerstvo zdravotnictví nakupovalo. Šlo např. o ostravskou firmu Reality World, jejíž jediný vlastník Jakub Koudela byl v roce 2017 největším sponzorem hnutí ANO. Společnost byla založena v roce 2008 a jejím hlavním předmětem činnosti jsou realitní služby. Z posledních dostupných údajů za rok 2017 pak vyplývá, že společnost vykázala zisk 44 tisíc korun. Právě v tomto roce její jediný vlastník, tedy Jakub Koudela, zaslal 650 tisíc korun coby sponzorský dar hnutí ANO premiéra Andreje Babiše. Nyní uzavřel kontrakt se státem na dodávku respirátorů za více jak 5,4 milionu korun. Stejně jako podnikatel Miroslav Krajíček, tak údajně i pan Koudela sám s nabídkou oslovil Ministerstvo zdravotnictví. E-mail sponzora hnutí ANO však ve spamu neskončil.
Ještě pochybnější a vážnější je obchod mezi státem a firmou LA Factory z Lanškrouna, od které stát koupil ochranné pomůcky za 1,24 miliardy korun. Zarážející je, že podle obchodního rejstříku firma v minulosti nevykázala žádné tržby a neměla žádné zaměstnance. Evidentně se tak jedná o prázdnou schránku.
Dalších 300 milionů utratilo ministerstvo za respirátory od firmy De Sol investment, která má skrytého vlastníka v daňovém ráji ve středoamerickém státě Belize. Nabídku této firmy přitom odmítlo např. Polsko, ale také české Ministerstvo vnitra. V takových příkladech bych ještě mohla dále pokračovat.
Ochranné pomůcky nakupovalo i Ministerstvo obrany, které např. 16. března nakoupilo 2 tisíce respirátorů FFP3 za 423,50 koruny za kus s DPH. Oproti tomu Ministerstvo vnitra ve stejný den nakoupilo respirátory stejné třídy o zhruba 240 korun levněji. Další ochranné pomůcky, které Ministerstvo obrany v březnu nakoupilo, byly několikanásobně dražší než ty, co nakupovaly jiné úřady.
Ačkoliv vnitro nakupovalo v některých případech levněji než jiná ministerstva, i zde panují jisté pochybnosti. Aktuálně se např. objevila informace, že jakýmsi motorem nákupů ochranných pomůcek v Číně se stal Jaroslav Tvrdík, tedy člen ČSSD a prezident Smíšené česko-čínské komory vzájemné spolupráce. Ten měl spolu s místopředsedou komory Liu Jielei, omlouvám se, pokud to nevyslovuji správně, údajně rozhodovat o tom, jaké zboží se bude nakládat do letadel, které mezi Českem a Čínou pendlují jako součást leteckého mostu placeného právě Ministerstvem vnitra. Právě oni se tak mohli stát bariérou pro české dodavatele ochranných pomůcek, kteří svou pomoc státu nabízeli.
Hlavním argumentem pana ministra Hamáčka byl přitom ten, že Česká republika nakupuje výhradně od výrobců, nikoliv přes distributory. Podle analýzy organizace Sinopsis tomu však nebylo ve všech případech. Existuje podezření u šesti firem, že šlo o překupníky. Například společnost Liyi Trade Limited registrovaná v hongkongském rejstříku, která získala objednávku od Ministerstva vnitra na dodávku respirátorů FFP2 v hodnotě 113 milionů korun, vznikla na podzim minulého roku se základním kapitálem 33 tisíc korun. Její sesterská firma obchoduje např. s alkoholem a čajem. A další čínský dodavatel Ministerstva vnitra, a tady to také nevím, jestli vyslovím správně, Huasheng Tianjin Technological Development, je zejména překupníkem a vývojářem součástek do mechanických zařízení.
Pokud tedy vše shrnu, nad vládními obchody se vznáší mnoho otazníků. Vláda má příležitost vše uvést na pravou míru.
Jakou roli v procesu nákupů ochranných pomůcek sehrál Jaroslav Tvrdík, který podle svých slov získal pověření k nákupům přímo od premiéra a ministra vnitra, a jakou roli sehrála Smíšená česko-čínská komora vzájemné spolupráce, jejímž je právě Jaroslav Tvrdík prezidentem? Jakým způsobem byly tyto firmy vybírány? Pokud šlo o nejnižší podanou cenu, proč jednotlivá ministerstva kupují totožné zboží za ceny i s dvacetinásobným rozdílem a proč jedno ministerstvo nakupuje zboží za ceny, za které je jiné ministerstvo odmítlo nakupovat? Prověřovalo Ministerstvo zdravotnictví pozadí těch firem, se kterými obchoduje? S odpovědí, že je to obchod akčnější než na burze, se určitě nespokojíme. Je evidentní, že někde to jde, ale jinde ne. Nebo se prostě jen nechce.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Nyní pan ministr zdravotnictví, poté ministr vnitra a vidím přihlášku pana poslance Leo Luzara. Pane ministře, máte slovo.
Ministr zdravotnictví ČR Adam Vojtěch Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo. No tak to jsme potřebovali, už spousta lidí určitě ví, jak se to mělo dělat lépe, určitě v té době by nakoupili od standardních firem miliony respirátorů, a bylo by tedy vše zalito sluncem. Ale ono to tak zkrátka nebylo. Je si třeba uvědomit ten časový sled.
Já tady nechci vůbec hodnotit a vyjadřovat se k Ministerstvu vnitra, ale první, kdo dostal za úkol zařídit dodávku ochranných prostředků, bylo na základě rozhodnutí vlády Ministerstvo zdravotnictví - 9. 3. Již 13. 3., ještě před příletem prvního letadla Ministerstva vnitra Ministerstvo zdravotnictví zaváželo reálně nakoupené respirátory FFP2, FFP3, ústenky do nemocnic. Já bych jenom připomněl, jaká tehdy byla situace, protože mám pocit, že už paměť se trošku vytrácí a najednou teď zkrátka jsou všichni obrovsky chytří, jak by to dělali lépe.
Připomenu pár novinových titulků: Lékaři netrpělivě čekají na respirátory, zatím je nemají. Roušky i respirátory nadále chybí, na rentgenech bez nich nechtějí pracovat. V Česku chybí roušky a respirátory. Velké nemocnice mají zásobu na několik dní, ty menší a praktičtí lékaři skoro žádné. Roušky zoufale chybí a nevíme, kdy budou, hlásí část nemocnic... Pak samozřejmě skvělá opozice: Vláda při shánění roušek úplně selhala, tvrdí pan předseda Fiala. Holýma rukama proti koronaviru. Zdravotníkům zoufale chybí ochranné pomůcky... ***