(18.00 hodin)
(pokračuje Výborný)
Ano, je tady jedna výjimka, kterou se sluší zmínit, a to je lex covid justice, protože paní ministryně Benešová k tomu přistoupila přesně tak, jak bych já považoval na rozumné u těch dalších opatření, prostě tam, kde jsme se shodli na tom, že je potřeba tu vládní předlohu nějakým způsobem opravit, doplnit, upravit například v oblasti exekucí, tak jsme to tady ve Sněmovně udělali a potom také společně schválili. Takže hovořit tady o nějakých opozičních válkách mně přijde jako skutečná hloupost.
Rád bych se jenom ještě krátce vrátil komentářem k té dnešní žádosti o prodloužení nouzového stavu. I já a KDU-ČSL jsme si vědomi toho, že tady skutečně jsou některá opatření, která bez režimu nouzového stavu by nebylo možné nadále prodlužovat. Jsou na to i právní expertizy. Na druhou stranu to, co mně skutečně scházelo, když jsem si vzal do ruky ten sněmovní dokument 5058, tak to je zdůvodnění. Myslím, že to je od začátku Achillova pata všech opatření Ministerstva zdravotnictví a my to kritizujeme, myslím, že po právu, že nejsou pořádně zdůvodněna. Nakonec to řekl i soud, ale o to nejde. My jsme říkali od začátku, že je potřeba i vůči občanům ta opatření zdůvodňovat jinak než jenom prostě: máme krizi, je tady COVID-19 a my musíme.
Ono to souvisí potom i nejenom s tím pohledem do minulosti, ale také do budoucna směrem k tomu harmonogramu. Je to také otázka zpřístupňování dat. Pan ministr zdravotnictví tady hovořil o tom, že data jsou třikrát denně a třikrát týdně je tisková konference a tak dále, a tak dále. Ano, to všechno je pravda. Ale pak jsou tady data, s kterými musí pracovat také třeba ekonomičtí experti. A já bych třeba rád slyšel od pana ministra zdůvodnění, proč jeho náměstek pan Prymula tímto způsobem, řekl bych, až lidsky neslušně vyhodil z jednání pana Münicha. To by mě zajímalo. Myslím si, že je to škoda, protože pokud tady hovoříme o té jedné lodi, o té vzájemné spolupráci, tak si myslím, že tohleto není úplně tím příkladem, který by byl hodný následování.
KDU-ČSL už tady i v těch předchozích vystoupeních jasně deklarovala, že my s ohledem na to, že skutečně některá opatření, pokud mají zůstat po 30. dubnu 2020 v platnosti, musí být v režimu toho nouzového zákona, tak jsme připraveni se bavit o tom prodloužení. Ale nevidíme jediný důvod, proč bychom měli dávat nějaký bianko šek na 25 dnů. Jsme přesvědčeni o tom, že doba do příštího týdne, protože řádně zasedá Sněmovna po celý týden a určitě se můžeme například příští týden ve čtvrtek k té věci vrátit, pokud to bude prodlouženo do 10. května 2020, tak se k tomu můžeme vrátit. A pokud vláda bude mít opět relevantní důvody k prodloužení toho nouzového stavu, tak samozřejmě k tomu prodloužení dojít může.
A ještě mi dovolte se zastavit úplně na závěr u tématu školství, protože tam já tedy dnes i s hlasy, které mám z rodin, ze škol, základních škol, středních škol, vidím jako velmi problematický segment veřejného života. A ta opatření nejdou z dílny Ministerstva školství, proto jsem rád, že tady sedí pan ministr zdravotnictví, a byl bych rád, kdyby na ty věci zareagoval, protože to, jakým způsobem jsou naplánovány ty dva měsíce do konce školního roku, to považuji za velmi nešťastné. A rozumím tomu, že Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy si s tím těžko dokáže poradit. Sice dneska vyjdou nějaké metodické pokyny, třeba k hodnocení žáků základních škol. I to samotné vidím jako velmi komplikované. Ale uvedu jeden modelový příklad.
Vezměte si paní učitelku, která učí na druhém stupni základní školy. 26. května 2020 bude muset nastoupit do školy. Dopoledne se tam bude věnovat skupině žáků, kteří tam přijdou, protože budou mít tu možnost. Odpoledne by měla podle toho, jak se o tom zatím hovoří, podle mně bohužel poněkud chaoticky, tak odpoledne by měla on-line vzdělávat ty žáky, kteří zůstali doma, protože na to měli také právo. A potom má doma dvě děti, sedmáka a deváťáka, kterým by se měla věnovat jako máma, jako domácí učitelka. Tak jakým způsobem lidsky jaksi má mít tu energii a sílu toto zvládnout? Myslím si, že ty věci bohužel v této oblasti nejsou úplně domyšlené, a možná by bylo dobré - já tomu rozumím, pan ministr to nezažívá, já doma ty tři děti mám, takže vím, jaké to je s tou domácí školou. Zkuste možná tyto věci nějakým způsobem zhodnotit.
Vždyť ta opatření, která byla zaváděna, a teď si nevzpomenu na to datum, kdy se zavíraly školy, ale bylo to ještě před nouzovým stavem, čili bylo to v režimu Ministerstva zdravotnictví, a samozřejmě na začátku března, protože to byl nějaký 8. až 10. březen, nikdo nemohl tušit, ani pan ministr, ani vláda, ani tady Parlament nemohl tušit, jaká situace bude na začátku května. Stejně tak jsme to nemohli tušit, když jsme přijímali ten první zákon o úpravě druhého pololetí školního roku, 23. března to projednávala vláda. To je před víc jak měsícem. Rozumím tomu, tehdy byly prognózy velmi opatrné, počítalo se s tím, že tady bude nikoli přes sedm tisíc nakažených, ale budou tady možná desítky tisíc, situace bude dramatická a republika bude celá ochromena.
Ukazuje se, zaplať pánbůh za to, že tomu tak není. Opravdu bych byl rád, kdyby třeba i tyto věci a ten vývoj - a já nejsem epidemiolog, nechci se tady do těchto věcí nějakým způsobem odborně posouvat, ale myslím, že je potřeba vzít v potaz i selský rozum a skutečně to, v čem ty rodiny žijí, protože je otázkou, jestli po 25. květnu za této situace, v jaké jsme a kdy tady v tuto chvíli nevidíme nějakou druhou vlnu nebo něco podobného, tak jestli ta opatření udržovat v tom stavu, kdy to způsobí ty problémy, o kterých hovořím. A to už vůbec nemluvím například o těch dvou termínech přijímacích zkoušek na střední školy, které jsou dneska stanoveny zákonem, ale samozřejmě, zažili jsme to v posledním měsíci, některé zákonné úpravy jde dělat v režimu hodin, ani ne dnů. A opět, 23. března jsme nikdo, ani vláda nemohli vědět, jaký ten stav bude na konci dubna, respektive na začátku května.
Čili pojďme se k těm věcem vrátit. Velmi bych poprosil ve spolupráci s ministrem školství, aby právě věci, které se dotýkají těch posledních dvou měsíců chodu hlavně základních škol - já myslím, že střední školy v tuto chvíli nejsou téma, které bychom nutně museli otevírat, protože tam ten nápor bude v rámci přijímacího řízení, bude v rámci maturitních zkoušek, závěrečných zkoušek. A přece jenom ti studenti na středních školách už jsou v takovém režimu, že by měli být s vlastní mírou zodpovědnosti schopni zvládnout nároky, které na ně škola klade. Ale u těch základních škol vidím ten problém jak na straně rodičů, tak i na straně učitelů.
Uvedu konkrétní příklad. Pokud paní učitelka sama vnímá kvalitu toho on-line vzdělávání, tak říká, já v té škole budu pouze... nebo budou tam dokonce jenom asistenti, nebo budou tam družinářky, a budu vykonávat pouze dohled nad těmi žáky. Proč by rodiče měli 25. května posílat, proč bych já jako rodič měl posílat děti do školy, aby tam byly jenom dohlídávány? To přece nedává smysl.
Čili pojďme ty věci zhodnotit a já si myslím, že v tomto smyslu větší odvaha k rozvolnění by byla určitě namístě. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Nyní je s přednostním právem přihlášen pan předseda Kalousek. Poté jako poslední v tuto chvíli poslanec Martínek. Prosím, máte slovo.
Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo. Pane předsedající, dámy a pánové, dovolte mi stručně jenom dvě poznámky.
Poznámka první k výčitkám, že nejsme konstruktivní opozice a netáhneme za jeden provaz. Nechci vyjmenovávat všechny konstruktivní návrhy, které jste smetli ze stolu, a pak jste je předložili jako návrhy své. Zaplať pánbůh, že jste je předložili, my jsme je rádi podpořili. Nechci vyjmenovávat veškerou vstřícnost k mimořádným schůzím, k dohodám o programu, k dohodám o tom, že nás tu bude jenom 102, k dohodám ke všemu. Já jsem byl členem dvou vlád, ale já si nepamatuji takhle vstřícnou opozici, jako jsme dneska my. Takže říkat, že jsme opozice za každou cenu, dokonce do toho promítat emotivní pojmy jako nenávist, je opravdu buď mimořádně nefér, nebo mimořádně nepoučené.
V každém případě bychom si asi měli ujasnit, co to znamená to táhnutí za jeden provaz. Jestliže to někdo z vás vnímá, že táhnout za jeden provaz v takovéhle situaci je, že jeden velí a všichni ostatní drží ústa a mašírují a netroufnou si ani ceknout, tak to není táhnutí za jeden provaz v demokratické zemi.***