(16.40 hodin)
(pokračuje Němcová)
Stojí za to dodat jako takovou poznámku, nebo spíš povzdech, že v rámci těchto hlasování nebyl vyslyšen ani opoziční návrh, aby ty peníze, které se v rámci nouzového stavu budou vyplácet jako úvěry nebo podpora pro firmy, aby na tyto peníze nedosáhly firmy z daňových rájů. Hlasy vládní koalice plus komunistů a se souhlasem ministryně financí bylo umožněno, aby tyto firmy z daňových rájů na tyto krizové peníze dosáhly. To si myslím, že je chyba a má být pojmenována.
Pokud se tedy bavíme o tom, co dál, zda prodloužit, nebo neprodloužit nouzový stav, tak si myslím, že se máme bavit o třech okruzích, nebo třech principech, chcete-li, a těmi jsou zdraví, demokratický systém a ekonomika. Pokud jde o ten demokratický systém, protože mám dojem, že se na něj tak trochu zapomíná v té debatě, tak já bych se tomuto principu chtěla věnovat zejména. Pokud jde tedy o demokratický systém, tak utrpěl vážné šrámy v uplynulých pěti týdnech. Jsou zde dvě rozhodnutí soudu. První se týká vadného postupu vlády při zrušení senátních voleb za zemřelého senátora, předsedu Senátu Jaroslava Kuberu, a druhý se týká toho přechodu řízení z krizového zákona na zákon o ochraně veřejného zdraví.
Když se bavíme o tom, jak může, nebo nemůže opozice za této situace přispět k tomu, aby věci, které - nutně se chybuje, tak aby ty chyby byly co nejmenší, tak myslím, že k této diskuzi rozhodně žádným svým veřejným výrokem nepřispívá sám předseda vlády, a nejvíc mi vadilo, a řeknu tedy otevřeně, hnulo žlučí, když na té poslední tiskové konferenci, tuším, že to bylo minulý pátek, předseda vlády emotivně vykřikoval, že Senát a opozice dělají všechno proti občanům. Argumentoval tím, že zamítáme jeho zákony a že oni to myslí tak skvěle, že kdyby nebylo opozice, tak by všechno bylo přijato. Vadí mi, že málokterý z novinářů, nebo možná žádný, se nezeptal, jak je to možné, že neprocházejí vládě zákony ve Sněmovně, když zde má většinu. To je přece jednoznačné. Máte-li většinu, tak vám projde vše, co si plánuje, obzvlášť je-li to vaše priorita.
A za druhé chci k tomu říci, že předseda vlády neměl, prostě neměl pravdu. Existuje hezký text od pana redaktora Jana Tvrdoně, který si dal práci s takovou statistikou o tom, jak to probíhalo, tedy legislativní proces v Poslanecké sněmovně, a uvádí, že z 30 návrhů, se kterými vláda v uplynulých pěti týdnech přišla, 21 z těch 30 Poslanecká sněmovna schválila, opozice pro ně hlasovala. Tedy ze 70 %. Hlasovali jsme i pro ono prodloužení nouzového stavu až do 30. dubna.
Nehlasovali jsme pro novelu daňového řádu. O tom byl veliký spor. Nechtěli jsme poškodit naše živnostníky a nechtěli jsme posílit, pokud šlo o ty nadměrné odpočty DPH, nechtěli jsme v tomto slova smyslu posilovat vládu. Nesouhlasili jsme se zákonem o rozpočtové odpovědnosti. Teď jsem o tom mluvila. Prostě zadlužit na sedm let bez relevantních čísel, podle mě je to zločin. Pro to správně opozice, nebo Občanská demokratická strana, nebyla. A jestliže jsme předložili 101 pozměňovacích návrhů jako opoziční strany a 92 z nich vláda smetla ze stolu, tak prosím, ať si pan premiér nenaříká na žádné tiskové konferenci, jak opozice nepracuje, jak všechno jenom kritizuje, jak nic nedělá a jak on by všechno udělal lépe. Jestliže ze 101 92 návrhů odmítne, tak je něco hodně špatně. Některé z nich nakonec stejně v dalších krocích vláda musela přijmout, protože věděla, že opozice měla pravdu.
Vadí mi, že paní ministryně Schillerová včera říkala, jak bude vyjednávat s opozičními stranami, právě pokud jde o to možné prodloužení nouzového stavu. Opakovala to na tiskové konferenci, v televizi. Říkala: jednáme, budeme jednat. Nevím jak, s kým, ale já jsem si ověřovala, že s Občanskou demokratickou stranou tato jednání tedy vedena nebyla.
Pokud se tedy dostávám k závěru toho, co jsem chtěla říct, k té otázce, zda prodloužit, nebo neprodloužit nouzový stav, tak já sama za sebe budu hlasovat pouze - spolu tedy s poslaneckým klubem Občanské demokratické strany - pro to nejkratší možné prodloužení, těch sedmi dnů pro to, aby byla zachována parlamentní kontrola nad kroky vlády, tak jak nám ukládá Ústava a zákony. A kdybych měla vznést nějakou prosbu, co by se v tomto nouzovém stavu ještě mělo udělat, tak bych řekla, že mám tři přání.
První z nich by bylo, aby v nouzovém stavu vláda přistoupila na úplné zrušení elektronické evidence tržeb, nebo alespoň odložení 3. a 4. vlny minimálně do roku 2021, protože ta dnešní platná úprava, že do 3. a 4. vlny musí přejít všichni okamžitě tři měsíce po skončení nouzového stavu, znamená, že všechny ty zakázané kadeřnice - z nichž některé asi zakázané nebyly, jak pozorujeme kolem sebe - ale všichni lékaři, kteří teď jsou vyšťavení a jsou rádi, že zvládají situaci tak, jak zvládají, budou muset se začít starat o všechnu tu byrokracii spojenou s přechodem na EET. Moje první přání by tedy bylo, kdyby ministryně financí paní Alena Schillerová a potažmo celá vláda předložily tento návrh na zrušení EET, nebo alespoň odložení 3. a 4. vlny do roku 2021.
Druhým přáním by bylo, aby ministr školství Plaga okamžitě předložil novelu zákona, tak aby děti 5., 7. a 9. tříd dostaly zpět druhou šanci pro jednotné přijímací zkoušky na střední školy
A třetím přáním by bylo, abychom se vrátili k diskuzi o veřejných financích, k tomu zákonu o rozpočtové odpovědnosti, a zvrátili to rozhodnutí kritického zadlužení naší země na sedm let.
Děkuji vám za pozornost. (Potlesk poslanců ODS.)
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní požádám o vystoupení pana poslance Petra Bendla. Máme sedm přihlášených poslanců v tuto chvíli. A připraví se pan poslanec Stanislav Juránek. Pardon, omlouvám se, s přednostním právem se hlásí místopředseda Sněmovny Vojtěch Pikal. Omlouvám se, pane místopředsedo. Prosím. S přednostním právem máte slovo.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Ano, pane předsedající, děkuji za slovo. Já se omlouvám kolegům, které jsem předběhl, ale čeká mě řízení, tak by se to těžko předávalo někde na konci, takže jsem se rozhodl, že uplatním své přednostní právo a vystoupím teď.
Vážený pane premiére, pokud mě někde slyšíte, vážená vládo, vážení kolegové, vážené kolegyně, já doufám, že už tady zaznělo mnohé, a doufám, že můj projev nebude zcela z toho ranku, že už to zaznělo všechno, ale ještě to neřekli všichni. Já bych chtěl nějak se podívat krátce na to, proč tady dnes jsme a jak tedy budu aspoň já hlasovat ohledně toho finálního rozhodnutí. Protože asi nikdo nepochybuje o tom, že dnes bude nouzový stav prodloužen.
Původně toto jednání Sněmovny je překvapivé, neplánované, protože prostě reagujeme na rozhodnutí soudu. To rozhodnutí soudu vychází z toho, že stále bychom měli mít, i když je nouzový stav a stále trvá to ohrožení životů a ohrožení zdraví, stále by měl platit nějaký právní stát. Já tedy od toho právního státu předpokládám, že je srozumitelný, předvídatelný a přezkoumatelný. A to samé musí platit o těch nařízeních vlády, ať už jsou vydána podle zákona o bezpečnosti státu, nebo podle zákona o ochraně zdraví. A bohužel takhle to nevypadá. Vypadá to, že všechna ta nařízení jsou vydávána na základě nějakých náhodných rozhodnutí, na základě nějakých hnutí mysli, na základě nějakých anket nebo na základě nějakých dopisů a přání. Možná je to vrchol demokracie, že se vládne podle anket a dopisů, ale přece jenom právní stát potom podle mě trpí. Trpí důvěra lidí ve stát, důvěra lidí v to, že věci se dějí podle nějakého předpokládaného plánu. ***