(12.40 hodin)
(pokračuje Vojtěch)
Takže prosím, skutečně bych velmi varoval před nějakými názory, že stačí prodloužit nouzový stav o týden, o čtrnáct dní. Kdyby bylo možné postupovat podle zákona o ochraně veřejného zdraví, jak jsme skutečně v dobré víře postupovali, a ostatně Městský soud v Praze toto i konstatoval ve svém rozsudku, že skutečně Ministerstvo zdravotnictví postupovalo v dobré víře, tak bychom nouzový stav nepotřebovali prodlužovat. Ale pokud není jiná možnost, pokud se skutečně musíme pohybovat v rámci krizového zákona, krizových opatření vlády, a to jsou skutečně ta zásadní opatření, my jich samozřejmě máme vícero, jako jsou roušky a podobně, ale ta krizová opatření, která se týkají provozoven, která se týkají omezování pohybu, respektive shromažďování v rámci různých akcí a podobně, tak ta jsou zkrátka klíčová pro zvládnutí této epidemiologické situace a ta musíme zachovat a uvolňovat velmi, velmi postupně.
Takže z tohoto důvodu vás prosím, abyste schválili žádost vlády o prodloužení nouzového stavu do 25. 5., protože je to jediné smysluplné řešení, abychom tu situaci, kterou vlastně už dneska zažíváme možná šestý, sedmý týden, zvládli v tom následujícím měsíci. Myslím si, že Česká republika může být vzorem a je vzorem celé řadě zemí, a myslím si, že v tomto směru stačí se dívat na zahraniční média, jak je Česká republika z hlediska boje s touto pandemií hodnocena jako příkladný stát. To je prostě objektivní fakt. Takže můžeme hledat tisíce chyb. A určitě ano, je celá řada věcí, které se zcela nepovedly, možná nějaké komunikační šumy a tak dále, ale na konci dne se počítají čísla, na konci dne se počítá, jestli tady máme zaplněné JIP, jestli musíme skutečně rozhodovat o tom, koho zachráníme a koho již nikoliv, jestli tady máme dostatek přístrojů na plicní ventilaci pacientů a tak dále, to jsou zkrátka ta základní objektivní čísla a Česká republika v tomto směru situaci zvládla. Kdokoliv si může říkat cokoliv, ale zkrátka Česká republika situaci zvládla. Jsme jednou z nejúspěšnějších zemí. Určitě to není jenom moje zásluha, je to v zásadě zásluha nás všech, je to zásluha všech občanů z hlediska i jejich odpovědnosti a je třeba jim za to poděkovat.
A já vím, že samozřejmě ta opatření jsou nepříjemná, dnes už je možná lidé nepovažují za tak důležitá, ale věřte mi, že jsou důležitá, že to je skutečně velmi důležité, abychom ještě zhruba čtyři týdny vydrželi, a pokud vše dobře půjde, tak pak si myslím, že můžeme říci, že jsme tu aktuální fázi pandemie zvládli. To, co se stane potom, co se stane na podzim, to dneska nikdo neví.
Dneska se samozřejmě odehrávají různé odborné debaty, epidemiologové konzultují věci, mají nějaké své predikce. Těch názorů je velké množství. My tu nemoc známe, a to si musíme uvědomit, zhruba čtyři měsíce. To znamená, že to není nějaká nemoc, kterou bychom byli schopni vyhodnotit na základě klinických studií a podobně. Ostatně i to plošné testování, jak tomu říkáte, to není plošné testování, to je skutečně klinická studie schválená etickými komisemi, které vlastně schválily tuto studii na základě jasných pravidel, jasného protokolu i z hlediska struktury těch, kteří jsou testování, z hlediska věkové struktury pohlaví a podobně. Takže to skutečně není nějaké nahodilé plošné testování. A samozřejmě z tohoto budeme také vycházet, byť nelze očekávat, že Česká republika by na tom byla z hlediska imunizace zásadně jinak než jiné země. To je samozřejmě objektivní fakt a data budeme včas prezentovat.
Takže prosím, buďme ještě trpěliví, vyčkejme zhruba čtyři týdny, protože to má smysl a jenom tak můžeme situaci zvládnout. Děkuji za pozornost. (Potlesk z vládních lavic.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji ministru zdravotnictví Adamu Vojtěchovi. Nyní místopředsedkyně vlády a ministryně financí Alena Schillerová. Připraví se místopředseda vlády, ministr průmyslu a obchodu a ministr dopravy Karel Havlíček. Prosím, paní ministryně, máte slovo.
Místopředsedkyně vlády a ministryně financí ČR Alena Schillerová: Děkuji za slovo. Pane místopředsedo, dámy a pánové, vážení a milí spoluobčané, pokud nás sledujete, a vím, že někteří ano, protože mi píšete během tohoto jednání, já jsem patřila jako členka vlády mezi ty, kteří už nechtěli na vládě zvednout svoji ruku pro pokračování nouzového stavu, a i jsem to prezentovala v médiích minulý týden, prostě jsem byla přesvědčena, že už to není nutné, že už toho bylo dost, že máme dostatek právních nástrojů k tomu, abychom pokračovali i bez nouzového stavu, ať už je to zákon o veřejných zakázkách, nebo případně zdravotní zákon.
Nicméně v pátek bylo publikováno už tady několikrát zmíněné rozhodnutí Městského soudu a to zamíchalo zcela jasně kartami. Já ho nebudu vůbec hodnotit, to nám nepřísluší, jediné soudy mohou vykládat právo v této zemi a my to vždycky budeme respektovat. A soud řekl jednoznačně: pokud máte vyhlášený nouzový stav, když tu interpretaci zjednoduším, měli jste postupovat podle krizového zákona, nikoliv podle zdravotního zákona. Nic víc, nic míň. Nezpochybnil rozsah těchto opatření, nezpochybnil jejich legitimitu, nezpochybnil to, že ta opatření, a ani se do této interpretace nepouštěl, by nebyla namístě. Prostě řekl: měli jste si zvolit jiný právní prostředek, jiný právní nástroj.
Samozřejmě že nás dostal do situace, a to říkám naprosto bez emocí, bez jakékoliv kritiky, ta, opakuji, nám vůči soudům nepřísluší, že jsme se jako vláda museli rozhodnout, protože to rozhodnutí se stalo účinným, myslím soudu, v pondělí tohoto týdne, a pokud bychom nezareagovali nějakým adekvátním způsobem, tak by nám nouzový stav skončil třicátého a my bychom se dostali do poměrně nepřehledné situace a určitě mnohem víc nepřehledné než to, jak jsme reagovali, to znamená, že jsme požádali o prodloužení nouzového stavu. A to říkám i s ohledem na to, že ministr zdravotnictví prohlásil, že bude podána proti tomuto rozhodnutí kasační stížnost, což je legitimní mimořádný opravný prostředek, a následné konečné rozhodnutí ve věci bude náležet Nejvyššímu správnímu soudu. A to si myslím, že je naprosto v pořádku, protože otázky typu, k čemu tedy máme zdravotní zákon, jestli skutečně může být aplikován jenom vůči například určitým zásahům menšího rozsahu a tak dále, to jsou legitimní otázky a bude dobře, když na ně odpoví Nejvyšší správní soud. Ale znovu musím opakovat, že je to rozhodnutí jednoho soudu.
Dnes jste si možná všimli, já jsem to tady teď rychle četla během dnešního dopoledne, že rozhodoval Ústavní soud a rozhodoval ve věci několika, teď to rychle hledám, asi deseti stížností, které tam byly z různých důvodů v obdobných věcech podány, a v podstatě, jak rychle jsem si přečetla to, co bylo dostupné v médiích, je odmítl. Odmítl z různých důvodů, ale prostě odmítl.
První z podnětů, kterými se zabýval, směřoval proti březnovému vyhlášení nouzového stavu a proti omezení volného pohybu v České republice nejprve vládou a potom Ministerstvem zdravotnictví. A Ústavní soud řekl: "Vyhlášení nouzového stavu vládou je akt vládnutí," doslova cituji. "Je přezkoumatelný primárně demokraticky zvoleným orgánem, kterým je Poslanecká sněmovna," píše se v odůvodnění. Potom byla dále odmítnuta některá stížnost z důvodu, že stěžovatelka nebyla osobou, která by mohla být účastníkem ústavní stížnosti. Další byla odmítnuta, protože směřovala proti usnesení vlády, které už bylo mezitím zrušeno. Samozřejmě tady má i určitou výtku, Ústavní soud říká: Měli jste to interpretovat nejenom na tiskových konferencích a tiskovými zprávami, měli jste to vybubnovat na každém rohu. Dobře, bereme to na vědomí a poučme se z této výtky Ústavního soudu, ale podstatné je, že Ústavní soud rozhodoval jiným způsobem. ***