(12.10 hodin)
(pokračuje Pekarová Adamová)
Myslím, že bychom tímto krokem také rozptýlili obavu a podezření mnohých, že ten krok, který vláda udělala, že nejdříve rozhodovala podle krizového zákona, a pak náhle podle zákona o ochraně veřejného zdraví, což teď soud tedy shodil ze stolu, tak byl krok jenom proto, aby... Teď mě nenapadá úplně slušného slova. Ale aby právě s jednotlivými firmami a subjekty prostě vypekla. Tak, řeknu to takto, omlouvám se za nevlídný, ne úplně slušný výraz. Ale od některých členů vlády, respektive pana premiéra, známe z minulosti, že používá ještě mnohem horší, který by byl asi ještě přiléhavější.
Tohle je to minimum, které považujeme za důležité, abychom mohli zvednout ruku pro prodloužení nouzového stavu. Byť avizuji, že určitě nebudeme podporovat ten nejzazší termín, který žádá vláda, tedy 25. května.
A závěrem mi dovolte vyzvat vládu k tomu, aby své kroky v rámci uvolňování pravidel, ale i v rámci řešení celé krize dále koordinovala i s ostatními zeměmi, minimálně se zeměmi, se kterými sousedíme. Je to zcela logické, ale věřím tomu, že v rámci EU by měla proběhnout větší koordinace. Je to z toho důvodu, že prostě tady v tu chvíli vir je v celém území EU a je potřeba, abychom uměli najít společná řešení. Abychom byli sounáležití a abychom se nedočkali toho, že uvolněním situace v jedné zemi se ten problém tedy znovu nastartuje ve větším měřítku, a tím ovlivníme i ty země okolní. Myslím, že to je základ, který by měl teď v tuhle chvíli už začít fungovat, pokud doposud stále ještě nefungoval.
Žijeme v jednom území a mnohdy je větší problém to, že přejíždíme tady v rámci jedné země než třeba v rámci přeshraniční, blízké. To je vidět třeba u nás v příhraničí se zeměmi, jako je Slovensko, kde ta situace je ještě lepší, a přesto tam ta pravidla jsou striktnější, a přesto tedy vyžadujeme víc po těch, kteří by chtěli jet jinam ke svým blízkým, ke svým příbuzným, častokrát jsou rodiny v těchto regionech rozkročeny mezi více států. Proto je důležité koordinovat se i se sousedními státy velmi pečlivě a velmi intenzivně.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: To byla paní poslankyně Pekarová Adamová. Nyní pan předseda Rakušan. A připraví se pan ministr Adam Vojtěch. Pane předsedo, máte slovo.
Poslanec Vít Rakušan: Děkuji vám. Vážený pane místopředsedo, členky a členové vlády, pane premiére, kolegyně a kolegové, já bych vás na začátku své řeči chtěl o něco požádat. Chtěl bych vás požádat o to, abyste diskusi, kterou vedeme na plénu Poslanecké sněmovny, nebrali jako akt nepřátelství. Když se občas podíváme do vládních lavic, tak vidíme nesoustředěnost a jisté pohrdání k tomu, že tady hovoří opoziční poslanci. Mnohokrát vidíme v řadách poslanců ty, kteří prostě kroutí hlavou nad tím, že tady snad někdo zdržuje a podobně. Prosím, i v této krizové době, která tady objektivně je, nevnímejme parlamentní diskuse jako něco nadbytečného, něco zbytečného. Pokud toho budeme v této těžké zkoušce schopni, tak tím pomůžeme za prvé demokracii a za druhé tím pomůžeme i lidem v České republice, kteří uvidí a budou mít ten pocit, že jejich volení zástupci v Parlamentu napříč politickým spektrem prostě hledají taková řešení, která pro ně budou dobrá.
Nepodsouvejme prosím lidem v naší zemi v této těžké době, kdy máme prokázat jednotu, schéma, které vláda mnohokrát předvádí. My, vláda, lidi chráníme a oni, zlá opozice, se vás snad snaží uvrhnout do nebezpečí, hází vám klacky pod nohy a snaží se o to, aby tato země nefungovala. Tak to přece není. A není to tak objektivně. A podívejte se i na výsledky hlasování. Podívejte se na to, že opozice podpořila ta restriktivní opatření na začátku této krize. My jsme pro to zvedli ruce, my jsme byli ochotni diskutovat o míře a délce jednotlivých opatření a nebylo žádné z nich, proti kterému bychom se vymezili. Jak pan premiér řekl, a já bych to rád ocenil, ve svém proslovu na začátku, jsme v tom všichni společně a společně jsme také tu první fázi zvládli.
Není to tak, že by tady byla vláda, která se snažila lidem pomoci, a opozice, která by se snažila přece o pravý opak. Naopak si vzpomeňte i na ty chvíle, kdy vypukla ve světě korona krize a opozice se naopak snažila i s jistým předstihem tady ve Sněmovně začít debatu o tom, co ta epidemie, pandemie v té době ještě nikoli evropská, ale světová, může za rizika přinést České republice. A tehdy vládní poslanci prostě nehlasovali pro to, aby tato diskuse byla na plénu Poslanecké sněmovny otevřena.
Musíme si uvědomit jednu věc. V této zemi žijeme všichni bez ohledu na svoji politickou příslušnost. Jsme v historické době, v době, která se samozřejmě zapíše i do učebnic dějepisu, a prožíváme společně historický milník. Jako generace před námi měly společný prožitek války, jako měly společný prožitek změny režimu, tak my máme společný prožitek něčeho, čemu žádná generace před námi nečelila. Je potřeba si uvědomit, že všichni z nás máme své nemocné známé, všichni máme ve svém okolí podnikatele, kteří se ocitli na hraně nebo za hranou existenčních problémů. Někteří z nás mají starší rodiče, o které máme strach. Máme děti a bojíme se samozřejmě o jejich bezpečí a zdraví. A právě to slovo strach je v té současné době možná stěžejní. Slovo strach je základním atributem dnešní doby. A jakým způsobem tomu strachu čelit?
Máme proti sobě nepřítele, kterého neznáme, a vědecké poznání ještě není tak daleko, abychom byli schopni předvídat jeho kroky. My všichni fandíme a musíme ocenit vědce nejenom v České republice, ale samozřejmě i tady, ale všude ve světě, kteří se snaží co nejrychleji přijít s takovým řešením, které prostě lidi ochrání. To je ten strach, kterému se nevyhneme, protože bude chvíli trvat, než našeho nepřítele poznáme a budeme mu umět těmi vědeckými cestami kvalitně čelit.
Ale potom je tady druhý druh strachu, kterému jistým způsobem čelit můžeme. Je to strach z neznámého, kterému můžeme čelit tak, že budeme informace poskytovat v co nejpřehlednější formě, kdy budeme informace poskytovat vždy s jasným vysvětlením. Kroky politických elit, v tomto případě vlády, nebudou působit chaoticky, ale budou působit tak, že mají jasný scénář, a budou lidem dávat jistotu, že jsou v této chvíli v bezpečí a v dobrých rukou.
Já mám bohužel pocit, že jste se někdy jako vláda spokojili s tím, že lidé právě ve chvíli, kdy mají strach, jsou ochotni přijmout vlastně cokoli. Že jsou ochotni přijmout mnohá omezení svých základních práv, garantovaných i Ústavou. Že jsou ochotni přijmout taková opatření, někdy i bez vysvětlení, která by za normálních okolností nikdy nepřijali. Já mám občas pocit, že toho vláda využívá, místo aby se jasnými informacemi, transparentností svého rozhodování, jasností svých výroků právě snažila strachu, který v lidech je, čelit.
Tuto filozofii my prostě od začátku odmítáme. A to je možná základ našich debat tady ve Sněmovně. My od začátku chceme, aby ty informace byly co nejjasnější, aby byly předkládány ve srozumitelné formě. A máme tady příklady, kterých bychom se mohli v této chvíli i držet. Podívejte se například, jak Německo informuje své občany. Podívejte se, jak tam vypadá informační servis i na stránkách Bundestagu o tom, jaká opatření vláda právě prosazuje a jaká opatření bude ještě po lidech v dalších dnech a měsících vyžadovat.
Já moc prosím, a to je základ té naší diskuse, nevyužívejme té doby, která je krizová pro nás pro všechny, k tomu, abychom kopali ve společnosti příkopy. Abychom společnost dělili na my - vláda, a vy - opozice. Není to tak. Není to přece tak, že vy řeknete: my jsme udělali. Ano, a my k tomu můžeme dodat: a my jsme vás doteď podporovali. Není to přece tak, že vy řeknete: my jsme poslali peníze. Vždyť ty peníze nejsou vaše. Ty peníze jsou posledního daňového poplatníka z každé vesnice, z každého města, každého pracujícího člověka v té zemi, který je odvádí na svých daních. To jsou naše peníze a naučme se tuto dobu prosím chápat stále tak, že jsme tady my, a používat přivlastňovací zájmeno naše.***