Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2017 – 2021

 

(pokračuje Vojtěch Filip)

4.
Informace vlády o nákupu ochranných pomůcek během nouzového stavu

Prosím některého ze zástupců vlády, aby se ujal slova. Nemám žádné usnesení vlády České republiky, kdo má být tím, kdo... Udělám to podle hierarchie. Místopředsedou vlády je ministr vnitra Jan Hamáček. Pane ministře, máte slovo.

 

Místopředseda vlády a ministr vnitra ČR Jan Hamáček: Děkuji. Dámy a pánové, dovolte mi, abych tento bod stručně uvedl. Budu hovořit za Ministerstvo vnitra. Předpokládám, že mě pan ministr zdravotnictví doplní. A odkážu vás na webové stránky Ministerstva vnitra, kde je pravidelně aktualizovaná tabulka, kde je uvedeno, kolik ochranných prostředků Ministerstvo vnitra nakoupilo a jak byly do jednotlivých odběrových míst distribuovány.

Pouze pro informaci: k 27. 4. nakoupilo Ministerstvo vnitra 8 695 800 respirátorů, 59 321 000 roušek, 1 199 100 kusů ochranných brýlí, 1 159 000 ochranných obleků, 245 000 ochranných štítů, 1 590 000 ochranných návleků, 900 celoobličejových masek CM6, 6 100 filtrů T3R a 1 097 530 rychlotestů. Celková suma, kterou Ministerstvo vnitra zaplatilo do dnešního dne za tyto dodávky, byla 3 900 milionů korun.

Tolik vstupní informace. A samozřejmě jsem připraven odpovědět na vaše dotazy. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Ptám se ministra zdravotnictví, jestli chce doplnit za Ministerstvo zdravotnictví otázku nákupů. Ano, je tomu tak. Pokračujeme druhým úvodním slovem ministra zdravotnictví vlády České republiky. Prosím, pane ministře, máte slovo.

 

Ministr zdravotnictví ČR Adam Vojtěch Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, za Ministerstvo zdravotnictví. My jsme na základě usnesení vlády z 9. 3. dostali rovněž úkol, abychom centrálně nakupovali, zejména tedy pro resort zdravotnictví, pro přímo řízené organizace Ministerstva zdravotnictví, to znamená státní, fakultní nemocnice, dále krajské hygienické stanice, orgány ochrany veřejného zdraví, to znamená Státní zdravotní ústav, zdravotní ústav v Ostravě, v Ústí nad Labem, také laboratoře, které testují na COVID-19. Takže zejména pokud jde tedy o nemocnice. Dále dodáváme materiál i pro terénní lékaře, praktické lékaře, ambulantní specialisty, stomatology i lékárníky, takže v zásadě pokrýváme zejména tedy oblast zdravotnictví jako takovou.

Ministerstvo v tomto směru na základě usnesení vlády vytvořilo operativně nákupní tým, který funguje na Ministerstvu zdravotnictví, jak ze zaměstnanců ministerstva, tak ze zástupců nemocnic, kteří jsou odborníky v oblasti nákupů. Tento nákupní tým začal obratem pracovat a již 13. 3. jsme měli první dodávku respirátorů a roušek zejména do nemocnic. Respirátory zejména FFP2, FFP3, roušky a tak dále. Jak o tom hovořil vicepremiér Hamáček, ministerstvo také má zveřejněna čísla, kolik máme dodáno do jednotlivých krajů a samozřejmě tedy hlavně jaké položky to jsou. To je právě i na stránkách, kde jsou data o vývoji nemoci COVID-19. Pravidelně každý den jsou tam aktualizovány položky od respirátorů, roušek, rukavic a tak dále. Asi není třeba tady vše vypisovat, specifikovat. Každopádně toto je dohledatelné, to znamená, každý si může dohledat, kolik jakých ochranných prostředků a výrobků Ministerstvo zdravotnictví distribuovalo.

Celková suma, za kterou máme jako Ministerstvo zdravotnictví objednáno, se pohybuje zhruba kolem 4,9 miliardy korun s tím, že ale uhrazeno zatím je zhruba 2,3 miliardy. Samozřejmě jsou tam objednávky, které docházejí ještě v čase. My jako Ministerstvo zdravotnictví jsme vládě předložili minulý týden usnesení, na základě kterého Ministerstvo zdravotnictví ukončuje k 30 4. tento operativní nákup, protože skutečně jsme to považovali pouze za dočasné, operativní řešení, které ministerstvo takto vlastně zvládlo, to znamená, zajistili jsme zásobování nemocnic v tom kritickém okamžiku, kdy zde hrozila objektivně masivní pandemie, rozšíření pandemie v rámci nemocnic, což by byla naprostá katastrofa, protože víme, že například v Itálii a dalších zemích to, co byl největší problém, bylo, pokud se nakazili zdravotníci a ti dále šířili tuto nemoc v rámci zdravotnických zařízení. Takže to se nám povedlo právě urgentními nákupy zajistit.

Nemocnice jsou v tomto směru nyní zajištěny, ty klíčové, páteřní nemocnice našeho systému, stejně tak jako další, krajské hygienické stanice a podobně. To znamená, v tuto chvíli Ministerstvo zdravotnictví ukončuje nákupy k 30. 4. s tím, že jak jsem o tom hovořil, máme tady objednávky, které stále docházejí a budou docházet v následujících týdnech. Naše zásoby jsou nyní nastaveny na následující dva měsíce, to znamená, květen a červen bude pokryt, tak jak máme uloženo z hlediska distribuce, ochrannými prostředky, to znamená nemocnice budou v tomto směru dostávat ochranné prostředky od Ministerstva zdravotnictví, byť je nebudeme již nakupovat následující dva měsíce. A počítáme s tím, že následně, tedy v průběhu těchto dvou měsíců, by bylo určité přechodné období, kdy bychom chtěli nastavit nový systém, aby nemocnice si začaly nakupovat ochranné prostředky samy, protože to je standardní způsob.

To operativní řešení skrze Ministerstvo zdravotnictví bylo skutečně pouze dočasné, ale měly by nemocnice a další poskytovatelé přejít na standardní režim dodavatelsko-odběratelských vztahů, protože na rozdíl od situace, která byla na začátku března, nebo ještě v polovině března, kdy ta situace byla velmi kritická a v zásadě tyto ochranné prostředky nebyly k dispozici vůbec na běžném trhu a bylo velmi obtížné je získat, nakonec se nám to tedy podařilo, a pak se ta situace následně postupně zklidňovala, tak dnes je již vytvořen trh, dokonce i retailový trh když mám možnost sledovat, tak je možné dnes si koupit i v lékárnách roušky, respirátory. Takže ta situace skutečně je v tomto směru lepší. A myslíme si, že nemocnice by tedy měly začít nakupovat samostatně, byť se mohou sdružit třeba do nějakého sdruženého centrálního nákupu.

Ale jak jsem říkal, ministerstvo ke konci tohoto měsíce, to znamená k 30. 4., centrální nákup ukončuje. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu ministru zdravotnictví Adamu Vojtěchovi a otevírám rozpravu, do které podle dohody je první přihlášen pan poslanec Ivan Bartoš, který se ujme opět zpravodajské činnosti, a paní poslankyně Pekarová Adamová jako druhá. Pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Ivan Bartoš: Dobrý pozdní večer. Já nebudu dlouhý ve svém projevu. Měl jsem připravený ten projev již na předchozí jednání. Bohužel se kvůli přerušení na něj nedostalo. Já to vezmu zkrátka.

Já jsem vlastně rád, že pan ministr tady řekl, že Ministerstvo zdravotnictví ukončuje centrální nákupy, protože to, čeho jsme byli svědky, to nebyla nějaká zdravá soutěž nebo snaha o to, kdo ve skutečnosti může ty potřebné předměty dodat, ty zdravotní pomůcky. To byla rivalita. Tu rivalitu jsme mohli sledovat už v momentě, kdy se začala řešit pandemie v České republice a nevznikl ten předpokládaný Ústřední krizový štáb. Prostě v tu dobu si pan premiér Babiš uzurpoval to právo celou věc komentovat, ve věci vystupovat a hrát to řešení krize jako mediální prezentaci schopnosti ANO. Když se ukázalo, že ta situace není udržitelná, protože krizový štáb je potřeba, štáb byl zřízen. Přesto dle předpokladu, že se šéfem Ústředního krizového štábu stane tady pan ministr vnitra Hamáček, nestalo se tak. Šéfem Ústředního krizového štábu byl pověřen pan náměstek Ministerstva zdravotnictví Prymula a situace se dále vlekla.

Bylo to jednoduché. V ten moment se hrála ta velká hra. Kdo zařídí pomůcky, které v té době v České republice nebyly v nějakém trvalém přínosu a v nějakém trvalém výhledu, protože to zásobování skutečně není v řádech desítek tisíc, nebo dvaceti tisíc, ale milionů, stává se zachráncem, stává se hrdinou. A protože se tedy podařilo - a já nechci dnes řešit nákupy, které byly realizovány skrze Ministerstvo vnitra, a nechci řešit třeba roli pana Tvrdíka v této věci. Chci se bavit o tom nákupu Ministerstva zdravotnictví. A protože přece Hamáček nemůže - pardon, že používám toto slovo, ale jdu do té rétoriky pana premiéra Babiše - tak přece tady pan Hamáček nemůže zahanbit Ministerstvo zdravotnictví. Já se bojím, zda tam někde na pozadí, řekněte to jméno, nešel nějaký příkaz: prostě musíte nakoupit, abychom také měli čísla.

A proč se to domnívám? Já jsem v této věci interpeloval pana ministra. On mi zatím neodpověděl kromě nějakého, řekněme, takového klukovského tweetu. Protože i z těch dat, která byla k dispozici, naši analytici i s investigativními novináři na druhé straně začali zkoumat, jaké to jsou firmy, od kterých Ministerstvo zdravotnictví nakupuje. My jsme na základě toho minulý týden podali podnět k NKÚ a k FAÚ. Jsem rád, že se tato věc bude šetřit.

Já jsem namátkou vybral firmy, které vidíme jako nejvíce problematické.

RECEA PRAGUE s r. o. Jednatel společnosti čelí osmnácti exekucím na částku přesahující 3 miliony. Bydlí trvalým bydlištěm na Úřadu městské části Praha 5. Předmětem činnosti této společnosti je cukrářství, mimo jiné, a uzenářství.

De Sol investment s r. o. Majitel společnosti bydlí v Belize, kde již vlastníka není možné zjistit. Není vůbec jisté, kdo tu společnost ovládá, přitom vláda měla povinnost nejpozději do 10. ledna 2020 zavést veřejný rejstřík skutečných vlastníků, který by takovým případům zamezil. Vůči jednateli této společnosti je vedeno jedenáct exekučních řízení a z rozhovoru pro média je zřejmé, že jednatel nemá o této společnosti přehled a ovládá ji někdo úplně jiný.

A můžu pokračovat. LA Factory s r. o. Prázdná firma, která naposledy ve veřejné uzávěrce vykazovala nulové tržby, neměla žádné zaměstnance. Přesto si u ní objednalo Ministerstvo zdravotnictví ochranné pomůcky za 1,2 mld. korun.

Batist Medical a. s. Společnost zaslala Ministerstvu zdravotnictví respirátory FFP2 za rekordní částku 866 korun za kus. To bylo zhruba v ten moment, kdy už i na českém trhu se říkalo, která organizace nakoupí za 100 korun, tak už je to příliš drahé, ta jednotková cena v momentě dodávek z Ministerstva vnitra byla okolo 65 korun, pokud si to dobře pamatuji.

Reality World s r. o. Jednatel této společnosti, která podniká na realitním trhu, byl v roce 2017 největším sponzorem hnutí ANO. Tam nevím, jestli je tato vazba čistě náhodná. Věnoval tehdy hnutí 650 tis. korun. Společnost se stala dodavatelem respirátorů FFP2 pro Ministerstvo zdravotnictví.

Já nevím, jestli ten výčet je konečný, ale myslím si, že i nyní je postačující. A člověk, s jehož penězi vláda nakládá a ministerstvo nakládá, se oprávněně ptá, jak se toto mohlo stát, zda se to děje, nebo zda se jedná o jakýsi nový standard v hospodaření. To skutečně není soutěž, kdo dodá respirátory, kdo dodá pomůcky. Tam skutečně i v případě nouzového stavu se rozhodně musím dívat na jednotkovou cenu, řešit tu kvalitu. A já doufám, že ty testy, které jsme prováděli na objednaných zdravotních pomůckách, neprokážou, že některé ty certifikace, ukázalo se to v jiných zemích, nejsou odpovídající. Ačkoliv třeba respirátory splňovaly standardy při klasických testech, selhávaly v momentě přilnavosti, tak já doufám, že toto všecko se v rámci šetření NKÚ prošetří.

Mně tady stále ve hře tedy zůstávají otázky Ministerstva zdravotnictví, protože tam jsme analyzovali ty největší problémy, jaká byla ve hře varianta, proč se tak stalo, nebo jestli to byla jakási kombinace dvou variant. Obě ty varianty jsou alarmující.

Bylo to tedy tak, že byla potřeba se blýsknout, že i Ministerstvo zdravotnictví, ačkoliv už byly nákupy zajištěny Ministerstvem vnitra, se musí blýsknout a skutečně také mít ta čísla, také mít tu tabulku?

Druhá varianta, a tu nemůžu v tuto chvíli ani vyvrátit, ani potvrdit a věřím, že k tomu dojde šetření, že toto bylo činěno s vědomím lidí, kteří byli v tom týmu, který byl neustále na drátě, že to bylo jako na aukci, pan ministr to popisoval někdy velmi dramaticky, bylo to s vědomím toho týmu lidí, který na ministerstvu působil. To je samozřejmě taky špatně.

Pokud to byla kombinace obojího, není k tomu potřeba další komentář, věc je třeba vyšetřit.

Kdybych citoval šéfa NKÚ, ten v tom vyjádření z minulého týdne hovořil o tom, že nevylučuje, že ve věci budou padat trestní oznámení. Já si myslím, že s penězi daňových poplatníků, které spravují ministerstva mimo krizový stav i v krizovém stavu, je třeba nakládat hospodárně a není žádná omluva pro to, aby v momentě, kdy do Česka už proudí po nějakých standardních cestách dostatečné množství, někdo nakupoval za dvacetinásobek běžné jednotkové ceny, která je v tu dobu standardní. A kontrola toho, jestli se za tu cenu dá nakoupit, to je přece úplně to elementární, co člověk musí udělat, než nějakou objednávku podepíše nebo než někam peníze uvolní.

Takže jsem rád, že Ministerstvo zdravotnictví z toho vycouvá. Je to evidentně manažerské selhání pana ministra zdravotnictví v této věci. A já doufám, že spravedlnosti bude učiněno zadost a věci těchto firem, které jsem jmenoval, či případné další problémy budou vyšetřeny a zjednána náprava a lidé, kteří jsou za toto zodpovědní, tu odpovědnost ponesou i fakticky, nebude to jenom rétorická omluva někde pro média nebo pro lidi.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu Bartošovi. A nyní paní poslankyně Pekarová Adamová a pan ministr zdravotnictví. Oba s přednostním právem. Máte slovo, paní předsedkyně.

 

Poslankyně Markéta Pekarová Adamová: Děkuji za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já vím, že už je pozdní hodina, nicméně tento bod se týká několika miliard korun z veřejných peněz, takže to není určitě nic banálního, a proto si myslím, že bychom tomu měli věnovat pozornost.

Centrální nákupy ochranných pomůcek doprovázejí pochybnosti od samého začátku. Absolutní selhávání vlády k zajištění pomůcek v počátcích nouzového stavu vystřídalo slavnostní vítání čínských letadel místo toho, aby vláda podpořila českou ekonomiku nákupem pomůcek od solidních českých výrobců nebo distributorů. Když jsme pak jako opozice vyzývali vládu, aby nakupovala pomůcky od českých výrobců, rozhodně jsme tím nemysleli to, co se tady děje často nyní. Obchodování s firmami s pochybným pozadím nebo nejasnou strukturou. Ministerstvo zdravotnictví sice zveřejnilo na svém webu 13. března výzvu, ve které apeluje na všechny výrobce, dovozce a distributory ochranných osobních prostředků, aby se přihlásili s konkrétní nabídkou, nelze se však ubránit dojmu, že šlo o výzvu pouze na oko. Z informací v médiích, které se opírají o záznam mailové komunikace, nebo spíš nekomunikace s Ministerstvem zdravotnictví, je totiž zjevné, že rezort pana ministra Vojtěcha nejevil o české výrobce či distributory přílišný zájem, nebo jevil, ale ne o všechny, jen o některé vybrané.

Například podnikatel Miroslav Krajíček nabízel Ministerstvu zdravotnictví masky N95 a N100 včetně cenové nabídky. Reagoval tak v dobré víře na prohlášení právě ministra Vojtěcha, který se na tiskové konferenci k nedostatku zdravotnického materiálu v České republice bránil slovy "kolegové, obvolávají všechny dodavatele, trh je velmi napjatý a musí se jednat v řádu minut, je to velmi akční jako na burze, jsem přesvědčen, že se to zlepší". Kolegové byli zřejmě plně zaměstnáni obvoláváním dodavatelů, a tak množící se nabídky od českých dodavatelů přehlédli. Pan Krajíček se nenechal odradit a zasílal další e-maily - bez reakce. Odpovědi se dočkal až u pátého e-mailu téměř po měsíci. Málokdo by měl ale takovou trpělivost.

Informace z médií za poslední týdny potvrzují, že případů českých podnikatelů, kteří neúspěšně nabízeli státu svou pomoc, je však daleko více, ať už se jednalo o dodávky respirátorů a roušek, nebo např. o termokamery, které český výrobce nabízel Ministerstvu zdravotnictví dokonce už v lednu tohoto roku. Ministerstvo místo toho nakoupilo kamery od švýcarské firmy, která je dovezla z Číny. Proč vláda upřednostňuje čínské dodávky před českými podnikateli, pak shrnul vicepremiér pan Hamáček v již legendárním tweetu: Protože to neumím sbírat po desetitisících od několika desítek dodavatelů.

Mohli jsme se domnívat, že za vším stojí neschopnost vlády, nicméně zprávy posledních dní mění vyznění celé záležitosti. Média informovala, že Ministerstvo zdravotnictví nakupovalo ochranné pomůcky za několikanásobně vyšší ceny než Ministerstvo vnitra. A potvrzuje to i analýza Nejvyššího kontrolního úřadu. Podle prezidenta NKÚ Miloslava Kaly nakupovalo např. respirátor typu FFP2 jedno ministerstvo za 34 korun a druhé za 636 korun, nebo ochranné obleky jedno ministerstvo koupilo za 15 korun a druhé za 371 korun za kus.

Nevíme nyní, co stojí za takto vysokými rozdíly v ceně, nicméně pokud je rozhodující nejnižší cena, tak je tento rozdíl opravdu alarmující. Víme, že vše prověří NKÚ, nicméně si myslím, že Poslanecká sněmovna by si zasloužila vysvětlení těchto rozdílů už nyní, a zástupci vlády a zmíněných ministerstev k tomu právě teď mají příležitost. Zatím jsme se však dozvěděli jenom čísla, která jsou veřejně známá, ale těchto konkrétních rozdílů se ani jeden z ministrů ve své řeči nedotkl.

Těch pochybností je více. Velmi podrobně je zmapoval i server iROZHLAS, který vycházel z tabulek přímo právě zmíněných, Ministerstva zdravotnictví a Ministerstva vnitra, z registru smluv a také z databáze Národního elektronického nástroje.

Samozřejmě chápu, že jsme v mimořádné situaci, kdy je potřeba reagovat rychle, a že zdravotního materiálu byl nedostatek po celém světě. Zarážející je ale mimo ceny i to, od koho Ministerstvo zdravotnictví nakupovalo. Šlo např. o ostravskou firmu Reality World, jejíž jediný vlastník Jakub Koudela byl v roce 2017 největším sponzorem hnutí ANO. Společnost byla založena v roce 2008 a jejím hlavním předmětem činnosti jsou realitní služby. Z posledních dostupných údajů za rok 2017 pak vyplývá, že společnost vykázala zisk 44 tisíc korun. Právě v tomto roce její jediný vlastník, tedy Jakub Koudela, zaslal 650 tisíc korun coby sponzorský dar hnutí ANO premiéra Andreje Babiše. Nyní uzavřel kontrakt se státem na dodávku respirátorů za více jak 5,4 milionu korun. Stejně jako podnikatel Miroslav Krajíček, tak údajně i pan Koudela sám s nabídkou oslovil Ministerstvo zdravotnictví. E-mail sponzora hnutí ANO však ve spamu neskončil.

Ještě pochybnější a vážnější je obchod mezi státem a firmou LA Factory z Lanškrouna, od které stát koupil ochranné pomůcky za 1,24 miliardy korun. Zarážející je, že podle obchodního rejstříku firma v minulosti nevykázala žádné tržby a neměla žádné zaměstnance. Evidentně se tak jedná o prázdnou schránku.

Dalších 300 milionů utratilo ministerstvo za respirátory od firmy De Sol investment, která má skrytého vlastníka v daňovém ráji ve středoamerickém státě Belize. Nabídku této firmy přitom odmítlo např. Polsko, ale také české Ministerstvo vnitra. V takových příkladech bych ještě mohla dále pokračovat.

Ochranné pomůcky nakupovalo i Ministerstvo obrany, které např. 16. března nakoupilo 2 tisíce respirátorů FFP3 za 423,50 koruny za kus s DPH. Oproti tomu Ministerstvo vnitra ve stejný den nakoupilo respirátory stejné třídy o zhruba 240 korun levněji. Další ochranné pomůcky, které Ministerstvo obrany v březnu nakoupilo, byly několikanásobně dražší než ty, co nakupovaly jiné úřady.

Ačkoliv vnitro nakupovalo v některých případech levněji než jiná ministerstva, i zde panují jisté pochybnosti. Aktuálně se např. objevila informace, že jakýmsi motorem nákupů ochranných pomůcek v Číně se stal Jaroslav Tvrdík, tedy člen ČSSD a prezident Smíšené česko-čínské komory vzájemné spolupráce. Ten měl spolu s místopředsedou komory Liu Jielei, omlouvám se, pokud to nevyslovuji správně, údajně rozhodovat o tom, jaké zboží se bude nakládat do letadel, které mezi Českem a Čínou pendlují jako součást leteckého mostu placeného právě Ministerstvem vnitra. Právě oni se tak mohli stát bariérou pro české dodavatele ochranných pomůcek, kteří svou pomoc státu nabízeli.

Hlavním argumentem pana ministra Hamáčka byl přitom ten, že Česká republika nakupuje výhradně od výrobců, nikoliv přes distributory. Podle analýzy organizace Sinopsis tomu však nebylo ve všech případech. Existuje podezření u šesti firem, že šlo o překupníky. Například společnost Liyi Trade Limited registrovaná v hongkongském rejstříku, která získala objednávku od Ministerstva vnitra na dodávku respirátorů FFP2 v hodnotě 113 milionů korun, vznikla na podzim minulého roku se základním kapitálem 33 tisíc korun. Její sesterská firma obchoduje např. s alkoholem a čajem. A další čínský dodavatel Ministerstva vnitra, a tady to také nevím, jestli vyslovím správně, Huasheng Tianjin Technological Development, je zejména překupníkem a vývojářem součástek do mechanických zařízení.

Pokud tedy vše shrnu, nad vládními obchody se vznáší mnoho otazníků. Vláda má příležitost vše uvést na pravou míru.

Jakou roli v procesu nákupů ochranných pomůcek sehrál Jaroslav Tvrdík, který podle svých slov získal pověření k nákupům přímo od premiéra a ministra vnitra, a jakou roli sehrála Smíšená česko-čínská komora vzájemné spolupráce, jejímž je právě Jaroslav Tvrdík prezidentem? Jakým způsobem byly tyto firmy vybírány? Pokud šlo o nejnižší podanou cenu, proč jednotlivá ministerstva kupují totožné zboží za ceny i s dvacetinásobným rozdílem a proč jedno ministerstvo nakupuje zboží za ceny, za které je jiné ministerstvo odmítlo nakupovat? Prověřovalo Ministerstvo zdravotnictví pozadí těch firem, se kterými obchoduje? S odpovědí, že je to obchod akčnější než na burze, se určitě nespokojíme. Je evidentní, že někde to jde, ale jinde ne. Nebo se prostě jen nechce.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Nyní pan ministr zdravotnictví, poté ministr vnitra a vidím přihlášku pana poslance Leo Luzara. Pane ministře, máte slovo.

 

Ministr zdravotnictví ČR Adam Vojtěch Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo. No tak to jsme potřebovali, už spousta lidí určitě ví, jak se to mělo dělat lépe, určitě v té době by nakoupili od standardních firem miliony respirátorů, a bylo by tedy vše zalito sluncem. Ale ono to tak zkrátka nebylo. Je si třeba uvědomit ten časový sled.

Já tady nechci vůbec hodnotit a vyjadřovat se k Ministerstvu vnitra, ale první, kdo dostal za úkol zařídit dodávku ochranných prostředků, bylo na základě rozhodnutí vlády Ministerstvo zdravotnictví - 9. 3. Již 13. 3., ještě před příletem prvního letadla Ministerstva vnitra Ministerstvo zdravotnictví zaváželo reálně nakoupené respirátory FFP2, FFP3, ústenky do nemocnic. Já bych jenom připomněl, jaká tehdy byla situace, protože mám pocit, že už paměť se trošku vytrácí a najednou teď zkrátka jsou všichni obrovsky chytří, jak by to dělali lépe.

Připomenu pár novinových titulků: Lékaři netrpělivě čekají na respirátory, zatím je nemají. Roušky i respirátory nadále chybí, na rentgenech bez nich nechtějí pracovat. V Česku chybí roušky a respirátory. Velké nemocnice mají zásobu na několik dní, ty menší a praktičtí lékaři skoro žádné. Roušky zoufale chybí a nevíme, kdy budou, hlásí část nemocnic... Pak samozřejmě skvělá opozice: Vláda při shánění roušek úplně selhala, tvrdí pan předseda Fiala. Holýma rukama proti koronaviru. Zdravotníkům zoufale chybí ochranné pomůcky...

Takže takto bych mohl pokračovat. To byla aktuální situace někdy kolem poloviny března. Taková byla situace, kdy jsme najednou čelili skutečně obrovskému riziku, že tady bude situace podobná, jako se stala v Itálii. Znovu opakuji, co se stalo v Itálii, co byl ten hlavní problém, že nebyli chráněni zdravotníci a že pandemie se rozšířila v rámci nemocnic z pacientů na zdravotníky. Tam bylo nakaženo asi šest tisíc zdravotníků v té první fázi. Takže v této situaci, kdy se masivním způsobem ta nemoc šířila nejenom už samozřejmě v Číně, ale v Evropě, tak my jsme dostali za úkol nakoupit ochranné prostředky.

Myslíte si, že tehdy existovaly nějaké standardní odběratelsko-dodavatelské vztahy? Myslíte si, že jsme byli tak hloupí, že jsme neoslovili ty standardní firmy, standardní výrobce těchto ochranných prostředků, jako je třeba firma 3M a podobně, že jsme neoslovili tedy standardní distributory? Nebyli jsme tak hloupí. My jsme skutečně v té první fázi tyto standardní, zavedené firmy oslovili. Problém je, že ony neměly ani respirátor, ani roušku. Nebyly schopny nám dodat vůbec nic.

A proč nebyly schopny nám dodat vůbec nic? Protože většinou měly zboží někde v zahraničí a tehdy byla situace taková, že se zboží zbavovalo, řekněme, nebo zadržovalo na území těch států, protože státy postupně zakazovaly vývoz respirátorů a dalších ochranných prostředků ze svého území. My jsme měli - a možná ta kauza, pamatujete si, a to je možná, co tady říkal pan předseda Stanjura v tom předchozím bodě, že jsem lhal tehdy. Ne, já jsem nelhal. My jsme měli spoustu objednávek, které byly skutečně objednány od standardních dodavatelů, od standardních firem, které určitě neměly žádné divné pozadí. Byli to standardní distributoři ochranných prostředků a ty dodávky prostě nedorazily. Byly to miliony roušek, respirátory.

Možná si pamatujete, i jsme o tom hovořili, firma Alliance Healthcare, jeden ze tří největších distributorů v České republice, standardní distributor zdravotnického materiálu, měli jsme u nich objednáno, myslím si, 1,2 milionu respirátorů, 2,5 milionu roušek. Nedorazilo z toho vůbec nic, protože to skončilo někde na cestě v Rotterdamu, myslím, nebo jak to bylo, zkrátka prostě ty standardní kanály nefungovaly. A v takové situaci samozřejmě jsme vyhlásili, jak řekla paní předsedkyně Pekarová Adamová, na našich stránkách, ať se nám hlásí různí dodavatelé, kteří jsou schopni nabídnout a zajistit ty ochranné prostředky. Byla jasná adresa, musím říct, že tam kolegové měli skutečně tisíce emailů, takže nemohu vyloučit, že nějaký z emailů zkrátka přehlédli nebo se k němu dostali později.

Ale musím říci také jednu věc. My máme celkově jako Ministerstvo zdravotnictví sto různých dodavatelů. Takže pokud se tady omílají stále dokola čtyři firmy, když máme sto firem, které máme zasmluvněny, máme u nich objednávky, z toho dvacet českých výrobců - mohu je tady přečíst, když se tady bavíme o těch českých výrobcích - dvacet firem, dvacet českých firem, českých výrobců, kteří dodávají Ministerstvu zdravotnictví. Jsou to výrobci masek, 3D masky, které vznikly na ČVUT, skvělý projekt, objednali jsme si od nich samozřejmě tyto polomasky. DINA-HITEX, výrobce roušek, Moldex, Nanologix, Okula Nýrsko, výrobce ochranných brýlí, a tak dále. Nechci tady zdržovat, ale zkrátka je to dvacet výrobců českých, od kterých máme objednáno. Takže není pravdou, že by ministerstvo tady ignorovalo české výrobce, když dvacet ze sta dodavatelů je českých výrobců.

A tady se samozřejmě stále hovoří o čtyřech firmách. A co jsme tedy měli dělat? Měli jsme si tvořit etický kodex za dva týdny? Možná tak by to dělali Piráti. Tvořili bychom si etický kodex, že budeme prověřovat ty firmy, a mezitím by se ta pandemie dostala do nemocnic. Naším hlavním zájmem bylo zajistit ochranu zdravotníků. To byl jediný úkol, jediný zájem. A pokud ta firma byla schopna nám ty respirátory dodat, a je třeba říci, že my jsme platili až po dodání daných výrobků, tak abychom byli schopni s dané výrobky ověřit a otestovat ve Výzkumném ústavu bezpečnosti práce, testujeme každý vzorek, každou dodávku, a pokud neprojde daný respirátor testováním, tak ho prostě nezaplatíme. Proto možná také naše ceny jsou třeba vyšší, protože neplatíme dopředu, platíme až po dodání, samozřejmě neřeším ještě dopravu a tak dále, to je jiná otázka, a samozřejmě pak ty ceny jsou vyšší, ale na druhou stranu výhoda tohoto řešení je, že si můžeme ty výrobky otestovat, a pokud nesplní testy, tak je prostě nezaplatíme a řekneme těm firmám, ať si je odvezou.

Mimo jiné, mimo jiné to je i příklad dvou z těch firem, o kterých hovoříte. Del Sol, nebo jak se ta firma jmenuje, já se přiznám, že ani ty firmy neznám, protože toto řešil nákupní tým na ministerstvu, to je jedna z firem, které jsme teď zrušili celou objednávku, protože prostě ty výrobky neprošly testy. Neprošly testy, zcela propadly, místo 95procentní filtrační účinnosti mají asi 50 procent, což je samozřejmě naprostý propad, takže jsme napsali té firmě, že odstupujeme, stornujeme. Takže je třeba se na to dívat skutečně tak, ne co jsme objednali, to je samozřejmě velmi mediálně vděčné, dívat se na objednávky, ale co jsme reálně zaplatili.

Stejně tak s firmou RESEA. Víte, kolik jsme zaplatili té firmě? Máme možná objednávky na 300 milionů. Doposud té firmě jsme zaplatili 12 milionů korun. Všechno ostatní propadlo testy a samozřejmě pak jsme ty výrobky, nebo objednávky stornovali a nezaplatili.

Takže pojďme se na to dívat skutečně věcně a objektivně, nikoliv politicky, nikoliv mediálně vděčně, že zkrátka tady nakupujeme za stovky milionů. Je třeba se podívat skutečně, jaká je realita. Proto mně se úplně nelíbí, že teď se něco porovnává, teď se něco hodnotí. Mělo by se hodnotit až s nějakým časovým odstupem, až se skutečně ukáže, kolik jsme objednali, kolik jsme reálně zaplatili, kolik jsme dostali dodávek, co prošlo testy a tak dále, a pak můžeme udělat skutečně objektivní vyhodnocení. Ne na základě pouhých objednávek, které nejsou zaplaceny, protože platíme vždycky až po dodání, a pokud zkrátka to neprošlo, tak jsme to zrušili.

Takže já nevím zkrátka, kde je problém. Ano, my jsme si ty firmy prověřovali v rámci těch časových možností, které jsme měli. Musím říci, že často to byla otázka několika minut. Než jsme vypsali objednávku, tak už nám firma - teď nemluvím o těchto firmách - volala, že zkrátka to zboží prodala jinam. Prodala ho do Itálie, prodala ho do Španělska atd. Tak to zkrátka bylo. Taková byla situace v té době na začátku. Samozřejmě časem se situace zklidnila, zlepšila, máme více času na porovnávání těch nabídek a tak dále, ale na začátku, v té době, kdy nám na ministerstvo chodily stovky mailů, stovky telefonátů od zoufalých zdravotníků, z nemocnic, které říkaly, že nebudou pracovat, pokud nebudou mít ochranné prostředky, tak ten tým, kterým tam pracoval, a pracoval velmi tvrdě, pracoval tam 24 hodin sedm dní v týdnu, tak skutečně dělal maximum pro to, aby zajistil ochranu pro zdravotníky, a neřešil, jestli tam je nějaký pan Vomáčka nebo kdo, jestli má na sebe exekuce.

My jsme prověřovali ty firmy, jestli jsou v insolvenčním rejstříku, ty samotné firmy, jestli nemají nedoplatky státu na DPH, to jsme samozřejmě prověřili a to ty firmy splnily. Ale kdo za nimi stál - a já se přiznám, že ani neznám nějakého pana Koudelku nebo Koudelu, sponzora hnutí ANO, a je mi to úplně ukradené. Mně šlo o to, abychom zajistili ochranné prostředky pro zdravotníky. To byl jediný cíl. A jestli nám ta firma, jestli byla schopna dodat v krátkém čase v odpovídající kvalitě za nějakou v té době přiměřenou cenu, tak prostě jsme tu smlouvu s ní uzavřeli a objednali jsme to zboží. Prostě to byl náš úkol ochránit zdravotníky.

Takže jsme měli říci těm lékařům, kteří nám volali "promiňte, my ještě prověřujeme ty firmy, ještě si porovnáváme, tak musíte počkat, musíte počkat, než vám ty výrobky dodáme, protože my ještě tady si musíme prověřit všechno"? Na to prostě nebyl čas v té době. A prostě to, co teď vy hodnotíte, jak teď vlastně bohorovně říkáte, co se stalo a co se nestalo, jak jsme postupovali špatně, tak to se hodnotí teď skutečně, a tady na to zcela sedí - po bitvě je každý generál. Ale v té době ta situace byla úplně jiná. A já teď nechci hodnotit Ministerstvo vnitra, to se určitě pan ministr vyjádří sám. Prostě my jsme postupovali možná i trošku jiným způsobem, ano, možná některé ceny byly dražší, ale skutečně to bylo v té době maximum možného, co jsme mohli dosáhnout v té době.

Pak se samozřejmě ta situace zlepšila a nyní, když se podíváte na to, za kolik nakupujeme respirátory, za kolik nakupujeme rukavice - vždycky mě totiž fascinuje, že my tady máme nakoupeny desítky milionů různých ochranných prostředků a vždycky se vypíchnou čtyři firmy ze sta, ty se vypíchnou, a teď se řeší, ani to neodpovídá realitě, protože těm firmám jsme zaplatili úplně minimum z toho, co jsme objednali.

Takže pojďme to hodnotit skutečně objektivně. Myslím si, že i v rámci skutečně nějakého časového odstupu. Ať se udělají účty, ať se prostě složí účty, až se skutečně ta situace vyřeší. My s tím nemáme problém, ať se klidně kontroluje. Nemám s tím jakýkoliv problém. Ale prostě v této době hodnotit na základě dat, která jsou zkrátka neúplná, která se mění každým dnem, není úplně férové. A já musím říci, že bych chtěl poděkovat všem kolegům na Ministerstvu zdravotnictví, kteří tam byli a kteří tam pracovali, kteří tam skutečně pracovali 24 hodin sedm dní v týdnu ne pro sebe, ale pro to, aby zajistili ty ochranné prostředky pro zdravotníky. Díky. (Potlesk poslanců hnutí ANO.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji, pane ministře. Vaše vystoupení mě ale dostalo do velmi nepříjemné procesní situace. Já nemůžu udělit slovo ministrovi vnitra, protože tady je § 53 odst. 1 a nikdo do 21. hodiny nenavrhl prodloužení jednání po 21. hodině. Já s tím samozřejmě nemohu nic dělat, takže musím tento bod přerušit s tím, že ho přerušujeme v rozpravě, kdy jsou přihlášeni pan místopředseda vlády a ministr vnitra Jan Hamáček, pan zpravodaj Bartoš, pak dále kolegové Luzar, Lipavský a Černohorský, jestli jsem si to správně poznamenal.

Tím přerušuji i tuto schůzi naneurčito s tím, že vyzývám předsedy poslaneckých klubů, aby v úterý 5. května uzavřeli dohodu, kterou bychom potom realizovali tak, jak budeme pokračovat v této schůzi. Ano? Takže vám přeji hezký večer a dobrou noc.

 

(Schůze přerušena ve 21.02 hodin.)

Aktualizováno 1. 9. 2020 v 16:48.