Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2017 – 2021

 

(pokračuje Tomio Okamura)

24.
Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce,
ve znění pozdějších předpisů, a některé další související zákony
/sněmovní tisk 689/ - druhé čtení

Z pověření vlády předložený návrh zákona uvede ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová. (Není přítomna. K pultíku jde ministr kultury Zaorálek.) Já tady nemám ovšem vaše pověření vloženo, že můžete místo paní ministryně to uvádět. Já to tady nemám.

 

Ministr kultury ČR Lubomír Zaorálek Ano, ano. Mně paní místopředsedkyně Schillerová sdělila, že to písemné potvrzení dodala. Tak já teď...

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Já ho tady nemám, takže momentíček. Já tedy budu muset... Já vyhlásím minutu pauzu. Já si zavolám, protože to tady potřebuji mít písemně. To nejde ústně, takže já požádám organizační odbor, aby mi to dodal. Takže si dáme minutu pauzu do 14.32.

 

(Jednání bylo přerušeno od 14.31 do 14.32 hodin.)

 

Tak. Měl jsem pravdu, skutečně jsme neobdrželi na vedení Sněmovny písemné pověření, aby mohl v zastoupení paní ministryně Maláčové ten zákon v podstatě uvést pan ministr Zaorálek, takže já vyhlašuji pauzu do 14.35... (Dohady mimo mikrofon.) Nemám ho tady. A organizační odbor mi řekl, že to zjistí a doloží mi to, že potřebují dvě tři minuty. Takže dáme do 14.35, jinak by ten bod musel spadnout.

 

(Jednání bylo přerušeno od 14.33 do 14.35 hodin.)

 

Čas uběhl, pověření jsem již obdržel, takže z pověření vlády předložený návrh zákona uvede v zastoupení paní ministryně práce a sociálních věcí Jany Maláčové ministr kultury Lubomír Zaorálek. Prosím, ujměte se slova, pane ministře.

 

Ministr kultury ČR Lubomír Zaorálek Děkuji. Vážení kolegové, dámy a pánové, ještě mi jednou dovolte, abych tedy omluvil paní kolegyni Maláčovou, se kterou jsem mluvil, a ona bohužel kvůli zdravotní indispozici nemohla dnes dojít ani do práce, takže omlouvám ji, mluvil jsem s ní a dohodl jsem se s ní, že zde v rámci druhého čtení předložím návrh zákona, který chtěla tady ještě včera předložit ona, a jak už tady bylo potvrzeno, mám od paní místopředsedkyně vlády paní Schillerové také písemné pověření, abych paní ministryni Maláčovou zastoupil.

Dovolte mi tedy, abych vám připomněl aspoň ta základní fakta kolem tohoto druhého čtení. Paní ministryně vám 24. ledna představila vládní návrh zákona, tedy to už bylo 24. ledna, kterým se mění zákon č. 262. Ten vládní návrh zákona byl mezitím projednán. Byl projednáván podrobně v garančním výboru pro sociální politiku a také byl projednán v hospodářském výboru. Já jenom připomenu, že podstata toho návrhu a takový ten stručný obsah byl v tom, že on reaguje na potřebu snížení administrativní náročnosti. Byla tam transpoziční část, která se týkala problematiky vysílání zaměstnanců podle směrnice Evropského parlamentu a Rady z roku 2018, transpoziční lhůta je tady v tomto případě do 30. července 2020, a také reflektuje tu poslední judikaturu Nejvyššího soudu ČR a zároveň Soudního dvora EU.

Jaké změny jsou tady podstatné. Tak já bych zmínil aspoň toto. V tomhle návrhu se zakotvuje nový institut sdíleného pracovního místa. Pak tam jde o koncepční změnu dovolené, změna v oblasti náhrady škody a nemajetkové újmy a dochází ke zpřesnění úpravy doručování. A pak jsou tam ještě další body. Je to zpřesnění úpravy přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů. Další oblastí, která se tu upravuje, je prohloubení prevence pracovních úrazů a nemocí z povolání. A nakonec snížení administrativní náročnosti při vydávání potvrzení o zaměstnání.

Takže já bych vás tady za paní kolegyni Maláčovou chtěl požádat o podporu tohoto zákona, se kterým vyslovili souhlas také sociální partneři. A to je asi v úvodu v druhém čtení z mé strany všechno. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: To byl pan ministr. Návrh jsme v prvém čtení přikázali k projednání výboru pro sociální politiku jako výboru garančnímu. Dále byl tisk přikázán hospodářskému výboru. Usnesení výborů byla doručena jako sněmovní tisky 689/1 až 3. Prosím, aby se slova ujal zpravodaj výboru pro sociální politiku poslanec Roman Sklenák a informoval nás o projednání návrhu ve výboru a případné pozměňovací návrhy odůvodnil. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Roman Sklenák: Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo. Já vám tedy mohu sdělit, že výbor pro sociální politiku jako garanční výbor projednal tento návrh zákona na své schůzi 15. dubna a doporučil Poslanecké sněmovně, aby schválila návrh zákona, a současně jí doporučil, aby přijala k tomuto návrhu pozměňovací návrh. Ten vyplývá ze skutečnosti, že první čtení proběhlo již 24. ledna. Tehdy jsme prodloužili lhůtu na projednání na 80 dní, a pak nastala ta situace, ve které se nacházíme dodnes, tedy dostáváme se ke druhému čtení až po více než čtyřech měsících, a je tedy potřeba upravit účinnost tohoto zákona. Takže ten pozměňovací návrh výboru pro sociální politiku se týkal právě toho, že nahradil tu navrhovanou trojí dělenou účinnost, a to k 1. 7., k 30. 7., a k 1. 1. 2021, pouze dvojí účinností, a to dnem 30. 7. 2020 s výjimkou vyjmenovaných ustanovení, která by nabyla účinnost až 1. ledna příštího roku. Vzhledem k tomu, že v návaznosti na tento pozměňovací návrh je třeba redukovat to trojí znění i v § 363 zákoníku práce, tak se potom v podrobné rozpravě ještě přihlásím k legislativně technickému pozměňovacímu návrhu, který právě toto navrhuje.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní prosím zpravodaje hospodářského výboru pana poslance Jana Bauera, aby se ujal slova a informoval nás o projednání návrhu ve výboru a případné pozměňovací návrhy odůvodnil. Jinak, pane poslanče, vy jste přihlášen i v obecné rozpravě. Prosím.

 

Poslanec Jan Bauer: Vážený pane místopředsedo, milé dámy a pánové, opravdu jenom krátce. Hospodářský výbor na svém jednání 5. února přerušil projednávání tohoto sněmovního tisku s tím, že jsme stanovili termíny pro případné podávání pozměňujících návrhů. Díky tomu, co se stalo a co všichni teď mimo jiné řešíme, se tímto sněmovním tiskem dále hospodářský výbor nezabýval, dále jej neprojednával.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Určitě můžete klidně zůstat u stolku, protože já otevírám obecnou rozpravu a do té jste opět přihlášen. Takže pan poslanec Jan Bauer dostává slovo, resp. bude pokračovat. Připraví se paní poslankyně Alena Gajdůšková. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Jan Bauer: Ještě jednou moc děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo. Milé dámy a pánové, já se musím jenom pousmát, když vidím za pultíkem předkladatele pana ministra Zaorálka, protože už jsme tady za ta léta prožili bouřlivé diskuse o zahraniční politice, teď jste expert na kulturu a teď projednáváme sociální věci. Což vím, že za to samozřejmě nemůžete, ale pevně doufám, že se vás tady nikdo na nic nezeptá ani v rámci tohoto projednávání, ani v rámci toho tisku, který se bude týkat ochrany zaměstnavatelů, protože jste určitě v těžké pozici.

Já jsem si přečetl, co jsem k tomuto návrhu zákona řekl během prvního čtení, a musím konstatovat, že nic na tom, co tady bylo řečeno z mých úst, neměním. Já si touto cestou dovolím vás seznámit pouze se třemi pozměňujícími návrhy. Všechny tyto tři pozměňující návrhy se týkají úpravy sdíleného pracovního místa.

První dokument je v systému zaveden pod číslem 5147 v části první článek I bodu 66, § 317 odst. 1 se poslední věta zrušuje. Je to o tom, že se stanoví, že souhrn pracovních dob zaměstnanců nesmí překročit stanovenou týdenní pracovní dobu. V případě, že by toto omezení navrhovaný § 317 neobsahoval, mohlo by sdílené místo být pro zaměstnavatele lákavější, protože by díky němu mohli řešit daleko větší množství případů, např. fungování recepcí od 7 do 20 hodin, které nelze řešit prostřednictvím jednoho pracovního místa. Takže to je sněmovní dokument číslo 5147.

Dále jsem vložil do systému sněmovní dokument, který je tam zanesen pod číslem 5148. Zde se v první části článek I bodu 66 § 317 odst. 4 mění a zní následujícím způsobem: Zaměstnavatel může zaměstnanci nařídit zastupování nepřítomného zaměstnance na témže sdíleném pracovním místě, pokud se se zaměstnancem v dohodě podle § 1 nedohodl jinak. Ten § 317 odst. 4, podle kterého je třeba souhlas ke každému konkrétnímu zástupu zaměstnance, kterého se týká, pro zaměstnavatele by bylo flexibilnější, kdyby mohli zaměstnancům zástup nařídit, případně si sjednat pravidla zástupu. V praxi se totiž často jedná o dlouhodobější absence zaměstnanců např. z důvodu nemoci nebo OČR, které je nutné řešit a najít za zaměstnance náhradu. Takže to je ten druhý.

A poslední pozměňující návrh, který je zanesen do systému pod číslem 5149, zde se v části první článek I bodu 66 § 317 odst. 5 text "s patnáctidenní výpovědní dobou, která začíná dnem, v němž byla výpověď doručena druhé straně" nahrazuje textem "s měsíční výpovědní dobou, která začíná prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po doručení výpovědi druhé smluvní straně".

Takže to jsou tyto tři pozměňující návrhy, ke kterým se samozřejmě v rámci podrobné diskuse přihlásím. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní vyzývám k vystoupení paní poslankyni Alenu Gajdůškovou a připraví se pan poslanec Stanislav Grospič. Paní poslankyně, máte slovo. Prosím.

 

Poslankyně Alena Gajdůšková: Vážený pane předsedající, paní poslankyně, páni poslanci, vážený pane ministře, protože první čtení proběhlo už v lednu, jak nás informoval pan zpravodaj, dovolím si přece jenom pár obecnějších slov k zákoníku práce.

My jsme zde ráno při projednávání o elektronické evidenci tržeb slyšeli, jak je třeba vážit si podnikatelů, protože oni jsou ti aktivní, a jak vlastně stát po nich nemá nic chtít. Mne velmi mrzí, že zde od opozice to zní, že pracují jen podnikatelé a OSVČ, a zaměstnanci pomalu aby se styděli, že jsou pouhými zaměstnanci, a tedy naprosto neschopní.

Víte, mě doma učili vážit si každé práce a každého pracovitého člověka, a ať je jak chce, zaměstnanec je vůči zaměstnavateli vždycky v té slabší pozici, protože je svým způsobem na něm závislý. Proto civilizované země mají zákoníky práce, které stanoví pravidla jednání mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem. Proto mají významnou úlohu ve firmách i organizacích odbory, které zájmy zaměstnanců hájí. Na straně zaměstnanců po celou svou historii také vždycky stála i sociální demokracie. To není deklarace. To tak prostě je.

Konkrétním programem v této chvíli je Antivirus, kde stát proplácí firmám mzdy až ve výši 80 % s podmínkou, že zaměstnanci nemají být propouštěni, s jediným cílem, aby byla zachována pracovní místa. A je to ve prospěch i zaměstnavatelů, je to ve prospěch firem, protože osvícené a dlouhodobě prosperující firmy jsou ty, které si svých zaměstnanců váží a dokážou je motivovat. To věděl Ford i Baťa. To ví každý dobrý personalista či manažer. To, co je v každé firmě a v každé organizaci to nejcennější, jsou lidé, zaměstnanci, chcete-li odborným termínem, lidské zdroje. Ty když firmy ztratí, budou je těžko nahrazovat. Těžko budou rozjíždět nové aktivity bez kvalifikovaných zaměstnanců. To prostě nejde.

Pro zaměstnance je ale důležité, aby měli možnost volby v tom, jak nejlépe sladit svou pracovní pozici a rodinný život. K tomu směřuje dnes předložená novela zákoníku práce, samozřejmě mimo jiné tak, jak nám ji představil pan ministr.

Pro mne by byl ideál, kdyby plný úvazek byl šest hodin denně za plnou mzdu, tedy třicetihodinový pracovní týden. To bohužel v této chvíli nejde. Já tedy pozměňovací návrh v tomto smyslu zatím nepředkládám. Určitým řešením ale pro sladění rodinného a pracovního života je větší flexibilita pracovních úvazků. Vítám proto velmi za rodiny s dětmi, ale i tu starší generaci, lidi vyšších věkových kategorií, ale i lidi s jakýmkoliv hendikepem možnost flexibility pracovních úvazků v podobě takzvaných sdílených úvazků. Za sebe ale říkám, že budu velmi bedlivě sledovat, jak firmy tuto možnost budou využívat a zda zaměstnanci budou mít k využívání tohoto nového institutu, který zákoník práce zavádí, dobré a odpovídající podmínky.

Podstatná v tomto návrhu je také úprava pracovních úrazů a nemocí z povolání. Proto se přimlouvám za to, abychom schválili návrh tak, jak byl předložen paní ministryní Maláčovou, s tím pozměňovacím návrhem, o kterém tady mluvil pan zpravodaj. Tato novela zákoníku práce je moderní norma pracovního práva potřebná v dnešní době. Děkuji vám.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak to byla paní poslankyně Alena Gajdůšková. A nyní vystoupí pan poslanec Stanislav Grospič a připraví se pan poslanec Vít Kaňkovský. Tak, pane poslanče, máte slovo. Prosím.

 

Poslanec Stanislav Grospič: Děkuji, pane místopředsedo. Vážení členové vlády, vážené kolegyně a kolegové, já bych chtěl tady říci, že nejenom sociální demokracie, ale i KSČM klade důraz zejména vedle osob samostatně výdělečně činných, drobných a středních podnikatelů také samozřejmě na zaměstnance. Protože oni přinášejí tu přidanou hodnotu a oni nesou ten vklad do tvorby hodnot, které potom naplňují naši společnost. A oni jsou do určité míry v závislém postavení, to znamená v postavení, které není zcela úplně adekvátní, rovné, a to jejich postavení upravuje zákoník práce.

Když v roce 2006 došlo k dohodě těsně před volbami na novém zákoníku práce číslo 262, tak jsme to považovali za velký úspěch po řadě let, kdy byla jednotlivá práva zaměstnanců, ale na druhé straně třeba i zaměstnavatelů různým způsobem modifikována, oklešťována či upravována, nebyla kompatibilní, nevyhovovala novým, měnícím se společenským vztahům, neodrážela realitu ve společnosti.

Dnes tady stojíme před novelou zákoníku práce, která má v sobě takové čertovo kopýtko. Na jedné straně říká, že se jedná čistě o normu transpoziční. Ano, tak to bylo i předjednáno a tak to zní i v takzvané gentlemanské dohodě, kterou uzavřely mezi sebou v rámci tripartity zaměstnavatelé, zaměstnanci v zastoupení odborovou centrálou ČMKOS a na druhé straně vláda ČR. Ale problém spočívá v něčem jiném. Ta vlastní novela zákoníku práce, která se tváří jako transpoziční a která byla předložena do Poslanecké sněmovny a projednána v několika výborech Poslanecké sněmovny, z níž tedy jeden výbor k ní nepřijal usnesení, hospodářský, v sobě skrývá určité momenty, které jsou velice zásadní.

Za prvé to je naprostá změna výpočtu kalendářní dovolené, která se tváří sice velice příznivě na první pohled, to znamená, kolik hodin jsem odpracoval, tak takovou budu mít hodinovou výměru kalendářní dovolené. V součtu to budou ty čtyři týdny. Já pominu, že jsme jako KSČM v době ještě před krizí koronavirem a blížící se zřejmě hospodářskou krizí, která se začíná stávat realitou, navrhovali, že by mohlo se vyjít té poptávce na snížení pracovní doby při zachování stejné výše výdělku tím, že by se ustanovil, uzákonil pátý týden jako základní výměry kalendářní dovolené, ale samotný návrh potom konstatuje, že vlastně podle jednotlivých úvazků bude zaměstnanec po hodinách krácen, a je to i v té důvodové zprávě obsaženo, na té kalendářní dovolené. Čili bude vlastně obrán o určité hodiny a při plném úvazku dokonce o víc jak celý jeden den kalendářní dovolené. A to si myslím, že je zásadní problém.

Druhý problém, který ta novela skrývá, je sdílené pracovní místo. Samozřejmě na sdílené pracovní místo, což je specifický výkon práce, který se nehodí pro všechny profese, tam samozřejmě by ta kalendářní dovolená podle odpracovaných hodin odpovídala. Ale na ostatní případy, kdy nebude využíváno sdílené místo, ani nemůže dle charakteru té práce být uplatňováno, to bude velký problém.

Já jsem tady o tom hovořil už při prvém čtení. Nechci o tom hovořit teď. Nenačítal jsem ani žádný pozměňovací návrh, protože si myslím, že v této souvislosti ta novela, tak jak je předložena, je špatná. Měla být předložena transpoziční novela, tak jak bylo dohodnuto, s evropským právem a nemělo se jít do samotné podstaty tak zásadních změn výpočtu kalendářní dovolené a zavádění sdíleného pracovního místa, protože i matkám samoživitelkám, matkám pečujícím o malé děti umožňuje už současná právní úprava, aby jim zaměstnavatel vyšel vstříc. To není jenom jediný ten důvod toho, jak se to zmiňuje a cituje v zákoníku práce.

My v současné chvíli nenavrhujeme zamítnutí této novely, aby kolegové ze sociální demokracie neměli obavy, ale nebudeme zatím v této fázi, pokud nebudou načteny pozměňovací návrhy nebo nedojde k nějaké změně ze strany vlády, tento návrh zákona podporovat. Protože si myslíme, že zvlášť v důsledku této krize, kterou teď zažíváme, koronavirové, a blížící se ekonomické krize se tato novela tímto způsobem zcela mine účinkem a za nějakou dobu tady budeme stát před otázkou, jakou přijmout další novelu, abychom ochránili zaměstnance, abychom řešili jejich postavení a zabránili zvyšování nezaměstnanosti. Tato novela a preference krátkodobých a jiných forem úvazků tomu nezabrání.

Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní požádám o vystoupení pana poslance Víta Kaňkovského a připraví se pan poslanec Jan Farský. Pane poslanče, prosím, máte slovo.

 

Poslanec Vít Kaňkovský: Dobré odpoledne, vážený pane místopředsedo, vážení členové vlády, kolegyně, kolegové. Dovolte mi, abych se za klub KDU-ČSL vyjádřil k předložené novele zákoníku práce. V tom širším slova smyslu jsem tady hovořil už v prvním čtení, takže nebudu se zabývat všemi aspekty této novely. Vrátil bych se k tomu, co jsme tady také diskutovali, a to je to, že tato novela nepostihuje některé problematické oblasti zákoníku práce, a já rovnou říkám, že do toho teď nechci střílet, protože všichni víme, že ta novela mimo jiné vznikla i na bázi křehké domluvy na tripartitě, a já to respektuji.

Přesto se k jedné oblasti vrátím, protože ta si myslím, že je už tady ve Sněmovně probírána velmi dlouho a opravdu si zaslouží řešení. My jsme to mnohokrát diskutovali už v minulém volebním období, pak se na začátku tohoto volebního období udělaly některé dílčí změny. Tenkrát jsme na tom pracovali s kolegou Patrikem Nacherem a následně pak prošla verze z dílny MPSV. Tou problematikou je náhrada za ztrátu na výdělku, tedy problematika lidí, kteří se ne vlastní vinou, ale vinou pracovního úrazu anebo uznané choroby z povolání dostali do situace, kdy si nejsou schopni již vydělávat tak jako dřív a jsou odkázáni mimo jiné i na tu takzvanou rentu. Ona ta renta je takové trošku slovo zavádějící, tedy na náhradu za ztrátu na výdělku.

Problematika náhrady ztráty na výdělku je velmi komplikovanou oblastí a patří k nejkomplikovanější vůbec, co se týče zákoníku práce. My jsme v mezidobí vlastně od té schválené malé novely na začátku tohoto volebního období absolvovali s kolegou Josefem Hájkem a s některými dalšími, pak v té finální fázi i s kolegou Lukášem Černohorským, celou řadu jednání. Těch jednání bylo opravdu hodně nejenom tady ve Sněmovně, ale i v rámci regionů. A bylo to hlavně se zástupci rentistů z té profesní skupiny horníků, která je největší mezi těmi 15 tisíci takzvanými rentisty. Je to ta nejsilnější skupina, ale potkávali jsme se i s celou řadou dalších profesí, jako jsou bývalí pracovníci z těžkého průmyslu, z chemického průmyslu a z některých dalších profesí. A tyto občany, kteří, jak už jsem řekl, nikoliv vlastní vinou se dostali na tu pozici toho takzvaného rentisty, provází opravdu několik závažných problémů v aplikaci zákoníku práce.

My určitě nejsme schopni v rámci této změny pojmout všechny, tak ani ta ambice není. Ale chtěli jsme vyřešit alespoň jeden, ten asi nejzásadnější problém, který zákoník práce ve výpočtu náhrady ztráty na výdělku, té takzvané renty, má, a to je princip takzvaného stop výdělku. Když člověk, který si dříve poměrně i slušně vydělával, což třeba hornická profese přinášela, vinou těžkého pracovního úrazu se dostane do situace, kdy již není schopen vykonávat tu původní profesi, tak vždycky na začátku skončí v pracovní neschopnosti. Po skončení té mnohdy dlouhodobé pracovní neschopnosti většina z těchto lidí má nějakou zbytkovou pracovní schopnost, vrací se do zaměstnání a v tu chvíli si vydělává nějakou mzdu, která bývá významně menší, než jeho původní mzda. Při výpočtu té takzvané renty se pak přistupuje ke vzorci, kdy se od té jeho původní mzdy před pracovním úrazem odečítá ta částka, kterou si vydělává v tom svém prvním zaměstnání. A tato částka je tím takzvaným stop výdělkem. A u celé řady těchto pracovníků postupem času dochází k tomu - anebo není to vždycky jenom vinou zhoršení jejich zdravotního stavu, ale mnohdy i okolnostmi, vysokou nezaměstnaností a tak dále, tak jsou nuceni buď se vrátit na Úřad práce, anebo přijmout zaměstnání, které je méně honorované. A v tu chvíli nastává ta velká diskriminace a ta velká nespravedlnost, že ta částka, ta odečtová, ten takzvaný stop výdělek, se jim pořád odečítá, přestože oni si reálně vydělávají třeba částku o dva, o tři tisíce nižší. K čemu to vede? Tito lidé jsou velmi demotivováni a velmi přemýšlejí o tom, jestli se jim vyplatí vůbec pracovat - a já chci zdůraznit, že valná část z nich pracovat chce - anebo zůstat dlouhodobě registrováni na úřadu práce.

Proto přicházíme s myšlenkou, a s kolegou Hájkem a s experty jsme připravili pozměňovací návrh, abychom institut toho takzvaného stop výdělku ze zákoníku práce vyjmuli. Aby se skutečně při výpočtu té reálné renty, té reálné náhrady za ztrátu na výdělku, kalkulovalo vždy se skutečnou mzdou, kterou si ten člověk v danou chvíli vydělává. Myslíme si, že to je napravení stavu, že to pro ty lidi bude velmi dobrý signál, že stát o ně stojí, a je potřeba také říci, že to bude i odstranění určité diskriminace v rámci profesí, protože například v zákoně o ozbrojených složkách tento institut není. Tam se ten takzvaný stop výdělek neuplatňuje. A to není nic vůbec proti příslušníkům bezpečnostních sborů, ale myslím si, že je potřeba ke všem profesním skupinám přistupovat stejně.

Takže avizuji pozměňovací návrh, který jsme tvořili s kolegou Hájkem, a přihlásím se k němu v podrobné rozpravě. Byli bychom velmi rádi, kdybyste tento poměrně jednoduchý pozměňovací návrh, který bude mít ale pro ty postižené skupiny občanů velký význam, abyste ho pak ve třetím čtení podpořili. Myslím si, že pro ty lidi to bude signál, aby pracovali, aby pracovali legálně. Protože samozřejmě vedlejším efektem toho stop výdělku je fakt, že někteří z těch lidí pracují načerno - oni se tím někteří ani netají - protože jim nic jiného nezbývá. A já si myslím, že oni budou velmi rádi pracovat a budou spokojeni s tím, že se můžou zapojit, byť se sníženou pracovní schopností, a že to pro ně bude signál i do budoucna, že o ně stát stojí.

Děkuji vám za pozornost i za podporu tohoto návrhu, ke kterému se přihlásím pak ve třetím čtení.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji. To byl pan poslanec Vít Kaňkovský a nyní vystoupí pan poslanec Jan Farský a připraví se paní poslankyně Olga Richterová. Prosím máte slovo.

 

Poslanec Jan Farský: Pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, já bych chtěl vaši pozornost obrátit k pozměňovacímu návrhu, který má takovou zvláštnost, že ho podpořily všechny kluby zastoupené v Poslanecké sněmovně. Tak myslím, že už proto si určitou pozornost zaslouží. Ten návrh se věnuje primárně dobrovolnictví, a to dobrovolnictví v oblasti dětí a mládeže. Už dneska v zákoníku práce je uvedeno, že pokud se někdo celoročně věnuje dětem a mládeži, tak může mít až tři týdny neplaceného volna od svého zaměstnavatele.

Tento koncept upravujeme a navrhujeme tak, aby pokud se někdo celoročně věnuje dětem a mládeži - a tady už přicházíme ke změnám a rozšiřujeme to i o sportovce, kteří tam doposud nebyli - tak bude mít týden, řekněme, pro potřebu vedení mládeže, ať už to bude na sportovních soustředěních, nebo nějakých táborech, od státu refundovaný. Jinak tomu říkáme tak, že ve zkratce vlastně dostanou ti vedoucí jakoby pět dní dovolené za ten rok navíc. Aby to nebylo bezbřehé, tak ten návrh je koncipován tak, že se týká jenom těch - ať už to jsou tábory, nebo sportovní soustředění - organizací, které fungují minimálně pět let a jsou zaneseny v rejstříku právnických a fyzických osob, a práce s dětmi a mládeží je jejich hlavní činností, tak aby to nebylo možné využívat a obcházet.

Když jsme to projednávali, tak jsme došli k závěru, že by se toto mohlo dotknout až 200 tisíc dětí, které na tábory a různá sportovní soustředění jezdí, a až čtyř tisíc akcí. Rozpočtové náklady - nebudu tady zapírat - samozřejmě jsou. Ale limitovali jsme je tím, že samotná náhrada bude maximálně do výše průměrné mzdy, kterou bude poskytovat stát, a tím z toho vychází, že ten náklad by byl něco kolem 50 milionů ročně v té maximální verzi. Což na první pohled vypadá jako velké číslo, ale když se podíváte třeba jenom na skauty, tak ti ročně ve své dobrovolnické práci přinášejí naší společnosti hodnotu jedné miliardy korun. Takže je to takové spíš symbolické poděkování.

A já přiznám, že kdo mě s tím oslovil, byli právě sportovci, kteří dneska řeší největší problém, snad ani ne tak ten finanční u toho amatérského a u toho základního sportu, atletů, sdruženářů, ale oni řeší ten problém, že jsou všichni docela dost zaměstnaní, že v průběhu roku ještě tak dokážou věnovat čas na ty odpolední tréninky - samozřejmě dobrovolnicky, a to je i podmínka tohoto návrhu, aby se to týkalo jenom dobrovolníků, ne těch, kteří se v těchto profesích živí - ale to, co jim schází, je čas. Ve chvíli, kdy v průběhu roku se mají věnovat jarním, podzimním, sportovním soustředěním, kdy se mají o prázdninách věnovat nějakému letnímu soustředění, tak se dostávají do situace, že je nelimitují ani tak peníze, ale to, že kromě rodiny, které chtějí samozřejmě věnovat čas, už mají hodně problém pak věnovat více času této mládeži. A my jim vlastně tímto návrhem poskytujeme to nejcennější, co jim můžeme dát, a to je čas.

Proto si myslím, že se podařilo i přesvědčit zástupce všech poslaneckých klubů ve Sněmovně, aby k tomuto návrhu připojili podpis, a tento návrh je tak podán. Zdánlivě může být podán dvakrát, ale je v tom rozdíl. Nebudu se v podrobné rozpravě hlásit k oběma tiskům, ale jenom k jednomu. Ten rozdíl řeknu už teď. Poté, co jsme to předložili, jsem to projednával i se zástupci tripartity a oni měli dvě velice konkrétní připomínky. Jednak abychom ten týden limitovali za kalendářní rok, a druhá věc z hlediska rozpočtu, aby účinnost tohoto opatření byla až od 1. 1. 2021. To je tedy úprava jenom mezi těmito dvěma pozměňovacími návrhy.

Děkuji vám za pozornost a v podrobné rozpravě se přihlásím ke konkrétnímu pozměňovacímu návrhu.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Jako poslední mám přihlášenou paní poslankyni Olgu Richterovou, takže ji požádám o vystoupení. Prosím máte slovo.

 

Poslankyně Olga Richterová: Dobrý den, děkuji za slovo. K zákoníku práce máme za klub Pirátů jeden pozměňovací návrh, který se týká automatické valorizace minimální mzdy. Jde o téma, které samozřejmě není jenom naše, je tady dlouhodobě diskutované. A jak už bylo řečeno, víme, že je nějaká dohoda, že toto nyní vládní koalice podpořit nechce. Přitom ale zrovna teď je ten čas, kdy by automatická valorizace minimální mzdy mohla dát potřebnou stabilitu a jistotu a předejít možným handrkováním v příštích letech, která vzhledem k tomu, co se dělo v těch dvou letech minulých, je jinak možné očekávat.

Konkrétní pozměňovací návrh je nahraný v systému, probírali jsme ho i na výboru a já bych jenom chtěla shrnout, že považujeme za nezodpovědné vůči všem aktérům pracovního trhu, když se v naší zemi o minimální mzdě rozhodne někdy i v prosinci a potom se to navýšení v té minimální i navazující mzdě zaručené odehraje už v lednu následujícího roku. S tímhle se nesmírně těžko plánuje. My bychom byli pro postup, který známe i z jiných zákonů, kdy se řídíme ukazateli za minulé období, třeba za konec toho předcházejícího roku, a byli bychom pro zejména z důvodu předvídatelnosti a stability. Je mi líto, že na tomhle nebyla shoda mezi důležitými sociálními partnery. A je mi líto, že cirkus okolo toho, kdo o kolik zvýší minimální mzdu, bude patrně pokračovat.

Konkrétně ten náš návrh předpokládal nárůst, který by se počítal jako 0,46násobek průměrné hrubé měsíční nominální mzdy přepočtené na plně zaměstnané v národním hospodářství za předminulý kalendářní rok. A to je ta hlavní věc, kterou bychom si přáli - aby vzrostla jistota, stabilita jak pro zaměstnavatele, tak pro zaměstnance. A druhá věc, že by to zvýšilo, domníváme se, kulturu naší politické diskuse, protože místo debat o zvyšování cifer, konkrétních čísel, bychom se mohli věnovat debatám o systémových a strategických změnách.

Druhá věc, kterou řeknu, už bude jenom poznámka, a sice poznámka k § 320, který se navrhuje novelizovat tak, aby se tam vložilo nové písmeno b) týkající se opatření v oblasti prevence pracovních úrazů a nemocí z povolání. A chci jenom vyzdvihnout, že v naší zemi, byť zaměstnavatelé odvádějí příspěvky na bezpečnost práce, není jasné, kam potom ty peníze jdou, resp. je to tak, že se rozpustí v rozpočtu. Takže vítám, že by se nyní mělo jasněji alokovat to, co zaměstnavatelé odvedli za své lidi na oblast prevence pracovních úrazů, na oblast prevence nemocí z povolání, a do budoucna bych si přála ještě, aby se zvýšila i rehabilitační složka, kterou náš stát moc neumí. Aby k prevenci přibyla ještě takto hrazená rehabilitace.

To je oblast, které se budu do budoucna také věnovat, ale jako to hlavní jsem před vás předstoupila s pozměňovacím návrhem na automatickou valorizaci minimální mzdy, ať se vyhneme dlouhým a bohužel podle mého názoru akorát nejistotu přinášejícím debatám v budoucnu. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní se mi z místa ještě přihlásil pan poslanec Josef Hájek do obecné rozpravy. Zatím poslední přihláška. Tak prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Josef Hájek: Děkuji, pane předsedající. Kolegyně, kolegové, budu stručný. Trošku navážu na slova kolegy Kaňkovského, který vás tady seznamoval s důvody, proč chceme strčit prstíček do té Pandořiny skříňky zákoníku práce. Sice byla nějaká dohoda, ale skutečně my se touto problematikou zabýváme už několik let.

Pan kolega Kaňkovský hovořil, že se jedná o nějakých 15 tisíc osob, které dostávají tuto náhradu na ztrátě výdělku. A mezi nimi jsou 4 tisíce bývalých horníků, takže určitě tady zastupující ministr tuhle problematiku také zná, protože je z našeho regionu. A tito horníci, bývalí horníci, samozřejmě řeší řadu problémů. Pan kolega Kaňkovský neměl prostor zmínit všechny, ale my jsme spolu řešili problematiku zdravotních kontrol, kdy tito horníci byli nuceni každým rokem chodit na preventivní prohlídky, a v případě, že jim zjistili, že mají vysoký tlak nebo cukrovku, tak jim ty renty chtěli vzít. To znamená, horníci se báli, toho samozřejmě, vy jdete k lékaři, já mám taky syndrom bílého pláště, když vidím doktora, tak mám hned tlak 160 na 100, takže to je přirozená reakce. A to jsme nějakým způsobem pořešili s Ministerstvem průmyslu a obchodu, že dneska už tito lidé chodí co dva roky. A pan kolega Kaňkovský tohle dál řeší s lékaři, aby ty tabulky a vyjmenované obecné choroby se trošičku - nechci říci slovo rozmělnily, ale aby se bral ohled na to, že dneska i s cukrovkou máme špičkové sportovce, že už je to choroba, která se dá celkem relativně dobře léčit.

Co se týče těch horníků, je tady jedna zásadní věc, a to taková, že horník rentista může být na úřadu práce de facto do svých 65 let. V 65 letech mu ta náhrada končí a měl by odejít do starobního důchodu. Ale do toho starobního důchodu neodejde, pokud nemá v dnešní době odpracováno 35 let. To znamená, ten člověk sice řekne "já nedožiju", ale zaplaťpánbůh řada horníků dožije a potom spadá do sociální sítě.

To znamená, já jsem hledal společně s nimi takový instrument, který by těm horníkům umožnil pracovat. A oni chtějí pracovat. A byla ta situace, abych dal na nějakém příkladu, horník měl rentu 30 tisíc, šel dělat řidiče, vydělával 20 tisíc. Bohužel přišla krize, dali ho na úřad práce, on si našel nové místo, ale za 14 tisíc. No a oni mu nedávali doplatek 30 tisíc minus 14, ale dávali mu doplatek 30 tisíc minus 20 tisíc, to znamená ten výdělek, který si vydělával na tom bývalém pracovišti, než nastoupil na úřad práce. A samozřejmě tito lidé to berou jako nespravedlnost, protože on za to nemůže. On nemůže za to, že byl propuštěn, že se dostal na úřad práce. A pak má dvě možnosti, a to buď být na úřadu práce, kde mu strhávají minimální mzdu a má tu jistotu, strhávají minimální mzdu. Ale co my jsme udělali? My jsme udělali to, což je ten pozitivní krok, že jsme za dvě volební období minimální mzdu zvedli z 8 tisíc na dnešních 14 600. To znamená, my jsme těmhle lidem, sice malé skupině, jsme jim v uvozovkách uškodili, protože když si spočtete rozdíl 6 600 krát 12 měsíců, už se dostáváme na částku nějakých 60 tisíc, samozřejmě ty náhrady jsou také valorizovány, ale berte to, že hovořím tady jenom v číslech.

My jsme se tuhle problematiku snažili řešit již v minulém období. Řešili jsme to v rámci novely zákona 181/2018, který měl řešit to, že horníkům nebo rentistům budeme strhávat rentu ve výši prvního nástupu, resp. ve výši minimální mzdy platné v době, kdy oni vstoupili na úřad práce. Samozřejmě pojišťovny si to vysvětlily po svém, a vlastně de facto se to týká jenom těch horníků, kteří celý život byli na úřadu práce. To my jsme ani takhle motivovat nechtěli.

Takže já už nechci nějak dál zdržovat. Každopádně ještě potom v mezidobí mezi druhým a třetím čtením se budu snažit prodiskutovat s vašimi zástupci z jednotlivých klubů, protože je to skutečně nepolitické téma, týká se to obecně 15 tisíc lidí, ale zejména těch 4 tisíc horníků, kteří měli ty výdělky vyšší. A náš cíl a naše snaha je skutečně tyto lidi dostat na trh práce, tak aby mohli pracovat, tak aby splnili kritéria starobního důchodu a aby byli platnými členy naší společnosti. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji. A nyní na faktickou poznámku pan poslanec Vít Kaňkovský. A zatím je to poslední přihláška do obecné rozpravy. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Vít Kaňkovský: Ještě jednou hezké odpoledne. Jenom navážu na kolegu Hájka. Moc díky za to, že to moje vystoupení doplnil. On nakousl právě ještě tu část problémů, které zůstávají. My jsme se na začátku tohoto volebního období snažili zafixovat minimální mzdu s kolegou Nacherem. To se sice podařilo, byť po nějakých peripetiích, pak to bylo nakonec z dílny MPSV. Ale bohužel skutečně došlo k tomu, že se to týká pouze těch, kteří jsou stále na úřadu práce. Ten další krok už se nepodařil. A my jsme potom s kolegou Hájkem skutečně jednali s MPSV, s Ministerstvem průmyslu a obchodu, se státním podnikem DIAMO, s Kooperativou, s Českou pojišťovnou. Nedošlo úplně k dohodě. Takže tohle zbývá jako určitý úkol do budoucna.

Ale je tady právě i ten problém těch takzvaných obecných onemocnění. To je zase velký hendikep současného zákoníku práce, protože nejenom ti horníci, ale i další postižení se obávají chodit na preventivní prohlídky, aby jim náhodou nebyla nějak ta takzvaná obecná choroba zjištěna a v tu chvíli nepřišli o celou rentu. Takže tady se obracím sice tedy na ne úplně gesčně příslušného ministra, ale na zástupce vládní koalice. Skutečně systém pracovních úrazů nebo odškodnění za pracovní úrazy a za choroby z povolání je tak komplikovaná problematika současného zákoníku práce, že by si vyžadovala komplexnější novelu a možná i samostatný zákon. A my jsme připraveni napříč politickým spektrem, to znamená kolegové Hájek, Nacher, kolega Černohorský a jistě i další, na tom spolupracovat. Ale je potřeba k tomu přistoupit. A už se o tom mluví skutečně minimálně dvě volební období. Takže tolik můj apel směrem k vládní koalici. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Teď se rozhlédnu, zdali do obecné rozpravy je ještě nějaký zájemce. Nikoho nevidím, obecnou rozpravu končím. Táži se, zdali je zájem o závěrečná slova. Pan ministr Zaorálek? (Ne.) Pan zpravodaj Roman Sklenák? Ano. Tak prosím, máte slovo.

 

Poslanec Roman Sklenák: Děkuji. Jenom pár slov k proběhlé rozpravě. Já jsem o tom, tuším, mluvil už v tom prvním čtení, kdy jsem připomínal zkušenost z minulého volebního období, kdy jsme projednávali novelu zákoníku práce, a dopadlo to tak, že nakonec jsme se tady ve Sněmovně nedostali vůbec ke třetímu čtení, protože nepanovala ani elementární shoda na té podobě, jak by měla novela vypadat. A právě poučeni touto zkušeností všichni přistoupili k letošnímu projednávání tak, že se snažili skutečně dosáhnout shody. To se podařilo alespoň na úrovni sociálních partnerů a materiál, který sem vláda předložila, byl se souhlasem jak zástupců zaměstnavatelů, tak zaměstnanců. A právě i ty pozměňovací návrhy, které zde kolegové a kolegyně představovali, bohužel nesplňují ten parametr shody sociálních partnerů a v tom já vidím určitý problém. Například s kolegyní paní poslankyní Richterovou se já osobně stoprocentně shodnu v tom, že minimální mzda by měla být stanovena automatickým valorizačním mechanismem. Ale bohužel právě na tom koeficientu a na podobě toho automatu shoda nepanuje. Stejně tak bohužel nepanuje shoda na návrhu kolegy Farského a dalších. Takže já jenom zde tento fakt připomínám a sděluji, že skutečně více než kdy jindy právě po zkušenosti z minulého volebního období se snažíme najít širokou dohodu.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní zahajuji podrobnou rozpravu a připomínám, že pozměňovací a jiné návrhy přednesené v podrobné rozpravě musejí být vždy odůvodněny. O slovo s přednostním právem se přihlásil pan předseda klubu ODS Zbyněk Stanjura a připraví se pan poslanec Jan Bauer. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Děkuji za slovo. Převezmu štafetu od pana zpravodaje. Poprosím ho, aby podpořil můj pozměňovací návrh, abychom měli širokou shodu. Je poměrně jednoduchý, de facto bych taky mohl říct, že bychom to mohli projednat ve stavu legislativní nouze, že to má souvislosti s pandemií COVID. Bezesporu bude docházet ke ztrátě pracovních míst. Stát se snaží dělat mnohé pro to, aby to minimalizoval. Ale pro ty, kteří neseženou práci na hlavní pracovní poměr, zbývají vlastně další dvě možnosti, a to je dohoda o provedení práce a dohoda o pracovní činnosti. Myslím si, že i zaměstnavatelé budou v příštích měsících opatrní ve vytváření nových pracovních míst díky ekonomické situaci. A můj pozměňovací návrh směřuje k tomu, abychom dali šanci těm, kteří neseženou práci na hlavní pracovní poměr.

Já navrhuji poměrně jednoduchou věc, to znamená, abychom v § 75, který definuje dohodu o provedení práce, abychom roční limit, který je dneska v zákoně 300 hodin, zvedli o 50 % na 450 hodin. Když si to vezmete, že současně platí, že odměna nesmí měsíčně převýšit 10 000 Kč bez ohledu na to, kolik hodin to je, kromě toho ročního, takže pokud si vezmeme tuto částku, tak je to 120 000 ročně. Pokud si řekneme, že to je maximálně 300 hodin, a když to bude chtít někdo vyčerpat naplno, tak je to 400 Kč na hodinu, což není obvyklá suma. Možná v Praze, ale v mimopražských regionech je ta suma mimořádně vysoká. Připomínám, kdyby to byl standardní pracovní poměr a bylo to 400 Kč na hodinu, tak je to plat 64 000 měsíčně. Takže pokud necháme těch 450 hodin, tak se dostaneme při maximálním vyčerpání počtu hodin a zákonné hranice na částku 266 Kč za hodinu. I to není vůbec špatná odměna. Odpovídá to platu těsně nad průměrnou mzdu. A je to šance pro ty, kteří neseženou hlavní pracovní poměr, aby si vydělali peníze a nepadli do systému záchranné sociální sítě. A to je vlastně celé.

Oficiálně se hlásím k tomuto pozměňovacímu návrhu, který je uveden jako sněmovní dokument číslo 5205.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní požádám o vystoupení pana poslance Jana Bauera v podrobné rozpravě a připraví se pan poslanec Vít Kaňkovský. Pane poslanče, máte slovo, prosím.

 

Poslanec Jan Bauer: Ještě jednou, milé dámy a pánové, já bych se chtěl tímto přihlásit ke třem pozměňovacím návrhům, o kterých jsem hovořil již v rámci obecné rozpravy. 5147, 5148, 5149 - takto jsou ty pozměňovací návrhy zaneseny do systému.

Využiji této příležitosti. Moc bych chtěl požádat, možná i poprosit prostřednictvím pana předsedajícího paní kolegyni Alenu Gajdůškovou, která většinou vystupuje velmi slušně a kultivovaně, řekla, že zní z řad opozice hlasy, že pracují jenom podnikatelé anebo zaměstnavatelé. My jsme se tam tak jako v těch lavicích na sebe podívali, protože mě to strašně překvapilo. A mně připadají tady tato slova jako opravdu mimořádně nebezpečná. A moc bych vás chtěl, vážená paní kolegyně, poprosit, abyste se opravdu zdržela těchto vyjádření, protože si myslím, že hlavně nejsou pravdivá. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí pan poslanec Vít Kaňkovský a připraví se pan poslanec Jan Farský. Pane poslanče, máte slovo. Prosím.

 

Poslanec Vít Kaňkovský: Ještě jednou hezké odpoledne. Jak už jsem avizoval, chci se přihlásit formálně k pozměňovacímu návrhu pod číslem sněmovního dokumentu 5178. Je to pozměňovací návrh, který jsme tvořili společně s kolegou Josefem Hájkem a týká se zrušení institutu nebo principu stop výdělku u náhrad za ztrátu na výdělku. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí pan poslanec Jan Farský a jako poslední se připraví paní poslankyně Olga Richterová. Pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Jan Farský: Děkuji. Chci se jen v podrobné rozpravě přihlásit k pozměňovacímu návrhu 5198, který jsem odůvodnil v obecné rozpravě. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: A nyní vystoupí paní poslankyně Olga Richterová. Nemám zatím žádnou další... (Další přihláška z pléna.) Ano. Tak, prosím.

 

Poslankyně Olga Richterová: Já se hlásím k pozměňovacímu návrhu číslo 5204, který se týká automatické valorizace minimální mzdy a souvisel by vlastně s nějakou stabilitou i v navazujících zaručených mzdách. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: A nyní se ještě hlásí do podrobné rozpravy zpravodaj pan poslanec Roman Sklenák. Prosím.

 

Poslanec Roman Sklenák: Ano, děkuji. Tímto se hlásím k pozměňovacímu návrhu 5179, který se týká odložené účinnosti, nebo posunuté účinnosti, jak jsem o tom hovořil ve své zpravodajské zprávě.

A současně si dovoluji přednést ještě jeden návrh z opatrnosti. Mám pocit, že nikdo z nás asi v tuto chvíli úplně přesně netuší, jak bude probíhat další jednání Sněmovny v příštím týdnu, tak jak říkám, z opatrnosti navrhuji, abychom podle § 95 odst. 1 jednacího řádu zkrátili lhůtu mezi druhým a třetím čtením na 7 dnů.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Dobře, registruji váš návrh. Takže se podívám, zda má ještě někdo zájem vystoupit v podrobné rozpravě. Nikoho nevidím. Táži se, zdali je zájem o závěrečná slova. Pan ministr? Pan zpravodaj? Ne. Takže budeme hlasovat o tomto vašem návrhu. Já zagonguji a dáme trošku časový prostor, protože hlasování je zřejmě pro někoho trošku nečekané. Je zájem o odhlášení, takže vás odhlásím. Přihlaste se, prosím, všichni svými hlasovacími kartami.

 

Jestli není námitek, tak bych pomalu přikročil k hlasování. Já tedy zopakuji návrh zpravodaje Romana Sklenáka, který navrhuje zkrácení lhůty pro třetí čtení na 7 dní.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? (Hlasy ze sálu.) Ještě není naplněno kvorum. Ukončuji hlasování a ještě chvilku počkáme. Už můžeme.

 

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

V hlasování pořadové číslo 196 přihlášeno 76 poslanců, pro 66, proti žádný. Návrh byl přijat. Končím druhé čtení tohoto návrhu.

 

Nyní přistoupíme k projednání dalšího pevně zařazeného bodu. Je to bod

Aktualizováno 1. 9. 2020 v 16:48.