Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2017 – 2021

 

(pokračuje Petr Fiala)

371.
Vládní návrh zákona o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie
koronaviru označovaného jako SARS-CoV-2 na oblast kulturních akcí
/sněmovní tisk 848/ - zkrácené jednání

bychom podle § 99 odst. 5 měli posoudit, zda jsou podmínky pro projednávání zmíněného návrhu zákona ve zkráceném jednání. Otevírám k tomu rozpravu. Do rozpravy se nikdo nehlásí, rozpravu končím a přikročíme k hlasování.

 

Přednesu návrh usnesení: "Poslanecká sněmovna konstatuje, že nadále existují podmínky pro projednání vládního návrhu zákona o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru označovaného jako SARS-CoV-2 na oblast kulturních akcí, sněmovní tisk 848, ve zkráceném jednání."

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

V hlasování číslo 153 je přihlášeno 108 poslanců, pro 85, proti nikdo. Návrh usnesení byl schválen.

 

Předložený návrh uvede ministr kultury Lubomír Zaorálek a já pana ministra poprosím, aby se ujal slova. Prosím, pane ministře.

 

Ministr kultury ČR Lubomír Zaorálek Děkuji. Dámy a pánové, předložím vám návrh, který se týká festivalů, když to zjednoduším, které se měly se konat především v letních měsících, které jsou oblíbené, ale které, jak tušíte, zvlášť pokud se jednalo o tisícihlavé festivaly, často mezinárodní, se v této zemi tentokrát konat nebudou. Já jenom řeknu úvodem, připomenu, že ty festivaly jsou často spojeny s hudbou. Většinou jsou to veliké hudební festivaly, a i když to není tedy výlučně, jsou také filmové, ale speciálně ty hudební festivaly se staly v poslední době poměrně velmi populární a některé z nich mají poměrně docela i zásadní místo v hudebním životě země; země, která vlastně má hudbu jako snad svůj největší artikl, i vývozní, a která představuje asi tu kulturně nejslavnější značku ve světě. Takže já si myslím, že nelze podceňovat význam tohoto hudebního života, nejenom tedy v létě vůbec, ale že to je vlastně něco, co je určitým základem české kultury i její pověsti ve světě.

Takže proto se vlastně tomu věnuji a proto také jsem na vládě předložil tento návrh, který vláda schválila a který vám tady dnes předkládám a jehož podstata je taková, že vzhledem k tomu, že ty velké festivaly se konat nebudou moci - kdybyste se mě zeptali, jak velký je počet, tak řeknu, že zhruba tento návrh se týká tak odhadem 50 festivalů, abyste měli představu, jaké je množství těch akcí, o které se jedná. V této chvíli vám prostě neřeknu úplně přesně, co bude s těmi menšími, protože víte, že jsme na jakési trajektorii. Jak bude vypadat léto, to se bude teď teprve rozhodovat, to vám v této chvíli neřekne vlastně nikdo, i když já jsem poměrně optimistický, ale nebudu říkat žádné odhady. To, co víme, ale je, že tyto velké festivaly nebude možné konat. To si myslím, že už dnes víme jistě, a proto jsem se tady pokusil připravit návrh, který by byl snahou zabránit tomu, aby ty týmy lidí, kteří připravují ty největší festivaly, aby vlastně v důsledku toho, že je bude nutné stornovat, zrušit, prohlásit, že se konat nebudou, tak aby v důsledku toho neutrpěly kolapsy a krachy, které by jim třeba i zabránily v této činnosti do budoucna pokračovat. To je jedna věc.

A druhá věc je, že pokud by ty organizace zkrachovaly, tak pokud došlo k tomu, že si už na ně nakoupili třeba v lednu, únoru lidé tisíce, někdy desetitisíce vstupenek, tak by vlastně v případě takového krachu, bankrotu těch organizátorů o své peníze přišli, protože by se asi těžko našla nějaká náhrada.

To znamená, já upozorňuji na to, že tento návrh, a to je důležité, je pokusem hledat jakési win-win řešení, to znamená hledat řešení, které by v něčem pomohlo pořadatelům, ale zároveň by bylo určitou ochranou těch zákazníků, těch klientů. Protože je důležité, abyste porozuměli tomu, že nám vlastně nešlo o to prioritně jenom pomoci té jedné straně. Tady skutečně šlo o hledání určité rovnováhy, jak dát šanci oběma stranám. Zákazníci aby nepřišli o své peníze a aby dostali příležitost třeba podobný festival absolvovat později, řekněme v příštím roce, a vytvořila se možnost toho, že se zachrání cash flow, likvidita, hotovost těm, kteří ty festivaly připravují a kteří by v případě, že by najednou se vrhli na ně všichni se vstupenkami, že je chtějí zpátky, protože festival se nekoná, tak by se vlastně zhroutila jejich hotovost a museli by vyhlásit právě ten bankrot.

Takže je to pomoc, je to vlastně pomoc s likviditou, pomoc s hotovostí. A ten princip je jednoduchý. Byl použitý už i jinde. Přiznám se, že jsme se seznámili i s tím návrhem, který mají v Německu, a je to pro nás důležité, také ten německý návrh ne že bychom jenom opisovali, on není úplně totožný, ale je to důležité proto, že jsme potřebovali také vědět, že Evropská komise tento postup nezpochybní a že ho nenazve nějakou formou veřejné podpory. Takže to dneska víme poměrně s jistotou, protože v této době mimořádné nejsme jediná země, která se uchyluje k tomuto nástroji. A snad tolik neudělám, když prozradím, že skutečně v některých těch rysech se to skutečně podobá tomu návrhu, který byl schválen v německém parlamentu, takže nás trochu inspiroval.

A ten princip je, tedy jak asi víte, ten princip je takový, že se vlastně vyhlásí ochranné období. To znamená, že jsme vyhlásili, že ti dotyční, kteří si nakoupili ty vstupenky, nebudou žádat zpátky to vstupné ve chvíli, kdy se prohlásí, že festival není, s výjimkou tedy definované skupiny - ta skupina je tam definována v tom zákonu, já vám to nebudu vyjmenovávat, jsou to prostě invalidé, ženy starající se o... prostě celá řada těch sociálně nejslabších, to je výjimka, ti mohou žádat ty peníze zpátky hned. Ale ti ostatní, na ty se bude vztahovat to ochranné období na pořadatele, po které oni budou moci zvažovat až do 30. března příštího roku, budou moci zvažovat, jestli si nezakoupí vstupenku nebo nezískají poukaz, na základě kterého získají vstupenku na ten podobný festival pořádaný v příštím roce například v létě. Takže takto jsou tam vytvořeny takovéto lhůty.

Doba trvání toho ochranného období, ta je důležitá. Ta doba trvání je až do 31. října roku 2020/2021, takže příštího roku, bude trvat ta ochrana, a až potom, když ten dotyčný si nevybere nějaký koncert podobný nebo nebude souhlasit s tím, že si vezme tu vstupenku na to, tak pak po tomto ochranném období, když přijde, tak mu ta vstupenka bude proplacena. Takže to je princip toho.

Důležité je, že bude účinnost tohoto zákona - když to půjde dobře a vy když to dnes tady schválíte a když to schválí Senát, tak řekněme někdy po polovině května bude možné ten zákon vyhlásit, a teprve až ten zákon bude účinný, teprve až pak bude muset ten festival vyhlásit, že ruší, že se nebude konat. Dokonce i pokud to už někdo učinil, tak to bude muset učinit znovu. To znamená, podle toho zákona teprve až po platnosti účinnosti tohoto zákona je nutné, aby ten dotyčný znovu veřejně řekl: festival se konat nebude. A pak na základě toho může využít tohoto návrhu zákona a může využít té možnosti, že jeho vstupenky bude možné směnit za poukaz, který dá mu šanci navštívit náhradní koncert, třeba náhradní vystoupení, náhradní festival. Ten náhradní festival se hypoteticky může konat třeba i na podzim, ale pravděpodobnější verze zřejmě je, vím, že ti pořadatelé uvažují o tom, pokud mají ten festival teď v červenci, tak ho prostě budou konat třeba v červenci příštího roku a ty vstupenky zakoupené na tento rok bude možné použít na festival podobný o rok později.

Takže já se vám snažím - neříkám vám úplně všechny údaje, aby to bylo vůbec srozumitelné, takže to jsem připraven zodpovědět, pokud se mě zeptáte, a třeba i upřesnit detaily toho zákona. Ale podstata je tahle. Podstata je ochránit zákazníka a pomoci pořadateli s cash flow a tím ochranným obdobím mu dát takový polštář, takovou šanci, aby se nadechl a aby měl možnost to období přežít tím, že se mu takto rozloží. No, je to - já netvrdím, že je to stoprocentní metoda, jak se pomůže těm pořadatelům. Mluvil jsem s některými, kteří mě ujistili, že je to pro ně významná pomoc.

Ještě jednou připomínám, že se jedná o pomoc vlastně komerčním akcím, že to je něco, co běžně kultura - Ministerstvo kultury tady v České republice je koncipováno tak, že je spíš zaměřeno na neziskové organizace a slouží veřejnému zájmu. Tady vlastně je trochu, tak jako když vstupujeme do oblasti byznysu. Takže to rovnou přiznávám. A to je proto, protože člověk si uvědomuje, že i v oblasti kulturního podnikání vznikají akce, které mají poměrně dost velkou kulturní cenu pro tuhle zemi, já to vůbec nezpochybňuji, a asi by nebylo těžké tady takové akce vyjmenovat. To znamená, my v téhle mimořádné situaci se snažíme pomoci i těm, kterým normálně neposkytujeme dotace, kteří nepřijímají dotace od státu a kteří pořádají opravdu úspěšné komerční akce, které někdy mají poměrně velkou hodnotu pro tuhle zemi a přitom jsou především sponzorovány a žijí samozřejmě ze vstupenek a z toho často velkého počtu návštěvníků, kteří na ně chodí. A tyto velké akce mají právě ty předprodeje, které probíhaly už v lednu, v únoru, takže už třeba prodaly desetitisíce lístků, což je v této chvíli pro ně samozřejmě pohroma. Kdyby to někdo chtěl okamžitě zpátky, tak se zhroutí. To je to. A my přicházíme s touto pomocí. Jednali jsme s těmi, kterých se to týká.

Nechci se vymlouvat na Německo. Jenom to říkám proto, abyste věděli, že jsme si to úplně nevycucali z prstu, protože bylo pro nás dost důležité to, aby nám to Evropská komise nezpochybnila. A samozřejmě, když víme, že to někdo podobný podobně připravil, tak víme, že to nenarazí ani z hlediska evropského práva, čímž odpovídám na tuhle otázku.

Myslím si, že i ty ostatní věci, které se debatovaly s Legislativní radou vlády, jsme dokázali zodpovědět, a na vládě jsme to poměrně obhájili bez námitek. Takže já věřím, že se to podaří i tady ve Sněmovně, a jsem připraven zodpovědět na dotazy. Doufám, že to tady dneska celé projde.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji, pane ministře. Výbor pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu, kterému byl návrh zákona přidělen rozhodnutím předsedy, jej projednal, přijal usnesení. Máme ho k dispozici jako sněmovní tisk 848/1. A teď prosím, aby se slova ujala zpravodajka výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu paní poslankyně Marcela Melková. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Marcela Melková: Děkuji za slovo. Tak já už nebudu tento vládní návrh zákona déle představovat, protože pan ministr Zaorálek ho velmi obšírně a košatě představil. Řekl všechno, co je hlavní zásadou tohoto návrhu zákona. Jenom snad bych podotkla, že skutečně tento návrh je velmi vstřícným krokem ať už (vůči) všem kulturním institucím, tak aby skutečně se finančně nezhroutily, tak je to vstřícný krok vůči zákazníkům, tedy divákům, aby dostali to, na co si vstupenky koupili, aby je mohli uplatnit, ať už letos, až pomine tahleta nemoc, anebo v následujícím příštím roce.

Návrhem se dneska zabýval také školský výbor, který odhlasoval souhlas s tímto návrhem. A já bych vás ráda tedy seznámila s usnesením, tedy usnesení výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu z 35. schůze ze dne 5. května 2020 k vládnímu návrhu zákona o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru označovaného jako SARS-CoV-2 na oblast kulturních akcí. Jedná se tedy o sněmovní tisk, jak už bylo řečeno, 848.

Výbor pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu po odůvodnění náměstkyně ministra kultury paní Petry Smolíkové a zpravodajské zprávě poslankyně Marcely Melkové a po rozpravě

I. navrhuje Poslanecké sněmovně Parlamentu, aby se konala obecná rozprava o návrhu zákona;

II. navrhuje Poslanecké sněmovně, aby se vedla podrobná rozprava ke všem částem návrhu zákona;

III. navrhuje Poslanecké sněmovně, aby své jednání ukončila nejpozději do 7. května 2020;

IV. doporučuje Poslanecké sněmovně, aby s vládním návrhem zákona o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru označovaného jako SARS-CoV-2 na oblast kulturních akcí, sněmovní tisk 848, vyslovila souhlas ve znění legislativně technické úpravy, a ta je v § 4 odst. 3 až 6 označit jako odstavec 1 až 4 a v § 5 odstavce 7 až 11 označit jako odstavce 1 až 5;

5. zmocňuje zpravodajku výboru, aby se stanoviskem výboru seznámila schůzi Poslanecké sněmovny a ve spolupráci s legislativním odborem Kanceláře Poslanecké sněmovny provedla příslušné legislativně technické úpravy.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Nyní rozhodneme o tom, zda povedeme obecnou rozpravu, což je věc, kterou musíme rozhodnout v tomto případě hlasováním.

Kdo je pro to, abychom vedli obecnou rozpravu? Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 154, přihlášeno 109 poslanců, pro 67, proti nikdo. Schválili jsme konání obecné rozpravy, kterou nyní otevírám.

 

Jako první s přednostním právem do obecné rozpravy je přihlášena paní předsedkyně Markéta Pekarová Adamová. Prosím, máte slovo, paní předsedkyně.

 

Poslankyně Markéta Pekarová Adamová: Děkuji vám za slovo. Vážená vládo, vážené dámy, vážení pánové, já bych chtěla využít té příležitosti, že tady projednáváme - pokud se skutečně nemýlím, a doufám, že se nemýlím - poprvé návrh zákona ve stavu legislativní nouze, který se týká podpory kultury, že tady vlastně ještě žádný tisk, který by byl vyloženě ke kultuře, jsme neměli, a byť se chci ptát na věci, které nejsou obsaženy právě v tomto konkrétním návrhu, a chci vznést jenom několik málo dotazů, tak mi prosím odpusťte, že této příležitosti využívám a pana ministra kultury se chci zeptat i na další nástroje podpory kultury. Nechci teď zabíhat tedy právě do tohoto konkrétního návrhu. Já jsem za TOP 09 panu ministrovi před několika málo týdny zasílala naše doporučení, naše návrhy, které v této oblasti vznášíme, ještě mi nepřišla od něj odpověď, a proto tedy chci využít i této příležitosti a zeptat se, co konkrétního dalšího v oblasti kultury je plánováno.

Myslím, že se všichni shodneme na tom, že jestli je nějaký sektor skutečně velmi postižen současnou situací, tak vedle cestovního ruchu, který se totálně zastavil, tak právě kultura tím sektorem je. A kreativní průmysl v České republice zaměstnává desítky tisíc, možná stovky tisíc lidí. Jsou na něj navázány i další oblasti, a proto když jsou dnes zavřená divadla, ruší se jedna kulturní akce za druhou a samozřejmě bude také velmi dlouho trvat, než se všechno rozběhne, tak je potřeba kultuře poskytnout skutečně pomocnou ruku, a to nejenom té, kterou zřizuje stát, tedy příspěvkovým organizacím státu, ale právě i těm, kteří jsou v neziskové oblasti, kteří jsou ti soukromí provozovatelé, ať už se to týká divadel, ať už se to týká třeba galerií, muzeí a celé řady dalších, protože si asi všichni uvědomujeme, že i ti patří do součásti naší kultury a i ti jsou jejím pilířem.

My jsme navrhli několik konkrétních věcí. Chtěli jsme, aby byl jasný plán pro rozvolňování opatření právě i se zaměřením na kulturní instituce. Žádali jsme o jednorázovou pomoc umělcům a lidem, kteří jsou v kreativní sféře. Navrhovali jsme třeba také to, že prostředky, které jsou běžně využívány na propagaci české kultury v zahraničí, což je samozřejmě za běžné situace zcela normální a v pořádku, tak teď jsou vlastně dokládány tímto směrem neúčelně, tak by se měly přesunout právě na pomoc tady doma našim provozovatelům kulturních zařízení, našim umělcům atd.

Navrhli jsme také takový nástroj poměrně možná nestandardní, který jsme nazvali kulturní stravenkou, to znamená možnost poskytnout v hodnotě - my jsme navrhli 200 korun, ale určitě je libovolně větší výše přijatelná pro každou kulturní instituci naopak vítaná - na kulturu pro každého občana, čímž bychom dostali právě do tohoto sektoru 2 miliard korun, pokud by to byla ta výše, kterou jsme navrhli a která by byla právě využitelná občany na jakoukoliv jimi samostatně zvolenou formu podpory, ať už lístek do divadla, do kina, nebo třeba i knihu, protože samozřejmě i knižní průmysl je významně postižen.

Také jsme navrhovali podporu nákupu nových děl, což je další forma, kterou může pomoci nejenom stát, ale i samosprávy, k čemuž jsme pana ministra vyzývali, aby právě on dále vyzýval samosprávy k těmto krokům.

Samozřejmě je možno využít současné situace i k dlouhodobějším plánům, resp. reformnějším krokům třeba právě ve formě podpory soukromého mecenášství v kultuře. Myslím, že třeba daňové asignace, jak to funguje v některých jiných zemích, by v současné chvíli byly vítanou podporou.

Stejně tak se osvědčily pobídky v oblasti filmové produkce pro filmaře. Navrhujeme, aby takovéto pobídky byly vytvořeny i pro tvůrce v jiných oblastech a aby tento nástroj byl používán.

V neposlední řadě navrhujeme snížení DPH na kulturu tak, aby veškerá kultura spadala do nejnižší sazby, i ta, která tam nyní nespadá, tak abychom v téhle nejhorší fázi zvolili ten nástroj, který už byl prosazen i pro některá jiná odvětví. Myslím, že kultura by si to zasloužila též.

Tolik letem světem ve velké stručnosti návrhy, které jsme už předkládali panu ministrovi. Já bych vás poprosila, pane ministře, z tohoto místa, byť vím, že to s tímto konkrétním zněním zákona úzce nesouvisí, ještě o okomentování té další pomoci a všeho dalšího, co chystáte v rámci Ministerstva kultury na podporu kreativního průmyslu, umělců a umělkyň v České republice, protože určitě všichni stojíme o to, aby naše kultura neztratila svůj věhlas kvůli koronaviru. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Pan poslanec Kubíček.

 

Poslanec Roman Kubíček: Děkuji za slovo, pane předsedající. Opět procedurální návrh na omezení diskuse v obecné i podrobné rozpravě pro poslance na pět minut.

Pak si dovolím upozornit, že je přihlášeno 108 poslanců, což teď nezpochybňuji, ale při hlasování ve třetím čtení o pozměňovacích návrzích by to číslo mělo být 102. Neříkám, jestli to jsou poslanci naši, takže možná potom nějaké kontrolní hlasování. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Pan poslanec Feri k tomu procedurálnímu návrhu. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Dominik Feri: Děkuji za slovo. Dámy a pánové, já si dovoluji dát protinávrh 10 minut, abychom to drželi tak jako předtím. Díky.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Dobře. Budeme hlasovat nejprve o protinávrhu, který zazněl, to je omezení řečnické doby na délku deseti minut.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 155, přihlášeno 107 poslanců, pro 26, proti 24. Návrh nebyl přijat.

Nyní budeme hlasovat o návrhu na omezení délky vystoupení v obecné i podrobné rozpravě na pět minut.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

V hlasování číslo 156 přihlášeno 107 poslanců, pro 42, proti 9. Návrh nebyl přijat.

 

Neomezili jsme tedy rozpravu a na řadě v obecné rozpravě je přihlášený pan poslanec Dominik Feri, připraví se paní poslankyně Hyťhová. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Dominik Feri: Děkuji i za tu vstřícnost, že jste mi dovolili mluvit neomezeně. To jsem si opravdu nemyslel, že by snad mohlo vyjít.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, já samozřejmě nebudu mluvit déle než pět, možná deset minut, protože tenhle návrh je skutečně první, který se věnuje tématu kultury, které tu bylo zanedbáváno na úkor možná v tu danou dobu důležitějších témat, ale i tato sféra byla významně postižena pandemií Covidu-19 a měli bychom se jí zabývat.

Na úvod říkám, že tento návrh podporuji a jsem rád, že s ním ministerstvo přišlo. Komunikoval jsem s panem ministrem, komunikoval jsem s paní náměstkyní pro legislativu o tomto návrhu a komunikoval jsem i se zástupci kulturních festivalů, kteří volali velmi po tom, aby se něco přijalo. A tu roli ministerstvu nezávidím, protože stejně jako u jiných návrhů, tak i tady z pozice orgánu veřejné moci zasahujete do soukromoprávního vztahu a prostě na jednu nebo na druhou stranu to musíte nějak vyboulit, za předpokladu, že do toho nevstoupíte přímo, že do toho nevstoupíte přímo finanční subvencí, že zkrátka neřeknete: my vám ty vstupenky zaplatíme nebo poskytneme vám teda nějaký balík peněz pro to, abyste mohli vyplácet ty nároky, ty vznesené nároky na vrácení peněz. Rozumím tomu, že peníze jsou teď potřeba jinde, rozumím tomu, že kultura je obecně taková trochu popelka a ty peníze se tam shánějí velmi těžko. A proto ministerstvo přišlo s tímto návrhem.

Já jsem viděl i ten návrh německý, četl jsem si ho, a byť se jím ministerstvo inspirovalo v některých dílčích věcech, tak se vydává trochu jiným způsobem. Pro představu, ten německý návrh např. říká, že můžete, nebo že dostanete nějakou poukázku, voucher, a nedostanete ji za předpokladu, že vznesete námitku, že je to pro vás nepřiměřené, abyste tu poukázku dostali, z nějakých osobních důvodů, finančních poměrů a tak podobně. My v Česku jsme se vydali trošku přísnější cestou. Řekli jsme ne, neuděláme to takto obecně. Je to řekněme obratné z hlediska předcházení nějakým případným soudním sporům, vyjmenujeme zkrátka taxativně, kdo bude moci namítat, že o tu poukázku nestojí, protože je subjekt nějaké té skupiny. Dobře, všechno to beru. Otázkou ale je, zdali do budoucna, když už tedy Ministerstvo kultury nežádalo - nebo nežádalo... Nevynaložilo tu energii, aby sehnalo přímé finanční injekce do kultury, jestli by tomu nemělo vyjít vstříc do budoucna, jestli by se prostě nemělo vydat tímto směrem. Ta kultura ty peníze potřebovat zkrátka bude.

Další věcí, a to mi potvrdili zástupci Ministerstva kultury, je inspirace tím návrhem, který jsme tu schvalovali, možná si na něj vzpomínáte, to byl ten tisk 820 tuším, který se týkal cestovních kanceláří, kde se jde zase úplně stejným stylem. Cestovka ale nemusí dávat peníze, dá vám nějaký kupon, poukaz, a pak se to prostě vybere v budoucnu. Rozdíl mezi cestovkami a tímto řešením, a to neříkám - já jsem avizoval dopředu, my ten návrh podpoříme, souhlasím s ním, je dobrý - ale to riziko, na které musím poukázat, je to, že u těch cestovek, ty cestovky jsou pojištěny proti úpadku. Když ta cestovka zkrachuje, dostane zákazník peníze zpátky. U tady toho se zkrátka nějaké řešení nedá nalézt, to není asi technicky možné, kdyby to nebyla ta státní záruka. Státní záruka je samozřejmě cesta, ale asi ne politicky průchozí. Ale když teď řekneme: podívejte, nemusíte vracet ty peníze, a ten festival přesto zkrachuje, přesto se další rok nebude konat nebo nějaká náhradní akce, tak to bude velmi nezáviděníhodná situace pro ty zákazníky, kteří zjevně budou muset nastoupit s individuální přihláškou v insolvenčním řízení. To je něco, co bychom asi taky měli vzít v potaz při hlasování o tomto zákonu.

Já jsem si dovolil k tomuto návrhu podat stejný pozměňovací návrh, který jsem podával i k těm cestovním kancelářím, a ten návrh je velmi jednoduchý a u těch cestovních kanceláří byl podpořen Poslaneckou sněmovnou i ministerstvem, to k tomu dalo souhlasné stanovisko. Věřím, že by tak tomu mohlo být i tady, naprosto stejným způsobem. A jde ve zkratce o poučovací povinnost, mandukci, chcete-li. To znamená, že ten zákazník bude poučen pořadatelem o právech, která se podávají ze zákona, a to z velmi jednoduchého důvodu. Myslím si, že u těch cestovek si asi lidé pohlídají spíše, jestli jejich zájezd za 40 000 bude stornován, nebude stornován, za jakých podmínek dostanou ty peníze zpátky, než u vstupenky na festival za 500 nebo 1 000 korun. Ale i přesto by měli být podle mého soudu poučeni o těch právech, opětně ze stejného titulu, protože zkrátka teď se řeší v běžném životě úplně jiné starosti. Řešíte práci, řešíte nějaké větší položky ve svém rodinném rozpočtu, rozhodně asi nemůžete sledovat legislativu, kterou tu Sněmovna a Senát schvalují.

Takže proto navrhuji dát tam poučovací povinnost velmi jednoduchou. Trošku jsem rezignoval na tu přísnost, to znamená, není tam povinně písemná forma. Z hlediska té formy stačí třeba ústně nebo v elektronické podobě poučit a říci: podívej se, teď se ten festival nebude konat, jestli chceš peníze zpátky, tak je tady nějaká ochranná doba, která skončí v tomto datu, pak budeš vyplacen. Pakliže chceš využít poukaz nebo je cesta poukazu, můžeš ten nárok vznést, dostaneš poukaz, můžeš ho využít, bude nějaká náhradní akce, atd. atd. Aby to bylo prostě jasně a srozumitelně popsáno. Věřím, že to je něco, co by - hovořil-li jsem o tom, že se vyklenou vlastně ta práva, ta spravedlivá rovnost práv a povinností v tom soukromoprávním vztahu jedním směrem, to znamená, že je to směrem k tomu pořadateli, tak toto by to mohlo trošku srovnávat. To obecně ta mandukční povinnost dělá.

Jsou tam nějaké další věci, které by stálo za to specifikovat, a velmi za to děkuji prostřednictvím pana předsedajícího kolegyni Hyťhové, že se toho chopila a předložila ten pozměňovací návrh. Je dobrý, specifikuje a staví najisto něco, co úplně jasné není, ale v úhrnu si myslím, že ten návrh je dobrý, řeší situace v kultuře, ale je to taková náplast. Kultura potřebuje bezesporu víc peněz. A já moc dobře vím z osobnosti pana ministra, že je dravý a že se jistě pokusí na vládě další prostředky pro kulturu, pro všechny rozličné formy kultury nějaké další prostředky sehnat. A prosím o podporu toho pozměňovacího návrhu, který zavádí velmi prostou poučovací povinnost tak, aby lidé věděli, co jsme si tady na ně připravili.

Díky za pozornost.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji, pane poslanče. Nyní vystoupí v obecné rozpravě paní poslankyně Tereza Hyťhová, připraví se pan poslanec Baxa. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Tereza Hyťhová: Dobrý den. Já děkuji za slovo. Chtěla bych říct, že tento návrh podpoříme, ale teď bych se chtěla vyjádřit k našemu pozměňovacímu návrhu.

Dámy a pánové, ráda bych vám představila pozměňovací návrh poslanců SPD k vládnímu návrhu zákona o některých opatřeních ke zmírnění dopadu epidemie koronaviru na oblast kulturních akcí, ke sněmovnímu tisku 848. Cílem tohoto našeho návrhu je zpřesnění části, která uvádí důvody a termíny pro ukončení tzv. ochranné doby vůči pořadatelům kulturních akcí včetně podmínek a termínů, které musí tito pořadatelé zrušené kulturní akce splnit vůči svým zákazníkům. Jde tedy především o jednoznačnost formulace upravující termíny vydání a doby platnosti tzv. poukazu na náhradní kulturní akci a zároveň o stanovení nejzazšího termínu pro datum uskutečnění této nabízené akce. Jde i o definici termínu, dokdy nejpozději se má tato náhradní kulturní akce uskutečnit, a zároveň o to, dokdy má o jejím závazném termínu pořadatel informovat onoho zákazníka. Ve vládou předkládaném návrhu zákona to není totiž vůbec jasné, respektive tento návrh umožňuje ke škodě pořadatelů dvojí výklad.

Proto navrhujeme přeformulování odstavce 8 v § 5 tohoto návrhu zákona. Nyní odhlížím od jeho nesprávného očíslování ze strany předkladatele, což lze jako legislativně technickou chybu napravit. Navrhujeme tedy v tomto odstavci jasnou formulaci a oddělení dvou důvodů ukončení takzvané ochranné doby pro pořadatele, kdy poté vzniká povinnost uhradit zákazníkovi vstupné. Prvním důvodem by bylo, že pořadatel nevydal zákazníkovi poukaz na náhradní akci do jednoho měsíce od podání jeho žádosti. Druhým pak skutečnost, že pořadatel neinformoval zákazníka do šesti měsíců od vydání tohoto poukazu o typu a datu náhradní kulturní akce, která se musí konat nejpozději do 31. října 2021. Původní znění návrhu zákona totiž obsahuje formulaci "nenabídl zákazníkovi náhradní kulturní akci do šesti měsíců od vydání poukazu", což jednoznačně umožňuje zákazníkům požadovat, aby jim byla nabídnuta náhradní kulturní akce ještě v době výrazně před ukončením ochranné doby.

Například pokud by byl poukaz vydán 1. července 2020, opravňovalo by to zákazníka trvat na nabídce náhradní akce, která by se musela uskutečnit nejpozději do 31. prosince 2020, což je z mnoha důvodů pro valnou většinu kulturních akcí nemožné kvůli jejich sezónnímu charakteru - jedná se například o letní venkovní festivaly a podobně - anebo s ohledem na dobu nutnou k zajištění organizace této náhradní akce. Pokud by tedy pořadatel v šestiměsíčním termínu od vydání poukazu takovou akci nenabídl, respektive by ji neuspořádal, byl by zákazník oprávněn žádat vrácení vstupného. To by bylo pro většinu pořadatelů naprosto likvidační, jelikož nyní nedisponují a minimálně do příštího roku disponovat nebudou potřebnými finančními prostředky. Takový postup by tedy vedl nejspíše k úpadkům mnoha pořadatelů kulturních akcí a ve svých důsledcích by nepřinesl nic dobrého ani zákazníkům. Ztratili by totiž šanci jak na návštěvu náhradní akce, tak i na navrácení vstupného.

Náš návrh tedy přináší do vymezených nároků, práv a povinností pořadatelů kulturních akcí a jejich zákazníkům jednoznačnost, jasnost a je v souladu s hlavními záměry a cíli vládního návrhu zákona. K tomuto návrhu se ještě přihlásím v podrobné rozpravě. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Dále vystoupí pan poslanec Martin Baxa, připraví se paní poslankyně Kovářová. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Martin Baxa: Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo. Milé kolegyně, milí kolegové, vážený pane ministře, dovolte mi, abych využil tohoto prostoru v ne úplně dlouhé délce nejprve k určitému komentáři, který se týká vládních opatření v oblasti kultury, a potom k několika poznámkám k tomu návrhu jako samotnému.

Já si, pane ministře, cením toho, že jste vlastně už 9. dubna předložil na jednání vlády návrh, který se týká částečné kompenzace aktivit v oblasti kultury v důsledku koronavirové epidemie. Myslím si, že to bylo velmi očekávané a velmi vítané, ale chtěl bych také říct, že si myslím, že to opatření se v kontextu těch dalších týdnů jeví jako nedostatečné - jednak v té sumě jako takové. Vy jste, pane ministře, členem vládní koalice, členem vlády, který velice často hovoří o tom, že je správné, že se takto masivně zvyšují státní výdaje, že se mění zákon o státním rozpočtu, takže velmi výrazně narůstá státní deficit. Dnes už se blížíme ke 300 miliardám korun. Tak mě trochu překvapuje, že sám netlačíte na to, aby se tento obrovský balík, vůči kterému my jako pravicová opozice máme různé výhrady, z vašeho pohledu nevyužil více pro oblast kultury. Protože si opravdu myslím, že by to bylo velmi zapotřebí a že ta jedna miliarda je suma, která je prostě nedostatečná.

Vy jste vlastně v tom vašem návrhu pokryl některé oblasti, ať už je to kompenzace regionálních kulturních institucí, to jako primátor Plzně samozřejmě vítám. Určitě bylo správné zvýšení více než 400milionové v tom dotačním programu na živou kulturu. A je samozřejmé, že jste musel kompenzovat výpadky příjmů ve vašich příspěvkových organizacích. Ale myslím si, že některé části kulturního segmentu jsou stále nedostatečně pokryté.

Já jsem vám adresoval dopis, kde jsem vás vyzval k tomu, abyste se zabýval situací na knižním trhu, která je velice neutěšená. Navrhl jsem, a chtěl bych to tady zopakovat, aby vláda vyčlenila jednorázově 500 milionů korun na podporu knižního trhu pro letošní rok, která by umožňovala kompenzovat ztráty v tom řetězci nakladatelů, distributorů i knihkupců. I když už jsou knihkupectví otevřena, tak za velmi přísných epidemiologických - nebo údajně epidemiologických - podmínek. Ten trh je velmi zasažen a myslím si, že pro naši zemi, kde knižní kultura hraje tak důležitou roli, je to velké riziko. Takže bych chtěl zopakovat tuto svou výzvu směrem k vám, aby vláda vyčlenila 500 milionů korun jako jednorázovou podporu do oblasti knižního trhu. A určitě existují způsoby, jak těchto 500 milionů korun distribuovat ve prospěch aktérů, kteří se na tomto trhu pohybují. V tom vašem opatření, které jste vládě navrhl a které vláda schválila, je, nemýlím-li se, 20 milionů korun na dotace v oblasti knižní kultury a to je rozhodně málo. Takže to je jeden segment.

Další segment, kterým jsme byli osloveni, je otázka filmového průmyslu, filmových pobídek, audiovize. Tam si myslím, že jsou také velké rezervy v tom, jak tuto oblast podpořit. A obecně jsem přesvědčený o tom, že tím, jak je zřejmé, jakým způsobem vládní opatření dopadnou na kulturní aktivity, tak ty ztráty budou určitě narůstat. Chápu, že není úplně snadné ta opatření v poměrně rychlém čase dělat, nicméně řada vládních opatření se vyznačuje velikým zmatkem, překotností, častými chybami.

Myslím si, že do této kategorie třeba patří zveřejnění podmínek na provoz divadel. Myslím si, že divadla, která fungují, nebo alespoň ta, která fungují na pravidelné předplatné, nemůžou vůbec reálně využít toho, aby bylo při těch jednotlivých představeních maximálně sto diváků přítomno, nebo celkové sto lidí přítomno v té divadelní budově. A již jsem zaregistroval, že řada divadelních institucí v tuto chvíli oznámila, že nebude vlastně dokončovat letošní divadelní sezónu a nebude pokračovat v divadelní produkci do konce června prostě proto, že ta opatření jsou příliš striktní a v realitě vlastně neumožňují dobré fungování kulturních institucí jako takových. Takže tam, si myslím, rozhodně bude zapotřebí vládní podporu zvýšit.

Já na to apeluji v tom kontextu, že kulturní instituce v této těžké době mohou být někdy vnímány jako cosi, co je na vedlejší koleji. Ale chtěl bych s plnou vážností říci, že oblast kultury je nejenom důležitá sama o sobě ve smyslu hodnot kulturních, duchovních, které jsou s kulturou a uměním tradičně spojovány a které by měly být hájeny v každé době, ale také - a to si myslím, že v české diskuzi o kultuře často chybí - představuje oblast kultury významný ekonomický sektor. A mluvíme-li o vládních kompenzacích v této oblasti směřovaných do různých částí ekonomiky, tak ani kultura by neměla zůstat v této věci oslyšena.

Takže moje druhá výzva směřuje k tomu, abyste, pane ministře, usiloval jako politik, který vítá ty obrovské nárůsty vládních výdajů, o to, aby alespoň nějaká, byť třeba malá, část, směřovala do kultury jako takové.

A nyní k tomu vlastnímu návrhu zákona o podpoře kulturních akcí. Vy jste, pane ministře, říkal, že je to vlastně zákon o festivalech, ale určitě by bylo dobré říci, že to vlastní znění toho zákona takové není. Je tam v tom § 2 napsáno, že tento zákon se použije na kulturní akce s předpokládaným termínem konání do 31. října 2020. Ten záběr je tedy mnohem širší. Netýká se pouze festivalů samotných, ale opravdu velké škály akcí, kdy - a k tomu směřuje moje první otázka: Jakým způsobem bude tento zákon, bude-li v této podobě nakonec schválen, aplikován? To znamená, co bude onou kulturní akcí, která se bude konat v termínu do 31. října 2020? Na jaký veškerý typ těchto akcí se to bude vztahovat? Protože znovu říkám, vy jste mluvil o festivalech, ale předpokládám, že do stejného modelu třeba patří také velké zahraniční jednorázové koncerty, které se tady budou konat.

Na straně druhé zaznamenal jsem dnes ráno diskusi soukromých divadel, nebo v divadelní obci, jestli i toto jsou akce, které patří do režimu tohoto zákona, to znamená, jestli prodaná představení v divadlech také spadají do tohoto režimu. Mají-li např. podle tohoto zákona nárok na vracení vstupného, resp. nevracení vstupného, abych byl přesný, diváci, kteří se přihlásili do abonmá v divadlech, protože každé představení je bezpochyby také kulturní akcí. Myslím si, že toto je velikou nejasností tohoto zákona, co se vlastně touto kulturní akcí jako takovou myslí.

Já jsem se bohužel nemohl zúčastnit dnešního ranního mimořádného jednání výboru, který tuto problematiku projednával. Nevím, jestli se tam tato problematika objevila. Paní zpravodajka to ve své zpravodajské zprávě nezmiňovala, tak určitě budu, pane ministře, rád, když se k tomu dostaneme.

A teď k principu samotnému. Já se musím přiznat, že ten princip považuji za minimálně velmi diskutabilní, a to bych řekl, že je poněkud eufemistické slovo. Měl jsem příležitost, byť ten zákon se poslancům dostal do rukou teprve včera v odpoledních hodinách, hovořit s některými aktéry - v tomto mám na mysli opravdu festivalovém poli, a samozřejmě vidím, že oni na nějakou vládní pomoc čekají. Že ta vládní restrikce, zrušení velkých letních akcí je postihne naprosto dramaticky, a to vlastně už v době, kdy právě pořadatelé těchto festivalů, budu-li teď mluvit v dikci, kterou jste použil vy, vynaložili už nemalé finanční prostředky. A řada těch festivalů byla zrušena velmi krátce předtím, nebo byli nuceni oznámit zrušení velmi krátce předtím, než se vlastně samostatně spustily. Vy jste neuváděl žádnou sumu, já jsem slyšel z tohoto prostředí cifry o mnoha stovkách milionů korun, které se v této oblasti pohybují a kde je zjevné, že v této výši mohou vznikat nějaké škody, nebo takové finanční prostředky se do této oblasti investovaly.

Na straně druhé, pane ministře, si musíme říci, že tento návrh zákona je podle mého názoru zcela alibistický v tom, že vy vlastně podporu, nebo pomoc - myslím, že slovo pomoc je adekvátní - pomoc pořadatelům kulturních akcí ve smyslu tohoto zákona vlastně úplně odsouváte od státu, od vlády a od Ministerstva kultury. Ta pomoc spočívá v tom, že se přijme tento zákon, bude-li schválen, a tím pádem vy jako ministr kultury, vláda, stát dává od tohoto sektoru úplně ruce pryč. Protože za situace, kdy vy vlastně říkáte: Lidé, kteří si koupili vstupenky a bude se na ně vztahovat tzv. ochranná lhůta, v tuto chvíli nedostanou svoje peníze zpátky, nebudou mít příležitost peníze dostat zpátky... Počkám chviličku, až domluví paní vicepremiérka s panem ministrem. (Ministryně Schillerová z lavice: Všechno dáváme do kultury.) Ano, já si to, paní vicepremiérko, rád poslechnu. Takže vy dáváte od pomoci jim vlastně ruce pryč a říkáte, ať se pomoc festivalům nebo kulturním akcím v duchu tohoto zákona odehraje tak, že se jakoby využijí finanční prostředky, které vložili do tohoto "systému" klienti těchto kulturních akcí, klienti těchto festivalů, tím, že si zakoupili vstupenky.

Já jsem si to několikrát přečetl a řekl bych, ať to čtu horem, dolem, tak ta interpretace je opravdu taková, že objem peněz, který byl vybrán na lístcích, teď bude vlastně využíván těmi kulturními pořadateli, promotéry k tomu, aby překonali finanční tíži. Já jsem znovu přesvědčen o tom, chtěl bych to tady říci, podtrhnout, zdůraznit s pomyslným vykřičníkem, že v době, kdy stát "vypnul" i tento sektor, tak by mělo být těmto aktérům pomoženo. Myslím si, pane ministře, že ani na tomto fóru nebo na tomto diskurzu, v této diskuzi není nutné zmiňovat, jestli se jedná o akce komerční, nebo nekomerční, dotované, nebo nedotované, je to prostě nějaký sektor veřejného života v Česku, který byl vládními restrikcemi dramaticky postižen, a že je povinnost vlády tomu pomoci.

Ale znovu, pane ministře, vážení členové vlády, říkám, že podle mého názoru ta pomoc by měla vypadat jinak než tak, že se to odehraje na úkor zákazníků těchto akcí. Že se odehraje jinak než na úkor těch diváků, návštěvníků koncertů, lidí, kteří si jako vánoční dárky koupili často ve finančním objemu finančně významné lístky na různé festivaly a tak podobně, a také, pane ministře, mezi těmito lidmi mohou být lidé, pro které tato finanční krize dnes znamená to, že tisíc, dva tisíce, tři tisíce korun jsou peníze, které pro sebe potřebují. A vy tímto návrhem zákona těmto lidem říkáte, že nemají nárok na ty peníze, které si za ty lístky pořídili, a že se jich dočkají třeba za rok, pokud budou chtít nějaký poukaz.

Vedle toho musím taky podotknout to, že i v této oblasti zafungovala neuvěřitelně solidarita. Řada lidí si dobrovolně ty lístky nechala, nechtěla za ně peníze zpátky, bylo to na nějaké dobrovolné bázi. Chovali se tak nejenom pořadatelé festivalů, ale třeba také kina. Takže to já všechno chci říct ke cti tomuto sektoru, o němž vím, jak byl těžce postižen, jak je důležitý, jak řada těch akcí je součástí image naší země i za jejími hranicemi. Ale znovu opakuji, pane ministře, přenechal jste podporu tohoto sektoru mimo stát, mimo vládu, mimo svoji kompetenci a nechal jste to na vztahu mezi zákazníkem - tedy tím divákem - a tím kulturním promotérem.

Jsem přesvědčen o tom, že určitě by se bývávaly byly našly cesty, jak tuto situaci řešit, už tady o nich hovořil, zmiňoval je, naznačoval i pan kolega Feri. Jsou různé způsoby bezúročných půjček, které by mohl váš úřad nebo nějaké jiné úřady tohoto státu nějakým způsobem administrovat a poskytnout a splnily by to, co je základem u této věci, tedy to, aby kulturní promotéři měli finanční rezervu, hotovost, která by jim umožnila přežít tuto krizi. Proto se mi vlastně tento návrh zákona v té prováděcí části tím způsobem, kterým se navrhuje tuto podporu poskytnout, prostě nelíbí. Kde vidím ten problém. Že je to zákon alibistický, kterým vy vlastně říkáte, že na péči o tyto kulturní akce, festivaly apod. vám záleží do té míry, do jaké míry si oni vlastně, nebo vy je nutíte k tomu, aby využili peníze, které získali prodejem vstupenek.

Samozřejmě ta debata může být obsáhlá sama o sobě. Jsou akce, na kterých neplatí automatický nárok na vrácení vstupného, když se akce zruší. Ale to už jsou spíš nuance, které patří do tohoto byznysu, a zákazníci jsou na ně připraveni. Ale asi ne v situaci, kdy došlo k takto jednorázovému vypnutí celého sektoru.

Takže bych vás chtěl, pane ministře, závěrem vyzvat k tomu, abyste objasnil, proč jste vlastně v této oblasti nepřistoupil na řešení, které by nepřenášelo ty náklady směrem na klienty kulturních promotérů, na diváky, na ty, kteří si ty lístky koupili. A proč jste, a to bych podpořil už naprosto bez výhrad, se nerozhodl podpořit tento sektor jinou, alternativní cestou, třeba to, že by Ministerstvo kultury mohlo poskytovat nějaké, řeknu pracovně, bezúročné půjčky těmto pořadatelům kulturních akcí, kterými by překonali finanční nedostatečnost, k čemuž vlastně směřuje tento návrh zákona.

Samozřejmě jsou tam i různé nuance, ať už je to definice o ochranné době, ať už je to to samotné, co se definuje jako kulturní akce, ale ten princip podle mého názoru by si, pane ministře, z vaší strany zasloužil rozhodně lepší obhájení než jenom to, že je to prostá pomoc těm, kteří se ocitli díky rozhodnutí vlády v boji proti koronavirové krizi v tísni.

Takže děkuji. A pane ministře, věřím, že nejenom vysvětlíte to, na co se ptám, ale pevně doufám také, že nepolevíte ve svém úsilí o to, aby velmi vážně postižený resort kultury nezůstával na okraji, ale aby ta finanční podpora do něj směřovaná pokračovala i v následujících týdnech a měsících. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Paní poslankyně Věra Kovářová je další, kdo vystoupí v obecné rozpravě. Připraví se pan poslanec Martínek. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Věra Kovářová: Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážená vládo, vážený pane ministře, současná situace ohrožuje kulturu velkým způsobem. Nejen divadla, orchestry a další širokou kulturní obec, ale také významné festivaly a kulturní akce, jako jsou Pražské jaro, Mezinárodní hudební festival Český Krumlov, Mezinárodní filmový festival v Karlových Varech, Colours of Ostrava a desítky dalších významných akcí. Proto je jasné, že účinné pomoci je potřeba, aby nedošlo k jejich zrušení kvůli bankrotu pořadatelů. Je zřejmé, že musí být zachována kontinuita, a to nejen z toho důvodu, že tyto akce poskytují jednak kulturní zážitky, ale také je jasné a je dokázáno a spočítáno, jak velký ekonomický význam a přínos pro naši ekonomiku mají.

Vládní návrh zákona, který se právě týká oblasti kulturních akcí, je krokem správným směrem. A my ho velmi vítáme. A vítáme i snahu pana ministra, který říká, že nenecháme nikoho padnout. A já doufám, že toto prohlášení, které vzbuzuje naději, skutečně bude naplněno.

Tento zákon ve své podobě nabízí pořadatelům více možností, jakým způsobem vracet vybrané finanční prostředky, nebo si ponechat na nutnou dobu již přijaté vstupné. Zároveň ovšem musím konstatovat, že pokud bude tento návrh schválen, a my tento návrh podpoříme, jedná se pouze o dílčí řešení. A myslím, že pan ministr a lidé na ministerstvu jsou si vědomi toho, že je potřeba najít a legislativně navrhnout komplexní řešení zejména vůči pořadatelům festivalů a velkých kulturních akcí.

Proč dílčí? Pořadatelé se potýkají s řadou problémů. Festivaly a velké kulturní akce jsou jejich pořadateli připravovány kontinuálně po celý rok a často s výhledem na další dva až tři roky dopředu. Znamená to tedy, že určitý počet lidí pro festival pracuje celoročně. Protože však pořadatelé nemají uzavřenou provozovnu či jinak zásadně omezený každodenní provoz, nemají šanci se přihlásit například do programu Antivirus. Samozřejmě že není ani zohledněn v tomto návrhu problém nájmu kanceláří či další režijní náklady, které vznikají nebo vznikly ještě před zrušením velkých kulturních akcí. Avšak festival, pokud byl nebo bude posunut na pozdější termín nebo zcela zrušen, může pak nastat insolvence pořadatelů. A to by skutečně byla velká škoda vzhledem k těm efektům, o kterých jsem hovořila, nejenom kulturní zážitky, ale i ekonomické přínosy.

Další problém, který pořadatelé mají, se týká bezúročného úvěru zaručeného státem. Ten je pro pořadatele velmi problematický, protože pro splácení úvěru v následujících letech se musí vytvářet adekvátní zisk. Prakticky ve všech podpůrných programech od Ministerstva kultury, krajů, či měst a obcí existují jasná ustanovení, že v případě vytvoření zisku z pořádání festivalu musejí být tyto přebytečné prostředky vráceny zpátky do rozpočtu. Zde se kruh uzavírá. Banka v případě, že pořadatel není v zisku a nemá ani adekvátní ručení majetkem, žádný úvěr neposkytne.

Dalším problémem jsou finanční dary. Pokud pořadatel obdrží finanční dar na uskutečnění akce, ve většině darovacích smluv je ustanovení, že v případě, že se akce neuskuteční, musí pořadatel finanční dar vrátit. A to se týká jak soukromých, tak veřejných prostředků. Jiným problémem jsou reklamní smlouvy. Reklama na festival se dělá před festivalem, ale i při jeho konání. V případě, že je akce zrušena, soukromé společnosti budou chtít vrátit minimálně část finančních prostředků za nezrealizované marketingové plnění.

Proto bych měla na pana ministra pár dotazů. Jakým způsobem bude řešena situace, kdy například Ministerstvo kultury již, v uvozovkách, přikleplo dotaci na velké akce, těm však vznikly takzvané marné náklady, to znamená náklady, které jsou spojeny s pořádáním akce, na kterých oni pracovali samozřejmě s velkým předstihem, tak zda tyto dotace, které už, jak mám informace, byly tedy přiděleny, ale ještě na to nejsou uzavřeny smlouvy, resp. pořadatelé nedostali takzvané limitky, tak zda je dostanou v té skutečné výši, nebo budete zohledňovat a nahradíte pořadatelům již vynaložené náklady, samozřejmě pokud je náležitě prokážou. A dalším dotazem je, jaké další kroky podniknete pro podporu a pořádání akcí, protože kulturní akce se začínají připravovat na příští rok a připravují se už letos, tak jakým způsobem budete toto podporovat dále, tak aby oni nepropouštěli, protože zaměstnanci musejí pracovat s nějakým výhledem a pořadatelé musejí mít nějakou záruku.

Vzhledem k důvodům, které jsem zde uvedla, si dovolím potom v podrobné rozpravě načíst usnesení, které se týká výzvy toho, jakým způsobem budete dál pokračovat.

Na závěr mi dovolte říci, že my tento návrh samozřejmě podpoříme a vítáme ho. A jak řekla paní zpravodajka, vnímáme ho jako vstřícný krok. A musím konstatovat, že budeme podporovat každé kroky pana ministra, které se budou týkat zajištění kontinuity pořádání velkých a významných kulturních akcí. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. A zatím poslední přihlášený do obecné rozpravy je pan poslanec Tomáš Martínek. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Tomáš Martínek: Děkuji. Vážené dámy, vážení pánové, obrací se na veřejnost i na mě pořadatelé s určitou nejistotou. Stále se objevují reklamy na některé letní festivaly, ale pořadatelé pořád nemají definitivní jistotu, že ty festivaly nebudou. Potřebují to vědět kvůli smluvním partnerům, pojišťovnám, vystupujícím, kde často mají v případě zrušení třetí stranou možnost využít nižších odstupných nákladů a podobně.

Proto se chci zeptat, když tady pan ministr v úvodním projevu říkal, že v létě festivaly nebudou, z čeho konkrétně vychází. Když jsem nahlédl do usnesení vlády číslo 490 z 30. dubna, tak tam je, že se tedy zakazují od 11. května akce nad sto osob. Ovšem tam není konečné datum. Tam je doba neurčitá. A v případě, že se zruší nouzový stav, tak je to vlastně pouze do 17. května, protože je to krizové opatření.

Takže co konkrétně má pan ministr na mysli, aby mohli ti pořadatelé doopravdy využít ten jeden konkrétní dokument, který pošlou smluvní straně, to usnesení vlády, nebo jiný, který měl na mysli, které mohou potom využít na to, aby mohli právě využít toho pro ně levnějšího storna. Chtěl bych vědět, jak to tedy bude po tom případném 17. květnu, jestli se to tedy změní v opatření ministra zdravotnictví, nebo jak se předpokládá, že se bude postupovat. Protože zatím nevím, jestli to je konkrétně dokument, z kterého by plynulo, že například v červenci či v srpnu doopravdy ty velké festivaly být nemohou. A i tato nejistota stále vydává vlastně náklady. Když jdu po ulici a vidím tam pořád nově přibývající reklamy na srpnové festivaly, tak ta nejistota evidentně je i u těch pořadatelů, kteří stále tu definitivní jistotu ať už té, nebo té varianty, že budou, nebo nebudou, nemají. Tak bych chtěl jenom podrobněji vysvětlit tedy, co znamená, že se vláda usnesla, že v létě festivaly nebudou. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. V rozpravě ještě vystoupí pan předseda Zbyněk Stanjura. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Děkuji za slovo. Takový klid ve sněmovně si fakt nepamatuji. Nevím, čím to je, jestli všichni tak pozorně posloucháme, nebo to naopak mnoho poslanců nezajímá.

Mluvil o tom už i můj kolega Martin Baxa. Pane ministře, já mám pocit, že na to jdeme zbytečně složitě. Teď nechci říkat, jestli ta pomoc oprávněná je, nebo není, podle mě oprávněná je. Když se podíváte na ty výjimky v textu tohoto zákona, vzhledem k tomu, že se velmi často uplatňuje prodej přes internet, tak vlastně kdo bude chtít, si najde ve své rodině seniora a požádá si o vstupenku. Já se chci zeptat, jestli vláda nezvažovala, nebo aspoň Ministerstvo kultury, jednodušší systém. V samosprávě se tomu říká přechod na finanční výpomoc, že prostě někomu půjčíte bezúročně peníze. Samosprávy to prostě znají a mnohé to svým spolkům a neziskovým organizacím prostě dělají, pokud se rozhodnou a shodnou se na tom, že to je dobrá věc. Myslím si, že by to bylo mnohem jednodušší. Ta představa, když se podíváte, že se to bude muset vystavovat, dejme tomu, u těch velkých akcí, a oba dva jsme z Ostravy, takže si můžeme představit jednu konkrétní velkou akci, tisíce lidí budou psát žádost, bude se vystavovat tisíce voucherů. Mně to nepřipadá jako jednoduché řešení. Jestli jste, pane ministře, nepřemýšlel o té cestě mimořádné finanční bezúročné půjčky na jeden rok. Mně to přijde mnohem jednodušší. V okamžiku, kdo by požádal o vrácení, by ty peníze dostal, a protože by to byla půjčka od státu, tak by to vlastně ty pořadatele nezatěžovalo a netáhlo by to k té insolvenci. Mně ten systém přijde mnohem jednodušší.

Já jsem v důvodové zprávě nenašel, asi jsem nemohl najít, odhad, kolika akcí by se to mohlo týkat - návrh zákona. Ten zákon je napsaný tak, že vlastně teoreticky jsem si včera nebo dneska mohl koupit vstupenku a budu mít nárok na ten voucher. Já nevím, jestli ten prodej ještě probíhá, nebo neprobíhá, ale není tam třeba ten 12. březen, což jsou vstupenky zakoupené před 12. březnem, pak už to bylo velmi problematické. A na rozdíl od svého předřečníka si myslím, že je fakt jisté, že ty masové akce nebudou. A nechci to nějakým způsobem zpochybňovat. Jenom mi přijde, že ten systém je příliš náročný.

Vy jste, pane ministře, říkal, že to je win-win řešení, ale já to úplně jako win-win řešení nevidím. Za prvé stát vlastně v tomhle případě nepomáhá. Stát dá nějaká pravidla a řekne: kdo si požádá, dostane voucher, je tam nějaká možnost výměny, posečkání, jsou tam rozumné výjimky, a já ty výjimky nijak nezpochybňuji, ale ten okruh těch žadatelů o výjimky může být hrozně široký a bude to prostě administrativně hrozně náročné. Jestli jste nezvažovali tu jednodušší možnost? Protože to nebudou tisíce pořadatelů, předpokládám, možná se pletu. Jestli by nebylo jednodušší u těch velkých festivalů dát jim přechodnou finanční výpomoc neboli bezúročnou půjčku, klidně do 31. října příštího roku, kdy si to budou muset vyúčtovat a vrátit. Podle mne by to bylo pro všechny jednodušší. Všichni pořadatelé, nebo téměř všichni, co jsem si zaznamenal, vlastně deklarovali, že ty vstupenky platí pro příští ročník. A záleží na každém tom držiteli vstupenky, jestli si o peníze požádá, nebo si to nechá v šuplíku a vytáhne to na příští sezónu kulturních festivalů.

Takže to není kritika, to je spíš dotaz, jestli to neděláme zbytečně složitě. Protože když si pak prakticky představíme, jak to vlastně bude fungovat, tak opravdu bude muset držitel té vstupenky někde požádat, někdo mu bude muset ten voucher vystavit, musí tam být ty náležitosti, o kterých říká ten zákon, to znamená ta firma a tak dále, datum a podobně. Mně to přijde příliš komplikované. Vůbec nezpochybňuji účel zákona pomoct pořadatelům, protože ti z rozhodnutí státu akce prostě pořádat nemohou. A někdo z předřečníků tady mluvil o tom riziku insolvence a to reálně existuje. Protože to nejsou jenom ty vstupenky, tam vznikají další náklady a nebudou proti tomu příjmy. Tak by mi přišlo jednodušší ty peníze prostě půjčit a stát je schopen vyhodnotit, komu ano a komu ne.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Do rozpravy se přihlásil pan poslanec Marek Výborný. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Marek Výborný: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, jednak bych chtěl na úvod zdůraznit, že za poslanecký klub KDU-ČSL návrh zákona podpoříme. Ministerstvu kultury a panu ministrovi děkuji za jeho předložení, nicméně bych chtěl říct, že tam skutečně vidím některá slabá místa, a v těch předchozích vystoupeních kolegů už to tady zaznělo.

Jednak samozřejmě díky škále těch výjimek to skutečně můžou všichni ti, kteří si, a dneska je to v řádu opravdu desítek procent, vstupenky zakoupili on-line způsobem, využít k tomu, aby ty peníze stejně dostali zpátky, čili tady vidím jedno slabé místo. Jestli jsem správně zaznamenal, pan ministr hovořil asi o 50 akcích, jeho hrubým odhadem. Nicméně to je otázka, která tady je asi opravdu namístě, co se rozumím tím termínem kulturní akce. Pro mě to může být velmi široká paleta. A kdo také bude posuzovat, jestli ta kulturní akce ještě spadá do dikce tohoto zákona, nebo nespadá do dikce tohoto zákona. Samozřejmě tyto věci by asi bylo dobré vyjasnit. Ale samozřejmě ta bezprostřední podpora pořadatelům je klíčová a důležitá. Řeší segment, řekněme, těch festivalů, jak o tom hovořil pan ministr.

Ale já bych chtěl velmi požádat také o to, abychom nezapomínali, že gesce kultury je daleko širší, že je potřeba v tuto chvíli také pamatovat na podporu dalších segmentů, jako jsou divadla, jako jsou orchestry, na které je samozřejmě ten dopad taky enormní. Tento zákon to vůbec neřeší. A myslím si, že by si to zasloužily. A teď samozřejmě máme další nejenom živé umění, ale máme také galerie a tak dále, a tak dále. Na tyto věci by podle mého názoru vláda a ministerstvo také měly pamatovat. Tak jak se na mě obracejí zástupci například orchestrů a podobně, tak situace není jednoduchá. A chápu, že samozřejmě kultura je až tím posledním v řadě, co je za této krizové situace potřeba řešit, nicméně bylo by dobré zdůraznit, že bychom na tento segment měli také pamatovat. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Hlásí se ještě někdo? Ano, paní poslankyně. Jsme pořád v obecné rozpravě. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Lenka Kozlová: Dobrý podvečer, vážení kolegové, vážený pane předsedo a pane ministře. Já bych vlastně měla jenom takovou faktickou připomínku, protože v podstatě nechci opakovat to, co tady říkali předřečníci. Uvedla bych dva zásadní důvody, proč Piráti nechtějí tento zákon podpořit. A sice je to pro tu už tady několikrát zmiňovanou insolvenci, která hrozí i v případě podpory producentům. A další věc je ta, že v podstatě se ten zákon soustředí jenom na ty velké producenty, na ty velké akce, ale v podstatě ti, kdo dělají menší, drobnější akce, vůbec na žádnou podporu nedosáhnou. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Ještě je prosím zájem o vystoupení v obecné rozpravě? Není. Obecnou rozpravu končím. Závěrečná slova po obecné rozpravě? Ano, zájem má pan ministr kultury. Prosím, pane ministře.

 

Ministr kultury ČR Lubomír Zaorálek Děkuji. Bylo moře dotazů, tak se s tím teď pokusím porovnat.

Hned mě napadá, že se musím trochu omluvit, protože jsem zavedl debatu falešným směrem. Já jsem mluvil o festivalech a nějak jsem u toho uvízl. To neodpovídá tomu zákonu. Ten zákon je skutečně koncipován pro koncerty, divadla, pro všechny podniky, takže jsem vás všechny trochu zmátl tím, že jsem začal vytvářet dojem, že to je festivalový zákon. A to je moje chyba. To na sebe beru v úvodu. Skutečně, a je to také odpověď na dotaz, který tady padl, komu to vlastně je určeno. Je to míněno šířeji. A vůbec to tedy nejsou jenom ty festivaly, i když je pravda, že jsem tady o nich dlouze mluvil, jaké jsou to významné letní události, ale je to skutečně koncipováno šířeji a najdete to v zákonu, že to patří pro kulturní akce divadelní, pro komerční akce divadel, pro všechny tyto akce, kde prostě probíhá prodej vstupenek dopředu a kde to naplní podmínky účinnosti, to je v tom jasně řečeno, kdo se může zúčastnit. To předesílám úplně na začátek, abych to hned korigoval. To je trošku omyl, který jsem sám vyvolal tím, že jsem příliš zvýraznil ty festivaly. Ta definice akcí, o které se jedná, je skutečně výrazně širší. A vztahuje se obecně na všechny kulturní akce, na vstupenky zakoupené před účinností zákona. Takže to je první věc, která tedy padá na mou hlavu.

Mě mrzí, že paní poslankyně Pekarová nedostala můj dopis. Ten dopis jsem odeslal, napsal, podepsal a pravděpodobně bych vám ho tady teď mohl předat, ale on vám podle mě už brzy dojde, a mrzí mě, že teda nebyl. Protože v tom dopise jsem odpovídal i na ty vaše otázky. Nechci to tím úplně odbýt, to by bylo jednoduché říci, že si to přečtete, a nebylo by to úplně pěkné, takže já aspoň naznačím. Protože vy jste se ptala velice široce i v tom dopise i teď v tom vystoupení na to, co je plánováno pro kulturu.

V tom vašem vystoupení zazněla řada věcí, které najdete i v mé odpovědi. Vy tam třeba mluvíte o nějaké formě pomoci, jakýchsi stvrzenek nebo jak jste to tam nazvala, na kulturu. Já vás chci informovat, že my např. jednáme s Ministerstvem pro místní rozvoj o jakýchsi společných voucherech, které by spojily cestovní ruch a kulturu, protože velice často se cestuje právě za kulturou. My máme před sebou zřejmě léto, kde budou dovolené do značné míry domácí. V loňském roce do zahraničí vycestovalo z této země 7,4 milionu našich občanů, to číslo bude zřejmě tentokrát výrazně menší, takže to bude možná útok na české památky a česká místa dovolené, a právě proto se to snažíme s tou kulturou spojovat. Dokonce najít způsob, jak stimulovat a použít dokonce naše památky z historie, zámky, to je vlastně součást něčeho, co už v této době vzniká. Takže ta myšlenka, kterou vy třeba zmiňujete, ta se v určité podobě realizuje.

A když jste se tedy obecně ptala, já se to pokusím říct nějak rychle, protože to by bylo hodně dlouhé, co vlastně plánujeme. Já bych jenom tady stručně připomněl to, že kultura dostala už při schvalování prvního deficitu státního rozpočtu navíc 300 milionů, jedna z mála, která dostala navíc k tomu, protože se vědělo, že ty velké investice jsou okamžitě obrovsky ztrátové. Když se přestanou prodávat vstupenky do Národního divadla nebo když se přestanou inkasovat, přestanou chodit návštěvníci na hrady, zámky, tak jsou to opravdu veliké ztráty. Já už jsem to řekl mnohokrát, 40 milionů týdně, okamžitě, jenom ty státní příspěvkové organizace. Takže jsme věděli, že nám okamžitě narůstá tento deficit. Proto jsem byl rád, že už při tom prvním schvalování jsme dostali 300 milionů. A pak, to všichni víte, se podařilo na vládě dohodnout, tu 1,07 miliardy, kterou jsme dostali. A to jsou ty přímé peníze.

Tady se mluvilo, že tímto návrhem se vyhýbáme tomu, abychom přímo pomáhali, že to je vlastně takové, že jsme z obliga, jenom zprostředkujeme ve vztahu mezi zákazníkem a pořadatelem. Tak já upozorňuji, že my máme přímé prostředky, kterými disponujeme a které jsme dostali navíc. Navíc k čemu? Navíc třeba k těm 750 milionům, které Ministerstvo kultury rozděluje v dotacích v tomto roce pro tu oblast živé kultury. To je 750 milionů na akce, které se z velké části často ani nebudou konat. A my to prostě díky tomu, že se nebudou konat, nestornujeme. My říkáme, my se snažíme použít tyto peníze, které tam máme regulérně v rozpočtu, na to, abychom těm akcím pomohli. To je prvních 750 milionů, které máme k dispozici.

K tomu si vezměte tu miliardu, kterou jsme dostali další. Z ní jsme vytvořili další programy - 440 milionů pro různé typy nestátních organizací kulturních, ať jsou to divadla nestátní, která nemají vlastního zřizovatele, tzn. nejsou ani státem zřizovaná, nejrůznější typy nakladatelství, které do toho taky patří, a tam vlastně vytváříme nový typ podpory, nový typ dotací, který je zaměřen především na to, aby všechny tyto organizace mohly přežít. Samozřejmě vodítkem jsou nám tam, řekněme, ta řízení, která se přes odborné komise na Ministerstvu kultury vedou, díky nim máme informace, víme, koho podporujeme. A to se stalo, abychom je nemuseli znovu svolávat, abychom urychlili ten proces, proto jsme použili těch znalostí, které na ministerstvu jsou. To je těch 440 milionů.

Dalších 300 milionů je tam na podporu regionů. Já to tady musím zmínit, protože mi tohle připadá důležité, protože je celá řada institucí kulturních zřizovaných městy a obcemi a my chceme motivovat města a obce, které budou v situaci, kdy by mohly začít krátit a vlastně v něčem ubírat kyslík těm kulturním organizacím. Tak my se je snažíme motivovat. Máme 300 milionů a ten program je takový, že říkáme, že pokud města a obce se budou hlásit k těm kulturním organizacím, které mají zřízené, tak my jim pomůžeme také. Ale je tady podmínka, aby se k nim přihlásily také. To znamená, peníze, které mají být použity na to, aby v regionech udržovaly to podhoubí kultury, aby ty kulturní instituce nezanikaly. Tohle mi připadá dost důležité, protože účelem je, aby ta kulturní infrastruktura díky této epidemické krizi nezanikla.

Kromě toho jsme dostali další prostředky na příspěvkové organizace, protože ty peníze nám rychle vysychají, aby vydržely taky květen, červen. Dostali jsme prostředky na digitalizaci. Máme takový program - 30 milionů na to, abychom pomohli digitalizovat. Teď v této době, kdy tato forma pomáhá existenci kultury.

Pak je tu ještě jedna věc, kterou vlastně ještě ani nemůžete vědět. Já jsem začal vyjednávat s panem premiérem o investicích v oblasti kulturních památek. To znamená, bavíme se o tom, jakým způsobem posílit investice v oblasti kulturního dědictví, investice právě do nejrůznějších typů památek, na které máme sice prostředky, ale které bychom chtěli ještě významněji posílit. To bych řekl, že je takové opatření, které by mělo jít proti recesi. A vzhledem k tomu, že i v kultuře máme některé docela velké investice, tak to může být platná součást snahy stimulovat ekonomiku. Takže vlastně takto by se i kultura měla stát součástí snahy oživit podnikání a ekonomiku v této zemi. Tady vám ty sumy neřeknu, o těch se teprve bavíme. Ale jenom vás informuji, když se ptáte, co se plánuje, tak to je také věc, kterou chystáme a plánujeme, a věřím, že dostane konkrétnější podoby.

Jednu věc bych tady chtěl také z té debaty vypíchnout. Já jsem si vědom toho, že Ministerstvo kultury v této zemi je koncipováno opravdu víceméně jako ochrana toho, co je veřejnou službou, je chápáno jako veřejná služba a je zaměřeno především na ty neziskové organizace. Já si ale přesto myslím, že do budoucna je třeba se stále více věnovat kreativnímu průmyslu, a proto jsem se dohodl s Ministerstvem průmyslu, proto jednám s Ministerstvem pro místní rozvoj, abychom využívali evropské programy těchto ministerstev a podporovali i to, co třeba není tou typicky neziskovou kulturou. To není jen tento zákon. A dokonce když se schvalují na vládě programy, které se snaží pomáhat podnikání v této zemi, tak vás upozorňuji, že v celé řadě těch programů, když se ptáte, co mohou dělat i ti podnikatelé v kultuře, ať si vezmeme Antivirus, když chcete půjčky, tak půjčky, pokud jsou s. r. o., je celá řada nástrojů, které dneska vznikají na vládě a které jsou určeny právě pro tu oblast komerční kultury. To znamená, to není tak, že tady není nic, co by se jim nabídlo. Toto není jediná věc, kterou mohou oni používat. Tady je také Antivirus a celá řada dalších věcí.

Takže neredukujme to tak, že říkáme, to je jediná věc, na kterou jsme si vzpomněli, na tuto oblast komerční kultury. Toho je přece daleko víc. A role Ministerstva kultury je, že když schvalujeme jakékoli takovéto návrhy, třeba které se týkají OSVČ apod., tak se snažíme, aby se tam myslelo na ty typy třeba OSVČ, které jsou v oblasti kultury, a na to, aby i oni dosáhli na tyto prostředky. To znamená, ať je to kterýkoli z těchto programů připravovaný třeba Ministerstvem financí, práce a sociálních věcí, průmyslu, tak aby se tam počítalo, aby do toho byli zahrnuti a dostali se tam i ti, kteří se pohybují v oblasti kultury. Takže neredukujme tu pomoc třeba jenom teď na tu miliardu těch přímých dotací především pro neziskovou oblast, ta politika je v tomhle přece daleko širší. A to by bylo asi ještě na daleko delší debatu.

A ještě jednu věc. Já s tím souhlasím, tady byla řečena třeba ta oblast audiovizuálních děl a produkce, je i pro mě nesmírně důležitá. Mně připadá, že v tomhle je dneska něco, co hraje strašně silnou roli v kultuře. Audioviz... S utěrkou se to nedá vyslovit, jo. (Se smíchem.) Audiovizuální produkce je prostě typ, který sdružuje celou řadu profesí, které jsou v Česku poměrně velmi silné, a myslím, že je to veliká šance pro českou ekonomiku a české živobytí do budoucna. Já chci, aby se v tom Ministerstvo kultury stále více angažovalo. V minulosti to od sebe odstrkovalo. V minulosti to bylo... Neukazujte mi ty hodinky! (Směje se.)

V minulosti Ministerstvo kultury jakoby od sebe odstrkovalo tyto programy, Creative Europe, a já si myslím, že to je chyba, a snažím se tenhle směr obrátit. Možná i ta krize by tomu mohla pomoci, že Ministerstvo kultury se právě bude více orientovat i do téhle oblasti kreativního průmyslu, entertainment industry, protože on vytváří podhoubí, které je rozhodující také pro to, jaká je úroveň kultury v zemi. Takže to by bylo na delší debatu, ale vidíte, že mi tu ukazují hodinky, takže berte to s pochopením, že to zkracuji. (Veselí v sále.)

Mně je strašně líto... (Potlesk.) To nebyla demagogie, to byla věcná poznámka.

Já musím napomenout pana poslance Baxu, který tady není, ale celá řada těch věcí, které on se ptal, byla projednávána dneska na výboru. Já mám přesnou informaci, co tam probíhalo. Takže obecně bych se tomu nebránil se bavit i tady, ale přece jenom, výbory jsou pro to, aby se tyhle detaily tam probíraly. Takže pan Baxa, kdyby byl na tom výboru, tak celá řada otázek, které tady položil, tam byla opravdu zodpovězena. Takže vzhledem k tomu, jak vás to všechny baví, tak nevím, jestli mám teď všechny ty odpovědi opakovat. (Reakce z pléna.) Ne, nemám. Vidíte to. A pak Baxa už tady zase není, chápete, tak to nemá smysl. (Veselí v sále.) On nebyl ani na tom výboru. Já se ho nechci dotknout, ale teď není ani tady, tak k čemu bych to já opakoval, když už by to tady zaznělo podruhé, a potom bych to musel někde říkat potřetí, protože tady podruhé není. (Smích v sále.) Takže já doufám, že to nebude chápáno jako znectění Sněmovny, když řeknu: nebudu to opakovat. (Potlesk a výkřiky z lavic: Výborně! Výborně!)

Já mám pocit, že podle té vaší reakce, vy jste spíš nadšeni tím, že to krátím, to vystoupení, než že byste měli radost z toho, že vám odpovídám na vaše otázky. (Poveselení v sále.) Ten pocit z toho mám, z té debaty. Ale podívejte se, pokud to znamená, že vy v zásadě souhlasíte s tím záměrem, důvodovou zprávou i s podobou toho zákona, tak já jsem ochoten to zkrátit. Na očích vidím, že neprotestujete. Já bych to tedy zkrátil. Hlasujme a já budu spokojen! (Smích a potlesk.)

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Přeji hezký večer a s přednostním právem si přeje reagovat předseda KDU-ČSL Marian Jurečka. Já se jenom zeptám paní poslankyně Melkové, máte zájem o závěrečné slovo také? Ne. Pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Marian Jurečka: Děkuji. Děkuji, pane předsedající. Kolegyně, kolegové, já musím říct, že pan ministr Zaorálek mi mluvil z duše, když říkal, že je potřeba, abychom to zkrátili, abychom hlasovali. Bylo krásné, jak analyzoval problém s panem poslancem Baxou, a zároveň dal i tu jasnou odpověď, jak s tím dál postupovat. To se mi líbilo.

Ale já bych tady teď chtěl vystoupit a prosím pěkně, bude to něco neobvyklého. A prosím pana ministra kultury, kdyby dával teď pozor, protože moje vystoupení a poděkování teď směřuje na něj a na Ministerstvo kultury, protože já mu chci poděkovat za něco, co není úplně běžné v naší politické kultuře, a sice za to, že se dnes on osobně a i Ministerstvo kultury omluvili bývalému řediteli Národní galerie panu Fajtovi za to, jak se vůči němu zachoval jeho předchůdce, pan bývalý ministr Staněk, pan poslanec, který tady je. A já za prvé ten krok oceňuji, a také i děkuji za to, že se bylo předtím omluveno i vůči ředitelům, bývalým ředitelům Muzea umění v Olomouci. Ale bylo by docela fér, kdyby se k té omluvě připojil tehdejší ministr kultury, dnešní pan poslanec Staněk, který tenkrát tyto kroky inicioval, a i pan prezident, který to mediálně podporoval, protože by to bylo férové. Já myslím, že splést se může každý, ale když se prokáže, že ta vina tam není, tak by bylo dobré také říct: omlouváme se, spletli jsme se. Protože poplivat někoho ve veřejném prostoru a připravit ho o práci, to je prostě něco, co nepatří do politické kultury, ani k lidské důstojnosti, ani k férovému chování.

Takže pane ministře Zaorálku, díky za to. A kdyby pan poslanec Staněk se k tomu postavil také čelem, bylo by to super. Díky.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní... vy vystupujete s přednostním právem, pane poslanče? Ano. Takže vystupujete jménem poslaneckého klubu ODS s přednostním právem. Prosím.

 

Poslanec Jan Skopeček: Děkuji za slovo. Já bych se chtěl zastat svého kolegy Martina Baxy, který tady seděl poctivě celý den, pane ministře. Je to ve Sněmovně určitě častěji než vy osobně. Myslím si, že kdybychom měli debatovat docházku ministrů této vlády, které potřebujeme tady, protože bychom chtěli slyšet odpovědi na celou řadu vážných otázek, tak je tady neshledáme, takže od vás mi to zrovna nepřijde příliš fér, od člověka z vlády, která tady nechává většinou poloprázdné lavice.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: To byl pan poslanec Skopeček a můžeme pokračovat, takže já otevírám podrobnou rozpravu. Připomínám, že pozměňovací a jiné návrhy přednesené v podrobné rozpravě, musí být vždy odůvodněny. A nyní tedy vidím, kdo se přihlásil o slovo. Je to pan poslanec Dominik Feri a připraví se poslankyně Tereza Hyťhová. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Dominik Feri: Děkuji za slovo. Mně se to vystoupení pana ministra velmi líbilo. To bylo divadlo, které nepotřebuje podporu (nesroz.) tady. Ale ne, teď vážně. Já jsem říkal, že ten návrh podpoříme. Podpoříme ho, ale musím k tomu ještě mít takový krátký dodatek.

Ono to vůbec není jednoduché hlasování. To je velmi těžké rozhodování. A kolegové tady ty výtky vznesli a mluvili pronikavě a mluvili přesvědčivě. A my tu máme tlačítko zdržet se, ale ty festivaly to tlačítko zdržet se nemají. Ony se prostě musí prostě rozhodnout, jestli ty peníze vrátí.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Prosím vás, pane poslanče, jsme v podrobné rozpravě, takže byste měl zdůvodnit svůj pozměňovací návrh. Není to obecná rozprava. A nemáte ani přednostní právo.

 

Poslanec Dominik Feri: Ano, já na konci načtu svůj návrh, pane místopředsedo. Děkuji za slovo. A proto bychom to rozhodnutí měli přijmout. My ten návrh zákona podpoříme a přidali jsme k tomu pozměňovací návrh, který vyrovnává vlastně ten veřejnoprávní zásah a snaží se, aby to bylo skutečně win-win, ne že stát si umyje ruce na úkor těch zákazníků. A proto se přihlašuji k pozměňovací návrh, který je tady jako sněmovní dokument číslo 5143. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji. A nyní vystoupí paní poslankyně Tereza Hyťhová a připraví se paní poslankyně Věra Kovářová. Prosím.

 

Poslankyně Tereza Hyťhová: Děkuji. Já bych se chtěla přihlásit ke svému pozměňovacímu návrhu pod číslem 5150, který jsem důkladně odůvodnila v obecné rozpravě. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji. A nyní jako poslední je přihlášena paní poslankyně Věra Kovářová. Prosím, paní poslankyně, máte slovo. Prosím.

 

Poslankyně Věra Kovářová: Dovolte, abych načetla usnesení, které zní:

"Poslanecká sněmovna žádá vládu České republiky, aby

I. neprodleně zadala Ministerstvu kultury zpracovat analýzu, která podchycuje všechny možnosti financování festivalů a velkých kulturních akcí a případné dopady, pokud je pořadatel musí dle nařízení zrušit;

II. navrhla komplexní řešení pro oblast kulturních akcí s důrazem na zachování tradičních festivalů a velkých kulturních akcí."

Toto usnesení s odůvodněním, které jsem přednesla v obecné rozpravě, najdete pod sněmovním dokumentem 5151. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji. Nemám tady další přihlášku do podrobné rozpravy. Já tedy podrobnou rozpravu končím. Táži se, zdali je zájem o závěrečná slova. Pan ministr? Máte zájem. Prosím.

 

Ministr kultury ČR Lubomír Zaorálek Jenom krátce, i když jsem to měl tady zakázané. Ty pozměňovací návrhy bych v zásadě podpořil, já principiálně s nimi nemám problém, jenom s tou analýzou mám trochu problém. Chápete? Co chcete analyzovat? My jsme v naprosto bezprecedentní situaci, pohybujeme se v terénu, který je tu jako minové pole. Takhle můžeme analyzovat kteroukoliv další oblast. Mně to připadá, že my potřebujeme něco udělat teď. Myslím si, že tohle je věc, kterou mám dohodnutou s těmi dotyčnými, že je pro ně užitečná. Mohu vás ujistit, že se s nimi budu bavit i po tomto zákonu. Já to nepokládám tak, že vyřídí se, je to odbyté. Budu se s nimi bavit dále. Budeme se hledat, pomoci. Mně připadá, že pomůže víc než analýza.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: A paní zpravodajka, má zájem o závěrečné slovo? Nemáte zájem o závěrečné slovo, takže já končím druhé čtení tohoto návrhu.

 

A nyní se vrhneme na další tisk. Jedná se o

 

Následující část projednávání bodu pořadu schůze

Aktualizováno 1. 9. 2020 v 16:48.