Středa 22. dubna 2020, stenozáznam části projednávání bodu pořadu schůze

(pokračuje Tomio Okamura)

363.
Informace vlády o uvolňování restriktivních opatření přijatých vládou

Prosím, aby se slova ujal zástupce vlády. Je to pan ministr Havlíček? (Ano.) Takže pan ministr Havlíček se ujme slova. Prosím, pane ministře, máte slovo.

 

Místopředseda vlády, ministr průmyslu a obchodu a ministr dopravy ČR Karel Havlíček: Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dovolte, abych krátce nastínil současný stav v rámci uvolňování ekonomiky. (Odmlka kvůli silnému hluku v sále.)

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Já vás požádám o klid, aby se pan ministr mohl vyjádřit. Prosím.

 

Místopředseda vlády, ministr průmyslu a obchodu a ministr dopravy ČR Karel Havlíček: A pro to, abych mohl nadnést a ukázat další kroky, které nás budou čekat mimo jiné už zítra, dovolte mi krátkou rekapitulaci a řekněme i určitá východiska k těm krokům, které jsme v těch posledních dnech nebo týdnech ukonali.

Za prvé je třeba říct, že celý ten stav nastal, řekněme, tím hlavním aktem v polovičce března, a to tím, že jsme vládním usnesením z důvodů, které nám jsou všem dostatečně známé, uzavřeli přibližně polovinu maloobchodu v České republice. Konkrétně se jednalo ze 115 000 prodejen přibližně na 55 000. Já to říkám proto, že někdy stále není úplně přesně jasné, kolik vlastně procent čeho bylo otevřeno. A popravdě řečeno, ano, v té době už se porušilo konkurenční prostředí, protože je zřejmé, že některé supermarkety a hypermarkety, které prodávaly určité produkty, zase nezdravě konkurovaly těm, které musely být zavřeny, a tak dále.

Nicméně tento akt, který jsme ukonali, se nám podle zatím dosavadních výsledků vyplatil. Česká republika se díky razantním opatřením, díky rychlým opatřením, díky tomu, že zavčasu odizolovala ekonomiku, jakkoliv to bylo drastické, a pochopitelně nikdo z nás to nedělal rád, a pochopitelně i díky tomu, co se zavedlo dále i ve smyslu cestování našich lidí a tak dále, uzavření letového prostoru, dostala do situace, že jsme po dobu následujících týdnů situaci zvládli z úhlu pohledu zdraví a z úhlu pohledu názoru epidemiologů velmi dobře a do značné míry jsme se stali inspirací pro ostatní země v Evropě. Pochopitelně to samo o sobě bylo dáno zejména tím, že jsme respektovali názor epidemiologů, chovali jsme se všichni zodpovědně. A neříkám to teď ani ideologicky, ani politicky, říkám to prostě věcně tak, že Česká republika odehrála velmi dobrou roli, lidé byli disciplinovaní, a samozřejmě zásluhu na tom mají všichni, ať ti, kteří zavřeli obchody, ti, kteří se vzdali pohybu, ti, kteří se vzdali svých koníčků, sportu a tak dále.

Následně nato, my to nazýváme takzvanou nultou etapou, byla situace, která byla přibližně týden před Velikonocemi, kdy jsme ještě nedali žádný jasný jízdní řád, popravdě řečeno ještě jsme ani neměli ty výsledky, které by nás mohly opravňovat k tomu, že se bude vytvářet jasný scénář uvolňování, ale bylo před Velikonocemi a byla všeobecná snaha o to, aby o Velikonocích lidé byli pokud možno doma, aby necestovali, a byla snaha uvolnit některé aktivity, které měly co do činění s rekreací, s hobby, s koníčky, aby lidé prostě v těch pěkných dnech necestovali. Z toho důvodu se uvolnily stavebniny, železářství, uvolnily se hobby markety, uvolnily se aktivity typu rekreačního sportu a podobně, s tím, že v zásadě v tom množství těch prodejen, těch provozoven, to nebylo nic úplně dramatického. Je pravda, že třeba ty hobby markety, které jsou hodně zmiňovány, je jich přibližně 140, ale v tom objemu těch prodejen, které jsou, tak to nebylo nijak výrazné číslo, nicméně bylo to hodně vidět, samozřejmě se o tom hodně diskutovalo. Mimo jiné ty hobby markety jsme uvolňovali prakticky ve stejný čas jako Rakousko, které v té době uvolnilo i malé obchody.

A už jsem u etapy číslo 1, která do určité míry byla jasně definována minulý týden, a byla definována minulý týden právě proto, že jsme měli dobré výsledky od epidemiologů. Těsně předtím totiž, to je středa těsně před Velikonocemi, pokud si na to vzpomínáte, vystoupil pan ministr Vojtěch s tím, že reprodukční faktor je poprvé roven jedné. Jinými slovy jsme se nadechli a byla šance, abychom jako jedna z prvních zemí v Evropě představili nějaký koncepčnější jízdní řád toho, jak se bude ekonomika uvolňovat.

Nastaly Velikonoce. První den po Velikonocích jsme představili pětietapový jízdní řád s tím, že se zahájilo 20. dubna, následně 27. a tak dále. Tento jízdní řád představily tři země v Evropě, bylo to Rakousko, byla to Česká republika a bylo to Dánsko.

Pochopitelně jsem s kolegy, nebo i ostatní, jednal, dívali jsme se, co začínají, čím končí, dívali jsme se na to z úhlu pohledu epidemiologů, z úhlu pohledu konkurence, z úhlu pohledu toho, co si můžeme dovolit, co si nemůžeme dovolit, a mimo jiné i z úhlu pohledu takzvaně dávkování lidí do společnosti, teď jsem to řekl trošku s nadsázkou, tak aby lidé třeba nekorzovali na jedno místo, do těch obchodních center, aby se více rozmělnili po městě a tak dále. Do značné míry to byl názor, a to říkám velmi otevřeně, epidemiologů. Stejně tak říkám otevřeně, že názor nás, nebo alespoň můj, který připravoval ten první scénář, byl o něco rychlejší, ale respektovali jsme ty, kteří zde po dobu několika týdnů vytvořili takovou situaci, jak už jsem řekl, která budí a vzbuzuje oprávněný respekt.

Takže těch několik etap, které tady teď nechci detailně rozebírat, ale začínaly obchody 200 metrů, následně 1 000 metrů, teprve následně obchodní centra a k tomu napasovávány jednotlivé služby. Můžeme diskutovat, jestli něco by mohlo být o týden dříve, o 14 dní později, ale minimálně v těch prvních etapách jsme hodně kopírovali sousední Rakousko. Ty další etapy, které jsme nastavili, byly, a to říkám zase otevřeně, poměrně obezřetné. To znamená, ano, tam třeba ty země typu Rakouska a Německa v těch dalších dnech, protože oni začali po nás, třeba Německo, už byli trošku odvážnější.

Nicméně minulý týden jsme řekli jasně jednu věc. Za předpokladu, že se situace bude vyvíjet lépe a vyhodnotíme výsledky Velikonoc, proto tam byla ta obezřetnost, ty se vyhodnotí 10, 11, 12 dní poté, co Velikonoce skončí, je možné, že zrychlíme to tempo. Anebo naopak, pokud by se bohužel potvrdilo to, že ty výsledky byly horší o Velikonocích, budeme muset přibrzdit a jet pomaleji. Dnes jsme v situaci, že máme 11 nebo 12 dní po Velikonocích. Ty výsledky máme, jsou velmi nadějné, jsou dobré a zítra ráno, kdy budou představeny, proběhne opětovné jednání s epidemiology.

Mohu už dneska říci, že máme připraveno několik scénářů pro urychlení pouštění ekonomiky, nicméně musíme to nejdřív projednat s kolegy zdravotníky, následně se na tom musíme shodnout na vládě, a pokud se na tom shodneme na vládě, tak zítra odpoledne bychom přesně podle slibu představili rychlejší plán uvolňování ekonomiky. Bylo by nekorektní, abych tady teď říkal, jaké ty scénáře to jsou, protože si myslím, že to skutečně nejdříve musí projít oponenturou epidemiologů, a není vyloučeno, že tam samozřejmě i v těch scénářích dojde ještě k určitým zpřesněním, možná k určitým odchylkám. Ale ano, předpokládáme, že celý ten jízdní řád se zkrátí, obchodní aktivity nebo obchodní prodejny toho ryze obchodního a službového charakteru dáváme více společně a stejně tak některé služby urychlujeme. V každém případě zítra odpoledne bychom tento jízdní řád měli připravit.

Opětovně ale tvrdíme, nebude to pouze a jednoznačně názor podnikatelského sektoru, jakkoli ho musíme respektovat a chápeme to, všechny ty argumenty, které nám kladou jednotlivé svazy, profesní spolky atd., bereme v úvahu. Na druhou stranu nemůžeme se dostat pod ten gigantický tlak velmi často lobbistických skupin, a teď to neříkám ve zlém, říkám to v dobrém, protože samozřejmě oni hrají prostě o svoji živnost, a uvědomujeme si to, musíme to dělat stále vyváženě a z úhlu pohledu zdravotníků a těch, díky kterým mimo jiné ty naše výsledky jsou velmi dobré. Takže nepůjdeme přes finální názor epidemiologů, ale věříme, že zítra dojde k rozumnému kompromisu a budeme moci představit rychlejší jízdní řád. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Vzhledem k tomu, že se jedná o návrh grémia, tak se nebude ujímat slova navrhovatel a přímo zahájím všeobecnou rozpravu. Jenom upozorňuji, že ten, kdo se přihlásí první, bude zároveň zpravodajem. Ano, pan předseda Ivan Bartoš je si toho vědom a dobrovolně se uvolil vystoupit jako první. Takže máte slovo, pane předsedo, a jako druhý se připraví s přednostním právem předseda KSČM a místopředseda Sněmovny Vojtěch Filip. Prosím.

 

Poslanec Ivan Bartoš: Dobrý již pozdní večer, téměř noc. Já děkuji panu ministrovi za vystoupení. Já jsem se vlastně žádnou novou informaci oproti tomu grafu s daty a se segmenty, který jsme viděli někdy před týdnem, nedozvěděl. Takže zítra se tedy dozvíme, jestli to bude stejně, jinak, lépe, což fakticky příliš informací těm lidem, kteří na tom závisí existenčně nebo provozně, moc jistoty nepřináší.

Mě vždycky zaráží, když se to popisuje jako taková nějaká lehká věc. Tak já vám řeknu takový - nebo my se domluvíme a uděláme kompromis. Já vám řeknu takový příklad. Já jsem ho dneska četl na poslanci ANO oblíbeném Deníku N. Je to příklad o tom, jak Jeníček s Mařenkou chodí do skříně na perníčky. Ve skříni je 28 perníčků. Jeníček s Mařenkou každý den sní čtyři. Za jak dlouho nebude žádný perníček ve skříni? To je jednoduché, to se lehce spočítá, je to za sedm dní. Je to lineární a vytvořit prediktivní model ke konzumaci perníčků v tomto stavu je pohodička. Ale do toho můžou přijít různé další věci. Například v půlce týdne Jeníček zjistí, že se na to asi přijde, a dává si jeden perníček denně, a tím se ten model mění. Nebo mu přijde kamarád, snědí toho víc a dosáhne se jednorázového maxima. A v tomto modelu na těchto perníčcích se podívejme, jak by měla fungovat celá ta činnost otevírání a zavírání ekonomiky, zvedání opatření.

Vláda vstoupila skutečně do neznámého prostředí příchodem koronaviru. Cílem bylo flattening the curve, to znamená zploštit křivku toho exponenciálního nárůstu. To se jeví, že se nějakým způsobem děje, ale předpokladem je, že skutečně máme protestován reprezentativní vzorek lidí. To testování masivnějšího typu, já si tedy nemyslím, že plánovaných 30 tisíc je nějaká masivní věc. Dokonce už jsem bavil s analytiky, kteří jsou trošku nervózní z toho, jakým způsobem je ten vzorek sestavován. Když jsem slyšel některá vyjádření, jakým způsobem se ten vzorek sestaví, tak si nemyslím, že nám úplně výsledky toho testování odkryjí tuto situaci.

Vrátím se k té paralele s těmi perníčky, protože ta ukáže, jak vlastně to funguje. Když se rozhodneme tu skříň zamknout, tak perníčky mizet nebudou, možná budeme mít trošku naštvané ty děti, což můžou být občané, což můžou být v našem příkladu provozovatelé služeb nebo obchodů. Ale s tímto je potřeba počítat. A celý ten cíl, celé to cvičení tady máme - ochránit zdraví obyvatelstva a neutopit tu ekonomiku. To znamená, vydržet dlouho s perníčky a nemít moc ty děti naštvané a hledání té bilance. A teď ta rozhodnutí se ale nedělají podle toho, jestli ty děti moc pláčou. Ta rozhodnutí se přece musí udělat tak, že vím, jaká opatření přinesla jaký efekt. Ta 50% zavřenost provozoven - víme tedy, kolika asi lidí se to v danou chvíli dotklo? Ale i v rámci celkové společnosti, pojďme to přebrat téměř ke stoprocentnímu social distancingu, lidé by neměli chodit ven apod. A teď když se zapínají ta opatření, tak u toho přece musí být jasná rozvaha a okamžitá možnost toto efektivně změřit, protože když teď, a pan premiér Babiš vystoupil poměrně hrdinně - tak to všechno otevřeme, co nejdřív, brzo a v jeden den. A zase poslal tuto zprávu do té veřejnosti. A může se stát, a protože to nemáme změřené, že skutečně ta pandemie vypukne někde od toho jednoho člověka tou exponenciální řadou, a zase se to bude nějakým způsobem šířit, a co uděláme? Zase zavřeme všechno?

Já bych se tedy chtěl zeptat, protože to by podle mě byla ta relevantní informace - a já si na rozdíl od pana ministra nemyslím, že by nebylo fér říct ty scénáře. Podle mě by to bylo fér. Jaký je rozdíl mezi těmi možnostmi: pokud toto číslo bude takové, uděláme to podle scénáře A, který jsme vám představili minulý týden. Pokud číslo z toho výsledku protestování bude výrazně lepší, uděláme to takto. Rozdíl mezi zeměmi, o kterých tady pan ministr mluvil, a Českou republikou je, že ta vláda řekla, co bude dělat, těm lidem to vysvětlila, vysvětlila jim rizika a následně podle toho postupovala.

Takže já bych se chtěl zeptat, a protože my se bavíme s lidmi, kteří dělají analytiku jak ekonomickou, tak prediktivní modely, jestli vláda pracuje s takovýmhle plánem, kde ví, kolik v danou chvíli tím opatřením zvyšuje to riziko šíření koronaviru. Jestli to skutečně není jen ten jednoduchý počet. Protože my jsme posílali panu ministrovi i nějaký návrh, jakým způsobem přistupovaly země v zahraničí k tomu otevírání, že vlastně ta plocha není klíčová, že klíčové je to, jestli ten člověk tam může při návštěvě udržet ty dva metry odstupu v té prodejní místnosti na tom place a jestli třeba je vchod v danou chvíli z ulice, protože skutečně malé elektrikářství na rohu ulice, jeho denní byznys vytváří 40 lidí a ten člověk, ten provozovatel, majitel nebo ten obchodník si ten social distancing i ta hygienická opatření dokáže pohlídat. Není to o samotné metráži prodejny, ale skutečně o možnosti vymáhat tato hygienická opatření.

Mě by velmi zajímalo, skutečně teprve dneska začaly ty testy, jakým způsobem se potom počítá s těmi kontrolními testy, jestli máme dost testů na to, aby když tedy uvolníme ta opatření, a já jsem za, a jestli se vláda trefí, ale podle mě to je jako střelba v šeru, jestli se vláda trefí, já budu jedině rád. Jestli se věci urychlí a situace se nezhorší za předpokladu toho testování, já budu jedině rád, pokud se tak stane. Ale vidím to jako velmi nezodpovědný způsob rozhodování. Ale pokud ty modely jsou, byl bych rád, kdyby nám je třeba vláda i ukázala, abychom skutečně věděli, jakou hodnotu mělo to otevření hobby marketů těsně před Velikonoci. Jaké riziko tím bylo, co vláda očekávala. Protože pokud jsem v neznámém prostředí a bojuji tedy s virem, jehož chování je nepredikovatelné, jak tady zaznělo od pana ministra Hamáčka, pouze virus má plán, tak holt musíme pracovat formou něco vyzkouším, změřím si výsledek, velmi precizně, a následně se podle toho vyhodnotí, zda budu pokračovat dál, a nikoliv. A musí se měřit jak zdravotní aspekty, epidemiologické aspekty, tak třeba i ty ekonomické aspekty, ale vždycky pomocí modelu.

A poslední věc, která je pro mě důležitá, protože my jsme vkládali naděje do těch chytrých řešení, která se třeba objevila v Koreji, a je to chytrá karanténa, je to možná i aplikace eRouška na Bluetooth Device telefonu, a pokud nějaké opatření v tuto chvíli - protože ta pandemie světově nekončí, odborníci varují před dalšími vlnami, ostatně někde už se projevily - tak pokud něco vypneme nebo najednou řekneme, že tedy ten social distancing stoprocentní, tu vzdálenost těch lidí, to setkávání nějakým způsobem zmírníme, tak už to musíme paralelně něčím nahrazovat. A já se furt dívám skepticky na samotné spuštění chytré karantény v rámci moravských zemí, našich, protože my už jsme asi před třemi týdny slyšeli, že už to tam jede, že už armáda tam pomáhá. Lidi se trošku báli, že jim začnou vojáci chodit domů, protože to bylo špatně odkomunikováno. Ale já jsem viděl poslední, předposlední tiskovou konferenci vlády, kde pan Prymula říkal, jak se to rozjíždí, jak se ještě hygienici budou, zaměstnanci, sedm dní školit, protože ty mapy a to CRN, nebo v čem se to obhospodařuje, tak je prý příliš složité, a ta chytrá karanténa ještě ani v tom testovacím runu podpořena masivními testy spuštěna nebyla.

Takže počítáme s tím, že když dojde k tomu rozvolnění, jsme schopni nahradit to nějakým plošným řešením? Protože ty státy, které šly do těch rozvolňovacích kroků, buďto nějaké řešení měly, nebo ta vláda zvolila jinou strategii, nebo, o tom budu možná mluvit později, jako tam roušky rozdávají zadarmo na ulici, když vycházíte nebo jdete do krámu nebo jdete na úřad, což rozhodně není situace v ČR.

Takže já bych prosil, pokud toto má být nějaký report, ať se nekoukáme na jednu stránku graficky vyvedených šipek a dat s nějakými popsanými segmenty, ale skutečně dejte možná opozici, možná i vládním poslancům prostě do rukou materiály. Protože to není velká politika, ne? To je přece jako zodpovědná odborná práce. Pracujeme s daty a s fakty. Rozhodnutí děláme na základě vyhodnocení informací.

A i těm podnikatelům, provozovatelům služeb a obchodů, i třeba těm velkým řetězcům podle mě vláda dluží daleko víc než nějakou variantu, která následně je zpochybněna samotným panem premiérem a která podle toho, jak zítra, jaký společný kompromis najdete, bude buď odprezentovaná taková, nebo maková. Já si myslím, že takhle by report, kvůli kterému jsme tady tedy do 23 hodin, a já rád počkám ještě na další názory, že takto by report o postupném rozvolňování ekonomiky a těch opatření vypadat neměl.

Já když jsem prezentoval na gymnáziu své první práce z oblasti IT, tak ke všemu jsem musel mít tabulky, ke všemu jsem měl mít grafy. Když se dělaly testy ve škole na chemii, když jsme se učili, tak všechno muselo mít opakovaná měření, pracovat s výchylkou apod. Ale tady nejsme jako na gymnáziu, na hodinách chemie, na laborkách. Česká republika není laboratoř. My nejsme pokusní králíci. A já bych prosil postupovat maximálně precizně, jak se na to můžeme dívat u iniciativ, které nejsou vládní, které komentují kroky vlády, ať je to varianta KoroNERVu, ať je to CERGE, ať jsou to instituce, které jsou při akademii, prostě ty pracují s modely, snaží se to lidem vysvětlovat na příkladech. Toto mi od vlády chybí.

Takže toto skutečně není laboratoř na pokusy. Buďte precizní a exaktní. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. A prosím pana předsedu, aby se jako první stal zpravodajem a sledoval rozpravu od stolku zpravodajů. A nyní zde mám několik přednostních práv. Nicméně pan poslanec Brázdil se hlásí s faktickou poznámkou, takže v souladu s jednacím řádem má nyní slovo. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Milan Brázdil: Dobrý večer. Pane kolego Bartoši prostřednictvím pana předsedajícího, víte, vy jste mi teď připadal jako člověk, který chcete kritizovat někoho, kdo resuscituje. Vy o tom sice základním algoritmu něco víte, ale vy vlastně kritizujete něco, co nejde uchopit. Uvědomte si, že když resuscitujete něco - a já přirovnávám toto řešení této problematiky jako resuscitace. A ta resuscitace má mnoho proměnných. Ta její první základní proměnná je, jestli vůbec jste schopen, když už to něco aspoň víte, tak potom, jestli máte zkušenosti, náhle do toho vletíte. Teď se nedaří zajistit žilní linka, teď nemáte - já nevím, praskla vám ampulka adrenalinu, teď vám do toho má ten člověk pneumotorax atd. A vy to stále řešíte. A vy chcete, aby vám někdo teď říkal, jak to bude takové, či makové. Vždyť to nevědí na celém světě.

A vy jako ajťák říkáte: Jasně, přece toto bych zvládl. No ano. Jednička a nula je jednoduchá. Ale proměnnost života - jste mladý člověk, já jsem trochu starší. Já tu resuscitaci provádím a pokaždé je jiná. A když se mě teď zeptáte, jak to budu dělat v době, kdy je pár hodin před 31. prosincem, kdy havarují dvě auta a v tom je deset mladých lidí, tak já teď mám na vybranou, a já začnu něco dělat, a vy se mě dopředu ale nemůžete zeptat, jak to bude vypadat. Tak proč se ptáte lidí, kteří tady dennodenně makali jak šroubečci, snažili se? Je strašně jednoduché potom na konci přijít: Já jsem borec, já to znám, já to vím. Já jsem úplně geniální človíček. No nejste! Nejste. Fakt, opravdu jste člověk, který víte něco, ale vůbec nic nevíte o tom, co oni dělají, jak to mají naplánované, ale kritika je strašně jednoduchá. Prosím v pohodě. V pohodě. Tento stát a tito lidé v naší republice jsou zabezpečeni díky výborné péči zdravotní. Děkuji. (Upozornění na čas.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Tak děkuji. Objevila se nám tady další faktická poznámka, pan zpravodaj se hlásí, ale já ho zařadím na konec přednostních práv, což je dost hluboko.

S faktickou poznámkou pan poslanec Benešík. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Ondřej Benešík: Děkuji za slovo. Já si myslím, že to, co tady zaznělo od pana předsedy Bartoše, nebylo konfrontační. Naopak si myslím, že byl velmi vstřícný a chtěl jasné vysvětlení. Berme to tak, situace je prostě velmi vážná, všichni to prostě takto vnímáme. Prosím, buďme k sobě vstřícní, berme tu diskuzi jako opravdu takovou, že se chceme dobrat k nějakému rozumnému řešení. Takže to je jedna věc.

A druhá věc je, já bych chtěl pana vicepremiéra a vládu poprosit, aby skutečně ve svých všech opatřeních, která dělají, a já chápu, že to není jednoduché, měli na paměti i běžné potřeby lidí. Já jsem z moravsko-slovenského pomezí. To, co se děje na hranicích u nás ve Strání, a nejenom ve Strání, je bezprecedentní. Pokud matka musí za svou dcerou chodit ilegálně přes hory, protože se k ní nedostane legální cestou, přes běžný hraniční přechod, tak je to asi nelogické. Já chápu, já prostě chápu, že to není otázka jenom České republiky, že je to otázka dohody mezi českou a slovenskou stranou. Ale prosím, zkusme takovou dohodu najít.

Já bych chtěl poprosit všechny, kteří k tomu mají co říct, mají ty kompetence, aby komunikovali (upozornění na čas). A abychom ten režim na hranicích udělali pro lidi komfortnější. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Tak. Je tady s další faktickou poznámkou pan poslanec Lipavský. Co můžu dělat? Prosím.

 

Poslanec Jan Lipavský: Dobrý den, dámy a pánové. Vážený pane předsedající, já bych se vaším prostřednictvím chtěl obrátit na pana poslance Brázdila. Chtěl bych ho vyzvat, aby tedy umožnil klidnou diskuzi. Ta útočná filipika podle mě vůbec nebyla namístě. A není potřeba do toho dávat takové ty argumenty o tom, kdo je starší a mladší, to opravdu není namístě. Pojďme se prostě bavit - já myslím, že náš pan předseda položil velice dobré otázky, a pojďme na ně hledat odpovědi. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. A nyní tedy pan místopředseda Filip, připraví se pan poslanec Mihola s přednostním právem za klub, předpokládám.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji, pane předsedající. Členové vlády, paní a pánové, děkuji místopředsedovi vlády panu Havlíčkovi za jeho slova. Já oceňuji, že ČR se dostala mezi ty tři státy, které alespoň nějaký plán připravily. Já bych ocenil, kdyby ten plán měl, řekl bych, i kratší časový úsek. To znamená, aby nekončil až v tom červnu, aby byl dříve. Chápu, že to záleží nejvíce na nákazové situaci. Nakonec jsme to byli my, kteří usilovali o to, aby nouzový stav skončil 30. 4. Ten návrh nakonec Sněmovna schválila. A k tomu se také váží i další kroky, které jste měli udělat.

I když vnímám vnitřní logiku těch jednotlivých opatření, proč se který krok dělá, kdy se co uvolňovalo, trochu mi chybí v té vnitřní logice to, jak se budou otevírat ty velké obchodní galerie, to znamená, když mají dole otevřený supermarket, mají u toho například drogerii, mají k tomu ještě otevřenu dokonce lékárnu, a ten zbytek je zavřený. Jestli bychom o tom nemohli uvažovat, aby to bylo dříve, protože to si myslím, že pro ty lidi ztrácí logiku. I když ta vaše vnitřní logika těch opatření svým způsobem je funkční a ukázala se jako efektivní.

Pokud jde o samotné rozhodnutí, kdy co otevřít, samozřejmě také závisí na tom, jestli budeme pořád plošně některé věci uplatňovat, nebo jestli z pohledu práce hygienické služby budou některé regiony v jiném režimu, třeba karanténním. Myslím tím například Domažlice v tuhle chvíli, protože je evidentní, že někde to zvládli lépe a někde hůře, a to samozřejmě pokud by se i rozhodovalo regionálně, tak to může umožnit v tom rozhodnutí rychle otevřít některé provozovny, umožnit ten běžný život a samozřejmě vyčlenit z toho místo, které je tím místem té nákazy, tedy zdroje virologického. To já myslím, že ještě chybí.

A jinak musím říct, že děkuji za ty návrhy, protože nám umožňují být mezi těmi, kteří zvládají tu krizi. Když si spočítám počet obyvatel v ČR, v sousedním Rakousku, počet mrtvých, počet nakažených, počet uzdravených, tak samozřejmě je jasné, že ta naše opatření se ukázala jako efektivnější než u těch, kteří tak nerozhodovali. Ale samozřejmě každá věc se mění. Je potřeba přijímat ta nová opatření. Já bych byl rád, abychom pořád byli spíše na té špičce těch, kteří zvládají tu krizi nejlépe.

Poslední poznámka se týká toho spíše příštího bodu, to je ochranných pomůcek. Já jsem přesvědčen, že je možné skončit ten nouzový stav, že je potřeba nastoupit i běžné praktiky pro objednávání řešení těch ochranných pomůcek jak pro zdravotníky, tak pro občany, tak například v těch jednotlivých provozovnách. A byl bych rád, aby při kontrole - jsem rád, že se toho Nejvyšší kontrolní úřad chce ujmout - aby při té kontrole těch jednotlivých nákupů bylo co nejméně excesů a co nejméně trestních oznámení. Děkuji vám.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Tak já děkuji. Nyní pan poslanec Mihola s přednostním právem, připraví se pan předseda Rakušan. Prosím.

 

Poslanec Jiří Mihola: Děkuji za slovo. Dobrý večer, vážený pane předsedající, vážení členové vlády, kolegyně, kolegové. Mimořádná situace vyžaduje mimořádná opatření a myslím, že všichni pro to máme pochopení, a v tomto smyslu se určitě jsme schopni cítit všichni na jedné lodi. Bohužel pak v těch konkrétních věcech to tak úplně poznat vždycky není. A já bych byl rád, kdybychom v rámci těch uvolňování restriktivních opatření opravdu nedocházeli k různým takovým excesům, které se někdy tlučou, při vši úctě. Já mám pochopení pro otevření hobby marketů, určitě, ale tam do sebe pomalu vrážejí desítky lidí. Potom na druhé straně ty opomenuté kostely, tam budeme přísně počítat 15 lidí a ani o nohu víc do velké katedrály. To trošičku přece jenom jaksi se tříská, stejně jako když jeden den je vyhlášený, že se doma stříhat nesmí, druhý den se najednou může. Ale říkám, jsem pochopení plný a vím, že je velmi náročné to všechno zvládnout.

Přesto včera tady zaznělo několik proseb o zařazení, to byly prosby, věřím, že věcné ve všech případech, o zařazení mimořádných, nebo nových bodů, které se týkaly právě rozvolňování těch restriktivních opatření. A já jsem se ptal, nebo jsem apeloval na to, abychom se dozvěděli něco nového k režimu na hranici, a především v té oblasti spolupráce hospodářské a vědecko-vzdělávací, tedy především v rámci té univerzitní spolupráce, to, co se týká zahraničních studentů a učitelů. Nebyl včera čas, možná také vůle. Všichni ubezpečovali, že dnes se sejde krizový štáb. Pokud vím, krizový štáb se nesešel, takže informace odtud žádné nové tedy nejsou. A přiznám se, že já jsem tady tento bod považoval za úplně stejně důležitý, ne-li ještě důležitější než mnohé ty další diskutované věci, protože opravdu čas běží a my nevíme docela zásadní věci, které nás mohou dostat právě i do těch finančních problémů následovně.

Já jsem to v náznaku včera v rámci té prosby o ten mimořádný bod říkal, co by znamenalo pro univerzity, kdyby tato záležitost stagnovala, tak abychom vzápětí zase nemuseli vymýšlet další kompenzace. Já myslím, že se tomu dá předejít. Ale není tady ani pan premiér, pan vicepremiér tady byl, ale také není, tak mně je skoro pana ministra Havlíčka líto, jak tady má ty věci, který jsou v gesci vlastně. To já nijak neznevažuji, já říkám, já mám, spíš je mi ho líto, prostě protože tady ten hraniční režim je záležitost asi tak čtyř ministrů, co se týká právě té univerzitní spolupráce, a musí to řešit, nebo očekávám, že tedy se aspoň něco dozvím od pátého ministra. Tak to už je škoda prostě, že tady nejsou ti, kterých se to týká víc. Doufám, že se ta věc nepotáhne tak, abychom opravdu si na podzim říkali zase, jaké škody přibyly a jak to musíme řešit, a zase se budeme scházet nad státním rozpočtem a dalšími opatřeními.

Nevidím, nechci vidět všechno kriticky a černě, ale ty příklady, jak dlouho tady řešíme, tak vezměte si povinnou nebo nepovinnou maturitu z matematiky, tak se opravdu trošičku lekám. A byl jsem opravdu včera takhle ubezpečován, žil jsem v té naději, tak doufám, že mi ji pan ministr aspoň trochu splní. Je to kvůli těm učitelům, studentům, nebo jak říkal kolega Benešík, rodinám česko-slovenským a příbuzným, aby nemuseli tedy jako partyzáni hledat nějaké takové náhradní řešení.

Takže děkuji předem a doufám opravdu, že nějaká nová informace zde zazní.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Mám zde opět s faktickou poznámkou přihlášeného pana poslance Benešíka. Já nevím, jestli ta předchozí dohoda platí, nebo ne, ale prosím.

 

Poslanec Ondřej Benešík: Děkuji, pane místopředsedo, velmi stručně. Už pan kolega Mihola tady zmínil návštěvy na bohoslužbách. Prostě normální věřící to nechápe. Pokud můžeme chodit do hobby marketů, a já se přiznám, že já jsem tam, tuším, v sobotu byl, tak nechápe, proč nemůže v podobném režimu chodit na bohoslužby, proč se prostě neodehrávají.

Takže já bych chtěl moc poprosit, nevím, jestli komunikujete s Ekumenickou radou církví nebo s Českou biskupskou konferencí - prosím dělejte to. Prostě normální člověk, včetně mě jako praktikujícího katolíka, toto neumí pochopit. Umím pochopit, když se prostě řekne: nechoďte tam, je to zakázáno z nějakých důvodů. A budu poslouchat, je to jasné slovo. Ale problém je v tom, že podobné shromáždění, možná ještě větší a nebezpečnější, je prostě povolené. Tak nám vysvětlete, proč to tak je.

Ta vysvětlení, která já jsem slyšel z oficiálních míst, mě opravdu neuspokojila. Protože by bylo dobré, aby - pan premiér teda říkal, že se bude dívat na bohoslužbu na Velikonoce přes internet - ale bylo by dobré, aby si zjistil, jak to opravdu na takové bohoslužbě funguje, kolik lidí tam chodí a jaké jsou možnosti v jednotlivých kostelech. Pokud řekne, že v hobby marketech jsou vysoké stropy, proto tam lidé mohou být takhle natlačeni (upozornění na čas), tak já bych chtěl jenom říct, že v kostelích jsou taky vysoké stropy. (Smích v sále.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji a nyní pan předseda Rakušan, připraví se paní předsedkyně Pekarová.

 

Poslanec Vít Rakušan: Děkuji vám za slovo, vážený pane místopředsedo. Dámy a pánové, kolegyně, kolegové, pane ministře, nám je samozřejmě také líto, že tak důležitá materie se probírá v tak pozdní hodiny, a trochu jsem vnímal takové kroucení hlavou v těch vládních lavicích, jako bychom tady už těmi našimi povídačkami někoho zdržovali a podobně. Tak to s námi prosím vydržte. My jsme chtěli klást otázky panu ministrovi a myslím si, že otázky v takto vážném případě určitě namístě jsou.

Za prvé bych chtěl vládu ocenit za to, že s nějakým plánem přišla. Ano, to je určitě správně. My jsme vládu vyzývali, aby s takovým plánem pokud možno přišla už předtím, než nás poslance bude žádat o prodloužení nouzového stavu. Už tehdy jsme se vlády ptali, z jakých modelů vychází, jestli je nouzový stav nutný, nebo není. Bylo nám odpovězeno - po Velikonocích se do toho pustíme a nějaký plán vám představíme.

Pan ministr sám nazval ten plán jakýmsi jízdním řádem. Já mám malinko pocit, že je to jízdní řád do nějaké stanice, jejíž jméno neznáme, nevíme, jak ten vlak pojede rychle, nevíme dokonce, v kterých těch stanicích bude stavět, a je to tak trochu slepý jízdní řád. Je to pochopitelné z toho úhlu pohledu, že ta situace je samozřejmě těžká, vaším prostřednictvím, jak říkal pan kolega Brázdil, a určitě se v ní neorientujeme lehce.

Ale pokud nám vy jako ministr poskytnete pouze informaci o tom, že existují scénáře, tak tu informaci už jsme všichni slyšeli na tiskových konferencích. Že jsou scénáře, které počítají s optimistickým vývojem, scénáře, které počítají s vývojem horším. No a to je právě to, co jsme právě od vás chtěli slyšet. My jsme chtěli slyšet, k čemu a k jakým datům, k jakým modelům se ta očekávání vlády vztahují, za jakých okolností vy například se vrátíte k některým přísným restriktivním opatřením, která právě teď uvolňujete. To je přece to, na co se vás, pane ministře, tady od začátku ptáme. My se ptáme, jak ty prediktivní modely, které jste nastavili, vypadají, k čemu se vztahují. K číslu nakažených, vztahují se k procentu promořenosti populace? Nebo se vztahují prostě k tomu datu, až vědci přijdou s vakcínou a proočkujeme naši populaci? To je přece to, na se vás tady celou dobu ptáme, a tomu se přece musí přizpůsobit i vaše strategie.

Pokud mluvíte o jízdním řádu, musíme vidět cíl nebo metu, ke které veškeré naše úvahu vztahujeme. Pokud nám tu metu neřeknete a pokud pouze mluvíte o tom, že máte připraveny scénáře, tak je to prostě nevypovídající informace a my jsme nechtěli - a troufám si říct, že i pan kolega Bartoš - nic jiného slyšet než to, jaké ty scénáře jsou, jaká data máte, jaké modely máte připraveny pro kterou situaci. Co se stane, když se to začne vyvíjet hůř? Je připraven i nouzový model toho, že se zase nějaké provozy budou zavírat? Proč ty informace nemáme? Pokud ty scénáře existují, tak je přece namístě v informativní zprávě vlády o uvolňování restriktivních opatření nám o těchto scénářích dát nějakou podrobnější než povšechnou informaci, kterou jsme od vás a od vašich kolegů slyšeli mnohokrát na tiskové konferenci.

Vy jste sám, pane ministře, tady řekl, že nechcete podléhat v rámci toho rozhodování nejrůznějším lobbistickým tlakům některých zájmových skupin. No ale vždyť se tak dělo. Tak se prostě jednoznačně dělo. Objevovaly se tady petice. Vy jste reagovali na základě petice na uvolňování školní docházky, najednou se otevřely psí salony, najednou se otevřely hobby markety. Já nevím, byl jste se, pane ministře, u nějakého toho hobby marketu o víkendu, velikonočním víkendu, podívat? Já čirou náhodou ano, protože jsem jel do nákupního centra Tesco, které je vedle jednoho z těch hobby marketů v mém městě. Plné parkoviště lidí, kteří nastupovali do aut, sundavali si přitom roušky, dýchali si na zátylek ve frontách v těch hobby marketech s narvanými nákupními košíky. To byla ta situace, kterou vy jste připustili a ve stejné chvíli jste ještě nepouštěli farmářské trhy. V té chvíli jste ještě nepustili malé provozovny.

A já se ptám - mělo to opatření nějakou logiku? Bylo to to promořování, přirozené promořování, populace skrze hobby markety v tomto případě, o kterém mluvil pan doktor Prymula? Byl to prostě nějaký experiment, byla to součást vašeho plánu, anebo jste prostě vyšli vstříc nějaké lobbistické skupině, která si přála otevřít hobby markety? Ve stejnou chvíli, kdy potom premiér Babiš řekne, že na ty kostely jste vlastně před velikonočními svátky, těmi největšími církevními svátky v církevním roce, tak trochu zapomněli. To nám prostě přijde zvláštní a nedělá to na nás úplně dojem, že ten plán prostě byl jasný a měl nějaký scénář už v té chvíli.

Pár dalších nesmyslných věcí. Fitness centra bez sprch, venkovní sportovní akce otevřeny až v červnu. Jaký je mezi tím rozdíl? Je v tom vydýchaném prostředí fitness centra menší riziko než na té venkovní akci, když trénují fotbalisté na velkém hřišti? Já nevím. Ale to jste nám tady nikdy neřekli. Otevřeli jste malé provozovny, zapomněli jste na to, že lidé podle toho platného nařízení do nich v té chvíli nesměli vstupovat. To jste narychlo napravovali vlastním dodatečným nařízením.

Částečně otevíráte školy, druhý stupeň nejde, první stupeň jde. Já v tom také žádnou zásadní logiku nevidím, ale i v těch hygienických opatřeních nevím. Ptali jste se těch starostů na městech a obcích, jestli vůbec ty školní budovy unesou ta nařízení, s kterými vy jste přišli? Zda je to vůbec prakticky proveditelné, anebo je to jenom hra na nějaké nařízení, které potom finálně stejně nebude respektováno, protože ty školy na to prostě kapacitně nebudou mít. Starostky a starostové z celé republiky nám říkají: museli bychom narychlo dát nějaké buňky před školu nebo přistavovat další patro školních budov, protože je to jednoduše neproveditelné.

A ještě si dovolím říct jednu poznámku. Žáci na druhém stupni škol nebudou chodit do školy ve chvíli, když vy otvíráte podle vašeho plánu, který jste představili, velké supermarkety. Umíte si představit, jak to dopadne? Kam ti žáci, kteří v té době ještě budou mít volno, budou chodit? Ti žáci toho druhého stupně?

Shrňme si váš plán, o kterém jste hovořili ve vztahu k otevření hranic, možnosti vycestování, k tomu základnímu ústavnímu právu.

Tak nejdříve jsme od pana náměstka Prymuly slyšeli, že hranice mohou zůstat zavřeny až dva roky. Pan premiér Babiš na to okamžitě reaguje: to je přece hloupost, to je hloupost, to pan doktor Prymula ustřelil.

Pan doktor Prymula dále říká, že hranice nejsou zavřené - cituji - jsou jen prakticky neprostupné. Prakticky neprostupné - tak ten termín si mohli osvojit soudruzi před rokem 1989. To byly opravdu prakticky neprostupné hranice.

Dále přijde informace, že se budou moci otevřít hranice k cestám na Slovensko a do Chorvatska. Pan vicepremiér Hamáček potom píše: měli bychom si dát pozor, než takové informace pustíme ven. A mezitím začíná vyjednávání pana premiéra s chorvatským premiérem o tom, jak naši občané budou moci vycestovat.

Tak já se znovu ptám - proč tady uvádím tyto příklady - jaký je ten plán a proč jsou ty informace každý den jiné? My se prostě ptáme na to, zda tyto vaše kroky a výroky vycházejí z nějakých konkrétních dat, údajů, z nějakého modelu, který máte, anebo to jsou jenom prostě náhodné výroky, které někoho z členů toho vašeho týmu v té chvíli napadnou.

A vy jste tady říkali, jak jsme na tom dobře v rámci jednotlivých zemí. No zaplať pánbůh, jsme na tom dobře, co se té epidemiologické situace týče, protože také lidé byli velmi ukáznění. Lidé na městech a obcích ve chvíli, kdy nebyly žádné pomůcky, si je sami šili, obstarávali, byla tady obrovská solidarita mezi lidmi v celé České republice. Ale ano, samozřejmě, ta restriktivní opatření na začátku, se kterými vláda přišla, a to říkám zcela otevřeně, byla namístě. My jsme je také podporovali a v této Sněmovně jsme vám je odsouhlasili. Ale pokud se bavíte o scénářích uvolňování, pak nám ty scénáře dejte. Dejte nám je v nějaké míře podrobnosti s daty a modely, jak se to bude vyvíjet.

A potom poukazujete na ty jiné země, jak jste lepší. Víte, co řekla německá kancléřka jako první větu? Každé opatření, které provedeme, vám budeme vysvětlovat. Musíme být otevření a transparentní, aby lidé vzali ta naše opatření za vlastní a byli schopni se s nimi ztotožnit a cítili jejich dočasnost. - A to se prostě tady neděje. Nezlobte se, přece nemůžeme nevidět, že vláda v mnoha věcech postupovala velmi chaoticky a v některých věcech prostě není schopna ani ty své dosavadní kroky vysvětlit. Prostě ty hobby markety například se tady nikdy nevysvětlily, jestli to byl úlet, nebo co se to tady prostě dělo. A teď nám tady řeknete, pane ministře, že máte scénáře, ale že nám je dneska ještě neřeknete. No tak na to jsme tady čekali do půl dvanácté? Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. A nyní jsou tady faktické poznámky. Nejdříve pan poslanec Hájek, poté pan poslanec Třešňák. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Josef Hájek: Dobrý večer. Já se omlouvám, ale já už jsem to nevydržel. Tady hovořili dva teoretici, já se pořád považuji za praktika. Já jsem byl vedoucí likvidace havárie na šachtě, která měla 5 tisíc lidí. A pokud jsem byl vedoucí likvidace havárie, tak jsem měl jediný úkol - tu havárii zlikvidovat. A nikdo mi do toho nesměl mluvit! Nikdo! Ani ředitel. Já jako vedoucí likvidace havárie jsem si mohl pozvat odbornou komisi, poradní komisi. Samozřejmě se mě ředitel ptal: kdy to uhasíš, ten požár? Já jsem řekl: mám deset variant, řediteli, ale ten důl je nevyzpytatelný, je to souboj s přírodou. Já mám vizi, já mám plán, ale já ti neřeknu, jestli to bude dneska, zítra, pozítří... Fungovala havarijní komise, která každý den, každou směnu dávala příkaz, který reagoval na tu situaci, která se vyvíjela. A buď ten vývoj byl pozitivní, tak jsme mohli diskutovat nad tím, kdy ty horníky pustíme částečně do dolů, anebo byl negativní, kdy jsem řekl bohužel, musíme to posunout.

A ta situace je dneska stejná, akorát že ta vláda neřeší 5 tisíc horníků jak já, ale 10 milionů obyvatel. Takže prostě pokud chcete nějaké grafy, tak samozřejmě vláda vám může dávat stovky grafů, ale samozřejmě nejsme izolovaná země, my sousedíme s řadou zemí. A vidíte sami dneska v Domažlicku, které je blízko německých hranic, jaká tam je situace. Takže v této chvíli se mi to zdá z vaší strany naprosto nekorektní, abyste tady tlačili na vládu a tlačili ji do nějakých dat a termínů. Já si myslím, že vláda nedělá úplně bez chyb, ale prostě z tohohle pohledu je třeba k tomu přistupovat metodou dopředu, dozadu, podle vývoje. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji za dodržení času. Nyní pan poslanec Třešňák, poté pan poslanec Bartoš s faktickými poznámkami. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Petr Třešňák: Pěknou téměř půlnoc. Já jsem původně svou faktickou poznámkou chtěl pouze doplnit výstup pana předsedy Rakušana, bohužel teď v tom kontextu výstupu pana kolegy Hájka, že když se kácí les, lítají třísky, aspoň takhle to pro mě vyznělo, to bude poněkud těžší.

Já jsem chtěl pouze dvě věci, a skutečně praktické. Tedy ta první, trochu v obecné rovině, jenom takovou poznámku. 14. 4., to bylo tuším v úterý večer, vláda představila ten pětifázový plán uvolňování, což asi plno občanů naplnilo optimismem. I nás, protože kdo by si nepřál rychlejší uvolňování, aby následně ve středu patnáctého ráno Ministerstvo zdravotnictví mělo tiskovou konferenci, kde to už zaobalilo do jakési skepse.

Ale o tom jsem mluvit nechtěl, já jsem chtěl skutečně tu praktickou poznámku a ta se týkala těch škol.

Já jsem si zrovna přečetl shodou okolností před chvílí e-mail od manželky, který mi přeposlala, kde se třídní učitelka ptá rodičů, kteří rodiče si přejí, aby jejich děti přišly do školy. A já bych skutečně nechtěl být v kůži těch třídních učitelů, ředitelů nebo i zřizovatelů na těch obcích, protože ti se musí rozhodnout, pokud se jim sejde třicet odpovědí, že chtějí rodiče, aby jejich děti přišly do té školy. Tuhle obavu už zde vyjádřil pan předseda Rakušan. Já si myslím, že to řešitelné je. Pokud teď nebudou chodit druhé stupně, mohou využít kapacitu tříd a kapacitu personální těch druhých stupňů - nicméně to nikde nezaznělo. A pan ministr školství zde dnes není přítomen, tak tu kanonádu odnese pan vicepremiér. Uznávám, ale myslím, že Ministerstvo školství by na to mělo dát minimálně nějaký metodický pokyn, jak k tomu mají zřizovatelé a ředitelé škol přistupovat.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Pan poslanec Bartoš svoji poznámku stáhl, takže nyní paní poslankyně Kovářová, připraví se pan poslanec Kasal, s faktickými poznámkami... Takže v tom případě pan poslanec Kasal, paní poslankyně stáhla. Prosím.

 

Poslanec David Kasal: Děkuji. Vážený pane místopředsedo, já bych zkusil odpovědět panu kolegovi Třešňákovi. Tam narážíte na řadu věcí, které jsou. Bylo to tady zmíněno. Jednak základní jsou epidemiologická data, která se měnila. Můžu vám říct, že když jsme to připravovali v nemocnici, tak jsme reagovali ze dne na den. Ze dne na den jsme upravovali, kolik budeme mít volných postelí, kde budeme pacienty přesouvat, nebo jestli budeme mít jedno celé patro volné. A museli jsme to měnit ze dne na den. A po dvou dnech se to měnilo. A tím, že jsme měli třeba dva týmy, tak ty když přišly za dva tři dny do práce, tak ty základní informace byly úplně jiné a museli jsme to zvládnout.

A teď se vrátím k těm školákům. Já sám jsem říkal, protože jsem v jedné komisi, že aby se spustilo zdravotnictví, to je rozvolňování, tak je potřeba, protože v těch nemocnicích jsou mladí lékaři a mladé sestry, pokud nebudou otevřené školky a školy, tak ti lékaři tam nepůjdou. Ve dvou konkrétních nemocnicích je dvacet procent lidí, kteří jsou buď v karanténě, v OČR, nebo na PN. A v tu chvíli tam nebudou moct poskytovat tu péči. A teď zase, aby mohli ti kantoři učit, tak teď jste právě říkal, za jakých okolností. Samozřejmě že nikdo nemůže nařídit, jak to v tuhle chvíli bude. Učitel nemůže vybírat podle toho, kdo má jakou nemoc, protože k tomu nemá zákonné opodstatnění. Takže je to fakt velký problém a není to celostátní. Není to fakt úplně jednoduché nastínit a říct co a jak. A berme, že jsou kantoři starší, můžou mít nějaké riziko, tak jaká bude ochrana jejich? Takže ono to fakt souvisí všechno se vším a jsou to kroky, na které nikdo nemusí ani myslet.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. A nyní s faktickými poznámkami pan poslanec Rakušan, poté pan poslanec Bartoš, poté pan poslanec Čižinský. Prosím.

 

Poslanec Vít Rakušan: Děkuji. Já opravdu jenom krátce, vaším prostřednictvím, k panu kolegovi Hájkovi. Prosím, nechme tady těch poznámek, jako my staří, co máme zkušenosti, vy mladí, co nemáte zkušenosti. To sem opravdu nepatří. Já jsem skutečně neřídil záchranný tým horníků při závalu, řídil jsem okresní krizový štáb při povodních. Aby lidé měli nějaký komfort, tak jsme je prostě transparentně a otevřeně informovali. Takže takové to zkušení, nezkušení, a vy, kteří o tom životě nic nevíte - prosím nechme toho, to sem nepatří. Děkuji. (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji a nyní pan poslanec Bartoš dvě minuty.

 

Poslanec Ivan Bartoš: Poslední faktickou. Jsme v 21. století. V roce 1970 začala éra tzv. informační společnosti. Já vím, že to do Čech došlo až později, prodají se tady 3 miliony mobilních telefonů. Když vy si pustíte internet, tak to ukáže reklamu, která je určena přesně pro vás, abyste jel na zájezd. Rozhodování na úrovni státu, to není praktická věc. Vy také víte, jaký je postup, když vám někde třeba začne téct krev nebo když ten pacient kolabuje. Stejně tak jako vy jste věděl, co máte v tu danou chvíli dělat. Prostě země, ekonomika...

I paní ministryně financí, která tady sedí, to spočítaný má. Ona nepálí naslepo. Ona ví, kde se to projeví, kdo na tom vydělá, kdo na tom prodělá. Ale taky jsou tam neznámé a jsou ty modely ekonomické.

A my prostě chceme toto. Ten stát se přece musí řídit na základě odborných vyhodnocení. To není nějaká rychlá vysprávka. Ve 21. století, kdy největší komodita jsou data, my se bavíme o digitalizaci, existuje chytrá karanténa, ty počítače, ty modely, jak to, že to na akademii umějí modelovat? Na ÚZIS to taky měří. Ale každé to opatření má nějaké dopady, zasáhne určitý počet lidí, ti se buďto potkají, nebo nepotkají, a na základě toho přece, vždyť ti lidé jsou zodpovědnější. Když někdo ví, že tohle běžné setkávání způsobuje takovéhle riziko, tak prostě nepůjdou o víkendu do toho parku, protože vědí, že když to udělají, tak za týden jim zase může zavřít obchod na kraji ulice a budou muset zase být doma.

Takže ta transparentnost, ta data, která k tomu jsou k dispozici, prostě ta doba se změnila, to není praktický výkon, že tady něco musíme stěhovat, postele, když se mění ta nemoc, to znamená, práci, ale ta opatření vlády, vypnout, zapnout, jdou přesně tak rychle, jako jdou tiskové konference vlády, platí-neplatí. Ale tohle rozhodnutí platí-neplatí má v oblasti ekonomiky, komfortu lidí a i toho případného zvýšení epidemiologického nebezpečí okamžitý efekt. (Předsedající: Čas, pane předsedo.) Proto to musí být to nejprestižnější na měření, kdy se co stane. A jestli to je jenom... (Prosím, dokončete větu.) ... "budeme tam těch lidí pouštět víc a víc a uvidíme", to je špatně.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Pan poslanec Čižinský, připraví se pan poslanec Výborný, k faktickým poznámkám.

 

Poslanec Jan Čižinský: Děkuji. Určitě tady není nikdo z nás, kdo by říkal, že situace je nějaká jednoduchá, ale vždycky má zaznít, co se má dělat, proč se to má dělat a jak se to má dělat. Když se tady bavíme konkrétně o školství, velmi správně je tady řeč o tom, že v těch školkách a školách jsou děti, o které se starají lidé doma, a tím pádem nemohou pracovat, ale právě proto se má říct, že teď, když třeba otevřeme školku, ti, co nebudou chtít, aby jejich děti chodily, že přijdou o tu ošetřovačku, má se to vyřešit, má se jasně říct, co se stane s těmi rodiči, kteří prostě do té otevřené školky ty děti nepošlou, jestli budou doma zadarmo, když nebudou chtít poslat, atd. To znamená, tady všechny tyhle konkrétní dopady scházejí. A je to proto, že se rezignovalo na to, že když se něco dělá, tak se vysvětlí proč a jak.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Pan poslanec Výborný, připraví se pan poslanec Kasal k faktické poznámce. Prosím.

 

Poslanec Marek Výborný: Dobrý pozdní večer, vážený pane místopředsedo, vážený pane vicepremiére, vládo, nebo torzo vlády, kolegyně, kolegové. Je poměrně pozdní hodina, já bych očekával, že na bod Informace vlády o uvolňování restriktivních opatření tady nebude pouze pan vicepremiér, ale očekával bych tady pana premiéra - toho jsme tady neviděli. Očekával bych tady předsedu Ústředního krizového štábu - také ho tady nikde nevidím.

My všichni máme řadu otázek. Některé tady zazněly. Já bych je mohl pokládat také, ale mám pocit, že ty odpovědi dnes stejně neuslyšíme a že ta debata tady jde jedním směrem a občas se cyklí a nikam dál nevede. Je 23.43 hodin a nejsem si jist, že se dnes dobereme nějakých jasných odpovědí nebo nějaké racionální debaty.

Já si dovoluji v tuto chvíli dát procedurální návrh na přerušení tohoto bodu do 5. května, to znamená, do začátku variabilního týdne Poslanecké sněmovny. A jako součást tohoto procedurálního návrhu prosím také hlasovat o usnesení, kterým Poslanecká sněmovna žádá premiéra Andreje Babiše, aby 5. května na začátku jednání Poslanecké sněmovny předložil informaci vlády o uvolňování restriktivních opatření přijatých vládou České republiky. Myslím, že v úterý ve 14.00 hodin ta debata může být poměrně racionální, někam se posuneme, já věřím, že i pan premiér nebo pan vicepremiér bude schopen tyto informace 5. května podat. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. To byly procedurální návrhy. Já jsem zagongoval. Než se kolegové sejdou, tak si dovolím podotknout, že pan ministr je přihlášen v rozpravě někde v pořadí.

Pan předseda Chvojka chce ještě něco k tomu procedurálnímu návrhu. Prosím.

 

Poslanec Jan Chvojka: Děkuji za slovo. Já nijak nezpochybňuji ten návrh, rozumím mu. Chtěl jsem se zeptat, prostřednictvím vás, pane místopředsedo, jestli pan kolega Výborný myslí jenom tento bod, nebo i ten druhý, protože logiku by měly oba body.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Pan poslanec upřesní.

 

Poslanec Marek Výborný: Děkuji. Samozřejmě, upřesním to. Mám na mysli bod 363, 364, oba dva samozřejmě. To by bylo nelogické. Děkuji za to upřesnění.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Já děkuji. Už se nás tady sešlo poměrně hodně, nicméně přicházejí ještě další kolegové. To byla žádost o odhlášení. Já vás odhlásím. Přihlaste se prosím znovu svými kartami.

Já tedy ještě zopakuji pro ty, kteří dorazili nebo právě přicházejí, jak zněly návrhy. Je zde návrh přerušit toto jednání, a to do úterka variabilního týdne do 14.00 hodin, přičemž současně je navrženo, že k tomuto bodu a následujícímu bodu bude Sněmovna žádat přítomnost premiéra. Já myslím, že je to navrženo jako jeden návrh, takže bychom se s tím vyrovnali jedním hlasováním, pokud proti tomu nikdo nic nebude mít. Je nás zde již dostatek. Nevím, jestli mám ještě čekat na to, až dorazí kolegové, přece jenom... Pokud nikdo nemá námitek, tak bych zahájil hlasování. Čekám, jestli nebude námitka.

 

Není námitka, takže já zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro přerušení a přítomnost premiéra. Kdo je proti? Já vám děkuji.

Hlasování číslo 125. Je přihlášeno 80 poslanců a poslankyň, pro 53, proti 8. Konstatuji, že návrh byl přijat.

 

Tím pádem jsme tyto body přerušili, a tím pádem také přerušuji tuto schůzi... (Dotazy z pléna.) Ne, to bylo součástí toho hlasování. Součástí bylo též rozhodnutí o tom, že si Sněmovna přeje, aby u bodů 363 a 364 byl přítomen premiér. Já jsem to říkal před tím hlasováním. Říkal jsem, že to dáme v jednom, že je to společné, takže věřím, že tomu tak je, pokud nikdo nemá námitek.

Nyní tedy ještě zbývá přerušit schůzi, a to též do úterý 5. května 14.00 hodin, tak jak to bylo dohodnuto na grémiu s předsedy poslaneckých klubů. Takže já vám děkuji všem za přítomnost, přeji vám příjemný zbytek večera a uvidíme se nejpozději v úterý...

Pardon, ještě pro úplnost bych měl načíst pořadí přihlášených. Jsou zde s faktickými poznámkami pan poslanec Nacher, pan poslanec Kalousek, pan poslanec Bartoš, ale to bude, myslím, z hlasování všechno. A poté je paní poslankyně Pekarová přihlášena s přednostním právem, pak pan místopředseda Fiala z ODS, pak pan předseda Fiala z SPD, pak pan předseda Bartoš a pak pan ministr Vojtěch. Doufám, že to bude přiměřeně zaznamenáno. Děkuji.

 

(Schůze přerušena ve 23.48 hodin.)

Aktualizováno 1. 9. 2020 v 16:48.




Přihlásit/registrovat se do ISP