Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2017 – 2021

 

(pokračuje Petr Fiala)

13.
Návrh zákona o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie
koronaviru SARS CoV-2 na nájemce prostor sloužících podnikání
/sněmovní tisk 816/3/ - vrácený Senátem

Senát vrátil tento návrh zákona s pozměňovacími návrhy. Jeho usnesení jsme obdrželi jako sněmovní tisk 816/4. Informace k pozměňovacím návrhům máme v poště. Vítám mezi námi opět pana senátora Tomáše Goláně a prosím, aby se za navrhovatele k usnesení Senátu k předloženým pozměňovacím návrhům vyjádřil místopředseda vlády, ministr průmyslu a obchodu a ministr dopravy Karel Havlíček. Prosím, máte slovo.

 

Místopředseda vlády, ministr průmyslu a obchodu a ministr dopravy ČR Karel Havlíček: Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, 8. dubna jsme schválili v rámci legislativní nouze s několika pozměňovacími návrhy vládní návrh zákona o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie a ten se týkal nájemců prostor sloužících k podnikání. Ten byl projednán na schůzi dne 17. 4.

Je třeba říct, že tento návrh poměrně významným způsobem kopíruje přístup k podpoře nájemníků v Německu. V Německu je to návrh, respektive režim, který funguje v rámci tří plus tří měsíců, my jsme ho navrhli na tři měsíce.

Principiálně nejde o to, jak se někdy říká, že zásadním způsobem vstupujeme do vztahu mezi pronajímatelem a nájemníkem. My do určité míry ten vztah, který dneska je a který se projednává na úrovni nájemce a pronajímatele, dostáváme do nějaké legislativní figury. Proč? Protože ti nájemníci, kteří dneska nemohou provozovat své provozovny, tak my pouze navrhujeme to, aby po nezbytně nutnou dobu, a ta nezbytně nutná doba je na tři měsíce, respektive do 30. 6., abych byl úplně přesný, tak v této době nemohou dostat výpověď. Jakým způsobem už si nastaví svůj vztah s pronajímatelem, je čistě na nich. Přičemž dáváme ještě lhůtu pro vyrovnání toho nakumulovaného dluhu a tu dáváme do 31. 12. 2020. To je to, co jsme nakonec kompromisně dohodli v rámci Poslanecké sněmovny.

Jsme přesvědčeni, že to je správný krok, který umožní, aby se nájemníci nadechli, dojednali si případně jiné podmínky. A současně je třeba říct, že v rámci vlády, taková, myslím si, významná věc, připravujeme takový režim, že budeme chtít do určité míry kompenzovat nájemné nájemcům, těm, kteří byli odstaveni od provozu, a budeme nyní domlouvat to, v jakém schématu to uděláme. Existuje například slovenský příklad, estonský příklad, kdy participují na zmírnění toho nájemného jak stát, tak pronajímatel v různém poměru. V tuto chvíli diskutujeme například variantu třetina za státem, třetina za pronajímatelem a poté třetina za vlastním nájemcem. Nicméně to budeme dojednávat v těch následujících dnech, možná dokonce týdnech, protože se to týká velkého množství nájemců, a proto potřebujeme i to, aby se do toho 30. 6. neukonalo nic mimořádného mezi nájemcem a pronajímatelem, aby tedy nemohl dostat výpověď.

Senát ve svém usnesení navrhuje, aby ČR poskytla státní záruku na zajištění 80 % všech dluhů podnikatelům, které nebudou splaceny v té ochranné době do 31. 12., a současně navrhuje změnu zákona o kompenzačním bonusu, a to v souvislosti s krizovými opatřeními, a to zejména prodloužení období pro čerpání kompenzačního bonusu o dva měsíce do 30. 6., aby mohla o tento bonus požádat také OSVČ, která pro účely zákona o nemocenském pojištění je považována za zaměstnance.

A poslední drobná změna, je ale vysloveně technická, legislativně technického charakteru, a ta se týká preambule zákona, nicméně kterou lze překonat výkladem.

Proto tedy s navrženým pozměňovacím senátním návrhem vyjadřuji nesouhlas. Mimo jiné i proto, že kompenzační bonus se řeší v úplně jiném režimu, v úplně jiném zákoně a celá řada z těch věcí, které tam byly požadovány, se mezitím vyřídila. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji a prosím pana senátora Tomáše Goláně, aby se ujal slova. Prosím, pane senátore.

 

Senátor Tomáš Goláň: Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, vážené poslankyně, vážení poslanci, dnes k vám promluvím potřetí a naposledy. Chtěl bych říct, že ten zákon, který tady projednáváme, je obdobný jako ten zákon předcházející. Je systémově stejně postaven tak, že vlastně staví určitou skupinu lidí proti druhé skupině lidí.

Nicméně myslím si jednu věc. V médiích proběhla debata o tom, že Senát navrhl 80% záruku státu za nesplacené nájemné. Vysvětlím vám, co nás k tomu vedlo.

Ekonomická situace podnikatelů je částečně odlišná od ekonomické situace nájemců bytů. Ty nájmy jsou mnohonásobně vyšší. Často jsou to statisíce. A představte si situaci, kdy se nakumuluje tomu podnikateli hromada nezaplacených faktur a k tomu ještě tříměsíční nájem ve stamilionech. Ve stamilionech. To nejsou tisíce jako za nájem bytu. Ve stamilionech. Ten podnikatel se dočká toho, že jeho podnikání bude obnoveno a že konečně začne realizovat příjmy. A začne platit faktury svým dodavatelům za zboží, za služby a k tomu má zaplatit do 31. 12. statisíce korun za odložený nájem. Samozřejmě nikoho neviníme z toho, že tohle musel udělat, ale musel na základě opatření vlády. A ta situace je pro něj velmi tíživá. Co když ten podnikatel to nezaplatí, protože zkrachuje? Dostaneme do velké nouze toho pronajímatele. Co když ten podnikatel bude muset zaplatit to nájemné, aby nepřišel o ten nebytový prostor, protože někde podnikat musí? Tak dostaneme do druhotné platební neschopnosti jiného dodavatele. O tom tady ještě dneska nepadlo ani slovo.

Ale největší strašák, který nad námi visí, je druhotná platební neschopnost. Jestliže roztočíme spirálu druhotné platební neschopnosti, stáhneme do černé díry i ty, které ta opatření žádným způsobem neomezila. A to je rozdíl oproti zákonu o nájmu bytů.

Víme sami, že druhotná platební neschopnost v případě minulé krize se roztáhla do dvou až tří let. Proto jsem tady mluvil v rámci zákona o rozpočtové odpovědnosti, že je třeba přes banky nalít likviditu do ekonomiky, abychom zabránili této druhotné platební neschopnosti. Ale tím, že jsme odsunuli nájmy, samozřejmě jenom záplatujeme a řešíme tuhle situaci dočasně. Ale tohle není systémové řešení. Protože pak opatření pominou a přijde ta doba 31. 12. 2020, což je konec té ochranné doby, a ten podnikatel se bude muset rozhodnout. Jak říkám, on buď zkrachuje a nezaplatí, pak ať nastoupí stát, anebo zaplatí, ale odsune další. A ta spirála druhotné platební neschopnosti je naprosto neúprosná. Zasáhne celou ekonomiku, zasáhne místní rozpočty, municipality, zasáhne všechny. A to tady rozhodně nechceme.

Takže návrh zákona o ručení nebyl veden tím, že se podnikatelé domluví a stát okradou. Ti podnikatelé jsou teď v takové situaci, o které nemáte vůbec ani nejmenší tušení. Oni nemají chuť podvádět. A jestli bude podvádět někdo, tak to jsou lidé, kteří budou podvádět všichni, ale podnikatelé všichni nejsou podvodníci. To jsou lidé, kteří tady táhli ekonomiku, a to jsou lidé, kteří tady vytvářeli ty obrovské příjmy, které plynuly do státního rozpočtu. Díky kterým jsme měli hospodářský růst. Tyhle lidi nemůžeme považovat za podvodníky automaticky. To přece nikdo nemůže myslet vážně.

Takže tímto způsobem chci odůvodnit, proč Senát přistoupil k tomu, aby stát ručil za 80 % případně nezaplacených nájmů.

Druhá věc je kompenzační bonus. Vláda sama připravila jakýsi plán rozvolňování opatření a ten plán se nám táhne až do června letošního roku. Ale my všichni víme, že kompenzační bonus je pouze do konce dubna. A co ta další povolání, co ta další řemesla, co ty další provozovny, které se budou otvírat až 5. 6.? Jakým způsobem to budeme kompenzovat jim? Nemůžeme čekat, až se někdo rozhoupe a řekne: jo, my to potom nějak vyřešíme. Ti lidé potřebují naději. Já jsem o tom mluvil včera. Potřebují světlo na konci tunelu, potřebují někoho, kdo jim ten vzkaz pošle. A vy jste přesně ti, kdo to mohou udělat. Protože ten kompenzační bonus v takové výši, jak je naplánovaný, bude stát maximálně 12 miliard. Ale on nebude v takové výši, protože každý na to nedosáhne. Bude se týkat pouze těch lidí, kteří budou těmi opatřeními dotčeni.

Ten kompenzační bonus je navržen tak, že ti, co budou mít zavřeny provozovny v květnu, dostanou 900 (?) korun za den, ti, co v červnu (?), 700 korun za den a ti, co v červnu (?), 900 korun za den. Navyšuje se proto, protože ta situace s tou prodlužující se nejistotou samozřejmě ty lidi více a více finančně vyčerpává. Protože kompenzační bonus je jenom nějaká částka, ale ty náklady běží. Takže jak říkám, 700 korun za den v květnu, 900 korun za den v červnu.

Další část mého pozměňovacího návrhu má odstranit nerovnost v případě malých zaměstnání. Já jsem dostával spoustu dopisů, proč jsem vymyslel 10 tisíc. Protože jsem prostě 10 tisíc bral podle dohody o provedení práce, že to je nějaké malé zaměstnání. Každý, kdo má hlavní činnost, je to kadeřnice, která má zavřený salon a kromě toho chodí vypomáhat administrativně do gynekologické ambulance za 5 tisíc korun měsíčně, nedosáhne na žádný kompenzační bonus. Opravdu, slyšíte dobře, na žádný kompenzační bonus. To znamená, ona kvůli 5 tisícům přijde o 25 tisíc. Takový zákon bohužel jste přijali díky pozměňovacímu návrhu poslance Onderky.

To není všechno. Jsou tam mnohem horší situace. Paní se stará o nezletilá vnoučata, protože zemřeli rodiče při autonehodě a je pěstounkou. A ti pěstouni, protože ta pěstounská péče jim zakládá povinnost účasti na nemocenském pojištěni, bohužel na tento kompenzační bonus nedosáhnou rovněž. To znamená, že každý pěstoun, který vykonává zaměstnání pěstouna, nedostane opět ani korunu.

Další jsou dobrovolníci v pečovatelské službě. Za tyhle činnosti jsou velmi malé odměny a oni, pokud budou zároveň OSVČ a budou platit nájmy za zavřené provozovny, opět na kompenzační bonus nedosáhnou.

Tady ta situace je naprosto tristní. My si musíme uvědomit, že stát jsou všichni občané. A my nemůžeme prostě na jednu část jenom tak zapomenout, a protože se nám to nepovedlo, tak říct o dobře, tak Senát to napravuje, ale my s tím nesouhlasíme. Přece tento stát tvoří každý občan a každý občan má právo na to, aby měl práva jako ti ostatní. Já vás proto prosím, abyste tyto pozměňovací návrhy přijali, protože jsou pouze pro lidi, nejsou pro politiky a budou tím dobrým vzkazem, že jsme tady neseděli jenom tak a že jsme na ty lidi nezapomněli.

Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji, pane senátore. Zpravodajem garančního výboru byl pan poslanec Petr Dolínek. Pane zpravodaji, máte zájem se vyjádřit k pozměňovacím návrhům Senátu? (Nemám.) Nemáte. Otevírám rozpravu. Do rozpravy s přednostním právem je přihlášen pan předseda Zbyněk Stanjura jako první. Prosím máte slovo.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Děkuji za slovo. Nejdřív začnu pozitivně. Chtěl bych ocenit slova pana ministra, který říkal, že v této chvíli zvažují a propočítávají model, kdy se o ty nájmy podělí tři strany - majitel, nájemce a stát. My jsme zhruba před měsícem dali vládě inspiraci, ať se podívají do jiných zemí, kde ten model už funguje několik týdnů. A teď není úplně důležité, jestli to bude třetina, třetina a třetina. Mně to připadá rozumné, ale i kdyby to bylo trošku jinak, tak si myslím, že to je rozumný nápad, který reálně pomůže. Opravdu reálně pomůže. Každý trošku ztratí, nikdo není vítěz, ale nikdo není poražený. A za to bych chtěl poděkovat, a pokud to tak bude v nejbližších dnech, tak si myslím, že minimálně od občanských demokratů ta pochvala zazní veřejně, nejenom dnes na ten mikrofon.

Teď ta kritická část vystoupení. Ten návrh zákona, v jakém odešel ze Sněmovny do Senátu, vlastně nepomáhal nikomu. To je ten rozdíl oproti tomu, o čem mluvil pan ministr, co chystají, a proti tomu, co schválila Poslanecká sněmovna hlasy vládních poslanců. Tady shoda nebyla. U mnoha zákonů, které jsme přijímali v legislativní nouzi, byla výrazná shoda, tady to bylo rozdělené koalice versus opozice.

Proč říkám, že to nepomohlo nikomu? Protože ten problém vláda a ta vládní většina - a je to zodpovědnost Poslanecké sněmovny i vlády, vláda to předložila a my jako poslanci jsme o tom hlasovali - ten problém vlastně přesunula. Přesunula z nájemců na majitele a to není fér, to není vyřešení problému. Prostě si vyberu jednu skupinu vůči druhé. V tomto případě navíc to jsou podnikatelské subjekty. To není jako v tom předchozím zákoně.

A já bych podepsal všechno, co říkal pan senátor. Kdybychom nepřemýšleli a nehlasovali pouze politicky, ale věcně, tak ta rozprava podle mě bude tři minuty, schválíme senátní verzi, popřejeme panu ministrovi, ať ten model, o kterém mluví, co nejdřív spustí, a za pár měsíců můžeme vyhodnotit, jak ten model pomohl a kolik to stát vlastně stálo a kolik těch nájemců přežilo a kolik pronajímatelů také přežilo. Obávám se, že tomu tak nebude, a je to hrozná škoda.

K tomu všemu, co říkal pan senátor o těch milionových nájmech a podobně, tak si ještě uvědomme, že k tomu je DPH, které ten majitel prostě musí odvézt, přestože mu to nikdo nezaplatí, a to už jsou velké částky. A to není o tom, že on něco neprodukuje, protože je krize. Prostě ta nájemní smlouva platí, nepřijdou peníze, a nepřijdou peníze vlastně včetně DPH. To je zase rozdíl proti tomu předchozímu zákonu, kde o DPH nemluvíme u nájemného za byty.

Takže si opravdu myslím ve shodě s panem senátorem, že po tom měsíci nebo pěti týdnech, kdy budeme vyhodnocovat stav ekonomiky, vládní opatření a opatření Sněmovny a Senátu, tak podle mě největší hrozbou je ta druhotná platební neschopnost, která opravdu může přivést do problémů i zdravé firmy, které nebyly zasaženy opatřeními vlády. A teď je nekritizuji, jestli si rozumíme, jenom konstatuji. A to by byla hrozná škoda.

My jsme představili jako občanští demokraté plán, který by to mohl vyřešit, a to je vlastně plošné odložení platby DPH pro čtvrtletní plátce za první a druhé čtvrtletí a pro měsíční plátce za březen až červen. To znamená, za první pololetí bez vlastně ledna a února. Když se podíváme na daňové příjmy za první tři měsíce, tak jak je zveřejnilo Ministerstvo financí, tak vlastně za první tři měsíce de facto nedošlo k propadu daňových příjmů. Byly menší, než byly prognózovány, ale byly o něco málo větší než ty, které byly loni. To znamená, ten propad nastane až v příštích měsících. To je evidentní. A zase to není chyba vlády, to je evidentní fakt. To by bylo řešení, které by pomohlo snížit hrozbu druhotné platební neschopnosti. Nevím, jestli vláda k němu přistoupí, nebo ne. My se budeme snažit u těch některých dalších bodů tohle navrhnout a získat pro tento návrh podporu.

Druhá věc, která je velmi pozitivní na té senátní vratce, která skutečně pomáhá na rozdíl od toho, co odešlo ze Sněmovny, je prodloužení kompenzačního bonusu. To je hrozné sousloví, co jste vymysleli - kompenzační bonus. Já bych řekl, že to je nějaká mimořádná dávka. Je to 500 korun denně, co navrhla a schválila většina. My jsme pro to taky hlasovali, protože 500 korun je samozřejmě lépe než nula. Už tehdy jsme navrhovali 700 korun i na ten březen až duben, respektive na to období od 12. března do 30. dubna. Ten návrh není nijak přehnaný, a jak říkal pan senátor, tím, jak vláda rozvolňuje opatření, tak se snižuje počet těch, kteří na ten bonus dosáhnou, zcela logicky. Takže ty náklady nebudou nijak dramatické.

A ono to vypadá, že to je 25 tisíc čistého, ono se to tak pochopí, ale je to 15 tisíc měsíčně. Ten návrh, který říká Senát na květen, je vlastně 21 tisíc. Tak si řekněme sami - je to nějaká závratná částka, zbohatnou na tom ti, kteří mají zavřené provozovny? No samozřejmě že ne. A samozřejmě že jim, i když mají zavřené provozovny, jim plynou náklady. Nejsou to jenom ty nájmy, ale mají mobilní operátory a další služby, které si prostě objednávají. To není tak, že nemají jenom příjmy a současně nemají žádné náklady.

Takže ten návrh je velmi rozumný, a pokud bychom schválili, což my budeme hlasovat pro senátní verzi, tak vlastně bod čtyři dneska projednávat nemusíme a i si zkrátíme tu dobu. A dá se očekávat, že Senát, pokud zase projde 500 korun, se k té své myšlence vrátí. Proč by to dělal jinak? Nejsme pod žádným časovým tlakem, protože do konce dubna je to pokryté a jenom to budeme zdržovat. A ti živnostníci, kteří se začínají postupně chystat na to znovuotevření v kterékoliv z těch vln - jednu vlnu máme za sebou, druhá vlna má přijít příští pondělí, pak máme ještě další tři vlny, o tom budeme debatovat v jiném bodě dneska na konci dnešního programu -, by měli tu jistotu už dnes. A mohli by také lépe plánovat a mít zdroje na znovuotevření prodejny nebo provozovny.

To taky není úplně jednoduchá věc. A není to tak, že když to otevřete první den, že první den, první týden, první měsíc se vrátíte na tržby, které byly předtím. To tak bohužel nebude. Všichni bychom si to přáli, nemyslím si, že kdokoliv z nás by si to nepřál. Ale realita bude bohužel jiná, a horší. Možná u těch kadeřníků, jak se psalo, že my muži tam všichni naběhneme, tak tam to možná bude v těch prvních dnech jiné. Ale v mnoha odvětvích to bude prostě složité, ten návrat, návrat tržeb na tu úroveň.

Takže ty návrhy jsou veskrze pozitivní, přinášejí skutečnou pomoc a na rozdíl od toho, co odešlo ze Sněmovny do Senátu, nepřenášejí problém z jedné skupiny podnikatelů na druhou skupinu podnikatelů. A už o tom mluvil někdo z předřečníků v minulém bodě. Tak se podívejte na bod šest dneska, který máme, který my podpoříme jako opozice, říkám rovnou. Je to o zárukách. A proč je najednou jakoby - když to řeknu takhle, tak když si vezmu půjčku na zaplacení nájemného, tak tu záruku podle bodu šest budu mít. Takže v jednom bodě, v jednom zákoně, to jde, pravděpodobně proto, že to přináší vláda, a v jednom to nejde, pravděpodobně proto, že to přináší Senát, který má jinou většinu než Poslanecká sněmovna, jak bývá v české politice obvyklé. Není to nic neobvyklého, že ty komory mají jinou politickou většinu. Zažili jsme absolutní většinu ODS v Senátu, pak jsme zažili absolutní většinu sociálních demokratů v Senátu, a vlády byly naopak politicky složeny. Není to nic neobvyklého.

My jako občanští demokraté budeme hlasovat pro senátní verzi. A vás, vládní poslance, opravdu žádám, abyste pečlivě zvážili ty argumenty, které tady velmi dobře zmínil pan senátor. A všimněte si, že v těch vystoupeních jak pana senátora, tak v mém, si myslím, nezazněla nějaká extrémní kritika kroků vlády. Naopak, jestli pan ministr prosadí ten program, tak ono je to skoro pak zbytečné. Tak pak si řekněme, že neschválíme nic, ať to vláda stáhne. A já tomu rozumím. Mně přijde, než tenhle zákon vůbec ve sněmovní verzi je mnohem lepší ten model, o kterém mluvil pana ministr. Který skutečně pomáhá, je spravedlivý. Tak se nestyďme pak přiznat, že ten zákon je zbytečný, a neodhlasujme žádnou verzi - po politické dohodě, ne bojovým hlasováním. Pak tomu já rozumím, to mi vůbec nevadí. A říkám, já oceňuji tento krok. My jsme tu inspiraci vládě nabídli a jsem rád, že vláda se inspirovala, a je jedno, jestli vezme slovenské, estonské, švédské nebo dánské parametry. Je to vyzkoušený model a mohl by fungovat. To je taky varianta.

Nevím, jestli pan ministr na to zareaguje. Nám by to vůbec nevadilo. Než tady svádět politický souboj o tu vlastní pravdu, o ten kompenzační bonus, tam si můžeme naše pozměňováky, jako že je máme připravené, načíst. Já se panu senátorovi přiznám, on spolupracuje s mým kolegou Tomášem Hajduškem, že mám připraven stejný pozměňovací návrh, kdyby neprošla senátní verze, ve stejné verzi, abychom o něm hlasovali v bodě 4, až bude třetí čtení bodu 4 naší schůze. Tak ta myšlenka určitě nezapadne.

Ale znovu zopakuji, a skončím pozitivně, ten návrh, o kterém mluvil pan ministr v úvodu svého vystoupení, je mnohem lepší než ten zákon. Mnohem lepší než ten zákon, který odešel ze Sněmovny do Senátu. Mnohem lepší v tom řešení nájmu nebytových prostor. Ta část, která se týká kompenzačního bonusu, samozřejmě nemůže být řešena rozhodnutím pana ministra, ale tím programem, ale to můžeme vyřešit případně v tom bodě 4. Protože když se podíváme a představíme si situaci, že budou platit oba, to znamená, bude platit tento zákon a současně bude spuštěn program, o kterém mluvil pana ministr, těžko se dá s jistotou prognózovat chování těch subjektů, ale řekl bych, že naprostá většina logicky využije ten program. Takže myslím si, že obě skupiny, jak majitelé nebytových prostor, tak nájemci nebytových prostor, si uvědomují problémy, které mají a které je čekají v příštích měsících. A tohle je skutečně nabídka, klidně bych řekl velkorysé pomoci ze strany státu a přímé pomoci, ne to přenášení z jedněch na druhé. Děkuji.

Pokud bude pan ministr trvat na hlasování, tak my samozřejmě podpoříme senátní verzi, pro sněmovní verzi hlasovat nemůžeme, nehlasovali jsme ani poprvé v Poslanecké sněmovně, protože problém neřeší, jenom přenáší z jedné skupiny podnikatelů na druhý. A nevím, proč já jako zákonodárce, když problém tady vznikl a nemůže za něj nikdo, abych já svým rozhodnutím rozhodoval: ty ne, tvoje problémy vyřešíme tak, že ten problém přenesu jinam, k jiné skupině podnikatelů. To není fér. Ani k první, ani k druhé skupině.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Paní poslankyně Helena Langšádlová se omlouvá z dnešního jednání od 12.20 do 13 hodin z pracovních důvodů.

V tuto chvíli konstatuji, že organizační výbor se sejde ve 13.05 hodin. Končím dopolední jednání Poslanecké sněmovny. Budeme pokračovat tímto bodem ve 14.30 hodin.

 

(Jednání přerušeno ve 13.02 hodin.)

(Jednání pokračovalo ve 14.30 hodin.)

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, zahajuji odpolední jednání Poslanecké sněmovny. Nejdřív přečtu omluvu. Takže pan poslanec Jan Birke se omlouvá z dnešní schůze od 14.30 do konce jednacího dne z pracovních důvodů.

A nyní tedy budeme pokračovat v projednání návrhu zákona o některých opatření ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru SARS-CoV-2 na nájemce prostor sloužících k podnikání... (Poslanec Běhounek hovoří s předsedajícím mimo mikrofon.) Ano. Pan poslanec Běhounek ruší odpolední omluvu... na nájemce prostor sloužících k podnikání, sněmovní tisk 816/3, vrácený Senátem.

Prosím, aby místo u stolku zpravodajů zaujal místopředseda vlády, ministr průmyslu a obchodu a ministr dopravy Karel Havlíček, a již zaujal senátor Tomáš Goláň, kterého mezi námi opět vítám. Připomínám, že Senát vrátil návrh zákona s pozměňovacími návrhy. Jeho usnesení jsme obdrželi jako sněmovní tisk 816/4.

Budeme tedy pokračovat v přerušené rozpravě. Slovo dostává pan poslanec Vojtěch Munzar a připraví se pan poslanec Leo Luzar. Tak pane poslanče, máte slovo. Prosím.

 

Poslanec Vojtěch Munzar: Děkuji, pane předsedající. Dobrý den, dámy a pánové, dobrý den, pane ministře, vážená vládo. Já už jsem tady k tomuto tisku vystupoval už při tom prvotním jednání, kde jsem sdělil naše velké výhrady k tomu původního vládnímu návrhu, resp. i k tomu návrhu, který vyšel jako tvar z Poslanecké sněmovny. Velmi oceňuji, že Senát přišel vlastně i s obdobou návrhu, který jsem zde představoval v tom prvotním čtení, a to je státní garance. Já bych chtěl poděkovat panu senátoru Goláňovi za to, že zde velice pregnantně a čistě přednesl ty výhrady, které jsou naše totožné.

My rozumíme snaze pomoci těm lidem a podnikům, které mají zavřenou provozovnu, mají nízké nebo žádné příjmy. A my tady jsme navrhovali, navrhujeme a budeme také i dnes navrhovat spoustu opatření, která by měla přímo pomoci těm nájemcům. Ale tento návrh, který je zde předkládán, resp. Senát se to snaží napravit, ale který je zde předkládán, nebo byl předkládán vládou, má už samotnou chybu v samotném principu, protože nelze souhlasit s principem převádění rizika platební neschopnosti, a o tom riziku platební neschopnosti zde mluvil pan senátor, nelze souhlasit s principem převádění rizika platební neschopnosti z nájemců na pronajímatele, a bez náhrady, jak to předpokládala původně schválená verze.

Ony ty připomínky jsou de facto podobné jako u toho předchozího tisku, který se týkal bytů. Nicméně v podnikatelském prostředí je tam ještě riziko navíc. Protože podnikatelské prostředí je citlivější na kumulaci nedobytných pohledávek, a to z toho důvodu, že během té ochranné lhůty se může stát spousta věcí. A zejména v oblasti podnikatelských nemovitostí se může lehce stát, že v průběhu času dojde třeba ke krachu, k insolvenci, třeba i řízenému krachu nějakého nájemce. Z takové firmy se může stát potom prázdná schránka a závazky, které budou potom na straně této firmy, se nakumulují a vznikne z toho nedobytná pohledávka pro toho pronajímatele. A stát přispěje tím svým návrhem k této kumulaci, svým jednáním, tímto návrhem zákona k jednoznačné kumulaci. Proto ta státní garance má smysl jako minimální ochrana pronajímatele, aby měl alespoň základní jistotu, že odsunutí platby nebude zároveň znamenat vytvoření nedobytné pohledávky.

Už jsme tady minule řešili, že stojíme před otázkou, jak by tento zákon uspěl v testu ústavnosti. Protože se sice jedná o omezení práv ve veřejném zájmu, ale není splněna další z ústavních podmínek a tou je náhrada za toto omezení. A já jsem skutečně přesvědčen, že se pohybujeme na hranici ústavnosti. Když pan ministr tady mluvil o nějakém nástroji, plánu vlády, že by se to riziko rozložilo, což by bylo samozřejmě daleko lepší, ale dnes to na stole nemáme, jsou to jenom úvahy, dnes tady máme tento návrh zákona. A já jsem přesvědčen, že není tento návrh úplně fér i vůči samotným nájemcům, protože jim stejně jako u bytů vzniká riziko dluhové pasti, protože tím odložením nájemného nezmizí nijak právo pronajímatele například na smluvní sankce nebo příslušenství.

Prezentace, která je v souvislosti s tímto návrhem, lehce vede k mylnému dojmu nájemců. Já si myslím, že spousta podnikatelů dnes žije v mylném dojmu, že se jedná o odpuštění plateb nájemného, ale to není pravda, je to jenom odsunutí. Proto se nájemce může chytit do dluhové pasti, kdy nebude mít po skončení té lhůty dostatek peněz k uhrazení dlužného nájemného. Proto se tato možnost může stát i pro toho nájemce takovou medvědí službou, kdy to bude jako koule, kterou nájemníci budou valit před sebou, a ta se bude tou cestou neustále zvětšovat a zvětšovat.

Jak zde řekl správně pan senátor Goláň, tak v podnikání bychom měli chtít, aby se ti nájemci, podnikatelské subjekty, co nejrychleji nadechli. A to se ji nepovede, pokud před sebou budou valit koule typu dluhů, typu závazků, které budou muset hradit. My potřebujeme, aby měli dostatek finančních zdrojů na to, aby co nejrychleji obnovili své podnikání, aby začali spotřebovávat, aby začali investovat, a nikoliv platit nakumulované dluhy. A z těchto pohledů, které vám říkám, beru státní garance jako nezbytnou minimální úpravu a nezbytné minimu jak pro ty nájemce, tak pro pronajímatele.

Já bych k tomu ještě zdůraznil nakonec, že lidé se nemusí jenom spoléhat na zákony a že dneska mnoho rozumných pronajímatelů a rozumných nájemců se navzájem dohodne. Mnoho pronajímatelů odpouští nebo snižuje nájmy, protože ví, že jsou jejich nájemci ve špatné finanční situaci. Na druhou stranu pronajímateli náklady na držbu těch nemovitostí nijak nezmizí, a to ani třeba povinnost platit DPH z nezrealizovaných příjmů z nájemného. A tyto náklady musí platit z příjmu nájemného, které teď se odsouvají. Proto my si představujeme a představovali jsme si a tady v průběhu prvního čtení jsme, nebo předchozího čtení jsme navrhovali i přímou podporu nájemcům, bohužel se to nepovedlo, takže aspoň státní garance opravdu bereme jako minimální, minimální možnost, jak tuto situaci a tento původní návrh aspoň trochu opravit.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak. Nyní požádám o vystoupení pana poslance Leo Luzara, zatím poslední přihlášený. Pane poslanče, máte slovo. Prosím.

 

Poslanec Leo Luzar: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, pokusím se být krátký a věcný a nevyčerpat ani lhůtu pěti minut.

V předešlém materiálu jsme hovořili o pohledu na situaci - odpouštět nebo pomoci nájemníkům v nájemních prostorách. Nyní máme adekvátní otázku ohledně nájmů a nájemníků v obchodních prostorech. Já kvituji snahu vlády reagovat na nastalou situaci a nějak ji řešit. Co mohla vláda udělat? Můj předřečník tady nastínil určité varianty a určité možnosti. Ale vláda také mohla říci: Milí lidé, když půjdete do obchodu, máte velmi vysoké procento možnosti nákazy a ta nákaza může skončit fatálními důsledky, zachovejte se podle toho. A mohla nechat ty obchodníky fungovat zcela volně. Otázka je, jak by dopadli. V ten moment by tady kolega chodil k mikrofonu a vykřikoval: Vy jste vystrašili naše zákazníky! Vy musíte!

Vláda k tomu přistoupila zodpovědně a řešila situaci.

A zase jsme pouze o tom, že tady se vytáhne určitý problém, který bude dle mého názoru minimální v tom klasickém vztahu mezi nájemcem a pronajímatelem, a bude to menšina, která tady bude chtít určitou jinou výpomoc oproti stávajícímu stavu. Uvedu příklad, a proto jsem také vystoupil. Dostal jsem informaci ze svého mateřského města. Nebudu uvádět jména firem, ale řeknu, že největší poskytovatel, obchodní centrum, odpustilo nájmy svým nájemníkům. Nejnovější nákupní centrum odmítlo. A takové to střední nákupní centrum teprve vyjednává se svými nájemci, ke které skupině se přidá, jestli odmítne umožnit slevu z nájmu, nebo ji poskytne. To je stav, který probíhá.

Zachytil jsem v televizi informaci ze svazu obchodu, který také hovořil o tom, že ano, daří se nám vyjednávat s velkými pronajímateli obchodních ploch a prostor a umožňovat našim nájemníkům slevy v nájmech, popřípadě úplné odpuštění. To oceňuji, protože samozřejmě všichni jsou v nějaké formě postiženi a v dnešní době přebytku nákupních prostor - zdůrazňuji přebytku nákupních prostor - si každý pronajímatel toho svého nájemce váží, že tam u něho je, a nečeká na možnost ho prostě zlikvidovat.

Proto bych to nechal v té rovině možných teoretických úvah co by kdyby, hovořit o tom, co se může stát, když, ale spíše bych to ratio nechal na vládě v tom návrhu, který tady je, schválil ho v tom duchu, v jakém je, a pouze doufal, že velice rychle už nebude potřeba takovéto omezení. Já si myslím, že si to všichni přejeme, že tady nesedí ministr průmyslu a obchodu, který se tetelí radostí, že může blokovat průmysl a obchod a že je tomu rád. Já si myslím, že naopak je velice nešťastný a že by chtěl, aby všichni už mohli fungovat a podnikat normálně. Takže zkusme to umožnit, zkusme to urychlit a držme si palce, ať se ten virus velice rychle dostane do úzkých a budeme moci fungovat normálně. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Já se rozhlédnu po sále, zdali má někdo zájem vystoupit v rozpravě. Žádného zájemce o vystoupení už nevidím. Pokud se dále nikdo nehlásí, tak rozpravu končím. Ptám se, je-li zájem o závěrečná slova. Pan ministr má zájem. Pan senátor má také zájem? Také máte zájem. Pane ministře, máte slovo.

 

Místopředseda vlády, ministr průmyslu a obchodu a ministr dopravy ČR Karel Havlíček: Děkuji všem. Jen krátce. Proč ne ten senátní návrh? On neřeší vůbec situaci nájemníků. Ano, ten náš návrh není geniální prostě v tom a nemáme radost z toho, že zasahujeme do toho vztahu, pochopitelně, ale do určité míry legalizuje to, co tady stejně dneska probíhá. A už jenom to, že nám to Senát vrátil, tak stálo minimálně jednotky, ale spíše desítky nájemníků jejich pozici, že dostali nekompromisní výpověď, protože neplatili. To je třeba, abychom si k tomu řekli.

A co řeší senátní návrh? Řeší to, že nájemníku, ty nebudeš platit, dobře, stát do toho vstoupí, ty zkrachuješ, a pronajímatel dostane 80 %. Takže pronajímatel je v pořádku. Ale my přece chceme pomoci těm nájemníkům, a my jim vůbec tímto senátním návrhem nepomáháme. Ta záruka neřeší problém toho nájemníka, který je dnes v té nejsvízelnější situaci. To mu bude řešit až to vládní usnesení, které umožní rozložit mezi pronajímatele, nájemníka a stát to riziko, které tam je, formou přímého příspěvku. Jinak skutečně senátní návrh v tom neřeší vůbec nic.

Že může vzniknout riziko platební neschopnosti? To máte pravdu, ale to tady vzniká přece už samo o sobě tím, co se v ekonomice děje. A jestliže my připustíme, že budeme dnes garantovat jedné skupině to, že nezaplatí svým věřitelům, tak logicky přijde kdokoli jiný další a řekne prosím vás, je tady koronavirus, máme tady odizolovanou ekonomiku, mně to také zagarantujte, mně to také zaručte. Proč by se to mělo dělat pouze téhle jedné skupině? To přece nemá vůbec logiku.

Co se týká DPH, ano, může se dostat do problémů s DPH, ale tady je jasně řečeno, a už to funguje, že se neplatí penále na pozdní DPH, a pokud někdo přijde s návrhem, že chce odložit DPH, je to daleko elegantnější řešení než dneska měnit celý zákon.

Takže toto opatření, které do 30. 6. jedinou věc, kterou umožní, je to, že nedostane výpověď, v podstatě chrání ty nejmenší nájemníky, protože ti velcí už si to dávno domluvili. Ti už dávno svou vyjednávací silou s těmi majiteli velkých center si dojednali podmínky, které jsou možná lepší než ty, které my nabízíme. My máme snahu alespoň na určitou dobu pokrýt riziko těch nejmenších, mezitím přijít s tím řešením, které jsme navrhli. Podle nás je to efektivní řešení. A to, co vy navrhujete, vůbec nepomůže nájemníkům.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní závěrečné slovo pan senátor Tomáš Goláň. Pane senátore, máte slovo.

 

Senátor Tomáš Goláň: Děkuji za slovo. Budu reagovat na situaci, proč jiným nedáváme záruku. Samozřejmě jiným nedáváme záruku, protože jim zákonem neukládáme, aby strpěli to, že jim někdo neplatí. Pokud my zákonem někomu ukládáme povinnost strpět neplacení, tak proč bychom jim nedali záruku? Pokud bychom to dělali dalším skupinám, určitě by bylo namístě o té záruce uvažovat.

Tady proběhla několikrát věta "pojďme rychle". Už tady někdo řešil, že dnes budete řešit další zákon třeba o kompenzačním bonusu. Ale to není rychle, to je všechno pozdě, protože než se to dostane do Senátu, než to podepíše prezident, je to další odklad. Pojďme rychle, schvalme ten návrh tak, jak přišel ze Senátu, a všem pomůžeme. Já jsem si všiml, že spousta i vládních poslanců kývala na některé mé argumenty, tak pojďme těm lidem pomoci. Tady si nehrajeme na politiku. Tady není čas na falešné hrdinství. Pojďme a rychle to schvalme, ať ti lidé mají konečně aspoň nějakou naději, ať mají konečně něco, s čím můžou do budoucna počítat.

Proto vás prosím, podpořte senátní návrh. Podpořte senátní návrh a případně v budoucnu v něm dělejte další změny, ale ať už tady něco máme. Děkuji vám za pozornost. Na shledanou.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Ještě se s námi loučit nemusíte. Nyní přistoupíme k hlasování podle § 97 odst. 4 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny. Já zagonguji. Ano, mám tady zájem o odhlášení, tak vás všechny odhlásím. Přihlaste se znovu svými hlasovacími kartami.

K přijetí následujícího usnesení je zapotřebí souhlasu nadpoloviční většiny přítomných poslanců.

 

Přednesu návrh usnesení: "Poslanecká sněmovna vyslovuje souhlas s návrhem zákona o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru SARS-CoV-2 na nájemce prostor sloužících k podnikání, podle sněmovního tisku 816/3, ve znění schváleném Senátem, podle sněmovního tisku 816/4."

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

V hlasování číslo 59 přihlášeno 169 poslanců, pro 73, proti 4. Konstatuji, že jsme návrh zákona ve znění schváleném Senátem nepřijali.

 

Nyní tedy budeme hlasovat znovu, a to podle § 97 odst. 5 jednacího řádu Poslanecké sněmovny. K přijetí tohoto usnesení je zapotřebí souhlasu nadpoloviční většiny všech poslanců, tedy souhlas 101 poslance.

 

Přednesu návrh usnesení: "Poslanecká sněmovna schvaluje návrh zákona o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru SARS-CoV-2 na nájemce prostor sloužících k podnikání, ve znění, ve kterém byl postoupen Senátu, podle sněmovního tisku 816/3.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

V hlasování číslo 60 přihlášeno 173 poslanců, pro 129, proti 25. Konstatuji, že jsme návrh zákona přijali.

 

Tím končím projednávání tohoto tisku. Děkujeme panu senátorovi.

Nyní přistoupíme k projednávání dalšího tisku. Jedná se o bod číslo

Aktualizováno 1. 9. 2020 v 16:48.