(11.10 hodin)
(pokračuje Fiala)
A druhý plán, který by měla vláda chystat, a dámy a pánové, tady jsem realista a vím, že takový plán nemohla vláda předložit dnes, ani to po ní nechci, ale vyzývám vládu, aby třeba do dvou tří měsíců předložila plán, který bych nazval nové malé programové prohlášení vlády - aktualizované priority. Protože je jasné, že jejich dosavadní politika, politika, kterou vláda dělala do vypuknutí krize, je nyní absolutně nepoužitelná a není možné, aby vláda existovala v nějakém nikomu a ničemu nezodpovědném modu další rok a půl. To je naprosto vyloučeno. Takže očekávám v nějaké dohledné době, samozřejmě v řádu měsíců, i to, že vláda přijde s nějakým novým malým programovým prohlášením. Ale to, co bych očekával už dnes a co jsme zatím neslyšeli ve vystoupení pana premiéra, je plán pro další týdny a měsíce.
Ke konkrétním vládním návrhům, kterými se dnes budeme zabývat na této a další schůzi, hlavně na té další schůzi, se podrobně vyjádří moji kolegové. A já chci velmi požádat vládu, aby vzala v úvahu námi podanou ruku, nejen Občanské demokratické strany, ale většiny dalších opozičních stran, a vzala v úvahu i to, že více návrhů tady má podporu celé opozice. Ale vyzývám také vládu, aby co nejdříve přišla do Sněmovny s projektem obnovování svobod a nastartování naší země. Lidé si zaslouží vidět perspektivu. Lidé potřebují vidět celkový obraz a my jako opozice se chceme na té definitivní podobě podílet, a chceme se na ní podílet i proto, abychom se za ni mohli postavit, abychom mohli obnovovat normální život v naší zemi s porozuměním a podporou občanů. Prodloužení nouzového stavu bez vysvětlení, k čemu je konkrétně potřeba, bez objasnění, k čemu ho vláda potřebuje, jaké kroky se chystá udělat, takovéto prodloužení - ještě navíc na měsíc - je mimořádně problematické. A pokud vůbec máme za těchto podmínek souhlasit s prodloužením nouzového stavu, aniž opravdu víme, k čemu ho vláda potřebuje, tak to můžeme udělat jen na nezbytně krátkou nebo nezbytně dlouhou dobu, což jsou dva týdny. Ale chci tady říct, že v tomto modu, v této podobě bez plánu je to naposledy. Vláda musí ukončit chaotické období veřejně sdělovaných, vzápětí popíraných nebo korigovaných nápadů a představit jasné kroky, co bude dál. Zatím jsme žádný jasný plán neslyšeli, neslyšeli jsme ho ani dnes. A tímto způsobem se nedá postupovat dál.
Dámy a pánové, máme za sebou sice náročnou, ale pořád ještě snazší část cesty. Měli jsme kus štěstí, lidé v první linii, lidé v dalších službách pracovali a stále pracují s obrovským nasazením. Většina občanů je odpovědná, disciplinovaná. A to na tu první fázi, na tu první část cesty, na to vypnutí naší země, na tuto část to stačilo. Ale na druhou část cesty, na bezpečné, inteligentní a organizované nastartování to stačit nebude. Vláda musí předstoupit před nás a před občany s plánem, scénářem, itinerářem, nazvěte to, jak chcete, ale něco takového musí být na stole. A my jsme připraveni. Jsme připraveni jako doposud na konstruktivní debatu, a pokud zde bude jasný a dobrý plán, jsme připraveni také na podporu této náročné operace v dalších týdnech a s velkou pravděpodobností i měsících. Takový plán ale chybí, neslyšeli jsme ho ani dnes a vláda ho dluží. A dluží ho nejenom nám, ale dluží ho především veřejnosti.
Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji. A jako další s přednostním právem paní předsedkyně Pekarová Adamová. Připraví se pan ministr Hamáček.
Poslankyně Markéta Pekarová Adamová: Vážený pane předsedo, vážené paní poslankyně, páni poslanci, vážená vládo, milá veřejnosti, já bych chtěla začít poděkováním, poděkováním všem občanům České republiky, kteří velmi trpělivě dodržují veškerá nařízení a opatření, která významně zasáhla do jejich práv. Většina, naprostá většina se opravdu v této těžké situaci semkla a chová se velmi zodpovědně a patří jí za to náš velký obdiv a s pokorou za to velmi děkuji.
Ta trpělivost ale samozřejmě nemůže být bezedná. A k tomu, aby i nadále lidé takto spolupracovali a byli takto zodpovědní, mají také právo vědět, co bude dál, jak se situace bude vyvíjet. A byť by samozřejmě ta budoucnost byla v mnohém ještě stále zakrytá pochybnostmi a byla ve své podstatě jenom v možných variantách, tak je fér a je v tuto chvíli nutné to veřejnosti sdělit. Můžeme tomu říkat jakkoliv, ale já bych to nazvala tak, jak k tomu přistupují v okolních zemích, v Německu a v Rakousku, exit strategy, tím exitem, nebo respektive návratem k běžnému životu, na který jsme byli zvyklí. Ta cesta samozřejmě nebude jednoduchá a určitě bude ještě dlouhá. Ale ve chvíli, kdy před nás předstupuje vláda s žádostí o prodloužení nouzového stavu o 30 dní, tak bych naprosto očekávala, že součástí této žádosti bude právě i takto detailní zdůvodnění, tato strategie.
Bohužel, byť jsem velmi pečlivě poslouchala pana premiéra, na celou řadu otázek, které si veřejnost klade, které si klademe určitě i my všichni, jsme odpovědi nedostali, a naopak v mnoha případech bych řekla, že v posledních dnech jsme víc a víc znejisťováni, protože opravdu ta vyjádření jednotlivých ministrů, členů Ústředního krizového štábu, jako je pan Prymula, jsou odlišná. Liší se zcela diametrálně.
Ten první požadavek, o který vás tady chci požádat, je, prosím, zveřejněte tuto strategii, podle které teď budete postupovat, podle které, doufám, a myslím si, že je to přirozené pro krizové řízení, snad už postupujeme nějaký ten týden.
Nouzový stav tady teď chceme prodloužit. Jak to tedy fungovalo doposud? Protože pokud vezmu v potaz, že teprve včera, což je 37 dní od prvního nakaženého v České republice, ministr zdravotnictví ustavil odbornou skupinu epidemiologů, jak tady zaznělo v řeči premiéra a jak jsme se dozvěděli i v médiích, tak se potom ptám: proč až tak pozdě? Jak fungovala rozhodování o jednotlivých opatřeních a všech dalších věcech do té doby? To mi rozhodně na klidu nepřidává a myslím si, že ani nikomu ve veřejném prostoru, nikomu z občanů. Myslím si, že klíčem k tomu, abychom vyšli z této krize a abychom z ní opravdu vyšli nejenom poučeni, ale také posíleni, je férově a pravdivě, ale také úplně informovat. Informovat o tom, co všechno se má dít a proč se tak děje.
Vy jste dnes, pane premiére, řekl, že po Velikonocích vláda zasedne a můžete představit scénáře. Já se ptám: proč až po Velikonocích? Jak to, že už dnes je tady nemáte? Jak to, že už teď vláda po těch všech zasedáních, která má skoro každý den, nepřichází právě s těmi scénáři? Mimochodem přesně při minulém jednání Sněmovny jsme o toto žádali a opakovaně o to žádáme i na našich schůzkách, které proběhly. Takto to vypadá, že více než plán vládne celé té situaci chaos. ***