Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2017 – 2021

 

(pokračuje Radek Vondráček)

1.
Návrh na vyslovení souhlasu Poslanecké sněmovny
s prodloužením doby nouzového stavu

S náhradní kartou číslo 25 hlasuje paní poslankyně Valachová.

K tomuto bodu nám byl doručen sněmovní dokument 4676 a já prosím, aby předložený návrh uvedl předseda vlády Andrej Babiš. Pane premiére, prosím, ujměte se slova.

 

Předseda vlády ČR Andrej Babiš: Dobrý den všem. Vážený pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, předstupuji před vás za vládu ČR s žádostí o prodloužení nouzového stavu. Samozřejmě vím, že pro občany není tento stav vůbec jednoduchý. Je to složitá situace každý den pro nás všechny. Jde totiž o naprosto výjimečnou situaci, která si žádá rychlé řešení. Věřte mi, že mi nečiní žádné potěšení vládnout a žít v nouzovém stavu. Stejně jako vy bych si přál, abych vás už o jeho prodloužení žádat nemusel. Bohužel je situace vážná a nemůžu vám slíbit, že tu dnes stojím se svou žádostí naposledy.

Vláda vyhlásila nouzový stav pro území České republiky z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru usnesením číslo 194 ze dne 12. března 2020 na dobu 30 dnů. Učinila tak v souladu s článkem 5 a 6 ústavního zákona číslo 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky. O vyhlášení nouzového stavu jsem vás neprodleně dne 12. března 2020 informoval dle čl. 5 odst. 4 ústavního zákona o bezpečnosti České republiky.

V tuto chvíli jsme přesvědčeni, že všechny podmínky pro vyhlášení nouzového stavu podle čl. 5 ústavního zákona o bezpečnosti České republiky jsou splněny i nadále. Česká republika totiž i dál zůstává ve stavu zákonného jiného nebezpečí, které ve značném rozsahu ohrožuje životy a zdraví lidí, majetkové hodnoty nebo vnitřní pořádek a bezpečnost země.

Chci jen připomenout, že vláda se po celé období dosavadní platnosti nouzového stavu sešla patnáctkrát a přijala více než 164 usnesení, mezi kterými bych zmínil zákaz vstupu cizinců na území České republiky a zákaz vycestovat ze země pro naše občany, zavedení ochrany hranic, zákaz účasti veřejnosti na sportovních, kulturních a jiných hromadných akcích, uzavření obchodů a stravovacích provozů či ubytovacích služeb s výjimkou obchodů s potravinami, drogerií a lékáren. Některé tyto zákazy jsme postupně zmírnili podle toho, jak se ukazovala nutnost otevření jejich služeb pro veřejnost. Rozhodující však bylo zavedení povinného nošení roušek na veřejnosti.

Všichni chápeme, že kromě zastavení epidemie je naším zásadním úkolem udržení v chodu ekonomiky a minimalizace dopadů krize. Nechci tady strašit propadem ekonomiky, protože jsem přesvědčen, že po odeznění krize se mnohé živnosti zase obnoví, protože znovu bude poptávka po jejich práci. Přesto intenzivně pracujeme na tom, abychom minimalizovali negativní dopady krize na zaměstnance, živnostníky, malé a střední podnikatele, stejně jako malé a střední podniky. Teď hlavně ale potřebujeme přežít několik měsíců, které mohou být těžké. V minulosti jsme se ale dokázali vyrovnat s řadou jiných pohrom, a jsem o tom přesvědčen, že to zvládneme i tentokrát.

To je tedy několik poznámek, protože o našich představách o oživení naší ekonomiky bychom určitě mohli debatovat ještě dlouho. Nakonec v souvislosti s tím obnovíme činnost expertní ekonomické skupiny při vládě. Já však chci v této souvislosti poukázat na ještě jednu naprosto zásadní věc. Oživení ekonomiky nepůjde bez přílivu dalších peněz. To by nám mělo být všem jasné. Tuto bezprecedentní krizi totiž prostě nezvládneme bez masivního přílivu peněz, který má zachránit pracovní místa i postavení firem na trhu. Stačí se podívat okolo nás, kolik už teď na začátku krize jednotlivé země přilévají do svých ekonomik, a to navzdory všem úsporným plánům, které deklarovaly před krizí.

Několik poznámek k epidemiologické situaci. Podle čerstvé predikce vývoje situace s postupem nákazy se dnes odhaduje, že na konci dubna budeme mít nakažených kolem 14 až 15 tisíc osob. To ovšem za předpokladu, že budou dodržována všechna přijatá opatření.

My jsme byli kritizováni za to, že jsme možná pozdě zajistili ochranné pomůcky pro naše zdravotníky. Já si to nemyslím. My jsme spočetli, kolik materiálu dodalo například Ministerstvo vnitra, a je toho za 217 milionů kusů, 217 milionů kusů. A z toho bylo dodáno už 62 milionů. A celkově na zdravotnické a ochranné pomůcky jsme vynaložili a uvolnili 11,7 miliardy korun. Ministerstvo zdravotnictví zabezpečilo 88,5 milionu kusů těchto pomůcek za 6 miliard.

Takže my jsme samozřejmě ocenili, a moc děkujeme, že se nám díky obětavosti, svépomoci a ohleduplnosti všech našich občanů podařilo celou naši populaci vybavit látkovými rouškami. A nařízení vlády se dodržuje. A za to bych chtěl znovu poděkovat. Náš národ opět dokázal, že je kreativní, že umí improvizovat a ve složité situaci si vždy poradí. A samozřejmě si toho všimla i zahraniční média. Já bych chtěl poděkovat spisovateli Ludwigovi za to skvělé video, o kterém se všude na světě mluví.

A nebylo to to, že bychom se my chlubili jako vláda. Žádná vláda na světě nebyla schopna zabezpečit okamžitě tyhle roušky pro celé obyvatelstvo. Žádná. A my jsme z hlediska zásobování v porovnání s jinými zeměmi na tom velice dobře. A patříme mezi země, které jsou nejvíc solidární v rámci Evropské unie. Jenom do Slovinska jsme poskytli 1,5 milionu roušek a 220 tisíc respirátorů. Tisíce obleků jsme poskytli do Itálie a do Španělska. Poskytli jsme zdravotnickou pomoc pro Francii, ale Francie se nakonec rozhodla ji nevyužít, protože se u nich ten stav zlepšil a zatím si poradili sami.

Co považuji za nutné zdůraznit, je, že když byl nouzový stav zaváděn, předpokládalo se, že na konci března dosáhneme hranice tři tisíce nakažených lidí. To jsme považovali za důkaz efektivnosti zaváděných opatření a tento předpoklad se také ve skutečnosti potvrdil. Zatím stále počet nakažených ještě roste. Sice menším tempem než na začátku, ale i takto vytváří předpoklad pro to, abychom na konci dubna měli více než 15 tisíc nakažených lidí, v některých scénářích dokonce až 25 tisíc.

Pro nás je důležité, aby tento vzestup počtu nakažených rostl zvolna a byl více rozložen v čase. To se zatím stále daří a nemocnost se drží na úrovni, která je zvládnutelná. Při testování se ukazuje, že počet pozitivních případů udržujeme na stabilní úrovni 6 % z celkového počtu testovaných. Zároveň intenzivně pracujeme na posílení systému boje s epidemií, abychom mohli plošná opatření nahrazovat efektivním cíleným systémem chytré karantény, a tak zajistili ochranu lidí, aniž bychom museli žít v tak omezených podmínkách jako teď.

Musíme proto i dál pokračovat v dodržování těchto omezení. Podle dostupných dat se nám totiž daří udržovat i poměrně nízké procento nakažených ve věkové skupině 65+, což je přičítáno také - a právě - efektivitě našich omezení. Cílem naší vlády je ochránit hlavně naše seniory, ale samozřejmě celou populaci. Naši senioři celý život pracovali, budovali naši zemi a virus je ohrožuje nejvíc. Při dodržování pravidel, které určila vláda, prosím myslete na to, že tím chráníte právě tu nejohroženější skupinu - své maminky, táty, babičky, dědečky. Tedy prosím - teď se obracím na veřejnost - noste roušky, myjte si ruce, dodržujte omezení pohybu na veřejnosti, zbytečně nenavštěvujte svoje blízké.

Vládní opatření fungují, proto by měl být nouzový stav prodloužen. Dokazuje to fakt, že v nejvíce ohrožené skupině je u nás 21 až 22 % nakažených, zatímco ve Španělsku mají více než 32 % a v Itálii více než 30 % občanů ve věku 70+. To také vysvětluje vysokou úmrtnost v těchto zemích. Epidemie koronaviru má jednu zásadní vlastnost. Když se vymkne kontrole a dojde k prudkému růstu, je prakticky nemožné ji dostat znovu pod kontrolu. V ten moment nemáme kontrolu my, ale pravidla určuje virus. Nedovolme proto, abychom předčasným ústupem z dosavadních omezení vystavili naše obyvatele zvýšenému nebezpečí.

Chci tady ještě jednoznačně a definitivně vyvrátit spekulace o takzvaném promořování populace a volání po rychlém uvolnění plošných opatření. Proces, se kterým si na počátcích epidemie hrály země jako Velká Británie, Švýcarsko, Švédsko, že spoléhaly na to, že budou izolovat starší generaci a zbytek populace nechají osudu - žádná země to ještě nerealizovala. A všechny teď čelí násobně větším výzvám než my v České republice. Riziko ztráty kontroly nad epidemií je příliš vysoké.

Náš cíl byl, je a bude řízený, velmi pozvolný průběh epidemie, za určitých příznivých podmínek snad i její zastavení. V každém případě ale zabráníme nekontrolovanému, explozivnímu, růstu, který by zahltil naše zdravotnictví, masově ohrožoval životy lidí a stavěl doktory před volbu komu pomoci a koho nechat čekat. Proto se inspirujeme v zemích, které tuto cestu zvládají a účinně řídí průběh epidemie při zachování relativně normálního ekonomického života. Tento úkol není lehký a promoření možná vypadá snáze a rychleji, ale cena, kterou bychom za tento experiment platili, je příliš vysoká. My cestou promořování nepůjdeme. Naše řešení není izolace seniorů, ale rychlá a efektivní izolace infekčních lidí, abychom bránili šíření epidemie. Jdeme takzvanou korejskou cestou. Mimochodem k Koreji se virus vyskytl 20. ledna 2020, u nás 1. 3. V Koreji mají 10 331 nakažených a 190 lidí bohužel zemřelo.

Není pravda, že by vláda měla v tomhle nějaký rozpor. Myslím, že naše koaliční vláda hnutí ANO a ČSSD a pan předseda Hamáček a já máme na to stejný názor. Vydali jsme se cestou chytré karantény, tak pokračujme v té cestě. Co je důležité, že ministr zdravotnictví včera ustanovil skupinu v rámci Ministerstva zdravotnictví, kde bude celá řada epidemiologů. Jejím cílem bude každé opatření, které bude rozvolňovat stávající režim, velmi pečlivě posuzovat z hlediska jeho dopadů a kontinuity s již existujícími opatřeními. Je jasné, že to rozvolňování bude nastávat postupem času, nebude živelné, bude řízené. Naše vláda bude chránit občany, chceme chránit nejzranitelnější skupiny, seniory, nemocné lidi bez ohledu na jejich věk. Na tom se nic nemění.

Už poněkolikáté bych chtěl poděkovat za obětavou práci zdravotnického personálu, hygieniků a dalších, kteří jsou v první linii. Snad si všichni uvědomujeme, jakému vypětí sil nejen fyzických, ale především psychických jsou všichni tito lidé vystaveni. Udělejme proto všechno, co můžeme, pro to, abychom tlak na léčebné kapacity zmírnili, a to i důsledným dodržováním všech preventivních omezení. Opakuji, vyjádřeme dnes co nejhlubší poděkování všem našim zdravotníkům za jejich nepředstavitelně těžkou práci a obětavost, s níž zvládají současnou epidemii.

Žádám proto Parlament, aby vyslovil svůj souhlas s prodloužením nouzového stavu o jeden měsíc. Jsem totiž přesvědčen, že je to v zájmu každého občana naší země.

A dovolte mi prosím ještě pár poznámek. Rád bych vám tady řekl, co jsou mé osobní hodnoty, kterými se každodenně řídím. Za prvé, demokracii odlišuje od diktatury to, že na každém jednom životě záleží. Na každém. A je úplně jedno, jestli jsou vám dva roky, nebo 75 let. Prostě každý senior, každá žena, každý muž, každé dítě jsou pro nás stejně důležití, protože je pro nás stejně cenný jejich život.

Za druhé, pandemie u nás nebude znamenat návrat k silnému a všemocnému státu, který kontroluje běžný život lidí a sleduje je. Nebudeme omezovat a dále regulovat každodenní chování lidí. Nouzový stav skončí a my se vrátíme k životu, jaký tady byl předtím. To je mé osobní přesvědčení, můj dojem, hluboký pocit, který vám chci sdělit. Nechci, aby byly svobody omezovány ani o vteřinu déle, než je nezbytně nutné.

Za třetí, koronavirus nebude znamenat ani návrat někdejších hranic a omezování cestování. Schengenský prostor a jeho čtyři základní svobody, tedy volný pohyb zboží, osob, služeb a kapitálu, jsou pro nás naprosto klíčové věci, o které nechceme a ani nesmíme přijít. Naše země samozřejmě zůstane nadále otevřena i poté, co společně porazíme pandemii koronaviru.

A za čtvrté, i my musíme být solidární. A jsme solidární. Princip evropské pomoci a solidarity nesmí skončit kvůli jednomu zákeřnému viru.

Kolegové z opozice vládu žádají o sdělení jasného plánu dalších vládních opatření. Samozřejmě my bychom vám rádi dali přesné opatření, ale nechceme tady vzbuzovat nějaké falešné naděje a neustále vysvětlovat, proč některé kroky v čase měníme a proč jsme neudělali přesně to, co jsme měli v plánu. My samozřejmě ty plány máme, jsou nějaké strategie, ale během epidemie a uvolňování plošných opatření musíme postupovat rozvážně a s rozmyslem a velmi pružně reagovat na aktuální vývoj, abychom neztratili kontrolu. Proto je prakticky nemožné určit přesně, co se bude dít za měsíc. Samozřejmě můžeme říct ano, po Velikonocích hned vláda zasedne, v úterý uvidíme, jak na tom budeme z hlediska počtu nakažených, a můžeme představit nějaké scénáře.

Primárně samozřejmě chceme, aby byla udržena zaměstnanost. Proto jsme přišli s kurzarbeitem, proto podpora živnostníků, OSVČ. A uvidíme, jak ta opatření budou fungovat. My to uvidíme až samozřejmě koncem dubna, protože dopředu se nedá predikovat, kolik firem využije ty programy a kolik ne.

My na vývoj pandemie, naše vláda reaguje pružně, zasedáme prakticky online, ale mnohé kroky a plány se v čase mění. A to byl i důvod, proč jsem vám při minulé schůzi vlastně nabídl účast vašich expertů v krizovém štábu proto, abyste byli u všech důležitých informací online v momentě, kdy se naše plány rodí a řeší.

Co můžeme slíbit, je, že naše vláda skutečně každý den od rána do večera pracuje a přemýšlí o tom, jak ochránit zdraví našich lidí, našich občanů, veřejnosti, jak realizovat návrat do normálního života. A připravujeme kroky, které povedou k návratu do života před pandemií.

Takže já si myslím, že... A mě trošku mrzí, že pan předseda Bartoš tady mluvil, že ta spolupráce nefunguje. Já myslím, že se snažíme, komunikujeme, vaši zástupci jsou v krizovém štábu, máme videokonference s hejtmany. Je tam i pan primátor, pražský primátor. Takže já myslím, že i vnímáme ty vaše návrhy a představy. A z mé strany samozřejmě jsme otevřeni pokračovat v této komunikaci.

Proto vás na závěr s úctou a pokorou naléhavě žádám, abyste vyhověli návrhu vlády ČR na prodloužení nouzového stavu do 11. května 2020. Děkuji vám za pozornost.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji. Než otevřu rozpravu, připomínám, že podle § 109m odst. 2 a 3 zákona o jednacím řádu při zkráceném jednání o návrhu na vyslovení souhlasu s prodloužením nouzového stavu se projednání ve výborech nekoná, nelze v rozpravě uplatňovat faktické poznámky. Poslanec může vystoupit v rozpravě nejvýše dvakrát a Sněmovna může rozhodnout o omezení řečnické doby až na pět minut s tím, že omezení řečnické doby se vztahuje i na poslance pověřeného přednést k věci stanovisko poslaneckého klubu.

Já v tuto chvíli eviduji šest přihlášek s přednostním právem. Ptám se všech, zda mi umožníte otevřít rozpravu, že bych vás nechal vystoupit v rozpravě, nebo zda jste to mysleli tak, že vystoupíte ještě před zahájením rozpravy. V tom případě mám avizované... Ještě návrh, pan poslanec Kubíček chtěl navrhovat to zkrácení řečnické doby. Říkal před zahájením. Tak prosím, máte slovo ke zkrácení.

 

Poslanec Roman Kubíček: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já navrhuji zkrácení doby pro vystoupení na pět minut.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji. Ptám se, zda je zde nějaký protinávrh. Nikoho nevidím, tak jsem zagongoval, abych přilákal případně poslance z předsálí. Ale je nás dostatečný počet.

 

Budeme hlasovat o tom, že bude řečnická doba omezena na pět minut.

Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro. Kdo je proti?

Hlasování číslo 3, přihlášeno 101, pro 60, proti 6. Tento návrh byl přijat.

 

Já tedy nyní otevírám rozpravu, do které mám šest přihlášek s přednostním právem. Jako první písemně před zahájením se zde přihlásil pan předseda Rakušan. Poté poprosím o vystoupení pana předsedu Okamuru.

 

Poslanec Vít Rakušan: Vážený pane předsedo, vážené členky a členové vlády ČR, vážený pane premiére, vážené kolegyně, vážení kolegové, dámy a pánové, já bych chtěl v jedné věci navázat na pana premiéra Babiše. Chtěl bych také zdůraznit, že jsme se ocitli v krizi, kterou tento svět nepoznal. Jsme v situaci, kterou neznáme, a každé řešení, se kterým přicházíme a musíme přijít, je řešením novým. Je to doba, která je těžká pro všechny, ale je to zároveň doba, která produkuje nové hrdiny. Nejsou to jenom zmínění zdravotníci, kteří stojí v první linii a často v ne úplně příznivých podmínkách bojují s touto nemocí. Jsou to všichni občané ČR, kteří se pustili do pomoci svým blízkým. Jsou to všichni ti, kteří šijí ochranný materiál, jsou to všichni ti, kteří jsou ochotni ve svém volném čase rozvážet jídlo seniorům, kteří jsou ochotni pomáhat, dát kus vlastního nasazení právě k tomu, aby se celku a společnosti vedlo lépe.

Jsou to ale i naši senioři, kteří jsou tou nejohroženější skupinou. Jsou vystaveni tomu, že nejsou v kontaktu se svými blízkými. Dostávají se do sociální izolace. Dostávají se do situace, která je právě starým lidem velmi nepříjemná, protože jejich radostí v životě je právě setkávání se členy vlastní rodiny.

To všechno je situace, která je nevídaná, situace, na kterou si musíme zvykat, ale na kterou bychom si neměli zvyknout. Vyhlašujeme a máme vyhlášen nouzový stav. A já bych stále apeloval na to a poprosil bych o to i vládu ČR, abychom ten nouzový stav chápali jako něco zcela výjimečného, jako institut jasně stanovený zákonem, institut mimořádný, institut ve své podstatě omezující lidi na jejich základních právech a svobodách. Nouzový stav by neměl být něco, čím bychom měli operovat na nějakou neomezeně dlouhou dobu. A myslím si, že bychom si jako občané ČR od vlády zasloužili jedno: aby nás jasně informovala a mluvila v této věci jedním jazykem.

My jsme za ty poslední dny zaznamenali celou řadu návrhů. Mluvilo se o jednom měsíci, o třiceti dnech. Posléze ten návrh byl upraven na 30. 4. A myslím si, že ta jednota sdělení vůči veřejnosti je velmi důležitá, protože lidé potřebují vidět to světlo na konci tunelu. Potřebují vidět, že vláda jedná podle jasných kritérií a má představu, jak se situace v ČR bude vyvíjet.

My slyšíme vládu mluvit mnohým jazykem. Často vystupoval za tu odbornou veřejnost pan MUDr. Prymula, poklona mu, protože předvádí skvělou práci na hranici fyzického a psychického vysílení. Na druhou stranu on pošle do veřejnosti zprávu o tom, že by se opatření měla uvolňovat, používá slovo jako promoření, a my za několik hodin později slyšíme od zástupců exekutivy, od pana premiéra i vicepremiéra, dementování těchto slov a vlastně navržení zase jiného postupu, než navrhuje ten odborník, o jehož rozhodnutí se vláda dlouhodobě opírá. My se ptáme, co platí, co je tedy teď tím oficiálním postojem vlády. Jsou to slova pana premiéra, která jsme před chvílí slyšeli, anebo jsou to výroky odborníka, jehož radami už se tady několik týdnů přesně řídíme? Jsem velmi rád, že vláda přichází s komisí - pan premiér řekl, sešla se včera, no, možná se už mohla sejít o něco dříve - kde jsou oponentní názory jiných odborníků, jiných epidemiologů, jiných lékařů a lidí, kteří dané problematice rozumí. To je určitě potřeba, protože to rozhodování je velmi složité a musí mít nějaký jasný řád.

My se ptáme, zda ten nouzový stav je skutečně takovou institucí, která musí být prodlužována donekonečna. Ano, my jako Starostové a nezávislí říkáme - do 30. 4. jsme schopni tento kompromisní návrh, ke kterému jsme došli, podpořit. Ale zároveň říkáme - my jsme ochotni se tady scházet co deset dnů, co čtrnáct dnů a vždy si poslechnout názor vlády, jak se situace posunula, jak se posouvají čísla, jak se vláda a odborníci dívají na to, že bude nutné udržet tento stav v běhu po další týdny, doufejme, že ne měsíce. Ty informace potřebujeme a potřebujeme vidět, že se tady rozhoduje podle jasných kritérií.

Na co se teď musíme primárně zaměřit, je ochrana těch nejslabších, ochrana našich seniorů. Vláda hovoří o tom, že je všechno zajištěno. Nejsem si tím jistý. Stále máme sociální ústavy, kde se nedostává pomůcek pro seniory a pro personál, a stále ještě nedochází k masivnímu protestování personálu a klientů sociálních zařízení především v seniorském věku. To je ta první věc, na kterou se musíme zaměřit, protože jak už zmínil i pan premiér, pokud to procento nemocnosti stoupne mezi nemocnými u té nejstarší generace nad 22 %, tak se dostáváme do problémů a ta křivka by se mohla i v České republice vyvíjet nedobrým směrem. Nejde ale pouze o klienty v seniorských domech. Já prosím vládu, aby se zaměřila i na podporu měst, obcí a krajů, aby byli schopny seniorům poskytnout maximální komfort např. ve službách - donášce nákupů, zabezpečení seniorů dovážkou obědů apod. To všechno města dělají, ale na to by se měla zaměřit i vláda v podpoře měst, obcí a krajů, protože na to samozřejmě čekají.

My bychom v současné době rádi viděli, zda je sestaven nějaký harmonogram rozvolňování těch opatření, která tady jsou. Vždycky nahodile slyšíme ze sdělovacích prostředků o tom, že se něco někdy pustí, ale alespoň ten postup i pro podnikatele, pro ty malé a střední podnikatele, kteří zavřeli svoje živnosti a teď nevědí, co bude zítra, co bude za týden, co bude 1. května. Aby měli aspoň nějakou vizi a mohli si svoji budoucnost plánovat, tak si prostě zaslouží jasné, transparentní a otevřené informace. A to je asi to, co nejvíce vládě vyčítám. Ta informovanost lidí je chaotická, je nahodilá a nedává možnost předvídat, co se v těch dalších týdnech bude dít.

Nakonec mi dovolte říci, že nouzový stav jako zvláštní režim bychom neměli prodlužovat na dobu delší než nějakých čtrnáct, v tomto případě osmnáct dnů. Měli bychom stále zvažovat, kde končí ta rozhodná doba pro to, abychom mohli používat zákony, které jsou běžné pro chod státu, jako je zákon o ochraně veřejného zdraví, podle kterého se stejně většina těch opatření dnes zaváděných prostě koná. Nouzový stav je stavem výjimečným a já prosím vládu, aby v tomto kontextu i uvažovala a dávala nám jasné informace a predikce toho, kdy by nouzový stav v České republice jako mimořádný institut měl skončit.

A ještě jednou mi dovolte poděkovat všem lidem v České republice za to, že jejich zásluhou, mnohdy i navzdory chaosu, který tady vládl, se epidemie nerozšířila tak jako v jiných zemích. Zaslouží si poklonu a úctu za to, jak jsou schopni dodržovat velmi nepříjemná nařízení. A dovolte mi říct, že my tu krizi překonáme a že my s ní jako společnost, pokud se dobře chytíme šance, můžeme vyjít i posíleni. Děkuji.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji. A jako další s přednostním právem vystoupí pan místopředseda Okamura, připraví se pan místopředseda Petr Fiala.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Vážené dámy a pánové, k otázce vyslovení souhlasu Poslanecké sněmovny s prodloužením doby nouzového stavu nemáme velké možnosti volby. Informace o stavu země, o potřebách v jednotlivých sektorech zásadních pro fungování země a hlavně zdravotnictví má jako jediná, aktuální a podrobné informace, vláda. Nám nezbývá, než jí nyní věřit a v uvozovkách jí dát šek, a to s tím, že veškerou odpovědnost nese ona a my jen můžeme doufat, že se z celého řetězce chyb v uplynulých měsících učí a její rozhodnutí budou kvalifikovanější. Příkladem je včerejší návrh ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha a předsedy krizového štábu pana Prymuly na plošné promoření celé společnosti koronavirem, což zcela oprávněně vyděsilo všechny občany.

Poslanci SPD podpoří dnes kompromisní návrh na nouzový stav do 30. dubna a zároveň jedním dechem dodáváme, že je potřeba každodenní situaci aktualizovat, a poslanci SPD jsou připraveni hned druhý den klidně přijít na schůzi Poslanecké sněmovny a hlasovat o prodloužení či jiné úpravě toho nouzového režimu, pakliže to bude aktuální situace vyžadovat. A nezbývá nyní, než apelovat na pana premiéra i na krizový štáb, aby opatření vážili na lékárnických vahách, protože principem všech zákazů a omezení by mělo být, že obrana před škodami z koronaviru by neměla způsobit větší škody než samotný virus.

Při vystavování tohoto šeku ale musím zdůraznit, že zdrojem financí k zaplacení krize nemohou být pouze stamiliardové dluhy země a zmrazené nebo vybrané peněženky občanů. Platit v krizi musí také nadnárodní korporace a konkrétně jejich zisky. Řada těchto korporací bude na této krizi vydělávat a jistě by se jim líbilo přenést náklady na lidi obrazně řečeno v podhradí, kde podle některých představitelů TOP 09 žije, jak oni říkají, spodina. My budeme zájmy této, jak říkáte, spodiny hájit a budeme znovu dávat návrhy, které půjdou po zdanění peněz, které z této země odtékají do zahraničí. Tyto zisky vytváří české ruce a české mozky, ale peníze vyvádí nadnárodní korporace.

Jak známo, hnutí SPD přistupuje od počátku k vládě konstruktivně. Nepolitikaříme a předkládáme trpělivě pozitivní řešení na zdravotní, ekonomickou a sociální pomoc občanům postiženým nouzovým stavem. Myslíme si, že je potřeba táhnout za jeden provaz, abychom krizi společně překonali. Vládní opatření jsou však pomalá a nedostatečná a kvůli tomu již bohužel začalo propouštění lidí ze zaměstnání a mnoho lidí se ocitá v ekonomické a sociální nouzi. Jsou to zaměstnanci, podnikatelé, živnostníci, rodiče samoživitelé, invalidní a starobní důchodci a další. Přitom hnutí SPD mnoho návrhů předalo vládě jak na zlatém podnosu, ale nejsou přijímány.

Řada ekonomů a odborníků už dnes potvrzuje to, co říkám, a poukazuje na problematičnost některých vládou prosazovaných restrikcí a na vysoké škody ve stovkách miliard. Už teď je jasné, že zdravotní systém přes velké finanční rezervy bude do podzimu v minusu, a jistě si nikdo nepřeje, abychom kvůli prevenci koronaviru omezili péči o skutečně těžké a zlé choroby, jako je např. rakovina. Každý třetí obyvatel České republiky v průběhu svého života onemocní rakovinou. Ročně to je u nás asi 100 tisíc obyvatel, z nichž 28 tisíc na rakovinu umírá.

V aktuální výzvě všem, kteří rozhodují, na to správně veřejně upozornil rektor Univerzity Karlovy, lékař a profesor biochemie Tomáš Zima. A já si ho dovolím odcitovat: "Paradoxně nyní funguje řada zdravotnických zařízení na zlomek kapacity, dochází k zanedbání péče u ostatních pacientů s neakutními, ale přesto velmi závažnými onemocněními. COVID nezastavil ostatní nemoci, jen na jejich řešení a léčení nezbývá kapacita. Nynější situace má negativní dopad na celkové zdraví obyvatelstva - odkládají se diagnostické a léčebné úkony, operace i preventivní návštěvy lékaře. Hospodářský propad zřejmě přinese snížení prostředků pro zdravotnictví, ale současné odkládání výkonů se může následně projevit předčasným úmrtím řady lidí." Konec citátu.

Pan profesor upozornil i na to, na co po celou dobu krize upozorňujeme i my v SPD. Cituji ho: "Bohužel, i přes sílící zoufalá varování a katastrofické prognózy vývoje naší země a společnosti stále postrádáme kvalifikovaný plán státu, jeho strategii či alespoň odpovědi na základní otázky."

A tady bych chtěl požádat pana premiéra, který sedí za mnou spolu s paní ministryní financí Schillerovou, aby si to vzali k srdci, a když už i skutečně odborná, renomovaná veřejnost potvrzuje, že skutečně chybí ty zpracované scénáře, prognózy vývoje naší země a společnosti a kam by to chtěla teď vláda vést, abychom se z té krize postupně dostali, tak byste měli už tu výzvu vyslyšet. Protože jak jsem říkal, čím dál víc lidí přichází o práci, dostává se do ekonomické a sociální krize a nemůžeme otálet.

Mimochodem, rektor Univerzity Karlovy také vyslovil velké obavy z devastačních dopadů, kterými pokračující restrikce tvrdě a na dlouhou dobu zasáhnou každého občana v naší zemi a celou společnost. Já si ho opět dovolím odcitovat: "Je nezbytně nutné okamžitě a zásadně přehodnotit přijatá opatření státu, jejich další trvání, přiměřenost, efektivitu a především plošnost uplatňování. S těmito kroky je nutné rychle připravit jasnou a srozumitelnou strategii pro záchranu ČR pro další měsíce a roky, která bude výsledkem společné práce těch nejlepších expertů a špičkových odborníků v oblastech ekonomie, hospodářství a sociální politiky." Konec citátu.

Myslím, že kromě koronavirového a krizového štábu by se měla vláda více věnovat otázce ekonomické problematiky k překonání krize. Možnosti tu jsou. Stávající návrhy jsou v podstatě záplaty, víceméně dané tím, kdo více křičí, tomu se nějak přispěje. Ale o nějaké systémové vizi pro příští léta nemůže být řeč. A já s plnou vážností říkám vládě, mysleme na to, že s následky současné krize se budeme potýkat několik let. Řešení, která přijímáme, by proto měla být pokud možno dlouhodobá a systémová. Odklad některých plateb o pár měsíců je sice důležitý a potřebný, ale z tohoto pohledu třešnička na dortu jak pro zaměstnavatele, tak pro zaměstnance.

Naše hnutí SPD je připraveno navrhnout koncepční kroky pro podporu českých firem. Naše firmy musíme pustit k veřejným zakázkám. A já zde otevřeně prohlašuji, že se hlásíme k ekonomické národní protekci. Jinak budeme investovat veřejné peníze pro zisk, který odteče za hranice této země. Stát, ale i další instituce mají dostatek odborných kapacit, aby potřebné změny připravily, protože už dnes je pozdě. Samozřejmě víme, že nejrůznější rady a komise odborníků vláda už po léta má. Kromě Národní ekonomické rady vlády byl v rámci Ústředního krizového štábu vytvořen poradní tým ekonomů, který se má ekonomikou zabývat. Povede ho ředitel Centra pro globální hospodářskou politiku Jan Švejnar. Zaprvé víme, že odborníky třeba ze zmíněné ekonomické rady vlády fakticky nikdo neposlouchá. Ani vláda. A samozřejmě pan Švejnar je možná dobrá figura k oživení jeho šancí v nějakých příštích volbách, ale reálné ekonomické vize pro tuto zemi nikdy nepředstavil. Strategii této země musí připravit vláda. Od toho tu je. A pro to ji máme. Skutečně efektivní tým musí vést premiér. To je jeho místo. Máme tripartitu, Hospodářskou komoru, profesní svazy a asociace. A teď ale vláda přidává ad hoc další poradce. Mám za to, že jich začínáme mít příliš mnoho. Je přeštábováno.

A kdo vlastně říká oficiální stanoviska vlády? V tom už se veřejnost přestává vyznávat. Pan ministr Vojtěch? Ministr Havlíček? Profesor Prymula? Ministr Hamáček? Ministryně Maláčová? Teď přibudou ještě tiskovky pana profesora Švejnara. Do toho často vstupuje premiér, aby po konzultaci s mediálními poradci řekl nějaký svůj nápad, nebo s čím nesouhlasí. Často v protikladu s tím, co řekli ostatní, viz včerejší diskuse nad promořením české společnosti, kterou navrhl ministr zdravotnictví Vojtěch Adam a předseda krizového štábu profesor Prymula. Výsledkem je zmatek, který zbytečně znepokojuje lidi.

Vláda v čele s premiérem nese odpovědnost. Tak vás vyzývám, mluvte prosím jedním hlasem a jednoznačně, ať veřejnost má jednoznačné a jasné informace.

Na závěr se nejde nezmínit o aktualitách z Bruselu. Úplně se zbláznili, nebo si z lidí dělají srandu. V aktuálním stanovisku Evropská komise prohlásila, že zahájila veřejnou konzultaci ke klimatickým cílům. Do 20. června se občané mohou prý vyjádřit k tomu, zda zachovat současný cíl snížit do roku 2030 emise oxidu uhlíku o 40 %, nebo být ambicióznější a snížit emise až o 50 či 55 %, cituji. Mozky v Bruselu přišly na to, jak řešit zdravotní a ekonomickou megakrizi. Začneme si prostě povídat o uhlíku. A komu se to nelíbí, tak ten podle dokumentu Evropské komise z minulého týdne podlehl ruské dezinformační kampani. No tak k tomu už snad není ani co dodat, k tomu, co předvádí Evropská unie v současné době.

Potěšilo mě, že už i média se českého ministra zahraničí ptají, zda Rusové s dezinformační kampaní přispěli i ke špatnému obrazu Evropské unie víc než předsedkyně Evropské komise Ursula von Leyenová, která v době, kdy se zavírají hranice, vykládá, jak je to škodlivé, a ještě kritizuje Českou republiku za to, že jsme zavřeli hranice a chráníme naše občany, aniž cokoli pozitivního pro nás navrhují.

Tato krize je dobrý důvod ptát se, čím nám v uvozovkách slavná Unie v krizi prospěla. Co vím, pokusili se zakázat uzavření hranic. To bylo před dvěma týdny. Minulý týden nás odsoudili za odmítnutí povinných kvót, že nechceme přijímat nelegální migranty. A teď navrhují, abychom debatovali o oxidu uhlíku. Tak to je opravdu neuvěřitelné.

A nejen to. Koronavir bohužel pomáhá maskovat hanebnosti i v jiných oblastech. Při březnovém jednání Evropské rady rakouský ministr zahraničí Alexander Schallenberg spolu se svým maďarským kolegou Péterem Szijjártóem navrhli, aby Evropská unie, aby vojenské lodě členských států vyslala na pomoc Řecku při odrážení pokusu migrantů o další vylodění na řeckých ostrovech. A návrh byl v hlasování odmítnut. Podpořilo ho pouze Maďarsko, Rakousko, Polsko, Řecko, Bulharsko a Rumunsko. A Česká republika tento návrh nepodpořila. Vláda Andreje Babiše z hnutí ANO, ČSSD za podpory KSČM nepodpořila návrh rakouského a maďarského ministra zahraničí, abychom vyslali pomoc Řecku, chránit hranice s Tureckem proti nájezdu nelegálních migrantů. Na základě toho se rakouský a maďarský velvyslanec při Evropské unii pokusili dosáhnout alespoň toho, aby lodím pod vlajkou Evropské unie bylo zakázáno přivážet migranty vylovené na moři do přístavů členských států, pokud si to jejich vlády nepřejí. Při závěrečném jednání ve výboru stálých zástupců COREPER byla ovšem i tato iniciativa odmítnuta. A já se veřejně ptám, pane premiére (otáčí se k vládní lavici), pan premiér sedí za mnou, proč vaše vláda odmítá pomáhat Řecku v obraně schengenských hranic před migranty a tureckou agresí? Proč zástupci České republiky hlasují proti takové pomoci? Proč vaše vláda lže a tváří se, jako že migranty nechce, a ve skutečnosti boj s migrací na evropské úrovni prokazatelně bojkotuje?

Vážené dámy a pánové, epidemie zcela určitě brzy pomine. A já jsem optimistou. A buďme optimisty. A buďme solidární, pomáhejme si. Pomůže i dobré slovo mezi občany. Ale škody na všech úrovních bohužel zůstanou a následky ponesou v prvé řadě prostí občané.

Vrátím se k otázce strategie České republiky k překonání krize. Je jasné, že současná krize zdravotní bude přerůstat v krizi ekonomickou. S významnou pravděpodobností přeroste v krizi bezpečnostní, potravinovou, energetickou a geopolitickou. A já jsem podal předminulý týden interpelaci na ministra zemědělství Tomana s dotazem, jakou má vláda připravenou strategii na zajištění potravinové bezpečnosti a soběstačnosti České republiky. To jsme také od vlády zatím neslyšeli.

Pane premiére, já musím říct, že je to velice důležité téma, protože my nejsme kvůli vstupu do Evropské unie soběstační ani ve vajíčkách, ani v mléku, ani v hovězím, ani vepřovém, ani kuřecím, ani v ovoci a zelenině. Musíme dovážet i brambory, mrkev, cibuli, petržel, celer. Ale pakliže bude - proto taky ty ceny jsou tak vysoké. A teď hrozí, že v západní Evropě bude pokračovat krize. A co se stane, když k nám nebudou dodávky těchto komodit? A jak víte, není to výmysl tady Tomia Okamury, ale i dovozci ovoce a zeleniny už veřejně upozorňují, uplynulý týden, že hrozí nedostatek ovoce a zeleniny v České republice. Přitom my sami vlastní nemáme, protože na deseti procentech plochy se pěstuje řepka, na dalších plochách jsou solární ostrovy a podobně, solární celky atd.

Takže já čekám už dva týdny na odpověď od ministra zemědělství Tomana, ale uvítal bych odpověď od vás, jaká je tedy vůbec strategie vlády, jestli vůbec nějaká, protože jestli teď se nezačne už nad tím uvažovat, teď, v tomto okamžiku, a jestli se nezasadí tyto plodiny u nás v České republice, tak hrozí skutečně potravinový problém, pakliže bude v západní Evropě, tam na těch trzích, co k nám exportují, pakliže tam dojde k nějakým problémům.

Pokud máme skutečně hájit zájmy České republiky, musíme dnes rozhodovat o základní otázce a tou je členství naší země v současné Evropské unii. Zůstat znamená zničit státnost České republiky a znamená zánik našeho národa v multikulturní tyranii. Odejít znamená přežít. Je jasné, že nebudeme sami, a k odchodu se chystají další země. Kdo to nevidí, je politicky slepý. Zatím v této vládě bohužel vidím pouze velký strach si to přiznat a také otevřené podvolení postupnému zániku země a národa. To je dnes základní strategická otázka, základní otázka nového rámce ukotvení České republiky v Evropě, kde dojde k následným krizím. A právě o tom mluvím v souvislosti právě s touto současnou krizí. Není tajemství, že hnutí SPD usiluje o odchod z Evropské unie. Pokud říkáme, že Česká republika je na prvním místě, musíme o to usilovat.

Na závěr mi dovolte znovu poděkovat všem občanům, ať už profesionálům, tak lidem z ulice, kteří pomáhají, ale i těm, kteří trpělivě dodržují a respektují stávající opatření. Děkuji vám všem. Přeji jim hodně zdraví a chtěl bych požádat všechny občany, pokud nakupujete, podpořte české podnikatele. Podpořte své živnostníky prodávající přes okénko nebo dovážkou. Chci popřát také všem hezké Velikonoce. Mějte se hezky.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Nyní s přednostním právem pan místopředseda Fiala. Připraví se paní předsedkyně Pekarová Adamová.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Vážený pane předsedo, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení členové vlády, naposledy, když jsme se tu sešli, tak jsem svoje vystoupení shrnul do několika málo vět, konkrétně patnácti. Chtěl jsem tím dát najevo, že chápu, že je potřeba jednat rychle a že ani já, ani Občanská demokratická strana a nakonec ani nikdo z opozice nechtěl zdržovat ani o jednu minutu navíc.

Dnes je samozřejmě také stále potřeba jednat rychle, ale je potřeba jednat i rozumně. Po měsíci je konečně čas, aby se ta překotnost začala vyvažovat jasným plánem, jak dál. Lidé v České republice jsou odpovědní občané, snášejí těžké časy skutečně obdivuhodně, ale je potřeba a je načase jim dát jasný plán, jak půjdeme dál. Překotnost a improvizace, která možná byla v těch prvních dnech a týdnech pochopitelná, ta už musí skončit. Máme za sebou prakticky celý měsíc, kdy se náš život soustředil na jednu nejdůležitější věc - jak zpomalit šíření pandemie, jak ji zpomalit za každou cenu. A byl to správný cíl. Proto když vláda přicházela s restrikcemi, my jsme vládu podporovali. Proto když vláda uzavřela celou naši zemi, my jsme vládu podporovali. Proto jsme vyzývali lidi k disciplinovanosti, odpovědnosti, toleranci a vzájemné pomoci. I proto se lidé spojili. A i proto vláda měla pro své kroky podporu těch i od těch, kteří ji za normálních okolností nevěří, a proto jsme to nějak společně v té první fázi také zvládli.

A když jsme viděli, že vláda nestíhá připravit ekonomický záchranný plán, tak jsme podali pomocnou ruku a tři čtvrtiny, minimálně tři čtvrtiny z návrhů, které jsme schvalovali naposledy a které jsou tady dnes na stole před námi připraveny, nejprve do veřejného prostoru položila na stůl opozice. A dokonce jsme spolkli i některé nepříjemné věci, například to, že tyto naše původní návrhy vláda předkládala zbytečně pomalu, nepochopitelně osekané, a vždy jsme vládě naprostou většinu věcí podpořili. A dokonce jsme u toho poslouchali, že máme být zticha.

Ale období této tolerance končí. A musí skončit. Končí období, kdy vláda dostala od nás svého druhu bianko šek. Dosud jsme to zvládali, a přiznejme si, že jsme to zvládali díky obětavým lidem v první linii, díky odpovědnosti a obětavosti občanů, díky svépomoci lidí, kteří zajistili roušky a další ochranné prostředky. Vláda ale už teď nevystačí s PR o rouškách, které si lidi sami ušili. A ani pan premiér se nemůže tvářit, jako by šití roušek sám vymyslel. Abychom znovu nastartovali Českou republiku, abychom si poradili s následky této krize, tak toto už stačit nebude. A není možné dál pokračovat tak, že jeden den se mluví o pokračování přísných restrikcí, o zavírání hranic na roky, třeba dva, a za pár dní slyšíme, že je potřeba kdeco uvolňovat a naši zemi promořit.

Není možné, aby se o tomto členové krizového štábu a vlády dohadovali veřejně a aby se takové závažné strategie a úvahy o tak závažných věcech lidé a Parlament dovídali z médií. Není možné, aby se lidé z médií dozvídali, co kdy znovu otevřeme, vždy podle toho, kdy a jak si chce předseda vlády udělat titulek v médiích. Není možné, aby předseda vlády lidem oznámil "jdeme otevírat", a šéf krizového štábu kontroval - "ani za nic". Není možné, aby hlavní expert krizového štábu a vlády oznámil "jdeme promořovat", a předseda vlády mu vzkázal - "ani za nic". Nelze navrhovat takovou pomoc živnostníkům, za kterou se musí vláda do 24 hodin omlouvat. Není možné, aby se vláda pokoušela protlačit v nouzovém režimu zákony, které s koronavirovou krizí vlastně vůbec nesouvisí. A nelze nemít plány a nelze také ignorovat debatu s opozicí.

Na tomto místě musím vládě připomenout, že kdyby poslouchala opozici a kdyby se netvářila povýšeně, tak jsme tady v této Sněmovně na konci ledna měli řádnou debatu o nástupu pandemie a mohli jsme být na začátek krize lépe připraveni a mohli jsme být lépe vybaveni a nemuselo se tolik improvizovat. A i proto dnes od vlády žádáme plán. A nežádáme plán jenom jeden.

První plán, který máme právo žádat od vlády, to je plán na obnovování svobod, na znovunastartování naší země. Velmi podporuji, abychom postupně naši republiku vraceli k normálnímu životu, abychom zapínali to, co bylo vypnuto, ale zatím jenom poslouchám jakási náhodná prohlášení, např. jak budou žáci ve školce nebo na prvním stupni školy sedět metr od sebe, a ne dva, jak to bylo ještě nedávno, ta potřebná vzdálenost. A jak toho dosáhneme? Toto není plán. To jsou improvizace. Improvizace, které jako by byly vytrženy z praktického života a ze zkušeností, které se školami a s dětmi máme.

Já mluvím o přesném plánu, jehož součástí musí být to, jak ochráníme ohrožené skupiny, jak a koho a za jakých okolností budeme postupně vracet do normálního života a taky podle jakých kritérií, protože kritérium, že třeba premiér jde do televize a chce něčím zaujmout, to není žádné kritérium, to není žádný plán, to není něco, co nám bude stačit. Velmi podporuji, abychom plánovali znovunastartování naší země, ale chci u toho slyšet kritéria, například i plán testování. To je podle odborníků základní podmínka. A slyšíme odborníky, že říkají, že to testování je nedostatečné a že ten plán zatím chybí. Takže tato podmínka není splněna, protože ty údaje, se kterými jsme denně seznamováni, jsou do jisté míry zkreslené, ono je tam korektně řečeno, to nejsou počty testovaných, to jsou počty testů a to je něco, to je něco úplně jiného.

Lidé, kteří poskytují různé druhy služeb, provozu živností, mají právo vědět, co vláda plánuje. Mají právo vědět, jak dlouho nebudou moci vykonávat svoji činnost. Mají právo vědět, s čím musejí počítat. A vláda odpovědná Parlamentu má s takovým plánem přijít sem a přinejmenším nás má informovat. Není to žádný požadavek, který by nebyl realizovatelný. Vlády v jiných zemích s takovými plány přišly, takové plány jsou tam veřejně známy a podle takových plánů mohou potom společnosti, veřejnost, všichni postupovat.

A druhý plán, který by měla vláda chystat, a dámy a pánové, tady jsem realista a vím, že takový plán nemohla vláda předložit dnes, ani to po ní nechci, ale vyzývám vládu, aby třeba do dvou tří měsíců předložila plán, který bych nazval nové malé programové prohlášení vlády - aktualizované priority. Protože je jasné, že jejich dosavadní politika, politika, kterou vláda dělala do vypuknutí krize, je nyní absolutně nepoužitelná a není možné, aby vláda existovala v nějakém nikomu a ničemu nezodpovědném modu další rok a půl. To je naprosto vyloučeno. Takže očekávám v nějaké dohledné době, samozřejmě v řádu měsíců, i to, že vláda přijde s nějakým novým malým programovým prohlášením. Ale to, co bych očekával už dnes a co jsme zatím neslyšeli ve vystoupení pana premiéra, je plán pro další týdny a měsíce.

Ke konkrétním vládním návrhům, kterými se dnes budeme zabývat na této a další schůzi, hlavně na té další schůzi, se podrobně vyjádří moji kolegové. A já chci velmi požádat vládu, aby vzala v úvahu námi podanou ruku, nejen Občanské demokratické strany, ale většiny dalších opozičních stran, a vzala v úvahu i to, že více návrhů tady má podporu celé opozice. Ale vyzývám také vládu, aby co nejdříve přišla do Sněmovny s projektem obnovování svobod a nastartování naší země. Lidé si zaslouží vidět perspektivu. Lidé potřebují vidět celkový obraz a my jako opozice se chceme na té definitivní podobě podílet, a chceme se na ní podílet i proto, abychom se za ni mohli postavit, abychom mohli obnovovat normální život v naší zemi s porozuměním a podporou občanů. Prodloužení nouzového stavu bez vysvětlení, k čemu je konkrétně potřeba, bez objasnění, k čemu ho vláda potřebuje, jaké kroky se chystá udělat, takovéto prodloužení - ještě navíc na měsíc - je mimořádně problematické. A pokud vůbec máme za těchto podmínek souhlasit s prodloužením nouzového stavu, aniž opravdu víme, k čemu ho vláda potřebuje, tak to můžeme udělat jen na nezbytně krátkou nebo nezbytně dlouhou dobu, což jsou dva týdny. Ale chci tady říct, že v tomto modu, v této podobě bez plánu je to naposledy. Vláda musí ukončit chaotické období veřejně sdělovaných, vzápětí popíraných nebo korigovaných nápadů a představit jasné kroky, co bude dál. Zatím jsme žádný jasný plán neslyšeli, neslyšeli jsme ho ani dnes. A tímto způsobem se nedá postupovat dál.

Dámy a pánové, máme za sebou sice náročnou, ale pořád ještě snazší část cesty. Měli jsme kus štěstí, lidé v první linii, lidé v dalších službách pracovali a stále pracují s obrovským nasazením. Většina občanů je odpovědná, disciplinovaná. A to na tu první fázi, na tu první část cesty, na to vypnutí naší země, na tuto část to stačilo. Ale na druhou část cesty, na bezpečné, inteligentní a organizované nastartování to stačit nebude. Vláda musí předstoupit před nás a před občany s plánem, scénářem, itinerářem, nazvěte to, jak chcete, ale něco takového musí být na stole. A my jsme připraveni. Jsme připraveni jako doposud na konstruktivní debatu, a pokud zde bude jasný a dobrý plán, jsme připraveni také na podporu této náročné operace v dalších týdnech a s velkou pravděpodobností i měsících. Takový plán ale chybí, neslyšeli jsme ho ani dnes a vláda ho dluží. A dluží ho nejenom nám, ale dluží ho především veřejnosti.

Děkuji za pozornost.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji. A jako další s přednostním právem paní předsedkyně Pekarová Adamová. Připraví se pan ministr Hamáček.

 

Poslankyně Markéta Pekarová Adamová: Vážený pane předsedo, vážené paní poslankyně, páni poslanci, vážená vládo, milá veřejnosti, já bych chtěla začít poděkováním, poděkováním všem občanům České republiky, kteří velmi trpělivě dodržují veškerá nařízení a opatření, která významně zasáhla do jejich práv. Většina, naprostá většina se opravdu v této těžké situaci semkla a chová se velmi zodpovědně a patří jí za to náš velký obdiv a s pokorou za to velmi děkuji.

Ta trpělivost ale samozřejmě nemůže být bezedná. A k tomu, aby i nadále lidé takto spolupracovali a byli takto zodpovědní, mají také právo vědět, co bude dál, jak se situace bude vyvíjet. A byť by samozřejmě ta budoucnost byla v mnohém ještě stále zakrytá pochybnostmi a byla ve své podstatě jenom v možných variantách, tak je fér a je v tuto chvíli nutné to veřejnosti sdělit. Můžeme tomu říkat jakkoliv, ale já bych to nazvala tak, jak k tomu přistupují v okolních zemích, v Německu a v Rakousku, exit strategy, tím exitem, nebo respektive návratem k běžnému životu, na který jsme byli zvyklí. Ta cesta samozřejmě nebude jednoduchá a určitě bude ještě dlouhá. Ale ve chvíli, kdy před nás předstupuje vláda s žádostí o prodloužení nouzového stavu o 30 dní, tak bych naprosto očekávala, že součástí této žádosti bude právě i takto detailní zdůvodnění, tato strategie.

Bohužel, byť jsem velmi pečlivě poslouchala pana premiéra, na celou řadu otázek, které si veřejnost klade, které si klademe určitě i my všichni, jsme odpovědi nedostali, a naopak v mnoha případech bych řekla, že v posledních dnech jsme víc a víc znejisťováni, protože opravdu ta vyjádření jednotlivých ministrů, členů Ústředního krizového štábu, jako je pan Prymula, jsou odlišná. Liší se zcela diametrálně.

Ten první požadavek, o který vás tady chci požádat, je, prosím, zveřejněte tuto strategii, podle které teď budete postupovat, podle které, doufám, a myslím si, že je to přirozené pro krizové řízení, snad už postupujeme nějaký ten týden.

Nouzový stav tady teď chceme prodloužit. Jak to tedy fungovalo doposud? Protože pokud vezmu v potaz, že teprve včera, což je 37 dní od prvního nakaženého v České republice, ministr zdravotnictví ustavil odbornou skupinu epidemiologů, jak tady zaznělo v řeči premiéra a jak jsme se dozvěděli i v médiích, tak se potom ptám: proč až tak pozdě? Jak fungovala rozhodování o jednotlivých opatřeních a všech dalších věcech do té doby? To mi rozhodně na klidu nepřidává a myslím si, že ani nikomu ve veřejném prostoru, nikomu z občanů. Myslím si, že klíčem k tomu, abychom vyšli z této krize a abychom z ní opravdu vyšli nejenom poučeni, ale také posíleni, je férově a pravdivě, ale také úplně informovat. Informovat o tom, co všechno se má dít a proč se tak děje.

Vy jste dnes, pane premiére, řekl, že po Velikonocích vláda zasedne a můžete představit scénáře. Já se ptám: proč až po Velikonocích? Jak to, že už dnes je tady nemáte? Jak to, že už teď vláda po těch všech zasedáních, která má skoro každý den, nepřichází právě s těmi scénáři? Mimochodem přesně při minulém jednání Sněmovny jsme o toto žádali a opakovaně o to žádáme i na našich schůzkách, které proběhly. Takto to vypadá, že více než plán vládne celé té situaci chaos.

Protichůdnost jednotlivých vyjádření tedy na klidu nepřidá a v tomhle bychom se také mohli inspirovat, protože v Německu má vláda ve strategii jasně zadanou mlčenlivost do chvíle, než začne vždycky jednotlivou věc uvádět v život. Tedy jinými slovy, nesdělují se veřejnosti jenom názory, podněty, nesděluje se jí nějaký nápad, ale sděluje se jí až to rozhodnutí, které je platné a které skutečně chtějí uvést v život. Každé takové rozhodnutí by mělo být jasně odůvodněno, proč je potřeba, proč je nezbytné a jak je provázáno s krizovým plánem. To jsou základní otázky, které musí být zodpovídány okamžitě s tím, když se jakékoliv nařízení vydává. Tohle není možné podcenit a tohle je přesně to, co vede k důvěře lidí, že jejich trpělivost má pokračovat a že skutečně se mohou spolehnout na to, co bude.

Myslím, že teď nás napadá, celou řadu z nás, ohromné množství otázek. Já bych chtěla alespoň některé z nich tady slyšet zodpovědět. Myslím si, že na to má právo zejména veřejnost a že k prodloužení nouzového stavu musíme vědět, nač jej vláda chce použít. Pokud by to mělo být tak, jak slyšíme z médií od ministra vnitra pana Hamáčka kvůli nákupu ochranných pomůcek, aby mohl pokračovat i nadále mimo režim zákona o zadávání veřejných zakázek, tak nabízím řešení. Nemusíte v tuto chvíli prodlužovat nouzový stav, nemusíme jej tady mít dalších 30 dní, stačí upravit tento zákon. Ve zrychleném řízení jsme schopni teď předkládat - nebo jste schopni jako vláda, protože to může jenom vláda v tuto chvíli, tak jste schopni předkládat celou řadu zákonů. Pojďte tedy předložit i takový, který tohle konkrétní opatření vyřeší, který tady v tuto chvíli nabídne východisko. My se rádi sejdeme a rádi takovouto novelu podpoříme. Velice rádi. Pokud je to ten hlavní důvod, tak máme řešení. Pokud jsou další důvody, tak ale chceme znát jejich jasnou charakteristiku, chceme je slyšet.

Slyšeli jsme mnohé o chytré karanténně - jeden z příkladů toho, jakým způsobem vláda tedy počítá v dalších týdnech zacházet s pohybem lidí. Zatím máme ale velmi málo informací o tom, jak přesně bude vyhodnocovat fungování, které započalo v rámci testovacího režimu na jižní Moravě. Chceme tedy vědět, jak to vypadá v současné chvíli, jak vypadá ta fáze, která už probíhá. Chceme znát jasné záruky, že opravdu bude tato karanténa jenom dočasná, s těmi daty, která se sbírají, bude nakládáno naprosto citlivě dle zákona a že skutečně nebude v tuto chvíli žádná pochybnost veřejnosti nad tím, že by mohla být jakkoliv zneužita. To je jedna z otázek, která určitě řadu lidí napadá.

Chceme vědět, jak pokračuje plánování v oblasti zdravotnictví. To je teď samozřejmě jedna z těch hlavních oblastí, na kterou upínáme všichni zrak. Jak to bude pokračovat dále s pacienty, kteří nejsou teď tedy pozitivní, co se týče koronaviru, ale kteří mají jiné zdravotní problémy. Není tady méně lidí, kteří by potřebovali zdravotní péči kvůli infarktům, kvůli rakovině a dalším velmi závažným nemocem. Tato péče se zatím přesunula do takového nouzového stavu též, to znamená, že se řeší opravdu jenom to nejakutnější. Ale my teď potřebujeme znát, jak to bude dále s pacienty, kteří potřebují tuto pomoc, kdy se začnou rušit restriktivní opatření, která se týkají třeba rodiček, jak to bude vypadat s preventivní péčí. Nesmíme také zapomínat na to, že pokud ji teď budeme dlouho odkládat, tak do budoucna tím vytváříme velký problém, protože těch nemocí určitě neubude. Pojďte nám na toto dát jasnou odpověď.

Řekněte, jak chcete chránit rizikové skupiny. Nejsou to jenom podle věku senioři, ale jsou to lidé, kteří mají nějaká chronická onemocnění, kteří mají sníženou imunitu. Víme, že tohle je velký problém, a jak tedy chcete k nim přistoupit? Ve chvíli, kdy od části vlády slyšíme, že by se mělo začít s imunizací, s tzv. promořováním, tak od druhé slyšíme, že nikoliv. Ale v případě, že k tomuto budeme tedy nakonec přistupovat, jak to konkrétně bude s ochranou rizikových skupin? Jak to bude fungovat?

Lidé se potom samozřejmě velmi obávají a tyto obavy je potřeba rozptýlit. Jak to bude tedy s ochranou i všech dalších skupin obyvatel, co se týče ochranných pomůcek? V jednu chvíli byla informace, že se budou rozesílat roušky. Platí to stále ještě? Byly vůbec distribuovány některé z nich, anebo se od toho ustoupilo? Jak to vypadá s dalším uvolňováním restrikcí, které se týkají každého z nás, každého běžného života, co se týče škol, co se týče otevření hranic? To jsou zásadní otázky, které si lidé kladou.

A samozřejmě testování a počty otestovaných osob. Také se liší výrazně sliby od reality, protože pokud se podíváte do starších vyjádření, která byla v médiích, tak ještě na konci minulého měsíce byl příslib 10 tisíc, a nakonec až dokonce 20 tisíc testů denně. Zatím se k tomuto číslu neblížíme, jsme ani ne na polovině. Kdy tedy bude dosaženo tohoto konkrétního slibu v oblasti testováním, kdy už tedy se můžeme spolehnout na to, že ta realita se bude blížit k těm slibům?

Domovy pro seniory. Jedna z oblastí, která zůstala velmi podceněna. Až po mnoha týdnech docházelo k vybavení těchto zařízení ochrannými pomůckami a mnohá z těch nařízení, která byla domovům pro seniory následně, až když se ukázalo, že i tam se objevila nákaza a začali umírat lidé, tak začala být ta opatření, která měla být v nich provedena, nařizována, ale byla často mimo realitu proveditelnosti. Opraví to tedy ti, kteří je vydali? Opraví to Ministerstvo zdravotnictví tak, aby vůbec bylo možné je skutečně dodržet, a pomáhá tak, aby v těchto domovech se dále nešířila nákaza a aby ti nejzranitelnější nebyli i dále jí vystaveni? Mnohé obce se teď snaží a velmi suplují právě v této oblasti stát. Jsou příklady obcí, které vlastními silami zajistily laboratoře na testování personálu v domovech pro seniory. Snaží se všelijak sehnat materiál, který je k tomu potřebný, snaží se pomoci tak, aby tedy lidé nemuseli mít takový strach. Strach je totiž v tuto chvíli to, co nás paralyzuje, a je zcela pochopitelný, ale my musíme dělat všechno pro to, aby tedy nepokračoval v těchto zařízeních takovýto vývoj.

A v tomhle směru opět jsou rozdílná vyjádření jednotlivých představitelů vlády. Něco jiného říká paní ministryně Maláčová, něco jiného pak říká pan ministr zdravotnictví. Jeden chce testovat úplně plošně, druhý říká, že to není možné. Jeden říká: senioři mají být v nemocnicích, i když mají lehký průběh. Druhý říká: to není možné. Mohli byste se prosím nejdříve, než začnete mluvit veřejně do médií, o těchto věcech nejdříve domluvit mezi sebou? Protože jakmile to neděláte, jakmile se nedohodnete a působíte takto, tak tím tu trpělivost lidí skutečně zkoušíte a tím velmi hazardujete s tím, jak nadále budou schopni dodržovat ta opatření, a mezi lidmi pak roste zbytečně další strach a obavy.

Protichůdných vyjádření by byla celá řada dalších. Takže já jsem tady uvedla jenom některé z příkladů. Já se proto tedy chci znovu dotázat na tu strategii. Chci požádat o to, abyste nám ji předložili, abyste alespoň řekli, podle čeho budete pokračovat a jak konkrétně hodláte vyhodnocovat, že kroky, které děláte, jsou úspěšné. Na základě jakých parametrů? Odhalte také, kdo konkrétně se podílí na rozhodování o těch jednotlivých krocích v odborné sféře, to znamená, kdo jsou ti odborníci, se kterými se radíte v rámci epidemiologických plánů, když už jste je tedy až včera ustanovili. Myslím si, že v tomto směru buďto byste měli uvést na pravou míru, že už do té doby s nimi spolupracujete opravdu na denní bázi, anebo jste... a byl to tedy jen přeřek, který tady zazněl, anebo je opravdu představte a řekněte, jak budete dále pokračovat.

Já chci poděkovat všem, kteří se v této nelehké situaci ocitají nejenom v první linii, ale i všem rodičům, kteří teď pečují o své děti doma a zastávají úlohu školy, kteří se snaží pečovat i na dálku třeba o své prarodiče, o své starší rodiče. Je to pro všechny nelehká situace. Děkuji jim za tu trpělivost, kterou stále mají. Ale aby mohla pokračovat dále, tak prosím vládu o to, aby seznámila s tou exitovou strategií všechny občany, aby dnes při prodlužování nouzového stavu to sdělila Sněmovně. My jsme ochotni ve chvíli, kdy bude zodpovězeno na tyto dotazy, podpořit prodloužení nouzového stavu o nezbytně dlouhou dobu, za kterou rozhodně nepovažujeme měsíc, ale bez problémů jsme schopni podpořit, pokud bude zodpovězeno, prodloužení o čtrnáct dnů, nebo do 30. 4. Ale myslím si, že v tuto chvíli dávat delší čas není nutné. My jsme ochotni se kdykoliv znovu sejít a rozhodovat o tom znovu. Mimochodem máme řádnou schůzi svolanou, takže na ní je bez problému možné takovýto bod zařadit. A není nutné v tuto chvíli prodlužovat až o třicet dní. Je ale nutné zodpovědět na celou řadu otázek, které visí ve vzduchu nezodpovězeny.

Děkuji za pozornost.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji. Nyní s přednostním právem je na řadě pan ministr, poté pan místopředseda Filip. Pánové se dohodli na prohození v pořadí, protože pan místopředseda bude řídit schůzi. Tak prosím, pane místopředsedo.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Vážený pane předsedo, členové vlády, paní a pánové, dovolte mi, abych řekl pár slov k návrhu vlády o prodloužení nouzového stavu v České republice.

Pohybujeme se v systému ústavního zákona, který přenáší odpovědnost vlády na celou Poslaneckou sněmovnu, protože naším rozhodnutím už to nebude jenom vláda, která bude odpovědná za rozhodnutí, která se týkají všech občanů České republiky, a bude to odpovědnost nás všech. A je to tak dobře, protože samozřejmě ta doba trvání nouzového stavu znamená, že se lidé ptají na čím dál více otázek. Pravda je, že je naší povinností na ně odpovídat. Na druhou stranu bychom si ty otázky měli odpovědět sami mezi sebou, a některé otázky, které tady padly předtím, mě trochu zarážejí, protože na řadu těch otázek odpovídá Národní pandemický plán, který byl schválen v roce 2011 a který platí. Můžeme se ale ptát, jestli vláda připravuje jiný, jeho změnu, upřesnění apod.

Pohybujeme se ve stavu, který ukazuje na jednotlivá rizika, která tady při pandemii hrozí. A ta rizika můžeme rozdělit na rizika zdrojů, trasování a také na tu nákazu, která se objeví v České republice. Tady je potřeba říct, že ten Národní pandemický plán byl plněn, a jsem rád, že vláda přistoupila k těm opatřením včas a řádně, i když jsem s řadou věcí úplně nebyl srozuměn, usiloval jsem - a nejen já, ale celá naše politická strana usilovala o to, aby některá opatření byla mnohem přísnější.

Já řeknu konkrétní příklad, který samozřejmě vzbuzuje velké kontroverze, a to je otázka pendlerů a přestupování českých hranic ze zahraničí a do zahraničí, protože v našem Jihočeském kraji nebo v Plzeňském kraji a dalších z těch 119 nakažených 74 jsou nakaženi právě těmi, kteří přecházeli státní hranice buď z Rakouska, nebo z Německé spolkové republiky, s tím, že tím druhým největším zdrojem je Praha pro Jihočechy. To není žádná maličkost. A když si sledujeme trasování, tak zjišťujeme, jaké problémy nám to může způsobit. A chápu, že někteří i starostové malých obcí se chtějí zastat svých občanů, kteří mají práci v zahraničí, ale myslím si, že my hodnotíme situaci zejména tady a pro české občany vytváříme určitý stav, který jsme schopni zvládnout, a na rozdíl od sousedních zemí to také zvládáme lépe.

Ona totiž ta nákaza samozřejmě může ustupovat, ale její ukončení, předpokládám, že bude až po vyhasnutí té nákazy, těch zdrojů, to znamená, že ukončit stav nouze budeme moci až déle než k 30. 4.

Teď mi dovolte, abych řekl ten pozitivní návrh. Že navrhuji, aby stav nouze, který vláda předkládá, byl Poslaneckou sněmovnou prodloužen do 30. 4., a to ze dvou důvodů. První důvod je ten, že většina těch ekonomických a dalších opatření, která se týkají pandemie, je směřována k 30. dubnu. A ten druhý důvod je ten, že ve chvíli, kdy neseme za to odpovědnost jako poslanci za jednotlivé politické strany, tak je na nás, abychom posoudili před 30. 4., jestli má trvat ten stav nouze a jak dlouho, jestli bude potom o třicet dnů nebo o čtrnáct dnů, a to záleží opravdu na tom hodnocení, které podle pandemického plánu nám vláda bude předkládat. Nyní je jasné i bez odůvodnění vlády, že k tomu 30. 4. tady existují důvody pro prodloužení nouzového stavu, a já to prodloužení do 30. 4. plně podporuji a navrhuji tento termín.

Dovolte mi ještě jednu poznámku. Samozřejmě se můžeme utápět v malichernostech a vyčítat vládě to nebo ono. Na druhou stranu je na nás, jako na zástupcích politických stran, kteří byli zvoleni do Poslanecké sněmovny, abychom v České republice vytvářeli prostředí, které bude směřovat k tomu, že budeme schopni kdykoliv, v kterémkoliv momentu, zvládat tu situaci tak, abychom postupovali jednotným způsobem. Chápu ředitelku krajské hygieny v Praze, že by byla pro promoření, když je to druhé největší centrum nákazy pro celou Českou republiku, ale na druhou stranu si myslím, že je důležité, aby se všichni občané cítili komfortně, abychom mohli zajišťovat i zdravotní péči, která je momentálně na okraji zájmu vzhledem k tomu, na kolik jsou ty kapacity vytíženy právě pandemií.

Jsem přesvědčen, že tím, že zvládneme nákazu, tím, že rozhodneme o prodloužení nouzového stavu, poneseme odpovědnost za to, jakým směrem se to bude vyvíjet, a také poneseme odpovědnost za to, jak brzy bude ten nouzový stav ukončen. Jsem přesvědčen, že tu odpovědnost jsme schopni unést. Děkuji vám.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji, pane místopředsedo. A poznačil jsem si návrh na prodloužení do 30. 4. v rámci rozpravy. Slovo má pan ministr Hamáček. Připraví se pan poslanec Kaňkovský.

 

Místopředseda vlády a ministr vnitra ČR Jan Hamáček: Děkuji. Vážený pane předsedo, kolegyně, kolegové, dovolte mi také pár slov k té aktuální situaci a k tomu, proč přichází vláda do Poslanecké sněmovny a žádá o prodloužení nouzového stavu o třicet dní.

Já chci jasně říci, že z mého pohledu jsme všichni v situaci, kterou neznáme. To, čemu čelíme, je největší bezpečnostní výzva pro Českou republiku od druhé světové války, a všichni se snažíme s tou situací vyrovnat a snažíme se ji zvládnout. Pokud se nás ptáte, co je cílem, tak cílem je samozřejmě zvládnout situaci a ten virus porazit. A jak to chceme dělat? Chceme to dělat tak, abychom co nejméně vystavili naše občany nějakému zbytečnému riziku. To znamená, pokud přijímáme opatření, která mohou vypadat drakonicky nebo tvrdě, tak to děláme jenom proto, abychom ten náraz epidemie rozložili v čase, a děláme to proto, abychom eliminovali či na maximum omezili náraz na náš zdravotnický systém, který má samozřejmě některé kapacity. Odborně se tomu říká nejdřív suprese, potom mitigace, ale to asi není třeba jít do detailů.

Co pro to potřebujeme? My potřebujeme, aby vláda mohla fungovat v režimu, který Česká republika a její zákony předpokládají. A vy víte, že když vláda začala reagovat na situaci, tak nám bylo často vyčítáno, že se pohybujeme někde mimo, že se pohybujeme mimo zákony, které jsou pro to napsány, jako je zákon o bezpečnosti nebo zákon krizový. Že celá řada opatření je prováděna nařízeními Ministerstva zdravotnictví podle zákona na ochranu zdraví obyvatel, a i právníci upozornili na to, že jakkoli formálně nebyl stav nouze vyhlášen, tak de facto už se v něm Česká republika pohybuje.

Vláda na to reagovala 12. března vyhlášením nouzového stavu. A já jsem si vědom toho, že ty zákony vládu omezují, a proto dnes stojíme tady v Poslanecké sněmovně a žádáme vás, abyste vyhověli žádosti vlády a nouzový stav prodloužili. My jsme připraveni samozřejmě odpovídat na celou řadu otázek, ale otevřeně řečeno, nikdo z nás nemá detailní plán A, B, C, D, jak tu epidemii zvládneme, protože ta situace se průběžně vyvíjí.

Když jsem poslouchal diskusi ve Spojených státech, tak mi utkvěla v paměti věta doktora Fauciho, což je špičkový americký expert. Říká, když parafrázuji jeho vyjádření: Jediný, kdo má nějaký plán, je ten virus. A my se musíme připravit na to, jak tomu plánu čelit a jak to zvládnout.

Takže my jsme připraveni vám vysvětlit všechno. Jsme vám připraveni vysvětlit, proč postupujeme, jak postupujeme, ale prosím, nechtějte po nás nějaký plán s postupnými cíli, benchmarky. Pan předseda Pirátů se ptá, kdy je ten bod zlomu. Na to se odpovědět dá. Ano, pokud se ukáže, že ta křivka nebude růst exponenciálně, ale že se někde zlomí a dostane se do nějaké roviny, tak to je ten moment, kdy můžeme říct ano, to nejhorší máme za sebou, a můžeme se bavit, jak dál. Ale dokud nám ty případy porostou, a zaplaťpánbůh nerostou tak jako v některých státech na západ od nás - a my samozřejmě máme ty matematické modely. Já vás chci jenom informovat, že pokud bychom rostli tempem Itálie, máme dneska 85 tisíc nakažených. Tempem Španělska by to bylo 78 a tempem Německa 52. Jsme lehce pod 5 tisíci, ukazuje se tedy, že bariérová opatření zabrala, ale současně se ukazuje, že rozhodně nemáme prostor k slavení. Jsme na začátku. Možná když si vzpomenu na projev Winstona Churchilla, je to konec začátku, ale rozhodně nejsme na konci. A čeká nás ještě celá řada výzev a celá řada opatření, která budeme muset přijmout.

Já samozřejmě velmi pečlivě sleduji situaci na západ od nás. Teď se ta situace velmi dramaticky vyvíjí ve Velké Británii, a já si myslím, že i na příkladu britského premiéra - a já mu přeji brzké uzdravení a přeji mu, aby tu situaci zvládl - se ukazuje, jak je ten virus zákeřný a že si prostě nevybírá.

Takže prosím, nepropadněme nějaké euforii, že už jsme to všechno zvládli a teď už nás čekají jenom světlé zítřky. Nikoli. Situace ještě bude složitá a touto optikou je třeba pohlížet i na případná uvolňování těch opatření. A já jsem přesvědčen vzhledem k tomu, co všechno jsem tady řekl, že prostě vláda potřebuje vědět, a nejen vláda, ale všichni ti, kteří stojí v té první linii, potřebují vědět, v jakých podmínkách se budeme pohybovat. Ten krizový zákon je psán na dobu krize a my prostě v krizi jsme.

A já respektuji to, že Poslanecká sněmovna má právo vládě nevyhovět a prodloužit to jenom na 14 dní. Dobře, tak se tady sejdeme za 14 dní znovu, tuto diskusi si zopakujeme a můžeme se bavit o tom, zda tedy těch dalších 14 dní vláda dostane, nebo nikoli. Ale já jsem přesvědčen, že pokud máme mechanismy na dobu krize, tak je máme využívat, a máme je využívat řádně. To znamená, já bych prosil, abychom nevnášeli do toho celého systému nějakou nejistotu, abychom zbytečně nerozhoupávali tu loďku, abychom neříkali jenom "my si to ještě rozmyslíme, uvidíme". Respektuji právo Poslanecké sněmovny říci, že nedá vládě celých 30 dní, že to bude pouze 14. Jsem připraven tady za těch 14 dní znovu vystoupit, zrekapitulovat to, co vláda udělala, a znovu požádat o další prodloužení.

Nicméně znovu říkám, ta situace není jednoduchá, nejsme na konci a některá velmi složitá rozhodnutí nás ještě čekají. Snažím se i jako předseda Ústředního krizového štábu komunikovat se všemi politickými silami a subjekty, snažím se vysvětlovat kroky, které děláme, a jsem k tomu připraven i do budoucna. Byl bych velmi rád, kdyby Poslanecká sněmovna vládě vyhověla, bylo by to pro nás jednodušší. Někde v nějakém rozhovoru jsem říkal, že zrušit v této situaci nouzový stav - k čemuž se Sněmovna nechystá, to nechci nic podsouvat, ale hypoteticky když se hovoří o tom, že bychom nouzový stav měli ukončit, tak to je to samé jako sebrat hasičům v půlce požáru stříkačku a nechat jim tam hasicí přístroj. To by byla obrovská komplikace.

Současně říkám, že prodloužení nouzového stavu neznamená automatické prodloužení všech těch opatření, která vláda přijala. Nouzový stav je pouze právní rámec, ve kterém se pohybujeme a můžeme pohybovat, a dává to samozřejmě vládě jisté možnosti krizového řízení. A já si myslím, že je to tak dobře, a znovu říkám, jsem kdykoli připraven přijít a skládat účty z toho, co děláme.

Byl bych rád, kdyby Poslanecká sněmovna vládě vyhověla. Jak vnímám atmosféru, to se asi nestane. Odejdeme s prodloužením krizového stavu pouze o 14 dnů, nicméně i za to případně Poslanecké sněmovně děkuji, protože to nejhorší by bylo, kdybychom opravdu o tu stříkačku teď přišli a stáli jsme bez příslušných prostředků, které potřebujeme.

Závěrem mi dovolte, abych opět poděkoval těm, kteří dnes dělají maximum pro to, abychom nápor viru zvládli, ať jsou to zdravotníci, ať jsou to hasiči, policisté, vojáci, pošťáci a všichni další, určitě jsem na někoho zapomněl, není to úmysl. Všem děkuji a společně to zvládneme. A prosím Poslaneckou sněmovnu, aby vyhověla návrhu vlády, pokud mu nevyhoví, tak aby aspoň vyhověla tomu pozměňovacímu návrhu na dobu do konce dubna. Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu místopředsedovi vlády a ministru vnitra Janu Hamáčkovi za vystoupení. A nyní mám ještě dvě, jedno s přednostním právem za stanoviska klubu pan kolega Vít Kaňkovský a poté předsedy Miroslav Kalousek, také s přednostním právem. Pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Vít Kaňkovský: Vážený pane místopředsedo, vážení členové vlády, dovolte mi, abych vás seznámil se stanoviskem poslaneckého klubu KDU-ČSL k žádosti vlády ČR o prodloužení doby trvání nouzového stavu v České republice.

Poslanecký klub KDU-ČSL je na základě dosavadního epidemiologického vývoje připraven dnes podpořit prodloužení nouzového stavu o 14 kalendářních dnů, na základě diskuse zde v Poslanecké sněmovně pak případně až do 30. dubna tohoto roku. My jsme se tak rozhodli na základě složité a důkladné diskuse v rámci našeho poslaneckého klubu, ale i s našimi odbornými analytiky. Jsme přesvědčeni o tom, že v tuto chvíli není důvod prodlužovat nouzový stav až do 11. května, byť chápu důvody, které tady zmínil předseda Ústředního krizového štábu, pan ministr Hamáček.

My jsme připraveni se kdykoli k otázce prodloužení nouzového stavu vrátit, ale jsme přesvědčeni, že je potřeba vnímat také rizika, která jsou s trváním nouzového stavu spojena. My jsme podpořili užití institutu nouzového stavu od 12. května (správně: března) a podporujeme naprostou většinu preventivních opatření, která vláda v tomto směru zavedla. V tomto nemáme žádnou výraznější kritiku. Ale nevidím v tuto chvíli důvod, a nevidí to ani moji kolegové, abychom, pokud tady máme za 14 dnů možnost se opět potkat, se na základě nových dat k záležitosti nouzového stavu nevrátili, a bude-li to nutné, klub KDU-ČSL je připraven znovu o tom jednat a případně podpořit další prodloužení. Ale není v tuto chvíli za nás důvod to dělat už teď, v tuto chvíli, protože každý den prodloužení nouzového stavu je výrazným zásahem do demokraticky fungující společnosti. Má to výrazné dopady ekonomické, sociální, ale i zdravotní.

Chtěl bych tady zmínit jeden příklad toho, jakým způsobem nouzový stav zasahuje do života české společnosti, a není to kritika, je to jenom potřeba k uvědomění si toho, jak ta situace vypadá. Není to přímo souvztažné s nouzovým stavem, ale s těmi opatřeními, která vláda v režimu nouzového stavu přijímá.

Já jsem jako lékař, a jsou na tom (stejně) i moji kolegové, dennodenně v tuto chvíli konfrontován se situací, kdy musíme rozhodnout, které zdravotní výkony jsou v tuto chvíli odložitelné a které nikoli. Vláda vydala nařízení, že máme v tuto chvíli ve zdravotnických zařízeních plánované výkony odkládat, a zase to není kritika, epidemiologický vývoj byl takový, že bylo potřeba takovýto krok udělat. A my, kteří děláme medicínu, víme, že je celá řada výkonů, které lze odložit o týden, o dva, o tři, možná o čtyři, a většině pacientů nehrozí žádná zdravotní újma. Ale pokud se ten stav bude prodlužovat déle, tak pak se již dostáváme do poměrně nekomfortní situace, a to jak po stránce medicínské, tak po stránce etické a taky po stránce právní.

A tady je potřeba vnímat obavy řady českých občanů, řady českých pacientů, kteří trpí například onkologickými onemocněními, ale týká se to také třeba kardiaků, lidí s roztroušenou sklerózou, lidí po míšních úrazech, a těch diagnóz bychom našli celou řadu. Všichni zdravotníci v tuto chvíli dělají maximum pro to, aby u žádného z těchto pacientů nedošlo k újmě. Ty zdravotní stavy jsou posuzovány velmi individuálně a snaha zdravotníků, aby nedošlo k žádné prodlevě, je tady maximální. Nicméně řada těch léčebných i diagnostických úkonů se přece jenom odkládá. A tohle nelze dopustit donekonečna. Takže i to je jeden z důvodů, proč bychom o institutu prodlužování nouzového stavu měli uvažovat i v tomto kontextu a vidět i tato zdravotní rizika. Jsou tady pacienti, které neohrozí koronavirus - nebo možná je ohrozí, ale pro ně mnohem větší ohrožení je, pokud jim nebude v určitém časovém horizontu proveden konkrétní léčebný či diagnostický úkon.

Tolik za mě jako zdravotníka k těm určitým kontextům, které je potřeba z hlediska dalšího prodloužení nouzového stavu vidět.

Také je potřeba vidět tvrdý ekonomický dopad. O tom se tady mluvilo už mnohokrát. Já nejsem ekonom, nicméně všichni víme, že to přistání po krizi z hlediska ekonomiky bude velmi tvrdé. A toto je potřeba vnímat. Není to v tuto chvíli určitě na prvním místě, ale těm rizikům, která z toho vyplývají, se opět nemůžeme vyhnout. A opět jako zdravotník si nemohu odpustit ten kontext se zdravotnictvím.

Už v tuto chvíli existují modely, které říkají, že propad ve veřejném zdravotním pojištění jenom pro tento rok bude mezi 30 až 40 miliardami korun. To je velký zásah, který v tuto chvíli zdravotní pojišťovny jsou schopny pro rok 2020 pokrýt ze svých rezerv. Ale pak tady nastává velké ale. Zdravotnická zařízení právě těmi opatřeními v důsledků koronavirové krize omezila svoji produkci, svoji výkonnost, někde až o tři čtvrtiny, v řadě zdravotnických zařízení až o tři čtvrtiny. Přitom ty fixní náklady jim zůstávají. Navíc jsou tady zvýšené náklady na léčbu pacientů s koronavirem. V průběhu dalších měsíců tohoto roku jistě některá ta zdravotnické zařízení některé výkony doženou, ale rozhodně ne do 100 %. A pak přijde ta krizová situace, která nastane někdy v červnu příštího roku, kdy těm zdravotnickým zařízením přijde vyúčtování od zdravotních pojišťoven, a v tu chvíli nastane ta kritická fáze, kdy bude potřeba nějakým způsobem těm zdravotnickým zařízením pomoci.

Já v tomto ohledu navrhuji vládě, aby se tím už v tuto chvíli zabývala a aby připravila návrh na valorizaci plateb za státní pojištěnce pro rok 2021. My jsme to s analytiky spočítali a v tuto chvíli vidíme jako potřebné, a tak to navrhuji vládě, aby vláda připravila návrh na valorizaci plateb za státní pojištěnce pro příští rok o 500 korun. To je právě ta částka, která by nám při skoro šesti milionech státních pojištěnců zasanovala tu ztrátu, která bude ve financování českého zdravotnictví. A samozřejmě ta ztráta může být ve finále ještě větší.

Takže ještě jednou opakuji, klub KDU-ČSL chce spolupracovat s vládou a spolupracuje s vládou při řešení koronavirové krize a jsme připraveni tak činit i nadále. Nicméně si myslíme, že je mnohem lepší prodlužovat nouzový stav postupně, bude-li to situace vyžadovat, než dneska schválit nějaký bianko šek, který si rozhodně nemyslím, že by vláda nějakým způsobem zneužila, ale každý den nouzového stavu, který nenastane, je pro Českou republiku výhrou.

A nyní ještě několik okruhů otázek a podnětů, které mám k vládě právě k řešení koronavirové krize.

Ten první okruh se týká té takzvané inteligentní karantény. Já jako zdravotník mohu říci, že s jejím principem v zásadě souhlasím. Je ale potřeba, aby vláda jednak velmi dobře tento projekt připravila. Vím, že teď probíhá testování. Měli bychom zítra na Ústředním krizovém štábu vidět nějaké první výsledky toho pilotního testování. Ale jsou tam i některé technické problémy, které je potřeba vyřešit.

Princip inteligentní karantény předpokládá poměrně velkoobjemové testování jednak těch vytipovaných osob, ale dále je potřeba periodicky dělat průřezové testování na vzorku populace. A opět jsme se v posledních dnech setkali se situací, kdy řada odběrových míst neměla odběrové soupravy a řada laboratoří neměla testovací kity. Tady je potřeba, aby vláda skutečně na tomto spolupracovala i s českými výrobci, protože například ty odběrové soupravy jsou schopni vyrobit čeští výrobci. A my jsme i Ústřednímu krizového štábu do té pracovní komise dali kontakty na konkrétní české firmy. Takže tady bych chtěl vládu vyzvat k tomu, aby ještě intenzivně na tomto spolupracovala, protože bez dostatečného objemu testování nemůže chytrá karanténa fungovat.

Druhý podnět a dotaz a námět k fungování chytré karantény je ochrana citlivých údajů. Je pro mě velmi překvapivé, že do té pracovní komise, která se zabývá technickými záležitostmi fungování chytré karantény, nebyl přizván Úřad pro ochranu osobních údajů. Pokud se dostáváme do citlivých údajů pacientů, byť s jejich souhlasem, týkajících se bankovního tajemství, týkajících se mobilních operátorů, pak jsou to velmi citlivá data. Všichni vnímáme mimořádnost současné situace, ale nelze za těchto okolností pominout i ochranu osobních údajů. Proto vyzývám vládu, aby člena Úřadu pro ochranu osobních údajů do té komise přizvala.

Potom bych se chtěl ještě zmínit ohledně uvolňování restriktivních opatření. Už to tady také zaznělo. Je to velmi citlivá záležitost, kterou je potřeba velmi seriózně připravit odborným zázemím vlády. Pokud my v předstihu před těmi kroky slyšíme každý druhý den a někdy třikrát za den rozporuplné vyjádření členů vlády, tak to nepůsobí na veřejnost dobře. A to říkám při vědomí toho, že veřejnost v naprosté většině podporuje kroky vlády, a to si myslím, že je pro vládu poměrně dobré vysvědčení. Ale pokud pak přijdou znejisťující vyjádření členů toho nejvyššího vedení Ústředního krizového štábu, tak to působí na veřejnost zmatečně a znejisťuje ji to.

Takže tady chci vládu vyzvat, pokud budete chystat, a my vás k tomu vyzýváme, plán uvolňování restriktivních opatření, tak mějte na paměti dvě důležité věci. Za prvé, že je potřeba je připravit po důkladné odborné diskuzi - to nemůže být prioritně politické rozhodnutí - a poté velmi dobře to komunikujte s veřejností, aby veřejnost byla nachystána na to, jakým způsobem ta restriktivní opatření budou uvolňována.

A pak je tady třeba zdůraznit to třetí. Je potřeba maximálně zajistit ochranu těch rizikových skupin obyvatel, už to tady zaznělo. Jsou to senioři, jsou to pacienti s komorbiditami, je to celá řada lidí, kteří sice nejsou vyšší věkové kategorie, ale mají celou řadu přidružených rizikových chorob. I toto je potřeba, aby vláda jasně řekla, za jakých kritérií dojde k uvolňování těch restriktivních opatření. My nemůžeme tuto společnost držet mnoho měsíců v těch tvrdých restriktivních opatřeních, ale nemůžeme je také skokově uvolnit. Je potřeba se na to připravit, dát nějakou vizi, která samozřejmě může, pokud by se ten epidemiologický vývoj negativně otočil, tak může být upravena. Ale vláda se nemůže v tomto směru zbavit zodpovědnosti a nemůže se zbavit toho, aby dala vizi občanům, jak to bude v následujících týdnech a měsících probíhat.

Na závěr mi dovolte ještě jednou zdůraznit, že KDU-ČSL je připravena spolupracovat s vládou. My jsme opoziční strana, v řadě věcí se s vládou neshodneme, ale tato doba, tato situace, je natolik závažná a natolik mimořádná, že nabízíme veškeré své síly k tomu, abychom minimalizovali následky koronavirové krize, a to jak ve zdravotní, sociální, oblasti, tak i v oblasti ekonomické. A jenom vládu vyzýváme k tomu, aby naši nabízenou ruku přijala, aby s námi komunikovala a aby ty dotazy, které k ní směřujeme, nebrala jako kritiku, ale aby je brala jako dotazy, které nezajímají jenom nás jako politiky, nás je pár, ale které skutečně zajímají širokou veřejnost.

A na závěr si i já dovoluji poděkovat občanům České republiky za to, jak zodpovědně a s velkým pochopením přijímají ta restriktivní opatření a všechno, co je v tuto chvíli omezuje v jejich běžném životě. Musím říci, že jsme to nikdo nezažili. Je to situace, která doopravdy je v našich životech poprvé, a pevně doufám, že i naposledy. Takže jim patří veliký dík. A také samozřejmě děkuji svým kolegům zdravotníkům, ale i dalším pracovníkům kritické infrastruktury, že s velkým nasazením pracují mnoho nad rámce svých běžných povinností. Patří jim za to velký dík. A také si všichni držme palce, abychom tuto bezprecedentní situaci dokázali zvládnout.

Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Kaňkovskému. Nyní pan předseda Miroslav Kalousek s přednostním právem, a tím bychom vyčerpali přednostní právo, abychom už jeli normálně v programu. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo, pane předsedající. Dámy a pánové, my jsme se gentlemantsky dohodli, že nebudeme používat faktické poznámky, tak jsem použil svého přednostního práva, ale svým charakterem v podstatě se bude jednat o faktickou poznámku, protože jsem chtěl zareagovat, požádat pana ministra Hamáčka, aby doplnil své vystoupení. Zda by nám alespoň ministr vnitra a ministr zdravotnictví mohli říct, na co konkrétně potřebují nouzový stav. Co nemohou dělat, když by ten nouzový stav nebyl. Nějakou věcnou náplň několika bodů, které nutně potřebují k tomu, aby dál pokračoval nouzový stav. Protože pan ministr vnitra řekl, že vláda nemá žádný plán, že jediný, kdo má plán, je virus, mě příliš neuklidnilo, ale snažím se to chápat. Nicméně tu věcnou náplň, nezbytnou, která by nemohla existovat bez nouzového stavu, tu bychom myslím slyšet měli.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Miroslavu Kalouskovi. A nyní pokračujeme v rozpravě vystoupením pana poslance Dominika Feriho. Máte slovo a svých pět minut, pane poslanče.

 

Poslanec Dominik Feri: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážení přítomní členové vlády, paní ministryně, pane ministře, pan předseda vlády s velkou oblibou směrem k ostatním používá slovo podraz. A já vám budu dneska vyprávět příběh o podrazu, který se stal v rámci nouzového stavu, který tu nyní chce vláda o měsíc prodloužit.

Dne 14. března vláda přijala první krizová opatření, která se týkala omezení prodeje maloobchodního, nejenom, a byla přijata podle krizového zákona. Předesílám, že tu budu vystupovat především jako člen ústavně-právního výboru, ale budu volit taková slova, aby tomu rozuměl skutečně každý, protože skutečně každý by tomu rozumět měl.

Dne 23. března vláda vzala na vědomí další balík opatření, který prodlužoval ta přijatá předchozí opatření, ale ta už nebyla vydána podle krizového zákona. Ta byla vydána Ministerstvem zdravotnictví jako mimořádné opatření podle zákona na ochranu veřejného zdraví. Možná si říkáte, jaký je v tom podraz. Proč se vláda rozhodla pro systémovou změnu?

On totiž krizový zákon v ustanovení § 36 říká, že stát nese náhradu, že pakliže nějakým tím opatřením na základě krizového zákona vám byla způsobena škoda a existuje tam nějaká příčinná souvislost mezi tou škodou a tím opatřením, tak se můžete obrátit na stát, můžete uplatnit svůj nárok a říci: státe, moje provozovna, moje restaurace byla zavřena, nahraď mi nějakou škodu. To v tom zákoně o ochraně veřejného zdraví není. Co to znamená a v čem spočívá ten podraz? Že mi tu vláda - my ne, my jako opozice ne - vláda tu říká: milí živnostníci, milí podnikatelé, na žádnou náhradu škody nebudete mít nárok. Možná dostanete nějaké držhubné za velmi prapodivných podmínek, možná dostanete nějakých pětadvacet tisíc, možná vám bude něco, nějakým způsobem vyjito vstříc, ale abyste po nás žádali náhradu škody, no tak to si můžete jít naloupat.

To je něco, co je pro nás naprosto nepřijatelné a co bude mít zásadní důsledky. Zdá se mi, jako kdyby snad vláda chtěla, aby se každý občan v této republice aspoň jednou podíval před soud jako účastník řízení. Aby se prostě o svá práva musel soudit. Ale normální není se soudit.

A jaké jsou podle mě scénáře, které mohou nastat? V zásadě jsou tři. První je ten, že se budou občané, podnikatelé, kterým byla zavřena jejich provozovna, domáhat náhrady škody podle toho ustanovení v krizovém zákoně za to první období. Další varianta je, že se analogicky k tomu budou domáhat toho nároku na náhradu škody podle zákona o ochraně veřejného zdraví, tam to ustanovení není, ale použije se tam analogie, a budou se snažit ti žalobci vlastně domoci svých práv na základě nějakých obecných právních principů, na základě nějaké ekvity, na základě nějakého vyššího pojetí vlastně nebo vnímání spravedlnosti. A myslím, že mohou být úspěšní.

Ale co je nejhorší, co může nastat a co se bojím, že nastane, tak bude to, že stát bude povinen k náhradě škody na základě zákona č. 82/1998 Sb. To znamená, bude povinen k náhradě škody na základě nesprávného úředního postupu. Protože ta opatření, která vydal pan ministr zdravotnictví zde přítomný, nesplňují náležitosti, které splňovat mají. Ten zákon o ochraně veřejného zdraví říká, že ta opatření mají povahu opatření obecné povahy. A takzvané opatření obecné povahy podle správního řádu má nějaké své náležitosti. Musí být řádně odůvodněno kupříkladu. A to rozhodně přesvědčivě odůvodněno nebylo. Dále ta opatření zasahují do základních, do Ústavou, Listinou aprobovaných a uznaných základních lidských práv a svobod. A tam se bavíme o nějakém takzvaném testu proporcionality, když ta opatření do toho zasahují. To znamená vhodnost, nezbytnost a proporcionalita, striktnost cenzu v užším slova smyslu. A tam se taky obávám, že kvůli tomu, kvůli té vyčuranosti státu, vyčuranosti vlády, nejen že podnikatelé ztratí nárok na náhradu škody, ale ještě se budou muset soudit.

A abych z toho vyšel nějak pozitivně a konstruktivně, já vyzývám vládu, aby představila jasný odškodňovací mechanismus. Aby řekla: milí podnikatelé, my jsme vám zavřeli provozovny, my vám tu škodu nahradíme. Protože jestli se to nestane, tak ti podnikatelé uplatní desítky tisíc nároků.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Pane poslanče, Sněmovna schválila pětiminutový limit pro vystoupení.

 

Poslanec Dominik Feri: Respektuji to, děkuji za slovo a věřím, že mi bude dopřáno sluchu k tomu, co jsem řekl.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Pokračujeme vystoupením paní poslankyně Jarošové, připraví se paní poslankyně Helena Válková. Paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Monika Jarošová: Děkuji za slovo. Vážená vládo, vážené dámy, vážení pánové, stojíme dnes před rozhodnutím, zda posvětíme záměr vlády a zvedneme ruku pro další prodloužení nouzového stavu v naší zemi, který je, jak se shodneme, nepříjemným zásahem do osobních svobod každého občana a který zároveň umožňuje vládě přijímat opatření, která by za normálního stavu přijmout nemohla.

Jistě se všichni shodneme, že vyhlášení nouzového stavu za současné situace je opodstatněné, protože záchrana životů a zdraví obyvatel je prioritní. V pořadí druhou prioritou však musí být ochrana našich živnostníků a malých firem, na které mají současná opatření devastační účinek. Živnostníci nemohou provozovat svoji činnost, uchází jim zisk a mohou se dostat do neočekávané a přechodné platební neschopnosti. Týká se to i příjmů velkého počtu našich obyvatel, kdy zaměstnanci jsou propouštěni nebo v důsledku zavřených škol jsou rodiče nuceni pobývat doma se svými dětmi, což vede k výraznému propadu příjmů hodně domácností. Lze přitom očekávat, že tyto krátkodobé ekonomické dopady se budou i nadále prohlubovat. Všem těmto lidem jsme povinni pomoci, a to rychle a účinně. Myslím si, že půjčky nebo odklady plateb určitě jsou dobré, problém však neřeší, jenom ho odkládají.

Vláda by podle mě v první řadě měla přehodnotit své priority v oblasti třeba státních zakázek. Zda je opravdu nutné třeba nakupovat drahé americké vrtulníky nebo posilovat drahé zahraniční mise. Pak se mi zdá neomluvitelné v této nelehké době vydávání stovek milionů na podporu politických neziskovek. Vláda by také měla, tak jak to v SPD celou dobu navrhujeme, lépe posoudit oprávněnost vyplácených sociálních dávek a přejít od vyplácení plošného k tomu adresnějšímu, které je vázané na splnění jistých podmínek, tak aby je obdrželi ti potřební, a ne paraziti. To je vyhazování peněz oknem. Já si nemyslím, že jsme v situaci, kdy si můžeme něco takového dovolit.

SPD se v současné nelehké situaci chovala vždy konstruktivně a hodláme v tom i nadále pokračovat. Proto podpoříme prodloužení nouzového stavu do konce dubna, tedy do 30. dubna, protože zdraví a ochrana občanů jsou pro nás prioritou. Ale zároveň žádáme i po vládě, aby odpovědně přehodnotila zbytečné výdaje a použila je raději na účinnou pomoc našim lidem, firmám, živnostníkům. Právě na ně totiž můžeme být všichni právem hrdi, jak skvěle tuhle blbou situaci zvládají, s tolika omezeními. A přeji nám všem, ať se nám život co nejdřív vrátí do svých kolejí, na které jsme zvyklí. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k vystoupení. Nyní paní poslankyně Helena Válková, připraví se paní poslankyně Richterová. Paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Helena Válková: Děkuji, pane místopředsedo. Milé kolegyně, milí kolegové, i já jsem hrdá na jednu oblast, která tady ještě nebyla zmíněna, a jsem ráda, že mám možnost vystoupit nejenom jako poslankyně, ale i z pozice zmocněnkyně vlády České republiky pro lidská práva, protože tato oblast spadá do mé gesce. Je to celý neziskový sektor. A úmyslně říkám celý, protože každý, možná na nějaké výjimky, se snaží teď i zvážit, jestli nemůže orientovat svoji činnost jiným směrem, směrem, který by pomohl řešit současnou situaci. Neziskový sektor pomáhá, pracuje tam, kde stát potřebuje - a všichni jsme teď slyšeli, kde všude stát potřebuje. Zatím tedy bohužel nezaznělo úplně jasně, takže já se pokusím nahradit to, co tady zatím jasně nezaznělo, jak moc neziskový sektor nyní potřebujeme.

Jsou to oblasti, které na první pohled, když odmyslím samozřejmě od pomoci nemocným, hospicová péče, zdravotně postiženým občanům, seniorům, kde velmi obětavě a profesionálně vystupují organizace jak sdružené pod Charitou, tak organizace sdružené pod různými asociacemi, Život 90, podívejte se na jeho Facebook, na jeho webové stránky. Jsou tam stovky aktivit, které nabízejí nestátní neziskové organizace seniorům, kteří se cítí osamělí, někdy až depresivní, právě v této situaci zatím do neurčita protahovaného stavu nejistoty a my tedy říkáme nouzového stavu. Oni to vnímají jako stav, který je opravdu pro ně velmi obtížný. V tom jim pomáhají neziskové organizace. Ale jsou zde i jiné oblasti, na první pohled ne tak zcela viditelné. Je to oblast péče o děti, které stále vyrůstají ve vyloučených lokalitách, v ohrožených rodinách, kde bez ohledu na to, jestli je, nebo není nouzový stav, tak je třeba pomáhat. Jsou to děti se zdravotním postižením do sedmi let. Já tady mám spoustu dopisů, kde se na mě obrací - Unie center pro rodinu a komunitu sdružující např. 450 nestátních neziskových organizací působících v této oblasti, komunitní centra mám pod sebou, Asociace rané péče, 42 subjektů právě poskytujících dětem do sedmi let a jejich rodinám péči resp. odbornou pomoc a podporu. Já je dávám jenom jako příklady, protože těch dopisů je opravdu hodně, kde nás informují o tom, co dělají a jakým způsobem pomáhají.

A já bych chtěla na tomto místě jim nejenom velmi poděkovat, ale současně se jim i omluvit za to, že tady slyšíme stále jenom pochvalná slova - a jistě právem - o podnikatelích, firmách, živnostnících, neslyšíme o těch, kterým nikdy nešlo o zisk, ale šlo zejména o to, aby doplňovali stát tam, kde prostě buď nestačí, nebo stačit nechce, protože si myslí, že to je oblast, kterou může přenechat neziskovému sektoru, anebo kde ví, že je neziskový sektor dokonce mnohem lepší, třeba v té oblasti duchovní péče a podpory.

Takže touto připomínkou bych chtěla nás všechny upozornit, že jsme dlužni nestátním neziskovým organizacím poděkování a podporu, která by měla být i jasná. Já jsem se několikrát obrátila jak na pana ministra Havlíčka, tak na paní ministryni Maláčovou, dostala jsem odpovědi, zda se na tyto organizace, které zaměstnávají pro určité typy činnosti nepostradatelné spolupracovníky třeba v oblasti hospicové péče, vztahují programy Antivir nebo Covid. Dostala jsem po jistých urgencích odpovědi, takže už aspoň toto víme. Ta komunikace ne vždy je úplně jasná, jako by se na ten neziskový sektor zapomínalo. Věřím tomu, že nejde o záměr, ale o typicky průvodní jev této dynamické doby, kdy všichni řešíme -

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Paní poslankyně, já vás musím upozornit, že bylo schváleno Poslaneckou sněmovnou a přijato usnesení -

 

Poslankyně Helena Válková: Dobře, takže já jen v závěru... Děkuji... Ano... (Mluví oba současně.) Já bych jenom v závěru, jestli poslední větu smím dokončit, děkuji. (Předsedající do řeči poslankyně dodává, že je tolerance sama.)

Za seniory, které také zastupuji, jak všichni dobře víte, bych chtěla zde vyjádřit prosbu, abyste byli opatrní a i přes to, co zde včera zaznělo - jistě to nebylo myšleno, že bychom měli být promořeni všichni naráz, ale velmi opatrně, tak jsem to z úst pana náměstka Prymuly alespoň já pochopila, tak abychom ten nouzový stav, když už ho neprodloužíme do 11. května, tak alespoň abychom ho prodloužili do 30. dubna a abychom s tou promořeností postupovali velmi, velmi, velmi pomalu a opatrně, samozřejmě s odborným vedením. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: (Vstupuje už do řeči.) Paní poslankyně, já jsem přehnal tu jednu větu teď. Omlouvám se teď paní kolegyni Richterové, protože s přednostním právem se přihlásil pan poslanec Jan Farský a pan poslanec Ivan Bartoš také uplatňuje své přednostní právo před svou stranickou kolegyní. Tak máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Jan Farský: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, pokusím se vám vysvětlit, proč s 30denním prodloužením nouzového stavu mám skutečně velký problém, tak velký problém, že si nemyslím, že je vůbec možné ho podpořit. Uvedu několik argumentů, u kterých budu rád, když jim doznáte slechu.

V situaci, kdy skutečně, jak vláda popisuje, se všechno mění každou chvílí, každým momentem, nikdo nemá žádný plán, což se mi nelíbí, ale tato vyjádření vlády slyším a nezbývá mi, než je brát na vědomí, tak už před nějakými 14 dny, ještě neuplynula ani polovina těch prvních 30 dní nouzového stavu, jsme slyšeli od vlády, že chce protažení o dalších 30 dní, že neví, co se bude dít, ale nouzový stav se evidentně zalíbil, tak má trvat dalších 30 dní. Ale nouzový stav je obrovský zásah do práv, do svobod každého občana a je obrovským zásahem do celého fungování společnosti. A čím déle bude trvat, tím větší škody samozřejmě způsobí. A v tu chvíli je nutné vyvažovat, je nutné balancovat. Není to jednoduché rozhodování, ale prohlašovat, že pomůže všem ve finále, celé společnosti, i těm nejohroženějším prodloužení nouzového stavu takto šmahem, prostě pravda není.

Vláda v prvních 30 dnech nouzového stavu zvládla porušit některá Ústavou zaručená práva, třeba volby, volby na Teplicku, doplňovací do Senátu. Přestože jasně zákony říkají, že je možné je posunout pouze zákonem, tak vláda je prostě posunula svým rozhodnutím. Stejně tak - a to už soudy rozhodly, že to v pořádku není - si myslím, že je hodně za hranou to, jak jsou omezena jednání zastupitelstev, samospráv, to vláda také překročila své pravomoci, a také z toho tak trochu nenápadně ustupuje, tam předpokládám, že se k soudu ani nedostane.

Skutečně těch prvních 30 dní - a vím, že je náročných, složitých, a klobouk dolů před všemi, kteří to dobře zvládají - je ale bohužel ze strany vlády dost chaotických a doplněných zmatky. Když sami členové vlády používají slova, jako že jsme ve válečném stavu, v situaci, ve které jsme nikdy nebyli, tak jsou to přesně ty chvíle, kdy má být jasné vedení, jasné vize, jasné rozhodování, a odůvodněné, a za tím si stát. Čeho jsme ale svědky? Byť je to banální umožnění seniorům nakupovat ve vyhrazených dobách, vláda dokázala během několika málo dní změnit třikrát. Jak u takového jednoduchého rozhodnutí vláda třikrát tipuje, kdy se to seniorům bude hodit nakupovat. Jak jí pak máme důvěřovat v daleko složitějších a odpovědnějších rozhodnutích? A i tam se to bohužel opakuje. Tak jsme slyšeli, že živnostníci nebo podnikatelé měli nejdřív dostat 15 tisíc, ale jen někteří, pak 25 tisíc, pak se pravidla znovu upravila a během týdne už máme několikátou verzi. Jak se v tom lidé mají vyznat? Navíc to je mnohdy prezentováno tak, že když to projedná vláda, tak už to platí, přestože rozhoduje v těch případech Poslanecká sněmovna.

Skutečně omezte, žádám vás, vládo, omezte to zmatkování, omezte ten chaos, protože ten neprospívá vůbec nikomu a jenom zatěžuje lidi, kteří už tak jsou zatíženi velkým stresem.

Tak jak to v tom vypadá, tak bohužel v těch zákazech je vláda razantní, ale v tom uvolňování a v plánech do budoucnosti už zdaleka tak výkonná není. Myslím si, že každý je připraven vzdát se části svých práv v nouzovém stavu, vyhovět tomu, že je potřeba díky nouzovému stavu zabezpečit ty nejzranitelnější. Ale opět. Uplynulo takřka 30 dní a pořád jsou problémy se zásobováním těch nejzranitelnějších ochrannými prostředky. Pořád jsou potíže v domovech důchodců. Pořád jsou potíže u zdravotníků. Ne všichni mají ochranné prostředky v kvalitě, kterou mají mít. Ale já když jsem přemlouval k tomu, že není takový problém nouzový stav posunout, tak právě proto jsem si to odůvodňoval, a myslím, že takto si to odůvodňovala většina občanů - dělám to proto, abych pomohl těm, kteří touto hroznou pandemií jsou postiženi nejvíc. Pak je ale zoufalé vidět, že přestože jsme se těch práv vzdali, tak ani těm, kteří jsou nejzranitelnější, se té maximální podpory nedostává.

Ještě jsem, musím říct, dost zmatený z toho, jak vláda striktně zakázala, zablokovala, zavřela, a pak tak po kouskách, jako bychom snad za každé uvolnění měli být vždycky speciálně vděčni a děkovat, uvolňovala. Tu, když viděla, že své sliby o tom, že každý dostane roušky a jak je bude Česká pošta doručovat, že je nesplní, tak uvolnila nákupy v galanteriích. Dobrý krok. Takže galanterie jsou otevřeny. Pak se ozvali rodiče od dětí, že jim budou chybět dětské boty na jaře, tak se uvolňuje dětská obuv. Tu se ozvou další, tak se uvolní další kousek. Ale chybí tomu logika. A přitom zasahujeme do práv jednotlivých lidí. Přitom zasahujeme a nesmírně tím poškozujeme střední třídu, tu, která je pilířem každé svobodné, demokratické společnosti. A zasahujeme tou obrovskou nejistotou. Kdyby byla jasná rozhodnutí, jasný plán, tak s tím se mnozí dokážou vyrovnat. Ale ta chaotičnost, ta je hrozná v tom, že tu nejistotu jenom prodlužuje a škody prohlubuje.

Další moment, který je, a dostal se mi od starostů, včera jim dorazilo od Ministerstva zdravotnictví, že svým rozhodnutím ruší omezení fungování Czech POINTů. Tak si představme, že například do klenotnictví nebo zlatnictví, kde skutečně nechodí hromady lidí, kde se za den otočí skutečně jenom pár lidí, tak tam lidé nemůžou si jít koupit třeba ten svatební nebo zásnubní prsten nebo nějaký šperk. Ale na Czech POINT teď už chodit bez problémů můžou? Přitom to bylo omezeno na dvakrát tři hodiny týdně. Jak se s tím vypořádali starostové, kteří prostě v první linii stojí a tu odpovědnost nesou, tak jako dokázali zajistit místo státu dezinfekci pro své občany, tak jako dokázali zajistit roušky, jako dokázal Liberecký kraj zorganizovat výroby statisíců nanoroušek pro své občany a lidi v první linii, tak tak si poradili i starostové. Prostě zavedli to, že na dveře dali ceduli: zavolejte a pak vám bude Czech POINT otevřen.

Ale proč tímto způsobem vláda rozhoduje? Přitom ten stav, který Ministerstvo zdravotnictví svým předchozím rozhodnutím zavedlo, měl končit 11. dubna. Takže nejdřív se řeklo, do 11. dubna to bude takto. A 6. dubna pak přijde příkaz starostům, ať se od druhého dne zajistí jinak? To skutečně nepomáhá. Bere to energii tam, kde ta energie pak chybí. Ta energie, která chybí k tomu, aby se pomáhalo lidem.

V materiálu, který jsme dostali, sněmovním... není to tisk, ale podklad číslo 4676, který má odůvodnit prodloužení nouzového stavu o 30 dní, je toho málo pro to, co by odůvodňovalo, že to má být zrovna 30 dní. Chybí tam data o tom, co ztrácíme tím, že je nouzový stav zaveden. Co ztrácíme, jak tady zmiňoval kolega Kaňkovský, když je přibrzděno fungování nemocnic, kdy nedochází k preventivním prohlídkám, péči, a to také se samozřejmě podepisuje na zdraví lidí a určitě i na jejich životech. To tam vůbec není žádným způsobem definováno a žádným způsobem ohodnoceno. Kolik lidí přijde o životy, protože se včas nezjistí jejich nemoci, které by jinak v normální době zjištěny byly? To se tam vůbec nedozvíme. Jenom víme, že prostě zastavili jsme celou společnost a vy se, lidé, nějak postarejte.

Takže proto, protože tam chybí jakýkoli výhled do budoucnosti, jakýkoli plán a zároveň cokoli, co by odůvodňovalo, že to má trvat dalších dlouhých 30 dní, tak proto pro takové prodloužení určitě hlasovat nemůžu a nemůžeme ani jako klub Starostů a nezávislých. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Farskému. Nyní pan předseda Bartoš ještě s přednostním právem, poté řádně přihlášená paní kolegyně Richterová.

 

Poslanec Ivan Bartoš: Z vlády zde zůstal pan ministr zdravotnictví. Možná by tu mohlo být víc lidí, protože já bych chtěl využít svého přednostního práva, nevystupoval jsem v této části debaty, a zareagovat na paní profesorku Válkovu.

Myslím si, že by mělo zaznít i to b), když zde zaznělo a). Jsem rád, že premiér, který řekl, že neví, co neziskový sektor dělá, že asi nic nedělá, se pak za to omluvil, a vlastně jsem i v určité rovině rád, že to tady paní profesorka jakýmsi způsobem uvádí na pravou míru, nebo kdybych to řekl lidově, tak žehlí. Ale my jsme si vědomi toho, že ten neziskový sektor se aktivizoval, že nad rámec toho, co je jejich třeba standardní práce, začal pomáhat v řadě oblastí, a to od pomáhání seniorům, hendikepovaným s roznosem nákupů, pomáhají potřebným, šití, distribuce roušek, dokonce ti lidé sedí nově v těch zřízených call centrech, která jsou na těch infolinkách a radí lidem. Ony zareagovaly poměrně okamžitě, neziskové organizace v tom segmentu, a pracují nezištně. Propojily lidi a snaží se aktivizovat občanskou společnost. A ta role bude stále důležitější. To je to a). To je to, za co jim děkuju, proč si myslím, že je nespravedlivé mít nějaké výhrady k roli neziskového sektoru i v jiných momentech, nejenom v období koronaviru.

Ale nezaznělo to b), co oni za to v tuto chvíli mají. A myslím si, že to je i role paní profesorky Válkové prostřednictvím pana předsedajícího, protože je nutné změnit parametry dotací, které se teď v tuto chvíli zcela mění. Neziskový sektor nedostal ještě peníze, které mu byly přislíbeny v rámci rozpočtu na tento rok, peníze na svůj provoz. Řada neziskových organizací má přidruženou výrobu, čímž vlastně hradí tu práci svých lidí. Pokud oni mají zavřenou tuto přidruženou výrobu, nemají v tuto chvíli žádné peníze, žádné to cash flow, jak s oblibou říká pan premiér. Přitom musí taky platit komerční nájmy. Takže když se zde bavíme o všech těch skupinách, a paní profesorka Válková zde vyzdvihla roli neziskového sektoru, tak já bych chtěl, aby zde zaznělo i to b) - nemusí dnes, kdy se bavíme o nouzovém stavu - ale aby skutečně bylo zohledněno to, že ty neziskové organizace potřebují peníze, které měly přislíbené na tento rok a ještě je neobdržely.

A pak to, že i ony mají praktické komerční potřeby, které jsou omezené právě tou krizí, a jsou to ty nájmy, je to možnost mít lidi v té přidružené výrobě, protože jsou tam zaměstnaní, vydělávají třeba na provoz toho kontaktního centra v danou chvíli tímto, a tyto peníze nemají, neměly žádnou vatu a ve svém rozpočtu počítaly s tou státní podporou neziskového sektoru, která v tento rok - a máme duben - ještě nedorazila. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Nyní paní poslankyně Richterová a poté pan poslanec Marek Benda. Máte slovo, paní poslankyně.

 

Poslankyně Olga Richterová: Děkuji za slovo. Já vás zdravím a současně bych ráda mluvila trošku konkrétněji, ale přece jenom i obecně, může to, myslím, zajímat nejenom pana ministra Vojtěcha, k tomu, čeho si už začínáme všímat nejenom my politici, ale naprosto běžní lidé v terénu, co jim drhne v jejich oborech. Ano, ta razantní opatření byla potřeba, ale teď už to nejde dál takhle paušálně, šmahem, až trochu černobíle.

Já dám čtyři příklady, čtyři věci z různých oblastí. Jedna věc se týká dětí z těch nejohroženějších rodin z vyloučených lokalit, druhá porodů, třetí provozoven a čtvrtá testování. Velmi stručně ke každé. Chceme na tom ukázat, co všechno v tom současném nouzovém stavu se bere černobíle a šmahem.

Ta první věc. Jak asi mnozí víte, hodně se věnuji tomu, abychom rozetnuli začarované kruhy, aby děti z rodin ze špatných podmínek vyloučených lokalit dostaly jiné šance v životě. A šmahem ministerstvo opatřením číslo 239 uzavřelo možnost poskytovat těmto rodinám podpůrné služby. Jmenuje se to sociálně aktivizační služby. Říkám to proto, že ale existuje hrozně podobná terénní služba pro jednotlivce, ne pro rodiny, a ta dál fungovat může. A to je úplná hloupost. Ty děti v těch rodinách jsou zavřené doma. Asi všichni, kdo máme teď doma děti, víme, jak je to náročné na malém prostoru spolu vydržet.

Tohle nejsou rodiny, které by to dobře zvládaly, a teď ani nemohou bezkontaktně komunikovat s těmi svými pracovníky, nebo respektive ty neziskové organizace, které tuto práci dělají, to nedostanou zaplacené. To naprosto nedává logiku. A kdyby nebyla nezisková organizace Dítě a rodina, která na to sepsala otevřený dopis, upozornila, jak hodně to nedává smysl, že teď ty rodiny, které potřebují pomoc jak s tou domácí výukou, tak třeba s komunikací s úřady kvůli dávkám a podobně, tak bychom se to ani pořádně nedozvěděli.

Takže jednak tím chci říct u tohoto bodu číslo jedna, že děkuji neziskovému sektoru, že s těmito rodinami pracuje a těmto dětem pomáhá. A za druhé, že tedy žádám samozřejmě Ministerstvo práce, aby toto opatření okamžitě zrušilo. To absolutně ničemu nepomáhá. Ale protože tady není paní... aha, objevila se paní ministryně, to je skvělé. Takže mohu požádat potom o odpověď, vážená paní ministryně Maláčová, k sociálně aktivizačním službám? To jsem opravdu velmi ráda, že jste dorazila. Tak to byl bod jedna, co nedává logiku.

Bod dva. Původně Ministerstvo zdravotnictví ponechalo výjimku u porodů, že tam mohl být doprovod jedné osoby. Za týden to ministerstvo zrušilo, potom se podařilo domluvit alespoň výjimky pro nezranitelnější ženy. Ale - smysl by dávalo nechat to na tom zařízení, ať si to každé zdravotnické zařízení podle svých dispozic rozhodne samo. Vím, že jsou tu kolegové, co budou hodně nesouhlasit, ale tohle je často i záležitost jiného nastavení v tom konkrétním zařízení, v té konkrétní porodnici. Proč by si to nemohli rozhodnout sami? Zase to bylo šmahem - všechno, nebo nic.

Třetí bod, provozovny. Jsme svědky toho, jak se lidi ptají, proč květinářství mohou mít otevřeno, proč tito ano, tamti ne. Zase, dá se to dělat obráceně. Dá se to dělat tak, že se taxativně vyjmenují ti, kteří nemohou mít otevřeno, a všichni ostatní se nechají. Další příklad toho, co by jaksi bylo v menším nebezpečí s vynecháním nějaké důležité skupiny.

A teď dám čtvrtý příklad, testování. Testování jako klíč k tomu, abychom zvládli chytrou karanténu, abychom zvládli všechno to, co přijde, protože ono toho ještě hodně přijde. Testování jako příklad také důležitého sektoru, sektoru akademického. Vědci, hrdinové se zkumavkami, pracovníci v laboratořích, ale i ti, kteří vyvíjejí nové enzymy, aby prostě to testování mohlo běžet, i když Amerika přestane vyvážet ty důležité látky -

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Paní poslankyně, i vám skončil čas pro vaše vystoupení vzhledem k usnesení Poslanecké sněmovny, takže vás musím přerušit. (Poslankyně Richterová: Přihlásím se potom později. Děkuji.) Ale jenom podruhé, protože i ta vystoupení jsou podle zákona o jednacím řádu v tomto stavu jenom dvě maximálně od jednoho.

Nyní pan poslanec Marek Benda, poté pan poslanec Petr Bendl a druhé vystoupení paní poslankyně Válkové. Pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Marek Benda: Vážený pane místopředsedo, vážené dámy, vážení pánové, hodně už toho bylo řečeno. Já bych chtěl říct jednu tezi. Vláda velmi často používá válečnické příměry, ale jenom bych byl rád, abychom si uvědomovali, že jsme ve válce s virem. Ten nás nesleduje, tomu je jedno, co máme promyšleno nebo nemáme promyšleno, ten je prostě přírodním jevem. A snaha za každou cenu nepřiznávat společnosti, co se bude odehrávat druhý, třetí, pátý den, má možná smysl ve válečných operacích, ale nemá žádný smysl v pandemii. A to je podle mého názoru to, co je dnešním problémem a kde bych chtěl poukázat na ty právní aspekty, které s tím souvisejí od začátku.

Od začátku vláda vystoupila s tím: můžeme úplně všechno, vyhlašujeme nouzový stav, nevymezujeme, jaká práva a svobody budou omezeny, později vám možná řekneme, jaká omezena budou a jaká omezena nebudou. Už to je, dejme tomu, lehce sporné, ale chápu situaci, ve které vláda byla, a chápu, že to nebylo snadné a jednoduché. Už tam se evidentně nadělaly jasné chyby, u odložení voleb už to konstatoval i Nejvyšší správní soud, a jsem rád, že konečně se podařilo po čtrnácti dnech přemlouvání přimět Ministerstvo vnitra, aby sem přineslo odložení voleb. U zákazu zastupitelstev, pokud to někdo zažaluje, podle mě bude konstatováno nepochybně také. Stejně tak neměla vláda žádnou pravomoc zákaz vycestování, překročení hranice směrem ven, vůči svému obyvatelstvu uplatnit. To je jasné a zřetelné, tam nemá vláda žádnou možnost omezovat cestu na území jiných států. Ty to samozřejmě mohou učinit, pokud tam nechtějí naše občany, ale nemůže vláda zakázat nikomu opustit svoji republiku.

O náhradách škody a o tom, jestli se rozhoduje podle krizového zákona, nebo podle zdravotnických zákonů, už tady mluvil částečně pan kolega Feri. Já v tom vidím také veliké problémy, protože mám pochybnosti, jestli Ministerstvo zdravotnictví může uplatňovat tato celoplošná opatření, která fakticky chrání zdravé, nikoliv izolují nemocné, ale k tomu se také asi dostaneme.

Já bych jenom teď spíše pro tu budoucnost, pro těch následujících čtrnáct dní a následující úvahy. My musíme, a to celá společnost, vědět předem, co se chystá, co se bude dělat, a není možné mít představu, že budu stát na té tiskovce a budu pořád říkat: zakazuje se, zakazuje se, zakazuje se nebo povoluje se. My máme všichni vědět tři, pět dní předem, toto se chystá, v takovém rozsahu a ministerstvo to zdůvodněně dává a dá se to připomínkovat a dá se říkat, proč dáváte osm až deset pro důchodce, a ne sedm až devět nebo sedm až jedenáct, má to takové důvody.

Tady je prostě skupina, která se stanovila jako nejchytřejší na celém světě, kteří jenom zakazují a vůbec nekonzultují se zbytkem společnosti. A v tomto vidím obrovský problém.

Chybí pak samozřejmě zdůvodnění těch ministerských rozhodnutí. Chybí o nich alespoň základní diskuse předem, a ta je prostě pro zákony nezbytná a nutná. Uvědomme si, že tím zavazujeme všechno obyvatelstvo a ta bitva se skutečně vede s virem, ne s obyvatelstvem. My nemáme překvapovat obyvatelstvo, ale máme působit proti tomu, aby se nám tady vir začal nekontrolovaně rozrůstat. V tomto vidím obrovský problém.

Ono to souvisí i s těmi zákony, které sem přicházejí v legislativní nouzi. Jak vidíme, tak aspoň u zákonů už vláda někdy přichází tři čtyři dny předem, u některých přichází až dneska a chce, abychom je zítra schválili. Ale pak je ještě sedmkrát změní, protože přesně zjistí, že tady ještě nedomyslela toto a ještě nedomyslela toto. My potřebujeme opravdu plán toho, jaká jsou opatření, a předem, aby se o nich mohla bavit celá společnost a říkat: toto ještě ano, toto už ne.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času. Nyní pan poslanec Petr Bendl a připraví se s přednostním právem pan místopředseda Pikal. Pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Petr Bendl: Děkuji za slovo. Pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové, mám jenom pár minut, které jsou mi vyčleněny z rozhodnutí Poslanecké sněmovny, tak jenom pár poznámek. Mnohé už bylo řečeno. Zkusím se tedy vrátit jenom ke třem nebo čtyřem odstavcům zdůvodnění vlády, kde žádá o prodloužení nouzového stavu, který byl vyhlášen 12. března 2020.

Hned v bodě 1 konstatuje vláda ve svém zdůvodnění, že Česká republika je nadále ve stavu zákonného jiného nebezpečí, které ve značném rozsahu ohrožuje životy, zdraví nebo majetkové hodnoty anebo vnitřní pořádek a bezpečnost. Já myslím, že ti z vás, kteří přemýšlí tím směrem, že je třeba neprodlužovat v žádném případě nadbytečně, a zdůrazňuji nadbytečně, nouzový stav, že je vám všem jednoznačně jasné, že do budoucna můžou, a oni už v podstatě přicházejí a budou ohroženy majetkové hodnoty, možná i vnitřní pořádek a bezpečnost obyvatel, neboť se dostávají vlivem některých rozhodnutí prostě do neřešitelných situací a ekonomická situace řady lidí se dostává do obrovských problémů. A čím déle budeme v těch zákazech trvat, tím horší ten propad bude, protože my musíme myslet na to, co se stane den poté, protože věřím, že všichni chceme a budeme směřovat k nějakému normálnímu životu, a musí nám být všem jasné, že ty potřební, pro které stát vynakládal spoustu finančních prostředků, je budou potřebovat nadále. Budou je potřebovat důchodci, budou je potřebovat nemocní, budou je potřebovat malé děti. Prostě my budeme potřebovat finanční zdroje i den poté a musíme myslet na to, co se stane. Nemůžeme nechat Českou republiku nabourat, nebo pak budou ohroženy opravdu majetkové hodnoty, peníze na účtech lidí a tak dále, a tak dále. Myslím si, že dnes pomalu a postupně ekonomové tyhle otázky otevírají.

A nám nemůže být také lhostejné, co se stane za rok, jak budou vypadat rozpočty, zdali ochráníme potřebné, a to nejenom z rozpočtu státu, ale také z rozpočtů měst a obcí. Proto jsem rád, že tady zní konsenzuálně, že to nebudeme prodlužovat v tuto chvíli o měsíc, ale pokusíme se prohlasovat, někteří z vás to avizovali, termín ke konci dubna, přičemž je nutné, abychom ten plán měli - plán rozvolňování, ale také plán zaměřený na zvýšenou, troufnu si říct mnohonásobně zvýšenou ochranu rizikových skupin, kterých se to nebezpečí týká. Mám na mysli staré, nemocné lidi, ale samozřejmě i ty, kteří se o ně v první linii starají. Tam se musíme zaměřit především.

Poznámka druhá. Myslím si, že pravidla pomoci musí a mají být jednotná a stejná úplně pro všechny. Že není možné vyjmout region Prahy s odkazem, že tedy hrubý domácí produkt mají Pražané natolik vysoký, že není možné jim z některých projektů nebo z některých vyčleněných finančních prostředků pomoci. To je podle mě skandál. Není možné, abychom vyčlenili kraj pražský, ono se týká i nás Středočechů, řada firem má svoji firmu založenou v Praze, ale podnikají ve středních Čechách, a oni pak nedosáhnou na některé programy, které vláda vyhlásila. To považuji za skandální a myslím si, že by v tomto vláda měla udělat maximum, aby podmínky byly jednotné a pro všechny stejné.

A třetí poznámka, kterou mám, se týká řešení nouzového stavu. Vláda se ve své žádosti o prodloužení nouzového stavu také zmiňuje, že je to pro ni důležité proto, že v nouzovém stavu nemusí jednotliví zadavatelé zadávat veřejné zakázky v souladu se zákonem o veřejných zakázkách, že to je vlastně výhodné, protože se nemusíme nikoho ptát a můžeme koupit rychle všechno, za kolik to máme k dispozici. O.K. Je to asi dobré opatření, nicméně důvěřuj, ale prověřuj platí, platilo a věřím, že platit bude, a myslím si, že by všichni ti objednavatelé ze stranu státu, ale samozřejmě i krajů, případně obcí, pokud udělají nějakou objednávku s odkazem na to, že jde o nouzový stav, pak měli následně zveřejnit kompletní - podotýkám a zdůrazňuji kompletní - smlouvy, na základě kterých objednali předmětné materiály. (Předsedající upozorňuje na čas.) Abychom se vyhnuli debatám.

A proto navrhuji doprovodné usnesení. Jedna věta: "Poslanecká sněmovna žádá vládu České republiky o zveřejnění kompletních smluv uzavřených s odvoláním na nouzový stav, kdy se na ně nevztahoval zákon o veřejných zakázkách." Děkuji vám.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Nyní pan místopředseda Vojtěch Pikal s přednostním právem. Připraví se paní poslankyně Helena Válková. Máte slovo.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážená vládo, vážené kolegyně poslankyně, vážení kolegové poslanci, než se vrhnu do svého projevu, tak bych chtěl reagovat na jednu věc, která tady zazněla, vaším prostřednictvím. Pan místopředseda Okamura se na grémiu ptal, že tedy nebudou faktické poznámky, a tím pádem doufá, že nebudou žádné útoky a podobné věci, nicméně na začátku svého projevu se přímo opřel do jednoho poslaneckého klubu. A mně to tedy nepřijde jako vhodný způsob, jak tady v tuto chvíli vést politickou diskusi.

Ale nyní bych se chtěl o kousek ilustrativně vrátit k minulé kauze vládních materiálů, které navrhovaly posílit pravomoci vlády ve vyhlašování válečného stavu či stavu ohrožení při neakceschopnosti Sněmovny. Předkládající pan ministr Metnar nakonec správně řekl, že se jedná o materiál k zahájení široké diskuse napříč politickou reprezentací. My jsme tedy diskusně reagovali, protože ostatně sledovat kroky vlády a předkládané materiály je naše práce, a tím by to věcně mohlo být uzavřeno, protože všichni uznali, že teď na takovou diskusi není vhodný čas. Objevily se teorie, že by to mohlo být promyšlené vypuštění balonku, testování vody, jestli si toho opozice všimne a když ne, bude následovat skutečný pokus o převzetí moci. Alternativní teorií je, že budeme věřit předsedovi vlády, že si nepamatuje, co se projednává na Bezpečnostní radě vlády, když jí předsedá, a ministr obrany je politicky neobratný. Nevím, která teorie je v současné situaci horší volbou, ale realita, jak tu byla již popsána, jasně mluví pro druhou možnost, že vláda postupuje chaoticky, neobratně a nejednotně. To mě osobně velmi mrzí. Chtěl bych mít vládu, která bude postupovat jednotně, srozumitelně, přesvědčivě, ideálně nejen v době krize.

V úvodním projevu premiéra jsme slyšeli jasně plán, že se vydáváme směrem kompletního zastavení viru, izolace všech nemocných. To bude skutečně podle mě nutně trvat dlouho, bude to obtížné a může to skutečně trvat dlouhé měsíce a možná to i znamená, že prakticky čekáme na lék či vakcínu. To bych možná chtěl odpověď na tuto otázku nebo ujištění, jak přesně si tento plán představujeme, že toho dosáhneme.

Zmiňuje se tu, že není možné sestavit plán, protože jediný, kdo má plán, je virus a ten jeho plán neznáme. Zejména bych nechtěl přisuzovat patogenu záměr či agendu. To je podle mě falešný pohled na svět. Zároveň mám za to, že vědecká komunita již má dostatek poznatků o způsobu šíření, průběhu, rizikových skupinách a dalších parametrech, aby plán viru, kterým je nutně se maximálně rozšířit, mohla popsat.

Nouzový stav, ve kterém se nyní nacházíme, je obecně omezení osobních svobod a lidských práv. Zde bych si dovolil citovat z Listiny základních práv a svobod. Článek dva říká, že státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který stanoví zákon. Článek čtyři pak říká, že při používání ustanovení o mezích základních práv a svobod musí být šetřeno jejich podstaty a smyslu. Taková omezení nesmějí být zneužívána k jiným účelům, než pro které byla stanovena.

V současné situaci proti sobě stojí základní právo na ochranu zdraví a života a právo na svobodu pohybu, které vláda, či vlastně Ministerstvo zdravotnictví ve svých opatřeních uplatňuje. Ale dochází k omezení dalších práv - práva vlastnit či využívat majetek, může se dostat i na omezení práva, co se týče ochrany proti nuceným pracím. Jedná se o právo podnikat a ostatně i dochází ke sporu s právem na ochranu zdraví těch ostatních jinak nemocných, péče pro něž je aktuálně pozastavena.

Život je určitě na prvním místě, ale omezení ostatních práv musí sledovat účel, musí být odůvodněné a přiměřené. A zde se dostáváme i k tomu, proč je důležité, aby vláda postupovala jednotně a přesvědčivě. Každá nejistota a každá nejednotnost nutně vede k menší míře důvěry v opatření, a tedy k jejich zpochybňování a horšímu dodržování, k možnostem soudního přezkumu, napadání a rozporování. Zmiňovalo se zde omezení voleb, zmiňovalo se zde omezení vycestování, zmiňovalo se zde omezení zastupitelstev. Spousta různých opatření je v tuto chvíli plošná a lze si představit způsoby, kdy prostě již nesledují ten účel omezení šíření v populaci, kdy už jsme si snad všichni zvykli na to, že máme nosit roušky, máme mít k dispozici dostatek ochranných prostředků a mýdla, a je možné tedy jít směrem nějakého uvolňování. Protože je třeba říct, že čím déle bude nouzový stav a jiná opatření trvat, tím nutně bude větší role státu, tím víc se bude zasahovat do běžných vztahů, tím více lidí a podniků bude potřebovat záchranu či ochranu před věřiteli, tím více lidí bude závislých na státu, tím větší bude nakonec stát. To je nebezpečí, které nám hrozí a které bude potřeba neustále zvažovat.

Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců Pirátů.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu místopředsedovi Vojtěchu Pikalovi. Nyní je další přihláška paní poslankyně Heleny Válkové. Opět měřím čas. Máte slovo, paní poslankyně.

 

Poslankyně Helena Válková: Děkuji, pane místopředsedo. Já naopak budu kratší. Tedy aspoň jsem si to dala za úkol, abych vykompenzovala tu pozitivní diskriminaci, které se mi dostalo, asi o půl minuty, že jsem mluvila déle než pět minut. Chtěla jsem jenom reagovat na ten projev pana předsedy Bartoše a částečně trošičku i na projev paní poslankyně Richterové vaším prostřednictvím.

K panu předsedovi Bartošovi. Ano, máte pravdu. Teď je třeba říkat to B, to znamená, jakým způsobem podpořit činnost a aktivity neziskového sektoru. V něčem už jsme začali na úrovni různých rad vlád, například s místopředsedou rady pro nestátní neziskové organizace těmi dopisy a výzvami, ale budeme pokračovat. Kontrolujeme v rámci této agendy čerpání. Snažíme se urychlit vyplácení dotací a samozřejmě je tady mnoho věcí, které se budou muset za pochodu pozměnit tak, aby neziskový sektor mohl čerpat dotace, které byly původně zamýšleny na programy jinak orientované, protože neziskový sektor, přesně jak jste řekl, pane předsedo, je velmi pružný a přizpůsobil se té poptávce.

A pokud jde o paní poslankyni Richterovou, tak já naprosto souhlasím, a chtěla jsem jenom využít tohoto prostoru, s tím, že pozastavení všech sociálně aktivizačních služeb učených pro pomoc ohroženým rodinám je nedomyšlené. Já budu taktičtější než vy, což asi chápete. Já řeknu jenom, že to je nedomyšlené. A řekněme si, že chyby dělá každý, obzvlášť v situaci nouzového stavu. Možná, že nám to paní ministryně Maláčová, která je zde přítomna, vysvětlí, a já ráda to její vysvětlení přijmu. Zatím také nechápu. Ale v té první fázi chápu, že se dělala plošná opatření. A teď jsme ve fázi dvě, kde se už musí diferencovat.

Doufám, že jsem tedy tu minutu ušetřila. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k vystoupení. Nyní s přednostním právem ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová a upozorňuji, že ve 13 hodin podle dohody na grémiu přeruším projednávání a budeme pokračovat ve 14.15 hodin. Máte slovo, paní ministryně.

 

Ministryně práce a sociálních věcí ČR Jana Maláčová Děkuji, pane předsedající. Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, já bych se chtěla ohradit proti těmto tvrzením. Rozumím, kam míříte, ale je potřeba si uvědomit, že u sociálně aktivizačních služeb se denně otočí u jednoho sociálního pracovníka v průměru 30 klientů. Třicet klientů! To znamená, že je tady ten styk mezi těmi lidmi velmi vysoký. A také my si stále za tím stojíme, že jsme pozastavili jejich činnost, a je důležité říct, že u sociálně aktivizačních služeb na rozdíl od těch pečovatelských nejde o život a jedná se zejména o volnočasové doplňkové aktivity. A pokud je zastavena výuka na školách, tak si myslíme, že i tyto aktivity musí být pozastaveny. Nicméně v návaznosti na tu diskuzi o epidemiologické situaci v České republice jsme ochotni se bavit výhledově o jejich postupném uvolňování. Ale nelze tvrdit, nelze tvrdit, že to bylo neuvážené! Prosím, v tuhle chvíli je skutečně mnohem důležitější zdraví a bezpečnost, a pak se pojďme bavit o všech těch dalších aspektech. Takže prosím, klidněme se s těmi výroky, že to bylo nedomyšlené. Jsme ochotni o tom diskutovat, ale zdraví musí být na prvním místě. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní ministryni práce a sociálních věcí za její vystoupení, velmi krátké. Paní kolegyně Richterová má pět minut a vzhledem k tomu, že to je 14.15, tak jí těch pět minut ještě dám. Já vás nechám i po 13. hodině. Máte slovo, paní poslankyně.

 

Poslankyně Olga Richterová: Děkuji za slovo. Děkuji za reakci paní ministryně. Já znova připomenu, já jsem poukazovala na nelogičnosti některých kroků. A nelogičnost spočívá v tom, že máme opravdu rodiny, kde díky těmto službám, sociálně aktivizačním službám, zůstávají rodiny pospolu. Nejsou odebrané ty děti. Je to naprosto klíčová krizová podpora. Není to volnočasová aktivita, je to ve skutečnosti jedna z nejúčinnějších metod prevence odebrání dětí z těch rodin do ústavů. A současně s tím, jak byla zakázána činnost těchto konkrétních služeb, tak na druhou stranu byla ponechána činnost služby terénní programy, ačkoliv terénní programy jsou ze svého charakteru velmi podobné, akorát cílené na jednotlivce.

Takže já samozřejmě nemám k dispozici stejná čísla jako paní ministryně, je pro mě velkou neznámou to číslo 30 klientů na den. Tam jde o to, že ti pracovníci jdou za ten den do dvou tří rodin a tam pracují s dětmi, s rodiči. A upozorňuji na to, že neřešené problémy se zhoršují velmi rychle. Z terénu je veliké volání o pomoc.

A já se pak ještě dostávám k jedné oblasti, na které je vidět, že nerozumím rozhodnutím této vlády. Nerozumím tomu, jak poznat, že jsme na úspěšné, dobré cestě, a proto dám ten konkrétní příklad k testování.

Jsem ráda, že tady je pan ministr zdravotnictví. Jde mi o to, že se snažím o myslím z mé strany co nejzdvořilejší a čas šetřící komunikaci s panem profesorem Prymulou a teď nakonec i s panem ministrem vnitra a předsedou vlastně toho Ústředního krizového štábu Hamáčkem zjistit, jak je ustavena komise věnující se koordinaci testování. Bez testování se jako země nehneme. Já jsem v kontaktu přes náš zdravotní tým s lidmi ze spousty laboratoří. Co se týče samotných odběrů, tak tam to vázlo na chybějících odběrových tyčinkách. Je potřeba koordinovat tedy i výrobu tohoto materiálu. Potom vlastně je hodně, hodně velké nasazení akademických pracovišť. Tam zase vlastně vytvářejí, vyrábějí ty nové enzymy. Ale k tomu chci jenom říct, je potřeba koordinovat mnoho různých skupin odborníků. A potřebujeme i matematiky a statistiky, aby ve skupině pro testování konfirmovali i různé epidemiologické modely, aby se mohli svým odborným pohledem podívat na to, co předkládá třeba Ústav zdravotních informací. A tohle všechno dnes není jasné.

Já se proto obracím na pana ministra takto osobně tady ve sněmovně, že existuje občasná skupina k tomu tématu kolem testování, ale není formálně ustavená. Není formálně jasně řečeno, že ji vede - prý to asi je pan docent Hajdúch. Ale nemá ty pravomoci, aby řekl, kdo budou členové. Jaké všechny skupiny, obory, aktéři toho testování budou zahrnuti. Není tam jasná frekvence těch setkání a není jasné, jestli z nich jsou zápisy a jestli se ty zápisy pak stručné předávají Ústřednímu krizovému štábu, dalším pracovním odborným skupinám.

Já opravdu nejsem člověk, který by se chtěl nimrat v drobnostech. Ale testování je to hlavní pro to, aby mohla fungovat chytrá karanténa. Bez testování ten virus nepřemůžeme. A když není ani vyladěno dobré fungování odborné skupiny pro testování, aby celý ten proces třeba neskončil na tom, že se odebrané vzorky nahromadí v přetížené laboratoři, a ta nebude mít funkční informační systém, v kterém by se jiná laboratoř nabídla, že jí pomůže, tak prostě to stejně zkolabuje. Takže já se opravdu snažím tady co nejhlasitěji říci, že odborníci potřebují mít dostatečný prostor. A po vás jako vládě tedy jenom žádám, ať jim ho dát a ať mě nebo našeho člena v Ústředním krizovém štábu pana docenta Matějku informujete, jak to teď probíhá, jak ty formální skupiny jsou jmenované, kdo jsou jejich odborní členové a jakým způsobem jsou distribuovány zápisy.

To je celé. A na těchto příkladech jsem se snažila ukázat, proč si nejsme tak docela jistí, že vždy a všechno probíhá nejlépe, jak by mohlo. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Tak to bylo vystoupení ještě před polední přestávkou paní poslankyně Richterové. Přerušuji jednání do 14.15 podle dohody. A prvním vystupujícím po přestávce je pan poslanec Mikuláš Ferjenčík. Tím končím dopolední jednání.

 

(Jednání přerušeno ve 13.03 hodin.)

(Jednání pokračovalo ve 14.16 hodin.)

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, pěkné odpoledne. Budeme pokračovat v projednávání bodu, kterým je Návrh na vyslovení souhlasu Poslanecké sněmovny s prodloužením doby nouzového stavu. Pokračujeme v rozpravě, která byla před polední přestávkou přerušena. Před tím přerušením byl přihlášen do rozpravy pan poslanec Ferjenčík, který nyní vystoupí. Pane poslanče, prosím, máte slovo.

 

Poslanec Mikuláš Ferjenčík: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, mám jednu prosbu, kterou směřuji primárně na pana předsedu Hamáčka, který tady opakovaně zmiňoval, že by si přál, aby stav nouze trval aspoň do 11. května, protože očekává, že se bude dále prodlužovat. Chtěl bych apelovat na vládu a především na něj, aby v tom případě ta opatření, která schvalujeme, trvala dál než do 30. dubna, protože jinak stejná situace, jako byla na začátku, kdy se narychlo schvalovalo strašně moc zákonů, se bude opakovat znovu. Už teď bude velmi obtížné prodlužovat platnost těch opatření v případě, že se nouzový stav bude prodlužovat. Prosím, aby na to vládní koalice pamatovala ve chvíli, kdy návrhy připravuje, aby nekončily 30. dubnem, ale končily skutečně ukončením nouzového stavu, nebo tam byl nějaký snadný způsob, jak snadno prodloužit jejich účinnost. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Na řadě je pan poslanec Martin Kupka, který v tuto chvíli není přítomen, jeho přihláška se posouvá, a dalším přihlášeným je pan poslanec Petr Třešňák, který také není přítomen. Je přítomen. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Petr Třešňák: Vážený pane předsedající, chtěl jsem oslovit i vážený pane ministře, ale pana ministra tu teď nevidím, tak doufám, že některé dotazy, které položím, by posléze odpověděl.

Zcela mi jistě všichni potvrdíte, že zcela zásadní věcí v případě krize, jakou nyní prožíváme, je informovanost nejen obyvatel České republiky, ale také všech zúčastněných odpovědných osob, a to včetně zákonodárného sboru. Dne 18. března jsem posílal panu ministrovi sérii otázek a záměrně jsem zvolil formu e-mailu namísto interpelace, a chápu, že se jednalo o poměrně obsáhlou sadu více než třiceti otázek, nicméně v průběhu posledních tří týdnů, myslím si, u mnoha z nich nedošlo k vyjasnění, avšak tu informovanost považuji za zcela stěžejní, ať už se jednalo o dostupnost a nákupy ochranných prostředků, kapacity lůžkové péče, vybavenost plicními ventilátory a ECMO, stejně tak i takové otázky, na které skutečně stále nemáme odpověď, například zda byly v minulosti provedené investice potřebné k ochraně obyvatelstva před případnou epidemií, tak jak je zmiňuje Národní strategie ochrany a podpory zdraví a prevence nemocí, a pokud ne, tak proč tomu tak bylo.

Na minulé schůzi jsem také zmiňoval možné jednání orgánů Evropské unie ve vztahu k dočasnému omezení patentu léčiv, a ačkoli to mnou navrhované usnesení neprošlo, tak v té obecné rovině je stále několik dotazů týkajících se koordinace kroků v rámci Evropské unie, asi nemá smysl, abych je zde detailněji předčítal, a to ponechám stranou, že zdravotnictví jako takové je sice v kompetenci jednotlivých národních států, nicméně jsme v naprosto odlišné situaci, a ta spolupráce v mnoha oblastech je tady mnohem aktuálnější.

A nejsou to jen otázky. Jak bylo několikrát z naší strany sdělováno, tak v této situaci chceme být maximálně konstruktivní, a tak některá navrhovaná řešení nejsou pouze střelbou od boku, ale jsme vlastně schopni se podílet posléze i na samotné realizaci takových návrhů. Například tedy dotažení tzv. chytré karantény nejen do stavu zpětného dosledování kontaktů nakažených, tak jak je představováno vládou, ale i proaktivního nástroje, který by umožnil ekonomice rychlejší restart, a jako první se například nabízí její první využití u pendlerů, což jsme navrhovali předsedovi Ústředního krizového štábu panu ministru Hamáčkovi. A byť nyní již došlo k drobným úpravám, tak zrušení turnusového režimu, stejně tak elektronizaci namísto papírových dokladů považujeme vlastně i za usnadnění práce bezpečnostním složkám na přechodech.

Za tento oslí můstek od původního tématu se omlouvám, použil jsem ho však jako ilustraci věcí, které skutečně lze nyní postupně zlepšovat společnými silami, a v následujícím bodu se k tomuto tématu ještě vrátím. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Na řadě je pan poslanec Skopeček, který v tuto chvíli není přítomen, takže se jeho přihláška posouvá, a pan poslanec Martin Kupka vystoupí v tuto chvíli. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Martin Kupka: Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, vážené kolegyně, vážení kolegové, já bych chtěl také alespoň krátce shrnout, proč jsem přesvědčený o tom, že rozhodování o prodloužení stavu nouze má probíhat v co nejkratším časovém intervalu. Jsem přesvědčen o tom, že každá krizová situace vyžaduje reagovat na to, jak se situace vyvíjí. Z podstaty věci je tedy namístě v případě kritických situací opravdu vyhodnocovat aktuální dění, v našem případě epidemiologickou situaci, a na základě toho a na základě plánovaných opatření uvolňovat ten čas dalších dnů platnosti nouzového stavu.

Jsem navíc přesvědčený, že celá veřejnost vnímá nouzový stav - a my tím spíš - jako něco opravdu mimořádného, jako nástroj, který využívá stát a státní moc k omezení některých svobod lidí, aby dokázala řešit kritický stav. Jsem proto přesvědčený, že máme s každým dnem nakládat velmi obezřetně a opravdu to období prodloužení zkracovat na minimální možnou dobu s tím, že jsme přece schopni - koneckonců další schůze je stejně plánovaná na předposlední dubnový týden - jsme schopni o tom rozhodnout v případě, že budou na stole fakta o tom, že je třeba takový nouzový stav prodloužit.

Chtěl bych jasně povědět, že naše snaha zkracovat tu dobu rozhodování a zkracovat to prodloužení nouzového stavu není v žádném případě překážkou, kterou bychom chtěli klást vládě do cesty v řešení krizové situace. Naopak je to přece snaha uvolnit vládě ruce v tom, aby dokázala přesně formulovat a připravovat opatření šitá na míru aktuálnímu vývoji situace.

Chtěl bych zároveň předat zkušenost celé řady starostů, místostarostů, komunálních politiků, kteří jsou také nasazeni v první linii a jsou v denním kontaktu s celou řadou lidí. Samozřejmě, že délka nouzového stavu má i významný psychologický dopad, zejména starší lidé, kteří jsou doma odkázáni na sdělovací prostředky a vyhodnocují tu situaci, tak se s tím často velmi obtížně perou a dlouhá doba nouzového stavu v nich opravdu žádný klid vyvolat nemůže. Jsme proto přesvědčení, že je i z tohoto důvodu namístě vysílat k nim srozumitelný signál, že prodloužení nouzového stavu se bude odehrávat v co nejkratším čase a v případě, že to bude nutné, tak dojde k prodloužení.

Stejně tak platí, že snad všichni bez výjimky máme zájem na tom vrátit se k normálnímu životu, jakmile to jen podmínky umožní. A tenhle důraz máme klást pochopitelně i na vládu, na všechna opatření, aby se co nejrychleji společnost mohla vracet k normálnímu životu a ty sekundární dopady nouzového stavu i všech těch opatření pokud možno nepřevážily svými negativními dopady nad tím, co ta opatření musela zachránit z hlediska epidemie koronaviru.

Velmi proto prosím, abychom to následující rozhodnutí zvažovali ve všech těchto aspektech, i v aspektu psychologickém, protože jde o to šířit mezi lidmi pokud možno přesvědčení, že návrat k normálnímu životu bude opravdu nejdříve, jakmile to bude možné, a že sledujeme to, kdy se ty možnosti pro Českou republiku uvolní. Mnohokrát děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Pan poslanec Pavel Žáček je nyní je na řadě v rozpravě, připraví se pan poslanec Skopeček. Prosím máte slovo.

 

Poslanec Pavel Žáček: Děkuji za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, je to dneska velká zkouška pro občany, pro státní orgány, veřejnou správu, ale také pro náš právní řád. Předpokládám, že i samotné vyhlášení nouzového stavu bude jednou přezkoumáno, byť to bude určitě zkoumat jiný orgán než my zde jako politici.

Ve zprávě předsedy vlády mi však v této souvislosti chyběla jedna důležitá pasáž, a to určitý přehled zákonů či jiných právních norem, které byly suspendovány, což do určité míry předpokládá ten ústavní zákon, kterým byl tento nouzový stav vyhlášen. Proto v této souvislosti upozorňuji na jednu závažnou věc, která vyplývá i z toho, že jsem členem výboru pro bezpečnost a členem "velkého ucha", že bylo suspendováno i to, že k některým údajům se státní orgány - a ještě státní orgány, které jsou vyjmenovány v zákoně - dostávají až po řádném zdůvodnění a po schválení soudem nebo státním zástupcem. Jsou to konkrétně údaje od mobilních operátorů, případně od bankovního sektoru. Dneska se vlastně k nim orgán sice státu, který ovšem není oprávněn žádným zákonem, dostává pouze na základě mimořádného nařízení Ministerstva zdravotnictví.

Abych pokračoval ve své činnosti, která je víceméně kontrolní v těchto orgánech, tak jsem oslovil Ministerstvo zdravotnictví, Úřad pro ochranu osobních údajů, mobilní operátory, dokonce i ty některé privátní subjekty, které jsou do toho zapojeny, a dneska jsem dostal nějaké odpovědi, čili nejsem schopen vám dát nějaké poslední slovo. Nicméně se tomu budu věnovat a věřím, že později i příslušné orgány naší Sněmovny.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Dále v rozpravě vystoupí pan poslanec Jan Skopeček, připraví se pan poslanec Klaus. (O slovo se hlásí poslankyně Pekarová Adamová.) Já se omlouvám, to je přehlédnutí, protože se přihlásila s přednostním právem paní předsedkyně Markéta Pekarová Adamová. Dokonce jsem ji zapsal, takže jí dávám teď slovo.

 

Poslankyně Markéta Pekarová Adamová: Děkuji za slovo. Já se dívám tady do této prázdné lavice (vládní lavice) a nestačím se divit. Tady to vypadá, jako bychom projednávali nějaký marginální bod, a my tady přitom jednáme o prodloužení nouzového stavu a není tady ani premiér, ani ministr vnitra, ani ministr zdravotnictví. Padají tady otázky, padá tady celá řada argumentů, které chceme také zodpovědět, ale nikdo se k tomu nemá a je to, jako bychom tady řešili nějakou marginálii.

Já si skutečně myslím, že si takováto situace, která tady teď je řešena, zaslouží maximální účast ministrů vlády. Pokud to skutečně myslí vážně a pokud chtějí, abychom podpořili jejich žádost o takto zásadní věc, tak tady prostě mají sedět celou dobu našeho jednání, mají odpovídat na otázky a vést s námi dialog, ne jenom nás nechat tady vznášet argumenty a sami se k nim nijak nepostavit.

Takže já bych chtěla navrhnout, abychom přerušili schůzi do přítomnosti alespoň těch dotčených ministrů a premiéra, totiž které jsem vyjmenovala. Ministr vnitra už sice přichází, ale chybí tady stále ministr zdravotnictví. Tady řešíme pandemii, řešíme tady zdravotní situaci, ale ministr zdravotnictví tady není. Není tady premiér, který žádá o prodloužení nouzového stavu jménem celé vlády. Takže hlasujme prosím o přerušení. Dokud tady nebudou, tak nemusíme pokračovat. Evidentně na tom tak extrémně nezáleží.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Zazněl procedurální návrh. Já o něm dám samozřejmě hlasovat. Nicméně podle dohody předsedů poslaneckých klubů vyčkáme nějakou dobu, aby se mohli poslanci dostavit do sálu.

Je zde návrh, já ho zopakuji, abychom přerušili jednání do doby, než budou přítomni premiér, ministr vnitra a ministr zdravotnictví. (Hovor mimo mikrofon.)

Tak není to závěrečné hlasování. Myslím, že na toto hlasování jsme připraveni. Takže dávám hlasovat o... Prosím? Prosím, paní poslankyně, k hlasování vám dám slovo.

 

Poslankyně Jana Černochová: Prosíme o hlasování po jménech, protože jsou tady návrhy, které zazněly na tři osoby. Takže aby se hlasovalo o každé osobě zvlášť. (Hlasitá reakce v sále.) K hlasování ještě pan ministr, vicepremiér Hamáček.

 

Místopředseda vlády a ministr vnitra ČR Jan Hamáček: Já bych chtěl požádat paní navrhovatelku, aby nám tedy objasnila, co v této Sněmovně platí. Pokud vím, tak tady padla nějaká gentlemanská dohoda, že poslanci v zájmu toho, aby se vzájemně nepromořili, nemusí trávit čas v jednacím sále. Stačí, když budou sledovat jednání Sněmovny na obrazovkách nebo z kanceláří. Předpokládám, že pokud to platí pro poslance, platí to i pro ministry. Já se ptám, zda platí tato dohoda, že můžeme sledovat jednání v sále mimo sál za předpokladu, že zde bude aspoň jeden ministr, nebo zda platí, že paní poslankyně Adamová vyžaduje, aby tady byla celá vláda jako na hřadu. Já jsem měl doteď pocit, že jsme se na něčem gentlemansky dohodli. Pokud to neplatí, tak jsem ochoten to akceptovat, ale pak se podle toho zařídíme.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Tak já, pokud nejsou námitky, protože jinak bych měl nechat hlasovat bezprostředně, dám ještě slovo paní předsedkyni, aby upřesnila svůj návrh. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Markéta Pekarová Adamová: Ten návrh zněl na klíčové osoby vlády, to znamená vás, pane ministře vnitra a předsedo Ústředního krizového štábu, ministra zdravotnictví a pana premiéra. Samozřejmě že platí gentlemanské dohody. Ale tady jsou vznášeny argumenty, jasné dotazy a na ně tady prostě nezaznívají odpovědi. A to je to klíčové. Tak pokud máme rozhodovat o něčem tak zásadním, jako je prodloužení nouzového stavu, tedy o tom, že jsou omezována základní práva občanů a že je žádost o to mít možnost je omezovat dále, tak přece snad vedeme nějaký dialog a chceme na ty otázky, které tady padly od mnohých řečníků, slyšet také odpovědi. A já jenom chci, aby tady byli přítomni na tomto jednání ti klíčoví, ne celá vláda. To jsem takto řekla, to byl můj návrh. A ještě jej upřesňuji.

My jsme se možná nepochopily úplně dobře s paní kolegyní poslankyní Černochovou. Já si myslím, že stačí hlasovat jedním hlasováním jako všechny tyto požadavky. Teď už v podstatě chybí jenom dva z požadovaných. A pokud tady budou, tak můžeme samozřejmě klidně pak pokračovat dále. Ale měli by být schopni s námi vést skutečně dialog, nejenom nás tady nechat mluvit. Vypadá to, že se ten nouzový stav vám zalíbil a že se vám v něm vlastně funguje velice dobře. Ale my chceme, abychom tady mohli skutečně argumentačně (nesrozumitelné), aby byly odpovědi.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Postupoval jsem zatím velmi tolerantně, ale teď už se musíme vrátit k tomu, co nám říká jednací řád. Zazněl procedurální návrh. Ten procedurální návrh je velmi jasný a je potřeba o něm hlasovat.

Slyšel jsem žádost o odhlášení a mezitím jsem vás už odhlásil. Přihlaste se prosím znovu svými hlasovacími kartami. Jenom připomínám, že projednáváme návrh na vyslovení souhlasu s prodloužením doby nouzového stavu ve zvláštním režimu, to znamená, že nejsou přípustné faktické poznámky. Proto i ten, kdo se hlásí s faktickou poznámkou, nemůže být mnou vyzván, aby promluvil.

 

Budeme hlasovat o návrhu na přerušení této schůze do doby, než zde bude přítomen premiér, ministr vnitra a ministr zdravotnictví. (Hlasitá reakce v sále.)

Zahajuji hlasování. (Ze sálu: nefunguje.) Teď už to funguje. Zahájil jsem hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 4. Přihlášeno 94 poslanců, pro 38, proti 47. Návrh nebyl přijat. Budeme pokračovat.

 

Ptám se pana vicepremiéra, zda platí jeho přihláška k přednostnímu právu. S přednostním právem, ano. Prosím, máte slovo.

 

Místopředseda vlády a ministr vnitra ČR Jan Hamáček: Děkuji. Dámy a pánové, já si jenom vyprošuji poznámky, že se nám nouzový stav líbí. Paní kolegyně prostřednictvím pana předsedajícího, nelíbí. Já bych byl strašně rád, abych se nemusel bát o své příbuzné, abych se nemusel bát o svoji rodinu, aby už to tady skončilo. Ale ono to zatím neodešlo. A jestli si myslíte, že si to užíváme, to, jak spíme tři čtyři hodiny denně a snažíme se řešit krizi, která na nás spadla ,a nikdo před námi ji řešit nemusel, já si to fakt neužívám. Tak si vyprošuji tyto poznámky! (Mohutný potlesk z levé části sálu.)

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Na řadě v rozpravě pan poslanec Jan Skopeček, připraví se pan poslanec Václav Klaus. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Jan Skopeček: Děkuji pěkně. Já se to zase pokusím vrátit do věcné roviny. My tady dneska diskutujeme nouzový stav. Já předem říkám, že také nejsem schopen podpořit to prodloužení, které navrhuje vláda, protože jsem od ní neslyšel jasný plán toho, jak se bude chovat podle toho, jak se ta nemocnost bude vyvíjet. Koneckonců už dneska vidíme lepší čísla. Myslím si, že se může říct, že se vyhýbáme těm zemím, které prošly tím problémem s velikými škodami a ztrátami na životech. Ale přesto ze strany vlády vidím spíše chaotická odstraňování, nebo liberalizaci těch restrikcí, které přišly na začátku a které jsme i já a spolu se mnou i ostatní kolegové z opozice podporovali.

Já bych vedle toho nouzového stavu právě chtěl pohovořit o těch restrikcích. Já bych velmi chtěl vládu poprosit o to, aby byl jasný plán na to, jakým způsobem restrikce bude odstraňovat. Mně teď jde nejvíce o malé a střední podnikatele. Za okamžik tady budeme během dneška a zítřka projednávat nejrůznější ekonomická opatření na pomoc podnikatelům včetně OSVČ. Ale ta opatření nikdy nemůžou nahradit to, co potřebujeme, aby se událo nejrychleji, a sice aby se naši živnostníci a podnikatelé mohli vrátit do svých provozoven a mohli znovu nastartovat své podnikání. Protože jenom to, jak rychle to zvládneme a jak rychle zase se podnikatelé dostanou do svých provozoven, do své práce a budou moci podnikat, vydělávat a platit své zaměstnance, bude rozhodovat o tom, jak velké škody bude ČR v souvislosti s koronavirem mít.

A mně přijde skoro neuvěřitelné, že ani po těch týdnech nemá řada živnostníků, řada podnikatelů jasnou alespoň perspektivu toho, kdy zrovna jejich obor, jejich předmět podnikání bude znovu moci běžet, bude moci fungovat. Já bych proto chtěl vyzvat vládu, ať představí našim podnikatelům jasný plán, kdy jaká profese bude moci zase zahájit podnikání podle toho, jak se bude vyvíjet nemocnost v ČR. Protože i podle nejrůznějších dat vidíme stovky a tisíce podnikatelů a živnostníků, kteří ukončují své živnosti a hlásí se na úřady práce. A každý den těchto podnikatelů a živnostníků přibývá. A podle mého názoru, když aspoň některým z nich dáme nějakou naději, že v rámci dnů, týdnů se ta situace změní a zrovna ta jejich profese bude na řadě pro to, aby mohla začít znovu fungovat, tak můžeme předejít konci stovek a tisíců živnostníků, kteří beze sporu budou ČR chybět. Protože já jsem přesvědčen, že páteří české ekonomiky musí být malí a střední podnikatelé a že všechno neutáhnou pouze velké firmy a velké korporace, často vlastněné zahraničním kapitálem.

Takže prosím vládu, aby jednak každý den zvažovala na lékárnických váhách náklady a výnosy těch jednotlivých restrikcí a skutečně si uvědomovala, že vedle těch výnosů jsou i ty náklady, a to nejen ekonomického charakteru. Bezesporu tu rád připomenu naše seniory, kteří samozřejmě trpí v důsledku toho, že jsou opuštění a že mají stíženou možnost se setkávat se svými blízkými. Čili volám po postupném odstraňování restrikcí. Myslím si, že na to nazrál čas. A myslím si, jak říkají i slovutní profesoři medicíny, že ta léčba nesmí pacienta poškodit více, než jak vážná je jeho nemoc samotná.

Takže prosím vládu, aby místo toho chaotického oznamování, že tu se otevřou železářství, že tu se otevře jiný předmět podnikání, dala našim podnikatelům, kteří dneska nemohou podnikat a jsou opravdu v tíživé situaci, aby jim dala jasný plán. Myslím si, že je načase se vracet k normálnímu životu, že je načase to postupně uvolňovat. A třeba i za podmínek toho, že v těch provozovnách budou moci chodit zákazníci v určitých skupinách, že tam budou dezinfekce, že ten provoz zkrátka bude omezený. Ale prostě je nelogické, když člověk jde po velkém supermarketu a vidí otevřenou květinku, vidí otevřenou vinotéku, vidí otevřenou dokonce směnárnu - a vedle toho je zavřené kadeřnictví. Já vůbec tuto logiku nechápu a myslím si, že nejenom kadeřnice, ale celá řada dalších profesí prostě čeká na to, aby mohla znovu alespoň částečně vydělávat, a snížili jsme tak riziko toho, že se dostanou na úřad práce a že z nich budeme mít nezaměstnané. Takže prosím vládu vzít rozum do hrsti a postupně, postupně i v rámci nouzového stavu ty restrikce uvolňovat, a snížit tak ty škody, které bezesporu česká ekonomika bude mít a které budou dlouhodobé. Každý zachráněný živnostník se této zemi vrátí dvojnásobně.

Děkuji pěkně.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. A než dám slovo panu poslanci Václavu Klausovi, tak jedno upozornění, aby všichni věděli, jaký je postup, protože podle toho § 109m tady nejednáme běžně, nebo nejednáme vůbec. Upozorňuji, že v tomto případě máme pouze jednu rozpravu, není žádná podrobná rozprava. To znamená, že všechny návrhy, o kterých se má poté hlasovat, musejí zaznít v rámci této rozpravy, která je nyní otevřena.

Pan poslanec Václav Klaus má slovo. Připraví se pan poslanec Benda. Prosím.

 

Poslanec Václav Klaus: Dobrý den, dámy a pánové. Já se budu držet merita věci a to je prodloužení nouzového stavu a věci ekonomické a další si nechám na ty další schůze, které budou následovat.

My jsme jako nezařazení poslanci a také naše hnutí Trikolóra stáli za vládou od počátku, protože opatření naší vlády přišlo relativně brzy, resp. rychleji než v řadě jiných zemí. To je evidentní. A já to tady říkám znovu, až tady začnou vznikat ty vyšetřovací komise za dva měsíce, až bude po všem, že na tomto stanovisku setrvám. Nicméně nyní jsme tři týdny od zavedení tvrdé karantény, která dolehla na Českou republiku. Co nám zbývá, je sledovat data, bez emocí, a chovat se podle nich.

Když se na ta data podíváme, tak vidíme dvě věci. Za prvé to onemocnění, ten nárůst klesá procentuálně, den po dni, teď je další pokles. Ale druhé, co vidíme, že přestože údajně inkubační doba té nemoci je čtrnáct dnů, tak ještě celý minulý týden byly ty nárůsty sedmiprocentní za den. Čili to znamená, že ta nemoc se šíří nějakým způsobem stejně bez ohledu na opatření, která se zavedla, ta je srazila zhruba na polovinu. A je zcela jasné, že ta opatření nelze držet donekonečna, i z toho důvodu, že v České republice žádný jako fanatický výjimečný stav není. Nemáme tady vojáky a policisty v ulicích, lidé se chovají zodpovědně, ale víceméně ten stát po nich nic moc nevyžaduje. Ti, co se chovají méně zodpovědně, nikterak je jaksi nepenalizuje. Čili stejně je to takový nouzový výjimečný stav jakoby v uvozovkách.

Pojďme se chovat racionálně, nespěchejme s otvíráním škol, cestování, zábavy a zbytných věcí, ale chraňme ekonomiku. A to, co evidentně je vidět, že ta situace se mění každý den. Přijdou čísla, snižují se, nebo se zvyšují. Čili to si myslím, je největší argument pro to, abychom se neusnesli na tom, že ad hoc ten nouzový stav prodloužíme do půlky května nebo bůhví dokdy, protože ta situace se skutečně mění den za dnem. Ten ekonomický koronavirus je obrovské nebezpečí a není sebemenší důvod, aby se Sněmovna nesešla nebo tady ještě jednou nepohádala za čtrnáct dní, deset dní a podobná data, ale neotevírali jsme to až někdy do půlky května nebo bůhví dokdy.

Čili my za nezařazené poslance podpoříme všechny návrhy, které budou směřovat ke kratší době nouzového stavu, protože si myslíme, že ten nouzový stav stejně svým způsobem kromě toho názvu, a to, že vláda může nakupovat něco bez výběrových řízení, víceméně v republice není. A ta nemoc se stejně šíří, sice pomalu, ale musíme prostě hledat ten balanc mezi záchranou ekonomiky české a postupem té nemoci. Čili to je naše stanovisko a podpoříme nikoli tu měsíční dobu nouzového stavu. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Na řadě je pan poslanec Marek Benda, připraví se pan poslanec Marek Výborný. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Marek Benda: Vážený pane místopředsedo, vážené dámy, vážení pánové, my tady formálně nemáme vlastně žádný návrh usnesení, jestli mě mé smysly neklamou, protože sněmovní dokument 4676 je žádost vlády, která dokonce ani tam reálně neřekne, řekl to tady jenom premiér, že navrhuje třicet dní, je tam jenom, že je tam stanovisko Ústředního krizového štábu - předpokládám, že premiér přichází s touto tezí.

Já bych chtěl, abychom mohli hlasovat o těch ostatních návrzích, tak navrhnu za klub Občanské demokratické strany prodloužení o čtrnáct dní. To znamená, "Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR souhlasí s prodloužením nouzového stavu na dobu čtrnácti dnů." Myslím, že to vychází tak, že pak stejně bude schůze Poslanecké sněmovny, takže se můžeme sejít a ty otázky, které dneska nebyly zodpovězeny, a to zcela zjevně nebyly zodpovězeny, minimálně ten scénář dalšího uvolňování, by si myslím, že celá země, nejen tato Poslanecká sněmovna, ale celá země, zasloužila co nejdřív. Proto doporučuji, abychom prodloužili nouzový stav jenom o čtrnáct dní a formálně to prosím berte jako můj návrh.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Na řadě jej pan poslanec Marek Výborný, připraví se pan poslanec Feri. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Marek Výborný: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, kolegyně, kolegové, já budu velmi stručný a nebudu se tady vyjadřovat k tomu, o čem tady hovořili kolegové už předešlých několik hodin. Ale jeden aspekt bych tady chtěl vypíchnout a vyslovit také jedno poděkování.

Asi všichni dostáváme v posledních dnech různé e-maily a zprávy s žádostí, abychom se, v uvozovkách, přimluvili u Ústředního krizového štábu a u vlády, aby nějakým způsobem byla uvolněna opatření, která se dotýkají tohoto týdne, protože pro křesťany je tento týden klíčový v rámci celého roku. Prožíváme Velikonoce, velikonoční týden. A já rozumím tomu, že pro řadu křesťanů je velmi bolestivé to, že nemohou tyto svátky prožívat v tom společenství, tak jak je zvykem, tradicí a jak je to také hluboce vlastní křesťanům.

Nicméně podle těch informací, které mám, tak i Česká biskupská konference byla v kontaktu s panem náměstkem Prymulou, ty věci byly řešeny. A já rozumím těm důvodům, proč není možné v tuto chvíli otevřít kostely, modlitebny pro velikonoční obřady. Asi bychom těžko řešili potom situaci, kdy by se určovalo, kdo tam ještě může a kdo už nemůže, a to by přece také bylo nespravedlivé. Čili já těm důvodům rozumím. Ale chtěl bych, aby tady jasně zaznělo poděkování vůči všem kněžím, duchovním, pastorům, protože v této krizové době i oni se naprosto netradičním způsobem ale věnují těm společenstvím, která spravují, o která se starají, protože ta duchovní pomoc v době této krizové situace je velmi důležitá. A když se podíváme na to, kolik bohoslužeb různých křesťanských církví a dalších náboženských společností je třeba vysíláno on-line způsobem, kolik těchto duchovních nabízí různé intervenční služby, rozhovory po telefonu, jako třeba plzeňský biskup Tomáš Holub, tak myslím, že i oni, tak jako zdravotníci a všichni, kteří jsou nasazeni v první linii, si zaslouží velké poděkování. A co bych chtěl zvlášť vypíchnout, to je duchovní služba v nemocnicích, ve věznicích a v dalších zařízeních, protože ta je taky velmi důležitá a určitě to poděkování tady na půdě Poslanecké sněmovny si zaslouží, aby zaznělo. Děkujeme.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. A s přednostním právem se nyní přihlásil pan předseda Sněmovny Radek Vondráček, po něm vystoupí pan poslanec Feri, tak jak jsem ho už ohlásil. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji za slovo. Já pouze procesní návrh, o kterém není třeba hlasovat. V tuto chvíli zazněly tři různé návrhy - o 30 dní ze strany vlády, do 30. 8. v projevu pana místopředsedy Filipa (hluk v sále), do konce dubna, a teď o 14 dní. Takže tři různé návrhy. Já navrhuji, abychom poté, co promluví poslední řečník, provedli tzv. podpůrné orientační hlasování, kde se hlasuje jenom pro, a potom bychom hlasovali v pořadí od nejúspěšnějšího po ty méně úspěšné.

Pane předsedající, to je spíš návrh pro vás, a aby to ostatní zavnímali. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji, pane předsedo. Ten návrh akceptuji, mám v úmyslu takto postupovat, budeme hlasovat orientačně potom o těch třech návrzích a ten, který bude mít nejvíc hlasů, tak ho potom budeme hlasovat jako první.

Pan poslanec Dominik Feri v rozpravě. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Dominik Feri: Děkuji za slovo. Pane předsedající, já jsem se ve svém prvním vystoupení vlády - a trošku jsem předpokládal, že si toho všimne paní ministryně dr. Schillerová - ptal, jak to bude s náhradou škody. Paní ministryně, buďte slušná, řekněte to. Řekněte, jestli stát bude nahrazovat škodu. Jestli ne, tak jestli se s těmi podnikateli, na které jste ukázali prostředník, tak jestli se s nimi budete soudit. Jestli ponese stát náklady řízení a jestli jste ochotní za předpokladu, že to prohrajete, nahrazovat škodu za případný špatný úřední postup. Řekněte to. Pojďte to říct. (Ministryně reaguje mimo mikrofon.)

A rád bych se zeptal - počkejte, nechte mě domluvit, děkuji. Rád bych se zeptal pana ministra, jak je možné, že opatření Ministerstva zahraničí jsou vydávána do konce nouzového stavu, když ještě není nic schváleno, proč to není k nějakému datu, proč to zkrátka není dané o týden, o 14 dní. Co když tady dneska nic neschválíme? To se znovu otevře maloobchod? To se všechno rozjede? Děkuji za odpověď.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Nyní s přednostními právy, ale současně přihlášení do rozpravy, pan předseda Bartoš, po něm pan předseda Kalousek. (Poslanec Kalousek se domlouvá s poslancem Bartošem.) Tak pan předseda Kalousek má přednost. (K mikrofonu jde poslanec Bartoš.) Tak nakonec to bude tak, jak jsem vás vyzval původně. Pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Ivan Bartoš: Já do toho nechci vznášet zmatek ani si uzurpovat nějaké slovo posledního. Já bych chtěl jenom připomenout, já jsem avizoval ještě před zahájením tohoto bodu, že budu načítat usnesení. Tady zaznělo, že plán má virus, nebo co jsem slyšel. Každopádně ty jednotlivé termíny kromě jakýchsi nástinů křivky a její zploštění, které zde popisoval pan ministr Hamáček, nezazněly. Já bych proto tady načetl usnesení. To usnesení mělo původně čtyři body, my jsme po dohodě s panem předsedou klubu KDU-ČSL Bartoškem doplnili po dohodě... (Z pravé části pléna mimo mikrofon.) Já špatně slyším. Návrh doprovodného usnesení jsme tedy doplnili o dva další body, které si myslím, že jsou důležité.

A ten návrh zní: Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR žádá vládu, aby do 20. dubna 2020 seznámila veřejnost s konkrétním plánem vlády pro zvládnutí pandemie koronaviru a jejích důsledků v České republice, který zohlední různé scénáře, bude obsahovat alespoň následující srozumitelné informace, podle kterých se občané, firmy a organizace můžou zachovat:

a) transparentní plán pro aktuální a dlouhodobé zásobování a distribuci ochranných pomůcek do zdravotních, sociálních a jiných zařízení, včetně konkrétních informací o zapojení českých firem;

b) vývoj počtu nakažených a další určující kritéria, podle kterých vláda zváží postupné uvolňování omezujících epidemiologických opatření;

c) jasná a předvídatelná celková opatření, kterými chce vláda zmírnit ekonomické dopady této krize, včetně plánovaných kompenzačních mechanismů;

d) plánovaná opatření pro snížení rizika či řešení případné nové vlny pandemie koronaviru v ČR včetně pomoci pro osoby těmito opatřeními zasažené;

a nově tedy rozšířeno o e) představení aktualizovaného plánu legislativních změn v tomto období;

a g) upřesnění režimů na hraničních přechodech se sousedními státy s návrhem výjimek umožňujících nutnou hospodářskou, vědeckou a výzkumnou spolupráci a spolupráci v oblasti vzdělávání.

Toto je celé usnesení. Pokud o něm pak budeme hlasovat, mohli bychom hlasovat po jednotlivých bodech.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Ano, děkuji, mám zaznamenáno. Už je to návrh jednoho doprovodného usnesení, toto je druhé. A teď má slovo pan předseda Miroslav Kalousek. Prosím.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené dámy, vážení pánové, během diskuse zazněla celá řada dotazů z opozičních lavic na vládu, ať týkajících se nějakého alespoň rámcového plánu a zejména týkajících se opatření, která vláda nutně potřebuje pro to, aby byl nouzový stav. Tedy čeho se ten nouzový stav týká, na co ten nouzový stav konkrétně pro tuto situaci vláda potřebuje.

Já jenom shrnu odpovědi, které jsme slyšeli. Pan premiér řekl, že nechce neustále vysvětlovat, proč mění kroky v čase, a pan první vicepremiér, ministr vnitra, řekl, že vláda žádný plán nemá, že jediný, kdo má plán, je virus. Ani jeden člen vlády neřekl odpověď na otázku, na co ten nouzový stav potřebujete. Prostě nic vám do toho není, neptejte se, my už to nějak rozhodneme.

Za této situace je poslanecký klub TOP 09 přesvědčen, že nemáme právo hlasovat o prodloužení nouzového stavu byť jenom o jediný den, nejsme zvyklí podepisovat bianko šeky. Nemůžeme podpořit ani jeden ze tří návrhů, které leží na stole. Děkuji za pochopení.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji a s přednostním právem pan předseda Marian Jurečka. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Marian Jurečka: Děkuji, pane předsedající. Dobré odpoledne, milé kolegyně, kolegové. Já budu opravdu velmi stručný, to hlavní za nás řekl kolega Vítek Kaňkovský. Ale přece jenom využívám toho, že tady teď sedí i člen vlády, pan ministr zdravotnictví.

Já dostávám spoustu otázek od podnikatelů, ale i od občanů na jednu důležitou věc. Já chápu pana ministra vnitra Hamáčka, že nemůže ta vláda v téhle situaci přesně do puntíku znát kroky postupné a), b), c), d), tomu rozumím, ale prosím pěkně, vidíme tady jednu inspiraci ve světě, a to je Tchaj-wan, kdy kroky na Tchaj-wanu z hlediska toho, jakým způsobem tu epidemii zvládá, i to, jakým způsobem zasahuje do ekonomiky, kdy velmi málo omezuje ekonomiku, a přesto ta země má naprosto minimální úmrtnost, tak jestli se inspirujeme tady těmito opatřeními, protože jsme na konci minulého týdne slyšeli spoustu informací o tom, jak se od pondělí tohoto týdne bude spouštět chytrá karanténa, jak to všechno poběží. Tak já bych chtěl nejenom kvůli sobě, ale především kvůli těm lidem, kvůli podnikatelům, ptají se na to i zástupci nevládních organizací, Svazu průmyslu a dopravy, Hospodářské komory a dalších, jestli v tomto okamžiku je česká vláda, Ministerstvo zdravotnictví, opravdu v situaci, kdy sleduje intenzivně ty kroky na Tchaj-wanu a hodlá se tady tímto např. i inspirovat. Děkuji za sebe, ale i za ostatní, kteří se na to ptají.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Pan předseda Jakub Michálek další v rozpravě. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Jakub Michálek: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, vážení členové vlády, vážené kolegyně, vážení kolegové, já bych si dovolil připomenout to, čím začal předseda vlády ve svém projevu, a to že žádná vláda na světě nebyla schopna zabezpečit roušky. Já nechci, aby to vyznělo nějak kriticky, já myslím, že jsme udělali spoustu dobrých kroků v rámci těch posledních dnů, trošku jsme zanedbali prevenci, možná trošku hodně, když se podívám na pana ministra zdravotnictví, ale pojďme se podívat na ty, kteří to opravdu dělají dobře. A už tady zazněl příklad Tchaj-wanu. Já si myslím, že to je příklad, který je nosný.

Když se podíváme na konec ledna, kdy se činily zásadní kroky, 22. ledna ECDC vydala svůj Rapid risk assessments, ve kterém říká, že se domnívá, že potenciální dopad propuknutí epidemie koronaviru je vysoký, že další globální šíření je pravděpodobné a že pravděpodobnost zjištění případů dovezených do EU je střední. 27. 4. (1.), čili den předtím, než tady vystupoval ministr zdravotnictví, měli v Číně 2 877 nakažených. Tak to asi nevypadá na šíření nákazy, která se šíří jenom ze zvířat na lidi kvůli tomu, že mají nepořádek na zvířecích trzích.

Takže teď k té otázce. Žádná vláda na světě nebyla schopna zabezpečit roušky. Tak jsem se podíval na ten Tchaj-wan. Po prvním potvrzeném případu šíření na konci ledna otevřeli na Tchaj-wanu výrobní střediska roušek a nasadili na to část armády. Teď vyrábějí 13 milionů kusů roušek denně. Ano, pokud bychom chtěli zakládat taková výrobní střediska, byl by potřeba v České republice nouzový stav. Ale to my jsme neudělali a nouzový stav jsme nevyužili. Místo toho jsme dovezli roušky z Číny a přivítali jsme je na letišti. Šlo o 5 milionů roušek, o jednorázovou dodávku, zatímco Tchaj-wan vyrábí 13 milionů kusů denně. Takže Tchaj-wan si to musel udělat sám, protože tedy Světová zdravotnická organizace ho odmítla přijmout mezi svoje členy, pozorovatele, nadále blokuje jeho členství s odvoláním na to, že se to Číně nelíbí. Té Číně, která tedy falšuje statistiky, kde ten koronavirus vznikl, kde ho nezvládli zkrotit hned v počátku, a teď prodává na celou zeměkouli svoje výrobky.

A co jsme udělali my tedy na konci ledna, zatímco na Tchaj-wanu začali vytvářet výrobní střediska roušek a zahájili tam tu výrobu 13 milionů denně? Pan Bohuslav Svoboda má moje uznání. Zeptal se na to 28. ledna ve Sněmovně a pan ministr Vojtěch, v té době, kdy v Číně mají 2 877 případů a evropská agentura týden předtím varovala, že globální šíření je pravděpodobné, tak říká, prověřoval jsem to u dodavatelů roušek, že jich bude dostatek, že se připravuje další dodávka 25 tisíc kusů roušek, a jeden český výrobce má na skladě milion, takže roušky budou. Tak pokud odhlédnu od těch 25 tisíc roušek, což je číslo, které je extrémně nízké v porovnání s tím, že Česká republika má 10 milionů občanů, z toho přibližně 9 milionů občanů jsou starší než dva roky, takže mají povinnost nosit roušku, tak je to zcela neadekvátní.

Já si myslím, že jsme se vydali správnou cestou. Myslím si, že není vhodné, abychom se srovnávali s Itálií, Španělskem a některými dalšími státy, které zvolily chybný scénář a začaly reagovat pozdě. Nicméně to srovnání, pokud chceme dělat nějaké srovnání, tak se spíš srovnávejme s ostatními středoevropskými státy. Mapka podle Polska 4 200 nakažených, Slovensko 534, Maďarsko ještě méně. Takže ta východní Evropa v tomhle zrovna zvolila podle mého názoru správnou strategii. Já jsem to tehdy na začátku podporoval, i ty kroky vlády, které se toho týkaly.

Ale vraťme se zpátky k tomu, o čem se tady bavíme, to je ten nouzový stav.

Vystoupila tady řada kolegů, kteří kladli otázky, včetně našeho kolegy Petra Třešňáka, který se ptal ministra zdravotnictví na několik otázek, konkrétně myslím, že to bylo 34 nebo 37 otázek, asi před třemi týdny a nedostal na ně odpověď, ani na tuto svoji písemnou žádost (ukazuje), ani tady na plénu Poslanecké sněmovny. Ale já předpokládám, že pan ministr, i když tady zrovna nebyl, tak to určitě postřehl, takže snad se k tomu vyjádří, protože je důležité pro nás, abychom měli aktuální informace, až se o tom nouzovém stavu budeme rozhodovat. Ty otázky došly 18. 3. panu ministru Vojtěchovi, tři týdny to tam leží bez reakce. A jsou tam poměrně vážné věci, na které se ptáme. Protože ono se z toho docela ukazuje, že některé, pokud to je tak, jak to vypadá, některé orgány na Ministerstvu zdravotnictví úplně nefungovaly tak, jak měly.

Jenom když přečtu pár otázek. Vláda má k dispozici od roku 2015 Národní strategii ochrany a podpory zdraví a prevence nemocí, ve které byly doporučené například investice k ochraně obyvatelstva před případnou epidemií. Proběhly investice uvedené v tomto plánu? Pokud ne, tak proč? Které investice z tohoto plánu byly dokončeny? K Ústřední epidemiologické komisi - kolikrát se v roce 2020 sešla? Podařilo se mi dohledat pouze jeden zápis z Ústřední epidemiologické komise. Jaká byla její doporučení vládě, to, co má dělat podle pandemického plánu? Ta komise má dávat doporučení vládě a v jejím čele stojí ministr zdravotnictví. Postupuje vláda podle jednotlivých fází pandemického plánu? Bude zveřejněn typový plán pro tento typ pandemie? Která jednání vede vláda na úrovni EU s jednotlivými členskými státy ve věci globálního potlačení šíření COVID-19 atd.? Těch dotazů na další témata, jako jsou ochranné pomůcky, léčiva, zdravotnická zařízení a přístrojová technika, je tam opravdu dost. Některé z nich byly zodpovězeny v rámci veřejných vystoupení, některé však dosud zodpovězeny nebyly.

Já bych k nim dodal možná ještě několik dalších otázek, které od té doby vznikly. Vyšlo najevo, že Ministerstvo zdravotnictví stanovilo extrémně nízký odhad počtu respirátorů pro uložení u Správy státních hmotných rezerv, a to 20 tisíc kusů. Tak jsem se chtěl zeptat, proč Ministerstvo zdravotnictví pod vedením pana ministra Vojtěcha tam poslalo tenhleten takhle nízký požadavek - 20 tisíc kusů, to tedy může pokrýt maximálně tak jeden den nouzového provozu státu.

No a pak samozřejmě bych se chtěl zeptat, jakým způsobem vláda nakupuje. My už jsme dostali některé informace. Za to bych chtěl poděkovat, protože vím, že Ministerstvo vnitra zveřejnilo část těch informací. Nicméně si myslím, že vláda by měla zveřejnit komplet seznam, co, kdy, kde a v jaké kvalitě nakupuje, tak aby to bylo transparentní, aby tam bylo uvedeno, co jde z Česka, co jsou čínské firmy, jací jsou tam prostředníci, jaké mají provize atd. Myslím si, že podstatné je samozřejmě to, abychom měli jistotu, že ty pomůcky mají náležitou kvalitu a že ta cena není žádným způsobem dramaticky vyšší než aktuální tržní cena v daný okamžik. Samozřejmě je potřeba zohlednit to, že jak byl nedostatek prostředků na trhu, tak aktuální tržní cena byla vyšší. To je samozřejmé.

Teď bych chtěl reagovat na vystoupení pana ministra Hamáčka. Děkuju za jeho přístup, protože nás vyzval k tomu, abychom kladli otázky, a to si myslím, že je naše důležitá role jako opozice. Přivítal jsem to, že pan ministr Hamáček nás seznámil s tím, že vláda má nějakou představu o tom, kdy polevit s opatřeními a jakými opatřeními proti koronaviru, a citoval zde, že tedy vláda zmírní ta opatření, až ten nárůst nebude exponenciální. Tak když se podíváme na ten aktuální graf (ukazuje), tak se ukazuje, že tady v té úvodní části nárůst skutečně lze považovat za exponenciální v tom přiblížení, ale potom, co začal účinkovat efekt zavedené karantény, tak se v zásadě ten počet případů pohybuje pod hranicí toho, co bylo naměřeno někdy 27. 3. To znamená aktuálně, i když ta data jsou dejme tomu, ten efekt v detekci je nějakých 11 dnů nazpátek, tak ta data ukazují, že exponenciální nárůst určitě nemáme. Máme nárůst, který je v zásadě konstantní. Takže to je, aby bylo vyjasněno, kdy vláda přijme zmírnění těch opatření.

A poslední část svého projevu chci věnovat problematice nouzového stavu v návaznosti na tu faktickou podstatu. Já jsem si nechal zpracovat analýzu, která popisuje, jaká opatření může vláda podniknout a jaká opatření může podniknout, pouze pokud je vydán nouzový stav, protože drtivou část těch opatření lze dělat podle té analýzy i bez nouzového stavu. Takže proto mě zaujalo, že ta žádost byla směřovaná, nebo odůvodněná v tom, co se usnesla vláda, v tom písemném materiálu, že je potřeba rychleji zadávat veřejné zakázky.

Vláda uvedla, že z důvodu zajištění ochrany je za současné situace základním bezpečnostním zájmem České republiky provádět nákupy ochranných a zdravotnických potřeb bez časové prodlevy. Jednotliví zadavatelé tak nemusí během trvání nouzového stavu zadávat související urgentní veřejné zakázky v zadávacím řízení, neboť bezpečnostní zájem státu na ochraně životů je upřednostněn před principy zadávání veřejných zakázek. S tím samozřejmě nelze než souhlasit, ale je potřeba doplnit, že tato situace není vázána na nouzový stav, protože zákon o zadávání veřejných zakázek v § 29 písm. a) a § 198 odst. 2 písm. a) to nespojuje s nouzovým stavem, ale zkrátka s každou mimořádnou okolností, která znemožňuje dokončit ten plánovaný úkol, ke kterému je potřeba veřejná zakázka.

A tímto způsobem je možné pokračovat v zásadě dále. Dočasné znovuzavedení ochrany vnitřních hranic s Německem a Rakouskem - lze postupovat i podle § 11 zákona č. 191/2016 Sb., o ochraně státních hranic. Zákaz vstupu pro všechny cizince z rizikových oblastí - lze postupovat podle zákona o ochraně veřejného zdraví. Totéž u zákazu hromadných akcí nad 30 osob, případně osobní přítomnosti žáků a studentů na školách. Takže tímto způsobem jsem prošel všechna ta opatření a drtivá část z nich není vázána na nouzový stav. Pokud bude mít někdo zájem o přesnější informace, rád se k tomu vrátím.

Co tedy je vázáno na nouzový stav, tak je pracovní povinnost, kterou může vláda ukládat, a zabavování majetku při krizovém stavu, ale ta pracovní povinnost byla využita jen velmi okrajově, a to ve vztahu ke studentům některých fakult lékařského zaměření, a zabavování majetku, o tom tedy zpraven nejsem, že by se vůbec využilo. Tohle třeba využil ten Tchaj-wan, že nějakým způsobem přiměl některé výrobce, aby začali vyrábět to, co je potřeba, čili v tom případě roušky.

Pak by nebylo možné vydávat krizová opatření hejtmanů, nicméně pokud vím, tak ohledně těch krizových opatření spousta těch věcí byla nahrazena opatřeními Ministerstva zdravotnictví, takže ani v tomhle ohledu není potřeba nouzový stav, aby hejtmani mohli vydávat nějaká další opatření. Není to moc využíváno.

A pak to má nějaké trestněprávní důsledky, jako že je to přitěžující okolnost, a má to daňové důsledky, že vláda může za nouzového stavu umožnit plátcům, kteří uskutečňují zdanitelná plnění pro ozbrojené síly, ozbrojené bezpečnostní sbory, hasičské záchranné sbory a tak dále, aby dodávali... počkejte... havarijní služby a subjekty hospodářské mobilizace - stanovené druhy zboží a poskytovali stanovené služby těmto subjektům bez daně při zachování nároku na odpočet daně v plné výši. Tohle však, pokud vím, vůbec využito nebylo.

Takže když jsem zrekapitulovat všechna ta opatření, tak z toho vyplývá, že ten nouzový stav není potřeba sám o sobě, ale chápu, že vláda to zkrátka jaksi možná chce prezentovat, aby to bylo jednodušší, aby to bylo sběrné a případně aby měla možnost sáhnout k těm, řekněme, invazivnějším zásahům, jako je to zabavování majetku nebo pracovní povinnost pro případ, že by to bylo potřeba.

Takže já jsem se chtěl zeptat, jestli to tedy chápu správně, nebo jestli vláda tam má nějaké další zásadní opatření, kvůli kterému požadujete ten nouzový stav.

Teď bych se rád krátce věnoval právní úpravě, protože některá ta opatření, která byla vydána, obsahují závažné vady. Já jsem upozornil svou interpelací na pět takových vad a chtěl jsem poděkovat za to, že vláda zjednala ve dvou případech nápravu, a to, že předložila návrh na odklad voleb na Teplicku a také že nám předkládá materiály do Poslanecké sněmovny tak, abychom měli aspoň 24 hodin na seznámení se s nimi. Nicméně jsou tam i tři další vady, a to je nedostatečné odůvodňování opatření Ministerstva zdravotnictví, která můžou komplikovat potom třeba soudní přezkum těchto mimořádných opatření, zákaz scházení zastupitelstev a potom nejasný režim náhrady škody, o kterém už se tady zmínili předřečníci a který by měla vyjasnit paní ministryně Schillerová.

Abych to shrnul, za sebe, já bych rád slyšel odpovědi na následující otázky od členů vlády.

Jestli se, za prvé, inspiruje Česká republika od států, které zvládají tu epidemii skvěle, jako je Tchaj-wan, a jestli případně podpoří to, aby tento stát mohl být členem-pozorovatelem Světové zdravotnické organizace, protože by to jistě přispělo ke zkvalitnění její činnosti.

Za druhé, jestli dostane pan poslanec Petr Třešňák odpověď na tři týdny starý dotaz a jestli já dostanu odpověď na ty své další dva dotazy položené v této rozpravě.

Za třetí, jestli budou transparentně zveřejněny informace o nákupech, které vláda dělá napříč resorty v rámci nouzového stavu.

Za čtvrté, aby byly vyjasněny ty podmínky, za kterých vláda ukončí opatření, a jestli je to opravdu vázáno na exponenciální růst, který teď nepozorujeme. To je na pana Ministra Hamáčka.

Za páté, jaké jsou ty konkrétní věci, kvůli kterým je třeba nouzový stav a nestačí další opatření podle zvláštních zákonů, např. zákona o ochraně veřejného zdraví, protože tou rešerší tady jsem ukázal, že vlastně ta opatření jsou naprosto marginální.

Za šesté, poslední dotaz, jestli vláda zjedná nápravu u právních vad, které jí byly vytčeny v souvislosti s odůvodňováním opatření Ministerstva zdravotnictví, zákazem konání zastupitelstev a režimu náhrady škody.

Děkuji vám za odpovědi.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji a pokračujeme v rozpravě. Mám zde tři přihlášené řečníky. Nejprve pan ministr Adam Vojtěch, poté páni předsedové Rakušan a Okamura v tomto pořadí. Pane ministře, prosím, máte slovo.

 

Ministr zdravotnictví ČR Adam Vojtěch Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, já zkusím aspoň částečně zareagovat, zejména asi na svého předřečníka pana poslance Michálka, některými odpověďmi a případně samozřejmě ty otázky, o kterých hovoří, těch asi 34 otázek, které poslal pan poslanec Třešňák, tak samozřejmě my na ně odpověď připravíme, ale omlouvám se, bohužel v posledním měsíci Ministerstvo zdravotnictví se primárně věnovalo zvládnutí této epidemie, největší pandemie za posledních sto let v rámci nejenom České republiky, ale i Evropy a světa, a bohužel jsme se nezabývali tolik vyřizováním korespondence, ale bezesporu toto napravíme a ty otázky odpovíme.

Já bych se možná vrátil k tomu vůbec začátku, tak jak o tom hovořil pan poslanec Michálek, k tomu lednu a debatě o rouškách a podobně a stále opakovanému vystoupení, které jsem tady měl 28. 1. V Evropě první případy potvrzené nemoci koronavirus byly ve Francii 24. 1. To byly první případy, které byly, byly to asi první tři případy, které byly ve Francii, to znamená, není to tak, že bychom vlastně v té době jakkoliv měli informace o tom, že bude docházet k masivnímu šíření v rámci evropského kontinentu, neřkuli v rámci více kontinentů, a že tady dojde k jakékoliv pandemii.

My jsme vycházeli samozřejmě z informací od ECDC jakožto našeho hlavního partnera, který poukazoval samozřejmě na určité riziko, střední riziko, že ta nákaza bude zanesena do Evropy, ale rozhodně ne v tomto měřítku. To je zkrátka něco, co nelze nikdy předpokládat, protože když se podíváte na vývoj té pandemie, nebo epidemie tehdy, jak byla označována, i na území Evropy, tak ještě zhruba měsíc do konce února to byly skutečně velmi omezené clustery v rámci jednotlivých zemí, velmi uzavřené v rámci jednotek, možná desítek případů. Nic nenasvědčovalo na konci ledna tomu, že tady budeme mít desítky, stovky tisíc případů tohoto onemocnění.

Takže je to skutečně takové to pověstné "po bitvě je každý generál". Já to tady nechci nikterak zlehčovat. Ale vyčítat, že na konci ledna, 28. ledna, jsme měli tušit, že tady bude takto obrovská pandemie, prostě není férové, není to férová argumentace. A i když se podíváme na nějakou historickou zkušenost, a v tomto směru asi ta zkušenost je hlavně z nemoci SARS, což je vlastně velmi podobný příklad, z 80 % velmi podobný virus, tak tehdy v České republice nebyl ani jeden případ nemoci SARS. To ohnisko zůstalo v rámci Asie, kde se nemoc poměrně šířila. I proto jsou také dneska asijské země samozřejmě mnohem lépe připraveny než my, protože mají tu zkušenost, prošly si tím. Ten Tchaj-wan, o kterém hovoříte, ale i další země, to jsou ty asijské země, které si prošly sarsem, mají tu zkušenost. Samozřejmě tam pak byla i epidemie prasečí chřipky a dalších. Zkrátka ty asijské země v tomto směru mají mnohem větší zkušenost než my a jsou na to připraveny také lépe než my. To je pravda. Protože zkrátka pokud tu zkušenost máte, pak na základě toho jednáte už v rámci nějakých zavedených postupů. My tu zkušenost nemáme, nikdy tady tomu nikdo nečelil.

Je jasné, že jsme také dělali chyby, ale v tomto směru skutečně odkazovat, že 28. ledna jsme měli vědět, že tady budeme potřebovat desítky milionů roušek a respirátorů, prostě není fér. A jak byly ty zásoby nastaveny, tak to bylo skutečně nastaveno na základě pandemického plánu, který byl schválen, podle toho se postupuje. A zásoby, které byly nastaveny, jsou už takto ve Správě státních hmotných rezerv od roku 2005 nebo 2006, od paní ministryně Emmerové. Ta poprvé byla ta, která nastavila daný počet respirátorů v rámci Správy státních hmotných rezerv, a každý ministr poté pouze ty zásobě udržoval, včetně ministrů ODS, ČSSD a dalších. Nikdo nerozhodl o tom: pojďme navýšit zásoby ve Správě státních hmotných rezerv na 10 milionů respirátorů. Nikdo o tom nerozhodl, protože zkrátka ta situace byla taková, že asi nebylo úplně zřejmé, že něco takového budeme vůbec kdy potřebovat. Byly tam nějaké základní zásoby, které jsou teď samozřejmě využity, ale nikdo nerozhodl o nějakém masivním navýšení už od paní ministryně Emmerové. Takže teď to vyčítat ministru Vojtěchovi, proč jsme nenavýšili na 10 milionů respirátorů, si myslím, že zase není úplně férová argumentace, protože jsme zkrátka vycházeli z pandemických plánů, jak byly nastaveny, kdy se vždy počítalo s tím, že primárně ty zásoby budou v rámci jednotlivých nemocnic, kdy nemocnice zkrátka měly určitou zásobu. Ale opět - ta zásoba samozřejmě nebyla dostatečná, ta zásoba byla na nějakou epidemii, která počítala možná s nějakými jednotkami, desítkami případů, ale rozhodně ne s pandemií, která je největší za posledních sto let.

Takže já se tady nechci na nic vymlouvat, ale jenom je zkrátka třeba brát nějaký kontext, brát nějakou historickou zkušenost, která byla. A myslím si, že na druhou stranu jsme se jako Česká republika s celou situací vypořádali velmi dobře. My můžeme hledat celou řadu chyb, a určitě jsme chyby udělali. Je to jasné, když něco řešíte takto poprvé v takto masivní situaci, tak prostě ty chyby děláte, to je přirozené, ale v tom konečném důsledku se počítají ta celková čísla, počítá se zvládnutí té situace. A v tomto směru Ministerstvo zdravotnictví bylo maximálně aktivní, mnohem aktivnější než jiné země, a právě proto také dneska máme tu takzvanou epidemiologickou křivku takto zploštělou, proto tady nečelíme tomu, že naše nemocnice kolabují, že pacienti jsou odpojováni od ventilátorů, protože už není místo pro další, a podobně, jako to vidíme v Itálii a dalších zemích. A to si myslím, že je v konečném důsledku to hlavní, že jsme připravili naše nemocnice, to byl ten náš hlavní úkol, ty mají dneska dostatečnou kapacitu, že jsme schopni nabídnout pomoc i jiným státům, nakonec tedy k tomu nedošlo, protože to nebylo využito, a jsme schopni skutečně velmi dobře poskytnout péči těmto pacientům, aniž by to nemocnice jakkoliv pocítily, aniž by kolabovaly. A to si myslím, že je to, co jsme zkrátka odpracovali, a to je ten konečný výsledek, který se počítá, jestli máte skutečně ten systém připraven tak, že jste schopni zvládnout tu pandemii, anebo nikoliv. A Česká republika toho byla a je schopna a to bychom skutečně měli v tomto směru počítat. Je to to hlavní kritérium.

To, že možná roušky byly o týden později. Ano, také bych si přál, abychom měli na začátku 10, 20 milionů roušek a respirátory pro každého. Bohužel tomu tak nebylo, nebylo to takto nastaveno z minulosti. Řešili jsme to v rámci dní. Ale i tak si myslím, že dneska Česká republika, přestože možná můžou být ještě někde nějaké nedostatky v zásobování, tak i z hlediska dostupnosti těchto ochranných prostředků je na tom výrazně lépe než jiné země, i bohatší země, než je Česká republika. Takže si myslím, že v tomto jsme také společně s Ministerstvem vnitra odpracovali velký kus práce. Dneska Ministerstvo zdravotnictví distribuovalo přes 11 milionů kusů různých respirátorů, roušek a dalších ochranných prostředků, podobný počet Ministerstvo vnitra, objednávky jsou nyní nastaveny, takže jsme schopni s nimi vystačit na následující týdny, a to si myslím, že také není úplně špatně.

Takže pojďme situaci hodnotit v nějakém kontextu, objektivně, ano, upozorňovat na chyby, ze kterých se musíme poučit. Pokud jsme zkrátka prošli touto zkušeností, tak jsem přesvědčen o tom, že příště na tom budeme stejně jako ten Tchaj-wan a další země, protože už budeme vědět, jak postupovat. Kdybychom tady měli SARS, měli jsme takto masivní epidemii, jako byla třeba v roce 2003 epidemie SARS, tak bychom také dneska byli v jiné situaci. Tady prostě zkrátka ta historická zkušenost není a musíme se z toho poučit, ale myslím si, že je třeba objektivně zhodnotit, že jsme to zvládli dobře.

Ústřední epidemiologická komise se samozřejmě scházela, měla už asi pět zasedání, jsou tam zvaní lidé ze všech rezortů, vyjadřují se k situaci, takže pokud nejsou nikde zápisy, tak se omlouvám, ale Ústřední epidemiologická komise se scházela pravidelně každý týden a vyjadřuje se k situaci. Myslím si, že i ta opatření, která jsme zavedli, jsou samozřejmě na základě názoru odborníků. To není tak, že toto vymýšlí sám ministr zdravotnictví nebo jeden náměstek. Je to nějaký odborný konsenzus, že zkrátka takto jsme měli postupovat a ukázalo se to jako správné.

A teď, a k tomu se dostávám, k tomu dalšímu plánu, protože tady je stále velké téma: jaký máte plán, kdy budete otevírat to a to? Já jsem skutečně včera ustanovil určitou epidemiologickou skupinu. To není tak, že by teď zasedla poprvé, ale dal jsem jasný úkol, že chci, abychom ten plán připravili. Možná řeknete pozdě, ale my jsme se skutečně v předchozích týdnech věnovali zvládnutí epidemie. My jsme v předchozích týdnech neplánovali, co bude poté. Teď jsme v situaci, že si to můžeme dovolit, že se nám podařilo základní čas posledních týdnů zvládnout, že tady nemáme nějaký exponenciální nárůst pacientů, že systém to zvládá. A teď jsme v situaci, že můžeme připravit jasný plán postupného rozvolňování opatření. My ho připravíme, my ho představíme.

Dal jsem kolegům za úkol, abychom po Velikonocích ten plán měli připraven. Bude oddiskutován v rámci odborné veřejnosti a nemáme problém se o tom bavit. A skutečně ten plán bude představen a je jasné, jak bude vypadat. Budeme skutečně postupovat postupnými kroky, tak abychom neohrozili tu poměrně dobrou situaci, což je jasné, že samozřejmě bude směřovat k tomu, že sice budeme třeba uvolňovat nějaká opatření, ale některá opatření budou uvolňována až v poslední fázi, jako jsou hromadné akce, kulturní akce, sportovní akce. Tam všude, kde se schází více lidí na jednom místě, je jasné, že to je to největší epidemiologické riziko, a tam budeme postupovat velmi obezřetně. Ale pokud jde o služby, obchody a tak dále, tak tam si myslím, že už se to teď děje a bude se to dít v následující době následujících týdnů. A ten plán určitě představíme po Velikonocích, takže s tím není žádný problém. Ale skutečně jsme se nemohli věnovat plánu, co bude po pandemii v době, kdy jsme na Ministerstvu zdravotnictví a na vládě řešili, jak pandemii řešit v aktuální situaci, připravit nemocnice, udělat opatření a tak dále. Skutečně se nelze věnovat obojímu. Teď si myslím, že je na to ten čas. Zvládli jsme to poměrně dobře. Na druhou stranu nemůžeme být úplně v klidu, protože ten virus tady je a ten virus tady bude. To je jednoznačné. On se neztratí, on se nezničí, on tu stále bude přítomen, a proto musíme být velmi obezřetní i v uvolňování těch opatření, aby nedošlo k tomu, že nějaké opatření se uvolní, a pak nám exponenciálně naroste počet pacientů a celá práce, kterou jsme odvedli za poslední týdny, přijde vniveč.

Takže musíme být velmi obezřetní. Vždy každé rozvolnění toho opatření vyhodnocovat na základě dat, která myslím, že dneska máme k dispozici, jsou i transparentně zveřejňována. Snažíme se zveřejňovat maximum těch dat, která máme o epidemiologické situaci i v rámci jednotlivých regionů atd., takže tady jsme transparentní. Mimo jiné, a to určitě bude zajímat Piráty, celý ten systém vlastně hlášení, zveřejňování dat jsme také vytvořili vlastně ad hoc s Ústavem zdravotnických informací a statistiky. Během pár dní jsme postavili úložiště. Všechno vlastně je in house řešení, žádné externí služby, vykazování těch dat ze strany krajských hygienických stanic, laboratoří atd. Takže všechno to vlastně, co vidíte, ta data, která dneska jsou zveřejňována, a ještě samozřejmě další data, tak jsme vytvořili během několika dní. Takže i to si myslím, že je úctyhodná práce kolegů, kteří na tom pracovali, a já jsem přesvědčen o tom, že Ministerstvo zdravotnictví v tomto směru odvedlo kus dobré práce, že nakonec skutečně se počítají ty výsledky, a ty výsledky jsou. Jsou dobré. Mohly by být možná ještě o něco lepší, ale to je vždy co by kdyby, ale každopádně já jsem pyšný na to, co udělali kolegové na Ministerstvu zdravotnictví. Myslím, že jsme odvedli kus dobré práce, a jsme připraveni v tom nyní pokračovat.

A určitě vaše dotazy, těch 34 dotazů panu poslanci Třešňákovi nebo případně další zodpovíme v následujících dnech. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji, pane ministře. Na řadě je pan předseda Vít Rakušan a připraví se pan předseda Okamura. Pak jsou zde další přihlášení. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Vít Rakušan: Děkuji vám za slovo. Vážený pane předsedající, členky a členové vlády, kolegyně, kolegové, několik stručných poznámek.

Kdybych měl zhodnotit pocit z té dnešní debaty, kterou vedeme od samého rána, tak je to spíše zklamání. Bylo tady vysloveno mnoho otázek a padlo málo odpovědí. Ta debata byla po většinu dne prostě jednostranná, povětšinou opoziční politici vystoupili u řečnického pultíku, vláda nějakým způsobem strpěla to, že tady někdo z jejích členů musí sedět a musí poslouchat a zažívat tu obrovskou nudu a někam si možná na papírek psát nějaké dotazy. Čestnou výjimkou je pan ministr zdravotnictví, který se teď alespoň pokoušel na některé z těchto dotazů odpovědět. Ale vlastně všechny ty odpovědi mířily směrem do minulosti. Obhajoval kroky Ministerstva zdravotnictví, říkal, co ministerstvo připravilo, udělalo, ale tady my v žádném zásadním sporu nejsme. My jsme dokonce jako opozice řadu kroků vlády podporovali.

Ale dnešním bodem jednání není zhodnocení toho, jak doposavad pracovala vláda České republiky, ale je to žádost o prodloužení nouzového stavu. A v této věci jsme prostě odpovědi nedostali. Padly tady zcela konkrétní otázky, proč nelze v tuto chvíli aplikovat například zákonná ustanovení zákona o ochraně veřejného zdraví a proč je zapotřebí nadále používat ten speciální režim nouzového stavu. Ta odpověď prostě nepadla. My jako opozice jsme sem přišli, a určitě jste to viděli na našich tiskových konferencích ráno, s tím, že jsme připraveni na nějakou limitní dobu podpořit nouzový stav, pokud nám vláda dá jasné argumenty a vysvětlí nám, proč by nouzový stav měl být za těchto okolností prodloužen. Došlo tady ke zhodnocení toho, co vláda doposavad udělala, ale chyběla tady ta predikce, ten pohled do budoucnosti, a to je to, proč jsme se tady vlastně dneska sešli.

Tedy já budu navazovat i na pana ministra zdravotnictví. On řekl, že po Velikonocích bude připraven plán. No to přesně odpovídá návrhu ODS na to, abychom tedy nouzový stav prodloužili na dobu 14 dnů. Dobře, vláda tedy bez jasných argumentů nám říká: potřebujeme nouzový stav. Čekali jsme, že ty argumenty budou mít větší váhu, že budou mít jasnější argumentaci, ale dobrá, chceme podpořit i jako opozice vládu, pojďme to odsouhlasit na těch 14 dnů, jak navrhuje ODS, a potom přijde pan ministr a ostatní ministři, třeba pan premiér, s tím, že mají nějaký konkrétní plán toho, jak se život v České republice bude postupně navracet do normálu, nebo kdy se tak stane, nebo proč potřebují nouzový stav, nebo v jakém režimu je potřeba, aby se Česká republika nadále pohybovala, tedy ideálně těch 14 dnů jako takových. A my jsme tady v argumentaci pana premiéra slyšeli věty o tom, že je tady ten virus, který se nedá úplně předvídat, jak se bude chovat, a to je jediná predikce, která tady je.

Podívejme se do našich sousedních zemí, ale i do těch, které to zvládají. Třeba Rakousko nemůžeme považovat za zemi, která nezvládá. Někdo z vás, kdo umí německy nebo četl přepis, viděli jste proslov tamního premiéra Sebastiana Kurze? Viděli jste ho? No to byl premiér, to byl kancléř, který dával tu predikci, který dával výhled do budoucnosti, který zdůvodňoval zcela otevřeně a transparentně, proč vláda, která a jaká opatření dělá a kdy případně dojde k jejich rozvolnění. A víte, co se na konci stalo? Při pohledu do sálu rakouskému kancléři Kurzovi tleskala i opozice. Tleskali mu všichni, protože měli pocit, že k nim promluvil státník, že k nim promluvil člověk, který v té krizové době umí národ vést i skrze nepříjemné události, které ho čekají, a mají jistotu, že je informuje pravdivě, že se nebojí diskuze s nimi, a mají jistotu, že je dovede někam do cíle. Tu jistotu my tady bohužel postrádáme! Děkuji. (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji, pane předsedo. Na řadě je pan předseda Tomio Okamura a připraví se pan předseda Filip. Prosím, máte slovo.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Vážené dámy a pánové, já budu reagovat na výzvu ministrů, abychom se ptali. Takže já bych se zeptal na aktuální věc. Obracejí na mě v souvislosti s pandemií koronaviru zoufalí občané Mostu a Litvínova, jelikož vláda v době uzavření státních hranic a stavu nouze využila výjimku z krizového zákona a dala povolení k příjezdu 595 zahraničním pracovníkům. Je to 575 zahraničních dělníků a 20 specialistů. Za zdraví těchto dělníků a odborníků nebude odpovídat Unipetrol, ale údajně externí firmy, která je sem vyšlou. A výše uvedený výčet dělníků napovídá, že může jít o zneužití výjimky z krizového zákona, protože v případě dělníků, zahraničních dělníků, nepochybně nejde o vysoce odborné specialisty, které by nebylo možné nahradit pracovníky z České republiky, ale jde o normální agenturní zahraniční dělníky. Znova říkám, že je to skupina 600 lidí. Šesti set lidí do Mostu a do Litvínova a okolí. A i v případě údajných 20 specialistů je k úvaze, zda v České republice skutečně nenajdeme 20 stejně kvalifikovaných lidí.

A na mě se obracejí zoufalí občané Mostu a Litvínova a my jsme jejich straně. Já už jsem včera v tomto smyslu interpeloval jak premiéra Babiše, tak ministra vnitra Hamáčka a dnes jsem říkal už panu ministrovi Hamáčkovi, k tomu se ještě dostanu, jaký je tedy skutečný stav, protože to, co říká pan ministr, a realita se úplně liší. A jenom bych řekl tu strukturu. Jedná se o 270 občanů Slovenska, 245 Poláků a dále jsou tam Němci, Francouzi, Rakušané, Belgičané a Nizozemci, což jsou právě i podle těch oficiálních informací rizikové země. A ujištění vlády, že pracovníci, ale to pouze ti z rizikových zemí, to znamená z Německa, Rakouska, Francie, Beneluxu, mají být testováni na koronavir, je úsměvné, protože nakažený člověk nemusí po nakažení ještě 14 dní vykazovat příznaky, a tím pádem jeden test nevypovídá vůbec o ničem.

A já se chci zeptat pana ministra vnitra Hamáčka a pana premiéra, kteří zrovna odešli, ale zajisté slyší: Jakým způsobem zajistíte bezpečnost občanů Mostu, Litvínova a okolí? Jak to bude se čtrnáctidenní karanténu těch zahraničních dělníků? A mají přijet už teď v nejbližších dnech, protože jste jim udělili povolení, přestože v Čechách je nouzový stav. A jak se bude postupovat při jejich dohledu v karanténě? Dále bych se chtěl také zeptat, kdo to celé povolil bez karantény. Kdo ponese případnou odpovědnost za následky, pakliže se z této skupiny šesti set cizinců, což je obrovský počet, rozšíří případná nákaza na občany okolí?

Dále mám další otázku, protože prý v rámci opatření mají být pouze v pracovní karanténě, to znamená, že na ně Unipetrol bude dohlížet v práci, aby nikam nechodili. Ale co tedy volnočasová karanténa, až je z práce přivezou do hotelu anebo do nějaké ubytovny, tak Unipetrol na svých stránkách píše, že mají omezené možnosti, jak je kontrolovat mimo pracoviště, a je to, znova říkám, šest set lidí. Jak tady bude zaručeno, aby se ve volném čase nepohybovali po městě cizinci, kteří neprošli karanténou - zdůrazňuji, neprošli karanténou -, a (ne)dostávali se do kontaktu s místními?

Ministr Hamáček se minulý týden místní občany snažil uklidnit, že takhle by to neodsouhlasil a že chce, aby byli ubytováni všichni pospolu mimo střed města a hlídáni vojáky nebo policisty. Vojáci nebo policisté aby hlídali těchto 600 lidí. Ale tak je to 600 lidí, znovu zdůrazňuji. Ale najednou je to jinak a podle nejnovějších informací nechali ubytování cizinců na zahraničních dodavatelích Unipetrolu, tzn. zcela mimo kontrolu. A do práce jim prý Unipetrol bude vozit jídlo, aby nikam nechodili. Ale kdo jim tedy bude vozit jídlo po práci, aby se zamezilo jejich pohybu po městě, když neprošli karanténou? A kde konkrétně budou ubytováni? ptají se občané Mostu a Litvínova. Unipetrol to totiž nechal na zahraničních dodavatelích, jak píší na svých stránkách a jak už je výše popsáno. Takže to, co říkal pan ministr Hamáček, je úplně jinak. A jak dostatečně bude zajištěna ostraha objektu, kde budou bydlet? Tato obrovská skupina zahraničních dělníků, kteří v těchto dnech mají přijet právě do Mostu a do Litvínova?

Když to shrnu, jde o to, že občané Mostu a Litvínova mají pocit, a já ten pocit mám s nimi, že byli postaveni před hotovou věc do šílené situace, kdy jim tam v nejbližších dnech vláda přiveze 600 cizinců v době nouzového stavu, tito cizinci nejdou ani na 14 dní do karantény jako všichni ostatní a ani nemusí dodržovat pravidla jako občané České republiky. A já myslím - a navíc chce vláda otestovat pouze 20 z nich, jenom ty z těch západních zemí, a zbylých 575 nikoli. A bydlí pohromadě a stát říká, že se postará vojáky či policisty, aby se nepohybovali ve volném čase po městě atd. Takže tady je neskutečné množství otázek. A já to tady veřejně říkám, aby vláda zodpověděla ty otázky. My stojíme na straně občanů Ústeckého kraje. Je to lokalita, kde žije spousta lidí, i sociálně slabších lidí, a bojí se.

Takže já žádám odpověď na tyto otázky. A proč využívám tento prostor? Protože na písemnou interpelaci mi musí vláda odpovědět do třiceti dnů. Ale ta situace je urgentní, ti dělníci mají přijít už během několika dní. Proto bych žádal urychlenou odpověď.

A zároveň se tady hovořilo o tom, že někdo jenom kritizuje a někdo se snaží. Tak jsem vám chtěl říct za nás za SPD, je to typický příklad, kdy my jsme konstruktivní a pracujeme a snažíme se. Jak víte mnozí z vás, tak já jsem před třemi týdny oslovil přímo japonského výrobce léku proti koronaviru. Jmenuje se Avigan. Oslovil jsem ho sám, napsal jsem mu japonsky přímo do té firmy Toyama Chemical, je to podfirma pod Fujifilmem, a z japonské strany mi přímo odepsali, že jsou ochotni jednat o dodávkách tohoto léku koronaviru pro Českou republiku. Následně jsem do toho zainteresoval i japonskou ambasádu, a japonský velvyslanec, s kterým mám dobrý vztah, přímo oslovil japonské ministerstvo zahraničí a také jsme to tlačili touto cestou.

Na základě pozitivní odpovědi z Japonska, kdy mi napsali přímo od výrobce, že jsou ochotni jednat o dodání tohoto léku pro Českou republiku, jsem tyto mnou domluvené kontakty předal panu ministru zdravotnictví Adamu Vojtěchovi, protože japonská strana řekla, že musí dostat oficiální žádost od japonského Ministerstva zahraničí, protože se jedná o dodání léku do zahraničí mimo Japonsko. A máme skvělou zprávu, protože na základě těch mnou domluvených kontaktů Japonsko rozhodlo, a tady mám dopis z japonské ambasády ze včera, kdy japonský ministr zahraničí Motegi sdělil, že nám ten lék nebudou prodávat, ale oni nám ho dají. Oni zařadili na základě této mojí aktivity Českou republiku mezi dvacet zemí, kterým dodají zdarma tento experimentální lék. Musím poděkovat i panu ministrovi za spolupráci, protože tu předanou štafetu ode mě potom předal na svůj úřad a oficiálně v tom jednání postupoval. A musím říci a jsem rád, že tady pan Satoshi Teramura z japonské ambasády mi tady děkuje za tu iniciativu, že se to podařilo domluvit a dotáhnout.

Takže teď mám dotaz na pana ministra, protože to neříkám tady, abych tady popisoval celou tu svoji aktivitu, ale ten dotaz zní: Pane ministře, kdy se dostane tento lék k českým občanům? Kdy se dostane tento lék k českým občanům? Protože to, co jsem z opozice mohl udělat, tzn. využil jsem své kontakty, domluvil jsem lék pro občany České republiky proti koronaviru. Vy jako vláda jste to potom dotáhli, tyto předjednané kontakty, a nyní tedy Japonsko nám ten lék dá dokonce zadarmo, a je to potvrzeno. Akce se podařila. Myslím si, že je to skvělé, že ze strany SPD takhle postupujeme konkrétními kroky, a ten můj dotaz tedy už jenom je, protože japonská strana už mi písemně napsala, že tedy nám to dá zadarmo, zařadila nás na seznam mezi dvacet světových zemí, kterým to dá zadarmo díky tomu, a teď můj dotaz je, pane ministře, jestli máte informaci, kdy se to fyzicky dostane k českým pacientům.

Děkuji za pozornost a prosím vás o odpověď.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji, pane předsedo. Další je pan předseda Vojtěch Filip, po něm pan předseda Ivan Bartoš a pak jsou další řečníci. Prosím, máte slovo.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Vážený pane předsedající, členové vlády, paní a pánové, já velmi stručně. Já jsem už ve svém úvodním slově řekl, že dnes jednáme o tom, jestli převezmeme, nebo nepřevezmeme odpovědnost za prodloužení nouzového stavu, a tady je to přehlídka toho, nakolik kdo nebo jak bude zpovídat vládu. To můžeme v jednotlivých návrzích zákonů, které vláda předkládá, tam se na to ptejme. Myslím si, že to téma jsme vyčerpali, a nemyslím si, že tady máme nabízet jakési postavení neuznaného Tchaj-wanu do mezinárodního společenství, protože si jenom zkomplikujeme svoji situaci. To bych tady mohl mluvit o tom, nakolik nám pomohla Vietnamská socialistická republika v dodávkách, přestože sama čelí také pandemii.

Považuji ty připomínky, které jsou tady, za poměrně nemístné, a považuji za důležité, abychom si uvědomili svoji vlastní odpovědnost, a vyzývám vás k tomu, abychom tuto debatu spíše směřovali k tomu závěru, to znamená, jestli chceme, nebo nechceme nést odpovědnost za to, že prodloužíme nouzový stav, protože to je jenom na nás, je to naše ústavní povinnost. A my sami máme ze svých míst, ze svých bydlišť, ze svých volebních obvodů, ze svých poznatků z celé republiky znalosti o tom, jestli je, nebo není situace, kdy ten nouzový stav je potřeba prodloužit. Já z pozice poslance za Jihočeský kraj, člověka, který se zabývá tou situací, se znalostmi z různých regionů České republiky prohlašuji, že existuje důvod, ústavní důvod, abychom vyhověli vládě na to, abychom prodloužili nouzový stav, navrhl jsem do 30. 4. Vím, proč to dělám, a nepotřebuji k tomu další důvody. Děkuji vám.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Na řadě je pan předseda Ivan Bartoš, po něm jsem přihlášen já. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Ivan Bartoš: Možná bych jenom trochu ještě reagoval na to, co nám tady drobně vytkl pan předseda KSČM Vojtěch Filip. Ten stav, který budeme prodlužovat, máme prodloužit na základě argumentů pro jeho prodloužení. Ministři této vlády zde sedí, a to by bylo podle mě úplně nejideálnější, aby každý zde vystoupil - jsem rád, že vystoupil pan ministr Hamáček, částečně i palec hore tady za pana ministra Vojtěcha - a aby řekl: Já to potřebuji, protože plánuji A, B, C, a budeme potřebovat toto, budeme měnit toto, a zákony, které navrhujeme, řeší klíčové otázky buď zdravotnictví, nebo sociální péče, nebo finančních otázek, nebo podnikatelů, či oněch. To se tady neděje. Je tady nějaký návrh asi 15 zákonů, o kterých budeme následně hlasovat v jednání další schůze.

A já jsem chtěl poprosit pana ministra, tady zazněla řada otázek. Já si nemyslím, že by byl problém za téměř měsíc vyřešit třicet konkrétních otázek, a ta vaše odpověď, a promiňte mi to, byla taková už skoro jako ve stylu vašeho pana šéfa pana premiéra Babiše. Protože tady není, po bitvě je každý generál.

Vy říkáte, jak jste to mohli vědět. Tady pan poslanec za ODS, bývalý primátor Prahy, zde vystoupil v lednu a řekl: Bude se to asi šířit, světová organizace o tom hovoří, bude pandemie, pojďte se bavit o tom, jak jsme připraveni. A vy s arogancí vaší vládě vlastní jste ten bod zařízli a ta debata se neděla.

Viděl jsem takové poměrně legrační video, tak jde čas, roušky a respirátory, kdo co kterou dobu říkal. A vy jste celou dobu tvrdil za zdravotnictví, jak je to v pohodě, jak je to na cestě, nakupujeme respirátory, 4. 3. objednáváme, už jsou na cestě. A 14. 3. - a to je taková zábavná fotka, jak se díváte na pana ministra Hamáčka - 14. 3. přiznal Vojtěch: Chybí nám milion respirátorů. 14. 3., to je půlka března!

Kdyby byl podle předpokládaného pandemického plánu - a nehráli jste si, kdo zachrání Českou republiku, neměli každý den tiskovku - zřízený Ústřední krizový štáb, v jehož čele je ministerstvo, které má skutečně i ze své výbavy i ze svých procesů nástroje, jak tu situaci řešit, tak v lednu bychom se dozvěděli, že to chybí, byl by zřízený krizový štáb, který by vedl ministr vnitra, začala by se řešit logistika objednávky, vy byste se nehádal, jeden víkend byste si do pana Hamáčka - já se zastávám ministra za sociální demokracii, dobře - vy jste si do něj ještě na facebooku kopnul, to, že zdravotnictví krvácí, že je to skoro jeho vina. On pak na to reagoval, byla z toho ta přestřelka. O x dní později si tady s paní ministryní Maláčovou vyčítáte, jestli to, že není vybavení v domovech důchodců a domovech pro seniory, je vina zdravotnictví, nebo Ministerstva práce a sociálních věcí.

Takže kdybyste suše odpověděl na ty otázky, které tady zazněly, nebo panu Třešňákovi, ale tady třeba ta ústřední komise, která řeší epidemiologii, kdo tam je, jak se ty informace dostávají, abychom jeden den od tří lidí neslyšeli různé názory na to, jak budeme dál postupovat - mně by to přišlo fér, než si tady leštit jméno a opravovat si nějak ten image Ministerstva zdravotnictví. Protože to, že to bylo na stole v lednu - v únoru Evropská unie ve svém reportu psala informaci členským zemím jak se připravit, jaké věci nakupovat, čeho bude nedostatek. Jo, ten paper - já vám ho můžu ukázat, můžu vám ho poslat - ten byl taktéž z počátku února.

Takže ta situace v této věci byla známá. Já nemám problém se tady jako - my se nechceme k tomu vracet. Ale když už je tady prostor na to, co bude, tak prosím vás neospravedlňujte ty chyby ještě alibisticky, že někdo něco podcenil, nebo že jste tady kritizován za něco, co se nestalo. Já tu vinu neházím na Ministerstvo zdravotnictví primárně, ale místo 14 dnů PR a jednotlivých mediálních výstupů mohl být krizový štáb, který to mohl řešit, a možná bychom byli dneska na té křivce, o které hovořil pan předseda Hamáček už dále v tom bodě, měli bychom ty výsledky a měli bychom 14denní náskok, který nemáme. Proto teď budeme ještě čekat a prodlužovat nouzový stav, protože zpočátku ta vláda prostě nekonala podle pandemického plánu z roku 2011 a nešlo se standardním procesem, protože prostě PR pro vás bylo důležitější. (Potlesk poslanců Pirátů.)

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Přeji hezké odpoledne a budeme pokračovat v obecné rozpravě. Takže s přednostním právem nyní místopředseda Sněmovny, předseda ODS Petr Fiala, připraví se předseda klubu ODS Zbyněk Stanjura. Máte slovo.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, tady se často používá fráze "nechtěl jsem už vystupovat, ale...". Já tu frázi nepoužívám, ale dnes se k ní přihlásím. K mému vystoupení mě vyprovokovala slova pana ministra zdravotnictví. A budu na některé věci reagovat, protože ono se to netýká jenom minulosti, ale týká se to i toho budoucího postupu a toho plánu, kterého se tu stále nemůžeme dočkat.

Pane ministře, vy jste tady mluvil o tom, že v lednu nemohl nikdo vědět a nemohl nikdo tušit a jak jste postupovali dobře a tak dále. Ale já vám chci připomenout a chci to připomenout i této Sněmovně a veřejnosti, že byli lidé, odborníci, lékaři, kteří mohli tušit, věděli a báli se toho možného vývoje. A byl to pan docent Bohuslav Svoboda, poslanec Občanské demokratické strany, který tady vystoupil a řekl v tom svém vystoupení, že nechce vyvolávat paniku, ale že by měla Sněmovna a lidé v České republice dostat ujištění, že je vláda schopna reagovat, pokud se věci nebudou vyvíjet tím směrem, jak bychom si všichni přáli. A v tom svém vystoupení mluví o tom, jakým způsobem se koronavirus šíří v Číně, co to znamená, co to znamená z hlediska transferu občanů mezi Čínou a evropskými zeměmi, co znamenají možné mutace tohoto viru a že je prostě potřeba počítat s různými variantami vývoje a že se na ně Česká republika musí připravit a že on chce slyšet od vlády ujištění, že jsme na různé varianty toho vývoje, i ty negativní, připraveni. To tady proběhlo. A to, co vám nepochybně vyčítáme a budeme vám vyčítat, je to, že jste tuhle debatu nechtěli vést, že jste ji nechtěli slyšet, že jste nechtěli odpovídat na ty otázky a že jste prostě nepočítali - a vy to i sám dnes přiznáváte - nepočítali s některými variantami, které se ale nakonec bohužel ukázaly jako reálné.

A prosím netvrďte, že to nikdo nevěděl a nemohl to vědět. Tady Bohuslav Svoboda vystoupil s tím, že ty varianty jsou bohužel možné a že se na ně musíme připravovat. Ne že by to věděl, jak to bude, ale věděl, že je možné, že se ta situace nebude vyvíjet tak, jak jsme si všichni přáli a jak Ministerstvo zdravotnictví připouštělo jako jedinou možnost. A připouštění této jediné možnosti a zabránění debaty v Poslanecké sněmovně byla chyba, která nás stála čas a lepší přípravu.

Druhá poznámka. Mluvíte tady o příznivých křivkách, příznivém vývoji. My bychom si všichni přáli, aby to tak bylo, a jsme šťastni z každé dobré zprávy a budeme rádi, když ta křivka bude taková. Ale - už jsem o tom mluvil ve svém vystoupení a zopakuji to znovu - odborníci mluví opakovaně o tom, že se netestuje dostatečně. Řada těch křivek, na které se odvoláváte, se vztahuje k počtu testů, které jsou denně prováděny, ale ty počty testů se každý den liší a kromě toho ty testy uvádějí pouze počty testů, nikoliv počty testovaných osob. Proto některé ty údaje, nebo ty závěry, které z toho vyvozujeme, nejsou úplně relevantní.

Znovu opakuji, já si přeji, aby ten vývoj byl takový, jak to vypadá, jak jsou ta čísla interpretována, a pokud to tak bude, tak je to dobře. Ale každý odborník nám dnes říká, a nemám důvod, proč bych mu nevěřil, že abychom to věděli, musíme testovat mnohem víc a mnohem reprezentativnějším způsobem, než jak testujeme dnes. Mluvím o tom i proto, že bych od Ministerstva zdravotnictví, od vlády tady dnes očekával i nějakou představu toho, jak zvýšíme počet těch lidí, kteří jsou testováni, osob, které jsou testovány, a jak zajistíme to, abychom měli opravdu relevantní data a podle nich se mohli rozhodovat.

Pokud se týká těch ochranných pomůcek. My bychom, pane ministře, vážení členové vlády, i pochopili, že se staly chyby, že se všechno nemuselo podařit, že některé věci nešly tak, jak bychom si všichni představovali. Ale co pochopit nemůžeme a co nedokážete ani dnes vysvětlit, je, proč vláda neříkala pravdu, proč nepostupovala otevřeně, proč jste nám na tiskových konferencích tvrdili, že jsou ochranné pomůcky. Ale co nám, lidem. Lékaři, zdravotní sestry, lidé v terénu, věděli, že ty zdravotní pomůcky nemají. Vy jste mluvili o tom, že jsou a že je každému dovezete.

A kdyby se to stalo jednou, ono se to stalo i podruhé. Znovu jste to tvrdili v případě seniorů, v případě domovů pro seniory, v případě sociálních služeb. A situace byla znovu stejná. Ty pomůcky prostě ti lidé neměli. Kdybyste mluvili otevřeně, řekli "nedaří se sehnat, nepovedlo se to, nemáme je, budou za týden", tak bychom zase byli svědky kreativity lidí, tak jak jsme toho byli nakonec svědky v případě těch roušek a pomoci dalších a dalších podnikatelů, kteří prostě sháněli na svoje náklady tyto ochranné pomůcky a pomohli. Ale otevřenost vlády v této kritické situaci, pravdivé informace, to je základní předpoklad toho, abychom si s tím poradili, abychom uspěli. A ta z vaší strany, pane ministře, prostě nebyla, ani od ostatních, neříkám, že všech, ale i od dalších členů vlády.

A dnes se vás znovu ptám, kde je nějaký plán. Vy říkáte po Velikonocích. Ale proč dnes, když jdete žádat o prodloužení nouzového stavu, alespoň s nějakým plánem nepřijdete? My jsme neslyšeli vůbec žádný. Jaká je představa o ochraně rizikových osob, jaká je představa o zvýšené ochraně seniorů, jaká je představa o zvýšené ochraně osob, které mají sníženou imunitu? Což je základní předpoklad. Vždyť to všichni čteme a slyšíme a mluvíme s odborníky, máme je kolem sebe. To je základní předpoklad toho, abychom mohli zmírňovat ta opatření, což všichni chceme. Jaký je tady plán, jaká je představa vlády? A místo plánu a místo toho, abyste dnes mohli na půdě této Sněmovny, před námi a před veřejností, ty věci jasně vysvětlit, tak se dočkáme jenom mlhavých odpovědí a obhajoby minulosti, která navíc nesedí.

Pan profesor Prymula řekl na veřejnosti: budeme promořovat populaci. Nato vystoupí členové vlády a řeknou: v žádném případě tohle není pravda. Tak řídí se vláda postupy, doporučením odborníků, postupy, které navrhuje pan profesor Prymula, nebo je to nějaké jiné politické rozhodnutí, podle nějakých jiných kritérií? I toto dlužíte veřejnosti, abyste vysvětlili. Lidé jsou z těch opatření často zmateni, nevědí, které platí, protože to, co platí dopoledne, neplatí odpoledne nebo druhý den. A kromě toho ani nějakou představu o tom, jak budete postupovat dál, co budou další kroky, jakým způsobem zajistíte ochranu rizikových skupin, jakým způsobem vytvoříte podmínky pro to, abychom prováděli jakousi liberalizaci, abychom se dostali zpátky k normálnímu životu, jaké podmínky pro to jsou a jak je chcete naplňovat. Nic takového jsme tady neslyšeli.

Takže pane ministře a členové vlády, to nejsou výmysly opozice, to není žádný politický boj. My jsme hlasem lidí, kteří tyto otázky kladou. A my tyto otázky přenášíme do veřejného prostoru. My máme právo po vás žádat, abyste na ně odpověděli.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní s přednostním právem vystoupí předseda poslaneckého klubu ODS Zbyněk Stanjura a připraví se ministr vnitra Jan Hamáček. Pane předsedo, máte slovo. Prosím.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Děkuji za slovo. Vážení členové vlády, vážené kolegyně, vážení kolegové, já myslím, že jsme se nesešli na této schůzi k tomu, abychom kritizovali vládu. Na to určitě přijde čas, ale ten čas zatím nenastal. Nicméně mnozí představitelé nebo ministři vládních stran mají pocit, že i dotaz je kritika. Já myslím, že to tak není. A když klademe dotaz, tak chceme slyšet odpověď. Pan předseda Fiala už reagoval, já myslím, že dostatečně, na pana ministra zdravotnictví. Já vám řeknu, co mně, a myslím, že mnoha spoluobčanům, v dnešních vystoupeních členů vlády chybělo. A to je naděje. Naděje na nějaký optimismus. Ničeho takového jsme se bohužel doteď nedočkali.

Ta opatření jsou těžká pro mnohé z nás a opozice jako celek je vlastně podpořila. A zase budeme říkat, že si opozice hraje své politické hry. Není to pravda. Naši občané jsou disciplinovaní, kreativní a přispívají k tomu, že to zvládáme relativně - podotýkám slovo relativně - dobře jako Česká republika. Ale čas běží, jsme skoro měsíc v nouzovém stavu a očekával jsem já i mnozí další něco, co nám dá naději, že vláda ví, co bude dělat, kdy to bude dělat, za jakých podmínek to může udělat. Ne že chce nebo nechce, ale že může. A já mám v zásadě jednu velkou prosbu na členy vlády, aby si své spory, které jsou logické, pochopitelné lidsky i profesně, vyříkali mimo sdělovací prostředky. Aby nešířili chaos, protože pak lidé ztrácejí tu naději. Uvedu několik případů. A neberte to jako kritiku, spíš jako povzdech a jako prosbu, abyste ty tiskovky dělali, až se domluvíte, a sdělili i nám jako opozici, protože ta debata mezi vládou a opozicí je mnohem menší, než bych si přál, sdělili, kudy stát povedete.

Není možné podle mě, aby premiér řekl, a mně to bylo sympatické: budeme rozvolňovat opatření. A vystoupí pan vicepremiér a řekne: nebudeme rozvolňovat opatření. Vystoupí paní ministryně práce a sociálních věcí, a zase mně to je sympatické, a říká: měli bychom testovat co nejvíce seniorů, to je priorita. To já bych podepsal. Vystoupí pan premiér a řekne: nemáme kapacitu, budeme testovat personál tam, kde se o naše seniory starají. Vystoupí pan Prymula a řekne: budeme promořovat, změnil jsem názor, ukazuje se, že Čína nám nedávala pravdivé údaje. A pan premiér i pan vicepremiér řeknou: nebudeme dělat. - Ta prosba je, abyste se domluvili a řekli nám, jak to bude.

Mohl bych mluvit o otevírání škol, podobný případ. To jenom vznáší zmatek, chaos, ale také nejistotu. Nejen do řad opozice, to by nebylo tak důležité, ale do řad občanů.

My jsme sem dneska přišli s tím, že uslyšíme pádné důvody, proč ten nouzový stav prodloužit, a zatím jsme je neslyšeli. Bohužel. A máme hlasovat a vystavit de facto bianko šek. A bez toho plánu je to mimořádně obtížné byť na jeden jediný den. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí s přednostním právem, zatím je to poslední žádost o vystoupení s přednostním právem, pan ministr vnitra Jan Hamáček. Pane ministře, máte slovo. Prosím

 

Místopředseda vlády a ministr vnitra ČR Jan Hamáček: Děkuji. Já bych se pokusil vystoupit k tomu, co zde řekl pan místopředseda Okamura, to je ta situace v Unipetrolu.

Pane místopředsedo prostřednictvím předsedajícího, nejste jediný, kdo řeší situaci v Unipetrolu. Já mám na Unipetrol skoro složku na Ministerstvu vnitra. A já rozumím tomu, že ta situace není jednoduchá. Unipetrol je firma, která patří do kritické infrastruktury, to znamená, že zajišťuje zásobování komoditou, kterou potřebujeme k fungování ekonomiky, z tohoto důvodu je tam taky zařazená, a tudíž se na firmu Unipetrol vztahuje příslušná výjimka, kterou jsme jako vláda udělili. To znamená, pokud dorazí pracovníci pro servis kritické infrastruktury, tak mohou být vpuštění do ČR.

My jsme měli celkem obsáhlou debatu s firmou Unipetrol, protože se nám to také nezdálo. Nezdálo se nám načasování, nezdál se nám objem těch pracovníků, množství těch pracovníků, a tudíž probíhala a probíhají nějaká jednání. Ta situace se v čase vyvíjí. Já komunikuji s komunálními politiky i s členy Parlamentu zvolenými za tuto oblast. A chci říct jednu věc naprosto jasně. Pokud se nedohodneme s firmou Unipetrol tak, že budeme všichni spokojeni a že budou platit ty garance, které na začátku padly, tak žádní pracovníci ze zahraničí nepřijedou. Je to v pravomoci Ministerstva vnitra, policie, a pokud se ukáže, že některé sliby neplatí, pokud se ukáže, že tam hrozí rizika, která jste popisoval, tak to prostě odložíme, a dokud se to nevyjasní, nikdo do Unipetrolu žádnou odstávku opravovat nepřijede. My jsme připraveni k jednání, přistupujeme k tomu konstruktivně, ale není možné, abychom vyvolávali nějakou nejistotu nebo nějaké zmatky v této době. Takže říkám to tady na mikrofon, pokud se to nevyjasní a pokud nebudou jasné garance tak, aby se ta situace v Mostě a Litvínově uklidnila, tak žádné pracovníky do ČR nepustíme.

Velmi otevřeně, Polsko se vůči ČR v tomto také nechová příliš vstřícně, tak si to asi budeme muset vyjasnit. Ale chci vás všechny ujistit, že tu situaci sledujeme a nedopustíme nic, co by naše občany ohrozilo nebo znejistilo. Tolik tedy k Unipetrolu.

A jenom k panu předsedovi Stanjurovi. Tak samozřejmě my se snažíme dávat naději, my se snažíme přesvědčovat naše občany, že to společně zvládneme. Kladu si otázku, jak k té naději přispěje ta dnešní debata, kdy jsme tady pod palbou kritiky a de facto musíme se, musíme - v bodě, který je z mého pohledu jednoduchý, tam je ano, nebo ne. Já bych, pokud by byl zájem, tak bych uvítal zařazení bodu informace vlády, tam si to můžeme vyříkat. Ale toto je návrh na vyslovení souhlasu s prodloužením nouzového stavu a tam ta odpověď je jednoduchá, ano, nebo ne.

Nicméně já jsem se snažil odpovídat na dotazy, vysvětlovat kroky vlády. Možná jsem tady byl až příliš otevřený, když jsem popisoval, že psát plán na papír na epidemii, se kterou není žádná zkušenost, tak se snažíme získat informace ze světa, jak to kde řešili. Někde to řešili po svém, někde to řešili jinak. Teď hledáme ty nejlepší zkušenosti ze světa, tak, abychom to zvládli, a rozhodně není naším cílem ČR poškodit. My se snažíme najít řešení tak, abychom z toho vyšli co nejlépe. Ne vždy se to daří, protože prostě je to do jisté míry neprobádaná oblast. Takže ta situace jednoduchá není.

A my se snažíme všem těm lidem dávat naději. Kladu si otázku, jakou naději těm pracovníkům v první linii dát. To, že se tady parlament pohádá a ve finále se tady objeví i politické strany, které řeknou, že prostě budou hlasovat proti tomu prodloužení. To znamená co? To znamená, že po tom 11. dubnu to zavřeme a jdeme od toho? Nebo jak ta vláda má fungovat? Teď nemyslím na ODS, tady padala jiná prohlášení z jiných politických stran, že budou vůbec proti prodloužení. Ale já jsem to bral tak, že prodloužení nouzového stavu je prodloužení právního rámce, ve kterém se pohybujeme. Bral jsem to tak, že ta kritika ze strany opozice, že jsme se na začátku té krize pohybovali trošku mimo krizové řízení, nebo že to nebylo vždycky úplně standardní, měla jisté ratio, proto jsme přešli do režimu pod krizový zákon, tam teď jsme, a když to chceme prodloužit, tak je to zase špatně. Tak já se přiznám, že už se v tom také trošku ztrácím.

Rozumím, že jsme parlamentní demokracie, zaplať pánbůh za to, že vláda skládá účty, poslanec skládá Sněmovně, s tím souhlasím. Ale trošku hledám, kde má být ta naděje, když se ta diskuze dneska utápí de facto v útocích a v obviňování, kdo co udělal špatně. Jasně že jsme neudělali všechno dobře. A určitě, až to všechno skončí, až tu epidemii porazíme - a já věřím, že ji porazíme, a to je součást té naděje, kterou se snažím dát našim občanům - tak ať se klidně sejde nějaká vyšetřovací komise a řekne, jak dál. Ona se stejně bude muset sejít, protože budeme muset říct, co se stalo špatně a jak se připravit na to, aby se to neopakovalo, protože je možné, že nějaká epidemie tohoto typu přijde.

Tak já bych jenom prosil, abychom k tomu přistupovali racionálně a abychom si část těch vystoupení a těch argumentů a těch rad a doporučení možná nechali až na tu vyšetřovací komisi, protože teď opravdu to řešíme v tom uvozovkách bojovém režimu. To rozhodnutí musíme dělat hned, protože když je uděláme o den později, tak to má nedozírné následky. Určitě uděláme celou řadu chyb. I já jsem celou řadu chyb udělal a za spoustu jsem se omluvil. Ale byl bych rád, abychom to nepřehnali, protože pokud máme vyslat nějaký signál našim občanům, tak to je to, že ne vláda, ale celá politická reprezentace tak nějak ví, kudy dál. Ale pokud ten výsledek z dneška bude, že jsme se tady pohádali jak koně, nebo porvali, a nevíme, co s tím, a vláda to dělá špatně, a vlastně část opozice by ani ten nouzový stav neprodloužila, tak jaký je tohleto signál do té veřejnosti?

Já uznávám, že jsme ve spoustě věcech nepostupovali správně nebo ideálně. Ale znova říkám, a odkazuji na to svoje první vystoupení: Je to poprvé a žádná jiná vláda České republiky v takovéto situaci nebyla. Děkuji. (Potlesk napříč sálem.)

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak nyní s přednostním právem předseda klubu ODS Zbyněk Stanjura a připraví se paní poslankyně Hana Aulická. Zatím nemám jiné přihlášky s přednostním právem. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Já teď budu mluvit k panu ministru vnitra. Pane ministře, já nevím, jestli jsme se poslouchali. Já jsem ani nekritizoval, ani jsem nedával rady. Měl jsem jenom prosbu, abyste si nevyměňovali názory na závažné věci, než se domluvíte. To mi přijde docela logické a myslím, že by to uvítala nejenom opozice, ale především naši občané. To za prvé.

Vůbec tady nevolám po nějaké vyšetřovací komisi. Nicméně samozřejmě vláda mohla přijít s tím, co jste říkal, a mně to přijde docela logické, že první bod by byla informace vlády a potom hlasování o prodloužení nouzového stavu, že tam jsme mohli dostat odpovědi na ty otázky, proč se má prodloužit. Vy jste s tím nepřišli. Já myslím, že bychom to neblokovali. Také by mi přišlo logičtější nejdříve projednat ty zákony, které jsou potřeba. Máme ještě čtyři dny k rozhodnutí o prodloužení nouzové stavu, kdežto například pomoc pro živnostníky je otázka podle mě hodin a dnů.

Ale dobře. Akceptovali jsme se a nedohadovali jsme se o tom, jak ty schůze dáme za sebou. Já jsem zatím zaznamenal jediný relevantní argument, že tato vláda - a teď to nekritizuji, popisuji stav - provedla manévr a vy jste nejdřív ta restriktivní opatření udělali podle krizového zákona - já se omlouvám, že to necituji přesně - a pak jste dali manévr, že to je podle zákona o ochraně veřejného zdraví. Teď říkám, že to nekritizuji, jenom konstatuji. Sami jste to oznámili na tiskových konferencích. To znamená, pro ta restriktivní opatření vy sami jste se rozhodli, že nepotřebujete krizový zákon, a použili jste jiný zákon, který lze aplikovat i bez nouzového stavu. Jediný argument, který jsem dneska zaznamenal v té debatě, bylo to, že byste nemohli nakupovat takzvaně z ruky, čemuž rozumím. To je relevantní argument.

My máme připravenou novelu zákona o zadávání veřejných zakázek, kterou můžeme dneska schválit, která pro tuto oblast do konce roku dává výjimku. Vyřešeno. A nepotřebujeme stav nouze. A jiný důvod jsem neslyšel. Bohužel. To není kritika, to je konstatování. Ten důvod jste udělal vy, pane ministře. To je v pořádku. My jsme na přišli řešení... My tomu rozumíme. Je to relevantní argument. Nedá se postupovat podle standardních výběrových řízení, lhůty atd. Ale máme řešení, které by nepotřebovalo nouzový stav. Takže pokud je to jediný důvod, tak to umíme vyřešit jinak. Já netvrdím, že máme pravdu, že to musí být takhle. Ale jsme připraveni, takže to není jen to, že říkáme nebo čekáme, co řeknete, a my pak řekneme dobře nebo špatně.

Přišli jsme s tím - víte, pane ministře, že jsme vám poslali novelu krizového zákona, protože nemůžeme v nouzovém stavu, nebo ve stavu legislativní nouze projednávat poslanecké návrhy. Já nevím, jak se na to díváte, jestli je to dobře, nebo špatně. Takže není to tak, že jenom čekáme a kritizujeme. My sami přicházíme s vlastními návrhy a snažíme se v té situaci pomoci. Pomoci občanům a firmám, aby jim zůstaly peníze a aby tu těžkou situaci zvládli. To je všechno. Takže ta debata, která dneska probíhá, aspoň z naší strany je relevantní, neútočná, nekritická, pokud ovšem dotazy, nepovažujete za kritiku. Já už jsem to říkal jednou. Já dotaz za kritiku nepovažuji. Ptám se, dostanu odpověď a podle toho se rozhodnu, jestli ano, nebo ne. To je všechno.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak nyní mám tady dvě přednostní práva, proto paní poslankyně Aulická ještě bude muset počkat, je mi to líto jako vůči dámě. Takže se přihlásil předseda klubu Pirátů Jakub Michálek a připraví se předsedkyně TOP 09, paní poslankyně Pekarová Adamová. Máte slovo. A vzápětí se hlásí ještě ministr vnitra Jan Hamáček. Prosím.

 

Poslanec Jakub Michálek: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, vážená vládo, vážené kolegyně, vážení kolegové, k těm zakázkám. Já jsem to tady v tom svém rozboru citoval - teď na pana předsedu Stanjuru. Možná jestli byste, pane předsedo Stanjuro, mohl vyjasnit, co vlastně navrhujete k těm zakázkám, protože ten zákon už to předvídá, tam není potřeba žádná změna. Takže tam je možné postupovat podle ustanovení platného zákona, není to vázáno na nouzový stav.

Nicméně já jsem chtěl poděkovat za odpovědi, které jsem tu dostal od pana ministra zdravotnictví, který přislíbil dodat Petru Třešňákovi odpověď na ty jeho dotazy. A poděkovat za odpověď panu ministru Hamáčkovi, který vyjasní - a pokud jsem to pochopil správně, že tím hlavním argumentem je dát té situaci a krizovému řízení nějaký jasnější právní rámec. Nicméně ještě bych se tedy chtěl zeptat na, resp. připomenout ty zbývající dotazy.

Pan ministr Hamáček tady mluvil o spolupráci s dalšími státy. Já si toho vážím a myslím si, že to je správně. A chtěl jsem se zeptat, jestli je navázána i nějaká spolupráce s Tchaj-wanem, protože v hlavním městě Praze jsme obdrželi velmi podrobné materiály z Tchaj-wanu, které ukazují na jednu z nejlepších světových praxí, kde jim se podařilo těmi opatřeními dosáhnout pouhých deseti denních přírůstků nakažených osob, tak jestli probíhá spolupráce i v tomto ohledu.

A poprosit o nějaké vyjádření pana předsedu vlády nebo ministra vnitra k té transparenci nákupu, že bude průběžně napříč všemi rezorty zveřejňováno bezodkladně, kdo, co, za kolik nakoupil, v jaké kvalitě. A pak tady mám ještě tu otázku, která se týkala toho, jestli vláda zjedná nápravu u těch právních vad ohledně odůvodňování opatření, to je asi na pana ministra Vojtěcha, a ohledně zákazu zastupitelstev na pana ministra Hamáčka a ohledně režimu náhrady na paní ministryni Schillerovou. Takže dovoluji si poprosit o odpovědi na tyto dotazy.

A jinak já jsem spíš pro to, aby se ten nouzový stav prodloužil do konce dubna. Nicméně současně si myslím, že ta naše parlamentní debata slouží i k tomu, aby opozice kladla otázky, dostala na ně odpovědi, protože veřejnost samozřejmě se o ty odpovědi také zajímá.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak nyní požádám o vystoupení předsedkyni TOP 09 paní poslankyni Pekarovou Adamovou a připraví se ministr vnitra Jan Hamáček. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Markéta Pekarová Adamová: Děkuji za slovo. Je to svým charakterem spíše taková technická poznámka k panu ministrovi Hamáčkovi, protože on tady v podstatě v té své řeči dosti pokroutil to, oč nám tady jde. My skutečně vás nekritizujeme. My se dotazujeme. My chceme znát odpovědi. A já jsem měla svůj příspěvek už během dopoledne a doposud se mi na spoustu těch otázek té odpovědi nedostalo. A opravdu jsou pro nás pro to rozhodování důležité. Já připomenu jenom několik z nich.

Byl tam jasný příslib, tedy že budeme v této době na zhruba deseti tisících testování denně, jsme méně než polovině. Kdy tedy můžeme očekávat, že tento slib bude i naplněn? To znamená kdy to přijde v realitu? Jeden z těch dotazů.

Další dotaz se týkal ochrany těch ohrožených skupin, jak to plánujete provést, co konkrétně teď se v těch následujících týdnech - ale skutečně konkrétně - bude dělat.

Další dotaz, který jsem kladla, se týkal, jak to bude s péčí o pacienty, kteří potřebují nikoliv péči v souvislosti s koronavirem, ale s jinými chorobami, také jich samozřejmě jsou tisíce, takže jak budeme najíždět na ten běžný režim v nemocnicích, ambulancích u lékařů, tak aby pacienti s jinými chorobami, i prevence se zase rozjela.

Tady to byly konkrétní dotazy, jenom z toho mého vystoupení jich bylo ještě mnohem víc, a na ty jsme stále odpovědi neslyšeli. Stejně tak je tady kladli ostatní kolegové a bohužel tady těch odpovědí bylo mnohem méně než těch otázek. Z tohohle hlediska si myslím, že ta debata je nedostatečná, byť už probíhá tak dlouho. A já nevidím důvod, proč bychom se nejenom neměli na to ptát, naopak my se na to ptát musíme, my tady skutečně mluvíme za občany, ale zároveň potřebujeme, abychom my i občané slyšeli ty odpovědi. Takže o to jsme vás žádali. To není kritika, to je skutečně jenom snaha se dozvědět více. A informace pro toto rozhodování samozřejmě jsou nutné, jsou potřebné a nemůžeme se rozhodovat na základě toho, že si řekneme, že nouzový stav je potřeba, abychom to zvládli. My chceme vědět konkrétnosti. A do toho detailu zatím bohužel příliš nejdete.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak nyní požádám o vystoupení pana ministra vnitra Jana Hamáčka a připraví se v obecné rozpravě paní poslankyně Hana Aulická. Pane ministře, máte slovo, prosím.

 

Místopředseda vlády a ministr vnitra ČR Jan Hamáček: Já se přiznám, že už asi vystupuji naposledy, a jenom si kladu otázku, jestli to má ještě smysl.

Škoda, že tu není Zbyněk Stanjura. Já jsem se ho nechtěl nijak dotknout, moje reakce nebyla přímo na jeho vystoupení, spíš na tu řadu vystoupení. Je pravda, že on ve svém vystoupení vystupoval velmi umírněně a konsenzuálně, takže bych byl nerad, aby si to vzal osobně. Ale pokud to myslí vážně, že pochopil, že jediným důvodem pro krizový stav nebo stav nouze je potřeba nakupovat napřímo a že to uděláme změnou zákona, tak já prostě předpokládám, že pokud vedeme nějakou debatu, tak do ní vstupujeme s nějakými elementárními znalostmi těch příslušných zákonů. Já tady samozřejmě můžu přečíst, co všechno by vláda nemohla dělat, kdyby nebyl stav nouze, to znamená, nemohla by nařídit evakuaci osob a majetku z vymezeného území, nemohla by zakázat vstup, pobyt a pohyb osob na vymezených místech, nemohla by nařídit povinné hlášení přechodné změny pobytu, nemohla by nařídit nasazení vojáků v činné službě a jednotek požární ochrany k provádění krizových opatření, nemohla by nařídit přednostní zásobování dětských zdravotnických nebo sociálních zařízení, ozbrojených sil, bezpečnostních sborů a složek integrovaného záchranného systému, prvků kritické infrastruktury atd. To jsou všechno oprávnění, která té vládě dává krizový zákon. A jestli jsme se dostali do absurdna, že budeme říkat, že vlastně ten krizový zákon nepotřebujeme, protože pro každý mnou vyjmenovaný případ uděláme změnu standardních zákonů, tak to už je podle mě trošku kocourkov. Ale možná to vidím jinak.

K paní poslankyni nebo předsedkyni Pekarové Adamové. Já nemám ambici vystupovat za Ministerstvo zdravotnictví, ale dobře, tady padly tři dotazy. První, kdy bude 10 tisíc testů. Až na to budou kapacity. Pokud dneska je situace, že je problém se zásobováním těch odběrových sad, protože testuje celá Evropa a česká výroba možná není, protože prostě v České republice není nikdo, kdo je schopen to vyrobit, a musíme to vozit ze zahraničí, tak dobře, to jsme vyřešili, dovezli jsme několik desítek tisíc odběrových sad poté, co jsme vyčerpali zásoby u veterinářů a já nevím u koho všeho v České republice, to je vyřešeno. Teď, pokud se nepletu, je zase problém s dalšími chemikáliemi či substancemi, které jsou potřeba na provoz těch testovacích zařízení, protože prostě testuje celá Evropa. Tak až budeme mít dostatek těch materiálů - samozřejmě můžete nám říct, že jsme to měli koupit v lednu, ale v lednu asi nikoho nenapadlo, že budeme potřebovat testovat 10 tisíc lidí denně - tak až to bude nakoupeno, tak to bude fungovat.

Jak budeme chránit naše občany. No tak já zas předpokládám, že posloucháme sami sebe na tiskových konferencích. Já tady do úmoru opakuji, kolik ochranných prostředků bylo doručeno do jednotlivých krajů na jednotlivá zdravotnická zařízení, ústavy sociální péče, tabulky jsou na stránkách Ministerstva vnitra. Tak jak je budeme chránit? Prostě dáme jim respirátory a roušky. Já nevím, co dál potřebujete slyšet.

Pokud se ptáte na opatření, jak to bude v případě, že to jsou pacienti, kteří jsou pozitivní a nemají zdravotní komplikace, tudíž nebudou v nemocnicích, tak na to jsme po dohodě ve vládě přijali příslušný postup: buď bude v tom domově seniorů vytvořena izolace a personál, který se bude starat o ty seniory, dostane kompletní ochrannou výbavu, tzn. oblek, štít, respirátor, návleky, rukavice, ty sady jsou vytvářeny na krajích a jsou k dispozici v případě potřeby. Pokud nepůjde ta izolace vytvořit, tak bude ten pacient nebo ten klient přemístěn do specializovaného zařízení buď nemocničního, nebo sociálního, které kraje na základě nařízení vlády resp. metodického pokynu ministerstva vytvářejí, a každý kraj má kapacitu několika set lůžek. To je ale věc, kterou jsme říkali asi osmkrát na tiskové konferenci.

A jak to bude s pacienty v běžném režimu? Paní předsedkyně prostřednictvím předsedajícího, já nevím. Já nevím, jestli se nám nestane to, že nám do týdne zaplní jednotky intenzivní péče pacienti s ARDS, jako to bylo v Itálii nebo ve Francii. Proto se na to chystáme, protože nevíme, co přijde. Ale jsme připraveni i na tu variantu, že se tady prostě objeví lidé s respiračními komplikacemi, a na to jsou chystány kapacity, a proto jsou odsouvány operace. Můžeme se teď dohodnout, že ty kapacity uvolníme, ale pokud to uděláme a za týden přijde problém, tak pravděpodobně tady budete stát a budete nás vinit z toho, že jsme tady někoho zabili. Já jenom říkám, že opravdu my můžeme pracovat s informacemi, které máme, můžeme odhadovat nějaký vývoj v České republice, ale nikdo z nás nemá křišťálovou kouli. Tolik z mojí strany.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak nyní s přednostním právem nevidím nikoho, kdo by měl zájem. A má, pan ministr zdravotnictví Adam Vojtěch vystoupí a připraví se paní poslankyně Hana Aulická a potom i paní ministryně financí Alena Schillerová se hlásí. Takže paní poslankyně, ještě chviličku strpení. Prosím, pane ministře, máte slovo.

 

Ministr zdravotnictví ČR Adam Vojtěch Já jenom velmi stručně, abych taky reagoval, aby nemusel jenom pan vicepremiér Hamáček reagovat na ty dotazy týkající se zdravotnictví.

Pokud jde o ochranu rizikových skupin, což jsou samozřejmě zejména senioři, polymorbidní pacienti, tak tam, jak říkal pan ministr, jsme již udělali celou řadu opatření a ta opatření už jsou fungující. A když se podíváme reálně na ta data, tak nám už se teď daří zamezit šíření té nákazy v dalších zařízeních sociálních služeb. Skutečně není ten nárůst další, jakkoli masivní ze začátku, některá zařízení byla zasažena, ale v tom celkovém souhrnu ne. A myslím si, že my v tom budeme teď pokračovat i tím, že jsme se dohodli, že od zítřka budeme zavážet testy kraje tak, aby mohli testovat zaměstnance těch daných zařízení pobytových sociálních služeb, tzn. mělo by tam probíhat plošné pravidelné testování, protože to je vlastně dnes jediný zdroj nákazy, který může znamenat to, že ta nákaza se bude šířit v těch zařízeních sociálních služeb, protože jsme učinili opatření, to bylo jedno z prvních, 9. 3., zákaz návštěv, to bude bezesporu pokračovat. Pak příkaz testovat každého nového klienta těch daných služeb, pokud nemá negativní test na COVID-19, tak nemůže být přijat do toho sociálního zařízení, a nyní tedy plošné testování všech zaměstnanců sociálně pobytových služeb. Takže to jsou ty základní tři zdroje potenciální nákazy, jak se ta nákaza může do těch zařízení dostat, skrze zaměstnance, skrze nové klienty anebo nějakou návštěvou, třetí osobou. A všechny tyto máme nebo budeme mít pokryty. Takže v tomto směru si myslím, že jsme udělali už dost práce, abychom ochránili ty rizikové skupiny, samozřejmě za předpokladu, že budou disponovat dostatečným množstvím ochranných prostředků, což zajišťuje pan ministr vnitra, si myslím, nyní velmi dobře.

Pokud jde o tu otázku fungování zdravotnictví jako takového, já už se jí začínám nyní zabývat, protože je jasné, že my jsme poměrně výrazně omezili plánovanou péči, mluvil tady o tom i pan poslanec Kaňkovský. Mělo to své důvody v té době, samozřejmě nevěděli jsme přesně, jak ten systém bude vytížen, tak abychom ho připravili právě na ten případný nával stovek a tisíců nových pacientů s nemocí COVID-19, tak jsme museli toto udělat. Bylo to, myslím, velmi správné rozhodnutí. Ovšem nyní vidíme, že ty kapacity jsou velmi dostatečné, že skutečně díky tomu, že se nám podařilo poměrně dobře tu epidemii zvládnout, tak se nezvyšuje počet hospitalizovaných případů, pohybuje se stále někde kolem čísla 300 až 350, to je relativně konstantní, stejně tak pacienti, kteří jsou připojeni na umělou plicní ventilaci, a těch je zhruba 70 až 80 a to číslo se nikterak zásadně nezvyšuje, takže víme, že jsme toto zvládli.

A já sám si nyní kladu otázku, a už to řeším s kolegy experty v rámci klinické skupiny COVID-19, kterou máme na Ministerstvu zdravotnictví pod vedením profesora Černého, jestli skutečně neudělat určitou změnu v tom smyslu, že bychom rozvolnili tu možnost provádět další výkony, které nyní třeba byly pozastaveny, odloženy, tak aby se zdravotnictví mohlo také postupně restartovat řekněme a i ti pacienti, kterých stále naštěstí je drtivá většina, nonkovidoví pacienti, kteří mají celou řadu dalších zdravotních problémů, tak aby se k té péči dostali. Jinak si myslím, že kvalita péče je stále zachovaná, ale domnívám se, že nadešel čas, kdy budeme plánovat nyní v následujících dnech nějaký postupný restart fungování nemocnic a trošku odblokování těch kapacit. Ale samozřejmě část kapacit bude muset být vyčleněna, budeme to muset namyslet tak, abychom zkrátka nečelili tomu, že třeba se ty kapacity vyčerpají. Takže teď na tom pracujeme a myslím si, že také je to jedna z věcí plánu, který určitě představíme v následujících dnech.

Ještě bych možná měl poslední poznámku ohledně jednoho argumentu, který je velmi důležitý a týká se právě možnosti nařídit přednostní zásobování. To je věc, kterou můžeme nařídit právě v rámci nouzového stavu. A my jsme toto udělali. My máme nařízeno přednostní zásobování výrobců respirátorů na území České republiky, výrobců respirátorů třídy FFP3, pouze Ministerstvu zdravotnictví, resp. poskytovatelům zdravotních služeb, tak aby se ty respirátory nedostávaly nikam do nějakých jiných rukou, nebo třeba do jiných segmentů, protože skutečně je potřebujeme ve zdravotnictví. A to nemůžeme udělat v rámci zákona o ochraně veřejného zdraví. To je možné udělat pouze podle krizového zákona, kdy nařídíme jasně konkrétním subjektům přednostní zásobování zdravotnictví. A to jsme udělali. A to si myslím, že je a bude teď v následujících týdnech důležité, abychom zachovali. To znamená, že pokud by nouzový stav nebyl, tak přednostní zásobování zdravotnictví bychom takto nařídit nemohli.

Tak tolik jenom ještě za náš resort jeden poměrně výrazný argument. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní s přednostním právem paní ministryně financí Alena Schillerová. Zatím poslední přednostní právo. Takže opět zajisté je stále připravena paní poslankyně Hana Aulická. Už je připravená tři čtvrtě hodiny. Tak prosím, máte slovo.

 

Místopředsedkyně vlády a ministryně financí ČR Alena Schillerová: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Dámy a pánové, byla jsem tady dvakrát vyzvána, abych se vyjádřila k nárokům na náhrady škod v souvislosti s krizovými opatřeními nařízenými vládou. Chtěla bych říct, že primárním cílem přijímaných mimořádných opatření je ochrana hodnot nejvyšších, to znamená životů a zdraví obyvatel České republiky, sekundárně pak celé ekonomiky a jejích jednotlivých segmentů, což odůvodňuje samo o sobě si myslím oprávněnost přijímaných opatření, aby ta přijímaná opatření zabránila mnohem větším škodám, které by postihly ty subjekty, které nyní tvrdí, že jsou jimi postiženy.

Rozhodným právním předpisem je zákon č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů, dále ho budu nazývat jen krizový zákon, dobře víte, o čem mluvím. Veřejnoprávní povahu povinnosti k náhradě škody - dívám se na pana poslance - podle tohoto zákona nelze srovnávat s pojetím tohoto institutu v právu soukromém. Samotný § 1 občanského zákoníku výslovně vyjadřuje dualitu soukromého a veřejného práva formulací zásady, že uplatňování soukromého práva je na uplatňování veřejného práva nezávislé, nelze tedy bez dalšího vycházet z občanského zákoníku. Povinnost státu k náhradě škody způsobené při veřejnoprávní činnosti tedy nespadá do působnosti soukromoprávního kodexu, neboť ke škodě nedošlo při soukromoprávním styku. Naopak platí, že na majetkové sféry jednotlivce stát zasáhl svou veřejnoprávní činností - když tady to chceme takto podrobně.

Právní úprava náhrady škody v krizovém zákoně je koncipována především na takzvané mimořádné události, jimiž se rozumí škodlivé působení sil a jevů vyvolaných činností člověka, přírodními vlivy, havárie, které ohrožují život, zdraví, majetek nebo životní prostředí a vyžadují provedení záchranných a likvidačních prací, při nichž může dojít ke škodám na majetku třetích osob. Podle krizového zákona tedy stát je povinen - a my jsme nikdy neřekli, že to neuděláme - nahradit škodu způsobenou právnickým a fyzickým osobám v přímé souvislosti s krizovými opatřeními prováděnými podle tohoto krizového zákona.

Takže ta odpovědnost je založena na současném splnění tří předpokladů: 1. provedení krizového opatření, 2. vznik škody a 3. příčinná souvislost mezi krizovým opatřením a vznikem škody. A vznik škody je třeba vykládat tak, že škoda způsobená na majetku, čili ta věcná škoda, vznikla při činnosti orgánů provádějících krizová opatření, tedy že muselo dojít k aktivnímu konání, které vyvolalo konkrétní škodu. A s ohledem na již zmíněný veřejnoprávní charakter odpovědnostního vztahu podle krizového zákona se v případě žádosti o náhradu škody hradí skutečná škoda vzniklá v důsledku konkrétního zásahu.

Krizový zákon nehovoří například o ušlém zisku, tak jak jsem sledovala některá vyjádření v médiích, protože pokud by bylo smyslem zákonodárce hradit v těchto případech ušlý zisk, musel by tak výslovně učinit, jako je tomu v jiných veřejnoprávních předpisech, například veterinární zákon nebo zákon o vězeňské službě.

Takže bych chtěla shrnout, a najdete to i na stránkách Ministerstva vnitra, tento jednoznačný odkaz, že bude hrazena škoda, přistoupí se k hrazení skutečné škody, která prokazatelně vznikla v důsledku přijetí mimořádného opatření, které bude individualizováno do podoby konkrétního zásahu krizového orgánu. Takže aspoň takto. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní se rozhlédnu, zdali mám nějaké přednostní právo. Nevidím, takže požádám o vystoupení paní poslankyni Hanu Aulickou a připraví se pan poslanec Leo Luzar. Tak, paní poslankyně, máte pět minut. Prosím.

 

Poslankyně Hana Aulická Jírovcová: Děkuji, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, opravdu nechci zdržovat a říkala jsem si, jestli vůbec mám ještě vystupovat, protože mi přijde moje poznámka spíš už, že nějaká ta pointa už odplynula. Každopádně musím reagovat na současného pana místopředsedu, který hovořil o situaci u nás na Mostecku, co se týče zarážky na Unipetrolu.

Já jsem zastupitelka města Most od roku 2002. A věřte mi, že tato zarážka u této společnosti není nic, co by se nedělalo každý rok. A samozřejmě už tady řekl i pan ministr Hamáček, že Unipetrol je subjektem kritické infrastruktury i ve smyslu zákona č. 240/2000. A v tomhle ohledu, ač vždycky hovoříme, že je Mostecko... já nevím, když je někde průšvih, tak vždycky asi u nás, a tak musím říci, že ty informace a ta spolupráce jak s městem Most, tak samozřejmě i s městem Litvínov je velice dobrá. Já jsem si ještě ověřovala poslední informace s panem primátorem. Oni opravdu veškeré kroky, které jsou zveřejňovány, které nikomu nebrání, veřejnosti, aby si je přečetl, dočetl se informace, jsou jak na stránkách Unipetrolu, tak jsou na stránkách příslušných měst a obcí. A opravdu ta komunikace je na vysoké úrovni. A neříkám, že je to pro nás něco příjemného, protože situace v rámci celé České republiky, ale i celého světa je opravdu kritická, ale v důsledku víme zase jako Mostečáci a všichni, kdo tam žijí, co to všechno obnáší a že se ta zarážka opravdu jeví až vlastně v nějakých desítkách, stovkách milionů, a není to zanedbatelná částka, kterou prostě tato společnost musí každoročně do toho vkládat.

A jenom bych měla ještě malou poznámku. Telefonní kontakt na pana předsedu Fialu jsem předávala já. Tak možná by bylo dobré říct i to, jak se na vás obrací ti občané. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní má slovo poslanec KSČM Leo Luzar. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Leo Luzar: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené dámy, vážení pánové, zaznělo tady mnoho slov. A já jsem si doposud myslel, že když tady diskutujeme, tak máme přečtený krizový zákon, máme přečtený zdravotní zákon, víme, do čeho jsme tuto republiku uvrhli. Ano, je to velice závažný stav, vyhlásit nouzový stav na celém území České republiky. A jsme si vědomi všech rizik a všech zodpovědností, které před tímto zákonodárným sborem stojí. Za celou tuto dobu diskuse od začátku jsem spíše nabyl dojmu, že chceme tento stav již hodnotit, že chceme najít viníky, že chceme najít zodpovědné a že chceme mnohdy dělat politické závěry.

Já jsem rád, že to tady zaznělo z úst ministrů, že hovořili, že na hodnocení bude času dost. Ano, na hodnocení bude času dost. A věřte mi, že bude velice, velice podrobné, protože všechny takovéto události živelního charakteru se ve všech odborných vědeckých vysokoškolských ústavech neustále probírají a dělají se analýzy, dělají se studie a připravuje se na příští okolnosti. Toto je všechno před námi. Pevně věřím, že se do toho hodnocení zapojí i právnické fakulty a další, které to zhodnotí z důsledků vůči zákonům a právu.

Ale vracím se k tomu, proč jsme tady. My máme vyslovit souhlas s prodloužením nouzového stavu. Nouzový stav jsme schválili drtivou většinou, ne-li všech, nedíval jsem se do stenozáznamu, přítomných poslanců. Schválili jsme ho pod dojmem nějakých informací, pod dojmem stavu, který je před námi, a schválili jsme ho jako řešení určité situace. Ptám se - změnilo se něco? Co se takového změnilo, že bychom neměli prodloužit nouzový stav? Je tu někdo přítomen, kdo by řekl "já si myslím, že ten koronavirus je na ústupu, zrušme nouzový stav"? Myslím si, že není. Tak o čem se tady tak dlouho bavíme? Ano, relevantní je debatit o tom, jestli má být celých třicet dnů. Já jsem přívržencem do třicátého, ale jsou tady i kratší termíny. Toto je absolutně relevantní, můžeme tyto debaty vést, ale měli bychom už dávno o tom hlasovat, protože těch debat, které tady se rozehrávaly, bylo přespříliš. A chápu, je zde asi televizní přenos, ale lidé čekají ten výsledek a hlavně ty následné zákony, které přijdou a které jim mají pomoci v této těžké situaci. A pokud by tu byl pouze někdo, kdo nesouhlasí s nouzovým stavem, tak bych očekával, že tady vystoupí a řekne důvody, ale nikdo tady takový nebyl, co by s tím nesouhlasil, takže si myslím, že tady opravdu vcelku zbytečně debatíme tak dlouho.

A druhá věc, která tady zazněla a kvůli které hlavně vystupuji. Zaznělo tady, že díky předsedajícímu kolegovi Okamurovi, jeho prostřednictvím, do České republiky míří lék, lék na koronavirus. Chci tady všem říci - lék na koronavirus neexistuje! Není! To, co se tady snaží různé farmaceutické firmy dávat, jsou pouze přípravky, které možná budou fungovat. Ty studie jsou obvykle opřeny o informace z Číny, která tyto věci testuje. Tento lék v Japonsku byl testován na nějakých 380, 400 pacientech s rozporuplnými výsledky. Já si opravdu nepřeji, aby v této době byl český občan považován za pokusnou myšku, na které se budou zkoušet nevyzkoušené přípravky, jestli náhodou budou fungovat. Zvlášť když jsem si přečetl výstup, který byl zveřejněn z japonských médií, která se velice opatrně vyjadřovala o tomto léku a zpochybňovala jeho efektivitu a účinnost. Takže bych prosil všechny, aby nemátli české občany. Lék na tuto chorobu opravdu není a doufejme, že se ho podaří objevit. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní mám ještě jedno přednostní právo, je to místopředseda Sněmovny Vojtěch Pikal. Je to poslední přihláška v tuto chvíli, kterou vůbec mám. Pane místopředsedo, máte slovo.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji za slovo, pane předsedající. Nebudu dlouhý, jenom bych chtěl podotknout k předchozímu vystoupení, vaším prostřednictvím, že o nouzovém stavu tato Sněmovna ještě nehlasovala. Ani v minulosti, ani teď. Hlasovali jsme pouze o tom, že souhlasíme s tím, že je stav legislativní nouze, který nutně vyplývá z toho, že vláda vyhlásila nouzový stav, což nikdo nerozporoval. Byla tedy možnost samozřejmě to rozporovat, ale nikdo to nerozporoval do téhle chvíle, a myslím si, že nikdo to ani nerozporuje, že byl vyhlášen nouzový stav. Stejně tak nikdo nerozporuje, že z toho nutně vyplýval stav legislativní nouze, ostatně ty zákony jsme projednávali, pro většinu z nich byla většinová podpora, ale o tom, jestli souhlasíme se stavem legislativní nouze, aby tímto způsobem nadále pokračovalo jeho vedení, o tom dnes, teď, budeme hlasovat. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji. Nevidím další přihlášku, kterou mám do obecné rozpravy, takže se ještě jednou raději rozhlédnu po sále, přihlášeného nikoho nevidím, takže obecnou rozpravu končím a táži se, zdali je zájem o závěrečné slovo, na které má nárok pouze jedna jediná osoba, pakliže má zájem, a je to pan premiér. Pane premiére, máte zájem o závěrečné slovo? Já vás nevidím. Ano, nemáte zájem.

Takže nyní přistoupíme k hlasování o návrhu usnesení. Já už zagonguji. Ano, takže dáme tři minutky dle dohody na to, aby poslanci měli prostor se dostavit do sálu, takže budeme hlasovat v 16.48 hodin, nicméně já nevyhlašuji pauzu, já přednesu návrh usnesení: Poslanecká sněmovna vyslovuje souhlas s prodloužením doby nouzového stavu - a teď to upřesním, bude otázkou, o kolik dní. A my uděláme orientační hlasování, kde nejprve zjistíme, který z těch tří návrhů má nejvíce hlasů pro a v tom pořadí následně provedeme hlasování o tom návrhu jako prvním.

Takže teď počkáme ještě ty dvě minutky, následně poté, co Sněmovna odhlasuje datum, do kterého bude trvat nouzový stav v České republice, tak budeme hlasovat o dvou doprovodných usneseních, která tady přednesl pan poslanec Bendl a pan poslanec Bartoš, ale k tomu se ještě dostaneme.

Tak snad jenom, abych vyplnil čas, tak poté, co prohlasujeme, tak ukončíme schůzi, bude deset minut pauza na to, aby se technicky Poslanecká sněmovna připravila, přeprogramovala na otevření další schůze Poslanecké sněmovny. Takže to jsou ty informace, co nás čeká a nemine.

Nyní ještě tedy jedna minuta, a jak naskočí 16.48 hodin, tak se vrhneme na hlasování o tom, do jakého data potrvá v České republice nouzový stav. (Předsedající se odmlčel.)

Máme 16.48 hodin. Já vás všechny odhlásím, přihlaste se prosím znovu svými hlasovacími kartami, aby hlasování bylo zcela exaktní. A nyní tedy bychom hlasovali. Nyní to bude orientační hlasování, kde pouze budeme posuzovat největším množství kladných hlasů pro ten který návrh, a následně v tom pořadí budeme potom hlasovat o usnesení.

 

Nejprve je tady návrh, že vláda navrhuje prodloužit nouzový stav o 30 dnů.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti? Pardon, omlouvám se, jenom pro, ano.

Pro tento návrh je 48 poslanců.

 

Nyní budeme hlasovat o dalším návrhu, a to je návrh, který předložil Vojtěch Filip, a to je, že nouzový stav bude do 30. dubna.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro?

Pro tento návrh, aby byl nouzový stav do 30. dubna, je 84 poslanců.

A pak tady máme návrh Marka Bendy, aby byl nouzový stav prodloužen o 14 dnů.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro?

Pro tento návrh je celkem 36 poslanců.

 

Takže já to zopakuji. Pro návrh, aby byl nouzový stav v České republice prodloužen o 30 dní, bylo 48 poslanců. Pro návrh, aby byl nouzový stav prodloužen do 30. dubna, bylo 84 poslanců a pro návrh, aby byl nouzový stav prodloužen o 14 dní, bylo 36 poslanců.

 

Takže jako první budeme hlasovat návrh, aby nouzový stav v České republice byl prodloužen do 30. dubna.

Přednesu návrh usnesení: "Poslanecká sněmovna vyslovuje souhlas s prodloužením doby nouzového stavu do 30. dubna."

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

V hlasování pořadové číslo 8 přihlášen 101 poslanec, pro 90, proti 5. Konstatuji, že s návrhem byl vysloven souhlas a nouzový stav v České republice bude do 30. dubna.

 

Já tímto ukončuji 43. schůzi Poslanecké sněmovny. (Nesouhlasné hlasy ze sálu.) Ještě usnesení. Pardon. Ještě se vrhneme na usnesení. Mám tady dvě usnesení.

Jako první budeme hlasovat o usnesení pana poslance Bendla. Já myslím, že už usnesení nemusím číst, protože všichni víme, o čem hlasujeme. (Nesouhlasné hlasy z pravé části sálu.) Mám je přečíst? Nemusím je ale číst. Jestli je ale žádost, tak je přečtu.

 

Poslanecká sněmovna České republiky žádá vládu o - upřesnění, ne, zveřejnění, je to psáno ručně, víte - zveřejnění kompletních smluv uzavřených s odvoláním na nouzový stav... (Předsedající se odmlčel, neboť nemůže přečíst text usnesení. Pokouší se o totéž předseda PSP Vondráček.) Ani předseda Sněmovny to nepřečte, takže bychom poprosili pana profesora. (K poslanci Petru Fialovi.) Vy máte zkušenosti. (Veselost v sále. Poslanec Petr Fiala konzultuje text usnesení s předsedajícím.) Ano, správně jsem si vybral. (Opět velká veselost v sále.) - čímž se na ně nevztahoval zákon o veřejných zakázkách.

Takže rozumíme všichni, o čem hlasujeme? Zahajuji hlasování. Kdo je pro toto usnesení? Kdo je proti tomuto usnesení?

V hlasování pořadové číslo 9 přihlášeni 102 poslanci, pro 48, proti 1. Návrh usnesení byl přijat. Nyní tady mám druhé usnesení. (Námitky ze sálu.) Návrh usnesení nebyl přijat. Omlouvám se.

 

Nyní tady máme druhé usnesení a to je pana poslance Bartoše. A tady se chci dotázat, jestli navrhujete, aby se o těch jednotlivých bodech hlasovalo zvlášť, nebo všecko dohromady.

 

Poslanec Ivan Bartoš: Pojďte zvlášť. (Předsedající: Zvlášť, dobře.) Pane Faltýnku prostřednictvím pana předsedajícího, pan ministr zdravotnictví tady řekl, že ten plán zveřejní po Velikonocích, tak částečně bychom tomu bodu mohli vyhovět. Já bych navrhl zvlášť. Já to vezmu rychle, jenom budeme mávat.

Usnesení zní: "Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR žádá vládu, aby do 20. dubna 2020 seznámila veřejnost s konkrétním plánem vlády pro zvládnutí pandemie koronaviru a jejích důsledků v České republice, který zohlední různé scénáře vývoje, bude obsahovat alespoň následující srozumitelné informace, podle kterých se občané, firmy a organizace můžou zachovat."

Jsou tam body a) až g). Já bych navrhl hlasování, že bych vždycky přečetl ten bod a rychle bychom to zvládli a mohli bychom schůzi ukončit, pokud souhlasíte. Mohu. (Ano.) Někdo je přihlášen navíc?

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Je nás 102. Tak moment, podle dohody má být 102. Má někdo dojem, že nás má být 101? (Hlasy ze sálu.) V pořádku, pane poslanče.

 

Poslanec Ivan Bartoš: Číslo je v pořádku. Ten úvod už nebudu opakovat. Je to do 20. dubna.

a) transparentní plán pro aktuální a dlouhodobé zásobování a distribuci ochranných pomůcek do zdravotních, sociálních a jiných zařízení, včetně konkrétních informací o zapojení českých firem.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

V hlasování pořadové číslo 10 jsou přihlášeni 102 poslanci, pro 44, proti žádný. Návrh usnesení nebyl přijat. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Ivan Bartoš: b) Vývoj počtu nakažených a další určující kritéria, podle kterých vláda zváží postupné uvolňování omezujících epidemiologických opatření.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

V hlasování pořadové číslo 11 přihlášeni 102 poslanci, pro 47, proti žádný. Návrh usnesení nebyl přijat. Prosím.

 

Poslanec Ivan Bartoš: c) Jasná a předvídatelná celková opatření, kterými chce vláda zmírnit ekonomické dopady této krize, včetně plánovaných kompenzačních mechanismů.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

V hlasování pořadové číslo 12 přihlášeni 102 poslanci, pro 48, proti žádný. Návrh usnesení byl zamítnut. Prosím.

 

Poslanec Ivan Bartoš: d) Plánovaná opatření pro snížení rizika či řešení případné nové vlny pandemie koronaviru v ČR včetně pomoci pro osoby těmito opatřeními zasažené.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

V hlasování pořadové číslo 13 přihlášeni 102 poslanci, pro 47, proti žádný. Návrh usnesení byl zamítnut. Prosím.

 

Poslanec Ivan Bartoš: Následující bod by hodně pomohl i vládním poslancům: e) Představení aktualizovaného plánu legislativních změn.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

V hlasování pořadové číslo 14 přihlášeni 102 poslanci, pro 46, proti žádný. Návrh byl zamítnut.

 

Poslanec Ivan Bartoš: A poslední: g) Upřesnění režimů na hraničních přechodech se sousedními státy s návrhem výjimek umožňujících nutnou hospodářskou, vědeckou a výzkumnou spolupráci a spolupráci v oblasti vzdělávání.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: To je poslední hlasování. Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

V hlasování pořadové číslo 15 přihlášeni 102 poslanci, pro 47, proti 1. Návrh usnesení byl zamítnut.

 

Děkuji, pane poslanče.

 

Poslanec Ivan Bartoš: Já vám děkuji. Takže plán představen nebyl a představen nebude. Rozumíme. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní jsme zvládli všechna hlasování. Já tímto ukončuji 43. schůzi Poslanecké sněmovny. Nyní vyhlašuji pauzu na deset minut a začneme novou schůzi.

 

(Schůze skončila v 16.59 hodin.)

Aktualizováno 1. 9. 2020 v 16:48.