(9.30 hodin)
Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Další faktická poznámka, pan poslanec Holomčík, poté pan poslanec Juránek.
Poslanec Radek Holomčík: Děkuji za slovo. Já bych si dovolil lehce polemizovat s panem kolegou Bendlem. Mně skutečně nejde o to za každou cenu na někoho ukázat, najít viníka a někoho někde nějak vláčet. Mně jde o to, abychom si přesně popsali, co se v těch lesích stalo. Protože ten problém - ano, samozřejmě sucho je velký problém, nedostatek vody je velký problém, ale přece ten základní problém, který se stal, je to, že my jsme lesníkům, na které se často ukazuje, že oni jsou ti škůdci, že oni za to můžou, tak přece ten systém lesníkům vyrval ten les z rukou. To je to. My máme hospodářský les, který by podle všech zvyklostí měl nějakým způsobem obhospodařovat, a o tom, co se v tom lese děje, rozhodovat lesník, který je k tomu vzdělán, který má nějaké zkušenosti, který prostě ví a zná ten les. Ale ten systém, tak jak je teď postavený, těm lidem v tom lese vytrhává kontrolu nad lesem z rukou. To je ten základní problém. A já věřím tomu, že pokud se skutečně zodpovědně postavíme k té forenzní analýze, tak se nám to ukáže a my si konečně budeme moci říct ano, pojďme dělat všechno pro to, aby se naše lesy vrátily do rukou lesníků. O nic jiného mi nejde. Děkuji.
Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Pan poslanec Juránek, faktická poznámka.
Poslanec Stanislav Juránek: Já si dovolím zareagovat na své dva předřečníky prostřednictvím předsedajícího, tak jak je to pravidlem. A chci říci, že jsem z lesnické rodiny. Odnepaměti, co dohledám ve svém rodokmenu, jsme se touto záležitostí, tedy ochranou lesa, zabývali, sázením lesa. Chci říci, že nemůžeme mluvit o krátkodobých věcech, co se stalo v roce 2016. To, co se děje v lese, je od té nejmenší sazeničky po ten největší strom a to se děje v období 120 let. To je první věc.
A druhá věc. Máme jeden nástroj, na základě kterého jsme schopni věci analyzovat, co se stalo v kterémkoliv místě v lesích v České republice, a to je desetiletý lesní hospodářský plán. A já vás ujišťuji o tom, že je zapotřebí se zamyslet nad tím, co se dělo v poslední době. Nedomnívám se, že je k tomu třeba forenzní audit, ale myslím si, že je to velmi snadno zmapovatelné na základě všech těch kroků, které byly učiněny. A já za největší chybu považuji to, že speciálně u Lesů České republiky jsme se dopracovali k tomu, že hajný přestal být ochráncem lesa, člověkem, který se o něj stará, a stal se zadavatelem výběrových řízení. Myslím, že nad tím je třeba se zamyslet a že teď není třeba se předhánět v těch věcech, které zde jsou. Analýza se musí provést. V těch nejbližších letech stejně ten kůrovec ještě bude stále vyhrávat a my víme, že v příštích desetiletích budeme muset sázet, budeme muset udělat ty nové hospodářské plány a budeme muset na nich pracovat. Prosím abychom to směřovali tímto směrem, myslím, že se v konečné fázi shodneme a že to nějakým způsobem nasměrujeme. Je to velký úkol pro pana ministra a pro lesy jako celek.
Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji za přesné dodržení času. Pan předseda Kováčik, faktická poznámka.
Poslanec Pavel Kováčik: Děkuji za slovo, pane předsedající. Paní a pánové, ta debata se vede šířeji, vede se po příčinách. Dovolím si také se přičinit svou poznámkou, ke které mě inspiroval pan kolega Holomčík - kdo vyrval lesníkům les z rukou. I pan kolega Juránek, který přesně trefně řekl, že z ochránce lesa v osobě lesníka se stává pouhý zadavatel veřejné zakázky. Je třeba si ale říci, kde jsou skutečné kořeny převážné většiny problémů dlouhodobě. Ty jsou ve špatné transformaci tehdy Československých státních lesů, v tom, že bylo odděleno vlastnictví, a řekněme, taková ta vlastnická správa, která byla svěřena Lesům České republiky, státnímu podniku, posléze, a o činnostech, kde ty činnosti byly svěřeny soukromé sféře, akciovým společnostem. Což není žádný problém až do toho okamžiku, kdy se právě tomu lesníkovi ten les tímto způsobem vzal z ruky.
Myslím si, že celá ta léta tento model funguje s určitými problémy. Vzpomeňte si jenom na desítky a desítky pochybností a problémů při tom, jestli ta zakázka na pěstební a těžební činnost byla vydána správně, jestli nedocházelo k nějakým machinacím, čachrům a tak podobě, jestli je správně na odvozním místě, nebo na pni, nebo na skládce, nebo jak prodávat to dřevo. A to je ten prvopočáteční problém, kdy se ten lesník místo toho, aby byl denně v lese a sledoval mimo jiné i jeho zdravotní stav, prostě zabýval těmito problémy.
Čili je třeba jít ke skutečnému kořeni a ten návrat toho lesa do rukou lesníka je třeba řešit i třeba možná pootočením tohoto modelu oddělení vlastnictví od činností. Mluvím tedy o lese ve vlastnictví státu. Děkuji.
Předseda PSP Radek Vondráček: Váš čas, pane předsedo. Děkuji. Do rozpravy je přihlášena paní poslankyně Balcarová. Je omluvena, takže další na řadě je pan poslanec Jan Zahradník.
Poslanec Jan Zahradník: Vážený pane předsedo, kolegyně, kolegové, já bych se také rád vyjádřil k téhle tematice, protože k tomu vždycky vystupuji a snažím se své názory sdělovat.
My se dnes potýkáme s epidemií a s porozuměním a s ulehčením sledujeme kroky vlády, které učinila. Také se odborníci ptají, kdo byl ten nultý pacient, kde vlastně ta epidemie vznikla. My tady v tom tématu, o kterém teď mluvíme, také máme co činit s epidemií, jenom ji nazýváme kalamita. A také bychom si možná mohli klást otázku na ten původ té epidemie, na původ té kůrovcové kalamity, kde to vlastně vzniklo.
Já bohužel musím říci a zopakovat, že vlastně taková první masivní kůrovcová kalamita byla v té novodobé době, kterou tedy sledujeme, kam se díváme a pomíjíme-li ty historické důvody, které zmiňovali kolegové z těch, řekněme, minulých staletí - tak to byl rok 2007, orkán Kyrill, ponechání padlého dřeva v prvních a druhých zónách bez asanace. Tehdy ministrem, který o tom rozhodl, byl ministr životního prostředí Bursík. A z toho tehdy vznikla kůrovcová kalamita. Tehdy jsme proti tomu velmi protestovali. Obě krajské samosprávy - jihočeská i plzeňská - proti tomu konaly mnoho různých kroků a protestů. Ale tehdy byl názor ten, že kůrovec je součástí přírody a ta příroda si s tím bude umět poradit, že si s ním poradí, že je třeba ho nechat být a v té divočině, která se tehdy na Šumavě začínala - hlavně tedy ideologicky - rodit, bude hrát svoje místo vedle stromů, zvířátek, veverek, srnců, tak taky bude tady součástí té přírody kůrovec.
Samozřejmě že část těch kůrovcových stromů na Šumavě se vytěžila. Mimo jiné taky proto, aby se zabránilo proniknutí té kalamity do sousedních porostů našich sousedů v Bavorsku, ale hlavně v Rakousku, kde jsou ty lesy, s kterými sousedí národní park, lesy soukromé, lesy hospodářské. Patří tedy z větší části klášteru ve Schläglu. A přesto se ta kalamita začala šířit.
Vím, že ti, kteří zastávají tu teorii divočiny na Šumavě, by mě teď nejraději ukřičeli, budou mne kritizovat. Pokud se někdo seznámí s mým vystoupením, budou říkat, že kůrovec uletí pár metrů. Není tomu tak. Kůrovec jednak může letět větší počet metrů a kilometrů, ale také se kůrovec bohužel převáží při různých přesunech dřeva nedostatečně asanovaného, které se vozí na různá místa České republiky. ***