(10.20 hodin)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Ve čtvrtek 30. ledna letošního roku jsme sloučili rozpravu k odpovědím na interpelace sněmovní tisky 711 až 729. To jsme rozhodli usnesením. Čili sloučená rozprava tady je, protože i vy jako interpelující poslanci jste souhlasili s tím, že by nebylo dobré, aby se zablokoval ten čas, který je dvě hodiny týdně ve sněmovním týdnu, pro ostatní poslance. Takže jsme rádi, že tento krok došel, ale musíme postupovat k té procedurální pasti, do které jsme se dostali těmi opsanými interpelacemi, alespoň tak, že se budeme zabývat tím tématem najednou.
A nyní tedy, pokud jste vyčerpal svoje vystoupení s přednostním právem, pane předsedo, tak pan kolega Profant. Postupujeme tedy teď jako v sloučené rozpravě po vystoupení kolegy Profanta, jako když máme sloučenou rozpravu k zákonům nebo k jiným tiskům. Máte slovo, pane poslanče.
Poslanec Ondřej Profant: Dobré dopoledne, vážení kolegové. My jsme se k tomuto kroku museli uchýlit, jelikož pan premiér viditelně není příliš schopný manažer, neumí si zorganizovat čas a neumí přijít na interpelace. Jednoduchá povinnost vyplývající z ústavního pořádku, protože pan premiér se v našem systému zodpovídá parlamentu. A to se tady efektivně neděje.
Chci velmi poděkovat ministrům, kteří sem zodpovědně chodí. Také mají spoustu zahraničních cest a spoustu dalších povinností.
Ale jak tady před chvílí řekl i pan předsedající, písemné interpelace jsou dvě hodiny týdně v zasedacím týdnu, ty jsou tři ze šesti týdnů, plus jsou nějaké prázdniny a podobně, to opravdu není moc. A pak se nedostává na zásadní otázky. A bez toho, abychom komunikovali a diskutovali, se samozřejmě tato země nemůže rozvíjet a veškerá rozhodnutí budou jenom chaotická, budou se měnit vládou od vlády a tak dále. A přitom je to spousta dlouhodobých strategických rozhodnutí, které je potřeba řešit, jako třeba tady předchozí interpelace pana kolegy Zahradníka prostřednictvím pana předsedajícího, který řeší energetiku, nebo spousta jiných dalších témat, která nejsou záležitostí na nějaké dva zbývající roky, co tu bude tato vláda, ale na další desetiletí.
To by za mě na úvod stačilo.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Profantovi. Nyní v rozpravě pan poslanec Jakub Michálek. Prosím, pane předsedo, máte slovo.
Poslanec Jakub Michálek: Děkuji za slovo. Jestli tomu správně rozumím, tak pan premiér měl určitě jiné důležité, závažnější povinnosti, než je účastnit se jednání Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky a odpovídat na dotazy poslanců na základě písemných interpelací.
Nuže já jsem si rozklikl aktuální informaci, protože pan premiér neustále sdílí, kde zrovna je, co dělá, no a aktuální status před šestnácti minutami: Karlštejn právě teď. (Řečník ukazuje na mobilním telefonu premiérův facebookový profil s fotkou Karlštejna. Tleskají poslanci z lavic Pirátů.) Takže pan premiér vyrazil navštívit hrad Karlštejn místo toho, aby přišel odpovídat na dotazy poslanců do Poslanecké sněmovny. Minule se myslím byl podívat na hokej, takže teď je na Karlštejně. Takovýmto způsobem přistupovat k plnění ústavních povinností určitě není namístě.
Chtěl bych se ohradit proti tomu, že naše interpelace byly označeny za opsané. Jsou to interpelace hromadné. A bylo by zajisté vhodné si položit otázku, proč tolik poslanců považuje za nutné se ptát na to, proč pan premiér nechodí na písemné interpelace. No asi proto, že to je velký problém, že sem nechodí a ignoruje Poslaneckou sněmovnu v takto důležité věci. Naše interpelace je zkrátka protestem proti tomu, že pan premiér sem nechodí.
A projednávají se tady velmi závažná témata. Projednává se tady energetika. Projednávají se tady invalidní důchodci. Projednávají se tady vyloučené lokality a akutní problémy na sídlištích jako Janov, duplicitní kontroly ve veřejné správě, neprůhledné hospodaření ČEZu, příprava České republiky na předsednictví Evropské unie. To jsou všechno důležitá témata a premiér by měl být schopen a připraven odpovídat na dotazy poslanců.
Poskytnu vám přesná čísla. Máme nyní 41. schůzi Poslanecké sněmovny. Nemusíme počítat ty mimořádné, protože na nich se interpelace nekonají. Stejně tak nebudeme počítat ty termíny písemných interpelací, na kterých nebyla žádná interpelace na předsedu vlády. Zůstává nám včetně dneška celkem 26 termínů písemných interpelací, kdy tu měl pan premiér být a odpovídat poslancům. A kolikrát pan premiér Babiš přišel? Třikrát! To je účast 11,5 %. Nevím, jestli někomu v této Sněmovně přijde normální, že se někdo dostaví do práce v 11,5 % případů. Místo toho je tedy na hokeji nebo na Karlštejně na výletě. Zvlášť když jde o klíčovou ústavní povinnost předsedy vlády v parlamentní demokracii. Každý člen vlády občas na jednání parlamentu chybí a každá opozice si vždycky stěžuje, že ministři chodí málo. Ale přestat chodit téměř úplně, to je něco, co si žádný premiér nikdy nedovolil. A dávat tuto naši hromadnou interpelaci, která má na problém upozornit, za důvod, proč nechodit, je skutečně jen výmluva.
Institut písemných interpelací ztrácí v případě ignorování ze strany předsedy vlády svůj smysl. Poslanec interpeluje premiéra a má pak zákonný nárok na to, aby jeho interpelace byla Sněmovnou projednána. Jenže pokud premiér celý institut interpelací ignoruje, tak poslanec tuto svoji základní pravomoc, která vychází z článku 53 Ústavy a podrobněji je pak upravena v zákonu o jednacím řádu, nemůže uplatnit.
Abych nezůstal jen u naší strany, paní poslankyně Kovářová třeba premiéra interpelovala a on půl roku nepřišel. Když se podíváme na její interpelaci, která byla rozeslána jako sněmovní tisk 482, týkala se duplicitních kontrol, tak byla podána v dubnu 2019, odeslána adresátu tentýž den, 16. dubna 2019, a o zařazení na schůzi Poslanecké sněmovny bylo požádáno v květnu 2019. Rozposlána poslancům byla v květnu 2019 a následně byla projednávána 30. 5. 2019, kdy byla přerušena, 6. 6. 2019, kdy byla přerušena, 26. 6. 2019, kdy byla přerušena, 11. 7. 2019, kdy byla přerušena, 12. 9. 2019, kdy byla přerušena, 26. 9. 2019, kdy byla přerušena, 17. 10. 2019, kdy byla přerušena, 24. 10. 2019, kdy byla přerušena, 7. 11. 2019, kdy byla přerušena, 28. 11. 2019, kdy bylo ukončeno projednání bez přijetí usnesení. Takže v listopadu jsme se konečně dostali k dokončení projednávání interpelace paní poslankyně Kovářové, která byla podána v dubnu.
Ohledně interpelace paní poslankyně Olgy Richterové, která se týkala sociálně vyloučených lokalit a akutních problémů na sídlišti jako Janov, sněmovní tisk 376, ta byla přerušena čtyřikrát, než byla potom projednána. Opět to trvalo pět měsíců, než došlo na projednání této interpelace. A paní poslankyně tady vždycky byla. Byla na to připravena. Až tedy popáté, když se to projednávalo kvůli nepřítomnosti, tak byla omluvena z řádných důvodů.
Moje interpelace na téma neprůhledného hospodaření ČEZu byla přerušena šestkrát, sněmovní tisk 342. Stejně tak tady mám příklad interpelace pana poslance Lipavského - příprava České republiky na předsednictví České republiky Evropské unie, která nemohla být projednána kvůli tomu, že se předseda vlády nedostavil, ani nebylo přijaté jiné usnesení.
Takže to jsou všechno poměrně závažná témata. A poslanci jsou tady od toho, aby samozřejmě kontrolovali vládu, která je jim odpovědná. Interpelující poslanec nebo poslankyně musí každý čtvrtek v 9.00 hodin stát tady na značkách netuše, jestli se bude, nebo nebude o jeho interpelaci jednat, a jakmile jednou chybí, s interpelací je konec, zatímco pan premiér si vesele nechodí a vůbec nic se neděje.***