Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2017 – 2021

 

(pokračuje Radek Vondráček)

257.
Odpovědi členů vlády na písemné interpelace

s nimiž poslanci vyslovili nesouhlas, a proto byly zařazeny na pořad 41. schůze Poslanecké sněmovny. Na pořad jednání 41. schůze Poslanecké sněmovny bylo předloženo celkem 29 odpovědí na vznesené interpelace, s nimiž poslanci nebyli spokojeni, a z toho důvodu požádali o zařazení na pořad schůze Poslanecké sněmovny. Upozorňuji všechny poslance na ustanovení § 112 odst. 6 jednacího řádu Poslanecké sněmovny, které zní: Není-li interpelující poslanec na schůzi Sněmovny přítomen, nekoná se o odpovědi na jeho interpelaci rozprava a Sněmovna k ní nezaujme stanovisko ani o ní dále nejedná.

A nyní přistoupíme k projednávání odpovědí na písemné interpelace. Nejprve je zde interpelace směřovaná na ministra obrany Jana Hamáčka, který odpověděl na interpelaci... (Ministr Hamáček opravuje předsedajícího.) Vnitra. Co jsem řekl? Tak pardon. Ministra vnitra... (Pobavení v sále.) No, dneska se to tak dělá, že těch ministrů je víc... Tak. Odpověděl na interpelaci poslance Zdeňka Ondráčka ve věci údajného prodeje lázeňského domu Mercur v Mariánských Lázních. Interpelace se spolu s odpovědí předkládá jako sněmovní tisk 611. Projednávání této odpovědi bylo přerušeno do přítomnosti prvního místopředsedy vlády a ministra vnitra Jana Hamáčka, který je přítomen. Já tedy zahajuji rozpravu. A pan poslanec Ondráček vystoupí jako první. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Zdeněk Ondráček: Hezké dopoledne, vážený pane předsedo, páni ministři, kolegyně a kolegové. Stojím zde před vámi s interpelací, kterou jsem tedy sepisoval 19. srpna loňského roku, takže už je to poměrně dlouhá doba. Tehdy jsem se dotazoval na údajný prodej lázeňského domu Mercur. S odpovědí pana ministra, resp. Ministerstva vnitra jsem spokojen nebyl a odmítl jsem tuto odpověď už v polovině nebo na začátku měsíce října, ale pro nepřítomnost pana ministra vnitra jsem si musel počkat pět měsíců, abychom tuto interpelaci zde mohli projednat. Mezitím jsem učinil ještě jednu interpelaci na doplnění těch předchozích odpovědí, abych měl více, jak se říká, nabito.

Jedná se o ne údajný, ale prostě o prodej nebo o nepotřebnost majetku Ministerstva vnitra, konkrétně jedná se o lázeňský dům Mercur v Mariánských Lázních. Když se podíváte na některé stránky ať zařízení služeb Ministerstva vnitra, nebo i civilní stránky, tak se o tomto lázeňském domu říká, že leží v nejkrásnější lokalitě města, přímo naproti kolonádě s vývody minerálních pramenů. Je tam 91 lůžek, atd. atd.

Ten objekt není v úplně dobrém stavu, protože se o něj za posledních třicet let pořádně nikdo nestaral, byť tam nějaké investice do těch objektů byly. Ministerstvo vnitra se chystalo tento objekt zmodernizovat, aby odpovídal standardům dnešní doby a mohli v něm příslušníci bezpečnostních sborů, tedy zejména policisté a hasiči, vykonávat takzvané ozdravné pobyty, na které mají nárok po odsloužení 15 let služby. Těch policistů je poměrně hodně, kteří mají nárok na ozdravné pobyty. Podle vyjádření Ministerstva vnitra jen u příslušníků Policie České republiky to pro rok 2019 bylo skoro 28 500 lidí, kteří by na takový ozdravný pobyt měli nárok. Samozřejmě, kapacity Ministerstva vnitra nejsou stoprocentní, takže ne všichni příslušníci mohou jezdit do lázeňských zařízení, která má ve správě Ministerstvo vnitra ať už ve Františkových Lázních, Karlových Varech, Luhačovicích nebo nasmlouvané někde jinde.

Lázeňský dům Mercur v Mariánských Lázních měl jeden zásadní problém, že neměl vlastní vyvařovnu. To znamená, že příslušníci museli docházet na stravu do vzdáleného nasmlouvaného hotelu, kde jim strava byla poskytnuta. Někteří to kritizovali, někteří to brali jako formu rehabilitace, protože i taková procházka, nebo řekněme zdravá chůze, pěší pohyb, je formou rehabilitace, a někteří příslušníci, zejména ti, kteří vykonávají svoji službu v kancelářích, to jenom uvítali.

Samozřejmě i to město z toho má velký užitek, protože v podstatně permanentně je v tomto zařízení kolem stovky příslušníků Policie České republiky nebo Hasičského záchranného sboru a policista, jak víte a mnozí tušíte, přestože není ve službě, tak je ve službě v podstatě celých 24 hodin, protože pokud vidí nějaký problém porušení zákona a byl by schopen provést zákrok, nic mu v tom nebrání, tak takový zákrok provede. Takže to má i formu, řekněme, preventivní, kdy se ví, že v tomto lázeňském městě jsou desítky policistů, byť ne v přímém výkonu služby, ale třeba jenom na té rehabilitaci, neboli, chcete-li, na ozdravném pobytu. Ale nemalý přínos to mělo také pro místní podnikatele, protože tím, že nebyla vyvařovna, tak policisté sice chodili na odebírání stravy, ale po procedurách měli volno a mohli se návštěvou tohoto krásného lázeňského města stavit tu někde na kávičce, tu na nějakém zákusku a prostě nějakou tu korunu tam nechali.

Ministerstvo vnitra připravilo rekonstrukci tohoto objektu, v podstatě i dostavbu tohoto domu, s tím, že v záměru bylo, aby se dostavělo mezi dvěma bloky křídlo se stravovacím zařízením a obědy, které by se tam vyvářely, by poté byly převáženy i do nedalekých Františkových Lázní, kde policie také má objekty, kde poskytuje lázeňskou péči svým příslušníkům, ale vyvařovna tam také není, takže by se v podstatě zabily dvě mouchy jednou ranou a dojezdová vzdálenost mezi Mariánskými a Františkovými Lázněmi je poměrně krátká.

Investice cca 300 milionů korun, což pro vládu, která říká, že je proinvestiční, nejsou až tak velké peníze. Protože co je 300 milionů v rozpočtu Ministerstva vnitra? (Ministrova poznámka mimo mikrofon.) Děkuji panu ministrovi, že mi napovídá. Jsou to samozřejmě prostředky, které jsou, ale já věřím, že společnými silami bychom těch 300 milionů byli schopni na tu investici udělat, protože co jiného můžeme považovat za správnou investici než do péče o své zaměstnance, o zdraví příslušníků bezpečnostních sborů, kteří pak po takovém ozdravném pobytu určitě mohou lépe a radostněji sloužit nám, občanům České republiky.

Já nebudu úplně dlouhý, protože my jsme v tom mezidobí pěti měsíců se snažili jednat s Ministerstvem vnitra o tom, jaký by to mělo mít vývoj. Řekli jsme také, a po jednání s Ministerstvem zdravotnictví - pan ministr tedy není přítomen - jsme říkali, že zkrácením pobytu to ztrácí absolutně nějaký význam, protože jet - řada z vás jsou lékaři - na ozdravný pobyt z jakékoliv vzdálenosti, řekněme třeba z Moravy, 300, 400 km do Františkových Lázní, přijet v pondělí na oběd, udělat si vstupní proceduru, říct, že v úterý, ve středu a ve čtvrtek budu mít procedury, abych se v pátek sbalil a jel zase zpátky domů, to v podstatě postrádá smysl, protože má-li být ozdravný pobyt rekondiční a má přinést příslušníkovi kýžený oddech a rekondici pro jeho další službu, tak z medicínského i lázeňského hlediska musí být takový pobyt nejméně desetidenní. Potvrdil to při našich rozhovorech jak sám pan ministr, tak i další odborníci na medicínu. Argumenty, že po dohodě se tyto pobyty zkrátí na jednotýdenní a druhý týden budou mít příslušníci individuální, jsou liché. To to můžete rovnou zrušit a prodat.

Já teď nechci být dlouhý, protože vyčkám na první úvodní slovo pana ministra, s čím přijde. Možná se dozvíme, že se to někam posunulo a že budeme hledat společnou cestu k záchraně tohoto lázeňského domu. Já jsem na Ministerstvu vnitra i s některými kolegy z výboru pro bezpečnost napříč politickým spektrem nabídl Ministerstvu vnitra a pracovníkům Ministerstva vnitra pomocnou ruku, že se pokusíme sehnat tyto finanční prostředky, těch - dovolte mi říct směšných - 300 milionů korun na rekonstrukci, protože se domníváme, že prodat, nebo převést, protože tady teď nemluvíme o prodeji, ale o převodu na Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových nebo koho to, a zbavit se takovéhoto objektu, který popisujeme jako objekt, který leží v nejkrásnější lokalitě - není nic jednoduššího než se zbavit majetku, ale ten majetek už nikdy nezískáte, anebo už ho nezískáte za takové peníze, za jaké se ho zbavíme teď v této lokalitě.

Takže pojďme hledat cestu, aby tento objekt zůstal v majetku státu, zůstal v majetku Ministerstva vnitra. My jsme připraveni Ministerstvu vnitra v tomto podat pomocnou ruku a budeme hledat společné prostředky, abychom tento objekt pro příslušníky bezpečnostních sborů, zejména Policie České republiky a Hasičského záchranného sboru, udrželi a aby příslušníci zde mohli za náročnou službu, když mají nárok na ozdravný pobyt, tu rekondici udělat a poté lépe sloužit.

Takže já počkám na úvodní slovo pana ministra a pak podle toho zvážím dále svůj další příspěvek. Děkuji. (Potlesk z levé strany sálu.)

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji vám, pane poslanče. Nyní má slovo pan ministr vnitra. Prosím.

 

Místopředseda vlády a ministr vnitra ČR Jan Hamáček: Děkuji. Vážený pane předsedo, dámy a pánové, vážený pane poslanče, k vaší interpelaci si dovoluji obecně uvést následující informace.

S lázeňským domem Mercur v Mariánských Lázních, jakož i s dalšími domy resortu je příslušná hospodařit státní příspěvková organizace Ministerstva vnitra, zařízení služeb pro Ministerstvo vnitra. V současné době bylo rozhodnuto o ukončení provozu tohoto domu ke dni 31. 12. 2019 a k tomuto rozhodnutí vedly zejména ekonomické důvody, kdy provoz lázeňského domu by si vyžádal značné náklady na provedení rekonstrukce, o tom jste hovořil, zejména vybudování vlastního stravovacího zařízení. V roce 2017, kdy s tím plánováním bylo započato, činila předběžná kalkulace částku ve výši 300 milionů korun. Já jsem přesvědčen, že dnes to bude podstatně více a v případě, že bude naplněno rozhodnutí ministerstva a provoz se ukončí, tak samozřejmě odpadnou i náklady na provoz toho domu, které jsou z roku 2018 14,2 milionu, a tyto prostředky bude možné použít v rámci rozpočtu zařízení služeb do rozvoje ostatních lázeňských domů.

Dalším důvodem - to máte také v podkladech, které jsem vám zaslal - byl požadavek na snížení systemizace pracovních míst u zařízení služeb. Tam teď dělá, nebo bylo tam 975 lidí a byli jsme donuceni snížit počet zaměstnanců o 30. Takže pokud bychom šli cestou rekonstrukce lázeňského domu a budování stravovacího provozu, tak bychom nemohli škrtat zaměstnance, ale museli bychom jejich počet ještě posilovat.

Co chci jednoznačně vyvrátit, je to, co jste nazval v jedné ze svých interpelací policejní šuškandou, že je již předvybrán kupující. To chci jednoznačně vyvrátit. Ani to není možné, protože, jak jste správně řekl teď ve svém vystoupení, poté co bude ukončen provoz v tom lázeňském domě, tak majetek bude převeden podle zákona 219, kdy se rozhodne o trvalé nepotřebnosti, a bude převeden do příslušnosti Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových. Takže Ministerstvo vnitra ani zařízení služeb nemůže nijak ovlivnit to, jak s tím majetkem naloží ÚZSVM. Rozhodně není pravdou, že byl již známý nějaký nový majitel.

Souhlasím s tím, že to ukončení provozu bude mít dopad na kapacity ozdravných pobytů, ta klesne z 8 500 pobytů na nějakých 7 090. Tento výpadek jsme konzultovali jak se zástupci Policejního prezidia, Generálního ředitelství Hasičského záchranného sboru, tak i zástupci odborových organizací, a řešení, které jsme nabídli, bylo akceptováno.

Samozřejmě si vážím toho, že pan poslanec a jeho kolegové jsou připraveni Ministerstvu vnitra pomáhat při hledání prostředků na činnost ministerstva. Jenom si kladu otázku, zda opravdu je efektivní vzít 300 milionů a investovat je do opravy domu. Těch 300 milionů - jenom pro ilustraci - je desetiletý provoz jiného lázeňského domu Tosca v Karlových Varech, takže si kladu otázku, zda by nebylo efektivnější těch 300 milionů případně využít efektivněji, to znamená nakoupit za to pobyty někde jinde, to ad a).

Ad b) Jsem v situaci, kdy jsem kritizován zleva zprava za to, že nejsme schopni zaplatit adekvátně policisty, že nám chybí ve středních Čechách, v Praze, že už osm měsíců není vyplácen stabilizační příspěvek. Takže všechno je to o prioritách, a pokud bezpečnostní výbor Poslanecké sněmovny chce pomoct Ministerstvu vnitra, tak bych uvítal pomoc při získání finančních prostředků na to, abychom policisty byli schopni zaplatit, to znamená, abychom uvedli konečně v život ten takzvaný stabilizační příspěvek. Jsem přesvědčen, že Ministerstvo vnitra si za této situace 300 milionů investic do lázeňského domu v Mariánských Lázních dovolit nemůže, protože má prostě jiné priority.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji vám, pane ministře. Ptám se, kdo má zájem o vystoupení v rozpravě? Poslanec Ondráček bude reagovat. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Zdeněk Ondráček: Děkuji. Pan ministr v podstatě přečetl odpovědi na interpelace, které jsem dával. Děkuji za to, aspoň jsme si to osvěžili. Samozřejmě chápu, že věc byla projednána s managementy policie i Hasičského záchranného sboru. Pan ministr uvádí i s odbory. Ale papír snese všechno, jak se říká. A teď musíme říct, co je tedy pravda, protože odpověď na interpelaci říká - bylo projednáno s odbory.

Ale co přišla interpelace na svět a začalo se mluvit o tom, že je to projednáno s odbory, tak Právo 3. 11. 2019 vydalo článek: Policistům se nelíbí uzavření lázeňského domu Mercur a policejním odborům se nelíbí záměr Ministerstva vnitra na konci roku ukončit provoz lázeňského domu Mercur, který poskytuje lázeňské služby policistům, hasičům v Mariánských Lázních na lukrativním místě naproti kolonádě, a tak dále. Celý článek tady je. Odboroví předáci hasičů, Zdeněk Jindřich Oberreiter a Martin Nedvěd konec provozu lázeňského domu Mercur nerozporují, policisté jsou ovšem proti. Je sice řečeno "bylo projednáno s odboráři", ale asi ne se všemi. Nebo v tom případě někdo musí lhát, protože článek, který tady je a odkazuje na konkrétní jména, říká ano, my s tím problém nemáme, nerozporujeme, že to s námi bylo, a to asi jsou hasiči, ale policisté, policejní odbory říkají něco jiného. A bývalý předseda největší odborové organizace Nezávislého odborového sdružení policie Milan Štěpánek tato slova v podstatě popřel, nebo to jednání. Takže nevím, kde je pravda, nebo není pravda, ale určitě není pravda, že by to bylo projednáno se všemi odbory. U policie působí nejméně tři, ale možná už i čtyři nebo možná pět odborových organizací, i když ne úplně se všemi se jedná, což i chápu, ale ta největší odborová organizace, která u policie působí, což je NOS, ústy svého bývalého předsedy Milana Štěpánka tato jednání popírá. To je jedna věc.

Ušetřit. Já chápu, že když dá někdo rozhodnutí ušetřit 20 tabulkových míst, tak to škrtneme. Rozhodneme se prodat majetek, protože potřebujeme peníze. Tak prodejte Ministerstvo vnitra. Prodejte Policejní prezidium, prodejte kdejaký barák. Vždyť přece toto je krátkozraká politika, pane ministře, prodávat majetek jenom proto, abych měl na provoz něčeho jiného. Takže za 10 let, když teď neinvestujete 300 milionů a budete mít na 10 let provozování Toscy, tak za 10 let, což je tak strašně krátká doba, tak strašně krátká doba, že za 10 let prodáme další objekt, abychom provozovali tu Toscu. Pak prodáme další objekt a nakonec prodáme i tu Toscu, kterou jste rekonstruovali, protože už vlastně nebude na provoz jako takový. A řekneme, budeme přispívat tu částku jednotlivým policistům jako takovým. Takže pro mě je to krátkozraká politika, prodávat majetek.

Zkrácení ozdravných pobytů nic nevyřeší. Chápu, že peníze, které tady máte, nebo které ušetříte, říkáte 300 milionů, že byste je rád použil do náborových... pardon do stabilizačních příplatků. Ty peníze musíte shánět jinde a jinak. To je jiná hromádka a jiná kapitola. A vy moc dobře víte, jak ten stabilizační příplatek, za jakých okolností byl tady ve Sněmovně prosazen. Já se k tomu vracet nebudu. Dělal jsem na to nedávno také jednu interpelaci, kterou teď zveřejním, že na to je prostě nula. My jsme v tomto v rozporu, vy to moc dobře víte. Slibovat něco, co nemám zajištěno, mi nepřišlo úplně férové a příslušníci dneska oprávněně křičí, že jim bylo něco slíbeno. Ale také je potřeba říci, že stabilizační příplatek ve výši, nebo v možné výši až přes 700 tisíc korun ročně je stabilizační příplatek, který by u 80 % nebo 90 % příslušníků bezpečnostních sborů byl vyšší, než je jejich průměrná roční mzda. To je potřeba si také říci, že tam asi to není tak úplně normální.

Jestli potřebujete ušetřit, stačí říct, pane ministře. Já vám dám některé příklady teď naposledy odcházejících některých funkcionářů, kteří dostali statisícové, řekněme, že to je částka víc než půl milionu korun, odměny, aby záhy odešli od bezpečnostních sborů, a takovouto nehoráznou odměnou si navýšili své výsluhové nároky na částky 80 tisíc korun měsíčně. To jsou věci, které jsou. Klidně si k tomu, pane ministře, sedneme. A řekněte sám, jestli vám to přijde normální. Jestli ano, tak se pak nedivme, že ta policie je v takovém stavu, v jakém je, protože to neodpovídá (nesrozumitelné). Ale tady se bavíme o lázeňském domě a pojďme se vrátit k lázeňskému domu.

Pro vás to není zajímavé, chcete to prodat. Já říkám, a napsal jsem to, že je připraven určitý kupec. Budu tu věc hlídat, byť vím, jaký je správný úřední postup. Ale říkám vám, že až se k tomu za dva, za tři roky vrátíme, tak vytáhnu tyto materiály, kde jsem vám ta jména napsal, a schválně, jestli se dostaneme k tomu, že to v rukou těch lidí skončí. A vy od těch samých lidí budete nakupovat ty poukazy, ale už ne za pět tisíc nebo sedm tisíc, co je dnešní poplatek za jeden poukaz na 14 dní, ale za násobně vyšší částky, které budou v řádech 20 tisíc korun na jednoho policistu. Pak budete říkat: nemám tam ty peníze v rozpočtu, protože ty ozdravné pobyty jsou hrozně drahé, my je musíme kupovat od soukromníků, protože nemáme takové kapacity. Bezpečnostní sbory nám stárnou, to víme oba, že nám stárnou, že stále více příslušníků je v kategorii, kdy už nárok na ozdravný pobyt má. A nové příslušníky neumíme přilákat a není zájem o tu službu. A těch důvodů je vícero než pouze finanční prostředky. Vícero.

Když si přečtete stanoviska některých odborových organizací, které vám napsaly to desatero, jaký je důvod k tomu, proč někdo nechce sloužit, tak ty finanční prostředky nebyly na těch prvních místech, ani v první pětce. Dokonce byly až v samém závěru. Takže to jsou i ty důležité věci: manažerská selhání některých kolegů na manažerských pozicích. A víte, proč odcházeli ti takzvaní elitní vyšetřovatelé nebo elitní policisté za poslední dobu? Ale to už bychom se dostávali někam jinam a není smyslem teď úplně propírat Ministerstvo vnitra a Policii České republiky, protože těch problémů je dost.

Chápu, čekal jste pět měsíců, ty lidi dostali výpovědi, barák je prázdný, 20 lidí jste propustili, splnili jste to, co jste potřebovali. Ti lidé o práci nepřišli, protože kvalifikovaný zdravotnický personál v lázeňském městě najde uplatnění ve vedlejším lázeňském domě, možná na ještě lépe placeném místě, než mu dávalo zařízení služeb Ministerstva vnitra. Jediný, kdo tuto věc prohrál, je Policie České republiky, Hasičský záchranný sbor, byť s tím někteří jejich velitelé souhlasili a někteří odboráři s tím souhlasili.

Takže já ještě počkám, pokud budete chtít reagovat, pokud ne, pak navrhnu závěr a nějaké usnesení. Děkuji.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji. Faktická poznámka - pane ministře, omlouvám se - faktická poznámka pan poslanec Třešňák.

 

Poslanec Petr Třešňák: Pěkné dopoledne, vážení kolegové. Dovolte mi, abych krátce a rychle podpořil tu interpelaci pana poslance Ondráčka, a to nejen jako někdo, kdo v tom městě 37 let vyrůstá, vnímá to, jakým způsobem se spekulace s majetkem a takovými historickými budovami podepsaly na obrazu toho města. Skutečně i já bych byl nerad, aby se Ministerstvo vnitra, potažmo stát zařadil mezi ty spekulanty, kteří se na tom obrazu takto podepíší.

A skutečně, když pominu to, což mohu podepsat - pan kolega Ondráček mluvil o té problematice hlavně z toho pohledu těch příslušníků bezpečnostních sborů, kteří se tam jezdí léčit a rehabilitovat, já to vezmu z toho majetkoprávního pohledu. Skutečně kdyby se ministerstvo takovýmto způsobem - pan ministr tvrdí, že to neprodá, že to pouze převede ze zařízení Ministerstva vnitra na Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových. Kolik tím tedy ministerstvo ušetří? Já tedy na ten státní rozpočet hledím jako na jeden balík a to, jestli to převedeme z jednoho na druhý, je skutečně resortismus, ačkoliv to implikuje automaticky to, že Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových tu budovu posléze prodá. Vycházíme z toho, že to bude pak na další interpelaci. Děkuji za odpověď.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji a nyní tedy do rozpravy pan ministr vnitra.

 

Místopředseda vlády a ministr vnitra ČR Jan Hamáček: No, možná to bude na další interpelaci, ale na paní ministryni financí, nikoliv na mě. Protože ÚZSVM podléhá Ministerstvu financí. A já chci jasně odmítnout tady nějaké náznaky o tom, že stát je spekulantem. My jsme na Ministerstvu vnitra konstatovali, že prostě ten majetek dále provozovat nechceme, z našeho pohledu to je neekonomické, utopit v tom 300 milionů nám nepřijde adekvátní, tudíž je pro nás matek nepotřebný a podle zákona bude převeden na ÚZSVM. Pokud jiná složka státu bude mít o tento majetek zájem, tak samozřejmě o něj ten zájem může projevit, pokud nikoliv, tak je v gesci ÚZSVM, co s tím majetkem udělá, pravděpodobně ho někomu prodá. Ale to je postup podle zákona, to není spekulace. Tak bych prosil, abychom si říkali věci přesně, a pokud někdo postupuje podle zákona, tak může být těžko označen za spekulanta. To za prvé.

Za druhé. My se s panem kolegou Ondráčkem v tomhle asi nedohodneme. Já mám za to, že to ministerstvo má prostě jiné priority. Já rozumím těm jeho argumentům. Samozřejmě v ideálním případě, kdyby byly naplněny veškeré rozpočtové požadavky Ministerstva vnitra, tak bychom si ten dům nechali a ještě bychom ho zrekonstruovali. Peníze prostě nejsou a musíme hledat nějaké priority.

Co mě tady zaujalo, jsou ty statisícové odměny. Já bych tedy chtěl - protože já to slyším tak jako vždycky, po straně, a říká se, že si někdo nechal vyplatit odměny. Tak pokud pan poslanec Ondráček má seznam těch statisícových odměn a těch příslušníků, co je dostali, tak já prosím, aby mi ho předal, a já si to s příslušnými řediteli bezpečnostních sborů vyřídím, protože jsem je upozorňoval na to, že takováto šeptanda tady běhá a že pokládám za nepřijatelné, aby se v policejním či hasičském záchranném sboru vyplácely neadekvátní odměny, a oba dva ředitelé měli ode mě úkol tyto věci monitorovat. To znamená, pokud tady došlo k tomu, že byly vyplaceny statisícové odměny, jak říká pan kolega Ondráček, prosím seznam těch příslušníků, kterým měly být vyplaceny. Já si to zkontroluji s vedením jednotlivých bezpečnostních sborů, a pokud se potvrdí, že tady byly vypláceny neoprávněně statisícové odměny, tak to budu kázeňsky řešit.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji vám, pane ministře. Do rozpravy pan poslanec Adamec.

 

Poslanec Ivan Adamec: Děkuji, vážený pane předsedající. Kolegyně, kolegové, pane ministře, já ani nechci zpochybňovat to, jestli se Ministerstvo vnitra chce toho lázeňského domu zbavit. Ty důvody prostě jsou jejich důvody, nechci je tady polemizovat, nechci ani polemizovat s tím, co říkal pan poslanec Ondráček. Ale trošku chci polemizovat s tím, jak to s tím domem bude vypadat. A chápu kolegu z Mariánských Lázní, protože ten Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, prostě ty lhůty zacházení s tím zbytným státním majetkem jsou velmi problematické. A všichni, co jsme měli zbytný majetek po státu, nebo máme ve svých obcích a městech, máme ty zkušenosti, že většinou stát přes tento úřad ty objekty příliš úspěšně neprodává a trvá to tak dlouho, že z objektu, který má na začátku hodnotu, řeknu, 100 milionů, se pak stane objekt, který má hodnotu dvacet. Nebo možná i méně, berte to jenom jako příklad, není to nic konkrétního.

Takže tady bych viděl spíš - bavme se o problému, jak se stát má zbavovat zbytného majetku, a to je skutečně otázka na ministryni financí, nikoliv na ministra vnitra. A samozřejmě problém, který tady nastínil pan kolega Ondráček, ten já teď nezpochybňuji, ale spíš ten systém prodeje státního majetku, protože tam to vidím jako velmi těžce funkční, zdlouhavé a ekonomicky pro stát ne úplně výhodné.

Děkuji za pozornost.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji a je zde jedna faktická poznámka pana poslance Votavy.

 

Poslanec Václav Votava: Děkuji za slovo, vážený pane předsedo. Kolegyně, kolegové, pan kolega Adamec mi nahrál na smeč, co se týká zbytného majetku státu a jeho nakládání s tímto zbytným majetkem. On je starosta. Já jsem byl také, byť tedy ne tak dlouho jako on, a vím, jaké problémy často mají obce, které by rády tento zbytný majetek státu dostaly do svého vlastnictví, ale bohužel napřímo to nejde. Musí samozřejmě jít do nějakého nabídkového řízení, do veřejné soutěže, a samozřejmě tady jsou značně diskriminovány, protože je to otázka ceny. A musí přijmout samozřejmě patřičné usnesení v zastupitelstvu a to vymezuje určitý mandát, kde se mohou pohybovat. Takže já se domnívám, že u takovýchto případů převodu zbytného majetku by nejdříve měla být poptána obec, zdali má o tento majetek zájem. Samozřejmě nemluvím jen o nějakém bezúplatném převodu, jde i o úplatný převod. A pokud obec nemá o tento majetek zájem, pak by tedy měl být nabídnut v nějaké veřejné soutěži nebo v nabídkovém řízení. Myslím si, že to je určitě v zájmu obcí, a obce by uměly tento majetek velice dobře využít. A často právě to, že se majetek nedostane do majetku obce, brání v rozvoji té obce. Takže si myslím, že to stojí za úvahu, aby i v tomto se změnila patřičná legislativa. Děkuji.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji, pane poslanče. Ptám se, zda má ještě někdo zájem o vystoupení v rozpravě k tomuto bodu. Nikoho nevidím. Pokud se tedy nikdo nehlásí, rozpravu končím. Ptám se pana poslance Ondráčka, jaké navrhuje usnesení Poslanecké sněmovny.

 

Poslanec Zdeněk Ondráček: Děkuji. Tak vzhledem k tomu, že jsme od samého začátku věděli, že zde zastáváme každý jiný úhel pohledu na tu danou věc, nemuseli jsme bohužel čekat až pět měsíců na to, až to bude takto vyřešeno, kdy už ten barák je prázdný, tak i přesto si dovolím říct, že navrhuji odmítnout odpověď na tuto písemnou interpelaci.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Takže pan poslanec navrhuje nesouhlasné stanovisko. Přivolám sem naše kolegy z předsálí. Je zde návrh na odhlášení, to by mohlo vyjít tentokrát. Takže právě jsem vás odhlásil.

Dovolte mi přečíst několik omluv. Nejprve - s náhradní kartou číslo 27 hlasuje pan poslanec Bartoš. Omlouvá se pan poslanec Ferjenčík mezi 9.00 a 9.20 z rodinných důvodů, omlouvá se pan poslanec Pour od 14.30 do 18 hodin z pracovních důvodů, omlouvá se pan poslanec Vít Kaňkovský mezi 9.00 a 10.30 z rodinných důvodů a omlouvá se paní poslankyně Lucie Šafránková do 10 hodin z pracovních důvodů.

Ještě stále nemáme dostatečný počet hlasujících a už ani nemám, co bych vám přečetl. V tuto chvíli k usnášení Sněmovny chybí jeden hlas. Mně tedy nezbude. Nejprve to zkusíme... (Do sálu přichází jeden poslanec.) Tak jsme usnášeníschopní, děkuji.

 

Já tady nechávám hlasovat o návrhu pana poslance Ondráčka na nesouhlasné stanovisko, tedy Sněmovna nesouhlasí s odpovědí na písemnou interpelaci.

Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro. Kdo je proti?

Hlasování pořadové číslo 52: přihlášeno 74, pro 35, proti 8. Tento návrh přijat nebyl. Usnesení nebylo tedy žádné přijato. Já vám děkuji a končím projednání této interpelace.

 

Další interpelací je interpelace na předsedu vlády Andreje Babiše, který odpověděl na interpelaci poslance Jana Zahradníka ve věci energetické bezpečnosti České republiky. Interpelace se spolu s odpovědí předkládá jako sněmovní tisk 684. Projednávání této odpovědi bylo dne 13. února 2020 přerušeno v rozpravě. V okamžiku přerušení hovořil poslanec Jan Zahradník, s faktickou poznámkou byl přihlášen poslanec Ondřej Polanský. Takže budeme pokračovat v rozpravě a slovo má pan poslanec Zahradník, který skončil z toho důvodu, že bylo 11 hodin. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jan Zahradník: Vážený pane předsedo, děkuji za slovo. Kolegyně, kolegové, já se tedy vrátím k tomu svému vystoupení, k té své reakci na odpovědi, které mi pan premiér, respektive jeho odborníci poskytli na mých asi zhruba takových devět otázek. Ty se týkaly skutečně otázky naší energetické soběstačnosti a bezpečnosti, ale nebudu je číst znova, nebudu je znova rekapitulovat, to bych si nedovolil. Jenom se vrátím ještě krátkou poznámkou k té své první reakci na tu první otázku.

Ta první otázka se týkala kapacit pro možné instalace fotovoltaických panelů, anebo fotovoltaických elektráren na střechách rodinných domů, případně na střechách veřejných staveb, tedy ať už různých úřadů, anebo tedy zase soukromých obytných, ale kapacitně větších domů než rodinné domy. V odpovědi vysvětloval, že je zde zhruba kapacita 12 gigawatt-peak instalovaného výkonu, což je docela dost. Já jsem k tomu dal svůj komentář již ve zmíněné reakci. Ale jenom bych chtěl ještě jednu věc podotknout. Pokud by k tomu mělo dojít, tak se to bude týkat velkého množství v řádu statisíců, milionů rodinných domů, a tedy tím pádem i milionů jejich obyvatel, kteří budou instalovat si na svoje domy fotovoltaické panely, budou nějakým způsobem využívat energii, kterou si takto vyrobí, a budou samozřejmě muset být připojeni i k elektrické síti, tak aby v případě, když nebude svítit slunéčko, aby mohli odebírat pro svoje spotřebiče energii ze státní tedy dodávky. Je to tak i dneska.

Já mám dopis od jednoho takového člověka, který si postavil fotovoltaickou elektrárnu s výkonem asi 3,54 kilowattu, tedy malou, takovou z těch menších, ale pro ty střešní instalace odpovídající. A on když odebere energii od jedné nejmenované dodavatelské distribuční firmy, dostane - odebere 1 260 kilowatthodin a za to zaplatí 8 tisíc korun, tedy 6 korun za kilowatthodinu. Pokud ale zase v jiné době vyrábí jaksi nad míru své spotřeby a dodává tu vyrobenou energii do sítě, tak on uvádí, že za to samé období, za ten jeden rok, minulý rok tedy, odevzdal do sítě 1 500 kilowatthodin z té své elektrárny, ale ta distribuční firma mu zaplatila pouze částku 150 korun, tedy za těch 1 500 kilowatthodin, tedy 50 korun za megawatthodinu. Padesát korun za megawatthodinu, tedy zlomeček, zlomeček, nepatrný zlomeček toho, co on musel platit za stejnou jednotku té dodavatelské firmě, je asi pět haléřů prostě. Takže to je věc, která samozřejmě je pochopitelná. Já jsem odpověděl také tomu pánovi, že je to podle mého názoru holt takhle nutné, protože kdyby se všechny ty bilance vypořádávaly, tak se stát zblázní a bude jenom platit tyhlety rozdíly a sám nebude moci řádně hospodařit.

Ale zmiňuji to proto, že skutečně ty fotovoltaické instalace jsou jedním z významných zdrojů energie v případě toho, že se vzdáme těch ostatních, v tuhle chvíli stabilních zdrojů, třeba uhelné energetiky. A ti lidé, se kterými zatím se nikdo moc extra nebaví, že?, oni tak jenom spíš to sledují, zpovzdálí zatím, ale budou prostě oslovováni, aby si na svoje střechy instalovali fotovoltaiku, a nyní je třeba říct, že to je za těchto podmínek, za těchto velmi jaksi pokřivených, nevýhodných podmínek. A oni zároveň vidí, ti lidé, že ty velké fotovoltaické parky, které nespotřebovávají pro svoji potřebu žádnou energii, no, možná malý zlomek, že svítí si v tom domečku obslužném pro ten fotovoltaický solární park, tak tam samozřejmě se platí za tu kilowatthodinu daleko, dalekonásobné částky, dokonce ještě i násobně větší, nežli je to, co on zaplatil za odebranou energii té distribučce. Takže tohle je třeba zmínit, s tím je třeba počítat, s tím je třeba se vypořádat, budeme-li chtít, aby fotovoltaika a pak také ještě větrná energetika nahradila stávající kapacitní energetické zdroje.

Nyní tedy se vrátím zpátky k té své reakci na odpovědi pana premiéra, konkrétně už tedy k poslední své otázce, nebo předposlední, ale ta poslední, na tu jsem pak nakonec už nějak nereagoval. Byla to otázka, s jakými hodnotami LCOE, neboli levelized cost of elecricity, srovnávací náklady na energii počítá ministerstvo u jednotlivých zdrojů - uhlí, jádro, plyn, slunce, vítr, případně další zdroje. Já jsem se z té odpovědi žádná konkrétní čísla příliš nedověděl, ale přesto ta odpověď byla pro mě velmi cenná, protože jsem zjistil, že metodika LCOE, těch srovnávacích nákladů na energii, tedy poměr mezi celkovými náklady na zdroj v podobě investice a provoz a množstvím energie vyrobeným za dobu životnosti toho zdroje, byla nahrazena novou metodikou, zkratka VA LCOE. To VA znamená anglicky value adjusted, tedy hodnotově jaksi upravené. A tahle charakteristika počítá navíc kromě těch již uvedených nákladů v předchozí metodice také i s náklady na stabilitu dodávek, což je v případě samozřejmě těch obnovitelných zdrojů veliký problém. Ty nemůžou být ze svého principu stabilní. Slunce svítí, nesvítí, mohou být dlouhé týdny, nebo série dnů, kdy není veliká výroba, mohou být dlouhé série dnů, kdy nefouká vítr a větrné elektrárny v našich podmínkách nevyrábějí.

Tady jsou v jednom materiálu, který jsem nalezl, VGB PowerTech z roku 2015, uváděny pro jednotlivé ty zdroje následující hodnoty LCOE: hnědé uhlí 6 eurocentů na kilowatthodinu, větrná elektrárna ve vnitrozemí onshore umístěná 7 eurocentů na kilowatthodinu a fotovoltaika, případně paroplynové zdroje 11 centů na kilowatthodinu.

Samotný dokument toho sdružení VGB, když popisuje metrologii, tak uvádí následující: Ve výpočtech použité provozní náklady ignorují dopad systému výroby energie na elektrickou soustavu jako celek. Jedná se o problém ovlivňující všechny technologie a v případě výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů nelze v současné době skladovat v takovém množství tu energii, aby v každém okamžiku byla nabídka a poptávka po energii z těchto zdrojů vyrovnaná. Častým argumentem zastánců fotovoltaické energetiky je to, že až dojde k tomu, že se rozšíří zdroje a budou dostupnější technologie, tak jako se to stalo u solárního boomu v nedávných letech, který dodneška musíme snášet, tak že se všechno vyřeší, že to trh srovná. Opět tady na to téma VA LCOE, na ty rozšířené náklady, tam se říká: Exponenciální nárůst fotovoltaiky by tento zdroj mohl udělat méně konkurenceschopným, nikoliv více. Je tam možné se dočíst, že budoucnost solárních elektráren a dalších zdrojů bude i nadále do značné míry záviset na rozhodnutí vlád a bez této vládní podpory může trh stagnovat nebo klesat, což by byl nešťastný osud, jako i mnoho jiných, dalších slibných technologií.

Tedy souhrnně k tomu tématu započítám-li do nákladů pouze něco, to je to LCOE, tedy investice, provoz, tak vypadá celkem růžově ta situace, jak ukazují grafy, které následně popíšu. Pokud ovšem započteme skutečně všechno, tedy i náklady na stabilitu dodávek, tak už ta růžová budoucnost mizí v mlze.

Tady konkrétně je graf, kde uvádí v dolarech na MWh srovnávací náklady, kde v případě uhlí je ten graf mírně rostoucí, spíš konstantní ta křivka, kdežto křivka popisující fotovoltaické instalace, ta celkem asi v podobě nějaké nepřímé úměrnosti klesá. Ovšem započteme-li všechny, tedy včetně stability sítě, tak tam to uhlí významně klesá, ale fotovoltaika po určitém zlomu po počátečním poklesu opět roste. Čili nevycházejí nám tady obnovitelné zdroje dobře, bohužel. A tady je možno říct, že v případě fotovoltaiky dokonce katastrofálně.

Dalším parametrem, který se dá tady kvantitativně použít, je parametr energetické výkonnosti, tedy tzv. výtěžný poměr harvest ratio, uvádějící, kolikrát více energie za dobu životnosti ten energetický zdroj vyrobí, než bylo vynaloženo na jeho stavbu, celou dobu provozování a úplnou likvidaci po jeho životnosti. Tak uhelné, případně jaderné elektrárny uvádějí tento výtěžný poměr 120 až 140 tedy krát je ta doba delší, teda energie za dobu životnosti vyrobená větší. U větrných elektráren to je 12 až 30 a elektrárna s fotočlánky, konkrétně ve střední Evropě, což je samozřejmě důležité zmínit, ta geografická pozice, to umístění, je 2 až 5, čili 2 až 5krát více energie vyrobí za dobu životnosti fotovoltaika, nežli bylo vynaloženo na její stavbu, celou dobu provozování a úplnou likvidaci. Tady se hlavně jedná o tu stavbu, případně likvidaci, protože fotovoltaika při provozování má jednu jedinou výhodu, že nespotřebovává pro sebe žádnou extra velkou energii.

Nebo je tady doba energetické návratnosti, energy payback time, což je parametr, který uvádí, za jakou dobu vyrobí elektrická výrobna stejné množství energie pro vnější odběratele, jako bylo celkem vynaloženo na její stavbu, provoz a úplnou likvidaci. Takže tady uhelná nebo jaderná elektrárna uvádí tři až čtyři měsíce, čili za tři až čtyři měsíce vyrobí to, co bylo vynaloženo na její stavbu, provozování a likvidaci. Větrné elektrárny mají tuhle dobu 8 až 16 měsíců. Při životnosti těch prvních uhelných a jaderných zhruba 30 až 60 let. U těch větrných je už ta životnost pouze 20 let. Stejně tak fotočlánky s životností 20 let ovšem mají tento parametr ve výši dva až osm let.

Čili pokud to přeložíme do srozumitelného jazyka, tak musíme říct, že pokud nebudou obnovitelné zdroje nadále masivně podporovány z kapes daňových poplatníků, tak se nebude možno spolehnout na energii, kterou vyrobí, a bude to prostě takový boj o perpetuum mobile. Nebo jinak řečeno, také boj o vyvrácení Einsteinovy teorie relativity. Takové podobné nesmysly nám z Bruselu stále přicházejí.

Já jsem se na závěr svého vystoupení chtěl na pana premiéra obrátit s určitou výzvou, ale pan premiér tady není, je tu ale pan ministr Havlíček, který mu to asi nejspíš, až na to přijde nějaká chvilka, řekne.

Tady v jednom rozhovoru pan náměstek Neděla říká, že v podstatě tyhle všechny naše plány můžou nás stát 3 biliony korun do roku 2030. Z toho bilion korun už budou ty vyhozené peníze na ten tzv. solární tunel a 2 biliony pak zmiňuje pan náměstek na energetickou účinnost, což je nástroj, který má zvýšit efektivitu výroby energie, má snížit ceny, zvýšit potom kvalitu atd. No, kdyby se ty 3 biliony, které tady máme, jenom 5 % této částky, tak nějakých 150 miliard, investovalo do modernizace našich hlavních současných uhelných elektráren, tak aby splňovaly ty velmi přísné, stále se zpřísňující BATy a BREFy, kterými nás EU zásobuje, tedy parametry na ekologičnost těch zdrojů, možná bychom získali časový prostor, který bychom mohli pak využít na hledání zdrojů a hledání způsobů, jak vybudovat naše nové, tolik potřebné jaderné zdroje, nebo kdybychom za ty 3 biliony postavili jaderné elektrárny, tak jenom jednoduchým výpočtem při pořizovací ceně na úrovni dvojnásobku dnešních odhadů za megawatt, tedy kdybychom předpokládali, že megawatt výkonu jaderné elektrárny stojí 240 milionů, tak bychom dostali ty 3 biliony zpátky a měli bychom 12 gigawattů, což je šest dnešních Temelínů, a je to tedy o jeden gigawatt více, než je výkon všech našich dnešních uhelných elektráren.

Často se díváme, nebo jsme orientováni do světa, jak se plní dohody, jak se plní Pařížská dohoda. Čína, ke které se někdy taky obracíme jako k určitému vzoru v tomto ohledu v obnovitelných zdrojích, tam je ve výstavbě 120 gigawattů nových uhelných zdrojů, čili v podstatě 11násobek výkonu těch našich, které dosud u nás máme. Čili budeme-li překotně uzavírat stávající uhelné zdroje, tedy k letům, která jsou na dohled od naší současnosti, tedy 2030, jak navrhovali někteří zelení aktivisté demonstrující před Úřadem vlády v den jednání uhelné komise, tak by to vlastně mohla být jakási rituální sebevražda, kterou bychom způsobili sami sobě. A pro světové klima při našich 9 procentech podílu na světových emisích by to opravdu byl neměřitelný přínos.

Pan premiér se často vyjadřuje velmi razantně, velmi ostře. Jednou se tak vyjádřil 11. ledna v Právu, když řekl, že si od Evropy nenechá vnucovat věci, které by měly ohrožovat naše hospodářství. Nechce se nechat strhnout fanatickými zelenými opatřeními, která by ohrožovala náš průmysl. Pan premiér dokonce řekl, že se radši bude soudit a v nejhorším se bude dohadovat o sankcích. To jsou dost odvážná slova. Zatím jsme se vždycky podřídili. My máme teď samozřejmě před sebou Zelenou dohodu pro Evropu. To je už schválená věc, ze které paní komisařka von der Leyen učinila vlastně vlajkovou loď své politiky. Zelená dohoda, Green Deal for Europe. Budeme ji v blízké době projednávat ve výboru pro evropské záležitosti, tak se na to pečlivě připravuji. Jsou to opravdu věci, nad kterými je třeba se zamyslet a kterým je nutné věnovat pozornost.

Podle mého názoru ta žaloba, o které mluví pan premiér, když už tedy chce na Zelenou dohodu dát žalobu, on samozřejmě musí vědět, že snaha o navyšování energetické účinnosti může ve svém důsledku přivodit naopak nárůst té komodity, kterou se snažíme tou větší účinností šetřit. To je známý Jevonsův paradox, který už v polovině 19. století tento anglický fyzik formuloval a který říká, že při efektivnějším využívání určitého zdroje naopak proti očekávání roste spotřeba té komodity, případně tedy i poptávka a následně pak nějaký dopad, který ta komodita má na okolí.

Tento paradox formuloval v 90. letech Khazzoom spolu s Brooksem ve svém postulátu, který říká, že zlepšení energetické účinnosti, která jsou odůvodněna na mikroúrovni, tedy na úrovni běžných lidí, vedou k vyšší spotřebě energie na makroúrovni. Čili jiná formulace tohoto postulátu. Mohlo by se říct, že jsou to nějaké bláznivé teorie cimrmanovské, nikdo se tím nezabývá, skutečně to bývá takovým okrajovým tématem, ale v nedávné době, v roce 2018 zveřejnil Tim Garrett svoje upozornění stejného druhu, že energetická účinnost může přinést naopak, vedle ekonomického růstu zase, naopak větší spotřebu energie, a tím pádem také ale i větší emise CO2, což je rozpor s tím, čeho chceme tím zvyšováním účinnosti dosáhnout.

Dámy a pánové, je to všechno bohužel věc, kterou tady říkám poměrně často. Jak už jsem řekl, čeká nás Zelená dohoda pro Evropu. Je otázka, zdali bychom se neměli touto Zelenou dohodou zabývat i zde na plénu naší Sněmovny, a to proto, že bezprostředním důsledkem té Zelené dohody pak budou klimatické zákony, které budeme muset implementovat, protože již jsem v dnešním médiích četl, že Komise první takové klimatické zákony začíná formulovat a prosazovat, a samozřejmě jak dobře víme, až k nám tyto zákony v podobě nějakých evropských regulací přejdou, tak budeme vystaveni povinnost je implementovat, jinak nám bude vyhrožováno infringementem a různými drakonickými pokutami, jak jsme již toho byli svědky třeba v některých předchozích případech.

Takže já bych mohl tady uvádět případy těch plánů, jak nahradit uhlí fotovoltaikou. Jsou to všechno plány, které na papíře vypadají dobře, když se tam mluví o instalovaných gigawattech výkonových, ale pak, když se to řádně přepočítá na vyrobenou energii, tak skutečně jsme na zlomcích té potřeby, kterou máme, a to proto, že ty obnovitelné zdroje tohoto typu nejsou zdroji stabilními. To už poněkolikáté opakuji.

Samozřejmě máme tady obnovitelný zdroj v podobě vodní energie, ta je u nás ale vyčerpána, tam už žádný nový zdroj očekávat nemůžeme, a přesto ale zase těm našim provozovatelům házíme klacky pod nohy tím, že jim chceme ve vodním zákoně odebrat povolení k nakládání s vodami, jak to tam je v jednom paragrafu formulováno, případně že na ně tlačíme, aby ta svá zařízení obnovovali, a v podstatě jim tím bereme šanci to své podnikání, které je jako součást obnovitelných zdrojů, provozovat.

Takže dámy a pánové, já bych na závěr svého vystoupení chtěl poděkovat tedy spolupracovníkům pana premiéra za ty odpovědi. V podstatě jednu vedle druhé jsem je nějakým způsobem zpochybnil, nalezl jsem chyby v těch formulacích, které tam byly, v těch odpovědích, a proto také pak budu předkládat návrh na usnesení, ale nyní tedy své vystoupení končím a asi pan předsedající dá prostor k nějaké diskusi, bude-li zájem o to. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Janu Zahradníkovi. Hezké dopoledne, vážené paní poslankyně, páni poslanci. Než budeme dál pokračovat v otevřené rozpravě, mám tady dvě omluvy, a to Bohuslava Svobody na celý dnešní den z pracovních důvodů a pana poslance Petra Sadovského od 9.00 do 13. hodiny.

Nyní tedy v otevřené rozpravě se ptám, kdo se hlásí do rozpravy. Nikoho nevidím, rozpravu tedy končím. Má pan kolega Zahradník nějaký návrh ke své interpelaci? Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Jan Zahradník: Já vidím, že tady není o to zájem ani reagovat. I pan ministr možná mohl vystoupit, ale chce se mu, nedivím se mu, ale diskuse je ukončena. Řeknu návrh na usnesení: Poslanecká sněmovna Parlamentu vyjadřuje nesouhlas s odpovědí pana premiéra Babiše na písemnou interpelaci poslance Jana Zahradníka.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Dobře, děkuji, čili nesouhlas podle jednacího řádu. Děkuji. O návrhu rozhodneme v hlasování padesát tři. Nejdřív vás všechny tedy odhlásím, požádám vás o novou registraci. Prosím, přihlaste se svými identifikačními kartami. Já zagonguji, abych přivolal kolegy, abychom to mohli rozhodnout. Ještě posečkám... Ještě jednou zagonguji. Už brzy dosáhneme potřebného počtu...

 

O návrhu na vyjádření nesouhlasu s odpovědí pana předsedy vlády, tak jak navrhl Jan Zahradník, rozhodneme v hlasování 53, které jsem zahájil. Ptám se, kdo je pro. Kdo je proti? Děkuji vám.

Hlasování pořadové číslo 53. Z přítomných 72 pro 33, proti 16. Návrh nebyl přijat a můžeme tedy tuto interpelaci považovat za ukončenou.

Další interpelací, která je zařazena na dnešní pořad schůze, je odpověď na interpelaci poslance Jakuba Michálka ve věci "jaký máte dnes program, pane předsedo vlády?". Projednávání této odpovědi bylo přerušeno do dalšího projednávání písemných interpelací, tj. do dnešního dne. Zahajuji rozpravu. Pan kolega Jakub Michálek se hlásí do rozpravy. Máte slovo.

 

Poslanec Jakub Michálek: Děkuji za slovo. Já mám samozřejmě připraveny příspěvky do této rozpravy, nicméně vzhledem k tomu, že na minulém jednání Sněmovny byly vzneseny poznámky v tom slova smyslu, že bychom nejdříve měli projednat další interpelace poslanců, tak já navrhuji přerušení této interpelace do projednání ostatních písemných interpelací zařazených na tuto schůzi, s výjimkou těch, které byly přerušeny.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Dobře, děkuji. Čili je to jiný procedurální návrh, tzn. aby tato interpelace byla zařazena za ty interpelace, které byly už dnes zařazeny, nikoliv ty, které byly na jiné schůzi zařazeny, ale po těch, které dnes jsou zařazeny na tuto schůzi. Tam je problém podle zákona o jednacím řádu, takže mohu jenom konstatovat, že bude přerušena do přítomnosti předsedy vlády, nebo do příštího projednávání písemných interpelací, tzn. na příští čtvrtek. Ano, pane předsedo? Když si vezmeme jednací řád, tak ten posun v průběhu interpelací není možný, ale je možné její přerušení, tzn. že by přišla na ni řada např. příští čtvrtek. Do příštího čtvrtka můžeme, to nám nezakazuje jednací řád. (Poslanec Michálek souhlasí.) Takže do příštího čtvrtka.

 

Zahajuji hlasování 54 a ptám se, kdo je pro. Kdo je proti? Děkuji vám.

Hlasování pořadové číslo 54, ze 75 přítomných pro 41, proti 1. Návrh byl přijat. Tato interpelace byla přerušena do příštího čtvrtka.

 

Než budeme pokračovat další interpelací paní poslankyně Olgy Richterové, konstatuji omluvu došlou předsedovi Poslanecké sněmovny, je to upřesnění omluvy ministra školství, mládeže a tělovýchovy s tím, že se dnes účastní slavnostního otevření školy v Řeporyjích, na kterou Ministerstvo školství a mládeže přispělo v rámci dotačního programu 60 milionů korun, proto se dnes omlouvá. Tak to je přečtení omluvy.

A nyní tedy otevírám interpelaci sněmovní tisk 707, a to je interpelace paní poslankyně Olgy Richterové ve věci slev na jízdném pro invalidní důchodce. Byla přerušena do přítomnosti předsedy vlády, a tedy ptám se paní poslankyně, jaký dává návrh. Pokud zůstává návrh stejný (poslankyně souhlasí), tak v tom případě je tato interpelace už podle původního usnesení Poslanecké sněmovny přerušena.

Nyní tedy máme před sebou další interpelaci na předsedu vlády od paní poslankyně Olgy Richterové, a to ve věci nezbytné legislativní úpravy pro obce realizující komplexní podporu v bydlení, sněmovní tisk 709. Byla také přerušena do přítomnosti předsedy vlády. A tady se paní kolegyně Richterová hlásí do rozpravy i v době nepřítomnosti předsedy vlády, je to její právo. Tak prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Olga Richterová: Děkuji za slovo. Já chci jen upozornit, že o problematice předchozí interpelace jsem tady hovořila, vysvětlovala jsem, proč to je pouze v kompetenci předsedy vlády. Jde o nařízení vlády, komplexní průřezovou agendu, něco, co nelze rozhodnout jedním ministerstvem, je to na celé vládě. No a ve skutečnosti úplně to samé je tato interpelace. Pan předseda vlády by nám měl vysvětlit, jak zajistí, že se dohodnou ministerstva pro místní rozvoj, pro práci a sociální věci, že se zajistí skutečně komplexní přístup k bydlení v této zemi. Protože tady pan předseda vlády opět není, nemohu s ním o tomhle diskutovat. Jenom chci upozornit, že jde o něco, co si vláda sama vytyčila ve svém programovém prohlášení, a nic se v tom neděje. Takže zase žádám o to, aby trvalo přerušení do přítomnosti pana premiéra.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Takže setrváváme na usnesení, které bylo přijato k tisku 709, a to je přerušení do přítomnosti předsedy vlády.

Nyní máme před sebou blok interpelací, a to tisk 711 Ondřeje Profanta. (Z pléna se ozývá, že nebyla ukončená rozprava.) Já už jsem ji ukončil. Nebylo jiné rozhodnutí než do přítomnosti předsedy vlády. A já jsem jen konstatoval, že platí to usnesení. Musel jsem dát slovo interpelující poslankyni, nebyla rozprava otevřena.

A teď mám před sebou složitý úkol podle jednacího řádu. Vzhledem k tomu, že interpelace je individuální právo poslance vůči ministrům či předsedovi vlády, je to ústavní institut a poprvé v historii českého parlamentarismu jsme se dočkali toho, že tady máme opsanou, nebo chcete-li jednotnou, abych byl velmi diplomatický, interpelaci několika poslanců, máme procedurální problém, protože někteří poslanci jsou na dnes řádně omluveni, kteří interpelovali, a jejich interpelace zatím končí, nekončí samozřejmě projednávání té interpelace samotné, protože na dnešním jednání je omluven místopředseda Pikal, poslankyně Lenka Kozlová, poslanec Jan Lipavský, poslanec František Kopřiva, poslankyně Dana Balcarová, poslanec František Elfmark a ta jejich interpelace se stejným textem tedy propadá dnešním dnem, a budeme se tedy zabývat sněmovními tisky 711, 712, 714, 715, 718, 719, 722, 723, 724, 726, 727, 728, 729. To je jedna věc. (Poslankyně Balcarová se hlásí u předsedajícího, že je přítomna.) Tak pokud jste tady, tak se omlouvám, měl jsem poznámku... Kolegyně Balcarová má náhradní kartu číslo 17.

V tom případě budeme projednávat tyto interpelace, které jsem vyjmenoval, a ty, které propadají... Je ještě dále nutné zjistit, kdo v tento moment je z těchto interpelujících ke stejné interpelaci přítomen, protože jeho interpelace také propadá, pokud je nepřítomen v době zahájení té interpelace. Ale vzhledem k tomu, že jsem svolával kolegy k hlasování, tak doufám, že všichni ostatní, kteří se řádně neomlouvali na schůzi, jsou přítomni v sále. Takhle to budu konstatovat, abychom tomu rozuměli.

A teď můžeme zahájit, protože prvním je Ondřej Profant, takže zahájit můžeme sloučenou rozpravu vystoupením kolegy Profanta. S přednostním právem ho předběhne předseda klubu Jakub Michálek. A otevírám rozpravu. Máte slovo.

 

Poslanec Jakub Michálek: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, já bych potřeboval jenom procedurálně vyjasnit, v jaké situaci jsme. My jsme to minule už začali a přerušili, nebo jsme to nezačali a neodhlasovala se sloučená rozprava? Protože pokud se neodhlasovala sloučená rozprava, tak v tom případě by se interpelace měly probírat podle pořadí, ve kterém byly načteny.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Ve čtvrtek 30. ledna letošního roku jsme sloučili rozpravu k odpovědím na interpelace sněmovní tisky 711 až 729. To jsme rozhodli usnesením. Čili sloučená rozprava tady je, protože i vy jako interpelující poslanci jste souhlasili s tím, že by nebylo dobré, aby se zablokoval ten čas, který je dvě hodiny týdně ve sněmovním týdnu, pro ostatní poslance. Takže jsme rádi, že tento krok došel, ale musíme postupovat k té procedurální pasti, do které jsme se dostali těmi opsanými interpelacemi, alespoň tak, že se budeme zabývat tím tématem najednou.

A nyní tedy, pokud jste vyčerpal svoje vystoupení s přednostním právem, pane předsedo, tak pan kolega Profant. Postupujeme tedy teď jako v sloučené rozpravě po vystoupení kolegy Profanta, jako když máme sloučenou rozpravu k zákonům nebo k jiným tiskům. Máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Ondřej Profant: Dobré dopoledne, vážení kolegové. My jsme se k tomuto kroku museli uchýlit, jelikož pan premiér viditelně není příliš schopný manažer, neumí si zorganizovat čas a neumí přijít na interpelace. Jednoduchá povinnost vyplývající z ústavního pořádku, protože pan premiér se v našem systému zodpovídá parlamentu. A to se tady efektivně neděje.

Chci velmi poděkovat ministrům, kteří sem zodpovědně chodí. Také mají spoustu zahraničních cest a spoustu dalších povinností.

Ale jak tady před chvílí řekl i pan předsedající, písemné interpelace jsou dvě hodiny týdně v zasedacím týdnu, ty jsou tři ze šesti týdnů, plus jsou nějaké prázdniny a podobně, to opravdu není moc. A pak se nedostává na zásadní otázky. A bez toho, abychom komunikovali a diskutovali, se samozřejmě tato země nemůže rozvíjet a veškerá rozhodnutí budou jenom chaotická, budou se měnit vládou od vlády a tak dále. A přitom je to spousta dlouhodobých strategických rozhodnutí, které je potřeba řešit, jako třeba tady předchozí interpelace pana kolegy Zahradníka prostřednictvím pana předsedajícího, který řeší energetiku, nebo spousta jiných dalších témat, která nejsou záležitostí na nějaké dva zbývající roky, co tu bude tato vláda, ale na další desetiletí.

To by za mě na úvod stačilo.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Profantovi. Nyní v rozpravě pan poslanec Jakub Michálek. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Jakub Michálek: Děkuji za slovo. Jestli tomu správně rozumím, tak pan premiér měl určitě jiné důležité, závažnější povinnosti, než je účastnit se jednání Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky a odpovídat na dotazy poslanců na základě písemných interpelací.

Nuže já jsem si rozklikl aktuální informaci, protože pan premiér neustále sdílí, kde zrovna je, co dělá, no a aktuální status před šestnácti minutami: Karlštejn právě teď. (Řečník ukazuje na mobilním telefonu premiérův facebookový profil s fotkou Karlštejna. Tleskají poslanci z lavic Pirátů.) Takže pan premiér vyrazil navštívit hrad Karlštejn místo toho, aby přišel odpovídat na dotazy poslanců do Poslanecké sněmovny. Minule se myslím byl podívat na hokej, takže teď je na Karlštejně. Takovýmto způsobem přistupovat k plnění ústavních povinností určitě není namístě.

Chtěl bych se ohradit proti tomu, že naše interpelace byly označeny za opsané. Jsou to interpelace hromadné. A bylo by zajisté vhodné si položit otázku, proč tolik poslanců považuje za nutné se ptát na to, proč pan premiér nechodí na písemné interpelace. No asi proto, že to je velký problém, že sem nechodí a ignoruje Poslaneckou sněmovnu v takto důležité věci. Naše interpelace je zkrátka protestem proti tomu, že pan premiér sem nechodí.

A projednávají se tady velmi závažná témata. Projednává se tady energetika. Projednávají se tady invalidní důchodci. Projednávají se tady vyloučené lokality a akutní problémy na sídlištích jako Janov, duplicitní kontroly ve veřejné správě, neprůhledné hospodaření ČEZu, příprava České republiky na předsednictví Evropské unie. To jsou všechno důležitá témata a premiér by měl být schopen a připraven odpovídat na dotazy poslanců.

Poskytnu vám přesná čísla. Máme nyní 41. schůzi Poslanecké sněmovny. Nemusíme počítat ty mimořádné, protože na nich se interpelace nekonají. Stejně tak nebudeme počítat ty termíny písemných interpelací, na kterých nebyla žádná interpelace na předsedu vlády. Zůstává nám včetně dneška celkem 26 termínů písemných interpelací, kdy tu měl pan premiér být a odpovídat poslancům. A kolikrát pan premiér Babiš přišel? Třikrát! To je účast 11,5 %. Nevím, jestli někomu v této Sněmovně přijde normální, že se někdo dostaví do práce v 11,5 % případů. Místo toho je tedy na hokeji nebo na Karlštejně na výletě. Zvlášť když jde o klíčovou ústavní povinnost předsedy vlády v parlamentní demokracii. Každý člen vlády občas na jednání parlamentu chybí a každá opozice si vždycky stěžuje, že ministři chodí málo. Ale přestat chodit téměř úplně, to je něco, co si žádný premiér nikdy nedovolil. A dávat tuto naši hromadnou interpelaci, která má na problém upozornit, za důvod, proč nechodit, je skutečně jen výmluva.

Institut písemných interpelací ztrácí v případě ignorování ze strany předsedy vlády svůj smysl. Poslanec interpeluje premiéra a má pak zákonný nárok na to, aby jeho interpelace byla Sněmovnou projednána. Jenže pokud premiér celý institut interpelací ignoruje, tak poslanec tuto svoji základní pravomoc, která vychází z článku 53 Ústavy a podrobněji je pak upravena v zákonu o jednacím řádu, nemůže uplatnit.

Abych nezůstal jen u naší strany, paní poslankyně Kovářová třeba premiéra interpelovala a on půl roku nepřišel. Když se podíváme na její interpelaci, která byla rozeslána jako sněmovní tisk 482, týkala se duplicitních kontrol, tak byla podána v dubnu 2019, odeslána adresátu tentýž den, 16. dubna 2019, a o zařazení na schůzi Poslanecké sněmovny bylo požádáno v květnu 2019. Rozposlána poslancům byla v květnu 2019 a následně byla projednávána 30. 5. 2019, kdy byla přerušena, 6. 6. 2019, kdy byla přerušena, 26. 6. 2019, kdy byla přerušena, 11. 7. 2019, kdy byla přerušena, 12. 9. 2019, kdy byla přerušena, 26. 9. 2019, kdy byla přerušena, 17. 10. 2019, kdy byla přerušena, 24. 10. 2019, kdy byla přerušena, 7. 11. 2019, kdy byla přerušena, 28. 11. 2019, kdy bylo ukončeno projednání bez přijetí usnesení. Takže v listopadu jsme se konečně dostali k dokončení projednávání interpelace paní poslankyně Kovářové, která byla podána v dubnu.

Ohledně interpelace paní poslankyně Olgy Richterové, která se týkala sociálně vyloučených lokalit a akutních problémů na sídlišti jako Janov, sněmovní tisk 376, ta byla přerušena čtyřikrát, než byla potom projednána. Opět to trvalo pět měsíců, než došlo na projednání této interpelace. A paní poslankyně tady vždycky byla. Byla na to připravena. Až tedy popáté, když se to projednávalo kvůli nepřítomnosti, tak byla omluvena z řádných důvodů.

Moje interpelace na téma neprůhledného hospodaření ČEZu byla přerušena šestkrát, sněmovní tisk 342. Stejně tak tady mám příklad interpelace pana poslance Lipavského - příprava České republiky na předsednictví České republiky Evropské unie, která nemohla být projednána kvůli tomu, že se předseda vlády nedostavil, ani nebylo přijaté jiné usnesení.

Takže to jsou všechno poměrně závažná témata. A poslanci jsou tady od toho, aby samozřejmě kontrolovali vládu, která je jim odpovědná. Interpelující poslanec nebo poslankyně musí každý čtvrtek v 9.00 hodin stát tady na značkách netuše, jestli se bude, nebo nebude o jeho interpelaci jednat, a jakmile jednou chybí, s interpelací je konec, zatímco pan premiér si vesele nechodí a vůbec nic se neděje.

Chci upozornit, že na naši tuto hromadnou interpelaci pan premiér Babiš odpověděl, že se v roce 2020 určitě potkáme. Od začátku roku se ovšem na písemných interpelacích neobjevil, a dokonce ústně řekl, že chodit vůbec nebude. Asi nejsem sám, kdo si v těchto odpovědích všiml jistého nepřekonatelného logického rozporu. Bylo by skvělé, kdyby nám nějaký zástupce vládní koalice byl schopen vysvětlit, jak jsou slučitelné výroky, že v roce 2020 premiér přijde, nebo nepřijde vůbec. A pokud máme tu první odpověď chápat tak, že v roce 2020 přijde aspoň jednou, mohl by nám někdo aspoň říct, na kterou schůzi ho máme čekat? Měsíc, čtvrtletí, pololetí, aspoň přibližně? Já jsem se ptal pana premiéra, aby nás seznámil se svým programem v době od 13. února 2020 do 9. července 2020, čili v prvním pololetí roku 2020, jaký má program v době konání písemných interpelací. Bohužel jsme nedostali žádnou konkrétní odpověď. Pan premiér nám dopisem ze dne 2. března 2020 odpověděl, že ví, že nás jeho nepřítomnost na písemných interpelacích znepokojuje. A k tomu doplnil, že ten moment s ohledem na rozsah očekávaných i mimořádných pracovních povinností není schopen přesně potvrdit. Takže pan premiér řekl, že nebude chodit, pak řekl, že určitě se uvidíme, a pak řekl, že nám není schopen říci, kdy se v průběhu prvního poletí v těch termínech interpelací uvidíme. Ani jeden termín v rámci toho prvního pololetí si na písemné interpelace nevyhradil.

Pan premiér nám také sdělil, a to ve svém poselství Čau lidi, že vůbec nechápe, k čemu ty písemné interpelace jsou. Je smutné, že pan premiér nerozumí ani těm nejzákladnějším instrumentům našeho ústavního zřízení. Doporučuji, aby si to nechal od někoho vysvětlit. Třeba od nějakého studenta prvního ročníku politologie. Skoro bych řekl, že by mu to dokázal vysvětlit i nějaký student prvního ročníku jaderné fyziky, veteriny nebo sochařství, protože není žádná věda pochopit, že když je vláda odpovědna Poslanecké sněmovně, tak se má také odpovídat poslancům na jejich interpelace. Když jsme tady o tom s panem premiérem diskutovali v rámci ústních interpelací, tak pan premiér mluvil o tom, že společně pracujeme na klouzavém mandátu. Jenomže ten se poslanců - ten se vůbec netýká povinnosti člena vlády odpovídat na interpelace. Ten se týká toho, že ten člen vlády nemusí plnit povinnosti v roli poslance, takže to s tím vůbec nesouvisí. A pan premiér si zjevně neuvědomuje, že s funkcí člena vlády jsou spojena nejenom práva zasahovat do toho, co se děje v rámci vládního mechanismu, i pokud jde třeba o jeho dotace, což se teď děje, že? Došlo k razantnímu nárůstu na trojnásobek dotací pro Agrofert po tom, co pan premiér vstoupil do politiky. Ale jsou s tím spojeny i povinnosti chodit na jednání Poslanecké sněmovny, které se zodpovídá, když ho tam poslanci interpelují.

Takže samozřejmě my pracujeme na nějaké optimalizaci, jednáme o tom i s hnutím ANO, jak zlepšit fungování Sněmovny, zefektivnit to jednání tak, aby interpelace byly sdružovány do bloků, na které můžou chodit ministři, a můžou být připraveni na to jednání, aby tady nemuseli sedět během nesouvisejících témat a podobně, ale ten zákon bude platit úplně stejně tak, že premiér na interpelace, když jsou zařazeny, bude muset chodit.

Pan premiér na Facebooku odkázal na studii Parlamentního institutu o systému interpelací jinde v Evropě, že prý většina zemí Evropy má interpelace vyřešené efektivněji a že na písemné interpelace se má odpovídat jenom písemně, a k čemu že je pak rozprava. Pak se ptám, jestli si z této studie přečetl byť jedinou stránku. Dočetl by se tam, že v některých zemích znají pojem interpelace dokonce jenom tak, že o písemném dotazu se vede rozprava na plénu. Dokonce by se tam dočetl, že v některých zemích je projednávání písemné interpelace v parlamentu tak významný institut, že je spojen s otázkou důvěry vládě. Nespokojenost s odpovědí na interpelaci se může rovnat pádu vlády, tak jako je to třeba ve Finsku, Francii, Slovinsku, Litvě, Lotyšsku. Když tedy pan premiér do svého superdlouhého statusu dal odkaz na studii, kterou evidentně nečetl, je to trochu legrační. My samozřejmě modely interpelací v jiných státech dobře známe, nejenom slavný britský model, kde jsme se ochotni v lecčems inspirovat. Ona to totiž není otázka jenom předpisu, jednacího řádu atd., je to otázka zejména určité politické kultury a hrdosti nás jakožto Parlamentu, komory, Poslanecké sněmovny, aby se nespokojila s tím, že vláda, která v principu dělby moci samozřejmě je odděleným institutem a je kontrolována Poslaneckou sněmovnou, se staví vůči Poslanecké sněmově pohrdavým způsobem.

My jsme se tady bavili s předsedou Poslanecké sněmovny panem Vondráčkem o tom, že promluví s předsedou vlády o tom, že by měl zlepšit svoji účast na písemných interpelacích z těch rekordních 11,5 %, to znamená, 90 % premiér nechodí na písemné interpelace, a já bych rád, aby v rámci rozpravy předseda Poslanecké sněmovny vystoupil a seznámil nás s tím, co jsme probírali na grémiu Poslanecké sněmovny, aby prodiskutoval s předsedou vlády neplnění povinností, které má podle jednacího řádu Poslanecké sněmovny. Pokud skutečně nedostaneme nějakou věrohodnou odpověď, tak budeme muset přistoupit ke krokům, které jsou podle mého názoru zbytečně přísné, ale v tomto ohledu, pokud bude dál pokračovat nečinnost vlády, nevyhnutelné, a to je svolání mimořádné schůze, kde se budou probírat jenom interpelace, jenom návrhy opozice a kde bude navrženo usnesení, že předseda vlády je povinen se schůze Poslanecké sněmovny účastnit, a to v důsledku toho, že v 90 % na ty interpelace nechodí.

Nejvíce ze všeho mě ale fascinuje logika předsedy vlády. Bezelstně nám přiznal, že nechápe, k čemu písemné interpelace jsou, a že na ně proto nebude chodit. Takže když zákon něco říká a já to nechápu, k čemu to je, tak se na to můžu prostě vykašlat. To je logika pana premiéra. Mají se tím inspirovat i občané? Představme si to u řidiče. Nechápu, k čemu je tady na silnici padesátka, mně se to zdá jako přehledný úsek, tak pojedu stovkou. Nebo nechápu, proč je tady zákaz jednoho piva nebo jedné skleničky vína na cyklostezce, tak si můžu dát klidně víc. Skvělá logika! Já se ale domnívám, že právo je založeno na tom, že ho všichni ve společnosti respektují, i když třeba mají jiný názor nebo nechápou vždycky dokonale úmysl zákonodárce nebo ústavodárce. Zkuste se prosím všichni na chviličku zamyslet, jak by to ve světě vypadalo, kdyby všichni uvažovali o právu jako Andrej Babiš.

Anebo je za tím vším něco jiného. Interpelace jsou jediná chvíle, kdy tu pan premiér stojí přímo proti poslancům tváří tvář a neurčuje si sám pravidla nebo rozsah nebo téma debaty. Možná se toho bojí, možná tuší, že mu chybí argumenty, možná to prostě nechce řešit. Tady při interpelacích se nemůže schovávat za svá média, za své oddané šéfredaktory, za své štědře placené píáristy. Tady mu žádné Čau lidi napsané kdovíkým nepomůže, a proto si tu připadá možná slabý, tak sem radši ani nechodí. Pak by tedy asi platilo, že je to nejzbabělejší premiér Evropy, protože ti ostatní se interpelací nebojí a chodí se vystavovat nepříjemným dotazům opozice a obhajovat vládní politiku a nevymlouvají se dětinsky, že nechápou, k čemu ty interpelace jsou.

Já si dovolím připomenout, proč se o těch písemných interpelacích, s nimiž jsou poslanci nespokojeni, a nejsou to zdaleka všechny, vede rozprava na plénu. Je to proto, že pokud je argumentační rozpor mezi poslancem a členem vlády, tak o něm rozhoduje parlamentní plénum. Každý jeden poslanec má pak právo seznámit se jak s argumentací poslance, tak premiéra a posoudit, na čí straně je pravda. A velmi dobře všichni víte, že občas skutečně Poslanecká sněmovna vysloví nesouhlas s odpovědí. A to je skutečně základní a důležitý prvek parlamentní kontroly vlády. Vlády, která je Parlamentu odpovědná a která je od něj odvozena. Kdyby písemná interpelace pouze znamenala, že si poslanec a člen vlády vyměňují dopisy, pak teprve by tento institut neměl smysl. To už totiž máme všechno ošetřeno například v § 11 jednacího řádu, kdy poslanec má právo požádat o vysvětlení.

Zároveň představuje rozprava o písemných interpelacích možnost, aby se na plénum Sněmovny dostala důležitá témata a bylo možno o nich diskutovat, a tak, aby se to objevilo ve veřejném prostoru v rámci té parlamentní debaty, kde to jednací řád předvídá. Tak to funguje v mnoha parlamentech světa a tak to k parlamentu neodmyslitelně patří. Můžeme tady uvést, a já už jsem to udělal, řadu příkladů, proč se která interpelace neprojednávala, protože pan premiér nepřišel do práce, nebo se možná bál přijít do práce. Byly to zcela věcné interpelace, například v otázkách bydlení, slevy na jízdném pro invalidy, kdy došlo k velké nespravedlnosti. Máme tu již zmíněnou interpelaci v otázkách duplicity kontrol, která byla odsouvána šest měsíců, nebo sociálně vyloučené lokality. Čtvrt roku pan premiér nepřišel a potom ta interpelace skončila.

Já se teď chci obrátit na kolegy z řad ČSSD a KSČM. Předně musím začít tím, že bych chtěl poděkovat místopředsedovi vlády panu Hamáčkovi, že dneska na písemné interpelace dorazil. Já si myslím, že to je zodpovědný a správný přístup od člena vlády, který je ochoten odpovídat na otázky svých kolegů. A nikdo tady nemůžeme říkat, že pan vicepremiér Hamáček nemá nabitý program, neplní povinnosti, neúčastní se jednání po celém světě. To stejně jako premiér má tyto povinnosti a je schopen si ve svém programu najít místo i na Poslaneckou sněmovnu a na interpelace v Poslanecké sněmovně. Stejně tak chci poděkovat ministrům, kteří přišli na písemné interpelace. Možná pan vicepremiér Havlíček by mohl sloužit jako vzor, protože člen vlády, který dokáže řídit dvě ministerstva a k tomu ještě chodit na písemné interpelace, možná že on by měl být premiérem místo Andreje Babiše, když zvládne svoje povinnosti takto skvěle skloubit. (Potlesk z řad Pirátů.)

Takže kolegové z ČSSD a KSČM, vy nyní vládu podporujete, ale jinak jste mockrát byli v situaci, že jste sami potřebovali institut interpelace používat. Řada z vás ho používá i nyní. To vám nevadí, že ho pan premiér bezostyšně ignoruje? Že dokonce veřejně prohlašuje, že to nemá smysl a že sem chodit už vůbec nebude? Až budete třeba zase jednou na druhé straně a premiér vám řekne "na vaši interpelaci já odpovídat nebudu, na zákony kašlu, stavte se třeba na hlavu", bude už pozdě říkat, proč my jsme se tehdy nepostavili na obranu ústavnímu principu interpelací, dokud to jenom šlo. Byl bych rád, kdyby tady od představitelů ČSSD a KSČM zaznělo, jestli je podle nich neúčast 90 % v případě písemných interpelací v pořádku, anebo jestli se přihlásí k podpoře principu, že představitelé vlády mají dodržovat svoje povinnosti vůči Parlamentu, ať se jim to líbí, nebo nelíbí, tak jako to třeba dělá pan vicepremiér Hamáček.

A nyní se obrátím na hnutí ANO. My tady nechceme nikoho zdržovat, nechceme tady nutit Sněmovnu k desítkám hlasování o každé jednotlivé interpelaci. Nám postačí, když tu v rozpravě uslyšíme od hnutí ANO, třeba od předsedy Poslanecké sněmovny, že ctí principy parlamentní demokracie, které sliboval i Andrej Babiš ve své smlouvě s občany, že uznává odpovědnost vlády v Poslanecké sněmovně, a že by tedy všichni představitelé hnutí ANO ve vládě měli plnit své povinnosti vůči Parlamentu, tak jak to třeba dělá pan Havlíček, který tady sedí a je připraven odpovídat na dotazy poslanců.

Vím, že tady nikdo nemůže mluvit za Andreje Babiše, že sem bude chodit. Ale nepochybně zde můžeme slyšet deklaraci, že chodit na interpelace ústní i písemné se prostě má a že budou apelovat na předsedu vlády, aby zjednal nápravu. Několik našich poslanců tu v rozpravě může přiblížit konkrétní příklad toho, jak se na důležitá témata nedostalo jen a pouze proto, že premiér chodí (?), ale budeme trpělivě čekat především na vystoupení někoho z vládní koalice, kdo nám řekne aspoň to nejzákladnější, že zákony se mají dodržovat, že na parlamentní demokracii nám tu všem záleží a že se chceme vrátit k jejímu řádnému fungování a tomu, aby všichni představitelé vlády byli zodpovědní vůči Poslanecké sněmovně.

Děkuji vám za pozornost. (Potlesk z řad Pirátů.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Michálkovi. Nyní tedy je řádně přihlášen pan poslanec Adamec, ale faktická poznámka pana poslance Jaroslava Kytýra. Pane kolego, ještě chviličku, faktická poznámka má přednost. Pan poslanec Kytýr jistě dodrží čas vymezený k faktické poznámce. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Jaroslav Kytýr: Děkuji vám, pane předsedající. Já samozřejmě se omlouvám, v rámci normální diskuze já bych měl pouze jednu připomínku k panu Michálkovi prostřednictvím pana předsedajícího, a to že skutečně vlastně se tady diskutuje a řadu našich kolegů vlastně zatěžujete svými politickými prohlášeními. Myslím si, že ten institut interpelací má mít věcnou a obsahovou nějakou stránku, která nám nějakým způsobem přinese odpovědi na určité dotazy. A v tuto chvíli vlastně jak institut interpelací - podobně se bavíme o zneužívání technických poznámek k těmto záležitostem, kde místo abychom se bavili věcně, tak skutečně se to zvrhává do politických prohlášení, kterým nás zbytečně tady zatěžujete. Byl bych rád, kdybychom skutečně tuto záležitost mohli mít na nějakém jiném plénu, než abychom tady ztráceli čas těmito záležitostmi. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Já děkuji za dodržení času. A musím říct, že jsem nechtěl zneužít jednací řád, ale pan kolega Adamec bude muset teď posečkat mnohem déle, protože jsem to tušil, že jedna faktická poznámka vyvolá i další. Budu tedy vyvolávat pořadí faktických poznámek. Ivan Bartoš, Jakub Michálek, Jan Zahradník, Petr Třešňák. Tak, pánové. Pan kolega Bartoš nyní. Faktické poznámky.

 

Poslanec Ivan Bartoš: Dobrý den, dámy a pánové. Já zdravím piráty, kteří jsou tady v hojném počtu, protože mají své interpelace.

Já bych poprosil pana kolegu prostřednictvím pana předsedajícího - vždyť to tak není. Ty interpelace jsou velmi konkrétní. Já mám problém se s panem premiérem třeba teď sejít. Měli jsme se sejít koncem března, teď dohadujeme schůzku na téma exekuce.

Já se chci zeptat na spoustu věcí, na které premiér, který chodí selektivně do debat do médií, takže já jsem se s ním mohl potkat všeho všudy dvakrát ve veřejné debatě, jednou byla nějaká superdebata, který prostě dává své vzkazy přes média. Je pravda, že se občas s některými poslanci sejde nad konkrétním tématem. Kde jinde se tedy můžeme my ptát na velmi konkrétní dotazy? Jakub Michálek tady hovořil - budoucnost českého předsednictví EU - nemáme odpověď. Vyloučené lokality - nemáme odpověď. Věci dostupného bydlení, kde neexistuje koordinace mezi jednotlivými ministerstvy - nemáme odpověď. Evropské dotace, vyjednávání o rámci evropských dotací jste nám zařízli na klasické jednání Sněmovny, nezařadili jste tento bod. Kdy jindy se mohou poslanci obracet na premiéra než v momentě interpelací, a to jak písemných, tak ústních?

My zde hovoříme, že tu premiér není. My bychom byli rádi, kdybyste vy jako poslanecký klub zařídili, aby premiér odpovídal, aby sem na ty interpelace chodil, aby to nebyla jedenáctiprocentní účast docházky, což je skutečně žalostné, anebo aby byl aspoň tak taktní, když si někde vyhazuje z kopýtka nebo dělá kampaň, ať si v momentě, kdy tady máme téměř 20 poslanců za Piráty s interpelacemi, nedává skrze svůj tým na Facebook fotečky - právě teď na Karlštejně, právě teď v Litvínově na hokeji. Vždyť to je výsměch.

Já jsem výrazně tedy mladší než pan premiér, ale dovolím si říct, že i mě to uráží, a to nejsem žádná citlivka. Tak to tady neobracejte prosím vás proti tomu, že my tady zdržujeme. Děkuji. (Potlesk z řad Pirátů.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Nyní faktická poznámka pana poslance Michálka. Máte slovo k faktické poznámce, pane předsedo.

 

Poslanec Jakub Michálek: Děkuji za slovo. Já jsem chtěl jenom reagovat na to, že to neřešíme na jiných fórech. Vždyť jsem to říkal v tom svém projevu, že jsme to řešili na grémiu Poslanecké sněmovny před měsícem. A od té doby se vůbec nic nestalo. A vy tady říkáte, že tady neřešíme podstatné věci, ale to vám nepřijde jako podstatná věc, jako zásadní problém, že v 90 % případů premiér nedorazí na písemné interpelace a místo toho obdivuje Karlštejn? Já jsem také byl na Karlštejně a Karlštejn je samozřejmě super. Ale byl jsem tam ve svém volném času, o víkendu, s přítelkyní, a ne že si tam budu jezdit během písemných interpelací, to přece takhle nejde.

Takže to, že premiér nechodí na písemné interpelace, je zásadní problém. Tohle je ten problém, který tady řešíme, a na něj je navázáno to, že samozřejmě nemůžeme probrat milion věcných témat, která bychom jako poslanci chtěli řešit.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Nyní pan poslanec Jan Zahradník, připraví se Petr Třešňák. Máte slovo, pane poslanče, k faktické poznámce.

 

Poslanec Jan Zahradník: Vážený pane předsedající, já se chci také ohradit proti tomu, co říkal kolega z hnutí ANO, který se samozřejmě z povinnosti a podle (nesroz.) zastává svého šéfa, pana premiéra.

Témata, se kterými já přicházím, to nejsou žádná politická témata, to není žádné politikaření. To jsou prostě velmi závažná témata naší budoucnosti, energetická soběstačnost a bezpečnost a samozřejmě to, co na nás teď padá z Evropské unie, Zelená dohoda pro Evropu, případně klimatické zákony. Pan premiér se vyjadřuje tak, že se chce soudit s Evropskou komisí. No, jestli to chce dělat bez podpory Parlamentu, bez široké podpory ve Sněmovně, to znamená nejenom se svými lidmi, které má tady v koalici, případně s komunisty, tak si myslím, že dělá velkou chybu. Když dává najevo, že ho ty věci nezajímají, nejde sem ani na rozbor jeho odpovědi, tak to já považuji za velmi špatné a připojuji se ke kritice pana předsedy Michálka.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu kolegovi Zahradníkovi za dodržení času. Nyní pan poslanec Třešňák, připraví se pan poslanec Holomčík, také s faktickou poznámkou. Máte slovo.

 

Poslanec Petr Třešňák: Pouze prostřednictvím pana předsedajícího poprosím pana poslance Kytýra, jestli by si nevzal flash disk nebo v hard disk USB, nevím, něco takového, a nenatočil si na to audiovizuální záznam interpelací z 5. prosince 2019, protože tam uvidí, jakým způsobem pan premiér odpovídá na skutečně věcné interpelace. A abych se nezastával pouze kolegů Pirátů, tak namátkou. Ptala se tam tehdy paní poslankyně Kovářová, ptala se paní poslankyně Majerová Zahradníková, pan poslanec Čižinský, a ani na jednu z těch interpelací, což byly věcné interpelace, pan premiér neodpověděl. Pouze tady přednášel své politické proklamace. Takže neobviňujte opozici z toho, že interpelace využívá k jakýmsi politickým hrátkám. Byl to pan premiér, který takto využil interpelace 5. prosince loňského roku.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času. Nyní pan poslanec Holomčík, připraví se Věra Kovářová. Pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Radek Holomčík: Já vám děkuji za slovo. Vážené dámy, vážení pánové, my máme pověst - nebo pověst. Přečetl jsem si o Pirátech, že jsme anarchisté, že jsme nepřátelé parlamentní demokracie, a přitom když se na to podíváte, tak Piráti tady brání parlamentní demokracii před premiérem, který tím pohrdá. A mně přijde úplně neuvěřitelné, že v dolní komoře Parlamentu zaznívá to, že bránění těchto principů, které jsou naprosto zásadní, je mrhání časem. To není o tom, že pan premiér pohrdá opozicí. Na to má právo, byť je to špatně, ale on pohrdá celým Parlamentem.

Pane kolego prostřednictvím pana předsedajícího, on pohrdá i vámi. Chápete to? To je ten problém. On pohrdá 200 lidmi, kteří mají mandát vzešlý z demokratických voleb. (Potlesk některých poslanců.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Nyní Věra Kovářová, připraví se Václav Votava, dále pan kolega Kytýr, Valenta a Jurečka. Paní poslankyně, máte slovo k faktické poznámce. Já jsem tolerance sama, ale upozorňuji, že faktická poznámka je reakce na vystoupení řečníka.

 

Poslankyně Věra Kovářová: Ano, tak já si dovolím zareagovat na pana poslance Kytýra prostřednictvím pana předsedajícího. Toho 5. prosince mně pan premiér trošku odpověděl a vyzval mě, ať mu přinesu seznamy základních a mateřských škol. Já jsem musela na Úřad vlády, protože se mi ho tady bohužel nepodařilo zastihnout.

O tom, jak říkáte, že bychom to měli řešit na jiných plénech, tak pan premiér mě několikrát vyzval, a myslím, že i jiné kolegy, abychom ho tady nezdržovali na plénu Poslanecké sněmovny a abychom si to s ním vyřešili v bufetu, takže tady máme nějaké řešení, ale přece jenom to jsou pak nějaké neformální rozhovory. A musíme říci, že některé interpelace nám přijdou od občanů, a oni předpokládají, že jejich dotazy my vzneseme na plénu. Takže si myslím, že se očekává, že oni očekávají, že pan premiér nám odpoví a že sem bude chodit. Tolik k vaší poznámce. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Kovářové za dodržení času. Nyní pan poslanec Václav Votava, připraví se pan poslanec Kytýr. Máte slovo, pane poslanče, k faktické poznámce.

 

Poslanec Václav Votava: Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo. Kolegyně, kolegové, já jsem velice rád, že pan kolega Michálek ocenil přítomnost pana vicepremiéra Hamáčka.

On se také obrátil na nás, jestli nám nevadí, že ministři nebo premiér nechodí na interpelace. Ale vadí. Mně osobně to vadí. Já budu mluvit za sebe. A vadilo mi to vždycky. Já jsem tady už nějaký čas v této Poslanecké sněmovně. Rozmohl se tady takový nešvar. Já tedy nejsem nějakým pravidelným interpelentem, ale pokud samozřejmě mám interpelaci připravenou a chci ji přednést a chci také odpověď, no tak také chci, aby tady ten ministr byl. Takže mně se to nelíbí. Vůbec se mi to nelíbí. Asi je něco špatného tady, třeba v jednacím řádu Sněmovny.

Jinak samozřejmě interpelovat jak písemně, tak ústně je výsostné právo poslance a pan ministr nebo pan premiér by tady určitě na interpelace být měl a měl by odpovídat. A měl by odpovídat, i když se mu interpelace nelíbí, i když ho irituje, já nevím, jak bych to dál nazval, ale má odpovídat. Takže takto.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Nyní pan poslanec Jaroslav Kytýr s faktickou poznámkou. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Jaroslav Kytýr: Děkuji, pane předsedající. Evidentně jsme se nepochopili. Já jsem tady ve svých slovech vůbec nezpochybňoval úlohu interpelací, jejich důležitost a nutnost o nich diskutovat ve věcných věcech. Proto si i vážím pana poslance Zahradníka prostřednictvím pana předsedajícího, protože jeho energetické téma bylo tady důležité a bylo významné se o něm zmínit a rád jsem si to poslechl.

Stejně tak jsem možná jeden z mála poslanců, který pravidelně na interpelace chodí, účastní se, a proto mi vadí, že naopak pan poslanec Michálek prostřednictvím pana předsedajícího zneužil toto fórum k politickému prohlášení a možná k osobnímu boji mezi opozicí a panem premiérem, protože toto prohlášení mě tady během interpelace vůbec neobohatilo, vůbec pro mě nemělo žádný význam.

Ale tím říkám, tak jak reaguji na všechny ostatní, že skutečně institut interpelací je důležitý a chápu, že každý poslanec - a já tento institut používám také - vznáší své dotazy, aby mu na ně bylo odpovězeno. Nebráním tady pana premiéra, ale je důležité v podstatě, abyste skutečně respektovali toto plénum, včetně koaličních poslanců, kteří sem chodí proto, aby diskutovali věcná témata, která v interpelacích zazní.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Nyní pan poslanec Valenta s faktickou poznámkou, poté Marian Jurečka a Jakub Michálek. Máte slovo, pane poslanče, k faktické poznámce.

 

Poslanec Jiří Valenta: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Já se tedy musím připojit ke kolegovi Votavovi. Mně to také vadí, že sem pan premiér na interpelace nechodí. Osobně jsem zde měl odmítnutou písemnou interpelaci, čekal jsem na ni skoro rok, na její vyřešení.

Ale pana kolegu Hamáčka, místopředsedu vlády, bych také nepřechválil. Přede mnou tady vystupoval kolega Ondráček, který jasně řekl, že na jeho odpověď zde čekal pět měsíců, což také není úplně ideální stav. Takže nechvalme tolik tu vládu. (Smích a potlesk v sále.) Já si myslím, ano, samozřejmě, že tleskáte, je v pořádku. Ale jak to řešit? Tady kolega Michálek navrhoval jakousi mimořádnou schůzi. To přece nejde. My můžeme vládě v podstatě dávat doporučení, podněty, ale to je tak všechno. Pan Michálek jako právník by si měl uvědomit - tady něco hovořil o politologii, tak já mu přečtu rozhodnutí Ústavního soudu: Vztahy mezi mocí zákonodárnou, výkonnou a soudní jsou uspořádány na základě principu dělby mocí. Ústavní soud konstatuje: musí tyto tři moci existovat na sobě nezávisle, což neznamená, že by nebyly propojeny, ale musí být natolik samostatné, aby si jedna moc nemohla přisvojovat pravomoci ostatních. Tato vzájemná vyváženost všech tří mocí je základem dobrého fungování demokratického systému.

Podobné vyjádření obsahuje i nález Ústavního soudu, atd. atd. Z principu dělby moci vyplývá, že ani orgán moci zákonodárné, která je v parlamentní formě vlády dominantní, není oprávněn překračovat pravomoci dané Ústavou, tedy zasahovat do pravomocí orgánů jiných. Ústavní soud uvádí, že Poslanecká sněmovna nesmí jakkoli zasahovat do moci výkonné, s výjimkou podnětu resp. doporučení.

Takže pane kolego Michálku prostřednictvím pana předsedajícího, mimořádná schůze neřeší vůbec nic. I když (nesroz.) změny Ústavy tak, aby vláda byla povinná, respektive její členové aby byli povinni sem chodit.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Nyní faktická poznámka poslance Mariana Jurečky. Potom budu muset ukončit tento bod. Máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Marian Jurečka: Děkuji, pane předsedající. Když se podíváte za mě na ty lavice, není tady ani jeden člen vlády. (Předsedající: Teď ne.) Myslím, že je to docela symbolické k té debatě, kterou vedeme. Ano, není příjemné pro člena vlády chodit na interpelace. Není to příjemný čtvrtek. Ale je tady jednací řád, který říká, že ve čtvrtek je tento den tomu vyhrazen, a je to jedna z povinností člena vlády na tyto interpelace chodit. Když se podíváme na statistická data, tak ta hovoří jasně. Jsou členové vlády, a je potřeba jim tady říci "díky", protože ti sem chodí. Pan ministr Havlíček - teď přišel, pan ministr Vojtěch, paní ministryně Schillerová, pan ministr Brabec jsou tady poměrně často na těch interpelacích. Samozřejmě, já chápu premiéra, že má náročný program, zahraniční program, to já respektuji. Ale myslím si, že za těch 30 let premiér, který nejenom že chodí málo, ale že tím pohrdá.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: (Vstupuje do řeči.) Tak já jsem tolerance sama, ale nemohu být tolerantní k zákonu o jednacím řádu. Přerušil jsem vás, pane poslanče, při vašem vystoupení. Zbývá vám ještě minuta na faktickou poznámku, dám to do protokolu uzavření tohoto bodu písemných interpelací. Takže se nezlobte, ale podle zákona o jednacím řádu v 11 hodin musím skončit odpovědi na písemné interpelace, tak vás požádám, abyste se posadil, a budete první ve vystoupení, až budeme pokračovat.

 

Poslanec Marian Jurečka: Tak já se s dovolením hlásím s právem přednostním, ať to dokončím. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Uzavřu tento bod s tím, že jsme přerušili projednávání interpelací od sněmovního tisku 711 do sněmovního tisku 729 s výjimkou těch, kteří nebyli přítomni, a přihlášeni byli: poslanec Adamec řádně, poslankyně Balcarová a s faktickými poznámkami poslanec Jurečka, Jakub Michálek a poslankyně Pastuchová. Tak to je tento bod dnes uzavřen a budeme v něm pokračovat ve čtvrtek příští týden. Tím končím projednávání písemných interpelací. Dále se budeme zabývat dalšími body v programu schůze a já předám řízení.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Dobrý den, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení členové vlády. Nyní bychom se měli věnovat pevně zařazeným bodům. Připomínám, že jde o bod 191, sněmovní tisk 444, Souhrnná zpráva o činnosti veřejného ochránce práv za rok 2018; bod 246, Informace ministra zemědělství, ministra životního prostředí o řešení kůrovcové kalamity; bod 250, Zpráva ministra zemědělství o řešení krize v lesnictví v souvislosti s kůrovcem, a bod 256, Informace vlády České republiky o zabezpečení dostatečných kapacit předškolního a školního vzdělávání včetně jejich financování. Poté bychom projednali body z bloku smlouvy ve druhém čtení. Odpoledne se budeme věnovat bodu 258, což jsou ústní interpelace.

A nyní se hlásí s přednostním právem pan předseda Marian Jurečka, s přednostním právem pan předseda Jakub Michálek. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Marian Jurečka: Děkuji. Vážený pane předsedající, já to jenom dokončím. K těm interpelacím a k otázce účasti a toho smyslu interpelací jenom řeknu, že jestliže jsou schopni tady chodit poměrně často i vicepremiéři vlády, které jsem zmiňoval, a současně také i vicepremiér Brabec, když byl vicepremiérem, tak si myslím, že by se účast na interpelacích jiných členů vlády mohla zlepšit. A vážím si také u některých členů vlády korektního přístupu, když řeknou, když je to téma delší než na několik minut, že není problém se s nimi sejít a to téma prodiskutovat osobně. Ale vadí mně, když se interpelace shazují, říká se, že je to žvanírna, nemá smysl sem chodit, je lepší chodit na hokej. Myslím si, že to není normální přístup člověka, který má vykonávat řádně práci premiéra.

A za poslance za KDU-ČSL se tady rétoricky ptám: Ukažte mi nějakou naši interpelaci, která nebyla konkrétní a kterou by někdo mohl označit za žvanírnu. Já si žádnou takovou interpelaci za dobu, co jsem ve Sněmovně za stranu KDU-ČSL, nevybavuji. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Pan předseda Jakub Michálek s přednostním právem. Máte slovo.

 

Poslanec Jakub Michálek: Děkuji za slovo. Chtěl jsem doplnit jednu podstatnou věc a jsem rád, že je tady i pan předseda Faltýnek, že si to bude moct vyslechnout. Reaguji na slova, která tady zazněla, že jsme neobohatili pana poslance Kytýra tím, že jsme zde projednávali naši písemnou interpelaci, proč pan premiér z 90 % nechodí na písemné interpelace. My tady totiž nejsme od toho, abychom obohatili poslance Kytýra, ale jsme tady, abychom hájili zájmy občanů. A pokud premiér nenaslouchá, nemůžeme hájit zájmy občanů. Myslím si, že by měl občanům naslouchat, a my tady přednášíme jejich zájmy v rámci Poslanecké sněmovny, která má legitimitu z voleb.

A ještě jedna podstatná poznámka. Byl tady čten nález Ústavního soudu, že v našem státě máme dělbu moci. To je samozřejmě naprostá pravda. Není možné s tím polemizovat. Ale rozhodně to neznamená, že by předseda vlády měl nějakou kompetenci nechodit na jednání Poslanecké sněmovny. A když jsem mluvil o mimořádné schůzi, mluvil jsem o článku 38 Ústavy České republiky, podle kterého je člen vlády povinen se osobně dostavit na schůzi Poslanecké sněmovny na základě jejího usnesení. To znamená, že pokud bude pokračovat situace, že předseda vlády v 90 % nechodí na písemné interpelace, a tudíž nenaslouchá problémům občanů, které tady poslanci přednášejí, tak v takovém případě je namístě, aby opozice svolala mimořádnou schůzi a tam se Poslanecká sněmovna usnesla na tom, že se má předseda vlády dostavit na jednání Poslanecké sněmovny.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Seznámil jsem vás s programem, tak jak jsme ho schválili v minulých dnech. Nicméně samozřejmě jako na začátku každého jednacího dne se ptám, zda má některá z poslankyň nebo poslanců zájem o vystoupení s návrhem na změnu schváleného programu schůze. Nikdo takový není, takže budeme pokračovat tak, jak jsem oznámil na začátku. To znamená, na řadě je bod

Aktualizováno 1. 9. 2020 v 16:48.