(10.50 hodin)
(pokračuje Zahradník)
Otázka snižování cen, to byla šestá. Snižování cen jak u samotných surovin, tak tedy i u konečných komponentů fotovoltaiky, což bylo příčinou toho solárního boomu, za předpokladu, že se budou u nás ty obnovitelné zdroje prosazovat, včetně elektromobility, tedy stejným tempem jako v Evropské unii. Tak ta otázka nebyla šťastná, musím říct, ale přesto je zřejmé z celkového kontextu, jak by na to ty světové ceny reagovaly, kdybychom se vydali stejnou cestou jako Evropská unie, kdyby se tou cestou vydal i zbytek světa.
Podle predikce Mezinárodní energetické agentury by ceny panelů do roku 2040 měly klesnout o dalších 50 %. Ovšem výkonný ředitel této agentury říká: Historické zpomalení energetické účinnosti v roce 2018, což je nejnižší míra zlepšení od začátku desetiletí, vyžaduje odvážné kroky ze strany tvůrců politik a investorů. Energetickou účinnost - říká ten pán - můžeme zvýšit o tři procenta ročně jednoduše pomocí existujících technologií a nákladově efektivních investic. Neexistuje podle něj žádná omluva pro nečinnost. Je třeba zavést ambiciózní politiky, které podnítí investice a zavedou nezbytné technologie v celosvětovém měřítku.
To by mohla klidně říkat slečna Greta Thunbergová a říká to tady nějaký výkonný ředitel této agentury. To je asi něco takového, jako kdybychom si mysleli, že stejně jako automobil zrychlí z nuly na sto, tak stejně rychle také zrychlí ze sto na dvě stě. Prostě dosažení 100% účinnosti možné není a ten limitní přechod se prostě vždycky bude zpomalovat. Čili energetická účinnost není zdroj pro její zvyšování. Není prostě zdroj pro nějaké velké úspory.
Dámy a pánové, další otázka se týká těch tolik zmiňovaných v nedávném období biopaliv. Zejména tedy když došlo ke krachu biopaliv první generace, jak tomu bude s biopalivy generace druhé. Tedy biopaliva druhé generace, jejichž možnost tady je. Měla by být vyráběna například z kafilerních tuků, fritovacího oleje, dřevní štěpky, plastového odpadu. Nikoliv tedy z kukuřice nebo z obilí, jako je to u těch biopaliv první generace.
Tady první věta v odpovědi píše: Spíš než objem surovin je otázkou zpracovatelská výrobní kapacita - To je pěkné. To je, jako by si ten, co má úmysl si postavit pálenici, nenechal zjistit, kolik tam roste v okolí švestek. To je něco podobného. Je to trochu cimrmanovská pozice. Oni mi doporučují, abych si to někde dohledal. To nevím, jestli je to od nich diplomatické, ale neurazil jsem se, vůbec ne.
Nechali jsme si tam vyšetřit, jak se ten materiál, ke kterému se odkazují, a to je ten slavný vnitrostátní plán České republiky v oblasti energetiky a klimatu, dívá na biopaliva druhé generace. Ten se tam neobjevuje ani jednou, tenhle pojem. Dvakrát je tam výraz biopaliva první generace, výraz výrobní je tam 31krát, ale ani jednou ve spojení s biopalivy. Samotný výraz biopaliva pak tam je - bez tedy generačního přívlastku - je tam 46krát, ale ani jednou ve spojení s nějakými zdroji nebo výrobními kapacitami.
Biopaliva, jak říká autor článku na Auto.cz, zatím přinesla zemědělcům zisk, chudým zemím hlad a bídu, vědcům pochybnosti a motoristům zničená auta. Přinese druhá generace zlepšení? ptá se. Tak já přeji zemědělcům zisk. Ti si ho zaslouží, ti nás částí své produkce živí. A těm chudým zemím tedy hlad a bídu nepřeji a zničená auta také ne.
Z čeho by se tedy dala vyrábět ta druhá generace biopaliv? Seno, sláma. Čím ale budeme krmit dobytek, čím budeme stlát, abychom měli hnůj, takzvanou kejdu? To už jsme zjistili, že není úplně ono. Tak si vezměme ty zmíněné kafilerní tuky. Statistické údaje uvádějí, že se na našem území chovalo v roce 2017 1,5 milionu kusů skotu a 1,5 milionu prasat. Kdybychom předpokládali průměrnou váhu 500 kg u skotu a u prasat 100 kg, pak při průměrném 5% obsahu tuku dostáváme 42 tisíc teoretických tun disponibilní suroviny. Při 80% výtěžnosti bychom z toho vyrobili 34 milionů litrů biopaliva, což je necelé 1 % z 6 miliard litrů nafty, která se u nás ročně spotřebuje. A to jsme počítali, že na naftu přeměníme tuk z veškerého hovězího i vepřového dobytka. Co můžeme tedy mít ve skutečnosti? Celých 10 %. Pokud by to byla pravda, tak máme v tomhle segmentu k dispozici náhradu za naftu pouze ve výši jednoho promile celkové spotřeby nafty.
No a dřevní štěpka? Tak tady s tím, myslím, zatočil kůrovec a nebude ani štěpka, nebude ani smrk, nebudou možná ani lesy. Ale to je už zase jiná kapitola. A takhle se můžeme podívat na výrobu paliv z jedlých olejů, plastů a dalších perspektivních surovin. Kdybychom chvíli jednoduše počítali, tak je to jeden větší nesmysl než druhý.
Asociace pro využití OZE si nechala udělat komplexní energetickou bilanci pomocí programu GEMIS. Výsledky tedy nejsou povzbuzující. A na okraj, ve zmiňovaném vnitrostátním plánu České republiky v oblasti energetiky a klimatu pak o tomto 30 let existujícím programu GEMIS, o tomto nástroji, který již před 12 lety využívala Pačesova komise, se neříká ani slovo.
Dámy a pánové, pomalu se blíží konec doby, ale já ještě budu mluvit, nekončím svoje vystoupení. Přejdu k osmé otázce a ta se týkala srovnávacích nákladů na energii levelized cost of electricity - LCOE. Ptal jsem se, s jakými hodnotami ministerstvo počítá u jednotlivých zdrojů, ať už je to uhlí, jádro, plyn, slunce, vítr, případně další, a jaké byly pro výpočet použity hodnoty u jednotlivých zdrojů. Místo toho, abych se v odpovědi dozvěděl nějaká konkrétní čísla, na která jsem se v té osmé otázce ptal, tak jsem se dozvěděl, jak je problém složitý a proč v odpovědi žádná čísla být nemohou.
Přesto ale odpověď není bezcenná. Ta nejpodstatnější a velmi zásadní je informace o tom, že ta metodika LCOE, tedy poměr mezi celkovými náklady na zdroj, investice a provoz a množstvím energie vyrobené za dobu životnosti, je nahrazena novou metodikou - VA LCOE. To VA je jakoby upravená LCOE, value-adjusted, která do nákladů navíc započítá i náklady na stabilitu dodávek. A tady to najednou všechno padá k zemi. Zatímco to LCOE dává určitou optimistickou prognózu, u uhlí ty náklady rostou, u fotovoltaiky klesají, tak ty value-adjusted, kdy se započítávají i náklady na stabilitu dodávek - což je u fotovoltaiky klíčové - tak tam ty náklady fotovoltaických zařízení rostou a náklady uhlí významně klesají. Čili autor odpovědi si asi byl vědom toho, že to není úplně tak jednoduché, a proto se omezil na určitá ne přímo vypovídající tvrzení ve své odpovědi.
Pro ilustraci, hodnoty - ***