(10.30 hodin)
(pokračuje Zahradník)
Daleko závažnější ovšem je to, co není zmíněno v odpovědi, ale dá se ve studii také najít. To už autoři odpovědi nenašli. Pro ilustraci několik citací z kapitoly 6.2 Scénáře ekonomického potenciálu fotovoltaické energetiky. Z výsledků ekonomické analýzy instalace střešní fotovoltaiky je zřejmé, že ani pro jednu z analyzovaných kategorií odběru není instalace střešní fotovoltaiky ekonomicky vhodná, říká na straně 36. Na straně 38 potom: Z citlivostní analýzy vyplývá, že kladnou výnosnost, tedy nenulové IRR - internal rate of return, asi návratnost té instalace - jsou schopny produkovat střešní fotovoltaiky až při využití vyrobené elektřiny ve vlastní spotřebě ve výši 90 až 100 %, což znamená malý instalační výkon, tedy zhruba 0,5 až 1 kilowatt-peak. Čili přeložíme-li to do nějakého srozumitelného jazyka, bez státní dotace jsou investice do střešních fotovoltaik s výjimkou těch nejmenších, tedy vyrobit - spotřebovat, nenávratné.
Jak je to dál s těmi dotacemi, nám říká ten materiál o pár stránek dál. Pro realizaci plného technického potenciálu střešní fotovoltaiky a při realizaci o průměrném výkonu 4,5 kilowatt-peak by bylo nezbytné zavést investiční dotace ve výši 33,6 tisíc korun na kilowatt-peak. Výše uvedená dotace však nezaručuje optimální využití vyrobené energie. V případě, že by byl kladen důraz jak na podporu rozvoje střešních fotovoltaických elektráren a využití jejich potenciálu, tak i na optimální využití vyrobené energie, je nutno podporu cílit optimálně na dimenzované systémy ve výši 2,5 až 3,5 kilowattů. Čili zase optimální, v uvozovkách, by bylo podporovat zdroje s instalovaným výkonem o 30 % menším, nežli jak se uvažuje ve výpočtech, což by znamenalo, že by naše plánované dodávky nebyly ani těch 12 až 15 %, ale klesly by až na 5 až 7 %.
Vyjdeme-li z údajů, které uvádí firma ENACO dál, kdy maximální výše jednotkové dotace by měla činit u bateriových systémů 55 tis. korun na kilowatt-peak a u ostatních 30 tisíc korun na kilowatt-peak, tak předpokládáme roční instalace ve výši 50 megawatt-peak, a tady by to znamenalo, že by dotace včetně bateriových akumulačních systémů znamenaly 2 mld. korun ročně.
Pokud to porovnáme s tím, co dá vypočítat z údajů na stejné straně, měly by přijít státu příjmy z této činnosti ve výši 700 mil. korun za rok. Počítá se tedy zhruba s DPH ve výši 500 mil. korun jako jedna z příjmových položek, daň z příjmů montážních firem, které by realizovaly ty investice, 64 mil. korun za rok, a vzniklo by tím nových tisíc pracovních míst s průměrnou mzdou 38 tis. korun, což by znamenalo roční odvody 120 mil. korun. Tedy odečteme-li ty předpokládané náklady a výnos 700 mil., tak je pořád ztráta 1,3 mld. korun za rok, což tedy samozřejmě není žádná dobrá, pozitivní zpráva. Opět nám tady hrozí, že bychom se dopustili stejné strategické chyby jako před deseti lety, kdy se schvalovala podpora velkých solárních parků, a ty nás ročně stojí, jak víme, 30 mld. korun a do roku 2030 stát budou, až tedy dosáhnou bilionu korun, jak už jsem o tom mluvil.
A výsledek? Ten tedy není bohužel žádný. Podle údajů Energetického regulačního úřadu za rok 2018 dodaly fotovoltaické elektrárny pouhá 2,5 % vyrobené elektřiny, a to tedy převážně v době, kdy jí bylo potřeba nejméně. Odborník na stabilitu rozvodné soustavy by řekl: více škody než užitku. Přepočteno na osobu, každý občan by byl okraden o 100 tis. korun, aniž by to znamenalo nějaký význam pro životní prostředí nebo ekonomiky.
Tedy porovnání fotovoltaiky a dalšího takového alternativního zdroje, podle mého názoru bezemisního, tedy jaderného zdroje, tak můžeme po jednoduchých výpočtech dojít k tomu, že při té variantě A, kdybychom realizovali dodávky ve výši 12 terawatthodin, u varianty B by to bylo 7,5 terawatthodiny a u té naší varianty C, jak jsem říkal, opět 12 terawatthodin, tak by to stálo postupně 540, 338, případně 840 mld. korun, což by při realizaci, při vložení těchto peněz do jaderné energetiky přineslo v té první variantě 31 500 megawatthodin, tedy 31,5 terawatthodiny.
A já tady budu počítat s takovým jakoby stoprocentním polštářem, protože vždycky všichni říkají, když předpokládáme, že ten megawatt v jádře stojí 120 mld., že to bude dražší, tak navrhuji to ještě všechno buďto násobit, nebo v tomhle případě dělit dvěma, tak máme 15 terawatthodin. V případě pak toho našeho realističtějšího docházíme k 24 terawatthodinám realizované roční výroby energie z jádra versus náklady na budování fotovoltaických elektráren.
Čili určitě to jádro je neskonale efektivnější. V podstatě to vychází, že bychom za ty investice, které bychom utratili podporou té fotovoltaiky, mohli budovat dvě temelínské, v tuto chvíli fungující nové jaderné elektrárny, dva nové Temelíny. Otázka je kde. Ale to je prosím druhá věc, tedy teď spíš pracujeme s čísly, tak jak v té studii máme.
Takže dámy a pánové, to by bylo k té první otázce.
Druhá otázka je neméně zajímavá. Ptal jsem se, jak by to všechno vypadalo u větrných elektráren. Ta odpověď sice odkazuje na závěry dokumentu, který nechal zpracovat Ústav fyziky atmosféry Akademie věd, ovšem opět jsou tam hodnoty čerpány z materiálu lobbistického sdružení Komory obnovitelných zdrojů energie, který má název Analýza větrné energetiky České republiky z roku 2015. Tady jsou uváděny dvě hodnoty pro rok 2050, a to jednak konzervativní scénář pro větrnou energetiku ve výši 3 100 megawattů instalovaného výkonu, a pak jakýsi optimistický scénář ve výši 5 800 megawattů instalovaného výkonu. Správně je v té odpovědi poznamenáno, že tato čísla vyjadřují technický potenciál a neodpovídají sociálně-ekonomickému potenciálu, tedy vlastně otázce, jak se k tomu bude stavět veřejnost, jak tedy bude trpět ty větrníky ve svém okolí, případně jaké na to budou zdroje.
Kdybychom tento nárůst chtěli realizovat pomocí jednoho z největších zařízení, které dnes používáme pro vnitrozemské instalace, nikoliv tedy ty mořské, jako to mají Němci například, ale u nás žádné moře nemáme, tak musíme mít vnitrozemská zařízení, třeba takový Vestas V90, který má jmenovitý výkon 2 megawatty, museli bychom jich vystavět 1 550, případně dokonce 2 900 v tom druhém scénáři. Vzhledem k tomu, že maximální životnost těchto zařízení je na úrovni 25 let, znamenalo by to, že bychom jich museli postavit, zprovoznit 50 až 10 ročně, čili každoročně obnovit jednu čtvrtinu až jednu polovinu současných instalací.
K tomu, abychom posoudili, jak vůbec tyto varianty mají nějaký smysl, zda tedy 3 100 megawattů, tedy 1 550 větrníků, nebo 5 800 megawattů - 2 900 větrníků, podívejme se do sousedního Bavorska, které je nám blízké nejen geograficky, ale i rozlohou a počtem obyvatel, má ovšem trojnásobné HDP. ***