(15.50 hodin)
(pokračuje Munzar)
Dlouhodobě vládě vyčítám, že plánovitě, není to jenom tato novela, plánovitě vychyluje jazýčky vah v neprospěch podnikatelů a ve prospěch státní moci. Na jednu stranu vláda plánovitě snižuje toleranci k chybám podnikatelů, zpřísňuje pokuty a sankce, na druhou stranu zvyšuje pravomoci státní moci a mnohdy zavírá oči před chybami Finanční správy a úředníků Finanční správy a Ministerstva financí, a tím také nevytváří přátelské podnikatelské prostředí. Prostředí pro podnikání nenarovnává, ale naopak ho pokřivuje, a odrazuje tím spoustu podnikatelů od toho, aby dále vykonávali svou činnost, a odrazuje i mladé lidi, aby přišli do sektoru podnikání a začali podnikat.
Takovým klasickým příkladem je další věc, kterou obsahuje novela daňového řádu, a to je rušení bezúročného období pro pozdní platbu daně a rušení pětidenní tolerance pro podání daňových přiznání daně z příjmu a daně z nemovitosti, a to bez žádného řádného zdůvodnění. Státu totiž tyto toleranční lhůty nijak neubližují dneska. Nenastává žádná škoda státu, pouze těmi tolerančními lhůtami ukazuje trochu vlídnější tvář. A teď přichází Ministerstvo financí a chce tuto toleranci rušit. Jenom tak. Jediné zdůvodnění, které jsem slyšel od zástupců hnutí ANO na rozpočtovém výboru, bylo, že nechápou, proč vlastně ta tolerance je, proč by stát měl být tolerantní. A tím bych řekl, že je shrnuta celá politika hnutí ANO vůči aktivním a nezávislým lidem, vůči podnikatelům a vůči daňovým poplatníkům.
Pozastavuji se nad tou nechápavostí k tomu, nechat živnostníky, podnikatele se trochu nadechnout, a ne pořád něčím stresovat, zkracovat jim lhůty, zmenšovat toleranci, zvyšovat kontroly a zvyšovat pokuty. A to je praktický důsledek politiky posledních let. Ale třeba se mohu mýlit. Můžete mi to, kolegyně a kolegové z hnutí ANO dokázat, že se mýlím. A můžete hlasovat pozitivně o mých pozměňovacích návrzích, které se snaží tyto dvě tolerance zachovat. Ty pozměňovací návrhy jsou pod označením J2 a J1.
Ač Ministerstvo financí nechce toleranci k podnikatelům, ke svým chybám, resp. k chybám a pochybením Finanční správy je tolerantní a chce být tolerantní někdy až moc a dopředu se chce vyviňovat a zbavovat odpovědnosti za chybný postup při stanovení daní. Velmi vágními formulacemi v § 254 se snaží vytvořit co nejširší množinu případů, kdy nebude muset platit úroky z takzvané nesprávně stanovené daně, a tím tu množinu dopředu vyprazdňuje. To není fér vůči daňovým poplatníkům. A proto jsem předložil i pozměňovací návrh J4, kterým navrhuji některé ty vágní formulace, které vedou k vyprázdnění a vyviňování, vypustit a zrušit. (V sále je velký hluk.)
Další věc, která není fér vůči podnikatelům, ale nepřináší ji tato novela daňového řádu, tu přinesla novela daňového řádu v roce 2017, je fakt, že stát nechce platit úroky z nesprávně stanovené daně v případech takzvané dělené správy. (Řečník se odmlčel pro hluk v sále.)
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Musím vás požádat o klid. Pan poslanec mě požádal, abych zjednal pořádek v sále. Tak vás požádám, aby pana poslance nikdo nerušil.
Poslanec Vojtěch Munzar: Ono se moc často s tímto pojmem - dělená a nedělená správa daně - nesetkáte. Ale dělená správa je vlastně to, když vám daň či pokutu či penále vyměří jedna státní instituce, například Celní správa, ale vymáhá ji jiná, například Finanční správa. A mně přijde úplně neuvěřitelné, že stát vytváří skupinu daňových poplatníků, kteří nemají nárok na úrok jenom proto, že si stát nějakým způsobem vnitřně rozdělil kompetence. Toto vyjmutí této skupiny daňových poplatníků se uskutečnilo novelou daňového řádu v roce 2017 navzdory a přímo proti rozhodnutí a judikatuře Nejvyššího správního soudu, který určil, že by i v případech dělené správy daní měl stát úroky hradit. A protože daňový subjekt nemůže nijak ovlivnit vnitřní rozdělení kompetence státu, tak mi skutečně nepřijde fér, že v případě dělené správy se na tyto daňové poplatníky úrok nevztahuje. Proto jsem předložil, a musím říct opětovně, pozměňovací návrh, kterým se škrtá to vyjmutí úroku v případě daňové správy, resp. to, že se úroky nevztahují v případě dělené správy daně.
Další pozměňovací návrh (listuje svými podklady) - některé přeskočím, protože jich mám deset - se týká přiznání daně z nemovitosti. Nevím, jestli jste si někdy, kolegyně, kolegové, položili otázku, že je velmi zvláštní, že stát má informace z katastru nemovitostí, má informace z daňového přiznání k dani z nabytí nemovitosti, a přitom stále po daňovém poplatníkovi požaduje, aby sám aktivně přišel na finanční úřad a podal daňové přiznání k dani z nemovitosti, přitom na standardní případy všechny informace, které stát potřebuje, již má. Proto jsem připravil pozměňovací návrh, který by vedl k tomu, že by si daňový poplatník mohl vybrat. V případě, že by si chtěl podat daňové přiznání sám, tak by ho podal. V případě, že by ho nechtěl podat, tak by mu byla vyměřena daň státními orgány podle údajů, které má stát k dispozici, a to bez sankce, pouze z moci úřední. Je to pouze možnost volby. Ale přišlo by mi to jako velmi velké zjednodušení pro všechny občany naší země, aby nemuseli pořád s papírem dávat na úřad ty informace, které stát již jednou má. Věřím, že na tento pozměňovací návrh pohlédnete s určitým pochopením, dáte mi za pravdu a podpoříte jej.
A poslední pozměňovací návrh, o kterém chci hovořit, je zvýšení limitu pro povinnou registraci k DPH ze stávajícího 1 milionu na 2 miliony korun. My na půdě Poslanecké sněmovny ve výborech neustále řešíme a probíráme administrativní zátěž podnikatelů. Dokonce i včera v rámci rozpravy k některým bodům jsme se o nich bavili. A přitom jedno z řešení máme všichni neustále před nosem.
Věřím, že všichni, i ti, kteří nechtějí podpořit můj pozměňovací návrh, souhlasí s tím, že v případě registrace k DPH nastává pro podnikatele čas zvýšených povinností s daňovou administrativou, vedení daňové evidence, příchod kontrolního hlášení a podobně. A je důležité si uvědomit, že stávající limit 1 milion korun se za více než 15 let nijak nezměnil. Co se změnilo, to jsou nové povinnosti, které v souvislosti s DPH na daňové poplatníky přišly. A změnily se také obraty, protože se zvýšily. Díky inflaci mají podnikatelé například při stejné práci a stejné činnosti vyšší příjmy kvůli inflaci, ale soustavně i vyšší náklady. Ale to neznamená, že vydělávají ve finále více. Jen více obratově překračují 1 milion korun. Třeba ve stavebnictví stačí jedna zakázka, a takový řemeslník spadne do limitu DPH a už v něm zůstane a už mu zůstanou všechny ty daňové povinnosti. Takže jestli chceme pomoci skutečně se snížením byrokracie, jestli nechceme, aby se živnostníci po nocích topili v papírech, jestli jim skutečně chceme pomoci, tak prosím zvyšme tento limit. ***