(10.00 hodin)
Poslanec Stanislav Grospič: Děkuji za slovo, pane předsedo. Vážení členové vlády, vážené kolegyně a kolegové, také dovolte i z pohledu Komunistické strany Čech a Moravy pár slov k předloženému návrhu zákona, který tady máme pod tiskem číslo 229, tuším. A je to věc, která už pamatuje ledasco v Poslanecké sněmovně za dobu svého projednávání. A také mnohé ostré názory na to, zda potřebujeme, či nepotřebujeme rozšířit pravomoc kontrolního úřadu. Komunistická strana Čech a Moravy je názoru, a nikdy se tím netajila, sama v minulosti i ty kroky činila, že by se měla rozšířit pravomoc Nejvyššího kontrolního úřadu, a to na vyšší územně samosprávné celky, krajské samosprávy, obce, ale potažmo i na veřejnoprávní média, třeba Českou televizi, Český rozhlas.
V této souvislosti to, co dnes tady probíhá, si myslím, že nebudeme kvůli tomu ten zákon shazovat ze stolu, nicméně nebudeme podporovat, aby se rozšiřovala možnost článku 40, která by do výčtu zákonů, kde musí být určitý konsenzus obou komor Parlamentu, také přibyl zákon o Nejvyšším kontrolním úřadu, byť rozumím té polemice, že by to měl být stabilizující krok ve vztahu k Senátu, ve vztahu k obcím. Myslím si také, že nakonec z té diskuse, tak jak byly předloženy pozměňovací návrhy, a diskutovalo se o řadě variant, nakonec se ustupovalo i od různé kategorizace obcí, veřejnosprávních celků, rozšiřovalo se to i na subjekty, kde mají veřejnoprávní subjekty nějaký většinový podíl vlastnický, takže nejlépe asi té variantě vyhovuje pozměňovací návrh pod písmenem A.
Nicméně chtěl bych říci, že to samo ještě neznamená, že tento návrh zákona bude přece ad hoc znamenat, že budou veřejné územně samosprávné celky zaplaveny jednou kontrolou za druhou. Je zde zkušenost např. ze Slovenské republiky, kde se to děje, a přitom není tomu tak, děje se to na základě určitého podnětu, na základě určitého výběru a má to svá opodstatnění. Jestliže v tento moment je cíleno především na velké územně samosprávné celky, velká města, např. Prahu, Magistrát hlavního města Prahy, asi ta obava a potřeba je velice akutní, je oprávněná, nicméně nelze úplně v určitý moment abstrahovat a říct, že některých obcí se to týkat nebude a některých obcí se to pouze týkat bude.
Proto my budeme za nás, za komunistickou stranu, podporovat variantu, která bude přinášet obecnou možnost vstupu Nejvyššího kontrolního úřadu k rozšíření jeho pravomocí, ale zároveň nebudeme podporovat to, aby schvalování zákona o Nejvyšším kontrolním úřadu podléhalo souhlasu obou komor Parlamentu, tak jak stanoveno a navrhováno v úpravě článku 40 Ústavy České republiky.
Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji. Další do rozpravy je přihlášen pan poslanec Pávek. A poprosím všechny kolegy v sále o klid! Opět je tu zvýšená hladina hluku! Děkuji.
Poslanec Petr Pávek: Děkuji za slovo, pane předsedo. Milé kolegyně, milí kolegové, já bych se s vámi rád podělil o svoje osobní stanovisko k tomuto tématu. Dlouhodobě, a nejenom na stálé komisi pro Ústavu, ale i jako host na výboru pro veřejnou správu prezentuji svůj pohled na rozšíření pravomocí NKÚ - a sice já s ním nesouhlasím. Nesouhlasím s ním z principiálních důvodů, nikoliv proto, že bych se vyhýbal nebo bál kontrolování veřejnoprávních subjektů a jejich hospodaření. Ale uvědomuji si historii a velmi křehkou rovnováhu, kterou tvůrci Ústavy do tohoto dokumentu zakotvili. Ta křehká rovnováha spočívá v tom, že máme státní správu a máme samosprávu. Od slova spravovati se sám. Já vím, že se to hodí podle potřeby udělat ze všeho veřejnoprávní korporace a subjekty, a že když je zapotřebí trošičku ty samosprávy okleštit a omezit, tak jako najdeme jiné výrazy, pod kterými se to schová. To je tak, jako když hovoříme třeba o úřednících a najednou to sklouzne do debaty o státních zaměstnancích. Tam ty pojmy, jeden sem, jeden tam, nic nám to neudělá.
Já si uvědomuji jednu věc: samospráva od slova spravovati se sám je pro mne naprosto výsadní privilegium. Každého zastupitelstva, každé obce, každého města v této zemi. A rozhodovat o svých samosprávných prostředcích je právě toto právo a tato výsada. Neumím si představit v praxi žádný postup a metodický pokyn, který by mohl Nejvyššímu kontrolnímu úřadu nebo jakémukoliv jinému úřadu nebo soudu nebo státnímu zástupci dát do rukou nástroj k tomu, aby posoudil hospodárnost nebo správnost takového rozhodnutí zastupitelstva.
Dovolím si přirovnat samosprávný rozpočet k rozpočtu rodinnému. Jak chcete posoudit rozhodování rodiny o tom, jak naloží se svými úsporami nebo se svými vydělanými prostředky? Těžko. Jedna rodina se rozhodne, že si pořídí automobil. Druhá rodina se rozhodne, že nechá studovat svoje děti. Některá se rozhodne, že si našetří na dovolenou u moře. Jak chcete stanovit kritéria toho, jestli se ta rodina rozhoduje správně? To není prostě možné. A stejně tak není možné dát jakémukoliv kontrolnímu úřadu, kontrolnímu orgánu, do ruky nástroje k posuzování, nebo moc k posuzování správnosti postupu při rozhodování samospráv, tzn. zastupitelstev obcí. Taková věc není možná.
To, co Nejvyšší kontrolní úřad dělá už od nepaměti a může dělat i nadále, je kontrolovat nakládání samospráv se státními prostředky. A to dělá. Jestliže obce např. využijí jakoukoli dotaci státu, tak samozřejmě NKÚ vždycky měl tuto pravomoc a také ji uplatňoval a vykonával a kontroly v těchto obcích probíhaly.
Domnívám se, že jsme zaměřili svou pozornost úplně špatným směrem. Že možná jsme měli vést daleko obsáhlejší diskuse např. o rozpočtovém určení daní. Možná jsme měli vést diskuse o tom, jak rozpočtové určení daní navýšit tak, aby samosprávy nebyly odkázány na masivní příjem dotací ze státního, potažmo evropského rozpočtu. To znamená, zásah do Ústavy a následně do zákona o NKÚ považuji za vyklonění se z rovnováhy věcí veřejných a považuji to za extrémně nešťastný krok a samozřejmě z toho důvodu pro to nebudu hlasovat. Děkuji vám.
Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji a je zde faktická poznámka, pan poslanec Adamec.
Poslanec Ivan Adamec: Vážený pane předsedo, vážené dámy, vážení pánové, já jsem dobře poslouchal pana poslance Pávka a chtěl bych ho trochu vyvést z omylu. Samospráva, a tím, že máme sloučený model veřejné správy, dneska není to, co byla samospráva před vstupem České republiky do Evropské unie. Já už jsem tady o tom jednou hovořil, když se tady Sněmovna snažila obejít problematiku tzv. ceny obvyklé, kdy za překročení této ceny, porušení tohoto pravidla padala obvinění na komunální politiky, že se rozhodli špatně, když chtěli podpořit prodej nějaké místní hospůdky člověku, který tam 30 let byl, a podobně. Ale problém je, že my jsme vstupem do Evropské unie přijali evropské právo, které tu samosprávu hodnotí trochu jinak. A je to tak, že vlastně do té doby obce a města byly fyzickými osobami a řídily se pravidlem "co není zakázáno, to je povoleno". Ale ta doba bohužel skončila. ***