(9.40 hodin)
Poslankyně Kateřina Valachová: Vážené kolegyně, kolegové, vážená vládo, musím říct, že jsme se teď od pana kolegy Feriho dozvěděli, co všechno by mělo být v článku 40. V podstatě jsme slyšeli, že by tam mohlo být úplně všechno, co se týká organizace a správy státu. Já bych se ráda vyjádřila k článku 40, tak jak zní v rámci mého pozměňovacího návrhu, a potom, jestli se nepletu, i kolegy Kupky.
Už jsem o tom mluvila v druhém čtení. Stálá komise pro Ústavu se opravdu po dlouhých jednáních shodla na tom, že doporučila této Sněmovně podpořit článek 40 tedy ve znění oněch pozměňovacích návrhů, to znamená, aby zákon o Nejvyšším kontrolním úřadu byl tím, k jehož změně je potřeba souhlasu obou komor Parlamentu. Podotýkám, že to byla shoda, bylo to doporučení Stálé komise pro Ústavu, které vyplynulo mimo jiné i z toho, že jsme opakovaně jednali se stálou komisí pro Ústavu v Senátu.
Co je smyslem celé akce? Musím říct, že ocením, když si nalijeme čistého vína. Smyslem celé akce - v uvozovkách - opravdu není to, že by se pak Sněmovna radovala z posílení kompetencí Senátu. To si myslím, že by bylo trošku lhaním si do kapsy. Určitá řevnivost obou komor je zjevná a obávám se, že v tomto funkčním období k posílení kompetencí Senátu nedojde. Nicméně tím smyslem, proč jsme se na tom dohodli se stálou komisí Senátu, a smyslem doporučení stálé komise pro Ústavu bylo to, abychom konečně po deseti letech debat, které nikam nevedou, rozšířili kompetence Nejvyššího kontrolního úřadu tak, jak je běžné ve všech ostatních zemích kolem nás, kde je běžné, že veřejné prostředky jsou tedy sledovány bedlivě a že občané mají zajištěno systémem a pravidly, že veřejné prostředky jsou kontrolovány.
Co se týká Nejvyššího kontrolního úřadu, tak přes jeho možnou démonizaci některými, Nejvyšší kontrolní úřad je prodlouženou rukou Sněmovny. Je to náš partner a je to náš nástroj, jak sledovat to, jak se např. hospodaří i z hlediska veřejných prostředků, jak je nastaven systém. Proto jsem dlouholetou zastánkyní rozšíření kompetencí Nejvyššího kontrolního úřadu, a proto jsem také - v uvozovkách - podlehla ve druhém čtení a přihlásila jsem se k tomuto pozměňovacímu návrhu, byť je kritizován Legislativní radou vlády a samotným šéfem Nejvyššího kontrolního úřadu, s jedním cílem - rozšiřme kompetence Nejvyššího kontrolního úřadu.
Nyní bych to pragmaticky shrnula, vážené kolegyně a kolegové, že jsme v situaci, kdy buď podpoříme onen pozměňovací návrh - podotýkám, - stálé komise pro Ústavu, který je pragmatický a který sleduje rozšíření kompetencí Nejvyššího kontrolního úřadu. To je jedna varianta. Anebo druhá varianta, která nám v minulém funkčním období byla zapovězena, nebyla možná, nyní možná je, to je to, že nám Senát sám vrátí případné změny, které nyní Senátu posíláme, nyní schválíme, a sám Senát si řekne, jak navrhuje, aby článek 40 zněl. Trošku se obávám, aby senátoři a senátorky nepodlehli mámení - v uvozovkách - Dominika Feriho, vaším prostřednictvím, a do onoho článku 40 nevyjmenovali celou řadu dalších zákonů. Protože mám velkou obavu, že potom by zase Sněmovna naopak Senátu nepřikývla.
Takže já sama budu dávat doporučení poslaneckého klubu sociální demokracie, ať zváží jednu z těch variant, kterou jsem popsala, budeme mít volné hlasování, a osobně tedy dávám určité varování, mám obavu, že člunek může znamenat to, že naopak opět nerozšíříme kompetence Nejvyššího kontrolního úřadu. Děkuji.
Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji. Do rozpravy je jako další přihlášen pan poslanec Kupka.
Poslanec Martin Kupka: Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, vážený pane ministře, milé kolegyně, milí kolegové, já jednak doplním jenom stanovisko klubu ODS právě ve věci rozšíření článku 40 zákona o Nejvyšším kontrolním úřadu, který míří k tomu, opravdu stabilizovat tuto důležitou instituci v rámci ústavního systému České republiky, ale zmíním pak hlavně další pozměňovací návrh, který má podporu i ústavně-právního výboru, a ten se týká rozšíření kompetencí Nejvyššího kontrolního úřadu o sledování účinnosti a efektivity kontrol v oblasti veřejné správy tak, aby měl NKÚ možnost vyhodnotit a sledovat také to, jakým způsobem Česká republika je schopna zajišťovat sledování kontrolní činnosti svých jednotlivých orgánů.
Nejvyšší kontrolní úřad opakovaně ve svých zprávách se k této otázce vyslovoval. A vyslovovalo se k tomu i Ministerstvo financí, kdy v poměrně podrobném auditu kontrolní činnosti státu v roce 2017 upozornilo na celou řadu vážných problémů právě v duplicitních kontrolách ve veřejné správě. Myslím, že k nám všem se donesly informace a novinové články o tom, jak některé malé obce čelí tolika kontrolám. že to má ve výsledku devastační vliv na jejich vlastní činnost, na to, aby poskytovaly informace, aby poskytovaly služby svým vlastním občanům. A v této oblasti je nepochybně potřeba také to, aby tu existoval nástroj, jak kultivovat kontrolní činnost státu, jak zabránit tomu, aby probíhaly zbytečně duplicitní kontroly a stát se vyčerpával na tom, že ve výsledku kontroluje někoho, kdo nejenom že ve výsledku tu kontrolu tolik nepotřebuje, ale ve výsledku ta kontrola může ochromovat jeho vlastní činnost.
Samozřejmě že ta změna a doplnění nesměřuje k tomu, abychom zabránili efektivním kontrolám, účinným kontrolám z konkrétních kontrolních orgánů, ale abychom dokázali bránit tomu, kdy stát zdvojuje, ztrojuje a významně ohrožuje samotný rozpočet státu tím, že vyhazuje finanční prostředky za kontrolu nekoordinovanou, za kontrolu zbytečnou, a navíc ještě omezuje činnost těch samotných orgánů veřejné správy tím, že místo konkrétní služby, konkrétní práce pro veřejnost se věnují kontrolám. A totéž platí i pro malé obce.
Cílem rozšíření kompetencí NKÚ v tomto směru je dát Nejvyššímu kontrolnímu úřadu zmocnění, aby systematicky sledoval to, jakým způsobem v České republice kontroly fungují, aby měl i přímo k tomuto pouvoir v Ústavě a mohl se tomu věnovat. Další věcí je, jaký nástroj k tomu bude mít, ale aby vůbec mohl Nejvyšší kontrolní úřad ve své činnosti sledovat, jak se v České republice daří kultivovat systém kontrol, tak aby byly opravdu účinné a aby ve výsledku víc nezatěžovaly, než pomáhaly. Věřím, že i tahle úprava může přispět k lepšímu systémovému uchopení fungování veřejné správy a že Nejvyššímu kontrolnímu úřadu přísluší dívat se i na to, jak se tahle důležitá část veřejné správy chová. Pokud se totiž podíváte do rozpočtu jednotlivých kontrolních institucí, tak zjistíte, že Česká republika vydává ročně řádově stovky milionů korun na to, aby zajistila kontrolní činnost samotného státu. Je-li to takhle vysoká částka, tak si nepochybně zasluhuje také nadhled, kritické myšlení na to, jak tohle funguje a jestli opravdu nedochází, a jako že dochází, ke zdvojování, ztrojování těch kontrol.
Dáte-li hlas, svoji vůli právě pro rozšíření pravomocí NKÚ v této oblasti, tak to do budoucna bude znamenat i větší nadhled, větší kontrolu nad tím, jak stát v oblasti kontrol funguje.
Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji. Do rozpravy z místa se přihlásil pan poslanec Kubíček. Až teď mi naskočil pan poslanec Grospič.
Poslanec Roman Kubíček: Děkuji za slovo. Pane předsedající, dámy a pánové, já se trošičku vyjádřím k této změně Ústavy, protože je to třetí pokus, trvá nám to rok a půl, a nějakým způsobem se snažíme dobrat k tomu, aby byly kontrolovány veřejné prostředky, které stát používá. Co se týká článku 40, zde bych se obrátil a podpořil paní poslankyni Valachovou s tím, že by bylo na senátorech, aby rozhodli, jak vyplnit článek 40. Je to jejich vůle a jejich rozhodnutí a my budeme připraveni o tomto diskutovat. To znamená, že za klub ANO nebudeme podporovat, ale nebudeme zamítat. ***