(18.20 hodin)
(pokračuje Hájek)
Politické rozhodnutí vlády Vladimíra Špidly o prodeji akcií OKD bylo přijato dne 23. dubna 2003. Toto rozhodnutí bylo následně realizováno zejména Bohuslavem Sobotkou. Na základě zjištěných informací lze jednoznačně konstatovat, že stát si při tomto prodeji nepočínal dostatečně obezřetně a bez náležité pečlivosti. Chybné bylo již samotné rozhodnutí o zahájení exkluzivního jednání o prodeji akcií s majoritním akcionářem OKD, společností KARBON INVEST. Toto rozhodnutí, které bylo zdůvodňováno snahou zajistit stabilitu společnosti OKD a zachovat zaměstnanost, bylo snad dobře míněno, nicméně bylo založeno na naivní a na zcela mylné predikci budoucího vývoje a chování majitelů společnosti KARBON INVEST. Díky z mého pohledu chybnému rozhodnutí vlády privatizovat akcie OKD oslovením jediného partnera se stát zbavil možnosti ověřit si alespoň indikativními nabídkami tržní hodnotu prodávaného balíku akcí.
Takovémuto postupu přitom nic nebránilo. Naopak se jedná o postup, který je žádoucí i z hlediska posuzování možné veřejné podpory. Z analýzy časové posloupnosti jednotlivých kroků na straně vlády vyplývá, že stát neprojevil žádnou skutečnou snahu o řádné zjištění tržní hodnoty akcií OKD, které se rozhodl prodat. Fond národního majetku neuvěřitelně nedbale přistoupil k formulaci zadání pro znalecké posouzení hodnoty akcií společnosti OKD. Posudky byly zjevně zpracovány v časové tísni, nedbale a dle všeho se záměrem dospět k co možná nejnižší ceně prodávaných akcií. Prioritou pana Sobotky nebylo získat objektivní a kompetentní názor na hodnotu prodávaného balíku akcí, ale čistě vytvořit podklady k simulování jednání s odbornou péčí. Ministr financí Sobotka chtěl prodat minoritní podíl státu v OKD co nejrychleji a v podstatě za jakoukoliv cenu. Jediným vysvětlitelným důvodem byla Sobotkova snaha uskutečnit tento prodej před vstupem České republiky do Evropské unie.
Tato Sobotkova snaha byla nakonec zmařena ze strany Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, který svým rozhodnutím z 30. dubna nepovolil výjimku ze zákazu veřejné podpory. Neskutečně laxní přístup státu a jeho úředníků, bohužel umožnil nabyvatelům se obohatit nejen o miliardové majetky dolů a dceřiných společností, ale zejména o desítky tisíc bytů a 4 700 hektarů pozemků! Opakuji 4 700 hektarů pozemků! To jsou další v dnešní době desítky miliard.
Naše vyšetřovací komise měla možnost se do detailu seznámit s tím, jak byla připravována smlouva o koupi akcií OKD, jejímž garantem byl ministr financí Sobotka. V původní variantě smlouvy bylo kupujícímu uloženo vymezit bytové jednotky a tyto bytové jednotky, pokud bude nájemcem fyzická osoba, nabídnout převod bytu. Takovéto ustanovení jednoznačně garantovalo to, že horníci své byty dostanou. Je naprosto nepochopitelné a neomluvitelné, že Sobotka nechal právničkou KARBON INVEST toto jasné a jednoznačné ustanovení vyškrtnout. Nové znění tedy, jak jsem již řekl, napsala právnička KARBON INVEST, vynechala povinnost kupujícího zřídit bytové jednotky a díky tomu se oprávněné nároky horníků staly velmi těžce vymahatelné. Bakala totiž prodává byty po domech, nikoliv po bytových jednotkách.
V souvislosti s touto smlouvou považuji za nutné se zmínit i o dalších nepochopitelných skutečnostech, které doprovázely tvorbu této smlouvy. Podle usnesení vlády číslo 1127... Já moc křičím. Se omlouvám, zas mě někdo tady pokárá. Není tady paní Pekarová, dobré. Tak já se trošku ztlumím. Děkuji. Podle usnesení vlády číslo 1127... Já když se vzruším, tak to ze mě tak jako prýští.
Podle usnesení vlády číslo 1127 z 12. listopadu 2003 vláda souhlasila s exkluzivním jednáním s firmou KARBON INVEST. V tomto usnesení vlády bylo jasně stanoveno, že tato exkluzivita je stanovena na omezenou dobu, konkrétně do 12. února 2004. Předmětné usnesení vlády rovněž nařizovalo ministrovi financí v případě neúspěchu tohoto jednání připravit výběrové řízení. Toto usnesení vlády ministr Sobotka nerespektoval. Exkluzivní jednání s firmou KARBON INVEST pokračovala i po 12. únoru 2004 a byla zakončena až 15. září 2004, kdy vláda odsouhlasila smlouvu o prodeji akcií.
Velmi zarážející a podivné je také to, že vláda prostřednictvím svých zpravodajských služeb nevěděla o tom, že KARBON INVEST 31. května 2004 uzavřel smlouvu s Bakalovou firmou Charles Capital o prodeji akcií KARBON INVEST. Jak je možné, že to BIS nevěděla? Nebo to BIS věděla a záměrně tuto informaci tajila? V této souvislosti je velmi zajímavá skutečnost, že tehdejší pracovník BIS pan Procházka přišel v roce 2005 pracovat Bakalovi. Samozřejmě komisi zajímaly tyto závažný formace. Bohužel pan Procházka využil svého práva u naší komise nevypovídat, protože se obával případného trestního stíhání.
Skutečnost, že majitelé firmy KARBON INVEST v době jednání se státem uzavřeli smlouvu s Bakalovou firmou Charles Capital o prodej akcií KARBON INVEST, byla jednoznačným a zásadním porušením smlouvy o prodeji akcií státu. V bodu 5.3 této smlouvy se mimo jiné píše, cituji: Kupující dále prohlašuje a fondu zaručuje, že kupující si není vědom existence žádných dalších fondu nesdělených či nezpřístupněných informací, podkladů, skutečností či okolností, které by v případě, že by byly fondu sděleny, byly způsobilé ovlivnit rozhodnutí fondu prodat prodávané akcie. - Zatajení informace, že firma KARBON INVEST v průběhu vyjednávání s vládou uzavřela smlouvu s Bakalou, je jasným porušením smluvního ujednání a jednoznačným a zásadním důvodem k odstoupení od této smlouvy.
V bodě 6.3 se totiž mimo jiné uvádí: Fond je oprávněn odstoupit od této smlouvy, pokud se jakékoliv z prohlášení či záruk kupujícího obsažených v čl. 5 ukážou být v jakékoliv podstatném ohledu nepřesné, nepravdivé či zavádějící (nesroz.) fondu. - To je přece jasné a logické! Tak se ptám, proč následná vláda nereagovala? Proč nevyužila ustanovení tohoto bodu? To přece jasné a logické! A bohužel nikdo nám ve vyšetřovací komisi nebyl schopen na tyto otázky odpovědět.
Uvedené skutečnosti jednoznačně potvrzují fakt, že majitelé KARBON INVEST i pan Bakala jednali podvodně, a pokud mají naši občané věřit ve spravedlnost, nemůže jim být takové chování beztrestně tolerováno. Předseda ODS pan Fiala nedávno prohlásil, že naše občany již minulost spojená s privatizací nezajímá. Já s jeho názorem zásadně nesouhlasím. Zřejmě na rozdíl od pana profesora se setkávám s jinými občany. Mezi občany severní Moravy neznám jiný názor než ten, že Bakala je gauner, který okradl horníky o 46 tisíc bytů. Než přivedl firmu OKD do insolvence, vyvedl z OKD desítky miliard. Tyto peníze nejenže neinvestoval v regionu, ale kromě pár výjimek je neinvestoval ani v České republice. To, že společnost OKD skončila v rukou gaunera Bakaly, způsobilo v mém regionu nejen obrovské ekonomické, ale i morální škody, jejichž důsledky pociťujeme dodnes. Dle indexu měst vhodných pro život, který zpracovala firma Deloitte, je hornická Orlová na posledním, 206. místě. Karviná je 205., tj. na předposledním místě.
Bakala sice vystupoval jako filantrop, jeho mecenášství bylo ale z mého pohledu naprosto chladně vykalkulované. Bakalova podpora aktivit pana prezidenta Havla měla vytvářet dojem, že je to člověk stejných morálních kvalit, jakým byl pan prezident Havel. Opak byl ale pravdou. O tom svědčí případ pana Vejtasy, důchodce z Prahy, který už řadu let statečně bojuje s panem Bakalou ve věci Knihovny Václava Havla. Bakala totiž zakoupil objekt číslo 108 na Loretánském náměstí, ve kterém pan Vejtasa bydlí, a rozhodl se tam zřídit Knihovnu Václava Havla. Po koupi tohoto objektu nátlakem z tohoto domu vyhnal sedmnáct nájemnických rodin - všechny, kromě pana Vejtasy. Ten se nedal zastrašit a již řadu let bojuje za svá práva. Je to sice běh na dlouhou trať, ale jeho příklad ukazuje, že se dá bojovat i s takovýmto soupeřem, který má moc, peníze a obrovské konexe. Je to výzva pro nás všechny, kteří si myslí, že v případě bytů OKD už je vše ztraceno.***