(17.10 hodin)
(pokračuje Juránek)
To znamená, Matematika+ je dobře. Ale v průběhu těch časů, které zde jsou, je zapotřebí si říct, že musíme využít právě té kontinuity a i těch výsledků několika škol, protože i vysoké školy vědí, že když jim někdo přijde z určitého gymnázia, a já úmyslně nejmenuji ani to své vlastní, tak vědí, že studenti, kteří odtamtud přijdou, budou kvalitnější, protože už to mají dávno vyzkoušené. A já si troufnu říci, že jsou tedy tady gymnázia, která vlastně už dopředu říkají, a v průběhu celé své existence, co existují, prokazují, že ta matematika je naše česká cesta, která nám může pomoci zlepšit úroveň vyučování jako takového.
Tady nejde na prvním místě o to, jestli bude maturita povinná, nebo nepovinná. Tady jde o to, že já jsem se díky tomu spolu se svými spolužáky naučil systémovému myšlení. Pro mě je to obrovský dar. A kdyby se to týkalo jenom mé osoby, tak takových skvělých učitelů na školách a na každé škole jsou takoví, kteří to dokážou předat, a dokážou to předat celé třídě, ale my jsme to dostali všichni, protože... Jako skutečně když si vezmu jednoho svého spolužáka vedle druhého, a teď mohu mluvit i o těch, kteří přišli čtyři roky po mně, osm roků po mně, tak jsme se v tom světě, který je teď, neztratili.
A prosím vás, bez ohledu na to, jaká byla tehdy doba, jaká je doba teď, tak to gymnázium stále, tyto školy, tato gymnázia stále přinášejí to, co může přinést právě matematika. A já teď řeknu, můžeme založit naše školství na čemkoliv jiném. V Řecku to založili třeba na filozofii, že? Takže můžeme si říct - a já se teď vás zeptám: Můžeme si říct, že nahradíme matematiku filozofií? Já si na to odpovím: U nás ne. My jsme našli tu cestu k tomu přemýšlení, protože tady nejde na prvním místě o to, kolik budu mít těch znalostí z matematiky. Tady jde o to, abych se naučil takhle myslet ve všech předmětech, abych to dokázal převést do svého života. A já si pamatuji, že když s námi dělali tenkrát ten experiment, protože my jsme se jmenovali experiment a začínali jsme jako experimentální škola, tak nám vlastně ten systémový přístup zpřístupňovali skrze všechny předměty.
Já si pamatuji velmi živě na to, jak nám v zeměpise nepřišel učitel říct, jak to je s těmi monzuny. On se nás zeptal, a řekl: Pojďte teď přemýšlet společně, půjdeme přemýšlet, jak vlastně vznikají monzunové deště. A my jsme si všechno možné vymýšleli, až jsme došli k tomu, že je rozdíl teploty nad vodní plochou a nad zemí. Ale my jsme k tomu přišli! A protože takto k nám přistupovali ve všech předmětech, tak se tento experiment velmi výrazně zdařil. Ale já vám teď o něm říkám, protože existuje, že stále funguje, že to je třeba teď ta současná Matematika+ a že my musíme hledat ve školství právě to, co nám pomůže, abychom byli sami sebou. Abychom využili toho, co my máme v hlavách. Ne abychom si tam místo toho dávali něco jiného. A matematika není jenom něco k naučení. Matematika je způsob myšlení. A já si troufnu říct na základě toho experimentu, ke kterému došlo i na mé osobě, že je to způsob myšlení, který je nám blízký.
Jsem přesvědčen o tom, že když získáváme nějaké plusy ve školství, když ho získáváme na všech úrovních, tak ho získáváme proto, že stále existují kantoři, učitelé, že stále existují školy, a teď řeknu vysoké školy, které těchto lidí dokážou využít, že na základě toho pořád tu úroveň máme ve světě velmi vysokou. Koneckonců kdysi se zkusil experiment s tou matematikou už od první třídy. Většina z vás si to nemůže pamatovat. Ale tehdy se řeklo, tak zkusíme množinový systém. Zkusíme učit množiny. A v rámci těch množin je naučíme lépe přemýšlet. Protože to nebylo úplně dobře připraveno, tak se to nepodařilo a bylo to velmi těžké, byl to velký zásah. Ale byl to zase znovu určitý pokus, abychom využili matematiky k tomu, abychom posunuli vzdělanost jako takovou.
Já tady nechci mluvit o maturitě z matematiky. A řeknu zase jako lesák. Nic nemůže spadnout z nebe. Nemůžu ze dne na den rozhodnout, že maturita z matematiky bude, nebo nebude. A teď je otázka toho zvážení, a tam bych to viděl skutečně jako zvážení na té odborné úrovni, nebo alespoň ve výboru, aby se skutečně zvážilo, v jakém jsme stavu, protože zcela určitě nejsme ve stavu nula. A já jako lesák jsem zvyklý čekat dlouho. Máme v současné době tady kůrovce a já vám jako lesák říkám: No, pro mě je to jedno jediné. Já, protože se uvažuje vždycky v lesnictví nejméně na deset let, tak vám říkám, my to máme vyřešeno. Teď se bude deset roků sázet. A my to víme. A my víme, jak se má sázet, a když to necháte na lesnících a budete jim pomáhat a všichni budete sázet, no tak se dočkáme nějakého výsledku. Ale u těch stromů je to za mnoho desítek let. Ale u těch studentů to není z roku na rok.
Takže teď si musíme říct spíš u té maturity, a já jsem pro povinnou maturitu z matematiky jako způsob, který zavedeme do školství, tak je velmi důležité, abychom si řekli, v jakém jsme stavu a kolik na to potřebujeme přípravy, aby nám ti žáci vyrostli. Teď to říkám jako to podobenství s těmi lesy, které teď budeme sázet. Takže já vůbec nepochybuji o tom, že budeme matematiku sázet a že bychom ji měli sázet, ale chtěl bych vytvořit tu pozitivní atmosféru. A znovu se k tomu vracím. Nejdůležitější není, kdy bude povinná maturita z matematiky. Důležité je, jestli přijmeme tento způsob. A já jsem prosím měl příležitost v Jihomoravském kraji se šest roků věnovat školství. Není to málo, věřte mi. Mám i tu výhodu, že jsem z velkého kraje a že zároveň jsem mohl působit ve správních radách jak Masarykovy univerzity, tak Mendelovy univerzity, která je moje alma mater. A měl jsem tedy možnost řadu věcí posoudit a některé věci v rámci toho Jihomoravského kraje posunout.
Já vás ujišťuji, že musíme najít nějaký jednoticí prvek v rámci České republiky, který přesahuje rámec těch krajů. A já jsem se zatím nesetkal s žádným jiným než s tím, že zkusíme využít toho, jak může u nás matematika napomoci celkovému přemýšlení a celkové úrovni našich postupů. Prosím, abyste to vzali tak, že je to nabídka i do diskuze, protože já si myslím, že odborné věci se musí brát, jak tady řekl jeden z mých předřečníků, a probírat nejenom na tom výboru, ale i s těmi odborníky, kteří to dělají. Ale je tady jedna věc, že musí nastat rozhodnutí, kterou cestou jako Česká republika půjdeme. A já se tedy přimlouvám za to, abychom hledali, jak té matematiky využít, a abychom matematiku nebrali ani jako podmínku existence, ale také ani jako nepřítele. Abychom zkusili využít všeho, v čem nám ta matematika, ten způsob přemýšlení, abych to ještě jedno zdůraznil, může pomoci. Věřte mi, že je velká řada lidí, na kterých už byl experiment matematika vyzkoušen, a byl úspěšný i na těch, kteří v současné době jsou profesory dějepisu. A já budu velmi rád, když tento malý vzorek lidí, kteří to mají na sobě vyzkoušeno celoživotně, také promluví do toho přemýšlení o tom, jak dál.
Děkuji vám, že jste mě poslouchali, alespoň někteří, a prosím - řeknu tu větu, se kterou jsem začínal - prosím, berme matematiku jako příležitost. Děkuji vám.***