(11.10 hodin)
(pokračuje Bauer)
Kdo čekal nějaké revoluční změny v pracovním právu, jak tady v průběhu loňského roku byly avizovány, tak ten se určitě nedočká a samozřejmě otázkou je, jestli to je vůbec nutné, protože zákoník práce patří k normám, které změnami procházejí podle mého názoru až příliš často, a také jsem přesvědčen, že v pracovním právu potřebujeme více stabilitu a předvídatelnost než neustálé zásahy a pokusy o zlepšení, které se nakonec v praxi nesporně, podle mnoha zkušeností, míjejí účinkem.
Já tady nechci opakovat jednotlivé body návrhu, to už zde učinili moji předřečníci. Jednu věc ale musím kvitovat. Je vidět, že i na něčem se česká pravice může shodnout s levicí a s paní ministryní práce a sociálních věcí a jsou to už dneska několikrát zmíněné sdílené úvazky, které mohou být - mohou být - prospěšnou věcí, mohou zvýšit flexibilitu na trhu práce a usnadnit zejména rodičům malých dětí postupný návrat do pracovního života, ale také vůbec nemusí. To je i moje obava. Úspěch zakotveného konstruktu sdílených pracovních míst ale závisí opravdu na detailech, a proto bych velice vítal podrobnou diskusi v rámci výborů. A tady si dovolím vyslovit nemalou skepsi. Ono je totiž velmi snadné něco v dobrém úmyslu zakotvit do zákona, důležité ale je, zda zaměstnavatelé v praxi budou sdílená pracovní místa skutečně zřizovat a využívat. A já se obávám, že z hlediska motivace to, vážená paní ministryně prostřednictvím pana předsedajícího, nemáte úplně dobře - mám na mysli sdílené úvazky - promyšlené nebo domyšlené.
Na půdě výboru pro sociální politiku nás určitě čeká debata, zda je navrhovaná úprava dostačující, anebo je třeba ještě některé věci a praktické aspekty fungování sdílených pracovních míst doladit. To už jsem tady řekl. Já určitě nemluvím pouze za sebe, ale v zásadě tlumočím názor řady zaměstnavatelů, s nimiž jsem se za poslední měsíce setkal, a to nejenom u nás v jihočeském regionu, a to jejich stanovisko je jednoznačné. Ono strašně moc záleží, kdo vlastně ty návrhy zákonů píše, jestli to někdo dělá od stolu, jestli to dělají úředníci, jestli to dělají zástupci podniků nebo podnikatelů. A já mám někdy pocit, že některé věci, které se týkají podnikatelského prostředí, se píšou na ministerstvu a od stolu, aniž by někdy ti lidé věděli, jak vlastně reálné podnikání funguje.
Paní ministryně se v minulosti nechala slyšet, že zaměstnavatele by mohly motivovat např. dotace z Evropské unie, které by jim pokryly náklady spojené se zřizováním takových pracovních míst. Tady mohu říci jediné: motivaci naháněnou dotacemi ale v naší zemi podle mého názoru nepotřebujeme. Naším cílem by mělo být, aby zaměstnavatelé měli důvod zřizovat taková pracovní místa z vlastního rozhodnutí, a nikoliv účelově, protože na stole zrovna leží nějaké dotace.
Dámy a pánové, poslanecký klub Občanské demokratické strany propustí, nebo podpoří propuštění tohoto návrhu do druhého čtení. Já si myslím - je to otázka, jestli se na tuto novelu díváme spíše z pohledu zaměstnavatelů anebo z pohledu zaměstnanců, a proto je i na zvážení, jestli má být garančním výborem hospodářský výbor, anebo výbor pro sociální politiku. Já bych si skoro spíše myslel, že by to měl být hospodářský výbor, a proto, pane místopředsedo Poslanecké sněmovny, budu navrhovat, aby se garančním výborem stal hospodářský výbor, případně aby do hospodářského výboru tento návrh zákona nebo novely zákona byl přikázán.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji a nyní vystoupí paní poslankyně Aulická Jírovcová, připraví se pan poslanec Juříček. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Hana Aulická Jírovcová: Děkuji, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte, abych i já se vyjádřila k předloženému vládnímu zákonu. Musím vlastně i souhlasit s tím, že když se po každé otevře zákoník práce, tak opravdu to s sebou nese různé náměty, a byly tady řečeny i mými kolegy, kteří vlastně mají své poslanecké návrhy, ale možná to nese i takový strach ze všech těch dotčených oblastí v podobě sociálních partnerů, které tady byly zmíněny už při tom podpisu této novely.
Já bych se možná chtěla trošku zaměřit na tu oblast sdíleného pracovního místa, protože, jak už řekl můj kolega Stanislav Grospič, tak pro KSČM to nese mnoho otázek, a tak jak vnímáme praxi, musím říci, že tato část návrhu nenese žádné rysy v podobě znalosti praxe. Máme obavy, že víceméně sdílené pracovní místo, pokud bude takto přijato a jak je neseno v tomto návrhu, bude stejně nevyužíváno a víceméně zaměstnavatelé z logiky věci k tomu přistupovat prostě nebudou. Nedokážeme si vůbec představit, aby se dva zaměstnanci domlouvali na téměř jedné pracovní činnosti, a to v jakékoli sféře, ať už se budeme bavit o výrobní, anebo administrativní, anebo další. Ano, možná pár desítek pracovních míst nebo pracovních pozic by to mohlo přinést, ale já si myslím, že vcelku by to přinášelo opravdu úplně malé procento. Jsme přesvědčeni, jak funguje i dnešní praxe, že zkrácené pracovní úvazky nenesou, a vlastně ani zaměstnavatelé nechtějí, aby se dva zaměstnanci podíleli na jedné pracovní funkci nebo pozici, ale vždy zkrácený úvazek si prostě nese jednu tu pracovní pozici, resp. agendu anebo část třeba i nějaké výroby. A já jsem opravdu přesvědčena, že tento návrh vychází prostě z neznalosti. Ano, je to určitý námět, je možné o tom diskutovat, jak jsou v současné podobě umožněny zkrácené úvazky nebo jak je možné dál rozšířit tuto možnost, protože vnímáme, a bylo tady řečeno, že i flexibilita rodičovské dovolené je často vnímána a rodiče často chtějí, ať už maminka, nebo tatínek, pracovat na zkrácené úvazky, a umožnit tak tu flexibilitu a sladění toho rodinného života. Každopádně jsem přesvědčena, že sdílené pracovní místo, tak jak je navrženo v této novele, není úplně ta správná cesta.
Možná bych se zmínila i o návrhu, který tady zmínil kolega Kaňkovský vaším prostřednictvím, který má více částí. Každopádně bych se asi vrátila k tomu tématu, kdy vlastně by měl zaměstnavatel do půl roku umožnit té mamince většinou, aby se po zkráceném úvazku na rodičovské dovolené mohla vrátit na plný úvazek. No, jsem přesvědčena, že tímto návrhem dojde k tomu, že zaměstnavatelé nebudou přistupovat k tomu, aby zkrácené úvazky vůbec umožňovali, protože pro zaměstnavatele je to v současné době opravdu velký problém víceméně řešit to tím vaším návrhem v praxi. Já jsem přesvědčena, že naopak to, že umožní zkrácený pracovní úvazek těm rodičům, tak řeší nějakou situaci v té společnosti, chce vyjít té mamince (vstříc), a pokud s ní bude počítat i nadále, tak to pak není problém. Ale nařizovat to, víceméně zvýhodňovat, tak si myslím, že opravdu to není správná cesta.
Nelíbí se nám také snaha - já myslím, že to zmiňovala kolegyně Pekarová Adamová - snižování odvodů na zdravotním a sociálním pojištění. Myslím, že paní ministryně Maláčová by tady mohla hovořit o tom, jak se baví na komisi pro spravedlivé důchody o výdajové, ale samozřejmě především příjmové stránce, o budoucnosti důchodů a pohledu jako celku. A ta příjmová stránka je asi z těch hlavních faktorů, které by nás měly zajímat, a v současné době, ale samozřejmě i pro budoucnost toho průběžného systému si nedovedeme představit, že bychom snižovali odvody jak především na tom sociálním pojištění, ale i samozřejmě na zdravotním pojištění, a zde by měl být asi razantní i pan ministr zdravotnictví, který tuto oblast má na starosti. Jsem přesvědčena, že bychom tuto část příjmů měli řešit někde zcela jinde, ale to už je samozřejmě na té další dohodě.
Nás by také jako KSČM zajímal i ten náš návrh, který tady máme, pět týdnů dovolené, a který samozřejmě vnímáme, že je hodně kontroverzní pro některé kolegy v Poslanecké sněmovně, ale samozřejmě i venku. Já jsem přesvědčena - a tak jak tady bylo řečeno, tento návrh neřeší vlastně to prodloužení o těch pět dnů nebo to navýšení, ale řeší ten výpočet - že těch pět týdnů dovolené, ten náš návrh, si zaslouží i to, aby i v rámci této vládní novely byl možná diskutován, nehledě na to, že se mi vůbec nelíbí i ta pozice - a teď nevím, kdo to deklaroval, někdo z Ministerstva práce a sociálních věcí - že je potřeba, aby se zaměstnancům vysvětlila nová metoda výpočtu dovolené na základě odpracovaných hodin zaměstnanci, kteří mají na starosti personální nebo účetní oddělení. Jsem přesvědčena, že tímto způsobem by asi ministerstvo nemělo až tak jít touto cestou. Myslím, že cesta, která je navrhována, by měla být opravdu dána tak, aby byla pochopena, a naopak těm zaměstnavatelům potom nevytvářela ten chaos a vůbec tu nechuť k pozici nepochopení zaměstnanců. ***