(12.00 hodin)
(pokračuje Šabatová)
Někdy je dobré se bez emocí ohlédnout a podívat se na roli a užitečnost instituce, a to nejen prizmatem toho, kdo je v jejím čele, ale co ve skutečnosti dělá, jak nejen ombudsman jako jednotlivec, ale především tým právníků kanceláře jako celek pomáhá lidem. Jenom za dobu mého mandátu kancelář prověřila desítky tisíc stížností. A dnes - uvědomte si ten paradox - se mluví o dvou z nich. O šátcích a pronájmech bytů Romům. Ostatní jako by neexistovaly. Dalším paradoxem je, že v obou těchto případech, v nichž se dotčené osoby samy později soudně bránily u nezávislých soudů, uspěly.
Za tři týdny budete volit mého nástupce. Chci vás poprosit, nenechte se zmást líbivými řečmi. Byla bych ráda, abyste zvolili toho, kdo bude pravdivě, poctivě a statečně vykládat právo ve prospěch všech, kdo se na něj obrátí, a těch, které má chránit z povahy zákona. To neznamená, že vždy dospěje k tomu, že má stěžovatel pravdu. Ale pokud je v právu, měl by se ho ombudsman zastat, i když za to nesklidí potlesk na otevřené scéně.
Já vám děkuji, že jste mě vyslechli. Děkuji moc. (Potlesk.) A přeji vám dobré jednání v budoucnosti.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak, přeji hezké poledne. A já tedy dodám, že zprávu projednal petiční výbor. Usnesení bylo doručeno jako sněmovní tisk 444/1. Prosím zpravodajku petičního výboru poslankyni Helenu Válkovou, aby nás o jednání ve výboru informovala a přednesla návrh usnesení Poslanecké sněmovny. Prosím.
Poslankyně Helena Válková: Tak tady musím, pane místopředsedo, upozornit na takový lehký technický problém. Já vám ho přednesu. Nicméně my jsme ho - a z toho bude zřejmé, proč je to technický problém - jako členové petičního výboru přijali skutečně pod č. 108 na své 19. schůzi 30. dubna 2019, kdy jsme doporučili toto usnesení Poslanecké sněmovně, a nenapadlo nás tenkrát, že se bude projednávat prakticky až za tři čtvrtě roku. Takže já ho teď přečtu. Legislativa Poslanecké sněmovny potom sama zváží, jak se s ním vyrovná. Jde tam samozřejmě o termín, který jsme schválili pro vládu, která se má zabývat těmi legislativními podněty a která má Poslanecké sněmovně předložit potom zprávu o jejich využití.
Takže navrhujeme toto usnesení, petiční výbor.
Poslanecká sněmovna Parlamentu
I. bere na vědomí Souhrnnou zprávu o činnosti veřejného ochránce práv za rok 2018 dle sněmovního tisku 444;
II. upozorňuje vládu na význam a potřebu řešit nedostatky zjištěné veřejnou ochránkyní práv;
III. žádá vládu, aby se zabývala legislativními podněty uvedenými v první kapitole doporučení Poslanecké sněmovny, str. 8 až 15, a aby předložila Poslanecké sněmovně do 30. 9. 2019 zprávu o využití těchto podnětů jejich zařazením do svého legislativního plánu.
Já jsem byla pověřena tím, abych toto usnesení předložila vám, a požádala tedy o jeho schválení. Po konzultaci s legislativou tak činím, protože takové usnesení bylo schváleno. Upozorňuji, že jde o nesplnitelný termín pro vládu do 30. 9. 2019 s tím, že i sama bych to definovala jako legislativně technický nedostatek. A s ohledem na standardní dobu, která je pro takovéto případy zpracování těch legislativních úprav pro správu, jak reagovala, jak využila ty podněty vláda v rámci jednotlivých rezortů, tak se vždycky ukládá tak zhruba tři měsíce až šest měsíců v závislosti i na charakteru těch legislativních podnětů. Takže dávám v úvahu, zda potom v rámci legislativně technických úprav by bylo možné ten termín změnit na termín 30. dubna 2020. Děkuji, pane místopředsedo.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: A já zahajuji všeobecnou rozpravu a nechám se vystřídat. Děkuji.
Předseda PSP Radek Vondráček: S přednostním právem pan místopředseda Okamura.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Vážené dámy a pánové, hnutí SPD nepodpoří zprávu o činnosti veřejného ochránce práv, tedy tzv. ombudsmana, za rok 2018, jelikož úřad pod vedením paní Šabatové neplní úlohu. A jelikož už konečně končí šestileté funkční období paní Šabatové, tak to vezmu trochu šířeji.
Úřad sám o sobě je nehledě na vedení velmi potřebný institut, protože domoci se práv a spravedlnosti je pro stále více občanů v naší zemi nemožné. A úřad ombudsmana, tak jak byl původně plánován, měl právě hájit ty obyčejné, normální občany, ty pracující slušné lidi právě proti té zvůli úřadů a proti dalším různým nemorálním věcem, které se dějí ve státní správě, a měla to být ta instance, ke které se mohli ti zoufalí občané, ti slušní a řádní, obrátit, a měla je chránit.
To, že v České republice nefunguje vymahatelná spravedlnost, je smutný fakt. Je ale nezpochybnitelný a prokazatelný tisícovkami konkrétních příkladů nebetyčné úřední, policejní nebo justiční zvůle. Ne vše z této oblasti spadá do působnosti tohoto úřadu. Ale za každého potřebného člověka, kterému se dostane pomoci proti nějaké zvůli, patří komukoli, i tomuto úřadu, dík. Takže kdyby úřad fungoval, tak jak má, to znamená chránil práva těch normálních, slušných, obyčejných, pracujících lidí, tak by to bylo v pořádku. Ale to, co je pro nás zcela nepřijatelné, je filozofie paní ombudsmanky Šabatové, která si to od počátku popletla a je především ochránkyní práv menšin, nepřizpůsobivých a islámského zahalování na školách.
Ano, každá demokracie musí chránit menšiny, ale nikdy to nesmí být na úkor většiny. My v SPD si myslíme, že ochrana práv spočívá ve vymáhání rovnosti všech. Nikoli nerovnosti. Ukázkovým příkladem je jak samotné konání a činy paní ombudsmanky v některých medializovaných kauzách, tak i legislativní návrhy jejího úřadu. V námi projednávané zprávě to je například snaha o výjimku pro cizince, resp. změnu podmínek u zkoušek z českého jazyka pro žáky a žákyně s odlišným mateřským jazykem. Jinými slovy, cizinci by měli mít z češtiny jedničku za znalosti, za které by Čech dostal trojku. Měli bychom paní ombudsmance opakovat, že diskriminace je špatná a že i pozitivní diskriminace je diskriminace. A v tomto případě je poškozena většina těch, kteří za stejné dovednosti dostanou horší hodnocení jen proto, že jsou Češi.
V minulosti paní ombudsmanka navrhovala změny ohledně posuzování diskriminace s tím, že diskriminací je i odmítnutí služeb, bydlení atd. I toto zdánlivě antidiskriminační opatření je ale ve skutečnosti diskriminace. Tím, že majiteli bytu zakáže paní Šabatová vybírat podle vlastních kritérií mezi nájemci, tím diskriminuje vlastníky nemovitostí. A přeci je jen právo majitele bytu pronajmout ho tomu, komu důvěřuje nejvíc. A to je výš než právo kohokoliv na cizí byt, které popravdě vůbec neexistuje. ***