(17.40 hodin)
(pokračuje Skopeček)
Takže já samozřejmě souhlasím s tím, že to je zákon, který se dotkne střední třídy. To, že tady budou přísnější limity, to znamená, že si lidé nesáhnou na nějaký vysoký podíl hypotéky k ceně té nemovitosti, že budou limitováni svým příjmem, to samozřejmě znamená, že tyto lidi odsouváme z možnosti pořídit si vlastní bydlení a více ten hypoteční trh otevíráme lidem, kteří si kupují nemovitosti jako další investici. Mají nemovitosti, vidí, že ceny nemovitostí v Praze rostou, mají dostatek finančních prostředků, vědí, že cena peněz je nízká, tak si od té banky půjčí, protože vědí, že ty ceny bytů, jejich cena poroste rychleji, a takto vydělávají, což samozřejmě dál komplikuje situaci pro ty lidi, kteří takový dostatek kapitálu nemají, normální rodiny, začínající páry, střední třída - prostě tímto opatřením jí zavřeme dveře k vlastnímu bydlení a o to více otevíráme dveře pro ty, kteří si nemovitosti kupují jako investici a kupují si pátý, šestý, sedmý, desátý byt, jak chcete.
Zároveň si nemyslím, že to je nějaké sociální opatření, které by chránilo tu skupinu obyvatel, která je riziková. Protože co takový člověk udělá, když přijde do banky a banka mu neposkytne 80procentní hypotéku, ale jenom 70procentní nebo 60procentní? Co takový člověk udělá? Půjčí si u té banky, která je regulována, která má svůj risk management, zkoumá bonitu toho klienta, rozhoduje se sama, jestli mu půjčí, nebo nikoli. A tomuto člověku, ať by její risk management vyhodnotil, že ještě má šanci mu půjčit, že to pro ni není tak velké riziko, tak z důvodu nějakého regulatorního opatření ze strany ČNB půjčit nebude moci, půjčí mu jenom část. Co ten klient udělá? Klient půjde za nebankovním subjektem, půjde si půjčit peníze někam jinam, a ten nebankovní subjekt samozřejmě může poskytovat ty peníze za mnohem horších úrokových podmínek, za mnohem horších smluvních podmínek. A to riziko takového člověka, že spadne do exekuce, že se ocitne na nějaké hraně, bude samozřejmě větší než ve chvíli, kdy by měl půjčeno pouze ze strany standardní banky, která si umí poradit i ve chvíli, kdy ten klient se dostává do potíží. A pokud s ní standardně komunikuje, tak dokážou i nějaké nepříznivé období překlenout. U těch nebankovních subjektů už to bude samozřejmě pro toho klienta v nesnázích mnohem horší.
Čili dámy a pánové, já vás prosím o to - já nevím, jestli to už udělal kolega Martínek přede mnou, pokud ne, tak já dávám návrh na zamítnutí zákona v prvním čtení, protože si zkrátka nepřeji, abychom v ČR jednou viděli rozjeté rotačky peněz a kvantitativní uvolňování. A nepřeji si, abychom zamezovali střední třídě v přístupu k hypotékám a vyháněli ji k nějakým spekulantům a nebankovním subjektům, kde si budou půjčovat za mnohem horší peníze, a může to způsobit daleko horší sociálně-ekonomickou situaci. Tento zákon není dobrý, nepotřebujeme ho a prosím vás, abyste ho nepodpořili. (Potlesk ze strany poslanců ODS.)
Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. Dobrý podvečer, vážené kolegyně, vážení kolegové. S faktickou poznámkou je přihlášen pan poslanec Václav Votava. A než dojde k mikrofonu, přečtu dvě omluvy. První je paní poslankyně Jana Pastuchová, omlouvá se dnes od 18 hodin do konce jednacího dne z pracovních důvodů, a pan poslanec Marek Výborný dnes od 17.45 hodin do konce dnešního jednání z rodinných důvodů.
Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Václav Votava: Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo. Kolegyně, kolegové, já na rozdíl od pana kolegy Skopečka, i když mu rozumím, nebudu hlasovat pro zamítnutí. Já si rád ještě vyslechnu debatu, která bude tedy na rozpočtovém výboru, to v každém případě. Nicméně já jsem i minulé volební období byl kritikem tohoto návrhu zákona, především co se týká regulace - abych neřekl možná brutální, ale tvrdé, tvrdé regulace hypotečních úvěrů. A byl jsem rád, že tehdy to spadlo pod stůl. A je třeba říci, že to šlo skrz všechny politické strany, které byly zastoupeny ve Sněmovně.
Samozřejmě chápu, nebo mohu chápat argumenty ČNB. Já bych vůbec neříkal nebo nemluvil o nějakém zvyšování pravomocí. Ono někdy ty pravomoce je třeba zvýšit, pokud to má nějaký význam. Nicméně v tomto případě, v případě hypotečních úvěrů, si myslím, že to vůbec není namístě. Banky dnes mají doporučení, jak se mají chovat při přidělování hypoték. Já si myslím, že je naprosto dostatečné, aby to zůstalo tak a aby se to nedostávalo přímo jako zákonná úprava. Já si myslím, že z těch bank děláme dokonce takové nesvéprávné subjekty. Pan kolega Skopeček to řekl: banky jsou zdravé v ČR. A takové to kdyby, kdyby. Kdyby, nebyly by ryby, že jo? Takže banky procházejí zátěžovými testy. Ta regulace bank u nás je myslím dostatečná. Přijali jsme zákon o spotřebitelském úvěru, který (čas!) - já to jenom dopovím, pane místopředsedo - který (čas!) jasně říká, jak banky mají postupovat při přidělování úvěru, co všechno mají prověřovat. (Já se omlouvám, ale čas.) Takže beru to naprosto za nadbytečné, to, co je v zákonu, co se týká regulace.
Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Já bych poprosil, abychom dodržovali čas pro faktickou poznámku. A platí to pro úplně každého v tomto jednacím sále. K rozpravě je přihlášen pan poslanec Patrik Nacher.
Poslanec Patrik Nacher: Dámy a pánové, pane guvernére, vážená paní ministryně, pěkný podvečer. Já si také dovolím pár poznámek v duchu toho, o čem jsme se bavili na podvýboru pro bankovnictví v této věci, a bude se to týkat zejména té části pravomocí v oblasti hypoték.
Na začátku pár pozitivních věcí. Jednak kvituji tedy ten posun a to zjemnění podmínek u žadatelů do 35 let. Stejně tak jako rozumím tomu principu, že jde o prevenci a že je potřeba, že se tady nebavíme o situaci, která je v této chvíli, kdy máme nejnižší nezaměstnanost, ekonomický růst, rostou platy i důchody a podobně, ale že ta situace samozřejmě tady nebude navždycky a ta situace se může zhoršit.
Nicméně zároveň bych tady chtěl vznést několik dotazů, zejména tedy na pana guvernéra, abych to jaksi lépe pochopil. Protože za mě se, podle mě, v určitých částech zaměňuje následek za příčinu.
Za prvé, pozice ČR obecně dlouhodobě i v této chvíli. U nás fungují banky konzervativně. Fungovaly tak i před přijetím zákona o spotřebitelském úvěru k 1. prosinci 2016 a fungují tak i v této chvíli. Budiž takovým důkazem, protože jsme byli jedna z mála zemí, která nedala ani korunu do ozdravení bank po finanční krizi v roce 2008. Dále, zisky bank v ČR jsou rekordní, jsou mnohem vyšší než u jejich matek, a to - a to já tady velmi kvituji - i při poklesu výnosu z bankovních poplatků. Když to porovnám s rokem 2012, tak ten pokles je neuvěřitelných šest nebo sedm miliard, a i přesto ty banky jsou zdravé, fungují, mají rekordní zisk.
Jak již bylo řečeno, ten default klientů u hypotečních úvěrů je někde kolem 1,4 %, takže jsme na tom dvakrát lépe, než je průměr EU. Nevím, možná si myslím, že jsme na tom skoro nejlépe tedy z celé EU. To je ten kontext řekněme bankovně ekonomický.
Kontext obecně principu vztahu ČNB a bank, o tom už mluvil tady kolega Skopeček, tak já to nebudu protahovat. Bavíme se tady o kultivovaném prostředí, kde i pouhé doporučení banky ve svém vlastním zájmu, protože to je velmi regulovaná oblast, dodržují.
To znamená, že v této chvíli bych si dovolil položit první dotaz, jestli to doporučení nestačí, jestli tedy jsou banky nebo finanční instituce, které jdou i nad rámec toho doporučení, které dnes ČNB v této věci má. ***