Čtvrtek 13. února 2020, stenozáznam části projednávání bodu pořadu schůze

Předcházející část projednávání bodu pořadu schůze

 

(pokračuje Tomáš Hanzel)

291.
Odpovědi členů vlády na písemné interpelace

Na pořad jednání 40. schůze Poslanecké sněmovny bylo předloženo celkem 33 odpovědí na vznesené interpelace, s nimiž poslanci nebyli spokojeni, a z toho důvodu požádali o zařazení na pořad schůze Poslanecké sněmovny. Pro dnešek nám zbývá projednat ještě 25 odpovědí na písemné interpelace.

Upozorňuji všechny poslance na ustanovení § 112 odst. 6 jednací řádu Poslanecké sněmovny, které zní: Není-li interpelující poslanec na schůzi Sněmovny přítomen, nekoná se o odpovědi na jeho interpelaci rozprava a Sněmovna k ní nezaujme stanovisko ani o ní dále nejedná.

A nyní přistoupíme k projednávání odpovědí na písemné interpelace. První je interpelace na prvního místopředsedu vlády a ministra vnitra Jana Hamáčka. Odpověděl na interpelaci poslance Zdeňka Ondráčka ve věci údajného prodeje lázeňského domu Mercur v Mariánských Lázních. Interpelace se spolu s odpovědí předkládá jako sněmovní tisk 611. Projednávání této odpovědi bylo přerušeno do přítomnosti prvního místopředsedy vlády a ministra vnitra Jana Hamáčka. Jelikož pan ministr vnitra Jan Hamáček je omluven do 10 hodin, v tuto chvíli není přítomen na projednávání této předmětné interpelace, jeho interpelace se přerušuje opět do jeho přítomnosti.

Další interpelace je interpelace na předsedu vlády. Předseda vlády Andrej Babiš odpověděl na interpelaci poslance Miroslava Grebeníčka ve věci kroků a opatření, kterými předseda vlády a vláda dosud reagovali a které kabinet připravuje v souvislosti s usnesením Poslanecké sněmovny ze dne 6. června 2019, kterým Sněmovna požádala vládu, aby navrhla účinnou změnu trestněprávních předpisů tak, aby bylo možné zločiny způsobené při privatizaci dále stíhat a potrestat, aby nedošlo k jejich promlčení, včetně posouzení, zda nedošlo v určitém období k situaci, kdy promlčecí doba ani nemohla běžet. Interpelace se spolu s odpovědí předkládá jako sněmovní tisk 659. Projednávání této odpovědi bylo přerušeno do přítomnosti předsedy vlády Andreje Babiše. Jelikož pan předseda vlády Andrej Babiš není přítomen a je řádně omluven, odkládá se tato interpelace opět do jeho přítomnosti. (O slovo se hlásí poslanec Grebeníček.) Pan poslanec Grebeníček. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Miroslav Grebeníček: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, ano, je to tak, přijali jsme usnesení, v němž se skutečně praví, že v případě, že nebude premiér přítomen, bude přerušena moje interpelace. Já bych vás chtěl požádat o revokaci tohoto usnesení vzhledem k tomu, že premiér je exponovaný na mnoha partiích, takže bychom to třeba projednali bez jeho přítomnosti. Pokud ovšem rozhodnete v hlasování.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Dobrá, já nechám o tomto vašem návrhu hlasovat, svolám poslance. Myslím si, že počet je ustálen, tudíž budeme hlasovat o revokaci usnesení interpelace na předsedu vlády vznesenou panem poslancem Miroslavem Grebeníčkem, že tuto interpelaci můžeme projednat i bez přítomnosti předsedy vlády České republiky.

Zahájil jsem hlasování a ptám se, kdo je pro. Kdo je proti?

Hlasování pořadové číslo 309. Přihlášeno je 90 poslankyň a poslanců, pro 55, proti nikdo, zdrželo se 35. Návrh byl přijat.

 

Zahajuji tedy rozpravu k této interpelaci. Přihlášen je pan poslanec Grebeníček. Prosím máte slovo.

 

Poslanec Miroslav Grebeníček: Děkuji, pane předsedající. Není to tak dávno, co jsem na 35. schůzi Poslanecké sněmovny do programu navrhl zařazení nového bodu s názvem Průběžná zpráva předsedy vlády o krocích a dosud přijatých či připravovaných opatřeních vlády k plnění usnesení Poslanecké sněmovny o zločinech privatizace. Připomněl jsem, že vláda byla k aktivitě vyzvána na 30. schůzi dne 6. června 2019, kdy Sněmovna přijala zmíněné usnesení založené na východisku, v němž Poslanecká sněmovna konstatovala, že v letech 1992 až 2005 došlo při privatizaci majetku státu k velké řadě excesů, chyb i zločinů, které způsobily České republice a jejím občanům škody na majetku v řádech stovek miliard korun a které vlády České republiky dosud nedořešily a jejich následky neodstranily. Sněmovna v tomto usnesení také vládu požádala o legislativní aktivity, tedy i o to, aby vláda navrhla účinnou změnu trestněprávních předpisů tak, aby bylo možné zločiny způsobené při privatizaci dále stíhat a potrestat, aby nedošlo k jejich promlčení, včetně posouzení, zda nedošlo v určitém období k situacím, kdy promlčecí doba ani nemohla běžet.

Dámy a pánové, s návrhem na zařazení této problematiky do programu naší 35. schůze jsem však neuspěl, což mě do jistě míry překvapilo. Mimo jiné i proto, že od přijetí usnesení Sněmovny uplynulo již půl roku, tedy dost dlouhá doba na to, abychom mohli obdržet od předsedy vlády informaci, jak se on a vláda vyrovnávají s požadavkem Poslanecké sněmovny a zda nedochází v případě tak závažné záležitosti k průtahům, nebo dokonce k úmyslnému blokování toho, o co Sněmovna vládu požádala. Právě uvedené skutečnosti mě pak vedly k rozhodnutí oslovit předsedu vlády prostřednictvím písemné interpelace. Od premiéra jsem obdržel, jak je z jeho odpovědi zřejmé, sdělení, že vláda de facto na usnesení Poslanecké sněmovny nijak nereaguje a že nedělá a nebude v této záležitosti dělat vůbec nic, a to s argumenty víc než vyhýbavými. Takovou rezignaci, nebo dokonce rezistenci premiéra a vlády považuji za zcela nepřijatelnou.

Troufám si tvrdit, že republika, její občané, kteří cestou privatizačních zločinů a hrubých pochybení konkrétních vysokých státních úředníků utrpěli škody v řádu stovek miliard korun, očekávají od kabinetu, který se zaklíná tím, že chce hájit jejich zájmy, něco zcela jiného než fráze a pochybná tvrzení o tom, že žádná legislativní aktivita prý není možná či vhodná. A nejde jen o případy, kdy privatizované podniky a státní majetek nebyly zaplaceny. Škála zločinů a podvodů, kterými byl vyváděn majetek státu a prostředky podniků na pochybné nabyvatele a konta, je daleko, daleko, širší. V některých případech je to už bezmála třicet let, co byli občané a stát podváděni a okradeni podivnými privatizátory a nedbalými či zkorumpovanými úředníky. Z těch podvodů a krádeží vyrostla část takzvané nové elity. Vyrostl ale také a upevnil se korupční styl vládnutí a systém politické a ekonomické korupce. Vznikly úzké vazby mezi konkrétními stranami a jejich kmotry a sponzory.

Právě politická korupce, kmotrovské vazby a podivné sponzorské aféry mohou být jedním z vysvětlení pro skutečnost, že minulé vlády v tomto korupčním systému neudělaly takřka nic pro to, aby byla potřebná účinná legislativní opatření a aby stát začal včas důsledně postihovat velkou hospodářskou kriminalitu včetně privatizačních podvodů. V některých případech byla justice tváří v tvář privatizačním zločinům, podvodům a krádežím státního, obecního i soukromého majetku téměř bezmocná. V mnoha případech ale - a je to veřejným tajemstvím - tehdejší vlády nehájily občany a zájmy republiky. Parlamentní většina přijímala děravé zákony, které privatizační zločiny a jinou velkou hospodářskou kriminalitu umožňovaly. A je více než pravděpodobné, že policie a státní zástupci selhávali. Lze se jen dohadovat, kdy šlo o slepotu a selhání prý z dobrých důvodů a kdy jen o existenční strach z postihu za to, že by se odvážili dobře konat svou práci. V mnoha případech tak právě pod tlakem politiky a nejrůznějších kmotrů a sponzorů stát selhával. Vznikl stav, kdy justice, policie a státní zastupitelství měly strach konat ve prospěch práva a šetřit a postihovat zločince a jejich pomocníky a příznivce usazené v úřadech.

Dovolím si proto připomenout, že demokracie není svoboda vyvolených do libosti okrádat republiku a občany a že současná beztrestnost privatizačních zlodějů, korupčníků a podvodníků je zjevným popřením demokracie. Šetření zmíněných zločinů je tedy požadavkem spravedlivým a plně demokratickým. Papaláši a spekulanti, kteří z podvodů a zločinů těžili a mají prospěch, jsou ekonomicky, politicky i mediálně činní. Žvaní o ohrožení demokracie a zvedají klacek mediálních kampaní, kterým tlučou po hlavě podvedené a okradené občany a každého nepohodlného, kdo zvedne hlas.

Dámy a pánové, nedávno jsem si prostudoval odpověď premiéra Babiše na ústní interpelaci poslance Jiřího Valenty, z níž si dovolím nyní citovat: Kuponka, krádež století, 600 mld., tunelování bank a jejich následná sanace 338 mld., lehké topné oleje 100 mld., privatizační fondy 50 mld. Dva tisíce miliard pryč, v dnešních cenách 5 tisíc miliard. Současně předseda vlády uvedl, že to byla otázka vůle, jestli chtěl někdo vyšetřovat. Před námi to byla jedna parta. Někdo nám rozvrátil hospodářství. Tolik premiér Babiš. Z jeho vyjádření je zřejmé, že Andreji Babišovi nechybí povědomí o tom, že Česká republika a většina českých občanů byla okradena tunelováním a podvody v neuvěřitelném rozsahu, měřeno v dnešních cenách o několik bilionů korun.

S premiérem mohu rovněž souhlasit v tom, že beztrestnost pachatelů a nevymahatelnost ukradených financí a majetku státu souvisí s tím, že zde vládla parta, která neměla zájem na tom, aby se zločiny privatizace prověřily a aby ukradené prostředky byly státu a občanům vráceny. Jistě, když se na místo činu přijde pozdě, stopy již bývají zaváté a peníze bývají převedené na zahraniční konta. Ne vždy se podaří takový husarský kousek jako zablokování 12 miliard z privatizace Mostecké uhelné na švýcarských účtech. Přitom jen špatné úvěry Investiční a poštovní banky, která v roce 2000 skončila v nucené správě, dosáhly 170 mld. korun. Tunelovaly se nejen banky a fondy, ale i privatizované firmy, státem ovládané společnosti, státní podniky, státem nepřímo dotované firmy a pozadu nezůstaly ani městy ovládané firmy. Všichni sice nekradli, ale téměř všem, kteří škody státu způsobili, se jejich hříchy odpouštěly. Podle zprávy NKÚ z listopadu 2003 se škody vzniklé státu tehdy vymáhaly jen ve 0,4 % případů, což představovalo jedno vymáhání na 250 kauz.

Zasvěcení tvrdí, že hlavní díl politické odpovědnosti za ztráty při privatizaci prý nese nejen Občanská demokratická strana, ale i některá další politická uskupení. Není prý divu, že právě ODS byla při hlasování o zločinech privatizace proti přijatému usnesení a ti ostatní se jen zdrželi hlasování. Ano, proti přijetí účinných opatření a proti účinnému šetření i proti důslednému vymáhání náhrady škod a proti objasnění odpovědnosti konkrétních osob se stavějí konkrétní politické strany a skupiny.

Otevřeně také prohlašuji, že jsem od Andreje Babiše očekával něco jiného než rezignaci nebo rezistenci vůči usnesení Poslanecké sněmovny. A tak se jej na dálku alespoň zeptám, a určitě se s mým vystoupením seznámí: mám vašemu postoji rozumět tak, pane premiére, že k těm, co nemají zájem na účinném šetření a postihu privatizačních zločinů a podvodů, patří nejen ti, kdo nepodpořili usnesení Poslanecké sněmovny, ale i současná vláda v čele s premiérem a odpovědnou ministryní spravedlnosti?

A ještě dvě závěrečné poznámky. Ne, skutečně nerozumím skandálnímu postoji úředníků Ministerstva spravedlnosti, na které se premiér nedávno odkazoval a kteří mají pocit, že privatizační zločiny, všechny ty gigantické podvody a tunely, údajně nedosahují takové závažnosti, aby bylo opodstatněné jejich zařazení do kategorie nepromlčitelných trestných činů. Ti stejní, kteří si hrají na nepromlčitelnost údajných práv a majetkových nároků zrádců republiky, nacistů a kolaborantů postižených dekrety prezidenta republiky Beneše, které schválilo i Národní shromáždění, ti stejní dnes občanům namlouvají, že prý s tunelováním bank, kampeliček, podniků a fondů včetně OKD se máme smířit, protože údajně se nedá nic dělat. Prý jsou tyto zločiny proti republice a občanům promlčeny.

Dámy a pánové, navíc prý nejde o vraždy, které jsou promlčeny po 30 letech, a v případě nepromlčitelnosti privatizačních zločinů by tak údajně došlo k preferenci hospodářského státního zájmu nad zájmem na ochranu lidského života.

Co k tomu dodat? Snad jenom to, že z mé strany jaksi už je to vše. Snad mě pochopí nejen premiér Andrej Babiš, ale i Muž z Ria, Blbec z Xenemünde či Pepa z Hongkongu.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Já vám děkuji. Do rozpravy jsou přihlášeni poslanci Valenta a pan místopředseda Filip. Já přečtu omluvu, než dám slovo panu poslanci Valentovi. Paní poslankyně Gajdůšková se omlouvá z dnešního dopoledního jednání, a to do 10 hodin z pracovních důvodů, pan poslanec Radek Koten dnes od 9.30 do 12 hodin z pracovních důvodů, pan poslanec Marek Benda do 11 hodin z pracovních důvodů, pan předseda Vondráček, tu omluvu jsem už četl, dnes, a to z pracovních důvodů, paní poslankyně Golasowská do 12 hodin z pracovních důvodů, paní poslankyně Matušovská dnes, na celý jednací den, z osobních důvodů a pan poslanec Jan Pošvář od 9 do 9.20 hodin z osobních důvodů.

Prosím pana poslance Valentu, aby se ujal slova.

 

Poslanec Jiří Valenta: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi jistým způsobem navázat na kolegu Grebeníčka a připomenout naší vládě prostřednictvím nyní interpelovaného jejího, přestože nepřítomného, předsedy některé další skutečnosti, které by měly napomoci nastartování procesu katarze naší společnosti z doby, kdy se státní majetek kradl ve velkém za tichého souhlasu, či dokonce za aktivní spolupráce některých významných politiků.

Na úvod je nutno objektivně přiznat, že alespoň některé zlodějny, v dnešním vychytralém žargonu obhájců privatizace daň za demokratizaci společnosti, se dostaly až před soud. K těm nejkřiklavějším případům patří prodej Unipetrolu, OKD, Mostecké uhelné společnosti nebo Rakony. Opakovaná privatizace Unipetrolu, od roku 2005 součásti polské PKN Orlen, se dostala před soud i před vyšetřovací komise českého a polského parlamentu. Ale těch případů, které se dostaly až před moc soudní a kde soudce následně ještě definoval trestnou činnost, bylo skutečně minimálně.

Dámy a pánové, dnes je již nesporné, že si majetek naší země rozdělila, a to za ne zcela jasných či účelově chybějících legislativních pravidel, skupina mocných. Absence morálky některých byla více než zřejmá a ani dnes není nutno s tímto faktem nikterak polemizovat. A rozhodně se nejedná pouze o zaměstnanecké byty účelově přilepené k balíku OKD. Mnozí občané byli, a to nejen v 90. letech, vystaveni zcela beztrestným a nepostižitelným podvodníkům, kteří se jako supi slétli na ten politicky tolik opovrhovaný majetek z doby reálného socialismu. A bohužel musím říci, že ani česká Sněmovna, která by měla být garantem spravedlnosti a rovnosti, pod vlivem právě těch, kteří byli za privatizační nepravosti minimálně politicky spoluzodpovědní, nedokázala zájmy svých občanů obhájit. Například ještě v roce 2006 Poslanecká sněmovna zcela lživě konstatovala, že vláda se při prodeji státních majetku žádných chyb nedopustila.

Domnívám se, alespoň dle nesmiřitelného vystupování pana premiéra Babiše k této problematice, že zmíněné sněmovní usnesení je ve zřetelném rozporu s aktuálním stanoviskem vlády, a dokonce, jak již víme, i s nedávno přijatým usnesením Sněmovny. A je zcela lhostejno, že není dle výkladu zákona pro exekutivu zcela závazné. Na druhé straně ale věřím, nepřítomný pane premiére, že skutečně dodržíte, co jste mi sliboval v rámci ústní interpelace, která zde už také zde byla zmíněna kolegou Grebeníčkem, v listopadu loňského roku. Cituji: "Mne nemusíte přesvědčovat, bych nikdy nešel do politiky, kdyby tradiční demoblok fungoval a nenechal zdecimovat naše hospodářství. Tak já určitě nemám zájem tady něco tajit nebo něčemu bránit. Určitě ne." Konec citátu.

Nastolené téma interpelace kolegy Grebeníčka disponuje kromě korelace s kauzami takzvané velké privatizace, ukradenými, či v uvozovkách jen nezaplacenými podniky vládami ODS, ODA a KDU-ČSL i jistou vazbou, a to také nikterak lichotivou, a jak jste i vy sám zmínil, pane premiére, i na privatizaci kuponovou, další to nebetyčnou zlodějnu. Tu nejen já považuji za obdobně velkou nepravost, jako byly jiné, tehdy vychytrale aplikované formy přechodu mnohamiliardového státního majetku na jednotlivce a na významným podnikům té doby spřízněné party. Přesněji řečeno na ekonomicko-politické mafie, jejichž někteří členové a některé aktivity probleskávají do povědomí veřejnosti ještě dnes. Veřejnost velice dobře ví, které politické subjekty dnes disponují právě tím zděděným prokmotrovským a prokorupčním potenciálem.

Jistě všichni víme, že symbolem kuponové privatizace, této další lumpenmazanosti, se stal podnikatel Viktor Kožený a jím založené Harvardské fondy. A právě na tomto příkladu můžeme také ilustrovat, že ne vše, co některým zavání po dolaru, po americku, musí s sebou zákonitě nést benefit či přidanou hodnotu, chcete-li, pro poctivé jednotlivce či společnost. A tak v tomto ohledu již jen připomínka pro mladší generaci či některé úmyslné nepamětníky doby nedávno minulé. Jmenovaný Kožený, zářivý to symbol kapitalismu a také dnes pravicí velebené a údajně úspěšné kuponové privatizace, prý cesty vedoucí ke svobodě, byl v roce 2010 odsouzen za mnohamiliardové podvody. Ovšem i díky neuvěřitelné laxnosti našich úřadů, ptejme se, zda něco na někoho věděl či na koho z politiků byl napojen, doposud žije spokojeně, a to za peníze nás všech nikterak v podstatě nepotrestán na Bahamách. I tak, dámy a pánové, tedy může někdy vypadat realizace polistopadové spravedlnosti.

Kuponová privatizace ale zasáhla naše státní hospodářství i jinak. Další její podstatnou a neodpustitelnou chybou, když už tedy vůbec proběhla, bylo to, že do zbrkle privatizovaných podniků nepřinesla, tedy příslušným zákonem nebyl zabezpečen, dostatečný rozvojový kapitál. Takto postižené podniky byly uměle donuceny se zadlužit u bank, ale přirozeně současně nebyly schopny splácet poskytnuté úvěry. A čekalo se jen na to, kdy se ocitnou ve vážných odbytových a výrobních potížích. Toto například uvedl i prezident České republiky Miloš Zeman v časopise Ekonom již v roce 1999. Ostatně absence nezbytného silného právního rámce, a ptejme se, proč a kvůli komu jakoby náhodou chyběl, vedla k defraudacím všeho možného typu, tvrdí například i ekonom Jan Švejnar, mimo jiné exkandidát na prezidenta České republiky, jinak také ředitel Centra pro globální hospodářskou politiku na Kolumbijské univerzitě.

A dalším doprovodným a velice mazaně realizovaným aspektem té některými stále ještě nekriticky vychvalované privatizace, kromě toho tedy, že obrala všechny české občany o miliardy korun, bylo to, že kromě těchto krádeží státního majetku nedokázali lační pravicoví privatizéři vygenerovat, a to pro značnou část do té doby fungujících firem, schopného státního správce. Třetina takto manažersky zanedbaných podniků potom spadla do konkurzu a zcela přirozeně zkrachovala. I za tuto laxnost, neschopnost či podle mého názoru spíše úmysl bychom měli tehdy zodpovědné viníky minimálně morálně odsoudit, když už potrestat je není dle zákona dnes možné. A mnohé partaje je mají stále mezi sebou, či alespoň profitují z jejich hmotné či jiné podpory. Víte, dámy a pánové, ona ta doba totiž není ještě tak daleko časově vzdálená. A když někdo může po nás komunistech prakticky každodenně urputně vyžadovat jakousi omluvu za skutky, které mnozí z nás nikdy nespáchali, ale ani osobně nezažili, tak by také nebylo od věci, aby na obdobnou věc upozornili i ty spolupachatele privatizačních lumpáren ze svých vlastních řad.

Vážené kolegyně a kolegové, my skutečně nechceme nic jiného, než aby se vláda tímto tématem podvodů a prachsprostých zlodějen různého druhu skutečně aktivně zaobírala - a řádný oficiální podnět, tedy předmětné usnesení Sněmovny, jak jsem již řekl, existuje - alespoň tam, kde to ještě legislativně lze, když už otázka nepromlčitelnosti privatizačních zločinů byla dříve smetena ze stolu. Přitom, a již jsem to i zdůrazňoval, se jednalo o největší krádež majetku státu ve prospěch jednotlivců v dějinách naší země, a to napříč všemi politickými systémy. A to zcela bez diskuse.

Pane premiére Babiši, jistě si sám dobře vzpomínáte, že pro příslušné usnesení číslo 653 hlasovalo 106 přítomných poslankyň a poslanců. Není proto možné celou kauzu odbýt dopisem předsedům poslaneckých klubů, že v podstatě nelze nic dělat, a přitom se populisticky nebo i trošku oportunisticky hlásit k nosné tezi, že skutečně ke krádežím v obrovském rozsahu během privatizačního procesu v 90. letech docházelo a náš stát byl některými skutečně oholen až na kost. Dopady privatizačních procesů, ať již to byly kauzy z té takzvané velké či z takzvané kuponové privatizace však kromě dobového masivního okradení občanů do hospodaření a mezinárodních investic České republiky pociťujeme bohužel i v dnešní době, a jsou často velice závažné a nadále poškozují nás všechny.

Pro vaši informaci mohu uvést příklad, to, když před dvěma roky chtěla firmu Škoda Transportation koupit čínská firma Railway Rolling Stock Corporation, a Číňané, podnikatelsky zcela racionálně chtěli, aby tehdejší ministr průmyslu a obchodu Jan Mládek nechal na vládě schválit, že privatizace této firmy proběhla nezpochybnitelným způsobem. Ale to musel pan ministr Mládek odmítnout. A raději nespekulujme, z jakého důvodu tuto žádost odmítl. Podle vyjádření jeho samotného nemohl provést to, za co by mu hrozil kriminál. Potvrzení o čistotě privatizace prý po něm chtěl právník s blízkými vazbami na premiéra Sobotku, nejspíše tedy pan Pokorný. A obdobně neblahých reminiscencí na průběh privatizační éry lze uvést nespočet.

I z těchto důvodů, byť je již privatizovaný gigantický státní majetek bohužel pro občany této země nejspíše navždy zašantročený, udělejme alespoň ještě to, co se k nápravě tohoto stavu udělat dá. A k tomu vyzývám vás osobně, nepřítomný pane premiére, a vaši vládu, alespoň takto zprostředkovaně. Přehazovat zásadní problémy spojené s výkonem státní správy a zodpovědnost za jejich neřešení na poslance prostě nejde.

Suma sumárum, dámy a pánové, skutečně bychom měli pokročit již dále a přiznat si, že těch zločinů či nemravností během privatizace bylo tolik, že bych se nezdráhal označit ji kompletně celou jako naplánovanou a zrealizovaný zločin namířený proti obyvatelům této země, ve prospěch jednotlivců a umně vytvořených ekonomicko-politických mafií.

Víte, již například v roce 1998, kdy vyhráli sociální demokraté volby, jejich hlavními údernými slogany byla vyjádření Miloše Zemana o spálené zemi a nutnosti provedení akce Čisté ruce. Proč tedy k tomu poté nedošlo?

Kriminalizaci procesu privatizace velice často používáte ve svých vystoupeních i vy, pane opětovně nepřítomný premiére vlády. A občané na to ve vašem případě volebně slyší. Tak prosím, konejte již. Věřím, že vám nejde jen o to vždy jen předvolebně oblbnout voliče.

O excesech, chybách, ale i o zločinech privatizace se zmiňoval dokonce i jejich protagonista Tomáš Ježek a nepřímo i Jan Stráský, z čehož lze poměrně jednoznačně dovodit, že o jejím průběhu má pochyby nejeden pravicově orientovaný občan této země. Souhlasím tak s názorem, že popírat jasná fakta ilustrující, že došlo ke zločinům s miliardovými škodami, může dnes již jen člověk, který z nějakého důvodu odmítá přijmout realitu. Volební exmanažer ODS Petr Havlík dokonce připravil v roce 1993 pro Václava Klause zprávu, kde velice věrně popsal napojení své strany na podezřelé zdroje příjmů a některé osoby, ale Klaus mu prý na to řekl: Ale s tím se nedá nic dělat...

Ono by se ale dělat dalo, tehdy přirozeně lépe než dnes. Ale osobně se domnívám, že i mnoho let poté leccos ještě udělat - alespoň nějaké potřebné kroky - lze. Aby národ viděl, že i jeho vláda má dobrou vůli a právní stát, morálka a spravedlnost nejsou pro ni jen prázdnými pojmy. Ale to by se muselo chtít. Již tehdy byl zájem spíše o sponzorované večeře s předsedou ODS. A banky, místo toho, aby řádně fungovaly pro občany, tuto stranu také nepokrytě sponzorovaly. Věřím, že doba v tomto ohledu už ale pokročila a že místo takových kuloárních večeří, pane premiére, začnete hájit zájmy našich občanů. A nezlobte se, stovky ukradených miliard korun rozhodně nejsou žádnou maličkostí.

Doba pokročila i v tom, že tehdy to nesmělo být tématem, vše se jevilo jako normální a v pořádku, a odpůrcům této organizované krádeže státního majetku se rozdávaly rozličné ostrakizující, zejména potom komunistické nálepky. O podvodných privatizacích ale často dobře věděli i zaměstnanci těch privatizovaných podniků. Ostatní to věděli od svých známých a příbuzných, ale každý se bál veřejné dehonestace, útoků na sebe a svoji rodinu, a tak všichni raději dělali, že nevidí a neslyší.

Vážený pane předsedo vlády, prozatím již nebudu ve svém hodnocení vašich neaktivit v plnění usnesení Sněmovny č. 653 pokračovat. Snažil jsem se vám touto zprostředkovanou formou připomenout, že byste si neměl jako hlava exekutivy dělat jen to, co sám chcete, ale občas i respektovat hlas občanů, který my vám zde jako jejich oprávnění ústavní zástupci tlumočíme. V případě ale, že naše volání nevyslyšíte, určitě nalezneme jinou vhodnou příležitost, kde budeme v tomto tématu pokračovat.

Současně vám přeji hezký zbytek dovolené, naberte tam sílu i odvahu. Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců KSČM.)

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. Další v pořadí v rozpravě vystoupí pan místopředseda Filip. Prosím, máte slovo.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Vážený pane předsedající, pane ministře, paní a pánové, když jsem uváděl to zmiňované usnesení, které potom Poslanecká sněmovna přijala, vycházel jsem z faktických kauz, které jsem se jako poslanec Poslanecké sněmovny dozvěděl v kterékoli době své činnosti. Ale mezitím od toho přijatého usnesení vznikla iniciativa, která se jmenuje Manifest občanů poškozených státem. A tento manifest a jednotlivé věci byly doručeny včera, 12. února, i ministryni spravedlnosti, a ti signatáři manifestu mě požádali, abych vás s tím seznámil, protože se to týká právě nenaplněného kroku vlády České republiky vůči tomu usnesení Poslanecké sněmovny.

Víte, že nemám ve zvyku své projevy číst, ale tentokrát budu muset, protože to není můj text a já se k věcem, které znám, potom vyjádřím osobně. Dovolte mi tedy, abych citoval:

Opakované oznámení o nezákonném úředním postupu, vědomém porušování trestního řádu, zákona o státním zastupitelství a pohrdání Ústavou České republiky státním zastupitelstvím, podnět k zahájení kárných řízení.

Vážená paní ministryně, výše uvedení podatelé, signatáři Manifestu občanů poškozených státem, který byl založen 17. listopadu 2017, vás tímto oznámením opakovaně zdvořile upozorňují na hrubá porušování základních lidských práv zaručených Ústavou ČR i mezinárodní úmluvou.

Česká republika je mezinárodně uznávaná za demokratický právní stát. V právním státě by mělo být samozřejmé dodržování základních lidských práv, mezi které patří právo na ochranu majetku a právo na spravedlivý soudní proces.

Český právní systém není dlouhodobě schopen zajistit ochranu majetku soukromých osob ani majetku státu, to je majetku všech občanů České republiky, což lze jednoznačně doložit nestíháním osob za zvlášť závažné trestné činy, mimo jiné podvodné privatizace. Označit právní systém za zkorumpovaný rozhodně nestačí, protože se nejedná jenom o porušení nestrannosti, ale o vědomé porušování zákonů ze strany státních zaměstnanců, kteří mají v náplni svoji činnosti zajistit dodržování zákonů.

Porušování zákonů má za povinnost vyšetřovat Policie ČR a dozorovat státní zastupitelství. Vyšetřovací a kontrolní orgány by měly spolehlivě zajistit vyšetřování závažné majetkové trestné činnosti i organizovaný zločin. Skutečnost a praxe je pravý opak. Řada příslušníků Policie ČR zcela vědomě a opakovaně porušuje příslušné zákony, pachatelům trestných činů poskytuje ochranu a umožňuje jim v trestném jednání pokračovat. Na výše uvedený stav je opakovaně upozorňován ministr odpovědný za činnost rezortu Ministerstva vnitra i poslanci Parlamentu ČR.

Správnost vyšetřovacích postupů policie má ze zákona dozorovat státní zastupitelství. Státní zastupitelství má čtyři stupně a každý má svoje vedoucí. Postup státních zástupců je dán zákonem o státním zastupitelství č. 283/1993 Sb. v základním ustanovení § 2 odst. 2, cituji: Státní zastupitelství při výkonu své působnosti dbá, aby každý jeho postup byl v souladu se zákonem rychlý, odborný a účinný. Svoji působnost vykonává nestranně, respektuje a chrání přitom lidskou důstojnost, rovnost všech před zákonem a dbá na ochranu základních lidských práv a svobod. Další závaznou právní normou pro státní zástupce je zákon č. 141/1961 Sb., trestní řád.

Za dodržování zákonů státními zástupci má plnou odpovědnost nejvyšší státní zástupce dr. Pavel Zeman, který si neplní svoje zákonné povinnosti za účelem chránit a podporovat nezákonný úřední postup. Zcela vědomě jedná ve prospěch pachatelů závažné majetkové trestné činnosti i organizovaného zločinu a umožňuje jim v trestném jednání pokračovat.

Vážená paní ministryně spravedlnosti, obracíme se na vás, jak jsme již výše uvedli, nejen jako občané České republiky, ale i jako signatáři Manifestu občanů poškozených státem a žádáme, abyste z titulu své funkce, která souvisí s politickou zodpovědností za stav justice a především stav státního zastupitelství, začala jednat a zajistila vymahatelnost práva a spravedlnosti pro občany naší vlasti, občany, kteří byli státem poškozeni. Postupně vás budeme seznamovat s doloženým porušováním zákonů, zametáním kauz pod koberec, zneužíváním pravomoci. Především státní zástupci si uzurpují moc, která jim ze zákona nenáleží.

K níže uvedeným signatářům Miroslava Schötty, Ing. Václava Prince uvádíme sumář kauz, který již nesčetněkrát nejen Ministerstvo spravedlnosti obdrželo. Podněty na zahájení kárných řízení, ať již ve vztahu k nejvyššímu státnímu zástupci Pavlu Zemanovi a dalším státním zástupcům, či rozsáhlé kauzy dalších občanů, kteří se nemohou domoci spravedlnosti, vám v minulosti Institut Aleny Vitáskové, zapsaný spolek ochrana lidských práv a svobod, zasílal a zasílat bude. Prokazatelné nezákonné úřední postupy uvádíme v konkrétních případech, stejně jako nemožnost domoci se svých práv a spravedlnosti.

Případ Miroslav Schötta. Oznámil v roce 1997 na policii vloupání do jeho obchodu, ke kterému došlo v nočních hodinách. Byla způsobena celková škoda cca 150 tisíc Kč. Pachatel se policii sám přiznal a odcizení peněz za zboží cca 80 tisíc potvrdilo několik svědků. V uvedeném jednání nenalezla policie porušení zákona. Dozorující státní zástupkyně okresního státního zastupitelství dr. Ivana Růžičková potvrdila správnost postupu policie a o odcizených penězích ve svém usnesení uvedla, že tyto byly uloženy do notářské úschovy. Uložení peněz k notáři nebyla pravda a pachatel si peníze ponechal k neomezenému užívání a neuhradil žádnou škodu, odcizené peníze se musely vymáhat občanskoprávní cestou.

V roce 2001 okresní státní zástupce Mgr. Pavel Zeman případ přezkoumal a následně potvrdil správnost postupu policie i dozorující státní zástupkyně. Svým nezákonným jednáním poskytl ochranu pachatelům majetkové trestné činnosti a umožnil jim v trestném jednání pokračovat. Současně poskytl ochranu podvodu a zneužití pravomoci své kolegyni, která tak mohla i přes závažné trestné jednání postoupit do funkce krajské státní zástupkyně a následně se stala soudkyní krajského soudu.

Dne 13. 10. 2016 podal Miroslav Schötta na Policii ČR oznámení o porušování zákona na soudního exekutora JUDr. Vendulu Flajšhansovou z Plzně, která se dopustila podvodu tím, že vydala dražební vyhlášku na prodej nemovitosti firmy, ve kterém je jednatelem, pro částku 53 105 Kč plus příslušenství. Vyhlášení dražby nemovitosti bylo bez právního důvodu a jednalo se o zjevný záměr způsobit škodu v řádech milionů Kč, protože částka 53 105 Kč byla již zaplacena několik měsíců před vydáním dražební vyhlášky a tuto skutečnost exekutorský úřad v dané době písemně potvrdil. Neuhrazeny zůstaly pouze exekuční náklady, které exekutorský úřad odmítl sdělit v souladu s exekučním řádem § 88. Odhad dražené nemovitosti byl znalcem Bc. Alenou Němcovou účelově podhodnocen na částku 1,2 milionu Kč. Skutečná hodnota přesahuje částku 6 milionů Kč.

Policejnímu vyšetřovateli i státnímu zastupitelství byly opakovaně předloženy nezpochybnitelné důkazy o podvodu exekutora a soudního znalce, ale porušení zákona nebylo nalezeno. Podvodného jednání exekutora a soudní znalkyně odmítla opakovaně řádně vyšetřovat policie. Po podané stížnosti věc dozorovali státní zástupci z okresního státního zastupitelství Pavel Tolar, Antonie Zelená a z krajského státního zastupitelství Augustin Hrbotický, Anna Maříková, Pavlína Kropáčková, z vrchního státního zastupitelství Heny Macháčková, Lenka Bradáčová, z Nejvyššího státního zastupitelství Jiří Hajda a Pavel Zeman. Uvedení státní zástupci zcela vědomě poskytli ochranu a podporu prokazatelnému zločinu exekutora, soudní znalkyně organizovanému zločinu.

Dopisem ze dne 14. 12. 2017 je oznámeno nejvyššímu státnímu zástupci dr. Pavlu Zemanovi pokračování nezákonného úředního postupu. V tomto podání jsou opět uvedeny podrobnosti o vloupání do prodejny v roce 1997 a prokazatelná ochrana této trestné činnosti od dozorujících státních zástupců. Podrobně je uveden a prokázán podvod exekutora a soudní znalkyně z roku 2016. V příloze je dopis předsedovi Nejvyššího soudu dr. Josefu Baxovi ze dne 17. 8. 2017 a podání Vrchnímu státnímu zastupitelství v Praze ze dne 6. 10. 2017, ve kterých jsou uvedeny podrobnosti o případu. Dr. Pavel Zeman nenašel ani odvahu, aby na dopis odpověděl. Odpověděl za něj z Nejvyššího státního zastupitelství dr. Jiří Hajda, který dopisem ze dne 2. 1. 2018 sděluje, že se jedná o obsahově shodný podnět. JUDr. Jiří Hajda přijal zcela vědomě roli užitečného, aby mohl poskytnout ochranu zločinnosti svého přímého nadřízeného dr. Pavla Zemana. Kopie důkazů nebudu číst.

Informace a důkazy o podvodu exekutora a znalce jsou uvedeny v dopise ze dne 14. 5. 2019 zaslaném e-mailem na Ministerstvo spravedlnosti. Tento dopis vám pravděpodobně nebyl ani pracovníky ministerstva předán, protože na něj nebylo nikdy odpovězeno.

Dne 17. 12. 2019 je na krajském státním zastupitelství podáno opakovaně oznámení o nezákonném úředním postupu, vědomém porušování trestního řádu, zákona o státním zastupitelství a pohrdání Ústavou České republiky státním zastupitelstvím. V 11 bodech jsou uvedeny konkrétní důkazy prokazující podvod exekutora i soudní znalkyně.

V případu Miroslava Schötty se jedná "jenom" o škodu v řádech milionů Kč a "jenom" o ekonomickou likvidaci původně úspěšně živnostníka. Pro nedoplatek státu byl exekutorem donucen prodat zděděný rodinný dům se škodou přesahující 4,5 milionu Kč. Velký psychický teror se nedá ani popsat. V důsledku vědomého protiústavního a trestného jednání státních zaměstnanců českého právního systému pokračuje exekuce i na část starobního důchodu pro nezaviněné nedoplatky vůči státu.

Ing. Václav Princ upozorňuje na privatizaci státního podniku Mototechna v roce 1995. Na základě privatizačního projektu se prodával státní podnik v hodnotě 250 milionů Kč. Stát státní podnik prodával cca za 21 milionů Kč, protože dluhy byly 212 milionů Kč, Komerční bance, a. s., které měl privatizovaný podnik splatit. Do zaplacení částky 21 milionů Kč nemohly být nemovitosti a majetek státního podniku v účetní hodnotě 250 milionů Kč rozprodávány. Přesto privatizační podvodníci prodali čtyři nemovitosti bývalého státního podniku za 21 milionů Kč, a tím státu zaplatili. Nezaplatili však 212 milionů Kč, státní podnik vytunelovali, jak to popsal ředitel Inspekce ministra vnitra plk. dr. Mikoláš Tomin dne 3. června 1999 v informaci pro ministra vnitra č. j. IN-62/09-99. Tento důkaz byl několikrát předložen Policii České republiky a státnímu zástupci dr. Františku Tibitanzlovi a dalším úředníkům a byl předložen i v průběhu dalších 15 let. Důkaz uvádí fakta, která Policie ČR znala a která vypovídají o podvodu a vytunelování státního majetku. Fond národního majetku měl žádat nezaplacený majetek zpět z důvodu nesplacení dluhu 212 milionů Kč a také z důvodu nesplněného privatizačního projektu.

Nejvyšší státní zastupitelství na základě přešetření skončené věci uznalo pochybení trestněprávních orgánů 13. 9. 2012 a slíbilo věc sledovat do jejího ukončení. Do roku 2020 nedošlo k ukončení a trestná činnost je od roku 1997 legalizovaná, jak je uvedeno v dopise.

Nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman porušuje vědomě zákon, legalizuje podvod privatizace ukradeného státního podniku. Podvod i dnes zajišťuje velké finanční zisky z trestné činnosti z vybraných nájmů nemovitosti bývalého státního podniku a z prodeje jeho nemovitostí. Podrobnosti jsou v přílohách. V případě inženýra Václava Prince se jedná již o krytí úspěšných podvodů ze strany státního zastupitelství v řádech stamilionů korun.

Případ Aleny Vitáskové. Opakovaně žádala o zahájení kárného řízení s nejvyšším státním zástupcem Pavlem Zemanem a dalšími státními zástupci včetně prošetření jejich odborných znalostí. Ne vždy se musí jednat o zištný úmysl státního zastupitelství poškodit občany či stát. Mnohdy se jedná o hrubou neznalost příslušných zákonů. Naposledy byl Institutem Aleny Vitáskové, zapsaným spolkem, podán podnět na zahájení kárného řízení a šetření způsobilosti výkonu funkce státních zástupců Nejvyššího státního zastupitelství Pavla Zemana a dalších státních zástupců dopisem ze dne 30. 11. 2019 č.j. 76/2019/11, který byl dále doplněn o další podněty.

Ve věci podezření z nedodržení zákonů, absolutní bezradnosti občanů domoci se práva a spravedlnosti byly Institutem Aleny Vitáskové zaslány například stížnosti občana pana Prkna, či v poslední době inženýra Milana Hory. Smyslem podání oznamovatelů je upozornit a žádat nápravu při porušování zákonů ze strany státních zástupců, kteří mají v náplni své činnosti přímo povinnost zajišťovat dodržování zákonů a základních lidských práv a svobod.

Za tento neblahý stav na státním zastupitelství má ze zákona odpovědnost nejvyšší státní zástupce JUDr. Pavel Zeman, který opakovaně a zcela vědomě hrubě porušuje platné české zákony, především zákon o státním zastupitelství a trestní řád. Svým jednáním dává ostatním občanům najevo, že pro něj zákony neplatí, že je může libovolně beztrestně porušovat a ústavními právy může opovrhovat.

Z důkazů uvedených oznamovateli je nezpochybnitelné, že JUDr. Pavel Zeman dlouhodobě jedná ve prospěch pachatelů trestných činů, ať již vědomě, nebo z neznalosti zákonů. Zajišťuje jim ochranu a umožňuje jim v trestném jednání pokračovat. Svoje nezákonné a protiústavní jednání převádí JUDr. Pavel Zeman i na svoje podřízené státní zástupce. S jeho vědomím, nebo pravděpodobně na jeho pokyn porušují svoje zákonné povinnosti a jednají ve prospěch pachatelů trestných činů. Aktivně se podílí na systematickém okrádání a terorizování občanů. Státní zástupci jen dokazují, že mezinárodní označení pro Českou republiku "právní stát" je jen nesplnitelným přáním všech skutečně pracujících občanů.

Vážená paní ministryně, žádáme vás z titulu vaší funkce ministryně spravedlnosti a politické zodpovědnosti, která se k této funkci váže, abyste zahájila kroky k nápravě státního zastupitelství. V dokumentech, které níže uvedení signatáři Manifestu občanů poškozených státem vašemu Ministerstvu spravedlnosti předali, lze jednoznačně dovodit porušování zákonů ze strany státního zastupitelství. JUDr. Pavlu Zemanovi je prokázána nejen nedbalost, ale podezření ze závažné trestné činnosti, neznalosti zákonů, porušování a pohrdání ústavními právy.

Pravdivost důkazů v podaných návrzích na zahájení kárných řízení jsou jednoduše ověřitelná, pokud je skutečný politický zájem o nápravu systému. Dlouhodobě probíhají pokusy státního zastupitelství v čele s nejvyšším státním zástupcem Pavlem Zemanem nastolit nějaký čtvrtý pilíř moci nevolených struktur v našem státě. Tento vývoj je alarmujícím ohrožením demokracie s vážným nebezpečím nastolení prokurátorského státu.

Závěrem si vás, vážená paní ministryně, dovolujeme požádat, abyste se danou věcí zabývala a tento vývoj nepřipustila. Při této příležitosti vás žádáme, abyste přijala požadavek Manifestu občanů poškozených státem, který vám byl tímto podáním doručen, o přijetí a projednání závažné situace ve společnosti v oblasti vymahatelnosti práva a spravedlnosti, porušování lidských práv a svobod s konkrétními požadavky na nápravu systému.

Česká republika se dlouhodobě potýká s problémem vymahatelnosti práva a spravedlnosti. Na konkrétních případech dokazujeme, že si pachatelé závažné trestné činnosti objednávají u orgánů činných v trestním řízení beztrestnost a možnost v trestném jednání pokračovat. Tato skutečnost dokazuje, že je možné si objednat i účelové trestní stíhání a s tím spojené i odsouzení. Tento stav je ve skutečnosti v právním státě nemožný. Je společensky nutné současný právní systém napravit, aby se občané mohli právní cestou dovolat alespoň základních lidských práv.

Jste ve funkci ministryně spravedlnosti, ve které máte možnost zahájit nápravné kroky a navrátit občanům ztracenou víru v politiky, ve spravedlnost a vymahatelnost práva, což jsou základní pilíře demokratického státu. Předem děkujeme za váš zájem a stanovení termínu jednání. Podepsáni signatáři.

Dovolte mi tedy, abych teď už bez čtení textu, který jsem citoval, dopis ministryni spravedlnosti, řekl, že jedním z těch případů jsem se vážně zabýval. V letech 2010 až 2013 jsem v této Sněmovně vykonával funkci předsedy kontrolního výboru Poslanecké sněmovny a podnět Václava Prince jsem po projednání kontrolní výboru postoupil nejvyššímu státnímu zástupci, v té době již Pavlu Zemanovi. Po určitých peripetiích, protože ten podnět kontrolního výboru nejvyššímu státnímu zástupci jsme podali 14. 30. 2012 a odpověď nám přišla od doktora Jana Laty 13. 9. 2012, tak bylo řečeno: V návaznosti na vyrozumění ve věcech uvedených u Okresního státního zastupitelství v Českých Budějovicích pod spisovou značkou ZN 1122/98 a u Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích pod spisovou značkou KZN 760/2002 a spisovou značkou KZV 72/2002 byla nejvyšším státním zástupcem dne 2. 5. 2012 nařízena kontrola skončené věci podle § 12 odst. 3 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů, vám sděluji následující skutečnosti - a psal se rok 2012, tři roky, tři roky předtím, než se mohl ten trestný čin privatizace stíhat, dokud nebyl promlčen.

Cituji znovu z dopisu doktora Laty: "Při kontrole skončené věci bylo zjištěno, že se orgány činné v trestním řízení dostatečně nezabývaly samotným průběhem privatizace Mototechny, státní podnik, včetně vyhodnocení reálnosti privatizačního projektu, avšak posuzovaly pouze jednání podezřelých po proběhlé privatizaci. Pokud by přitom z okolností privatizačního projektu vyplývalo důvodné podezření, že úmysl spáchat trestnou činnost existoval již v době vypracování nebo schvalování privatizačního projektu, pak by trestní stíhání vzhledem k dvacetileté promlčecí době ve smyslu § 67 odst. 1 písm. a) zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, promlčeno nebylo. Nejvyšším státním zastupitelstvím proto byla Krajskému státnímu zastupitelství v Českých Budějovicích uložena opatření, v jakém směru věc privatizace Mototechny dále došetřit. Pro úplnost sděluji, že Nejvyšší státní zastupitelství bude věc sledovat až do jejího konečného vyřízení. JUDr. Jan Lata, Ph.D., státní zástupce."

Mohu říct, že tři roky se nedělo nic a podle platných trestněprávních předpisů tento případ je tedy promlčen rokem 2016.

Mohl bych pokračovat v tom, co se odehrává, jaké zvláštnosti se odehrávají v našem právním systému. Například privatizovaný podnik plzeňských pivovarů obešel zapsané Právovárečné měšťanstvo v Plzni, a to velmi zajímavým způsobem. Tak dlouho se táhlo zapisování tohoto spolku, a to nakonec procesní hmotněprávní subjektu Právovárečného měšťanstva v Plzni bylo uznáno s konečnou platností až kasačním usnesením Nejvyššího soudu České republiky ze dne 7. 11. 2013 podle spisové značky 28-CDO-18-99 z roku 2013 na základě shora uvedených meritorních soudních rozhodnutí. Ale již předtím, protože usilovali právovárečníci o to, aby mohli mít podíl na majetku plzeňského pivovaru ještě před privatizací, to jim nikdy nebylo umožněno, a proto skončilo dlouho předtím, v roce 2007, odmítavé usnesení Ústavního soudu České republiky, kdy Ústavní soud uzavřel, že jednotliví právovárečníci nejsou k uplatňování těchto majetkových nároků aktivně legitimováni, a odmítl tedy jejich podíl na majetku plzeňského pivovaru. Tu peripetii snad nemusím přítomným poslancům a poslankyním připomínat, kdy jsme to prodávali za malé peníze do japonských rukou, pak to přešlo do rukou jihoafrické společnosti. A dnes je tedy součástí jednoho z největších koncernů InBev, tedy brazilsko-americko-belgického společenství, které vydělává nemalé prostředky právě na značce Plzeňský Prazdroj.

Pokud byste chtěli pokračovat, mohl bych i další příklady uvádět. Ale smyslem mého vystoupení je to, že nejde o to, abychom se tady přeli s předsedou vlády, s ministryní spravedlnosti o tom, kdy připraví pro tuto Sněmovnu vládní návrh zákona o novém stanovení nepromlčitelnosti privatizačních zločinů alespoň tak, abychom to mohli stíhat, ty trestné činy, které se staly po roce 2000, protože ty ostatní pravděpodobně z pohledu zákazu retroaktivity práva nelze stíhat. Ale všechny ty věci, které se odehrály v 90. letech, zůstanou promlčeny. To samozřejmě má na občany výrazný vliv. A to, že založili zapsaný spolek, který chce zajistit, aby nebyli dále občané poškozováni státem, je jejich legitimní právo, jako je legitimní právo jiných se domáhat u soudu spravedlnosti.

Dovolte mi tedy, abych uzavřel, že to naše usnesení nebylo jakýmsi plácnutím do vody. My budeme trvat na tom, aby vláda České republiky se s tím vypořádala, aby dala občanům České republiky alespoň naději na spravedlivý proces. Děkuji vám.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Dobré dopoledne. Děkuji panu předsedovi za vystoupení v rozpravě. Pokud se již nikdo další nehlásí do rozpravy k této interpelaci, tak rozpravu v rámci této interpelace končím.

Seznámím vás a omluvenkami. Pan poslanec Kubík se omlouvá dnes mezi 10. a 12. hodinou z důvodu jednání a pan poslanec Chvojka se omlouvá z dnešního jednání z rodinných důvodů.

A nyní se táži pana poslance Grebeníčka, jestli má zájem o návrh usnesení Poslanecké sněmovny k této odpovědi. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Miroslav Grebeníček: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, mám v rukou text, který publikoval v září roku 2011 jeden z našich respektovaných deníků. Titulek zní: Kalousek burcuje starosty: Nenechme peníze kmotrům Občanské demokratické strany! A text - není to dlouhé, dá se to vydržet: Restaurace v mělnickém kempu se včera zaplnila asi 20 zvědavými starosty z okolních měst a obcí. Přijeli si poslechnout ministra financí Miroslava Kalouska, TOP 09, jak se jim chystá přilepšit na úkor čtyř velkých měst: Prahy, Brna, Plzně a Ostravy. "Je to naše priorita number one, nebo přesněji řečeno priorita 1 až 2," odpověděl Kalousek na dotaz jednoho ze starostů, zda budou návrh bránit proti koaliční ODS, které se chystaná varianta nového rozdělení daní nelíbí. Kalousek nechtěl říct, zda by kvůli rozpočtovému určení daní odešli z koalice, ale jeho kolega, předseda poslaneckého klubu TOP 09 a Starostů Petr Gazdík, mluvil o tom, že pokud ODS jejich návrh odmítne, ve vládě je nikdo neudrží. Podle Kalouska vedení ODS jeho návrh odmítá proto, že se nelíbí jejich kmotrům, kteří ve velkých městech prosadili koalice ODS a ČSSD. "Pokud si venkov nechá líbit, že je kmotři jako Janoušek, Hrdlička a Rittig budou dál okrádat o jejich peníze, které by mohli použít na chodníky a školky, s tím, že je potřebují na tunel Blanka, pak tu změnu neprosadíme," uvedl Kalousek. Pražský tunel Blanka se v té době prodražil už o 10 miliard na 38 miliard korun. Starosty vyzval tehdy Miroslav Kalousek, aby ze všech sil lidem vysvětlovali, že jde o jejich peníze. Podle ministra o 50 miliardách pražského rozpočtu nerozhoduje zastupitelstvo, ale právě vlivní podnikatelé Tomáš Hrdlička, Roman Janoušek a Ivo Rittig.

Dámy a pánové, a pánové, drobnost, která plasticky popisuje, co se skutečně v minulosti u nás dělo a bohužel ještě děje.

Jistě, jednou za rok dostane obyvatelstvo České republiky k prostudování dokument obsahující odhad korupce v naší zemi. Možná, že by se z toho dala založit nová tradice. Patronem korupčníků by mohl být třeba svatý Václav, který třemi sty voly podmazával Němce, aby nechali Čechy na pokoji. Potěšíme se sice občas tím, že v Itálii je to ještě horší než u nás, ale to je tak všechno. Občané sice volají po změně, avšak následně rezignovaně prohlašují: Kapři si rybník nevypouštějí. Kéž by v případě premiéra Babiše a jeho vlády tomu bylo jinak.

Děkuji za pozornost a nemám důvod, proč bych navrhoval nové usnesení.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Pane poslanče, usnesení nenavrhujete žádné? (Poslanec Grebeníček: Ne.) Dobře, takže bez usnesení. Dobře, můžeme tedy tuto interpelaci uzavřít.

Budeme se zabývat další interpelací zařazenou na dnešní jednání a je to interpelace, kdy předseda vlády Andrej Babiš odpověděl na interpelaci poslance Jana Zahradníka ve věci energetické bezpečnosti České republiky. Projednávání této věci bylo přerušeno do přítomnosti předsedy vlády, ale pan interpelující poslanec Jan Zahradník se hlásí. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Jan Zahradník: Vážený pane místopředsedo, děkuji za slovo. Kolegyně, kolegové, já jsem navrhl přerušení své interpelace do přítomnosti pana premiéra, což je odloženo donekonečna, ad infinitum. Proto bych chtěl požádat pana místopředsedu, zdali by akceptoval můj návrh na revokaci tohoto usnesení a nechal hlasovat o tomto mém návrhu tak, abych mohl svoji reakci na odpověď pana premiéra přednésti na dnešním jednání.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: To je procedurálně samozřejmě možné. Rozhodneme hlasováním o přerušení do přítomnosti předsedy vlády, tedy abychom tuto interpelaci dále projednávali bez přítomnosti. Zagongoval jsem, ještě posečkám, až budou přítomni poslanci. O návrhu na revokaci usnesení Poslanecké sněmovny k tomu, aby bylo přerušeno do přítomnosti předsedy vlády, rozhodneme v následujícím hlasování. Všechny vás odhlásím. Čekal jsem s odhlášením, až bude větší přítomnost. Prosím, přihlaste se svými identifikačními kartami.

 

O návrhu poslance Jana Zahradníka, abychom pokračovali bez přítomnosti předsedy vlády v projednávání jeho písemné interpelace podle tisku 684, rozhodneme v hlasování číslo 310, které jsem zahájil, a ptám se, kdo je pro. Kdo je proti? Děkuji vám.

V hlasování pořadové číslo 310 z přítomných 79 pro 78, nikdo nebyl proti. Usnesení bylo přijato, budeme tedy pokračovat v projednávání interpelace Jana Zahradníka ve věci energetické bezpečnosti České republiky. Pan poslanec se hlásí do rozpravy. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Jan Zahradník: Vážený pane místopředsedo, kolegyně, kolegové, já bych vás chtěl seznámit se svou reakcí na odpověď pana premiéra Andreje Babiše na moji interpelaci ve věci energetické bezpečnosti České republiky. Svou reakci uvedu citací toho, co pan premiér řekl letos v lednu v Právu. On řekl: Nenecháme si od Evropy vnucovat věci, které by měly ohrožovat naše hospodářství. Určitě se nenecháme strhnout fanatickým zelenými opatřeními, která by ohrožovala náš průmysl. To se radši budeme soudit a budeme se v nejhorším dohadovat o sankcích.

Tak musím říci, že odpověď, kterou panu premiérovi připravili jeho podřízení, v žádném případě toto jeho rozhodnutí nijak nereflektuje. Autoři těch odpovědí se zřejmě na tu problematiku dívají úplně jinak, i když pravdou je, a to bych uvedl jednoduchým číselným údajem, zatímco tady mluvíme o solárním tunelu, který by měl dosáhnout výše 1 bilionu korun, tak z těch dalších kroků při naplňování zeleného údělu by to naši zemi stálo možná 3, možná 5 bilionů korun. Tahle svá tvrzení nemám nějak nepodložena, ale vycházím z toho, co řekl na konci prosince loňského roku náměstek ministra průmyslu a obchodu pro energetiku René Neděla. On řekl: počítali jsme, na kolik nás vyjde splnění cílů podílu obnovitelných zdrojů do roku 2030, včetně energetické účinnosti to vycházelo na 3 biliony. Tedy 1 bilion, to je ten dotační titul na obnovitelné zdroje a ten bude ještě deset let dobíhat, a 2 biliony podle náměstka Neděly pak připadají na energetickou účinnost.

Dámy a pánové, já bych si teď dovolil postupně ty odpovědi analyzovat.

První moje otázka se týkala počtu fotovoltaických elektráren, plochy panelů, instalovaného výkonu, kapacity případných bateriových úložišť, která by se dala umístit a) na střechy rodinných domů, na nevyužívané plochy po ukončené těžbě, a jak velké náklady v podobě investic by to přineslo.

Musím konstatovat, že odpověď na moji první otázku se neopírá o žádné konkrétní výpočty, které by provádělo samo Ministerstvo průmyslu a obchodu, ale pouze o materiály vypracované pro lobbistická sdružení, kterými jsou Solární asociace a Česká fotovoltaická asociace. První o sobě na webu píše, že je největší profesní sdružení podnikatelů v solární energetice a dalších příznivců fotovoltaiky, a to druhé sdružení pak, že cílem činnosti spolku je obecně prospěšná činnost spočívající v prosazování a rozvoji využívání fotovoltaické energie jakožto obnovitelného přírodního a ekologického zdroje energie. Čili to hovoří za vše, jaké zdroje použili ti, kteří navrhovali panu premiérovi odpověď na moji otázku.

Nyní tedy, co nám říkají čísla, která můžeme v odpovědi pana premiéra vidět. Střešní plochy rodinných a bytových domů mají podle nich potenciál ve výši 4 500 megawatt-peak. Megawatt-peak nebo kilowatt-peak je jednotka výkonu solárního článku nebo solární elektrárny při, řekněme, standardních, možná lépe řečeno optimálních podmínkách, když tedy svítí sluníčko a je teplo.

Další, ostatní budovy, veřejný sektor, budovy služeb, průmyslové, dokonce skýtají možnosti dalších 7 300 megawatt-peak instalovaného výkonu, tedy dohromady celkem nějakých 12 tisíc megawatt-peak, což bych označil jako variantu jedna. A to by odpovídalo dodávce 12 milionů megawatthodin, tedy 12 terawatthodin, protože podle zprávy Energetického regulačního úřadu za rok 2018 je roční měrná dodávka fotovoltaické elektrárny 1 tisíc megawatthodin na instalovaný megawatt-peak, což tedy podle naší analýzy, těch 12 terawatthodin bylo zhruba 14 procent výroby elektřiny v roce 2018. Odhad instalovaného výkonu fotovoltaiky na brownfieldech je ve výši 600 megawatt-peak, což je číslo ve výši necelých 5 procent, a nebudeme tedy se jím příliš zabývat.

Odpověď se odvolává na studii firmy ENACO, která uvádí trochu jiné údaje. Podle nich je odhad celkového potenciálu v roce 2045, ke kterému se mnohé úvahy vztahují a který vychází z předpokladu, že by ten trh byl saturován ne všemi objekty pro bydlení, ale jejich zhruba 50 procenty, tam, kde se lidé mohou rozhodnout, zdali chtějí, nebo nechtějí si dát na střechu fotovoltaické panely, a u 70 procent u ostatních objektů, tam, kde by stát mohl možná autoritativně rozhodnout a jenom technické podmínky by bránily případné instalaci.

Toto by znamenalo instalaci výkonu 7 500 megawatt-peak, což je pro mě varianta B. Zda je tento odhad reálný, nebo není, zda je jenom zbožným přáním, nechme stranou. Ale i kdyby se jej podařilo naplnit, tak by nám v tom roce 2045 fotovoltaické elektrárny dodávaly zhruba 9 procent výroby elektřiny v roce 2018. Ta byla takřka rekordní, dosáhla u nás 88 terawatthodin, což je takové vztažné číslo udávající každému laikovi zhruba význam té jednotky terawatthodina. Takových terawatthodin ročně u nás vyrobíme a z větší části spotřebujeme 88.

Odhad pro rok 2050 udává spotřebu 83 terawatthodin, čili můžeme vycházet z toho nižšího údaje, ať jsme v tomhle, řekněme, korektní. A když provedeme jednoduché výpočty reflektující dnešní realitu, a to už je naše reakce, tak pokud bychom na všechny obydlené rodinné domy - a podle Českého statistického úřadu z roku 2011 je jich zhruba 1,5 milionu - instalovali dneska nabízenou fotovoltaickou kapacitu, fotovoltaickou energetiku, z prosince 2019, instalovaný výkon na střechu je 4,75 kilowatt-peak, baterie by měla kapacitu zhruba 7,2 kilowatthodin, cena je odhadována ve výši 335 tisíc korun. A pokud bychom něco podobného taky instalovali na všechny obydlené bytové domy nebo na paneláky, těch je zhruba 200 tisíc, pak bychom dostali instalovaný výkon ve výši 12 tisíc megawatt-peak a potenciál dodávek zhruba 14 terawatthodin, což zase je 15 procent výroby elektřiny z roku 2018.

Stálo by to, po přepočtu těch investičních údajů, které jsem uváděl, zhruba 840 miliard korun, vycházeje tedy ze současných, reálných cen na trhu. Kdybychom tedy vycházeli podobně jako firma ENACO z určité padesáti-, zhruba, pětiprocentní saturace, když bychom zprůměrovali těch 50 a 70 procent, dostali bychom tedy zhruba poloviční částku, 450 miliard korun, kolik by to vyžadovalo.

Daleko závažnější ovšem je to, co není zmíněno v odpovědi, ale dá se ve studii také najít. To už autoři odpovědi nenašli. Pro ilustraci několik citací z kapitoly 6.2 Scénáře ekonomického potenciálu fotovoltaické energetiky. Z výsledků ekonomické analýzy instalace střešní fotovoltaiky je zřejmé, že ani pro jednu z analyzovaných kategorií odběru není instalace střešní fotovoltaiky ekonomicky vhodná, říká na straně 36. Na straně 38 potom: Z citlivostní analýzy vyplývá, že kladnou výnosnost, tedy nenulové IRR - internal rate of return, asi návratnost té instalace - jsou schopny produkovat střešní fotovoltaiky až při využití vyrobené elektřiny ve vlastní spotřebě ve výši 90 až 100 %, což znamená malý instalační výkon, tedy zhruba 0,5 až 1 kilowatt-peak. Čili přeložíme-li to do nějakého srozumitelného jazyka, bez státní dotace jsou investice do střešních fotovoltaik s výjimkou těch nejmenších, tedy vyrobit - spotřebovat, nenávratné.

Jak je to dál s těmi dotacemi, nám říká ten materiál o pár stránek dál. Pro realizaci plného technického potenciálu střešní fotovoltaiky a při realizaci o průměrném výkonu 4,5 kilowatt-peak by bylo nezbytné zavést investiční dotace ve výši 33,6 tisíc korun na kilowatt-peak. Výše uvedená dotace však nezaručuje optimální využití vyrobené energie. V případě, že by byl kladen důraz jak na podporu rozvoje střešních fotovoltaických elektráren a využití jejich potenciálu, tak i na optimální využití vyrobené energie, je nutno podporu cílit optimálně na dimenzované systémy ve výši 2,5 až 3,5 kilowattů. Čili zase optimální, v uvozovkách, by bylo podporovat zdroje s instalovaným výkonem o 30 % menším, nežli jak se uvažuje ve výpočtech, což by znamenalo, že by naše plánované dodávky nebyly ani těch 12 až 15 %, ale klesly by až na 5 až 7 %.

Vyjdeme-li z údajů, které uvádí firma ENACO dál, kdy maximální výše jednotkové dotace by měla činit u bateriových systémů 55 tis. korun na kilowatt-peak a u ostatních 30 tisíc korun na kilowatt-peak, tak předpokládáme roční instalace ve výši 50 megawatt-peak, a tady by to znamenalo, že by dotace včetně bateriových akumulačních systémů znamenaly 2 mld. korun ročně.

Pokud to porovnáme s tím, co dá vypočítat z údajů na stejné straně, měly by přijít státu příjmy z této činnosti ve výši 700 mil. korun za rok. Počítá se tedy zhruba s DPH ve výši 500 mil. korun jako jedna z příjmových položek, daň z příjmů montážních firem, které by realizovaly ty investice, 64 mil. korun za rok, a vzniklo by tím nových tisíc pracovních míst s průměrnou mzdou 38 tis. korun, což by znamenalo roční odvody 120 mil. korun. Tedy odečteme-li ty předpokládané náklady a výnos 700 mil., tak je pořád ztráta 1,3 mld. korun za rok, což tedy samozřejmě není žádná dobrá, pozitivní zpráva. Opět nám tady hrozí, že bychom se dopustili stejné strategické chyby jako před deseti lety, kdy se schvalovala podpora velkých solárních parků, a ty nás ročně stojí, jak víme, 30 mld. korun a do roku 2030 stát budou, až tedy dosáhnou bilionu korun, jak už jsem o tom mluvil.

A výsledek? Ten tedy není bohužel žádný. Podle údajů Energetického regulačního úřadu za rok 2018 dodaly fotovoltaické elektrárny pouhá 2,5 % vyrobené elektřiny, a to tedy převážně v době, kdy jí bylo potřeba nejméně. Odborník na stabilitu rozvodné soustavy by řekl: více škody než užitku. Přepočteno na osobu, každý občan by byl okraden o 100 tis. korun, aniž by to znamenalo nějaký význam pro životní prostředí nebo ekonomiky.

Tedy porovnání fotovoltaiky a dalšího takového alternativního zdroje, podle mého názoru bezemisního, tedy jaderného zdroje, tak můžeme po jednoduchých výpočtech dojít k tomu, že při té variantě A, kdybychom realizovali dodávky ve výši 12 terawatthodin, u varianty B by to bylo 7,5 terawatthodiny a u té naší varianty C, jak jsem říkal, opět 12 terawatthodin, tak by to stálo postupně 540, 338, případně 840 mld. korun, což by při realizaci, při vložení těchto peněz do jaderné energetiky přineslo v té první variantě 31 500 megawatthodin, tedy 31,5 terawatthodiny.

A já tady budu počítat s takovým jakoby stoprocentním polštářem, protože vždycky všichni říkají, když předpokládáme, že ten megawatt v jádře stojí 120 mld., že to bude dražší, tak navrhuji to ještě všechno buďto násobit, nebo v tomhle případě dělit dvěma, tak máme 15 terawatthodin. V případě pak toho našeho realističtějšího docházíme k 24 terawatthodinám realizované roční výroby energie z jádra versus náklady na budování fotovoltaických elektráren.

Čili určitě to jádro je neskonale efektivnější. V podstatě to vychází, že bychom za ty investice, které bychom utratili podporou té fotovoltaiky, mohli budovat dvě temelínské, v tuto chvíli fungující nové jaderné elektrárny, dva nové Temelíny. Otázka je kde. Ale to je prosím druhá věc, tedy teď spíš pracujeme s čísly, tak jak v té studii máme.

Takže dámy a pánové, to by bylo k té první otázce.

Druhá otázka je neméně zajímavá. Ptal jsem se, jak by to všechno vypadalo u větrných elektráren. Ta odpověď sice odkazuje na závěry dokumentu, který nechal zpracovat Ústav fyziky atmosféry Akademie věd, ovšem opět jsou tam hodnoty čerpány z materiálu lobbistického sdružení Komory obnovitelných zdrojů energie, který má název Analýza větrné energetiky České republiky z roku 2015. Tady jsou uváděny dvě hodnoty pro rok 2050, a to jednak konzervativní scénář pro větrnou energetiku ve výši 3 100 megawattů instalovaného výkonu, a pak jakýsi optimistický scénář ve výši 5 800 megawattů instalovaného výkonu. Správně je v té odpovědi poznamenáno, že tato čísla vyjadřují technický potenciál a neodpovídají sociálně-ekonomickému potenciálu, tedy vlastně otázce, jak se k tomu bude stavět veřejnost, jak tedy bude trpět ty větrníky ve svém okolí, případně jaké na to budou zdroje.

Kdybychom tento nárůst chtěli realizovat pomocí jednoho z největších zařízení, které dnes používáme pro vnitrozemské instalace, nikoliv tedy ty mořské, jako to mají Němci například, ale u nás žádné moře nemáme, tak musíme mít vnitrozemská zařízení, třeba takový Vestas V90, který má jmenovitý výkon 2 megawatty, museli bychom jich vystavět 1 550, případně dokonce 2 900 v tom druhém scénáři. Vzhledem k tomu, že maximální životnost těchto zařízení je na úrovni 25 let, znamenalo by to, že bychom jich museli postavit, zprovoznit 50 až 10 ročně, čili každoročně obnovit jednu čtvrtinu až jednu polovinu současných instalací.

K tomu, abychom posoudili, jak vůbec tyto varianty mají nějaký smysl, zda tedy 3 100 megawattů, tedy 1 550 větrníků, nebo 5 800 megawattů - 2 900 větrníků, podívejme se do sousedního Bavorska, které je nám blízké nejen geograficky, ale i rozlohou a počtem obyvatel, má ovšem trojnásobné HDP.

Podle nedávného vyjádření bavorského ministra ekonomiky je do roku 2022 v Bavorsku plánovaná výstavba pouze dalších 300 větrných elektráren, protože výstavbu většího počtu zabrzdila striktní regulace z důvodu jejich vzdálenosti od lidských obydlí. Zjistíme, že tam v roce 2017 bylo v provozu 1 100 větrných elektráren s instalovaným výkonem 2 500 MW ročně vyrábějících 4,5 mil. MWh, což tedy je těch 4 500 TWh elektrické energie. Srovnání měrných dodávek - tady máme údaj od ERÚ, který uvádí, že jeden instalovaný MW ve větrné elektrárně vyrobí ročně 2 000 MWh, to je taková ta norma, tak u nás tedy by to bylo přesně do 1 899, 1 900 MWh/MW, v Bavorsku je to 1 846 MWh/MW. Čili odchylka od toho jaksi normativního tabulkového výkonu výroby energie je zhruba tři procenta.

Pokud se na ta čísla podíváme z optimistického scénáře, tedy instalace 3 000 turbín s výkonem 5 800 MW, tak je to scénář takřka utopický. Pokud bychom to ještě sledovali s prizmatem tedy ceny energie, která je v Německu daleko větší, tak asi dvakrát větší než u nás, tak bychom se prostě úplně vymkli ze všech možných relací. Podle zprávy ERÚ o provozu elektrizační soustavy v roce 2018 a České společnosti pro větrnou energii pak o celkovém instalovaném výkonu 320 MW ty větrné elektrárny, a bylo jich 201, tak těchto 201 větrných elektráren o výkonu 320 MW dodalo 600 000 MWh elektrické energie, tedy 0,6 TWh, 0,7 % celkové výroby - zanedbatelný, zanedbatelný zlomek.

Podíváme-li se na problém ještě z ekonomického hlediska, pak by při dnešní ceně té elektrárny Vestace 90, která byla tedy 70 mil. korun, tak bychom se dostali k ročním investicím ve výši 3,5 až 7 miliard korun, tedy v tom uvažovaném pětadvacetiletém horizontu 105 až 210 miliard korun. Opět dramatické hodnoty. A kolik energie bychom takto získali? Tak ze zprávy ERÚ vyplývá, že roční měrné dodávky jsou ty 2 000, to už jsem říkal, MWh/MW, pak bychom měli vyrábět zhruba 6,2 až 11,6 TWh, tedy 7 až 13 % při těch optimistických prognózách.

Čili srovnáme-li tu hypotetickou větrnou energetiku s kapacitou případného jaderného potenciálu, kdy bychom ty peníze vložili do jádra, dostali bychom se zhruba na stejné hodnoty.

Zajímavý je také pohled z hlediska materiálové náročnosti, tedy ekologický pohled. Potřebný cement a ocel na výrobu, na stavbu těch větrníků, stále ještě nemůžeme bez produkce CO2 a velkého množství energie vyrábět. Tak podle České společnosti pro větrnou energii je na výstavbu VtE Vestas 90 potřeba 1 100 tun betonu, tedy 150 tun cementu, a 300 tun oceli. V měrných jednotkách to znamená 7,5 t/MW instalovaný. A v případě cementu a u oceli 150 t/MW. Pokud to srovnáme výstavbou jaderné elektrárny Temelín, která má jmenovitý výkon 2 000 MW, tam bylo spotřebováno 300 tis. tun betonu a 20 tis. tun oceli. Čili 20 t/MW cementu a 13 t/MW u oceli, tedy na jednotku instalovaného výkonu spotřebujeme v případě větrných elektráren 4krát více cementu a 13krát více oceli. Tady bychom museli říct, že kdybychom to chtěli přepočítat podle množství vyrobené energie, kdy ty roční dodávky samozřejmě nejsou stabilní, tak bychom se dostali k ještě daleko větším částkám - u cementu by to bylo 13krát a u oceli 42krát více.

Čili znovu říkám, nemluvíme přitom o žádných kapacitních rezervách, jenom čistě o budování těch větrníků, případně tedy fotovoltaických parků. Žádné záložní zdroje. A přitom samozřejmě tyto na přírodě závislé zdroje nefungují pořád, ale jenom když se přírodě zlíbí.

Jaký nárůst instalovaného výkonu, byla další moje otázka, je současná naše distribuční síť schopna zvládnout. Tady ta odpověď mluví o tom, že byl posuzován modelový případ, kdyby byl v roce 2050 instalovaný výkon větrných elektráren 6 tis. MW a 25 tis. MW u fotovoltaických elektráren, to je ten plán pro rok 2050, tak by musely být roční investice do elektrizační sítě o 86 miliard korun vyšší - rozvodné sítě prosím. A uvedených 7 tis. MW je pak dvojnásobek plánu, který má Bavorsko. Čili pořád jsme u nějakých studií, a to studií, které nedělají žádní skeptici, ale dělá je Česká fotovoltaická asociace a tu nelze podezřívat z nedostatečných ambicí. Pokud bychom vycházeli z uvedené spotřeby navýšení investic, tak by se jednalo o investice 2,5 bilionu korun. Opět tady dělme dvěma, tak by to mohlo být 1,2 bilionu korun. Opět při investicích těchto prostředků do jádra bychom se dostali k 70 TWh roční výroby energie, případně tedy při tom skeptickém dělení dvěma k 35 vyrobených TWh za rok, což bychom tedy získali, kdybychom nepromarnili ty peníze u těch obnovitelných zdrojů.

Jaké investice by musely být vynaloženy na stabilizaci sítě, pokud by tedy ten podíl OZE byl těch 22 %. Tak tady za pozornost stojí dvě sdělení. Pokud by podíl OZE na výrobě elektřiny znamenal 16 %, tak by stabilita sítě ohrožena nebyla a nemuseli bychom investovat víc. Druhým je pak informace, že investice z veřejných prostředků jsou vyčísleny ve vnitrostátním plánu ČR na období 2021 až 2030 a činí 900 miliard korun, že tedy část bude realizována až v následujícím období a že jde o investice z veřejných zdrojů, což znamená, že i soukromý sektor bude muset tomu nějak přispět. Čili i bez tohoto dalšího bilionu, který je tedy jakoby navíc, ta čísla jsou naprosto odstrašující.

Pátá otázka se týkala toho, jak se tady to vztahuje k naší bezpečnosti, vlastně národní bezpečnosti, zdali problémy s dostupností surovin pro výrobu fotovoltaických panelů, případně ukládacích kapacit, které se nacházejí v Číně, případně ve spolehlivých zemích, v Africe atd., a zdali byla ta tematika projednaná Bezpečnostní radou státu. Ta odpověď říká, že tedy projednána na úrovni Bezpečnostní rady státu nebyla. Zatímco prezident Trump, ten již samozřejmě v tom podnikl určité kroky a ukazuje, že Spojené státy jsou si vědomy, o jak vážnou hrozbu se jedná.

Materiál uvádí v odpovědi, že je třeba se dívat na to a jednat na úrovni EU, což je dobře, což je výhodnější než řešit to sami. Ale jaký konkrétní návrh EU a Evropská komise dala? Podíváme se na stránku kritické suroviny na webu Evropské komise. Je tam toho mnoho, co se dočteme, ale to, co Trump vydal jako nařízení k zajištění bezpečných a spolehlivých dodávek kritických nerostů, tam tedy není nic.

Otázka snižování cen, to byla šestá. Snižování cen jak u samotných surovin, tak tedy i u konečných komponentů fotovoltaiky, což bylo příčinou toho solárního boomu, za předpokladu, že se budou u nás ty obnovitelné zdroje prosazovat, včetně elektromobility, tedy stejným tempem jako v Evropské unii. Tak ta otázka nebyla šťastná, musím říct, ale přesto je zřejmé z celkového kontextu, jak by na to ty světové ceny reagovaly, kdybychom se vydali stejnou cestou jako Evropská unie, kdyby se tou cestou vydal i zbytek světa.

Podle predikce Mezinárodní energetické agentury by ceny panelů do roku 2040 měly klesnout o dalších 50 %. Ovšem výkonný ředitel této agentury říká: Historické zpomalení energetické účinnosti v roce 2018, což je nejnižší míra zlepšení od začátku desetiletí, vyžaduje odvážné kroky ze strany tvůrců politik a investorů. Energetickou účinnost - říká ten pán - můžeme zvýšit o tři procenta ročně jednoduše pomocí existujících technologií a nákladově efektivních investic. Neexistuje podle něj žádná omluva pro nečinnost. Je třeba zavést ambiciózní politiky, které podnítí investice a zavedou nezbytné technologie v celosvětovém měřítku.

To by mohla klidně říkat slečna Greta Thunbergová a říká to tady nějaký výkonný ředitel této agentury. To je asi něco takového, jako kdybychom si mysleli, že stejně jako automobil zrychlí z nuly na sto, tak stejně rychle také zrychlí ze sto na dvě stě. Prostě dosažení 100% účinnosti možné není a ten limitní přechod se prostě vždycky bude zpomalovat. Čili energetická účinnost není zdroj pro její zvyšování. Není prostě zdroj pro nějaké velké úspory.

Dámy a pánové, další otázka se týká těch tolik zmiňovaných v nedávném období biopaliv. Zejména tedy když došlo ke krachu biopaliv první generace, jak tomu bude s biopalivy generace druhé. Tedy biopaliva druhé generace, jejichž možnost tady je. Měla by být vyráběna například z kafilerních tuků, fritovacího oleje, dřevní štěpky, plastového odpadu. Nikoliv tedy z kukuřice nebo z obilí, jako je to u těch biopaliv první generace.

Tady první věta v odpovědi píše: Spíš než objem surovin je otázkou zpracovatelská výrobní kapacita - To je pěkné. To je, jako by si ten, co má úmysl si postavit pálenici, nenechal zjistit, kolik tam roste v okolí švestek. To je něco podobného. Je to trochu cimrmanovská pozice. Oni mi doporučují, abych si to někde dohledal. To nevím, jestli je to od nich diplomatické, ale neurazil jsem se, vůbec ne.

Nechali jsme si tam vyšetřit, jak se ten materiál, ke kterému se odkazují, a to je ten slavný vnitrostátní plán České republiky v oblasti energetiky a klimatu, dívá na biopaliva druhé generace. Ten se tam neobjevuje ani jednou, tenhle pojem. Dvakrát je tam výraz biopaliva první generace, výraz výrobní je tam 31krát, ale ani jednou ve spojení s biopalivy. Samotný výraz biopaliva pak tam je - bez tedy generačního přívlastku - je tam 46krát, ale ani jednou ve spojení s nějakými zdroji nebo výrobními kapacitami.

Biopaliva, jak říká autor článku na Auto.cz, zatím přinesla zemědělcům zisk, chudým zemím hlad a bídu, vědcům pochybnosti a motoristům zničená auta. Přinese druhá generace zlepšení? ptá se. Tak já přeji zemědělcům zisk. Ti si ho zaslouží, ti nás částí své produkce živí. A těm chudým zemím tedy hlad a bídu nepřeji a zničená auta také ne.

Z čeho by se tedy dala vyrábět ta druhá generace biopaliv? Seno, sláma. Čím ale budeme krmit dobytek, čím budeme stlát, abychom měli hnůj, takzvanou kejdu? To už jsme zjistili, že není úplně ono. Tak si vezměme ty zmíněné kafilerní tuky. Statistické údaje uvádějí, že se na našem území chovalo v roce 2017 1,5 milionu kusů skotu a 1,5 milionu prasat. Kdybychom předpokládali průměrnou váhu 500 kg u skotu a u prasat 100 kg, pak při průměrném 5% obsahu tuku dostáváme 42 tisíc teoretických tun disponibilní suroviny. Při 80% výtěžnosti bychom z toho vyrobili 34 milionů litrů biopaliva, což je necelé 1 % z 6 miliard litrů nafty, která se u nás ročně spotřebuje. A to jsme počítali, že na naftu přeměníme tuk z veškerého hovězího i vepřového dobytka. Co můžeme tedy mít ve skutečnosti? Celých 10 %. Pokud by to byla pravda, tak máme v tomhle segmentu k dispozici náhradu za naftu pouze ve výši jednoho promile celkové spotřeby nafty.

No a dřevní štěpka? Tak tady s tím, myslím, zatočil kůrovec a nebude ani štěpka, nebude ani smrk, nebudou možná ani lesy. Ale to je už zase jiná kapitola. A takhle se můžeme podívat na výrobu paliv z jedlých olejů, plastů a dalších perspektivních surovin. Kdybychom chvíli jednoduše počítali, tak je to jeden větší nesmysl než druhý.

Asociace pro využití OZE si nechala udělat komplexní energetickou bilanci pomocí programu GEMIS. Výsledky tedy nejsou povzbuzující. A na okraj, ve zmiňovaném vnitrostátním plánu České republiky v oblasti energetiky a klimatu pak o tomto 30 let existujícím programu GEMIS, o tomto nástroji, který již před 12 lety využívala Pačesova komise, se neříká ani slovo.

Dámy a pánové, pomalu se blíží konec doby, ale já ještě budu mluvit, nekončím svoje vystoupení. Přejdu k osmé otázce a ta se týkala srovnávacích nákladů na energii levelized cost of electricity - LCOE. Ptal jsem se, s jakými hodnotami ministerstvo počítá u jednotlivých zdrojů, ať už je to uhlí, jádro, plyn, slunce, vítr, případně další, a jaké byly pro výpočet použity hodnoty u jednotlivých zdrojů. Místo toho, abych se v odpovědi dozvěděl nějaká konkrétní čísla, na která jsem se v té osmé otázce ptal, tak jsem se dozvěděl, jak je problém složitý a proč v odpovědi žádná čísla být nemohou.

Přesto ale odpověď není bezcenná. Ta nejpodstatnější a velmi zásadní je informace o tom, že ta metodika LCOE, tedy poměr mezi celkovými náklady na zdroj, investice a provoz a množstvím energie vyrobené za dobu životnosti, je nahrazena novou metodikou - VA LCOE. To VA je jakoby upravená LCOE, value-adjusted, která do nákladů navíc započítá i náklady na stabilitu dodávek. A tady to najednou všechno padá k zemi. Zatímco to LCOE dává určitou optimistickou prognózu, u uhlí ty náklady rostou, u fotovoltaiky klesají, tak ty value-adjusted, kdy se započítávají i náklady na stabilitu dodávek - což je u fotovoltaiky klíčové - tak tam ty náklady fotovoltaických zařízení rostou a náklady uhlí významně klesají. Čili autor odpovědi si asi byl vědom toho, že to není úplně tak jednoduché, a proto se omezil na určitá ne přímo vypovídající tvrzení ve své odpovědi.

Pro ilustraci, hodnoty -

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Pane poslanče, já vás musím přerušit. Podle zákona o jednacím řádu v 11 hodin končí bod 291 této schůze, tedy odpovědi na písemné interpelace. Budete pokračovat, a připomínám, že s faktickou poznámkou - pro stenoprotokol - je přihlášen po vašem vystoupení pan poslanec Polanský, který bude při pokračování zařazen, pokud na tom samozřejmě bude trvat, do rozpravy k vaší interpelaci.

Než budeme pokračovat, dovolte mi, abych konstatoval došlou omluvu pana poslance Foldyny, a to na dnešní den od 10 hodin do konce jednacího dne z pracovních důvodů.

Ještě pro ústní interpelace připomínám, že na odpoledne je omluven pan předseda vlády Andrej Babiš, paní ministryně Klára Dostálová, pan ministr Karel Havlíček, pan ministr Lubomír Metnar, ale bude tady na odpoledne pan ministr Petříček, který se omlouval jenom na dopoledne. Omluven je pan ministr Plaga z pracovních důvodů, pan ministr Toman, který je na zahraniční cestě, a pan ministr Vojtěch Adam, který je také na zahraniční cestě.

Teď mi dovolte, abych uzavřel bod 291 a konstatoval, že se budeme zabývat body z bloku prvních čtení smluv, tedy body 188 až 205 podle schváleného pořadu schůze. Odpoledne se budeme věnovat bodu 292, což jsou ústní interpelace.

Zároveň předám řízení schůze.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Dobrý den. Měli bychom se tedy zabývat body z bloku smlouvy v prvním čtení, jak už bylo řečeno panem místopředsedou Poslanecké sněmovny. Samozřejmě je zde i možnost navrhnout změny programu. Pan poslanec Černohorský se hlásí. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Lukáš Černohorský: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, dovolte, abych na základě dohody předsedů klubu navrhl pevné zařazení bodu číslo 87, což je návrh poslanců Marka Bendy, Heleny Válkové a dalších na změnu soudního řádu správního, sněmovní tisk 237. Navrhuji jej zařadit dnes ve 12.45 hodin. Včera jsme to bohužel už těsně nestihli.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Ano, mám poznamenáno. Hlásí se ještě někdo s návrhem na změnu programu schůze? Pane poslanče, prosím.

 

Poslanec Jan Lipavský: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, já bych chtěl říci, že mě velice mrzí, že se nezařazují smlouvy, které jsou ve druhém čtení, na pořad jednání pléna Poslanecké sněmovny. Některé ty smlouvy tam leží skoro rok, některé možná i déle. Takže já navrhuji, abychom vzali celý ten blok smluv ve druhém čtení a zařadili jej za dnešní blok prvního čtení. Je pravděpodobné, že se na ně nedostane, ale já bych chtěl, aby to tam bylo zařazeno, abychom si připomněli, že musíme projednávat i tyto mezinárodní smlouvy. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Jenom se ujistím o podstatě toho návrhu. Navrhujete, aby za dnešní blok smluv v prvém čtení se zařadily smlouvy, které jsou ve druhém čtení.

 

Poslanec Jan Lipavský: Ano, potvrzuji.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Je zde další návrh na změnu pořadu schůze? Není. Budeme tedy hlasovat o těch dvou návrzích tak, jak zazněly.

 

Nejprve budeme hlasovat o návrhu pana poslance Černohorského, aby se bod 87, sněmovní tisk 237, soudní řád správní, zařadil napevno na dnešek na 12.45 hodin.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 311, přihlášeno 125 poslanců, pro 103, proti nebyl nikdo. Návrh jsme přijali. Ve 12.45 hodin se budeme zabývat bodem číslo 87.

 

Další návrh - od pana poslance Lipavského je, abychom za blok smluv v prvém čtení zařadili smlouvy ve druhém čtení.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 312, přihlášeno 128 poslanců, pro 107, proti nikdo. I tento návrh jsme schválili.

 

Nyní se budeme věnovat bodu

Aktualizováno 1. 9. 2020 v 16:48.




Přihlásit/registrovat se do ISP