Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2017 – 2021

 

(pokračuje Radek Vondráček)

214.
Návrh poslanců Lukáše Černohorského, Tomáše Martínka, Jakuba Michálka,
Ivana Bartoše a dalších na vydání ústavního zákona, kterým se mění zákon
č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších ústavních zákonů
/sněmovní tisk 229/ - třetí čtení

Místo u stolku zpravodajů zaujímá pan poslanec Lukáš Černohorský za navrhovatele, zpravodajem garančního výboru, kterým byl ústavně-právní výbor, je pan poslanec Jan Farský. Pozměňovací návrhy jsou uvedeny ve sněmovním tisku 229/10, který byl doručen dne 24. ledna 2020. Usnesení garančního výboru bylo doručeno jako sněmovní tisk 229/11.

Já se ptám navrhovatele, zda má zájem o vystoupení před otevřením rozpravy. Má zájem. Prosím, máte slovo. (V sále je značný hluk.)

 

Poslanec Lukáš Černohorský: Děkuji za slovo, pane předsedo. Já bych chtěl předně všem poděkovat za to, že se podíleli na přípravě a projednávání tohoto zákona. Já jenom v rychlosti ještě -

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Já vás na chviličku přeruším. Poprosím o klid v sále, dámy a pánové! Máte-li něco k vyřízení, prosím, běžte do předsálí.

 

Poslanec Lukáš Černohorský: Já jen tedy v rychlosti ještě dopředstavím. Jedná se tedy o návrh rozšíření působnosti Nejvyššího kontrolního úřadu. V tomto případě je potřeba upravit rozsah pravomocí v Ústavě. Proto je předložen tento zákon. Už jsme to tady měli i v minulosti, kdy jsme narazili trošku v Senátu. V tomto případě jsme tento návrh upravili, a to včetně prováděcího zákona, tak, aby se vycházelo vstříc i Senátu, za což bych chtěl prostřednictvím pana předsedajícího poděkovat paní Valachové, která zprostředkovávala kontakt se Senátem. Dostali jsme od nich nějakou zpětnou vazbu, to bude pravděpodobně zapracováno prostřednictvím pozměňovacích návrhů. Doufám, že tento zákon bude přijat. Děkuji.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji a otevírám rozpravu. V rozpravě je jako první přihlášen pan poslanec Dominik Feri.

 

Poslanec Dominik Feri: Děkuji za slovo, pane předsedo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážení přítomní ministři a ministryně, jsem rád, že jsme u tohoto návrhu také dospěli k jakési shodě, která ale nesmí být limitovaná jenom na Poslaneckou sněmovnu, ale musí se vztahovat i na Senát. Pro nás, náš poslanecký klub, je otázka rozšíření pravomocí NKÚ věcí jasnou. Podporujeme ji, a dokonce se podařilo pozměňovacími návrhy specifikovat nějaká pravidla tak, aby to byla skutečně otázka dobré kontroly, nikoli nadbytečné byrokracie, která bude v důsledku vlastně jenom jalová a ničemu dobrému neprospěje.

Máme však za to, že bavíme-li se o novele Ústavy, a sice o článku 40, to znamená o okruhu zákonů, které vyžadují souhlas jak Poslanecké sněmovny, tak Senátu - v zahraniční doktríně se hovoří, ale už se to dostává i do té naší, o tzv. organických zákonech - tak bychom měli být trošku víc ambiciózní a měli bychom mít trošku větší představivost. Máme za to, že v tom výčtu zákonů, kde je potřeba souhlasu Sněmovny a Senátu, by měly figurovat i zákony jiné, nejenom zákon o NKÚ, tak jak je navrhováno pozměňovacím návrhem, ale také např. zákon o České národní bance, také zákon, který se týká dělby moci, a sice moci soudní, to znamená zákon o soudech a soudcích, zákon o Ústavním soudu. Osobně mám i za to, že by tam měly být i další zákony, zákon o obcích - obecní zřízení, zákon o krajích - krajské zřízení, nebo zákon o zpravodajských službách.

Možná se dá namítnout: vždyť přece tím svazujete ruce, vytváříte diktát Parlamentu, resp. diktát Senátu či diktát zrovna té komory, která stojí v opozici proti vládě. Nicméně takové rozšíření článku 40 vládě, která vládne uvážlivě, ruce nijak nesvazuje, a vládu, která nevládne uvážlivě, nutí vládnout uvážlivě. Totiž právě ta kumulativní podmínka souhlasu jak Poslanecké sněmovny, tak Senátu, vede k větší shodě napříč politickým spektrem a napříč společností, a zabraňuje tak otřesům. (Odmlka pro hluk v sále.)

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám rozumím, pane poslanče. Opakovaně vás žádám o klid v sále! Děkuji.

 

Poslanec Dominik Feri: Jak říkám, není to obsahem této konkrétní novely, ale do budoucna, a budeme-li chtít měnit Ústavu, tak se bude jednat o zcela po mém soudu legitimní požadavek Senátu, aby měl větší slovo. A znovu připomínám - vládě se tak ruce významně svazovat nebudou. Nejsem takový blázen, abych si myslel, že by článku 40 měl být podřazen např. třeba kompetenční zákon nebo že by do režimu článku 40 měl spadat třeba i zákon o státním zastupitelství, byť vím, že je to teď věc citlivá, ale přesto, za trestní politiku je odpovědná vláda. Ale rozšířit článek 40 de lege ferenda o zákon o České národní bance, zákon o soudech a soudcích a zákon o Ústavním soudu například bych pokládal za více než šťastné, vhodné a nic, co by bylo z naší pozice opoziční strany míněno primárně jako opozice. Ty role se můžou do budoucna proměnit a mohlo by to současné opozici i v rámci vládnutí komplikovat práci. Ale jak říkám, to tam po mém soudu nenastane.

My tento návrh podpoříme, pokládáme to za nutný kompromis se Senátem. Děkuji.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji. Dále je do rozpravy přihlášena paní poslankyně Valachová.

 

Poslankyně Kateřina Valachová: Vážené kolegyně, kolegové, vážená vládo, musím říct, že jsme se teď od pana kolegy Feriho dozvěděli, co všechno by mělo být v článku 40. V podstatě jsme slyšeli, že by tam mohlo být úplně všechno, co se týká organizace a správy státu. Já bych se ráda vyjádřila k článku 40, tak jak zní v rámci mého pozměňovacího návrhu, a potom, jestli se nepletu, i kolegy Kupky.

Už jsem o tom mluvila v druhém čtení. Stálá komise pro Ústavu se opravdu po dlouhých jednáních shodla na tom, že doporučila této Sněmovně podpořit článek 40 tedy ve znění oněch pozměňovacích návrhů, to znamená, aby zákon o Nejvyšším kontrolním úřadu byl tím, k jehož změně je potřeba souhlasu obou komor Parlamentu. Podotýkám, že to byla shoda, bylo to doporučení Stálé komise pro Ústavu, které vyplynulo mimo jiné i z toho, že jsme opakovaně jednali se stálou komisí pro Ústavu v Senátu.

Co je smyslem celé akce? Musím říct, že ocením, když si nalijeme čistého vína. Smyslem celé akce - v uvozovkách - opravdu není to, že by se pak Sněmovna radovala z posílení kompetencí Senátu. To si myslím, že by bylo trošku lhaním si do kapsy. Určitá řevnivost obou komor je zjevná a obávám se, že v tomto funkčním období k posílení kompetencí Senátu nedojde. Nicméně tím smyslem, proč jsme se na tom dohodli se stálou komisí Senátu, a smyslem doporučení stálé komise pro Ústavu bylo to, abychom konečně po deseti letech debat, které nikam nevedou, rozšířili kompetence Nejvyššího kontrolního úřadu tak, jak je běžné ve všech ostatních zemích kolem nás, kde je běžné, že veřejné prostředky jsou tedy sledovány bedlivě a že občané mají zajištěno systémem a pravidly, že veřejné prostředky jsou kontrolovány.

Co se týká Nejvyššího kontrolního úřadu, tak přes jeho možnou démonizaci některými, Nejvyšší kontrolní úřad je prodlouženou rukou Sněmovny. Je to náš partner a je to náš nástroj, jak sledovat to, jak se např. hospodaří i z hlediska veřejných prostředků, jak je nastaven systém. Proto jsem dlouholetou zastánkyní rozšíření kompetencí Nejvyššího kontrolního úřadu, a proto jsem také - v uvozovkách - podlehla ve druhém čtení a přihlásila jsem se k tomuto pozměňovacímu návrhu, byť je kritizován Legislativní radou vlády a samotným šéfem Nejvyššího kontrolního úřadu, s jedním cílem - rozšiřme kompetence Nejvyššího kontrolního úřadu.

Nyní bych to pragmaticky shrnula, vážené kolegyně a kolegové, že jsme v situaci, kdy buď podpoříme onen pozměňovací návrh - podotýkám, - stálé komise pro Ústavu, který je pragmatický a který sleduje rozšíření kompetencí Nejvyššího kontrolního úřadu. To je jedna varianta. Anebo druhá varianta, která nám v minulém funkčním období byla zapovězena, nebyla možná, nyní možná je, to je to, že nám Senát sám vrátí případné změny, které nyní Senátu posíláme, nyní schválíme, a sám Senát si řekne, jak navrhuje, aby článek 40 zněl. Trošku se obávám, aby senátoři a senátorky nepodlehli mámení - v uvozovkách - Dominika Feriho, vaším prostřednictvím, a do onoho článku 40 nevyjmenovali celou řadu dalších zákonů. Protože mám velkou obavu, že potom by zase Sněmovna naopak Senátu nepřikývla.

Takže já sama budu dávat doporučení poslaneckého klubu sociální demokracie, ať zváží jednu z těch variant, kterou jsem popsala, budeme mít volné hlasování, a osobně tedy dávám určité varování, mám obavu, že člunek může znamenat to, že naopak opět nerozšíříme kompetence Nejvyššího kontrolního úřadu. Děkuji.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji. Do rozpravy je jako další přihlášen pan poslanec Kupka.

 

Poslanec Martin Kupka: Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, vážený pane ministře, milé kolegyně, milí kolegové, já jednak doplním jenom stanovisko klubu ODS právě ve věci rozšíření článku 40 zákona o Nejvyšším kontrolním úřadu, který míří k tomu, opravdu stabilizovat tuto důležitou instituci v rámci ústavního systému České republiky, ale zmíním pak hlavně další pozměňovací návrh, který má podporu i ústavně-právního výboru, a ten se týká rozšíření kompetencí Nejvyššího kontrolního úřadu o sledování účinnosti a efektivity kontrol v oblasti veřejné správy tak, aby měl NKÚ možnost vyhodnotit a sledovat také to, jakým způsobem Česká republika je schopna zajišťovat sledování kontrolní činnosti svých jednotlivých orgánů.

Nejvyšší kontrolní úřad opakovaně ve svých zprávách se k této otázce vyslovoval. A vyslovovalo se k tomu i Ministerstvo financí, kdy v poměrně podrobném auditu kontrolní činnosti státu v roce 2017 upozornilo na celou řadu vážných problémů právě v duplicitních kontrolách ve veřejné správě. Myslím, že k nám všem se donesly informace a novinové články o tom, jak některé malé obce čelí tolika kontrolám. že to má ve výsledku devastační vliv na jejich vlastní činnost, na to, aby poskytovaly informace, aby poskytovaly služby svým vlastním občanům. A v této oblasti je nepochybně potřeba také to, aby tu existoval nástroj, jak kultivovat kontrolní činnost státu, jak zabránit tomu, aby probíhaly zbytečně duplicitní kontroly a stát se vyčerpával na tom, že ve výsledku kontroluje někoho, kdo nejenom že ve výsledku tu kontrolu tolik nepotřebuje, ale ve výsledku ta kontrola může ochromovat jeho vlastní činnost.

Samozřejmě že ta změna a doplnění nesměřuje k tomu, abychom zabránili efektivním kontrolám, účinným kontrolám z konkrétních kontrolních orgánů, ale abychom dokázali bránit tomu, kdy stát zdvojuje, ztrojuje a významně ohrožuje samotný rozpočet státu tím, že vyhazuje finanční prostředky za kontrolu nekoordinovanou, za kontrolu zbytečnou, a navíc ještě omezuje činnost těch samotných orgánů veřejné správy tím, že místo konkrétní služby, konkrétní práce pro veřejnost se věnují kontrolám. A totéž platí i pro malé obce.

Cílem rozšíření kompetencí NKÚ v tomto směru je dát Nejvyššímu kontrolnímu úřadu zmocnění, aby systematicky sledoval to, jakým způsobem v České republice kontroly fungují, aby měl i přímo k tomuto pouvoir v Ústavě a mohl se tomu věnovat. Další věcí je, jaký nástroj k tomu bude mít, ale aby vůbec mohl Nejvyšší kontrolní úřad ve své činnosti sledovat, jak se v České republice daří kultivovat systém kontrol, tak aby byly opravdu účinné a aby ve výsledku víc nezatěžovaly, než pomáhaly. Věřím, že i tahle úprava může přispět k lepšímu systémovému uchopení fungování veřejné správy a že Nejvyššímu kontrolnímu úřadu přísluší dívat se i na to, jak se tahle důležitá část veřejné správy chová. Pokud se totiž podíváte do rozpočtu jednotlivých kontrolních institucí, tak zjistíte, že Česká republika vydává ročně řádově stovky milionů korun na to, aby zajistila kontrolní činnost samotného státu. Je-li to takhle vysoká částka, tak si nepochybně zasluhuje také nadhled, kritické myšlení na to, jak tohle funguje a jestli opravdu nedochází, a jako že dochází, ke zdvojování, ztrojování těch kontrol.

Dáte-li hlas, svoji vůli právě pro rozšíření pravomocí NKÚ v této oblasti, tak to do budoucna bude znamenat i větší nadhled, větší kontrolu nad tím, jak stát v oblasti kontrol funguje.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji. Do rozpravy z místa se přihlásil pan poslanec Kubíček. Až teď mi naskočil pan poslanec Grospič.

 

Poslanec Roman Kubíček: Děkuji za slovo. Pane předsedající, dámy a pánové, já se trošičku vyjádřím k této změně Ústavy, protože je to třetí pokus, trvá nám to rok a půl, a nějakým způsobem se snažíme dobrat k tomu, aby byly kontrolovány veřejné prostředky, které stát používá. Co se týká článku 40, zde bych se obrátil a podpořil paní poslankyni Valachovou s tím, že by bylo na senátorech, aby rozhodli, jak vyplnit článek 40. Je to jejich vůle a jejich rozhodnutí a my budeme připraveni o tomto diskutovat. To znamená, že za klub ANO nebudeme podporovat, ale nebudeme zamítat.

Co se týká rozšíření kontrol ve veřejné správě, o tuto kompetenci NKÚ nestojí, bylo to několikrát řečeno. Má to dvě věci. První věc, pan poslanec Kupka jako zástupce skupiny poslanců navrhuje rozšíření určité databáze, která by sledovala jednotné kontroly probíhající ve státní správě, ale nikdo si moc neuvědomil, o co jde. Ono to není o těch obcích, ale je to o Ministerstvu životního prostředí, České obchodní inspekci, tisíce, desetitisíce kontrol, kde Nejvyšší kontrolní úřad by musel zřídit databázi - podotýkám, nebyla provedena RIA. Nebyla provedena RIA, to znamená, že nevíme, kolik by tato databáze stála. A slyšel jsem v kuloárech několik částek pohybujících se od 6 milionů do 200 milionů. To je velký rozsah.

Další věc, která je, Nejvyšší kontrolní úřad nemá žádnou správní pravomoc, aby na základě kontrol ovlivňoval další orgány, to znamená, aby říkal, jakým způsobem s tím mají nakládat.

Na druhou stranu ale potvrzuji, že bychom se nějakým způsobem do tohoto systému podívat měli. Ale otázka je, kdo by to měl dělat. Podle mého názoru by to příslušelo buď Ministerstvu financí, nebo Českému statistickému úřadu, a potom by Nejvyšší kontrolní úřad mohl provést kontrolu zaměřenou přesně na tuto činnost. Tomu rozumím. Ale kompetence k tomu, aby vytvářel další databázi, kde dojde k velkému tlaku na státní rozpočet, to znamená navýšení rozpočtu Nejvyššího kontrolního úřadu v neznámé částce, protože říkám, RIA nebyla udělána, tak já se k tomuto návrhu vyjádřit kladně nemohu. A toto je i stanovisko klubu ANO. Děkuji.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji vám. Faktická poznámka, pan poslanec Kupka.

 

Poslanec Martin Kupka: Jenom si dovolím stručně reagovat. Ona zmíněná částka 200 milionů je dokonale vycucaná z prstu. A myslím, že v tomhle směru střízlivý pohled na to, jak náročné by bylo vytvořit jednoduchý evidenční nástroj, který koneckonců v nějaké zárodečné podobě má už teď Ministerstvo financí, by sahalo v řádu několika milionů, nikoli v řádu desítek nebo stovek milionů korun. A to je i výsledek základního průzkumu toho, jak taková evidence může fungovat, jak by mohla vypadat.

Nicméně vrátím-li se zpátky k tomu základnímu systémovému, tak jsme pojmenovali, a je to koneckonců opakovaný pohled i kontrolního výboru, že je tu často nadměrná kontrolní zátěž ze strany státu vůči malým obcím, vůči malým institucím, kde se stát úplně míjí ve své činnosti účinku. A je na nás, abychom se pokusili tohle změnit. Dáváme-li Nejvyššímu kontrolnímu úřadu pravomoc se na to podívat, tak neděláme nic jiného, než co sledujeme v podobě výročních zpráv Nejvyššího kontrolního úřadu, kdy s nadhledem sledujeme, jestli ta činnost v jednotlivých rovinách je efektivní, jestli vynakládané finanční prostředky daňových poplatníků mají patřičnou efektivitu, jestli tady nevyhazujeme peníze oknem místo toho, abychom je správně nasměrovali - v tomto případě do skutečně efektivní kontroly. A víme dobře, že efektivní kontrola není taková, která opakovaně a opakovaně dochází do jednoho místa, ale efektivní kontrola je taková, která je schopna se zaměřit na konkrétní problém a také napovědět, jak se s tím odhaleným systémovým problémem nebo třeba i konkrétním problémem vypořádat. A bránit Nejvyššímu kontrolnímu úřadu, aby v rámci svých výročních zpráv a v rámci své činnosti se takto s nadhledem kriticky podíval na fungování kontrolní činnosti státu, mi vlastně přijde škoda.

Tolik krátká poznámka k tomu vystoupení.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Faktická poznámka, pan poslanec Kubíček.

 

Poslanec Roman Kubíček: Děkuji za slovo. Budu velmi stručný. Já jsem tady řekl, že nějaký nástroj na kontrolu toho, jak se kontroluje, by měl existovat. Ale znova opakuji, ani Nejvyšší kontrolní úřad o tuto pravomoc nestojí, pane poslanče. Slyšel jste to i na kontrolním výboru. Nestojí o tuto pravomoc. Tuto pravomoc by mělo mít Ministerstvo financí, statistický úřad. Budu vám k dispozici. Budu připraven hledat nějaké řešení. Mnohokrát jsme mluvili s panem náměstkem Vyhnánkem, který spravuje podobnou databázi. Já nevím, proč by se měla dělat znova.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Faktická poznámka, pan poslanec Martin Kupka.

 

Poslanec Martin Kupka: Nechci proměnit diskusi v přestřelku, nicméně to, jestli nějaký úřad stojí, nebo nestojí o kompetenci, tak to samozřejmě k tomu přihlédnout můžeme, máme, ale nemá to být určující pohled na to, jestli Česká republika takovou kontrolu nebo takovou funkci potřebuje. Na jednu stranu pojmenujete, že je to nezbytně nutné. Žádná jiná instituce nemá možnost sledovat s takovým nadhledem fungování kontrol jako Nejvyšší kontrolní úřad. A způsob, jak to udělat, jak uplatnit tuto kontrolu, to je věcí už toho konkrétního prováděcího zákona, jak to nastavit, aby to bylo dokonale funkční, aby to zároveň neomezovalo kontrolu tam, kde ji omezit nelze - například v situaci, kdy se jedná o kontrolu na podnět, kdy ta kontrola má řešit třeba ekologickou havárii a podobně. To jsou případy, kde samozřejmě ono omezení nepřichází do úvahy. Proto i ta cesta, kterou jsme předložili, navrhujeme v případě této změny Ústavy, je citlivá vůči všem těmto vážným kompetencím a zároveň funkční z hlediska určení instituce, která má mít v ruce ten nezbytný nadhled. Nadhled, kterému se při nejlepší vůli jiným konkrétním resortům nedostává, protože ta kontrola samozřejmě zasahuje všechny resorty.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Faktická poznámka, pan poslanec Černohorský.

 

Poslanec Lukáš Černohorský: Děkuji za slovo. Tady asi není sporu o tom, že by se mělo něco takového zavést. Ale například my tady jednou do roka dostáváme zprávu z Ministerstva financí o tom, jakým způsobem nebo kolik bylo případně provedeno kontrol. A jde o to, že by Nejvyšší kontrolní úřad u sebe musel evidovat databázi podle kontrolního řádu například o provedených dopingových testech. Bylo to tam i zmiňováno, že tam jsou, i kolikrát byly provedeny nějaké kontroly uskladnění protipěchotních min a podobně. Takže v prováděcím zákoně, který máte částečně předložený, to tam není úplně jako specifikováno a upraveno. A Nejvyšší kontrolní úřad uváděl, že tohle to není záležitost, kterou by měl stěžejně kontrolovat on. A jedna z variant, která se nabízí, je právě to Ministerstvo financí, které, jak už to tady bylo, nám tu zprávu jednou do roka připravuje. Takže spíš místo Nejvyššího kontrolního úřadu bych to v tomhle případě viděl spíše Ministerstvo financí. Děkuju.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. A ještě jednou faktická poznámka, pan poslanec Kupka.

 

Poslanec Martin Kupka: Problém ale spočívá v tom, že Ministerstvo financí se zaměřuje výhradně na kontrolu veřejných orgánů, nikoli na kontrolu celé široké škály dalších subjektů v České republice. To je ten závažný problém. Ano, nám jde o to, aby malé obce zbytečně nezatěžovaly opakované kontroly, které je možné a které je v zájmu státu i obcí lépe sladit, lépe koordinovat. Ale nám přece musí jít nutně o všechny ostatní malé subjekty, střední a velké subjekty. Tam když kontrola neprobíhá efektivně, tak to má samozřejmě neblahý dopad jak na jejich vlastní fungování, jak jsou schopny následně vytvářet hodnotu, ze které stát žije, ale zároveň na to, jak se vůbec té kontrolní činnosti ve státě daří, jestli je funkční, nebo není funkční. Proto míříme na to určit instituci, která je schopna se podívat i na jednotlivé resorty s nezbytným nadhledem, a nepřesuneme to jenom do pozice jedné konkrétní instituce na úrovni resortu. O to šlo. A proto jsem přesvědčený o tom, že doplnění ústavní kompetence Nejvyššího kontrolního úřadu je namístě. To, jak to bude dělat, jak podrobná ta studie bude, to, jaké všechny kontroly se budou evidovat nebo jak podrobně se jimi bude zabývat, to je věc druhá. A tady nepochybně v okamžiku, kdy to bude informační systém, je možné velmi jednoduchým způsobem třídit to, co je skutečně zajímavé, co je významné z hlediska fungování kontrolní činnosti státu a co je podružné nebo banální.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Ještě bude reagovat s faktickou poznámkou pan poslanec Černohorský.

 

Poslanec Lukáš Černohorský: Děkuji za slovo. Vy už jste tady uváděl, že Ministerstvo financí, prostřednictvím pana předsedajícího, si už eviduje, jakým způsobem jsou prováděny kontroly té finanční části. Tak proč v tom případě jim nějakým způsobem nerozšířit ten záběr, co všechno musí tedy případně kontrolovat? Nepřeváděl bych to tady na Nejvyšší kontrolní úřad, který to, když provádí nějakou systematickou kontrolu, tak on už kontroluje, jakým způsobem jsou prováděny kontroly. Dokonce v jednom závěru Nejvyššího kontrolního úřadu bylo vytýkáno, že právě ministerstvo zatížilo tím, že přeneslo na několik svých příspěvkovek kontrolní činnost, tak že tím zatížilo ty příjemce dotací. Ale nedokážu si představit, že by Nejvyšší kontrolní úřad měl dokonce momentálně i kapacitu na to, aby byl schopen tady tohle to vyhodnocovat, pokud jim tedy výrazně více nenavýšíme rozpočet. Viděl bych to opravdu spíš na to Ministerstvo financí. Ale o tom se samozřejmě můžeme do budoucna více pobavit. Děkuji.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Tím jsme se vypořádali s faktickými poznámkami a do rozpravy je přihlášen pan poslanec Grospič.

 

Poslanec Stanislav Grospič: Děkuji za slovo, pane předsedo. Vážení členové vlády, vážené kolegyně a kolegové, také dovolte i z pohledu Komunistické strany Čech a Moravy pár slov k předloženému návrhu zákona, který tady máme pod tiskem číslo 229, tuším. A je to věc, která už pamatuje ledasco v Poslanecké sněmovně za dobu svého projednávání. A také mnohé ostré názory na to, zda potřebujeme, či nepotřebujeme rozšířit pravomoc kontrolního úřadu. Komunistická strana Čech a Moravy je názoru, a nikdy se tím netajila, sama v minulosti i ty kroky činila, že by se měla rozšířit pravomoc Nejvyššího kontrolního úřadu, a to na vyšší územně samosprávné celky, krajské samosprávy, obce, ale potažmo i na veřejnoprávní média, třeba Českou televizi, Český rozhlas.

V této souvislosti to, co dnes tady probíhá, si myslím, že nebudeme kvůli tomu ten zákon shazovat ze stolu, nicméně nebudeme podporovat, aby se rozšiřovala možnost článku 40, která by do výčtu zákonů, kde musí být určitý konsenzus obou komor Parlamentu, také přibyl zákon o Nejvyšším kontrolním úřadu, byť rozumím té polemice, že by to měl být stabilizující krok ve vztahu k Senátu, ve vztahu k obcím. Myslím si také, že nakonec z té diskuse, tak jak byly předloženy pozměňovací návrhy, a diskutovalo se o řadě variant, nakonec se ustupovalo i od různé kategorizace obcí, veřejnosprávních celků, rozšiřovalo se to i na subjekty, kde mají veřejnoprávní subjekty nějaký většinový podíl vlastnický, takže nejlépe asi té variantě vyhovuje pozměňovací návrh pod písmenem A.

Nicméně chtěl bych říci, že to samo ještě neznamená, že tento návrh zákona bude přece ad hoc znamenat, že budou veřejné územně samosprávné celky zaplaveny jednou kontrolou za druhou. Je zde zkušenost např. ze Slovenské republiky, kde se to děje, a přitom není tomu tak, děje se to na základě určitého podnětu, na základě určitého výběru a má to svá opodstatnění. Jestliže v tento moment je cíleno především na velké územně samosprávné celky, velká města, např. Prahu, Magistrát hlavního města Prahy, asi ta obava a potřeba je velice akutní, je oprávněná, nicméně nelze úplně v určitý moment abstrahovat a říct, že některých obcí se to týkat nebude a některých obcí se to pouze týkat bude.

Proto my budeme za nás, za komunistickou stranu, podporovat variantu, která bude přinášet obecnou možnost vstupu Nejvyššího kontrolního úřadu k rozšíření jeho pravomocí, ale zároveň nebudeme podporovat to, aby schvalování zákona o Nejvyšším kontrolním úřadu podléhalo souhlasu obou komor Parlamentu, tak jak stanoveno a navrhováno v úpravě článku 40 Ústavy České republiky.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji. Další do rozpravy je přihlášen pan poslanec Pávek. A poprosím všechny kolegy v sále o klid! Opět je tu zvýšená hladina hluku! Děkuji.

 

Poslanec Petr Pávek: Děkuji za slovo, pane předsedo. Milé kolegyně, milí kolegové, já bych se s vámi rád podělil o svoje osobní stanovisko k tomuto tématu. Dlouhodobě, a nejenom na stálé komisi pro Ústavu, ale i jako host na výboru pro veřejnou správu prezentuji svůj pohled na rozšíření pravomocí NKÚ - a sice já s ním nesouhlasím. Nesouhlasím s ním z principiálních důvodů, nikoliv proto, že bych se vyhýbal nebo bál kontrolování veřejnoprávních subjektů a jejich hospodaření. Ale uvědomuji si historii a velmi křehkou rovnováhu, kterou tvůrci Ústavy do tohoto dokumentu zakotvili. Ta křehká rovnováha spočívá v tom, že máme státní správu a máme samosprávu. Od slova spravovati se sám. Já vím, že se to hodí podle potřeby udělat ze všeho veřejnoprávní korporace a subjekty, a že když je zapotřebí trošičku ty samosprávy okleštit a omezit, tak jako najdeme jiné výrazy, pod kterými se to schová. To je tak, jako když hovoříme třeba o úřednících a najednou to sklouzne do debaty o státních zaměstnancích. Tam ty pojmy, jeden sem, jeden tam, nic nám to neudělá.

Já si uvědomuji jednu věc: samospráva od slova spravovati se sám je pro mne naprosto výsadní privilegium. Každého zastupitelstva, každé obce, každého města v této zemi. A rozhodovat o svých samosprávných prostředcích je právě toto právo a tato výsada. Neumím si představit v praxi žádný postup a metodický pokyn, který by mohl Nejvyššímu kontrolnímu úřadu nebo jakémukoliv jinému úřadu nebo soudu nebo státnímu zástupci dát do rukou nástroj k tomu, aby posoudil hospodárnost nebo správnost takového rozhodnutí zastupitelstva.

Dovolím si přirovnat samosprávný rozpočet k rozpočtu rodinnému. Jak chcete posoudit rozhodování rodiny o tom, jak naloží se svými úsporami nebo se svými vydělanými prostředky? Těžko. Jedna rodina se rozhodne, že si pořídí automobil. Druhá rodina se rozhodne, že nechá studovat svoje děti. Některá se rozhodne, že si našetří na dovolenou u moře. Jak chcete stanovit kritéria toho, jestli se ta rodina rozhoduje správně? To není prostě možné. A stejně tak není možné dát jakémukoliv kontrolnímu úřadu, kontrolnímu orgánu, do ruky nástroje k posuzování, nebo moc k posuzování správnosti postupu při rozhodování samospráv, tzn. zastupitelstev obcí. Taková věc není možná.

To, co Nejvyšší kontrolní úřad dělá už od nepaměti a může dělat i nadále, je kontrolovat nakládání samospráv se státními prostředky. A to dělá. Jestliže obce např. využijí jakoukoli dotaci státu, tak samozřejmě NKÚ vždycky měl tuto pravomoc a také ji uplatňoval a vykonával a kontroly v těchto obcích probíhaly.

Domnívám se, že jsme zaměřili svou pozornost úplně špatným směrem. Že možná jsme měli vést daleko obsáhlejší diskuse např. o rozpočtovém určení daní. Možná jsme měli vést diskuse o tom, jak rozpočtové určení daní navýšit tak, aby samosprávy nebyly odkázány na masivní příjem dotací ze státního, potažmo evropského rozpočtu. To znamená, zásah do Ústavy a následně do zákona o NKÚ považuji za vyklonění se z rovnováhy věcí veřejných a považuji to za extrémně nešťastný krok a samozřejmě z toho důvodu pro to nebudu hlasovat. Děkuji vám.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji a je zde faktická poznámka, pan poslanec Adamec.

 

Poslanec Ivan Adamec: Vážený pane předsedo, vážené dámy, vážení pánové, já jsem dobře poslouchal pana poslance Pávka a chtěl bych ho trochu vyvést z omylu. Samospráva, a tím, že máme sloučený model veřejné správy, dneska není to, co byla samospráva před vstupem České republiky do Evropské unie. Já už jsem tady o tom jednou hovořil, když se tady Sněmovna snažila obejít problematiku tzv. ceny obvyklé, kdy za překročení této ceny, porušení tohoto pravidla padala obvinění na komunální politiky, že se rozhodli špatně, když chtěli podpořit prodej nějaké místní hospůdky člověku, který tam 30 let byl, a podobně. Ale problém je, že my jsme vstupem do Evropské unie přijali evropské právo, které tu samosprávu hodnotí trochu jinak. A je to tak, že vlastně do té doby obce a města byly fyzickými osobami a řídily se pravidlem "co není zakázáno, to je povoleno". Ale ta doba bohužel skončila.

Já také nejsem nadšeným zastáncem toho, aby NKÚ kontroloval samosprávu jako takovou. Nakonec s kontrolou NKÚ jsem se setkal jako starosta při kontrole efektivnosti využití státních peněz, kde to považuji za normální a správné. A nebudu tady říkat podrobnosti té kontroly, která dopadla dobře, ale nicméně jak byla efektivní, o tom bych tady mohl mluvit celé hodiny a to nehodlám. Na druhé straně si je potřeba uvědomit skutečně to, že dneska těžko oddělujeme ty samosprávné peníze od peněz státních, respektive ty veřejné peníze dneska jsou pojem, který občas smazává rozdíl mezi samosprávou a státní správou, a když se bude ptát někdy třeba i na kraji nebo v jiných institucích, jaký je rozdíl mezi státní správou a samosprávou, tak vám nebudou schopni pořádně odpovědět.

Nejsem zastánce tohoto řešení, nicméně představa, že obce jsou svobodné samosprávy, ta už je dávno pryč. (Upozornění na čas.)

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji vám. Pan poslanec Pávek chce reagovat faktickou poznámkou.

 

Poslanec Petr Pávek: Děkuji za slovo, pane předsedo. Jenom velmi krátce. Víte co? Máme velmi dobře našlápnuto od obcí a samosprávných celků k národním výborům. To je totiž to, kam to znova všechno ústí. Jestliže prostě začneme omezovat práva samospráv na sebeurčení a seberozhodování, a to se týká zejména finančních prostředků, které mají ve své samosprávné působnosti, nemluvím teď o těch, které jsou v přenesené působnosti, nebo státních prostředků, ale v okamžiku, kdy prostě na ně dosedneme tíhou toho státu a jeho kontroly prostřednictvím Nejvyššího kontrolního úřadu, tak starostové přestanou být starostové, obce přestanou být obce a budeme tady mít jenom škálu národních výborů s jejich předsedy. Děkuji vám.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Pan poslanec Adamec ještě chce také reagovat faktickou poznámkou.

 

Poslanec Ivan Adamec: Děkuji. Vážený pane předsedo, kolegyně, kolegové, abychom se nestrašili těmi národními výbory úplně, je potřeba se na to podívat střízlivým pohledem, je ráno, doufám, že to tak je.

Takže já musím říct, že tento zákon obecně jako ústavní zákon rozšiřuje pravomoci NKÚ. A to, jakým způsobem to dopadne na ty obce, budeme řešit v těch následujících zákonech, které jsou vlastně jakoby podřízené tomu ústavnímu zákonu, tak tam se bavme o tom, co NKÚ může ještě kontrolovat na těch obcích, jaké obce a podobně, ale tohle je samozřejmě obecné rozšíření pravomocí, jak já to chápu. A samozřejmě já s tím mám také problém v tomhle duchu. Na druhé straně to vlastní provádění těch kontrol bude řešit následný zákon a tam se o tom pobavme a tam si to prostě vysvětlujme, co ještě je samospráva a co už samospráva není. Děkuji.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Faktické poznámky byly vyčerpány. Ptám se, zda je ještě zájem někoho vystoupit v rozpravě k tomuto bodu. Jestliže nikoho nevidím, rozpravu končím. Ptám se, zda je zájem o závěrečná slova ze strany navrhovatele nebo zpravodaje. Prosím, pan poslanec.

 

Poslanec Lukáš Černohorský: Já jenom v rychlosti poděkuji za diskusi. Myslím, že tady bylo několik podnětů, kterými bychom se do budoucna mohli zabývat, například úprava toho rozpočtového určení daní. Minimálně kraje by to určitě uvítaly. Děkuji.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Pan zpravodaj, zájem o závěrečné slovo? Nemá. V tom případě přikročíme k hlasování o pozměňovacích návrzích. Poprosím zpravodaje garančního výboru, aby nás seznámil s procedurou hlasování, poté přednášel jednotlivé pozměňovací návrhy a před hlasováním k nim vždy sdělil stanovisko.

 

Poslanec Jan Farský: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, ústavně-právní výbor na své 55. schůzi, která se konala 5. února 2020, přijal návrh procedury a doporučuje Poslanecké sněmovně hlasovat ve třetím čtení o návrzích v následujícím pořadí. Nejprve bychom vyjednali technické úpravy, ale ty nebyly představeny, a tak budeme moci přímo hlasovat o návrhu A. Pokud tento bude schválen, stávají se návrhy B a C2 nehlasovatelné. Pak bude následovat hlasování o pozměňovacím návrhu C1, a pokud ten bude prohlasován, tak D, který je totožný, bude nehlasovatelný. A v závěru budeme hlasovat o návrhu jako celku.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Tuto proceduru si nyní hlasováním schválíme.

Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro navrženou proceduru? Kdo je proti?

Hlasování číslo 216. Přihlášeno je 185, pro 177, proti nikdo. Procedura byla schválena a já poprosím pana zpravodaje, aby nás provedl hlasováním.

 

Poslanec Jan Farský: Procedura byla schválena, a proto můžeme hlasovat o návrhu pod písmenem A. Stanovisko garančního výboru je doporučující.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Stanovisko navrhovatele? (Neutrální.)

Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro. Kdo je proti?

Hlasování číslo 217. Přihlášeno 185, pro 70, proti 1. Tento pozměňovací návrh nebyl přijat. Prosím.

 

Poslanec Jan Farský: Protože nebyl schválen pozměňovací návrh pod písmenem A, budeme hlasovat o pozměňovacím návrhu pod písmenem B.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Stanovisko garančního výboru? (Stanovisko garančního výboru je souhlasné.) Stanovisko navrhovatele? (Souhlas.)

Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro. Kdo je proti?

Hlasování číslo 218. Přihlášeno 185, pro 176, proti 2. Návrh byl přijat. Prosím.

 

Poslanec Jan Farský: Tím, že byl schválen pozměňovací návrh pod písmenem B, stal se pozměňovací návrh pod písmenem C2 nehlasovatelný a můžeme přistoupit k hlasování o pozměňovacím návrhu C1. Stanovisko garančního výboru je nedoporučující.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Stanovisko navrhovatele? (Nesouhlas.)

Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro tento pozměňovací návrh? Kdo je proti?

Hlasování číslo 219. Přihlášeno 184, pro 40, proti 32. Tento návrh nebyl přijat.

 

Poslanec Jan Farský: Vzhledem k tomu, že návrh D byl totožný, o něm už tedy nebudeme hlasovat a můžeme hlasovat o návrhu zákona jako o celku. (Předsedající: Ano.) Stanovisko garančního výboru je doporučující.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Ano, souhlasím. Protože se jedná o ústavní zákon, je k jeho přijetí zapotřebí třípětinové většiny všech poslanců. Já tedy poprosím o přípravu kvora. Už je nastaveno.

 

Přednesu návrh usnesení: "Poslanecká sněmovna vyslovuje souhlas s návrhem poslanců Lukáše Černohorského, Tomáše Martínka, Jakuba Michálka, Ivana Bartoše a dalších na vydání ústavního zákona, kterým se mění zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších ústavních zákonů, podle sněmovního tisku 229, ve znění schváleném Poslaneckou sněmovnou.

Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 220. Přihlášeno je 185, pro 138, proti 9. Návrh byl přijat. (Potlesk.)

 

Konstatuji, že s návrhem zákona byl vysloven souhlas, a končím třetí čtení tohoto tisku.

 

Otevírám další bod, kterým je

Aktualizováno 1. 9. 2020 v 16:48.