Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2017 – 2021

 

(pokračuje Petr Fiala)

27.
Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 44/1988 Sb.,
o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon),
ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony
/sněmovní tisk 531/ - prvé čtení

Poprosím, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, o klid, abychom se mohli věnovat projednávání horního zákona. Děkuji vám.

Z pověření vlády předložený návrh uvede místopředseda vlády, ministr průmyslu a obchodu a ministr dopravy Karel Havlíček. Prosím, pane místopředsedo, máte slovo.

 

Místopředseda vlády, ministr průmyslu a obchodu a ministr dopravy ČR Karel Havlíček: Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dovolte mi, abych návrh novely horního zákona opětovně uvedl a navázal na to, co už jsem zde prezentoval. Dovolím si zrekapitulovat některé klíčové náležitosti z našeho pohledu velmi důležitého zákona. Co tedy konkrétně je ještě jednou předmětem této novely?

Za prvé je to odstranění takzvané pětileté fixace zvyšování úhrad z vydobytých nerostů. Zjednodušeně řečeno, po dobu pěti let byla vždy stejná sazba, nyní se vlastně tato pětiletá fixace ruší a bude možné vždy po daném roce tuto částku adekvátně upravit, pochopitelně s ohledem na to, jaké jsou možnosti dané zákonem.

Za další je to čistě technická, ale rovněž důležitá věc právě proto, aby se to dalo lépe sledovat, a to je doplnění v obsahu báňské technické evidence, a to v souvislosti s novým způsobem výpočtu úhrady. Jinými slovy, počítá se z množství vytěženého nerostu. V tuto chvíli Ministerstvo průmyslu a obchodu potřebuje informace o tržbách za vydobyté nerosty a o nákladech na těžbu. K tomu stát získá relevantní informace o trhu s vydobytými nerosty a bude se to moci tedy vypočítat.

Další důležitý bod je úprava takzvaných rezerv na sanace a rekultivace. Principiálně se jedná o to, že těžaři v současné době alokují zdroje povinné na sanace a rekultivace na dvou účtech, a to na účtu sanačním a na účtu běžném, čili nikoli na vázaném účtu, ale na účtu, se kterým mohou pracovat. Podstata je nyní v tom, že je zájmem, a proto je to v tom návrhu upraveno, aby se prostředky, které jsou právě na těch běžných účtech, čili pouze ten účetní pohled, aby se převedly na ten zvláštní vázaný účet, a to do 30. června 2022 s tím, že u ostatních organizací - a ty ostatní nejsou ty takzvaně velké a zásadní, my za ty velké považujeme těžbu uhlí, těžbu ropy a těžbu plynu - tak aby to měly až do 30. června 2025; to jsou obvykle střední společnosti stavebního charakteru, myslím tím těžba stavebního materiálu a tak dále.

Další náležitostí je zveřejňování informací o ochraně ložiskových území a ta poslední je posílení významu závaznosti surovinové politiky České republiky.

V části druhé je novela zákona o řízení ministerstev a jiných ústředních orgánů, která sjednocuje terminologii, což je opět technická záležitost. A ve třetí části zákona je ještě novela zákona o rezervách. Ve čtvrté je potom novela zákona o digitálních registrech. Jsou to spíše technické věci.

Vážené dámy a pánové, těším se na případnou konstruktivní debatu a děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Ano, děkuji panu místopředsedovi vlády. A slova se nyní ujme zpravodaj pro prvé čtení pan poslanec Leo Luzar. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Leo Luzar: Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, vážený pane ministře, tímto tiskem otevíráme horní zákon, který možná v tom pohledu předešlých debat o zákoníku práce a dalších záležitostech nevnímáte jako důležitý. Chci ale upozornit na některé věci, které již pan ministr otevřel. Tento zákon považuji za docela důležitý zákon, zvlášť pro všechny regiony, které jsou postiženy jak těžbou uhlí, která je nyní v Evropě, jak všichni víme, velice negativně vnímána, tak samozřejmě nesmíme zapomenout, že se týká i dalších odvětví českého průmyslu a může mít dalekosáhlé a rozsáhlé důsledky týkající se těžby.

Na závěr se ještě přihlásím do klasické rozpravy, abych nezneužíval slovo zpravodaje.

Chci tady jenom krátce upozornit a doplnit to, co hovořil pan ministr. Hovořil o rezervách na sanace a rekultivace na vypořádání důlních škod. Je to oblast, která bude velice důležitá. Zvlášť my na Moravskoslezském kraji budeme sledovat vývoj této situace, protože těmito důlními škodami jsme velice postiženi. Samozřejmě nesmím zapomenout na Ústecký kraj, který má podobné problémy. Hovořil zde o úplně jiném systému - zdůrazňuji - úplně jiném systému vypočítávání úhrad, který se nabourává do obchodních vazeb mezi těžaři a odběrateli těchto surovin, což považuji za druhý docela závažný bod, se kterým se bude muset vypořádat tento zákon.

Další věc je, že přesouvá zodpovědnost za stanovování těchto cen na Český báňský úřad. Tento úřad jako samostatný dozorovatel, nebo řekněme hlídač fungování báňských nebo těžebních záležitostí dostává obrovské kompetence a pravomoci, protože se k němu budou sbíhat veškeré údaje od všech těch, kteří dneska těží.

Jedná se také samozřejmě o zveřejňování informací o chráněných ložiskových územích. Tady chci jenom nenápadně upozornit, že se budu o tom zmiňovat ve svém vystoupení, a týká se budoucnosti třeba například vrtek, což jsou vysokorychlostní železniční koridory, o kterých se všichni tady nemusíme přesvědčovat, jak jsou potřebné. Z druhé strany si musíme uvědomit, že i tyto velké investiční záměry vyžadují určitou souhru toho, jakými nerostnými surovinami disponuje Česká republika. Více a podrobněji budu hovořit ve svém vystoupení.

Další a docela závažnou otázkou je memorandum. Dneska můžeme již vyhodnotit funkčnost, popřípadě nefunkčnost memoranda, které jsme ve Sněmovně přijali v minulém volebním období, a týká se zmrazení cen surovin. Je to jedna z oblastí, která jistě bude k diskusi, a budeme se o ní bavit.

Čili na závěr chci upozornit na to, že tato problematika není vůbec jednoduchá. Týká se docela velkých oblastí jak průmyslu, tak samozřejmě i těžařů. A očekávám docela výraznou diskusi k této otázce. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji panu zpravodaji. Otevírám obecnou rozpravu, do které je jako první přihlášen pan poslanec Dominik Feri. Připraví se pan poslanec Zahradník. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Dominik Feri: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážení členové vlády, sám sebe překvapuji, že vystupuji k hornímu zákonu, ale ač jsem pražský poslanec, tak pocházím ze severu Čech a otázka úpravy úhrad z vydobytého nerostu je mi velmi blízká, a sice není to mimo materii, protože se mění, jak to zmiňoval pan zpravodaj prostřednictvím pana předsedajícího, metodika toho výpočtu. Ale nemění se to politické zadání, které zůstává od novelizace v roce 2016 stejné.

V minulém volebním období jsme proti tomu bojovali. Pan kolega Kučera z TOP 09 tu navrhoval korekci alespoň tedy té úpravy, aby všechno, nebo většina, tedy těch 67 %, nesměřovala do státního rozpočtu, ale něco zůstalo v kraji. To nebylo přijato, řeklo se, že to bude kompenzováno zvýšením té úhrady, dobře. A teď s tím přicházíme znovu.

Myslíme si, a budeme předkládat, moje ctěná kolegyně Langšádlová v hospodářském výboru, pozměňovací návrh, avizuji ho tady, který jde stejným krokem. To znamená, proč by mělo jít 67 % z té úhrady z hnědého uhlí těženého povrchovým způsobem do státního rozpočtu? A proč je to vlastně podle nás špatně? Ten prvotní argument by měl být, proč by ty peníze z regionů, z Ústeckého, Karlovarského kraje měly plynout do státního rozpočtu, vlastně do té démonizované Prahy. Ale tento argument nepoužiji. Podle mě to je špatně z důvodu, že ty peníze nemají až takovou mašličku. A na základě principu subsidiarity si myslím, že by měly být využívány skutečně když ne těmi obcemi, když už se tam změnil koeficient ze 75 % na těch 33, tak alespoň kraji, aby ty peníze mohly být účelně využívány v rámci regionu.

Čili myslím si, že by ta debata měla být širší. Neměla by být omezena pouze na technický postup výpočtu té úhrady a stanovení jejího rozsahu, ale vůbec by měla být otevřena debata i o tom, jestli je to úhrada výlučná, nebo jestli je to úhrada sdílená, a v jakém tom rozsahu. A zároveň si myslím, že je-li tu mimořádný konsenzus v této Poslanecké sněmovně ohledně snahy vyrovnávat se se změnami klimatu a snažit se na to získávat i náležité prostředky, tak si myslím, že by součástí té debaty mělo být i určení náhrady u ostatních nerostů. A debata o tom, kam by měly být směřovány. Jestli by ten cílový veřejný rozpočet neměl být například rozpočet Státního fondu pro životní prostředí místo státního rozpočtu, kde, jak jsem říkal, ty peníze téměř nemají mašličku.

Čili avizuji náš pozměňovací návrh a byl bych rád, kdyby pan ministr k tomu řekl své, nějaké politické stanovisko, jestli se tím ministerstvo zabývalo, jestli vstoupilo do jednání například s kraji. Protože myslím, že toto je něco, co by každého poslance z Ústeckého kraje, z Karlovarského kraje mělo zajímat, protože jsou to peníze, které jdou z toho regionu do centrálního rozpočtu. A myslím si, že by se do toho regionu měly bezesporu vracet. Můžeme hledat nějaký kompromis. Nemusí to být, že by státní rozpočet z ničeho nic, vím, že je velký tlak na ministry ohledně toho, aby se rozpočet jejich jednotlivých rozpočtových kapitol ne tolik snižoval, ale můžeme se domluvit, můžeme najít nějaký kompromis tak, aby těm krajům aspoň něco z té úhrady šlo. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní požádám o vystoupení pana poslance Jana Zahradníka. Přeji pěkné poledne. A připraví se paní poslankyně Květa Matušovská. Takže pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Jan Zahradník: Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, k hornímu zákonu jsem vystupoval již při jeho projednávání v minulém volebním období a v tomto volebním období k jeho zdůvodnění mohu uvést ještě další titul. Jako členu uhelné komise se mi dostávají do rukou analýzy a materiály, které by měly vést k závěrečnému rozhodnutí této komise o útlumu uhelné energetiky v nějakém termínu, který by byl reálný. Já samozřejmě ty materiály pečlivě studuji, zabývám se tím, vím, že ten útlum uhelné energetiky je věcí budoucnosti v řádu desítek let. To určitě, 2040, 2050, to určitě takto rozhodneme. Mám jenom vždycky takovou základní ideu, že každá kapacita, která bude utlumena, která bude zavřena v oblasti uhelné energetiky, musí mít nějakou náhradní kapacitu, která by za ni zastoupila, protože není možné ponechat naši republiku bez energetické bezpečnosti, bez energetické soběstačnosti a naše občany bez spolehlivých dodávek energie.

Já jsem zaznamenal prohlášení vlády České republiky a i tedy vyjádření pana ministra Havlíčka v médiích, naposledy někdy v polovině roku minulého na Novinkách, o tom, že zamýšlejí zvýšit úhradu za vydobytý nerost. V tom zákoně samozřejmě se tato věc nevyskytuje, je to věc nařízení vlády, podzákonné normy. Ale co tam je, je zrušení pětiletého moratoria na danou hodnotu té náhrady za vydobytý nerost. To v tom zákoně jednoznačně je. Ta náhrada, a to chci především připomenout, byla naposledy zvýšena v roce 2016, a to na dvojnásobek původní hodnoty. Pak bylo stanoveno pětileté moratorium. Ten důvod tehdy jsem také obhajoval, aby podnikatelé v těžebním průmyslu měli nějakou jistotu, nějakou jistotu, se kterou mohou předvídat budoucí chování státu k jejich činnosti. Nevím, jaký jiný průmyslový sektor by byl podroben takto výraznému odvodu.

Osobně si myslím, že zvýšení odvodů za vydobytý nerost je poměrně nebezpečné. Ne snad proto, že by to mělo nějak znamenat porušení stability sektoru těžebních firem, ale zejména proto, že to může mít významné dopady na občany, na spotřebitele, zejména spotřebitele energie a tepla. Pokud se rozhodneme a zvýšíme úhrady za vydobytý nerost, tak to přinese určité zvýšení cen surovin a jako svůj důsledek také zvýšení cen elektrické energie a zejména tepla. Přitom ceny elektrické energie a ceny tepla již nyní rostou, zejména proto, že rostou ceny na světových trzích, a také, a to jsme tady už několikrát v naší Sněmovně zmiňovali, rostou výrazně ceny emisních povolenek. Za minulé roky jsme zaznamenali nárůst z 5 eur za povolenku až na 25. Nyní již se obáváme ceny více než 30 eur za povolenku. Což je věc, která samozřejmě zasahuje do ekonomiky provozoven, které vyrábějí energii, které vyrábějí teplo.

Zejména teplárny se potýkají s důsledky tohoto jevu. Přitom teplárny, zejména ty velké, ale i střední, se jako centrální zdroje tepla výlučně podílejí na zásobování teplem zhruba jednoho a půl milionu domácností. Což v podstatě jsou tři čtyři miliony obyvatel. A v těch městech, která jsou na teplárny napojena, jiný tepelný zdroj pro vytápění bytů v sídlištích prostě není. Není čím nahradit uhlí jako zdroj energie pro tyto teplárny. Představa, že bychom přešli na plyn, by znamenala velikou závislost na Rusku. Ne každý si může dovolit to, co teď máme u nás v Jihočeském kraji, kdy se buduje převaděč tepla z Jaderné elektrárny Temelín do budějovické teplárny. Čili u tepláren by to znamenalo výrazný nárůst cen hnědého uhlí, tedy výrazný nárůst problémů pro teplárenský sektor, což by mělo negativní dopady na občany České republiky.

Myslím si, že je nezbytné, pokud bude vláda uvažovat o zvýšení úhrad z vydobytého nerostu a zrušení pětiletého moratoria na jeho zvyšování, což výrazně zasáhne do určité právní jistoty provozovatelů celého uhelného energetického sektoru, aby byla provedena analýza možných dopadů tohoto opatření na občany České republiky. To by podle mého názoru vláda měla udělat, měla by nás s tou analýzou seznámit dříve, než svým hlasováním o tomto zákonu rozhodneme.

Já tedy ten zákon v prvním čtení podpořím. Samozřejmě že vím, že tam hodnocení RIA nebylo provedeno. Co se týká Legislativní rady vlády, tam se vyjádřil její předseda. Myslím, že ta analýza dopadů na naši ekonomiku, na naše občany by byla určitě žádoucí. Proto tedy se na vládu obracím se žádostí, aby tuto analýzu připravila. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak nyní vyzývám k vystoupení paní poslankyni Květu Matušovskou a připraví se pan poslanec Petr Bendl. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Květa Matušovská: Děkuji. Vážený pane místopředsedo, vážení kolegové, vážené kolegyně, dovolte mi, abych i já řekla stanovisko k projednávanému hornímu zákonu.

Úplnou novinkou, kterou novela horního zákona přináší, je povinnost firem vytvářet rezervy na technickou likvidaci staveb, která doposud nebyla řešena. Už to tady bylo dneska zmíněno. Jedná se o součást sanace území po ukončení těžby. Tolik velmi stručná zmínka o novém termínu v důvodové zprávě. Přitom důsledky tohoto nového ustanovení mohou být v řádech desítek či stovek milionů korun. A když ještě připočteme povinnosti převádět rezervy na vázané účty a avizované zvyšování úhrad z vydobytého nerostu, dostáváme se k částkám, které mohou být pro menší firmy doslova likvidační. Předpokládám proto, že předkladatel má jasně vyargumentováno, jaká pozitiva a negativa tato nově zaváděná úprava může mít na těžební sektor.

Počkám na jednání hospodářského výboru, abych nyní nezdržovala, nicméně už teď si myslím, že by to stálo za pozměňovací návrh, který by precizně a hlavně jednoznačněji toto ustanovení definoval, aby nevznikaly jakékoli pochybnosti a hlavně další neúměrné finanční zatížení v těžebním sektoru. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak nyní požádám o vystoupení pana poslance Petra Bendla a připraví se paní poslankyně Hana Aulická. Pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Petr Bendl: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, dovolte i mně říct pár slov, neboť já jsem byl v minulosti často konfrontován s tvorbou horního zákona, neboť pocházím z regionu, kde hornická činnost byla velmi dlouhá léta klíčovým prostorem pro zaměstnávání lidí, a já jako bývalý starosta Kladna jsem se s horním zákonem musel často potýkat. Proto jsem si ho přečetl, a když jsem se na něj díval, mám pocit, že jsou tam některé otázky, na které je třeba si asi odpovědět, protože nerozumím tomu, proč ten horní zákon jde tímto směrem.

Ona to tady částečně říkala i moje předřečnice, protože ono vytváření rezerv na sanace, to je v pořádku a je to tak správně, v minulosti - máme to už od roku 1991 v systému, potom v roce 2006 jsme novelizovali, tuším, tento zákon. Naše legislativa umožňovala, že si (společnosti) mohly vytvářet rezervy na ty úkoly, které jim vzejdou z té povinnosti v oblasti sanací po likvidaci důlního díla, postupně každý rok. Jestli já tomu dobře rozumím, tak vy tady tímto návrhem zákona tlačíte na společnosti, že si ty rezervy musí dělat mnohem rychleji, tzn. ekonomicky budete zatěžovat daleko více.

Pak tam rozděluje najednou horní zákon i těžební společnosti podle toho, co těží. Tomu nerozumím, proč to tak vlastně děláme, že rozdělujeme důlní společnosti na ty, které těží energetické, a (ty, které těží) neenergetické nerosty, a všichni mají jiné lhůty pro převod z těch analytických účtů na vázané účty. Tak by mě zajímalo, proč to děláme. Protože horní zákon, to je norma, která - taky už to tady říkali mí předřečníci - by měla být předvídatelná, neměla by se v průběhu té těžební činnosti nějak zásadně změnit, neboť jsou na to navázané ještě další aktivity, což tady mí předřečníci vlastně taky zmiňovali, a říkal to i kolega Zahradník, a to jsou ty zmiňované teplárny.

My totiž máme na stole i tzv. vodní zákon. A já když jsem zaslechl teplárny, které by mohly mít problém ve svých důsledcích a změně horního zákona, tak my vzhledem k tomu, že teplárny často potřebují ke své činnosti dostatek povrchových vod, vzhledem k tomu, že povrchových vod nám ubývá, čeká nás období podle mě mnohem dramatičtější z pohledu sucha, než bylo období, které máme teď za sebou, to poslední pětileté, ale bude hůř, a bude možná mnohem hůř, ve vodním zákoně vláda navrhuje zrušit systém správního řízení, kterým se udělují povolení na čerpání povrchových vod pro spotřebitele povrchových vod, a navrhujete, že to rozhodne vodoprávní orgán téměř ze dne na den, že bude možné omezit dodávky vody, tzn. omezit i fungování průmyslu navázaného na povrchovou vodu, a vy s tím jako vláda souhlasíte. Tohle by mohla být další rána. A jestliže bychom se chovali k tomuto principu poměrně nezodpovědně, tak těch 1,5 milionu lidí, kteří jsou navázáni nejenom na teplárny, ale i na další provozy, elektrárny atd., které potřebují ke své činnosti nejenom legislativní zajištění v podobě horního zákona, ale i dalších, tak bychom je dostali do problémů.

Já také nebudu v tuto chvíli dávat návrh na zamítnutí tohoto zákona, ale myslím si, že jsou tam natolik vážné otázky, které si musíme zodpovědět, že uvidíme, jak se k tomu nakonec postavíte, jaké budou odpovědi. Já sám si myslím, že k tomu máme přistupovat konzervativně, nemáme začít dělit společnosti podle toho, co těží, ale máme se dívat i rozumně, samozřejmě s potřebou vytváření rezerv na budoucí sanaci a likvidaci případně budov a toho daného území, ale dívat se na to rozumně, tak aby to bylo ekonomicky ustojitelné, a ne že bychom do tohoto oboru implementovali nějaký chaos. Děkuji vám.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak nyní požádám o vystoupení paní poslankyni Hanu Aulickou a připraví se pan poslanec Jiří Kohoutek. Paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Hana Aulická Jírovcová: Děkuji, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, i já si dovolím vystoupit k novele horního zákona.

Pan ministr si asi nepamatuje diskuse v minulém volebním období kolem této problematiky a vůbec, co se odehrávalo, prolomení limitů. Asi většina, nebo někteří z vás víte, že já jsem z Ústeckého kraje, z Mostu, a byla jsem velký bojovník za to, aby se prolomily limity u obou společností, tzn. i na Severní energetické, protože nejen že tam máme jedno z nejkvalitnějších uhlí v Evropě, ale jsem přesvědčena, že i tak jak je dosavadní politika energetiky, tak Česká republika nejde úplně optimální cestou. A to, že nám tady hrozí po roce 2030 velký problém, a to v podobě nejenom zdražení elektriky, protože už téměř vůbec nebudeme schopni to řešit svými procesy, to se v České republice zatím neříká, protože možná pro Ministerstvo průmyslu a i pro samotného premiéra je to daleko, ale pro občany České republiky je to určitě téma, které bychom měli diskutovat již dnes. Proto si dovolím tady přečíst i svůj názor, který, jak vidím, asi mnoho kolegů nezajímá (poloprázdné lavice), budu doufat, že určitě pana ministra zajímat bude.

Jsem přesvědčena, že Ministerstvo průmyslu se svým návrhem, i když chápu, že jsou tam další věci, které na to reflektují, nejde úplně správnou cestou, a já jako velký patriot Mostecka a Ústeckého kraje prostě s tímto návrhem zcela nesouhlasím. A musím říci, že Ústeckému kraji, tak jak někteří naši místní politici mnohdy opakují, Česká republika obecně je velmi dlužná zpětně, a tímto způsobem si nemyslím, že by ten návrat se nějak realizoval. Opak je spíše pravdou. A ty problémy, které tam máme nakumulované i právě díky tomu, že tam docházelo vlastně k tomu, že se těžilo uhlí, že tam byly další dopady, a pak samozřejmě nato i s tím utlumováním těžby, těm sociálním aspektům a odchodu lidí z regionu a naopak cílenému sestěhovávání těch problémových občanů z Prahy a Středočeského kraje, tak i touto cestou nám prostě Ministerstvo průmyslu a obchodu nepomáhá.

Těžební společnosti každoročně vynakládají na podporu regionů, v nichž podnikají, stamiliony korun, ne-li více. Finančně podporují města a obce, vzdělání a sport, sociální projekty a pomáhají řešit mnohé problémy. Toto můžu potvrdit už jenom z toho aspektu, že jsem od roku 2002 zastupitelkou města Mostu. A ta finanční podpora těch těžebních společností je jednou opravdu velkou pomocí především právě u té pomoci vzdělávání, v sociální oblasti anebo i zdravotnictví, protože ve velké míře třeba se nám pomáhá podporovat třeba i hospic v Mostě.

Sociální projekty pomáhají řešit mnohé další problémy, které obce nebo lidi v jejich regionu trápí. Zeptáte-li se kteréhokoliv starosty, jehož obec má s některou těžební firmou podepsanou smlouvu o spolupráci, drtivá většina, ano, možná kromě Litvínova, to je pravda, z nich vám odpoví, že bez této podpory se jim bude jen těžko dýchat. Jejich často velmi skromné rozpočty s podporou firem, které žijí v regionech a s regiony, často počítají. Majitelé nebo zaměstnanci firem totiž mnohdy v těchto obcích bydlí, jsou členy zastupitelstev a snaží se i prostřednictvím těchto peněz dělat obce lepšími v podobě nových dětských hřišť, zeleně, domů pro seniory a obecně a podobně. Prostě jim záleží na místě, kde žijí, kde žijí jejich rodiny a děti, a co se děje v jejich okolí. Což si myslím, že je zcela logické a přirozené.

Obávám se, že horní zákon v podobě, tak jak je nyní navržen, a mám tím především na mysli tlak na firmy, aby ukládaly na vázaný účet peníze, s nimiž nemohou moci (?) disponovat, logicky vyvolá ve firmách sekundární tlak na úspory a logicky se začne šetřit i tam, kde to není povinnost, ale dobrovolnost. Státu neuteče daňová povinnost, plnit musíte, nebo musíme, ale v oblasti každoročních dobrovolných příspěvků do zmíněných oblastí si ulevit můžete snadno a rychle. To je prostě co vás (?) coby majiteli či šéfovi firmy. Já nepochybuji, že firmy začnou šetřit primárně v této oblasti. A proto musím zde zmínit, že i já, nebo nevím, jestli to teď bylo zmíněno některými kolegy, bych docela zvažovala podání pozměňujícího návrhu, který by regionům minimálně v tomto aspektu ulevil, a budu navrhovat posun termínu převodu finančních rezerv z analytických na vázané účty na rok 2030 tak, aby firmy měly dostatek času tyto rezervy vytvořit a nemusely v rámci vlastního přežití omezovat tolik potřebnou podporu regionům.

Svůj návrh považuji za kompromisní, a to i vzhledem k tomu, že výsledek připomínkového řízení byl rok 2025 a Ministerstvo průmyslu a obchodu do vlády poslalo návrh na rok 2035. Také to zmiňuji z důvodu, že se letošní rok, a nemáme tady paní kolegyni Vildumetzovou, avizovalo, že třeba Sokolovská uhelná v Karlovarském kraji bude propouštět zhruba 700 lidí. Sedm set lidí, tak jak jsme to viděli i u nás v Ústeckém kraji, je zhruba třetina, myslím si, že spíše čtvrtina, tak jak máme ty zkušenosti, na celý dopad a na celý region. To znamená, že se bavíme o zhruba čtvrtině vlastně těch celkových dopadů, jako jsou rodiny, ale navazující společnosti, které dělají pro Sokolovskou uhelnou dodavatelské služby, což bude mít samozřejmě pro region dopad ekonomický, sociální. To znamená, lidé budou odcházet, nemovitosti a jejich hodnoty budou klesat, kupní síla v této oblasti půjde rapidně dolů. A tak jak možná znáte Karlovarský region, tak se opravdu dostaneme do fáze, kdy bohaté budou jenom oblasti, kde mají lázně, lázeňskou oblast. A víceméně zbytek Karlovarského kraje bude opravdu na sociální těžké úrovni a bude velmi problematické v této oblasti a v tomto regionu něco dělat. Sokolovská uhelná to avizovala již minulý rok. A já jsem přesvědčena, že tak jak zatím mám informace z tohoto kraje, ani stát, respektive možná Ministerstvo práce a sociálních věcí, ale třeba i ve spolupráci s Ministerstvem průmyslu a obchodu nijak neřeší nebo víceméně se nepodílí na pomoci při této situaci.

My jsme si to v Ústeckém kraji zažili. Do toho nám vstoupila ještě vůbec ta celková krize, a jak vidíte a vnímáte Ústecký kraj, i když samozřejmě ten vzestup a pomoc nějaká tam byla, ale ten Ústecký kraj opravdu téměř kromě oblasti Litoměřicka se dostal do situace, kdy lidi už nechtějí žít v tomto regionu. Klesá nám opravdu celková úroveň, naše děti odcházejí studovat jinam, do jiných regionů, zůstávají tam, nechtějí se vracet. A ten region celý opravdu upadá. A bohužel ta zásadní pomoc, kterou třeba my vidíme i v jiné legislativě, která se tady připravuje, zatím nepřišla. A vy tímto návrhem ještě víceméně dáváte další kopanec těmto krajům. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: A nyní požádám o vystoupení pana poslance Jiřího Kohoutka a připraví se pan poslanec Jiří Kobza. Tak prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Jiří Kohoutek: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážení kolegové, vážené kolegyně, vážení páni ministři, k problematice surovinové politiky bych se rád vyjádřil v obecné rovině a vznesl následující dotaz či spíše pochybnost.

Domnívám se, že včleněním pojmu surovinové politiky do horního zákona dochází k zásadní změně v charakteru tohoto dokumentu, který se stává závaznou právní normou. Navrhované ustanovení je možné chápat jako zmocňovací ustanovení od moci zákonodárné pro moc výkonnou, která však nemá stanoveny žádné limity. Taková forma zmocňovacího ustanovení je v rozporu s ústavním pořádkem a judikaturou Ústavního soudu, kdy zmocnění pro vydání právního předpisu musí být natolik přesné a konkrétní co do svého rozsahu, obsahu a účelu, že ministerstvo či jiný správní orgán nemá možnost se od zákonných limitů odchýlit a upravit tak například svou vlastní politickou vůli vzdor parlamentu. Doplnění státní surovinové politiky je zde koncipováno jako novela právních předpisů v oblasti horního a geologického práva.

Materiál je mimo jiné v rozporu s ústavním pořádkem a právem EU. Takto zásadní připomínky byly uplatňovány od řady subjektů.

Rád bych proto znal odpověď ze strany předkladatele či v rámci diskuse na hospodářském výboru, zda tyto nastíněné potenciální problémy nemohou vést k zásadní kolizi s evropským právem. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní požádám o vystoupení pana poslance Jiřího Kobzu a připraví se pan poslanec Petr Dolínek. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jiří Kobza: Děkuji, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážení páni ministři, paní ministryně, dobrý den. Já jsem, někteří z vás to vědí, vystudoval geologii na přírodovědecké fakultě, a proto se otázka horního zákona mě osobně poměrně dotýká. Za sebe jsem velice rád, že se horní zákon otevírá, že máme možnost o něm diskutovat, protože nastavení, které platilo v minulosti a které má na svědomí například vydrancování Ostravsko-karvinského revíru a obrovské zisky Bakaly a podobných pirátů. Zrovna tak si můžeme vzpomenout na bitvu, která byla o zlaté ložisko v Kašperských Horách. Bitvu, kterou sváděl tehdejší starosta Kašperských Hor František Stíbal, kterému se za cenu, dá se říci, osobního zdraví podařilo to ložisko uchránit. Vzpomínáme si na bitvu, která byla o zlaté ložisko na Mokrsku, kde ten holý fakt, že kromě zlata je na Mokrsku obsaženo také zhruba 10 tun arzenidů, které by při jakékoliv havárii dokázaly otrávit Vltavu až po Mělník a dál potom. A samozřejmě víme, že naše ložiska zejména strategických surovin jsou terčem zájmu nadnárodních baňařských společností, a pohříchu musím říci, že tyto společnosti zdaleka nejednají v rukavičkách a s ohledem na hostitelskou zemi.

Můžeme připomenout známou havárii při těžbě zlata v Rumunsku v Baia Mare, kde došlo k provalení hráze reakčního jezírka, které otrávilo kyanidy Tisu v délce zhruba 200 kilometrů, kde to vlastně vybilo všechno živé, co tam bylo.

Já jsem rád, že můžeme tyto otázky vznést, a věřím, že ten zákon bude prodiskutován, budeme mít možnost přizvat odborníky a budeme moci udělat zákon takový, který bude chránit především naše zájmy, naše životní prostředí a samozřejmě také zásadní věc, a to jsou strategické suroviny. Jsem toho názoru, že strategické suroviny mají zůstat v majetku státu. Jsem toho názoru, že stát má rozhodovat, jestli a kdy je bude těžit a jak s nimi naloží dál. Je zde způsob, který funguje v zahraničí. Setkal jsem se s tím sám, kdy strategické suroviny těží stát prostřednictvím kontraktorů, kdy vlastně vysoutěžená zakázka na těžební práce, na které pak mohou navazovat úpravnické činnosti, je za fixní cenu, což má samozřejmě určitou výhodu pro obě strany. Vytěžená surovina zůstává v plném rozsahu v majetku státu a kontraktor má jistotu stálé ceny. Je to vyzkoušené, funguje to, neobjevujeme žádnou Ameriku.

Můžeme si připomenout kejkle, které probíhaly okolo českých lithiových ložisek a zásob, kdy jenom z ekonomického pohledu jsme byli střídavě informováni o tom, jak se propadá cena lithia, které vlastně vůbec nikdo nechce, a vzápětí se dozvídáme o tom, že na bázi lithia jsou vyvíjeny neustále nové a nové baterie, které mají daleko vyšší kapacitu, jsme tlačeni do elektromobility, jsme tlačeni do přechodu na ukládání energie z nárazových zdrojů, obnovitelných zdrojů, právě do vysokokapacitních baterií apod. Takže otázka nakládání se surovinami, které považujeme za strategické, které mohou být redefinovány právě v horním zákonu, je velice důležitá, protože se nejedná jenom o zlato nebo o lithium, jedná se také o uran a další vzácné prvky.

Já jsem za sebe velice rád, že máme možnost to otevřít, že máme možnost to prodiskutovat. Jenom bych si dovolil poprosit kolegy, aby k tomu přistupovali velice zodpovědně, protože my se nebavíme o tom, jestli teď bude nějaký momentální zisk z toho, že zvedneme nebo snížíme podíl z vytěžené horniny nebo z ceny vytěžené horniny, kterou vytěží nějaký cizí těžař, ale bavíme se o tom, jakou zemi necháme svým dětem a jaké zdroje necháme svým dětem. Víme, že v oblasti zlata máme sedm bilančních ložisek, která se naštěstí podařilo uhájit a která jsou ponechána v zemi pro další generace. Je to otázka, která je skutečně velice důležitá. My nesmíme dovolit, aby naše nerostné bohatství bylo plundrováno, bylo zašantročeno, bylo nějakým způsobem vytěženo zahraničními piráty, a nám tady zůstane akorát prašná díra do země a zničené životní prostředí.

Dovoluji si vyzvat k obezřetnosti. Budeme připravovat pozměňovací návrh v tomto smyslu. Myslím, že zodpovědnost, kterou máme, i když mnoha z nás možná horní činnost a geologické faktory života v této zemi moc neříkají, ale zodpovědnost, kterou máme vůči budoucnosti a vůči našim dětem, je veliká. Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní požádám o vystoupení pana poslance Petra Dolínka a připraví pan poslanec Jan Bauer. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Petr Dolínek: Dobré odpoledne, vážený pane místopředsedo vlády, vážení kolegové, vážené kolegyně. Já předem avizuji, že podpořím to, aby zákon prošel dále. Já jsem si vědom, že vláda se k tomu musela nějak postavit a žádné řešení nebude ideální, ale myslím si, že vláda musí vnímat, že toto téma není jen téma vládní koalice versus opozice, ale opravdu je to téma bytostnější a zasahuje to více do regionů i do pohledu na to, nakolik máme regulovat tento obor nebo nakolik se v tomto oboru mají dít některé kroky.

Takto k tomu vystupuji a vystupuji k tomu i s vědomím, že jsme vlastně na hospodářském výboru resp. podvýboru, tuším, pro energetiku před několika měsíci projednávali znění zákona a už tam se objevila řada otázek, takže právě proto říkám, že je asi dobře, aby zde ty otázky dále zaznívaly, aby i ministerstvo se mohlo na tu diskusi připravit, abychom se nepřekvapovali až na samotném jednání výboru, které už by mělo být pracovní, kde bychom se měli dobrat nějakého konce.

Já si myslím, že by bylo dobré se podívat i na nějaký středoevropský kontext a podívat se třeba na to, jak to řeší v Německu. V tuto chvíli podle německé platné legislativy, pakliže se něco nezměnilo za posledních několik měsíců, tak těžební společnosti hradí úhrady z těžby pouze u nově otevřených dolů či lomů. Do související produkce či výrobků se tak nepromítá toto fiskální zatížení. Úhrady jsou stanoveny pouze pro nově otevřené doly či lomy, kde byla získána nová povolení pro těžbu, a to ve starých spolkových zemích od roku 1982 a v nových spolkových zemích od roku 1990. Od té doby však nebyly žádné lomy logicky otevřeny, protože podobně jako Česká republika i okolní státy - tedy s výjimkou Polska, což projednáváte na vládní úrovni - se naštěstí nesnaží otevírat nové lomy, ale využívat stávající. To vede k tomu, samozřejmě v rámci možností, že vlastně nedochází tím pádem k tomu, aby byly výdobytky zatíženy, a tím pádem se tady otevírá prostor pro otázku, zda konkurenceschopnost bude v této věci, nebo zda my dobrovolně chceme vycouvat ze všech oblastí.

Další dotaz je, a musíme se podívat, jaký by to potenciálně mohlo mít dopad i na stavebnictví a na další věci, ale to je právě věc, která je potřeba, aby byla rozříkána na nějakém podrobnějším odbornějším fóru.

V Německu, co se týče úhrad pro nové doly či lomy, činí úhrada 10 % z průměrné tržní ceny vydobytých nerostů a stanovení vybírání a úprava výše úhrad je v rukou zemských vlád, to znamená, že u nás by to bylo krajů. Mohou je také přenést na jiné orgány. Zároveň spolkové země mohou udělit osvobození od povinnosti platit úhrady z dobývacího prostoru a vytěženého nerostu, mohou stanovit pro konkrétní nerosty nebo oblasti odchylnou částku či jiné odstupňování a mohou stanovit konkrétní nerosty nebo oblasti a pro ně odchylnou procentní sazbu nebo základ pro vyměření výše úhrad.

Ono to trošku koresponduje s tím, co říkala paní kolegyně. Některé regiony díky historickému vývoji jsou na tom více závislé, některé méně, a proto vnímám to, že kraje by do toho částečně chtěly promlouvat, ale zase vnímám, že vláda chce nastavit nějaká jasná pravidla. Byl bych rád, kdybychom šli do otevřené diskuse, ne do předem uzavřené a jenom se přesvědčovat.

Otázkou jsou také menší lomy a doly a u nich vázané fixní peníze, protože ne každý důl resp. lom funguje 365 dní v roce, a překlopení na pevně vázané peníze nemusí u každého menšího podnikatele být úplně efektivní. Chápu to u velkých dolů, ale i tam je otázka, zda to, že má někdo pevně vázané peníze, což je v součtu v řádu miliard, zda ty peníze by nemohly vydělávat v průběhu času, zda musí opravdu jenom někde ležet.

Říkám, jak to říkají i kolegové, jsou to otázky do příštích několika měsíců. Pevně věřím, že si je jednak vysvětlíme s vládou, jak čeká, že to následně bude vypadat, jednak že případně ministerstvo bude schopno dodat nějaké ekonomické modely, které by nám řekly, co se s těmi firmami, potažmo s touto oblastí hospodářství bude dít.

Děkuji tedy za pozornost a pevně věřím, že diskuse bude opravdu otevřená.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní požádám o vystoupení pana poslance Jana Bauera a jako poslední se připraví pan poslanec Jiří Dolejš. Pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Jan Bauer: Pane místopředsedo, dámy a pánové, já jenom plynule navážu na svého předřečníka. Když jsem si návrh novely pročítal, když jsme diskutovali o tomto věcném záměru, tento bod, na podvýboru pro energetiku, a ono už to tady dneska několikrát padlo, tak se mi prostě hodně vrylo do paměti takzvané slovo retroaktivita. Opravdu prožívám trochu deja vu, protože si dobře pamatuji novelu zákona o církevních restitucích, kde také prostě tento návrh pohořel na základě takzvané retroaktivity. Všichni víme, jak to nedávno dopadlo. A přiznám se, že minimálně podezřením na takzvanou retroaktivitu na mě působí navrhovaná povinnost převodu nedočerpaných prostředků na sanace a rekultivace evidovaných na analytických účtech na vázaný účet, a to do určitého termínu.

Už tady o tom někteří kolegové hovořili, takže já nechci být ten, který se bude neustále opakovat. Ale jenom připomenu, že již v roce 2006, kdy byla nově zavedena povinnost propříště ukládat prostředky na sanace a rekultivace na vázané účty, tak už tehdy se prověřovala identická možnost, a to evidentně s racionálním závěrem, který nepřipustil, opravdu, opakuji, nepřipustil možnost retroaktivního ustanovení, kdy sice nově zavedl povinnost ukládat na vázaný účet, ale dosavadní povinnost evidování na analytickém účtu pouze ukončil a nepřipustil aktuálně navrhovanou transformaci, jakkoliv se to může jevit racionální.

Takže já jsem velmi rád, že tuto myšlenku možného střetu nebo problému s retroaktivitou tady zmínil i kolega zpravodaj tohoto sněmovního tisku ohledně své pochybností v rámci retroaktivity. Jsem velmi rád a doufám, že se seznámíme s názorem ústavně-právního výboru na tento případný střet, který by se tím měl nesporně zabývat. A také bych chtěl avizovat, že v případě zjištění, že ústavně-právní výbor zjistí, že to může být v jistém střetu, tak jsem připraven podat pozměňovací návrh, který pochybné ustanovení z této novely vypustí.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní jako poslední požádám o vystoupení pana poslance Jiřího Dolejše. Zatím další přihlášku nemám. Prosím máte slovo.

 

Poslanec Jiří Dolejš: Děkuji za slovo. Poslouchal jsem pozorně vystoupení kolegů a inspirovalo mě k jedné reakci. Nebojte se, není to v duchu nechtěla jsem, musela jsem zdržovat v páteční dny. Ale přesto se domnívám, že těžba je jedním z neuralgických bodů české ekonomiky, nejenom české, v poslední době. Stačí si uvědomit, když posloucháme debaty a la klima a útoky na pozici uhlí v našem energetickém mixu, co všechno se v této oblasti odehrává, jaké tlaky mohou přijít dokonce i z Evropské unie a že my si v tomto ohledu musíme vyjasňovat určité širší souvislosti. A na ty širší souvislosti bych chtěl upozornit právě s odkazem na onen message, který vysíláme našim specialistům v hospodářském výboru, kteří to budou rozebírat ve větším detailu tak, abychom se dopracovali smysluplného finále.

Já zopakuji, že asi snad nejenom pro nás je určitým významným momentem, abychom si my jako Česká republika chránili své surovinové bohatství a aby efekty z tohoto surovinového bohatství také plynuly pro rozvoj naší ekonomiky. To se snadno řekne, ale pochopitelně daleko komplikovanější je to naplnit, pokud si uvědomíme, že zejména v oblasti těžařské je to oblast, která je propachtována konkrétním soukromým firmám, které pochopitelně mají své byznys plány, mají své dlouhodobější investiční úvahy. Tam pracují s nějakými čísly o návratnosti, musí splácet úvěry, a tak dále a tak dále.

A tím se dostáváme k tomu, že tento neuralgický bod, či chcete-li gordický uzel, musíme rozplétat tak, abychom nevylévali vaničku s dítětem. Ten boj o uhlí je totiž velice často poznamenám dobrými úmysly, ale ne vždy pochopením, jak se věci v reálné ekonomice mohou odehrávat. Příklad, který přímo nesouvisí s těžbou, ale už tedy s energetickým využíváním uhlí, je, když se naši jinak nepochybně milení aktivisté přibíjeli na vrata Počerad, které měly být prodány soukromému sektoru, jako netopýři a volali po tom, aby ze dne na den byla tato kapacita zavřena, aniž by si uvědomili, že nahradit tuto kapacitu není samozřejmé ze dne na den a že k tomu potřebujeme mít jistý časový prostor. Já si vybavuji, že před volbami v roce 2017 jsem si dovolil takový velmi hrubý odhad, že v tom energetickém mixu nám to uhlí bude figurovat v poměrně významné míře ještě do roku 2040, a že tedy ten boj s uhlím a s emisemi je třeba vést přiměřeně také českým ekonomickým podmínkám.

Pokud jde o těžařské společnosti, tím, že jsem řekl, že to mají propachtované, tu těžbu surovin, tak se samozřejmě dostávám k velmi citlivé otázce a to je záležitost těch poplatků za těžbu. Dosud jsme pracovali s tím, že měniti ty poplatky není příliš šťastné příliš často, protože firmy se musí pohybovat ve stabilním podnikatelském prostředí a v rámci svých dlouhodobých byznys plánů si musí zkrátka ty věci propočítat, tak abychom s nimi necloumali, řekl bych, iracionálním způsobem. Teď se objevuje myšlenka na to, že ono pětileté moratorium - aktuální moratorium běží teď v tom období 2017-2021, čili končí a od roku 2022 by mělo by být tedy po něm - že by se s tímto moratoriem už do budoucna nemělo počítat v tom smyslu, že ta změna by měla být přece jenom otevřenější. To je samozřejmě možné. Doufejme, že tedy současné moratorium doběhne, to předpokládá i návrh zákona.

A pak bychom si měli ujasnit onen algoritmus, kterým se bude tato oblast měnit, protože ano, to si přiznejme, že přece jenom soukromé firmy tady působí v této oblasti ne kvůli naším modrým očím, ale aby generovaly zisk, a samozřejmě že ten zisk někdy končí úplně někde jinde než v České republice. A pravdu měla kolegyně Aulická, když volala po tom, abychom měli péči nejenom o zaměstnanost - to v prvé řadě, protože tyto regiony v ekonomicky slabších dobách jsou právě postiženy nejvíc nezaměstnaností -, ale abychom z těch peněz, o kterých se tady teď bavíme, byli schopni reinvestovat v tom regionu tak, abychom tam - a la longue, ne z roku na rok, to nejde, ale a la longue - měli takovou ekonomickou infrastrukturu, která by umožnila komplexnější rozvoj regionu a abychom, řekněme, zajistili i budoucnost těmto regionům. To samozřejmě je už otázka nastavení toho režimu, o kterém se tady bavíme.

Podobným způsobem lze jako o tom moratoriu a ukončení toho moratoria se můžeme bavit i o té oblasti sanačních výdajů, to znamená, že když to tady nastavíme, řekl bych, příliš brutálně, tak by to mohlo s tou firemní strukturou poměrně značně zacloumat. Čili abychom se nevystavili riziku nežádoucích ekonomických dopadů, ale i právních. Protože si řekněme, že zpochybnění podnikatelského prostředí by mohlo být, když to domýšlím do důsledků, dokonce předmětem i arbitrážních sporů, tak v této oblasti prostě vidím potřebu odvést hodně práce. A trošku si říkám, kladu si otázku, proč ta práce nebyla odvedena předtím, aby ty argumenty například pro nás, prvoplánově, co nesedíme v hospodářském výboru, alespoň byly předmětem té příslušné zprávy, dopadové studie, která je v každém takovém zákonu samozřejmě povinná. A pokud tam není prezentována, tak to samozřejmě vede ke zbytečným dotazům, a prodlužuje to tedy celý ten proces.

O těch věcech se bavíme léta a léta a léta. Já si myslím, že tento gordický uzel je třeba začít rozmotávat. Já si myslím, že výhledově bychom skutečně mohli mít dokonce i z toho uhlí daleko více peněz, ale musíme najít ten věcný průnik, který nebude postrádat ekonomickou racionalitu a bude myslet nejenom na ty ekologické zájmy, ale i na zájmy regionů, a dokonce bude i předjímat to, co budeme i při jiných bodech - tady se bavíme akorát o těžařině - řešit, a to je tedy aktualizace naší státní energetické koncepce, energetický mix a všechny ty dopady, které se na nás mohou hrnout s tím, že nám politika Evropské unie poněkud zezelenala, a ten klimatismus by přece jen měl být daleko věcnější a méně aktivistický.

Děkuji za pozornost a věřím, že se s potěšením seznámíme s výstupy, které kolegové snesou na půdě hospodářského výboru, protože to nám umožní, abychom o této věci také mohli pozitivně hlasovat. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak to byla poslední přihláška do obecné rozpravy. Teď se chci zeptat - pan ministr má zájem ještě o obecnou rozpravu nebo o závěrečné slovo? Ještě v obecné rozpravě. Tak prosím, máte slovo. A pan poslanec zpravodaj? Ještě v obecné. Tak prosím, pane ministře.

 

Místopředseda vlády, ministr průmyslu a obchodu a ministr dopravy ČR Karel Havlíček: Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, děkuji za všechny připomínky, které zde zazněly. Vše se točí v zásadě kolem dvou oblastí. Ty ostatní jsou pravděpodobně domluvitelné, je to nějaká kompromisní diskuse. Já bych si dovolil uvést je na pravou míru. Jedna je to tzv. moratorium, a to je tedy ty poplatky, jestli se budou měnit po roce, nebo jestli to bude po těch pěti letech, nebo jiný režim, a druhá, která je velmi důležitá, to jsou pochopitelně ty sanační a analytické účty.

To prosím - začněme těmi analytickými a sanačními účty - vůbec nemá co do činění ani s regiony, ani s bojem za uhlí nebo proti uhlí. O tom, jestli zde budeme mít nebo nebudeme mít uhlí, do určité míry rozhoduje uhelná komise, ale ještě více o tom rozhodne v čase cena emisních povolenek a do určité míry ekonomický tlak, který nastane vlivem zvyšujících se nákladů. To my zásadním způsobem neovlivníme. Myslím si, že vláda postupuje velmi racionálně ve smyslu útlumu těžby uhlí. Nejdeme prostě tou absolutně zelenou cestou, snažíme se hledat kompromisy, snažíme se být rozumní. A rozhodně i to, že se ve finále jedná o tom, že Česká republika dostane z těch specifických peněz Evropské unie 15 mld. korun, tak je zásluhou i vlády, protože jsme tam vyjednávali tyto náležitosti, a to jsou zdroje, které půjdou pochopitelně do regionů, půjdou řekněme na posílení té sociální oblasti a posílení i té ekonomické oblasti v důsledku útlumu uhlí.

Sanační a analytické účty, prosím pěkně, nemají vliv na to, jestli se bude regionům dařit lépe či méně. Já ještě jednou zopakuji, o co se jedná a hlavně koho se to týká. Sanační a analytické účty se netýkají všech těžařů ve smyslu toho, co my navrhujeme. Týká se to dvou těžařů z oblasti uhlí a týká se to přibližně tří těžařů z oblasti ropy a plynu. Fakticky všichni ostatní těžaři s tímto návrhem jsou mimo něj. Takže to je jedna věc.

A o co se jedná? Jedná se o to, že vlastně ti těžaři zejména uhlí, protože těch se to týká úplně bytostně, ti dva velcí těžaři, nikoli ČEZ v tomhle případě, tak ti vlastně musí dávat peníze na účet analytický a mají peníze na účtě vázaném. Fakticky se ale jedná o peníze - a to je přece úloha státu a takhle se my na to musíme dívat - kterými se do budoucna bude sanovat a rekultivovat. To znamená, jsou to peníze, které mají určitý účel, a to, že v minulosti se dávaly chybně na analytický účet a teprve v čase se z toho udělal účet sanační, kam už se tedy od určité doby musí dávat, je čistě nějaká přechodová fáze, kdy my vlastně říkáme: toto už nejsou v uvozovkách zdroje pro provozní použití, toto jsou zdroje, které mají sloužit právě v čase pro ty sanace a rekultivace. A to, že se to posouvá z původně navrženého roku 2025 na rok 2022, není o ničem jiném, než že ty peníze chce mít v uvozovkách stát pod určitou kontrolou, kdyby došlo k ekonomickým problémům v těch společnostech, což v minulosti bohužel u některých nastalo, ať už je to z jakéhokoli důvodu. Čili nikdo ty peníze nikomu nebere, ale fakticky my tvrdíme, mají-li to být peníze na sanace a rekultivace, nechť tam leží, ale ty peníze se nemůžou prostě používat, protože kdyby k něčemu došlo, tak poté ten region nemá peníze právě na ty sanace a rekultivace. Čili to je naopak ve prospěch toho regionu.

Co se týká toho dotazu, proč to platí pouze pro některé a proč to pro některé neplatí. Protože po dlouhé diskusi se zástupci těžařů jsme dospěli k názoru, že právě ti menší a střední to budou mít v tom původním návrhu, to je rok 2025, tak aby se to těch malých těžařů stavebního kamene atd. nedotklo a dotklo se to v uvozovkách pouze těch, kteří by, kdyby se do těch ekonomických problémů dostali, mohli působit tomu regionu velký problém, což jsou právě těžaři uhlí a jsou to pouze dva těžaři uhlí. Znovu říkám, ČEZ to má bez problému na těch vázaných účtech a není s tím žádný problém.

A teď co se týká těch poplatků, které nejsou. Ony se už zvedly, takže není to tak, že by vlastně regiony z toho měly málo zdrojů. Pokud si vzpomínáte, tak ještě před pár lety se přibližně vybralo půl miliardy korun, dneska je to jedna miliarda korun, to znamená, je to dvojnásobek. Stále ovšem ten poplatek je hluboce pod tím, kde je nějaká maximální hranice, která by měla být na 10 % z té ceny, my se pohybujeme někde okolo 1-2 %. A ano, k diskusi asi je to, jestli 67 % má jít do rozpočtu a zbytek má jít do regionů, to je asi nějaká, řekl bych, férová diskuse a možná se to tam dá i posunout. Tomu zcela rozumím. Ale padla gentlemanská dohoda mezi těžaři a vládou v tom, že už zde bylo na stole před pár lety to, že se vlastně to moratorium zruší. Dohoda byla taková - nechte toto pětileté moratorium, jinými slovy nechte nám dojet ty původní ceny až do konce roku 2021, a poté to tedy nastavme tak, že se to bude moci rok od roku měnit. A my tedy dodržujeme to, co jsme se dohodli, co jsme slíbili, to znamená, umožnili jsme i přes velký odpor ekologických organizací dojet to původní moratorium na těch relativně velmi nízkých cenách, a poté tedy od roku 2022 bude možnost, což neznamená, že to nastane, nastavovat vždycky ty těžařské poplatky nebo ty těžební poplatky s ohledem na to, jak se vyvíjí právě cena na trhu. Jinými slovy, jestli poroste, tak se to dá zvedat, jestli neporoste, tak se to zvedat nebude. Myslíme si, že to je celkem férové.

Děkuji za diskusi.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak nyní zatím jako poslední v obecné rozpravě vystoupí zpravodaj pan poslanec Leo Luzar. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Leo Luzar: Děkuji za slovo. Jak již jsem avizoval, zapojím se do obecné rozpravy, abych nezneužíval právo zpravodaje. Padlo tady hodně informací a hodně otázek, ale pokusím se ve svém projevu taky na některé odpovědět, popř. otevřít úplně jiné oblasti, které tady nebyly řečeny.

Hovořilo se o moratoriu. Historicky moratorium tady vzniklo v rámci určité předvídatelnosti vývoje cen, zvláště surovin, které nejsou kotované na světových trzích a světových burzách surovin, aby ti těžaři měli nějakou predikci toho, jak se budou moci pohybovat. Já si myslím, že tady už nastala shoda, a pan ministr tady již ve svém projevu hovořil, že to moratorium by mělo doběhnout. Jsem rád, že se neuvažuje vůbec o tom, že by se to moratorium mělo prodlužovat. Já si myslím, že by to byla asi hloupost, a z tohoto pohledu jsem rád, že pan ministr v rámci předkladu již hovořil o tom, že moratorium doběhne v patřičných termínech a nebude snaha toto zkracovat. Na to jsem už v prvotním projednávání nad prvním návrhem horního zákona - protože (toto je) vlastně upravený vládní návrh, který z vlády jde - upozorňoval, že samozřejmě by nám tady hrozily mezinárodní arbitráže. Představte si firmu, která má na pět let zajištěnu nějakou cenu, a teď vláda svým rozhodnutím řekne: ne na pět, ale budou to jenom tři roky. Tak samozřejmě většina těžařů má možnost nás jako Českou republiku hnát k arbitráži a věřím, že by to asi udělali, protože se jedná o docela velké peníze.

Za KSČM tady musím jasně deklarovat, že je tady i problém lithia. My jsme se o tom v minulém volebním období přesvědčili, jaké je to ožehavé politické téma, a byli jsme jedni z těch, kteří toto téma zvedli a snažili se seznámit odbornou veřejnost s problémy lithia. Ono totiž existuje ještě to memorandum, které hovoří o tom, že je tady nějaká spolupráce mezi těžaři a australskými těžaři a těžbou lithia v České republice. Tady si řekněme, že byť jsme se snažili a upozorňovali jsme Ministerstvo zahraničních věcí, že ta původní smlouva, která byla v rámci spolupráce mezi Austrálií a Českou republikou, na kterou se toto memorandum odvolává, je z roku 1991 a vůbec neodpovídá aktuálním situacím smluvních vztahů mezi partnery, ale je vyloženě jednostranná vůči lákání zahraničních investorů do České republiky, je pro Českou republiku absolutně nevýhodná.

Přesto Ministerstvo zahraničních věcí dle mého názoru nevyužilo příležitosti, které mělo, a nevím, na co čeká, protože se uzavírá smlouva mezi Evropskou unií a Austrálií a minimálně zrušení těch starých věcí by tam mělo být doslovně uvedeno. Jinými slovy jestli členské státy Evropské unie mají nějaké tyto obchodní smlouvy uzavřené historicky s Austrálií, tak by tam mělo být deklarováno, že pozbývají platnosti minimálně snahou uzavřít a ratifikovat dohodu Evropské unie a Austrálie. Protože samozřejmě o to lithium v tom horním zákoně také jde, protože tu jde o to, jakou formou a za kolik se bude těžit, kde se bude zpracovávat a co s tou surovinou bude dále. Toto zůstává jaksi otevřené. My jsme pod dojmem aktuálních věcí na to příliš nemysleli, ale v tom horním zákoně by se toto také mělo objevit a mělo by to být jednou z možných základních věcí, to znamená surovinová politika státu, deklarace základních strategických surovin.

A tady si dovolím zase trošku odbočit. My vnímáme strategické suroviny jako ty základní, ty nejbohatší. Možná uran by se tam dal určitě najít, ale já upozorňuji, že tady strategická surovina je třeba písek, je třeba štěrk. Uvědomme si, jaké jsou zásoby štěrku v České republice. Tady se vracím k tomu, co jsem hovořil. My uvažujeme o vybudování vysokorychlostních železnic. Dovedete si představit, mnozí asi ano, jaká obrovská spotřeba velkých frakcí štěrku na vybudování železničního spršku je, a my máme obrovské problémy v České republice již dneska podchytit zvýšenou poptávku po této komoditě v rámci světových trhů. A máme obrovské legislativní problémy umožňovat otevírání nových ložisek štěrku. Máme obrovské legislativní problémy řešit tuto problematiku surovin. A problém horního zákona je také o tom a týká se to malých těžařů. To nejsou velké nadnárodní koncerny, samozřejmě jsou zde zastoupeny, ale většinou ty lomy nejsou v tom rozměru, které by se týkaly této oblasti, nadnárodní, ale jde tu opravdu o místní české podnikatele.

Proto se tady trošičku divím tomu, co pan ministr řekl, že ostatní těžaři jako že jsou spokojeni, jsou mimo. Já mám signály, že právě naopak, že právě ti malí těžaři, právě ti štěrkaři v krátkosti řečeno, s tím mají obrovský problém a poukazují na historické problémy, které s tím mají, a mají obrovský problém, co budou dělat dál.

A tady je pro nás, poslance, politiky, kteří máme zájem rozšířit výstavbu a třeba ty vysokorychlostní železnice, které jsem si vzal jako příklad, aby fungovaly, aby bylo možno ten materiál na výstavbu nakonec mít, protože potom se dozvíte, že zpoždění stavby bude o pět let jenom pro to, že není dostatek suroviny. A to se klidně může stát. Čili i toto je oblast, na kterou bychom v rámci debat neměli zapomínat. A jelikož i v tom zákoně, v tom návrhu se hovoří o chráněných ložiskových územích, tak bychom měli také umět přistoupit k těmto ložiskovým územím a umožnit případný zásah státu, ve státním zájmu se vrátit k těmto ložiskovým územím. Vůbec tady nepadla možnost vykoupení, nebo za úplatu vyvlastnění těchto pozemků pro stát. A je to obrovský problém, protože my máme chráněné ložiskové území, máme dokonce třeba i toho těžaře, ale tam se netěží, a stát bude najednou potřebovat určité frakce toho štěrku a nebude je mít. Ptám se - měli bychom se asi k tomu také vrátit a vyjádřit, aby stát měl páky, zákonné páky v legislativě, nejenom zabírat pozemky na liniovou stavbu, ale třeba i na těžbu těchto surovin. A je to docela kardinální otázka právě pro ty malé těžaře.

Hovoří se tady o uhlí. Ano, uhlí, historická surovina, která dneska v Evropě zažívá bohužel tragické důsledky euforie obnovitelných zdrojů, ale přesto je to strategická surovina, na které jsou závislé desítky, stovky, tisíce zaměstnanců a ekonomika České republiky. Já jsem strašně rád, že pan premiér již hovoří o tom, že OKD vnímá perspektivu 2020/2023, a možná, že i do dalších let. Jsem velice rád, že mohu do svého kraje říci, že zaměstnanost v hornických oborech nebude končit rokem 2020, 2022, 2025, jak se o tom hovořilo zpočátku, ale tento limit se posunul, protože samozřejmě Moravskoslezský kraj ten problém s restrukturalizací si prošel z větší části, ale toto by byla další rána, další zásah do velkých problémů, které tento region má. Čili z jedné strany řešíme pomoc postiženým regionům restrukturalizací, Karlovarský, Moravskoslezský, Ústecký kraj, z druhé strany bychom tomu zasadili ránu do vazu tím, že bychom prostě zrušili základní průmysl, který tam je, a ty tisíce zaměstnanců bychom vrhli na volný pracovní trh. Nedokážu si představit, jak by to třeba Moravskoslezský kraj zvládl, popřípadě i Ústecký se svou vysokou nezaměstnaností, kterou se nedaří řešit. Jsem rád, že se těmito otázkami budeme v rámci horního zákona zabývat. Ale budoucnost těžby, to je také součástí horního zákona.

Jedno z velkých témat je životní prostředí. Je to velký problém a ve svém návrhu jako zpravodaj budu rád, když se k tomu bude moci vyjádřit i výbor životního prostředí. Protože chci předejít těm debatám, abychom se tady potom nezasekli a nezablokovali na tom, že vlastně tento zákon je negativní vůči životnímu prostředí. Nemyslím si to, ale přesto vnímám, že zaznívají tyto výhrady zvláště ke způsobu těžby. Když se bavíme o lithiu, tak momentálně nejefektivnější způsob těžby lithia je použitím louhování, použitím nebezpečných látek. Hovořil tady kolega o zlatu, kde má stejný podobný problém v rámci těžení, a to slibované, efektivní, ekologická těžba nebo vyčerpání z horniny lithia, je zatím v technických výkresech možná na vysokých školách a v laboratorních podmínkách v řádu desítek, stovek kilogramů, ale ne v těch tisících tun, které by se nakonec těžily. Čili tento problém životního prostředí vnímám docela vážně. A navážu i na tu vodu, která tady byla zmiňována, protože při těžbě se mnohdy také voda používá a je důležité počítat s vodou i jako strategickou surovinou.

Pro nás jako KSČM je nejdůležitější zachovat sociální smír. Zachovat životní úroveň občanů a nesnižovat ji. Proč nehovořím o zvyšování. To se nám možná trošičku daří. Vláda se snaží a za to jí děkuji. Přidává tam, kde může. Ale co se stane, když skokově zdraží elektrická energie? Jsme svědky tlaku Německa na ukončování neefektivních, ekologicky nevhodných zdrojů energie a tepla, ale to automaticky produkuje zvyšování cen energie na světových trzích. Jsme provázáni se světovými trhy a nevím, jak bude vláda vysvětlovat českým občanům, že bude muset o dvacet, třicet, čtyřicet procent zvednout ceny elektrické energie a tepla jenom proto, že jsme prostě součástí Evropské unie a jsme nuceni tohle dělat, a to považuji za docela závažnou věc. Proto ten strategický význam uhlí, které máme, a těch zdrojů, které máme, by neměl zůstávat pod ekologií a neměl by zůstávat trošku mimo zorné pole tohoto zákona.

Hovoří se tady o RIA. V tom návrhu zákona bohužel RIA obsažena není, která by analyzovala dopad na český průmysl. Přesto si myslím, že zákon je potřeba, protože situace, která v těžebním průmyslu momentálně je, je neustále podrobována docela tvrdým testům funkčnosti a udržitelnosti této těžby. Ale dovedeme si představit, kdyby třeba povrchové doly na Mostecku z roku na rok přestaly existovat? Dovedeme si to představit, co by v té oblasti nastalo a jak bychom fungovali? Proto si myslím, že je důležité se i o této věci bavit.

Jedna z důležitých věcí, a jsem rád, že pan ministr tady o tom hovořil, je problém financování a financování rezerv na sanace. Tady si dovolím jemňounce upozornit na to, že zde je Český báňský úřad. Jako nezávislý orgán právě on tyto prostředky má shromažďovat, shromažďuje a jistě bude velice zajímavé pro kolegy v hospodářském výboru vnímat tabulky naplněnosti těch účtů, které již podle minulých zákonů tyto firmy mají plnit, a to očekávané naplnění také není úplně bez chyb a není úplně bez jakýchkoliv problémů.

My teď chceme zavést úplně jiný systém. My ještě nemáme vypořádaný ten historický systém, který tady byl, a Český báňský úřad se snaží, ale naráží na určité problémy, zvláště personálního charakteru, protože Český báňský úřad stejně jako ostatní úřady státní správy je pod dost velkým tlakem úspor a nyní mu dáváme další a další pravomoce. Toto je oblast, která je v horním zákoně docela hodně zmiňována, ale není řešena. Já jsem měl možnost hovořit s panem předsedou Českého báňského úřadu, a to jsou problémy, které samozřejmě každý státní centrální úřad vnímá. Dostaneme-li novou práci, nové úkoly a nemáme na to personální vybavení, stojíme před problémem, jak to zajistíme. Chci upozornit ještě na jednu věc, která se objevovala s těžaři. My předáme státu, chápejme Českému báňskému úřadu, strategicky důležité obchodní údaje. My mu budeme pravidelně předávat tajné věci, které je konkurence schopná velice lehce zneužít - a jak bude Český báňský úřad zabezpečovat tato data?

Úplně odbočuji a mohu hovořit tady ke kolegům Pirátům, kteří mají ve svém ranku tu bezpečnost a informační technologie, jestli se tímto vůbec někdo zabýval. Jakou formou budou tato data zabezpečena, aby nedocházelo k zneužití?

Já si myslím, že si všichni dokážeme představit, co by se stalo, kdyby nějaký významný těžař, který má dohodu se svým odběratelem a prodává mu za určitou sumu nějaké suroviny, a tyto údaje od konkrétního těžaře se dostaly na volný trh a ostatní začali vyžadovat podobné ceny nebo podobné přístupy. Tady ten konkurenční boj je docela závažný a v této oblasti, která je, znovu opakuji, pod obrovským odstřelem z Evropy jako závažný a budeme se tím muset také zabývat. (V jednací síni je stálý hluk, přímo před řečnickým pultíkem delší dobu debatuje kroužek poslanců.) Nechci protahovat -

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Pane poslanče, já vás přeruším a možná přece jenom požádám sněmovnu o klid, respektive některé kolegy, aby svá jednání přesunuli do předsálí nebo se případně usadili v lavicích. Není to úplně důstojné. Děkuji. Prosím, pokračujte.

 

Poslanec Leo Luzar: Byla tady zmiňována obava o určitou možnost retroaktivity. A jak jsem si přečetl ten návrh zákona, já jsem tam spatřoval určitý problém, na který jsem dopředu upozorňoval na hospodářském výboru na jednání, že to vnímám, a pokud se nám nepodaří tuto retroaktivitu, to podezření z možnosti, že bychom se mohli dostat jako stát do soudních sporů o to, že uplatňujeme nějakou retroaktivitu, jako docela nebezpečné. Česká republika je zemí, která zná historicky problémy, které jí způsobují soudní spory a pře. Nechci teď zmiňovat Diag Human a podobné záležitosti. Ale víme si své a víme, jak je těžké v arbitrážích uspět a kolik to stojí prostředků a kolik sil, abychom se toho vyvarovali. Proto osobně doporučím a navrhnu ve své řeči zpravodaje, ne v obecné rozpravě, aby se tím zabýval i ústavně-právní výbor, protože si myslím, že je důležité vědět, že zákon, který připravujeme, nemůže být napaden u mezinárodních institucí a nemůže být použit jako určité beranidlo vůči České republice.

Chtěl bych tady na závěr říci, že ten horní zákon, ač pro mnohé z jiných oborů lidské činnosti nepřipadá až tak důležitý, ve svém důsledku zasahuje do velice hodně oblastí fungování českého průmyslu a obecně se dotýká velkého počtu občanů. Jsem rád, že i kolegové, kteří tady přede mnou vystoupili, a děkuji za tu bohatou diskusi, upozorňovali ve svých projevech většinou právě na ten dopad na obyčejné občany České republiky, a neměli bychom my jako poslanci to brát jako technicistní nějakou novelu nebo nějakou úpravu zákona. Bude to jedna z důležitých věcí, která může určit směr českého průmyslu na další desetiletí dopředu, bude ovlivňovat energie, bude ovlivňovat ceny v České republice, a s tímto bychom k tomu také měli přistupovat ve vší vážnosti.

Děkuji, že jste mi dovolili zde takhle promluvit, aniž byste mě příliš přerušovali, děkuji za to, že tomu věnujete pozornost, a ve svém závěrečném slově zpravodaje dám návrhy k hlasování. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Než se posuneme dál, pan poslanec Polanský mění svoji původní omluvu a od 13 hodin je již přítomen.

Nyní zde mám s faktickou poznámkou do rozpravy pana poslance Kobzu. Takže prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Jiří Kobza: Děkuji, pane předsedající. Já bych rád reagoval na předřečníka s tím, že není úplně pravda, že by se těžební firmy u nás chovaly všechny tak, aby to bylo košer a v souladu se zájmy České republiky. Abych odešel od svých oblíbených rud do oblasti nerud, o kterých se zmínil pan kolega Luzar, tak bych mu doporučil navštívit například Dvůr Králové a podíval se, jak vypadá zdroj cementu pro Evropskou unii a jakým způsobem vypadá životní prostředí v této oblasti. Já si myslím, že to je určitě důležitý bod.

Já bych chtěl říct ještě jednu věc. Tady samozřejmě dochází k prolínání jednotlivých oborů a my bychom se neměli v uvažování o horním zákoně specializovat jenom na horní činnost jako takovou, protože například se připravuje ústavní zákon na ochranu vody a zase zde důlní činnost může pro zásobování vodou a pro vytváření rezervoárů vody hrát velice důležitou roli, protože právě vytěžené prostory umožňují toto skladování vody. Anebo pak v případě, že dojde k vytvoření větších ploch vodních, dochází ke zvýšenému odpadu, dochází k vytváření mikroklimatu a má to samozřejmě dopad i na způsob života v nejbližším okolí. Jako příklad mohu uvést dopad blízké kaskády u Mikulova, kde mimo jiné vznikla v Čechách, v České republice nejlepší oblast pro vlašské ryzlinky, což stojí samo o sobě za úvahu.

Takže myslím, že bychom měli hledat řešení právě v prolínání s ostatními obory - se zemědělstvím, s životním prostředím, s průmyslem, se zpracovatelským průmyslem (upozornění na čas) - a tam najít nejvhodnější vzorec spolupráce. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. V tuto chvíli nemám žádných dalších přihlášek do rozpravy. Pan poslanec Benda se hlásí. Prosím.

 

Poslanec Marek Benda: Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, vážené dámy, vážení pánové, poslouchám, zejména poslouchám s napětím, když se snaží kolegové navrhnout, aby to projednal i ústavně-právní výbor. Ale musím říct, že jedna věta mě od pana ministra trochu překvapila, když říkal: se všemi jsme se dohodli a všem bude zachována lhůta do roku 2025, aby něco převedli, technické rezervy na faktické rezervy nebo něco podobného, a jenom dvě firmy z oblasti těžby uhlí a tři firmy z oblasti těžby štěrkopísků nebo čeho budou ty, kterým to dáme do roku 2022. Pokud tam něco takového je, a já to fakt nevím, tak si myslím, že to je ustanovení, které potenciálně má diskriminační charakter, pokud bylo řečeno všem do roku 2025, a najednou se pro jenom některé vybrané toto období zkracuje o tři roky. Tak jenom na to jsem chtěl upozornit, že mě tato věta pana ministra poměrně, poměrně překvapila a že by bylo třeba, ať už to přikážete ústavně-právnímu výboru, anebo nepřikážete, se podívat i na tuto část, jestli se opravdu nejedná o něco, co je selektivně diskriminační.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Já také děkuji a opět v tuto chvíli paní poslankyně - ne. Dobře, takže v tuto chvíli nemám žádných dalších přihlášek do rozpravy. Pokud se již nikdo nehlásí, tak obecnou rozpravu končím. Ptám se, jestli je zájem o závěrečná slova. Pan zpravodaj má zájem, prosím.

 

Poslanec Leo Luzar: Děkuji, pane předsedající. Já bych si ve svém závěrečném slově dovolil navrhnout ctěné Sněmovně k hlasování určité návrhy. Rád bych, a děkuji za tu diskusi, že se nerozšiřuje příliš, protože jsem si teď vzpomněl, že bychom třeba to mohli přikázat i petičnímu výboru, který se docela závažně zabýval problémy těžby štěrkopísků, a ty petice občanů tady byly. Ale nechci tuto problematiku vůbec zlehčovat, naopak bych byl velice rád, kdybychom se soustředili na tu základní materii tohoto zákona, a jak již jsem avizoval ve svém slově, bych byl velice rád, kdybyste přikázali také k projednání tento materiál ústavně-právnímu výboru z těch problémů, které tady zazněly a které také vnímám, ale hlavně také životnímu prostředí, protože si myslím, že tam budou zaznívat docela zajímavé argumenty a věci, které bychom si měli umět dopředu vypořádat. Čili bych byl rád, pokud byste ještě mimo garančního výboru přidělili tento tisk ústavně-právnímu výboru a výboru životního prostředí.

Děkuji. Pardon, omlouvám se. Ještě bych chtěl navrhnout, pokud pan ministr nevyjádří nesouhlas, ale je to v tom termínu, abychom prodloužili lhůtu na projednávání o 20 dnů, tak abychom i těm výborům umožnili v normálním čase se tím zabývat. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji, poznačil jsem si. To byla tedy závěrečná slova. Mám za to, že návrh na vrácení či zamítnutí nepadl, takže se nyní budeme zabývat návrhem na přikázání výborům k projednání. Nejprve rozhodneme o přikázání garančnímu výboru. Organizační výbor navrhl předložený návrh k projednání hospodářskému výboru jako výboru garančnímu. Navrhuje někdo přikázání jinému výboru jako garančnímu? (Zaznívá gong.) Pokud tomu tak není, tak já už jsem svolal kolegy do sálu.

 

Zahajuji hlasování. Ptám se: kdo je pro přikázání hospodářskému výboru jako garančnímu výboru? Kdo je proti? Já vám děkuji.

Hlasování pořadové číslo 95: bylo přihlášeno 152 poslanců a poslankyň, pro 127, proti nikdo. Návrh byl přijat.

 

Já tedy konstatuji, že tento návrh byl přikázán hospodářskému výboru jako garančnímu. Organizační výbor nenavrhl přikázat dalšímu výboru, nicméně zde již zazněly dva návrhy, takže životní prostředí a ústavně-právní výbor. Pan poslanec Feri se hlásí s nějakými dalšími návrhy.

 

Poslanec Dominik Feri: Děkuji za slovo. Já myslím, že s ohledem na úpravu té úhrady za vydobytý nerost by to mělo jít i do výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj. Bylo tomu tak i v minulém volebním období, když se ta úhrada měnila. Mohou přijít zástupci krajů, dávalo by to smysl, a můžeme se konkrétně tady té části horního zákona věnovat. Takže výbor pro veřejnou správu a regionální rozvoj.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Pan poslanec Kobza a poté pan poslanec Ferjenčík s dalšími návrhy. Prosím.

 

Poslanec Jiří Kobza: Děkuji, pane předsedající. Vzhledem k tomu, že horní činnost má přeshraniční a mezinárodní rozsah, doporučuji, aby bylo dáno k posouzení také výboru pro evropské záležitosti a zahraničnímu výboru. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Čili dva výbory, ano. A nyní pan poslanec Ferjenčík s návrhem.

 

Poslanec Mikuláš Ferjenčík: Nebude to školství. Děkuji za slovo, pane předsedající. Já navrhuji rozpočtový výbor, protože logicky tento zákon se také týká příjmů státní pokladny.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Ano, děkuji. Mám zde tedy šest návrhů na další výbory. A pokud nikdo již nemá žádné další, tak přistoupíme k hlasování. Svolal jsem vás před předchozím hlasováním, takže to není třeba činit znovu. Je zde žádost o odhlášení. Já vás odhlásím. Přihlaste se prosím znovu svými kartami. O návrzích budeme hlasovat v tom pořadí, jak jsem je zaznamenal.

 

Takže jako první, až se nám počet přihlášených ustálí, budeme hlasovat o přikázání výboru pro životní prostředí.

Vypadá to, že počet je ustálen, zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro přikázání výboru pro životní prostředí. Kdo je proti? Děkuji vám.

V hlasování číslo 96 je přihlášeno 132 poslanců a poslankyň, pro 120, proti nikdo. Tento návrh byl tedy přijat.

 

Dále je zde návrh na přikázání ústavně-právnímu výboru.

Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro přikázání ústavněprávnímu výboru. Kdo je proti? Děkuji vám.

V hlasování číslo 97 je přihlášeno 133 poslanců a poslankyň, pro 91, proti 8. Návrh byl také přijat.

 

Dále zde je návrh na přikázání výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj.

Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro přikázání tomuto výboru. Kdo je proti?

V hlasování číslo 98 je přihlášeno 133 poslanců a poslankyň, pro 68, proti 1. Návrh byl přijat.

 

Jako další zazněl návrh na přikázání výboru pro evropské záležitosti.

Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro přikázání tomuto výboru. Kdo je proti?

V hlasování číslo 99 je přihlášeno 133 poslanců a poslankyň, pro 46, proti 38. Tento návrh nebyl přijat.

 

Jako další zazněl návrh na přikázání výboru pro zahraničí.

Zahajuji hlasování číslo 100 a ptám se, kdo je pro přikázání tomuto výboru. Kdo je proti přikázání zahraničnímu výboru? Děkuji vám.

V hlasování číslo 100 je přihlášeno 133 poslanců a poslankyň, pro 37, proti 53. Návrh nebyl přijat.

 

A jako poslední zazněl návrh na přikázání rozpočtovému výboru.

Zahajuji hlasování číslo 101 a ptám se, kdo je pro přikázání rozpočtovému výboru. Kdo je proti?

V hlasování číslo 101 je přihlášeno 133 poslanců a poslankyň, pro 46, proti 21. Tento návrh nebyl přijat.

 

Konstatuji, že tento návrh jsme přikázali jako dalším výborům výboru pro životní prostředí, ústavně-právnímu výboru a výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj.

 

A pak zde ještě byl návrh na prodloužení lhůty pro projednání ve výborech o 20 dní.

Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro prodloužení lhůty k projednání. Je to hlasování číslo 102. Kdo je proti prodloužení lhůty? Děkuji vám.

V hlasování číslo 102 je přihlášeno 133 poslanců a poslankyň, pro 124, proti 1. Tento návrh byl přijat. Konstatuji, že jsme lhůtu prodloužili.

 

To byla poslední záležitost v tomto prvním čtení. Já vám děkuji a děkuji zpravodaji a navrhovateli a posuneme se dál.

 

Jako další bod je zde bod číslo

Aktualizováno 1. 9. 2020 v 16:48.