Čtvrtek 23. ledna 2020, stenozáznam části projednávání bodu pořadu schůze

(pokračuje Petr Fiala)

233.
Souhrnná zpráva o činnosti veřejného ochránce práv za rok 2018
/sněmovní tisk 444/

Nejdříve dovolte, abych mezi námi přivítal veřejnou ochránkyni práv paní Annu Šabatovou. Paní veřejná ochránkyně práv je přítomna a já bych ji rovnou poprosil, aby uvedenou zprávu uvedla. Prosím, máte slovo.

 

Veřejná ochránkyně práv Anna Šabatová Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, mám vám představit svoji zprávu za rok 2018 - podtrhuji 2018, nikoli 2019. Od té doby, kdy jsme ji předali Sněmovně, uplynula poměrně dlouhá doba, takže se pokusím být přiměřeně tomu stručná, protože události a věci jdou poměrně rychle a za několik měsíců vám můj nástupce představí zprávu za rok 2019.

Abych vysvětlila, paní profesorko, to je také ten důvod, proč jsem nechtěla být u projednávání předchozího bodu, protože já ho vlastně již považuji za záležitost mezi Sněmovnou a vládou, protože doporučení za rok 2017 jsem tady představovala před dvěma lety.

Ve zprávě pro rok 2019 je deset nových legislativních doporučení. Nebudu je číst. Jenom chci říct, že jedno z nich - aby byl zrušen poplatek za podnět Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže o nezákonnosti veřejných zakázek - byl mezitím zrušen Ústavním soudem pro neústavnost. Také bych chtěla říct, že zhruba polovina těch doporučení je, řekněme, na dobré cestě. Ombudsmanská práce, když pomineme to vyřizování podnětů, je běh na dlouhou trať a holt to trvá dále. Já jsem s tím šla do funkce. Dobře jsem to věděla a vždycky jsem s tím pracovala. Je velmi málo doporučení v historii dvaceti let, která by se po nějaké době nenaplnila. Je to prostě tak.

Jinak pokud jde o stížnostní agendu v tom roce, dostali jsme 8 152 podnětů, což je běžné množství, které se v posledních letech příliš nemění, z toho 69 % bylo v působnosti veřejného ochránce práv a to je něco, co se pomaličku zvyšuje a svědčí to o tom, že občané vědí, k čemu ta instituce je a kdy se na ni mohou obrátit. Navštívili jsme 27 zařízení. Průběžně o tom informuji tiskovými zprávami a tiskovými konferencemi a intenzivně komunikuji se všemi zúčastněnými aktéry. Byli jsme v zařízeních pro lidi se zdravotním postižením, v zařízeních pro výkon zabezpečovací detence, v psychiatrických nemocnicích a v dalších.

Pokud jde o ochranu před diskriminací, slavili jsme v loňském roce výročí deset let přijetí zákona. Mohu říci, že nejvíce stížností bylo z oblasti práce a zaměstnávání. A nejčastějším důvodem, pro který se na nás lidé obraceli, byla nově rasa nebo etnický původ, na druhém místě bylo zdravotní postižení, které do té doby bylo vždycky na prvním místě, a také diskriminace z důvodu věku na třetím místě.

Pracovali jsme se 157 zaměstnanci, z toho 121 se jich přímo podílelo na odborných úkolech ochránce. A teď bych chtěla trošku jaksi opravit jedno číslo, které se pohybuje ve veřejném prostoru. To nejsou všechno právníci. Je v tom zahrnuta i spisová služba veřejného ochránce práv. Takže těch právníků bylo asi 98 nebo 99.

Utratili jsme 187 milionů korun a to je velmi výjimečné číslo, protože naše výdaje jsou běžně asi o 50 milionů nižší. Bylo to proto, že jsme přistavěli objekt ke kancelářím, protože prostě právníci už neměli kde sedět. Překročili jsme rozpočet o 46 milionů, ale všechno jsme to kryli z úspor z předchozích let.

A teď mi dovolte, vážené paní poslankyně a páni poslanci, říct několik slov mimo téma této výroční zprávy. Můžete to chápat jako slova na rozloučenou. Myslím si, že se to sluší.

Veřejný ochránce práv je ve dvacátém roce svého působení. Za těch dvacet let se samozřejmě instituce výrazně proměnila. Zákon prošel čtrnácti novelami a přibylo pět nových oblastí působení. Nejméně tři z nich jsou tak významné a důležité, že v některých zemích se na jejich práci zakládají nové, samostatné instituce, jako například na Slovensku. V jiných zemích se tyto nové úkoly přidávají k ombudsmanovi, jak si to vybrala Česká republika. V Evropě je to asi tak zhruba půl na půl.

A chci zde nahlas zopakovat něco, co vy samozřejmě dobře víte, že o všech těchto změnách rozhodl zákonodárce, tedy vy, resp. vaši předchůdci, nikoli ombudsman, a uvést také to, že ta změna, která budí největší vášně, tedy ochrana příslušníků zranitelných skupin před diskriminací, byla přijata už za mandátu doktora Otakara Motejla.

Někdy je dobré se bez emocí ohlédnout a podívat se na roli a užitečnost instituce, a to nejen prizmatem toho, kdo je v jejím čele, ale co ve skutečnosti dělá, jak nejen ombudsman jako jednotlivec, ale především tým právníků kanceláře jako celek pomáhá lidem. Jenom za dobu mého mandátu kancelář prověřila desítky tisíc stížností. A dnes - uvědomte si ten paradox - se mluví o dvou z nich. O šátcích a pronájmech bytů Romům. Ostatní jako by neexistovaly. Dalším paradoxem je, že v obou těchto případech, v nichž se dotčené osoby samy později soudně bránily u nezávislých soudů, uspěly.

Za tři týdny budete volit mého nástupce. Chci vás poprosit, nenechte se zmást líbivými řečmi. Byla bych ráda, abyste zvolili toho, kdo bude pravdivě, poctivě a statečně vykládat právo ve prospěch všech, kdo se na něj obrátí, a těch, které má chránit z povahy zákona. To neznamená, že vždy dospěje k tomu, že má stěžovatel pravdu. Ale pokud je v právu, měl by se ho ombudsman zastat, i když za to nesklidí potlesk na otevřené scéně.

Já vám děkuji, že jste mě vyslechli. Děkuji moc. (Potlesk.) A přeji vám dobré jednání v budoucnosti.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak, přeji hezké poledne. A já tedy dodám, že zprávu projednal petiční výbor. Usnesení bylo doručeno jako sněmovní tisk 444/1. Prosím zpravodajku petičního výboru poslankyni Helenu Válkovou, aby nás o jednání ve výboru informovala a přednesla návrh usnesení Poslanecké sněmovny. Prosím.

 

Poslankyně Helena Válková: Tak tady musím, pane místopředsedo, upozornit na takový lehký technický problém. Já vám ho přednesu. Nicméně my jsme ho - a z toho bude zřejmé, proč je to technický problém - jako členové petičního výboru přijali skutečně pod č. 108 na své 19. schůzi 30. dubna 2019, kdy jsme doporučili toto usnesení Poslanecké sněmovně, a nenapadlo nás tenkrát, že se bude projednávat prakticky až za tři čtvrtě roku. Takže já ho teď přečtu. Legislativa Poslanecké sněmovny potom sama zváží, jak se s ním vyrovná. Jde tam samozřejmě o termín, který jsme schválili pro vládu, která se má zabývat těmi legislativními podněty a která má Poslanecké sněmovně předložit potom zprávu o jejich využití.

Takže navrhujeme toto usnesení, petiční výbor.

Poslanecká sněmovna Parlamentu

I. bere na vědomí Souhrnnou zprávu o činnosti veřejného ochránce práv za rok 2018 dle sněmovního tisku 444;

II. upozorňuje vládu na význam a potřebu řešit nedostatky zjištěné veřejnou ochránkyní práv;

III. žádá vládu, aby se zabývala legislativními podněty uvedenými v první kapitole doporučení Poslanecké sněmovny, str. 8 až 15, a aby předložila Poslanecké sněmovně do 30. 9. 2019 zprávu o využití těchto podnětů jejich zařazením do svého legislativního plánu.

Já jsem byla pověřena tím, abych toto usnesení předložila vám, a požádala tedy o jeho schválení. Po konzultaci s legislativou tak činím, protože takové usnesení bylo schváleno. Upozorňuji, že jde o nesplnitelný termín pro vládu do 30. 9. 2019 s tím, že i sama bych to definovala jako legislativně technický nedostatek. A s ohledem na standardní dobu, která je pro takovéto případy zpracování těch legislativních úprav pro správu, jak reagovala, jak využila ty podněty vláda v rámci jednotlivých rezortů, tak se vždycky ukládá tak zhruba tři měsíce až šest měsíců v závislosti i na charakteru těch legislativních podnětů. Takže dávám v úvahu, zda potom v rámci legislativně technických úprav by bylo možné ten termín změnit na termín 30. dubna 2020. Děkuji, pane místopředsedo.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: A já zahajuji všeobecnou rozpravu a nechám se vystřídat. Děkuji.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: S přednostním právem pan místopředseda Okamura.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Vážené dámy a pánové, hnutí SPD nepodpoří zprávu o činnosti veřejného ochránce práv, tedy tzv. ombudsmana, za rok 2018, jelikož úřad pod vedením paní Šabatové neplní úlohu. A jelikož už konečně končí šestileté funkční období paní Šabatové, tak to vezmu trochu šířeji.

Úřad sám o sobě je nehledě na vedení velmi potřebný institut, protože domoci se práv a spravedlnosti je pro stále více občanů v naší zemi nemožné. A úřad ombudsmana, tak jak byl původně plánován, měl právě hájit ty obyčejné, normální občany, ty pracující slušné lidi právě proti té zvůli úřadů a proti dalším různým nemorálním věcem, které se dějí ve státní správě, a měla to být ta instance, ke které se mohli ti zoufalí občané, ti slušní a řádní, obrátit, a měla je chránit.

To, že v České republice nefunguje vymahatelná spravedlnost, je smutný fakt. Je ale nezpochybnitelný a prokazatelný tisícovkami konkrétních příkladů nebetyčné úřední, policejní nebo justiční zvůle. Ne vše z této oblasti spadá do působnosti tohoto úřadu. Ale za každého potřebného člověka, kterému se dostane pomoci proti nějaké zvůli, patří komukoli, i tomuto úřadu, dík. Takže kdyby úřad fungoval, tak jak má, to znamená chránil práva těch normálních, slušných, obyčejných, pracujících lidí, tak by to bylo v pořádku. Ale to, co je pro nás zcela nepřijatelné, je filozofie paní ombudsmanky Šabatové, která si to od počátku popletla a je především ochránkyní práv menšin, nepřizpůsobivých a islámského zahalování na školách.

Ano, každá demokracie musí chránit menšiny, ale nikdy to nesmí být na úkor většiny. My v SPD si myslíme, že ochrana práv spočívá ve vymáhání rovnosti všech. Nikoli nerovnosti. Ukázkovým příkladem je jak samotné konání a činy paní ombudsmanky v některých medializovaných kauzách, tak i legislativní návrhy jejího úřadu. V námi projednávané zprávě to je například snaha o výjimku pro cizince, resp. změnu podmínek u zkoušek z českého jazyka pro žáky a žákyně s odlišným mateřským jazykem. Jinými slovy, cizinci by měli mít z češtiny jedničku za znalosti, za které by Čech dostal trojku. Měli bychom paní ombudsmance opakovat, že diskriminace je špatná a že i pozitivní diskriminace je diskriminace. A v tomto případě je poškozena většina těch, kteří za stejné dovednosti dostanou horší hodnocení jen proto, že jsou Češi.

V minulosti paní ombudsmanka navrhovala změny ohledně posuzování diskriminace s tím, že diskriminací je i odmítnutí služeb, bydlení atd. I toto zdánlivě antidiskriminační opatření je ale ve skutečnosti diskriminace. Tím, že majiteli bytu zakáže paní Šabatová vybírat podle vlastních kritérií mezi nájemci, tím diskriminuje vlastníky nemovitostí. A přeci je jen právo majitele bytu pronajmout ho tomu, komu důvěřuje nejvíc. A to je výš než právo kohokoliv na cizí byt, které popravdě vůbec neexistuje.

Zajímavé je, jak se v praxi podivně protikladně posuzuje právo kohokoli být například obsloužený v hotelu či v restauraci. Na jednu stranu už několik restaurací dostalo pokuty za to, že odmítají v provozovně děti, a některé kauzy potvrdil i správní soud. Podobně byly pokutované podniky, které odmítaly například některé Romy. Na straně druhé se Ústavní soud zastal hoteliéra, který odmítal ubytovat ruské klienty, přesněji ubytoval je jen tehdy, pokud písemně vyjádřili nesouhlas s anexí Krymu. Stav je tedy takový, že stát podle své libovůle nařizuje, co člověk ve svém podniku může a nemůže a zda si tam smí zapálit, zda tam může zakázat někomu vstup a někomu naopak ne. Nenáviděný Rusák nemá práva, Rom ano.

Paní ombudsmanka Šabatová, abychom jí nekřivdili, má osobně pro cizince slabost na úkor českých občanů, a i proto odmítá § 26 zákona o státním občanství, který vylučuje soudní přezkum správních rozhodnutí o neudělení státního občanství z důvodu ohrožení bezpečnosti státu. Paní Šabatová podle sněmovního tisku nezpochybňuje, že na udělení státního občanství není právní nárok, ale to je protimluv, protože pokud to platí, pak stát má naopak právo neudělit státní občanství bez jakýchkoliv důvodů a bez povinností cokoliv zdůvodňovat.

Paní Šabatová opravdu, musím říci, velice poškodila image úřadu veřejného ochránce práv. A jak víme i z průzkumů, které jsou zveřejněny, klesla důvěra občanů v ombudsmana a v ten úřad z 60 na 50 %, neboli polovina občanů už mu vůbec nevěří. Paní Šabatová je zastáncem, jak to kdysi napsal její zástupce, pan doktor Křeček, šabatovsko-dienstbierovského vnímání lidských práv. Je to elitářské vidění světa, ve kterém zřejmě neexistuje normální pracující česká a moravská rodina. Paní Šabatová a úřad pod jejím vedením bohužel nemá důvěru naši, ani důvěru veřejnosti, což jsou prokazatelná, kvantifikovaná fakta.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Já vás na okamžik přeruším. Mně se zdá, že úroveň hluku je nadměrně vysoká. Prosím o klid v sále. Prosím.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Podle zástupce paní Šabatové doktora Křečka, bývalého zástupce paní Šabatové doktora Křečka, je propad důvěry na úřadu katastrofální. Proti situaci, která byla za doktora Motejla a doktora Varvařovského, je na nejnižší úrovni. Jednoznačným viníkem stavu je paní Šabatová.

A tady bych jenom zdůraznil, že volba paní Šabatové do této funkce byl velký omyl těch stran v čele s poslanci hnutí ANO, ČSSD a TOP 09, kteří se k tomu přiznali veřejně, mediálně, v minulém volebním období, kdy paní Šabatovou zvolili do této funkce na šest let. A tuto chybu bychom měli jasně pojmenovat a měli bychom si jasně říct, abychom tuto chybu už tady neopakovali. Já jsem tehdy v minulém volebním období, kdy tady byla volena paní Šabatová, ji nevolil a upozorňoval jsem na to. A čas mi dal za pravdu a ukázalo se, že nevolit paní Šabatovou bylo správné rozhodnutí. A hodnocení veřejnosti tomu jasně odpovídá.

Pod vedením paní Šabatové se stal z úřadu ochránce práv orgán, který kontroluje co nejvyšší výši sociálních dávek nepřizpůsobivým. Na to si přímo stěžují pracovníci, státní úředníci z odborů sociální péče v České republice. Zatímco oni se snaží ze všech sil kontrolovat, aby nebyly zneužívány sociální dávky nepřizpůsobivými, tak paní Šabatová poštvává - poštvává! - proti úřadu, proti jejich rozhodnutí, a naopak kvůli paní Šabatové a kvůli ombudsmance nás to ještě přichází pěkně draho a naopak je preferován život takzvaných nepřizpůsobivých. A je to prokazatelné, my jsme to přímo diskutovali s těmito pracovníky. A nebyl jsem u toho jenom já, byla u toho tady i například naše poslankyně Šafránková, která má u nás na starosti sociální věci. Takže paní Šabatová přímo škodí, škodí občanům České republiky tím, že ještě nechává vysávat maximum peněz těmi, kteří si udělali program z toho, že celý život nepracují, přestože jsou práceschopní, a poštvává i proti státní správě, proti těm úředníkům, kteří bojují proti tomu, aby ty dávky byly zneužívány.

Lidé s úřadem přitom spojovali velká očekávání, protože lidská práva je třeba vrátit všem lidem, aby nebyla jen záležitostí menšin. Lidská práva mají totiž ženy i muži, i běloši, Čech nebo Moravák, katolík i heterosexuál a samozřejmě i majitelé bytů nebo restaurací. Mají je také miliony těch, co denně vstávají do práce a platí tak vysoký plat paní ombudsmance, tak spousty těch, co do té práce vstávat odmítají. Ty ovšem paní Šabatová vždycky prioritně hájila. Okrádat slušné a řádné občany o jejich vydřené peníze je také diskriminace jako hrom. A bude dobře, když i takoví lidé jednou v úřadě ochránce práv začnou mít větší zastání.

A tady bych se ještě krátce vrátil k té jedné z mnoha negativně medializovaných kauz, které má na svědomí ombudsmanka paní Šabatová. Je to kauza zahalování muslimské somálské studentky na pražské Střední zdravotnické škole na Praze 10 v Ruské ulici. Takže tam to probíhalo tak, že škola - je tam paní ředitelka Ivanka Kohoutová - vytvořila a odsouhlasila si školní řád, který zakazuje islámské - respektive, který zakazuje prostě zahalovat se v rámci té školy. A tato studentka odmítala respektovat ten český školní řád, školní řád v té škole. Takže ona dostala podmínky, ta studentka, aby mohla studovat tady u nás, a začala dělat problémy tím, že nechtěla respektovat školní řád.

V normální zemi by člověk čekal, že celá záležitost skončí tím, že bude vyzvána k respektování školního řádu, a pakliže nebude respektovat školní řád, tak bude nějakým způsobem postižena a tak dále. Ale to by tady nesměla být paní ombudsmanka Šabatová, protože paní ombudsmanka Šabatová, místo aby se postavila na stranu školy, tedy střední zdravotnické školy, tak své veřejné peníze zneužila k tomu, že začala hájit tu muslimskou studentku proti rozhodnutí školy, proti školnímu řádu. To znamená, místo aby hájila slušné a řádné české občany, kteří si mi stěžují na paní Šabatovou, že jí tam posílají své nespravedlnosti, pracující lidé, a čekají dlouho na odpověď a píšou mi, stačí se podívat i do diskuze na mém facebooku průběžně, tak mi to tam píšou a stěžují si na paní ombudsmanku, tak paní ombudsmanka ztrácí čas těmito věcmi.

To je šílený! To je neuvěřitelný, co paní ombudsmanka předvádí! Takže já budu rád a jsem rád, že konečně těch šest let uplynulo a že konečně končí. A doufám, že tam bude někdo, kdo bude hájit práva slušných a řádných lidí.

A teď to pokračuje dál, protože jak víte, ta dívka se prostřednictví žaloby - kde vzala peníze na právníky, nevíme, ale tušíme, že je to zase nějaká proimigrační nezisková organizace, ani bych se nedivil, kdyby to byla nějaká neziskovka, která ještě dostává nějaké dotace od státu, ale minimálně paní Šabatová a její úřad je placen z daní daňových poplatníků - tak ta dívka zažalovala svoji školu, žaluje vlastně nás, žaluje tady vlastně v podstatě občany České republiky, kteří jí umožnili vůbec studovat v České republice. To je neuvěřitelný úplně! Žaluje vlastně nás, vlastně tu Českou republiku, české občany, žaluje tady nás, to naše prostředí, bych řekl, když to řeknu všeobecně, které jí umožnilo se z toho Somálska sem přestěhovat a žít tady. A ona nás ještě žaluje o 60 tisíc a domáhá se ještě toho, aby mohla porušovat ten školní řád.

Obvodní soud pro Prahu 10, tam ta studentka neuspěla. Neuspěla ani u městského soudu. Ovšem samozřejmě za velké podpory paní Šabatové, ombudsmanky, která veřejně neustále podporuje v podstatě názory proti té škole, proti té střední zdravotnické škole, proti většinovému názoru občanů České republiky, tak teď Nejvyšší soud rozhodl a vyhověl tomu dovolání té somálské dívky. A veřejná ochránkyně práv, v uvozovkách veřejná ochránkyně práv, protože to nemá vůbec s veřejnou ochránkyní práv nic společného, když prokazatelně většina veřejnosti je proti a nesouhlasí s tím, spíš bych řekl ochránkyně práv islámu a muslimů, tak paní Šabatová se od počátku postavila na stranu studentky a rozhodnutí soudu přivítala.

Tady to mám napsáno. Říká přímo: mám radost. Říká: mám radost z toho, že bude šikanována střední zdravotní škola, mám radost, že se budou moci muslimové v České republice zahalovat, a říká, že je to prý oběť diskriminace. Já si myslím, že naopak my jsme oběti diskriminace. Nebo já si snad v Saúdské Arábii, nebo nějaká žena nebo muž, můžu si tam vzít plavky a procházet se po ulici? Můžu si tam otevřít pivo? Můžu si tam postavit nový křesťanský kostel? Vždyť oni diskriminují! My to tam nemůžeme dělat. Takže je to přesně naopak. My jsme pro, jak jsem říkal už v úvodu, my jsme pro vyvážené vztahy. My jsme pro to, aby byla stejná práva i povinnosti, aby všichni měli stejná práva a povinnosti. To znamená, dokud my nebudeme moci v islámské zemi jít si třeba v plavkách nebo dívky v krátké sukni, jak u nás zvykem, a dát si nějakou skleničku na ulici, tak proč by to měli dělat oni tady u nás? Vždyť je to přesně naopak. Já vůbec nechápu, jakým způsobem uvažuje ten úřad ombudsmana. Vždyť vy si pletete vůbec příčinu a následek! Přece vy to máte úplně pomatené, že jo? Takže až oni budou sekulární, až oni budou tolerantní, tak přeci není problém, aby ten vztah byl vyvážený. Vůbec to nechápu tohleto.

Takže samozřejmě tady bych v této souvislosti chtěl zdůraznit, že hnutí SPD samozřejmě jako vždy nabízí konstruktivní řešení tohoto problému, protože už nám tady leží rok dva zákony v souvislosti s islámem. Leží nám tady zákon na zákaz islámského zahalování. Ale není to jenom islámské, týká se to i zahalování obličeje s tím náboženským podtextem a je to přesně zákon, který je opsán, je to funkční model, funkční zákon, už platí ten zákon v Rakousku a v Dánsku. Takže tady nemá smysl řešit, jestli to jde, nebo nejde. Prostě to jde. V Rakousku, v Dánsku už to platí, takže to je přesně, ten zákon jsme v podstatě opsali a je tady podán. To je správně. A takové ty směšné výtky, že v zimě si lidi nebudou moct zahalit, tady dát šálu přes obličej, to všechno legislativně už jsme konzultovali i s legislativním odborem Sněmovny, to vůbec problém nebude, to budou moci všichni si dělat i nadále. Nebo nějaká karnevalová maska. Tady se jedná, je to tam přesně vyjmenováno, aby to bylo přesně, jako to je v tom Dánsku a Rakousku.

Dále jsme tady podali také návrh zákona na zákaz propagace nenávistných ideologií. Máme na mysli pochopitelně islámskou ideologii. A oba dva zákony, protože islám je prostě diskriminační náboženství, hlásá, že muži jsou nadřazeni nad ženami, hlásá nadřazenost věřících nad nevěřícími - mimochodem, i homosexuály tam vraždí. Takže paní Šabatová jako ochránce veřejných práv obhajuje tyhlety věci. Ona obhajuje takovouhle ideologii. Tak teď nevím, za co je placená. Já jsem myslel, že je placená za to, že bude hájit české řádné a slušné občany. A paní Šabatová je obhájcem této ideologie. Proč se na to nezaměřila? Proč se nezaměří na tyhle aspekty těch věcí, aby to tady nebylo, když například předseda muslimské obce v Brně Alrawi hlásá v mešitě, a je to nahrané, přitom to je také v Brně, má to tady pár metrů paní Šabatová, ale to ji nezajímá. Tady koluje nahrávka, prokazatelná nahrávka, že říká, aby rodiče, muslimští rodiče, učili děti nenávisti vůči nevěřícím. Vždyť každý si tu nahrávku může poslechnout na internetu, teď hned si ji může vygooglovat. Já jsem ji zveřejnil před několika lety. A nic! Ombudsman nekoná. Přitom to máte možná kilometr dva od toho vašeho úřadu. Já nevím přesně, kde je ta mešita v Brně. Všichni víme, že tam je, jsou všude fotky, je spousta videí, všechno, a samozřejmě možná paní Šabatová to ví, kde je ta mešita, ale o to hůř, protože by nekonala.

Takže za nás platí, že my jsme opravdu nespokojeni s těmi prioritami, co předváděla paní Šabatová v úřadu ombudsmana. Já za sebe říkám, je to žena, takže se snažím být maximálně slušný a snažím se to brát opravdu ve věcné rovině, ale skutečně jsem rád, že už paní Šabatová končí.

Děkuji za pozornost. (Potlesk z lavic SPD.)

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Vaše vystoupení vyvolalo několik faktických poznámek. Nejdříve pan poslanec Kopřiva.

 

Poslanec František Kopřiva: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, doufám, že se nebude jednat o zneužití faktické poznámky, protože ta se má vyjadřovat k průběhu rozpravy, a mně to přijde, že se teď budu vyjadřovat spíše ke střelbě hnojometů, které tady zaznívají. Tak já jenom bych chtěl využít tohoto prostoru a poděkovat paní ombudsmance za její činnost a činnost jejího úřad nejenom za rok 2018, ale za celé její funkční období. (Potlesk z pravé části jednací síně.)

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak, další s faktickou poznámkou vystoupí paní poslankyně Olga Richterová a připraví se pan místopředseda Vojtěch Pikal. Tak, vaše dvě minuty, prosím.

 

Poslankyně Olga Richterová: Děkuji za slovo. Já bych se zejména chtěla omluvit všem posluchačům, kterým připadaly některé předchozí projevy jako plýtvání veřejnými prostředky, za to, že to museli poslouchat. Za druhé chci zdůraznit, že hovoří-li se o zneužívání veřejných prostředků, není potřeba o tom tady plamenně mluvit. Je potřeba to buď doložit a dokázat, anebo se omluvit. (Potlesk z pravé části jednací síně.)

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak, další, prosím vás, teď vystoupí pan místopředseda Vojtěch Pikal a připraví se pan poslanec Pavel Plzák, zatím poslední dvě faktické poznámky.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji za slovo. Protože nemáme tu britskou tradici, tak tady neprobíhalo během předchozích projevů bučení a podobně, místo toho všeobecný nezájem případně. Nicméně já bych se chtěl vyjádřit k některým věcem.

Pokud samozřejmě je někde v České republice šířena nenávistná ideologie libovolného druhu, tak je to věcí tajných služeb. A pokud vím, tak v současné chvíli nějaké soudy probíhají. To není předmětem práce veřejného ochránce práv, protože ten má chránit běžné občany před nějakou zvůlí ústavní a nedostatkem spravedlnosti. Já nevím, jestli se běžně setkáváte s těmi občany, já věřím, že ano, ale spousta občanů prostě se setkává s tím, že nejsou dostatečně šetřena jejich práva, a postupně ztrácí vůli a důvěru v právní stát. A to je to, co tady musíme řešit, a k tomu se budu vyjadřovat později, až se přihlásím řádně do rozpravy, protože byla přinesena nějaká ta doporučení a nic se z nich nerealizovalo, ať už ve Sněmovně, nebo na vládě, která by se tohoto týkala.

Nicméně k čemu se chci vyjádřit, to je ta diskriminace naopak, která je tady propagována. My přece nechceme být stejní jako některé islámské republiky nebo islámská království, kdy budeme předepisovat lidem, jak se mají oblékat a jak se nemají oblékat. To je prostě diskriminace naopak. Pokud chceme být tou svobodnou společností, což je ten opak, který tady snad hlásáme, tak přece nemůžeme lidem nakazovat, jestli se mají zahalovat, nebo ne. Ostatně to konstruktivní řešení, o kterém se tady mluvilo, ten zákon o zákazu zahalování, by pravděpodobně zakázal maškarní plesy a zcela určitě v té formulaci, jak je nastaven, by zakázal závoje nevěst.

Takže tolik k tomu navrženému konstruktivnímu řešení. Děkuji. (Potlesk poslanců Pirátů.)

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Pavel Plzák. Prosím.

 

Poslanec Pavel Plzák: Pěkné dopoledne, vážení kolegové, kolegyně, členové vlády - nevidím, ale - moje krátká poznámka je opravdu faktická a týká se toho nešťastného šátku. A já myslím, že paní ombudsmanka už to ode mě slyšela v minulém volebním období, kdy jsem byl v petičním výboru. Já i tady možná k paní kolegyni Válkové jako právničce.

Nechápu, kde se tuším v tom rozsudku, ale i z úst paní ombudsmanky vzal ten pojem náboženský symbol. Protože mě to tenkrát zajímalo, já jsem si ten Korán opravdu přečetl a konkrétně mě zajímalo to zahalování. Tam se mluví v jedné súře o tom, že ženy by měly zakrývat své ozdoby - pomiňme, co kdo považuje za ozdobu - a v další, jiné súře je napsáno, že ženy při tanci by neměly příliš dupat, aby se jim ozdoby příliš nekývaly. Takže já si pod těmi ozdobami představuji, že ty ženy asi nemají chodit příliš nahé. Nikde se nepíše o tom, že by šátek byl náboženský symbol, a svědkem je nám i třeba Turecko, kde muslimky chodí prostovlasé, a dále i jiné. Já bych to přirovnal k tomu, že naši prapředci, prababičky, když šly prostě pod čepec takzvaně, tak prostě když se vdaly, tak si začaly zakrývat hlavu. Ale nemělo to nic společného s náboženstvím.

Může mi někdo vysvětlit, jak paní soudkyně přišla k tomu, jestli to je na základě nějakého posudku, nebo paní ombudsmanka, že se jedná v tomto případě o náboženský symbol, když to nikdo nedodržuje? A jak víme, tak muslimové se striktně drží Koránu, protože korán jim prostřednictvím archanděla Gabriela nadiktoval přímo Bůh, proto je neměnný.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Bělobrádek a připraví se na poslední faktickou pan místopředseda Vojtěch Pikal.

Jinak já jenom ještě, pane poslanče, teď se pan ministr chystá odcházet. Já jsem právě už volal, zdali by byla zajištěna přítomnost někoho z vlády, a já bych to musel už přerušit. Já jsem myslel, že jste přišel na tu výzvu právě, ale vy jste se teď balil a zase jste chtěl odcházet, takže to asi nebyla ta výzva, aby byl zajištěn člen vlády. Tak jenom abyste věděli, že to řeším, že už jsem volal. A jestli se tam nedostaví během krátké doby, tak já to budu muset přerušit. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Pavel Bělobrádek: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, k těm pokrývkám hlavy. Samozřejmě pak se musíme zeptat, jak to je s jarmulkou. Já nevím, kde je v Bibli napsáno, že žid má nosit jarmulku. A jsem přesvědčen, že pokud ortodoxní žid studuje zdravotní školu, nebo pokud třeba řádová sestra nebo zasvěcená panna tam přijde v hábitu včetně zahalené hlavy, tak to někdo za náboženský symbol asi nepovažuje, někdo ano. Nicméně pokud to tak ti lidé vnímají, tak si myslím, že je to potřeba respektovat. Samozřejmě jsou různé typy islámu. Tady jsme slyšeli dost prudká slova, která zaměňují různé typy a různé tradice. Samozřejmě pokud je zahalená tvář, tak to jsou ještě předislámské zvyky a podobně.

Ano, správně bylo řečeno, i naše babičky, nebo i ve folklóru začepení a podobně. Ale abychom se nedostali právě do situace, kdy řádová sestra studuje zdravotní školu a je jí zakázáno chodit tam podle toho, jak jí její řádová pravidla přikazují. Já myslím, že to je velmi obdobné.

Co chápu, že některé školy nechtějí, aby tam seděli v kšiltovkách kluci, tomu rozumím. Stejně tak rozumím tomu, když jsem na stadionu a hraje se česká hymna a velká část publika nesmekne. Myslím si, že to jsou věci, které spolu souvisejí. Já bych apeloval na to, abychom se také v rámci úcty k našim národním symbolům a podobně i podíleli na tom, že se smeká při státní hymně.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní jenom zrekapituluji, mám tady čtyři faktické poznámky. Takže místopředseda Vojtěch Pikal, pak se připraví paní poslankyně Zuzana Majerová, potom pan poslanec Jiří Strýček a potom pan poslanec Jiří Kobza. Takže pane místopředsedo, máte slovo.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Pan poslanec Bělobrádek to částečně řekl za mě. Nicméně k tomu zahalování jako náboženskému symbolu bych vybral z křesťanství první list apoštola Pavla Korintským, kde se v kapitole 11 píše, že ženy na sebe mají brát závoj, pokud jsou při modlitbě nebo při hlásání slova proroků. Takže tolik k tomu zahalování jako náboženskému symbolu. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí paní poslankyně Zuzana Majerová na faktickou a připraví se pan poslanec Jiří Strýček. Tak prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslankyně Zuzana Majerová Zahradníková: Hezké dobré poledne, dámy a pánové. Já si beru faktickou, protože mám obavy, že bych potom v rozpravě nepřišla na řadu.

Pozorně jsem si pročetla již před Vánocemi výroční zprávu úřadu (Kanceláře) veřejného ochránce práv, který již šestým rokem vykonává -

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Já vás jenom musím upozornit, aby to bylo korektní, že faktická poznámka by měla reagovat na nějaké předřečníky a neměla by být využívána k vystoupení v obecné rozpravě. (Poslankyně Majerová: Ano.) Takže já vám dám prostor, ale berte to v potaz, protože když to uvedete tak, že místo obecné rozpravy, abyste... Já vám stopnu čas. Že se nedostanete v obecné rozpravě, proto na faktickou, to není přijatelné, vám musím říct. Takže já vám ten prostor dám, paní poslankyně, ale prosím vás, takhle to nemůžeme uvádět, to bychom úplně tady zbořili jednací řád.

 

Poslankyně Zuzana Majerová Zahradníková: Vy jste měl příliš dlouhý projev a v tu chvíli jsem si to tak vyhodnotila, a tudíž dobře, budu reagovat na paní ombudsmanku.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Ale dám vám prostor, dám vám prostor, dvě minutky vám teď stopnu, ale pojměte to prosím jinak. Prosím.

 

Poslankyně Zuzana Majerová Zahradníková: Dobře. Budu reagovat na projev paní veřejné ochránkyně práv Anny Šabatové, která již šestým rokem vykonává tuto funkci.

Tato zpráva je po grafické, stylistické, marketingové stránce opravdu na úrovni. Ale ani sebezdařilejší PR, které očividně tento úřad zvládá na jedničku, nesmyje z vašeho šestiletého působení pár nesmazatelných skvrn a pachuť. Konkrétně mám na mysli pronásledování paní ředitelky Ivany Kohoutové v rámci takzvané šátkové aféry, které se zpátky vrací do hry a ke kterému se váš úřad bezprecedentně propůjčil. Místo pomáhání byla dlouhé měsíce paní ředitelka vláčena po soudech. Paní ředitelka pouze dodržovala pravidla. Místo ocenění čelila trestnímu stíhání a byl zásadně narušen její nejenom profesní, ale i soukromý život. Právě tento děsivý příklad ukázal, že úřad ombudsmanky je v současné době zpolitizovanou institucí, která podléhá ideologii politické korektnosti, genderismu a multikulturalismu. A mimo jiné paní ředitelku Kohoutovou hájí náš garant pro právo Radek Suchý. A to ani nepřipomínám kuřimskou kauzu, kde vaše role dodnes nebyla uspokojivě vysvětlena.

Za posledních šest let jsem přesvědčena, že úřad ombudsmana byl naprosto zneužit pro politickou agitaci nové levice a zdiskreditován. Místo pomoci občanům se propůjčil a dal do vleku ideologiím, které nemají právo (Čas.), nemá právo (Čas, paní poslankyně.) tento úřad řešit. Pro nás poslance je to varování -

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Já vás musím přerušit, paní poslankyně, musíme dodržovat ten čas. (Poslankyně Majerová: Ano.) Nezlobte se na mě, je mi to líto, ale... (Poslankyně Majerová: Poslední věta. Jen chci říct, že...) Neměla by být poslední věta. (Poslankyně Majerová: Na základě této skutečnosti...) Paní poslankyně, nemůžu vám dát tu poslední větu, protože to by se nám to pak zbořilo. Nezlobte se na mě! Osobně si můžu myslet o tom, co chci, ale nemůžu vám ji dát. (Poslankyně Majerová: Rozumím, děkuji.) Přihlaste se prosím znovu na přihlášku a samozřejmě budete moct pokračovat. Tak, nezlobte se, ale... byť samozřejmě vím, co jste chtěla říci.

Takže pan poslanec Jiří Strýček dvě minuty a připraví se pan poslanec Jiří Kobza.

 

Poslanec Jiří Strýček: Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, já jenom na doplnění pana poslance Bělobrádka vaším prostřednictvím, který tady momentálně není. Ona židovská jarmulka je náboženská symbolika, protože podle židovské víry mezi Bohem a člověkem, který tu jarmulku... něco musí být. Takže jestli samozřejmě jste zaregistrovali, že všichni židé nosí klobouky, zejména ti ortodoxní, protože mezi nimi a Bohem vždycky něco musí být. A když ten klobouk na hlavě nemá, tak aby tam v uvozovkách něco bylo, tak tam musí být ta jarmulka. To znamená, když vidíte na ulici i ty jarmulky, nejsou to ortodoxní židé, jsou to normální židé, kteří prostě tu jarmulku z náboženských důvodů nosit musí. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji. Nyní vystoupí pan poslanec Jiří Kobza. Jinak víte, že když někdo přetáhne, tak tu jednu dvě věty určitě vždycky toleruji bez problémů, i tři, ale jak už je to víc, tak pak by se nám to fakt zbořilo. To víte. Tak prosím.

 

Poslanec Jiří Kobza: Děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, kolegové a kolegyně, dobrý den. Já bych rád reagoval na předřečníky, na povinnost či nepovinnost islámského zahalování, nebo, jak se říká, povinnost hidžábu.

Samozřejmě v různých zemích je tato povinnost uplatňována různě. Máme velký rozdíl mezi městy například v Jordánsku a venkovskými oblastmi, kde ženy chodí důsledně zahalovány. Nezahalenou ženu obvykle stihne sprška kamení nebo rána bičem, nebo co má ten dotyčný mravokárce zrovna po ruce. V Íránu za špatný hidžáb byl trest 70 ran bičem. V Afghánistánu byly ty tresty ještě krutější, v dalších zemích, v Pákistánu, některé oblasti Indonésie a podobně.

Takže je to v těch zemích chápáno jako určitý symbol. Ale co je hlavní, je to nedílná součást koncepce politického islámu. Je to taková jedna z těch prvních okolností, kdy právě hidžábem, šátky, muslimové nutí neislámskou společnost, většinovou společnost, tu, do které se přistěhovali, aby je začala akceptovat, aby je přinutili, aby si na ně zvykli. Vím to z Austrálie, tam tento proces probíhá poměrně dost dlouho. Ti lidé jsou dokonce placeni za to, že v hidžábu a v dišdaši nebo v galábii chodí po ulici nahoru dolů, aby vytvářeli pocit, že ta muslimská společnost je poměrně silná.

A ještě dodatek k těm babičkám na Moravě. Já pocházím z jižní Moravy a tam ženy nosily šátek samozřejmě, protože to je zemědělská oblast, a bylo to ryze praktické opatření, protože prostovlasá žena večer měla vlasy plné prachu, takže byla nucena se zahalovat z čistě praktického důvodu. (Upozornění na čas.) Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní tady mám dvě faktické poznámky. Poslanec Jaroslav Holík a připraví se poslanec Polanský. Prosím.

 

Poslanec Jaroslav Holík: Dobrý den, vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové. Dovolte, abych tady malinko porovnal nějakou církevní budovu a školu. Obě dvě tyto budovy jsou místa, kde získáváme vědění. A každá z těchto institucí má nějaká svá pravidla. Já nesmím vstoupit do katolického kostela s pokrývkou na hlavě, naopak nesmím vstoupit do synagogy, aniž bych tu pokrývku na hlavě neměl. Uvedená škola, o které se bavíme, si dala pravidla, že se tam nesmí nosit nikáb nebo prostě muslimské symboly. A já bych očekával, že ochránkyně lidských práv bude hájit to, co jsme si v této společnosti nějakým způsobem uzákonili, a ne že bude vystupovat proti tomu.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji i za dodržení času. A jako zatím poslední faktická - poslanec Polanský. Je tady pan poslanec Polanský z Pirátů? (Ne.) Takže já to odmáznu. Vrátíme se do obecné rozpravy a s přednostním právem vystoupí předseda klubu SPD Radim Fiala. Prosím. Připraví se poslanec Jiří Kohoutek.

 

Poslanec Radim Fiala: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené dámy, pánové, vážená vládo, pojďme se vrátit zase od islámu k úřadu veřejného ochránce práv. Úkolem úřadu, jehož zprávu máme dnes předloženu k posouzení, je ochrana lidských práv občanů, závažný úkol. Jsem přesvědčen, že v současné době stále více aktuální. Je nepochybné, že občané jsou stále více vystaveni například byrokratické šikaně. Šikaně, kterou nutně vytváří stále více bobtnající státní aparát. Především živnostníci a menší podnikatelé zažívají stále více administrativy, pocit nedostatku spravedlnosti a také se nemohou spravedlnosti dovolat.

Bohužel v naší zemi, která je součástí Evropské unie, se stále více projevují otevřené tendence elit Evropské unie potlačovat lidská, kulturní a národní práva. Čelíme otevřenému útoku na svobodu slova, hodnoty tradiční rodiny a na hodnoty národa a národních států. Lidé začínají být výběrově kriminalizováni za své názory a práva naší země a jejích občanů jsou stále více omezována. Úkolů v oblasti ochrany práv občanů naší země je tedy mnoho. Bohužel úřad pod vedením paní Šabatové se těm podstatným, které jsem pojmenoval, nevěnuje jako prioritě. Prioritou úřadu paní Šabatové je naopak prosazování pozitivní diskriminace a nekritického pojetí práv odtržených od povinností. Úřad se stal pevnou oporou nepřizpůsobivých a jejich zahálčivého života. Stal se oporou multikulturní a migrační politiky Evropské unie a obráncem inkluze ničící české školství. Je to špatná koncepce úřadu, která je cizí skutečným potřebám naší země.

Začněte hájit především práva těch, kteří v této zemi pracují, a jejich rodin. Hajte práva těch, kterým tato země patří. A až to budete dělat, podpoříme to. Nyní to neděláte, takže nedostanete ani naši podporu. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní s přednostním právem pan ministr kultury Lubomír Zaorálek a připraví se poslanec Jiří Kohoutek.

 

Ministr kultury ČR Lubomír Zaorálek Děkuji, dámy a pánové, přihlásil jsem se vzhledem k tomu, že jsem zjistil, že jsem tady jediný ministr a musím tady být. Tak jsem si říkal, že to také budu samozřejmě sledovat. Omlouvám se, že jsem tady jediný. Ale když jsem poslouchal rozpravu, tak mi dovolte, abych se vyjádřil, protože jsem tady vyslechl sérii kritických vystoupení na adresu paní Anny Šabatové a kritiku toho, jakým způsobem vystupuje v tomto úřadu. Tak mi dovolte, abych vám řekl také svůj názor, protože mi připadá, že ta hodnocení vůči ní nejsou spravedlivá.

Přiznám se vám, že si dlouhodobě myslím, že na tento typ úřadu se hodí právě lidé, jako je Anna Šabatová, kteří mají něco společného. Mám na mysli Otakara Motejla, který, tuším, také stál v čele toho úřadu. Vím, že také muž paní Šabatové, Petr Uhl, byl v roli ochránce lidských práv v době, kdy byl Miloš Zeman premiérem v této zemi. A já jsem hluboce přesvědčen, že tento typ lidí patří právě do těchto funkcí, a vysvětlím vám proč.

Všechny tyto lidi včetně paní Šabatové spojuje to, že vlastně v dobách, bez ohledu na to, jaký je tady režim, se jsou schopni stavět na stranu těch, kteří mají nejméně moci. Oni vlastně opakovaně, všichni tito lidé, vždy, ať se děje cokoliv a kdokoliv tu vládne, vystupovali na straně bezmocných. To je podstata toho, jak se chovají a proč vystupují tak, jak vystupují. Vy tomu dáváte jiné nálepky nebo se to snažíte klasifikovat jinak, ale já si myslím, protože jsem znal také otce paní Šabatové Jardu Šabatu, tak vím velmi dobře, že tohle byl hlavní hnací motiv v jejich chování. U nich je pozoruhodné to, že oni kvůli tomu seděli poměrně dlouho ve vězení. Petr Uhl snad seděl ve vězení možná nejdéle ze všech. Jarda Šabata byl také ve vězení, a dokonce jeho dcera Anna Šabatová byla ve vězení ještě dřív než její otec. A když jsem se Jardy Šabaty ptal, jaké to bylo, když ho poprvé zavřeli, tak mi říkal: Byla to pro mě obrovská úleva, protože všechny moje děti byly ve vězení kromě mě a já už jsem trpěl, protože jsem byl jediný na svobodě. To je prostě naprosto zvláštní prostředí lidí, kteří mi připadají, že v něčem byli i v tom socialismu jako z ocele, protože tam, kde jiní se báli a netroufali si, oni byli schopni a ochotni vystupovat na ochranu těch, kteří byli ti nejslabší.

A mám pocit, že paní Šabatová tohle dělá dnes stejně, jako to dělal on, jako to dělal její otec, jako to dělal Otakar Motejl, jako to dělal Petr Uhl. A připadá mi, že cena těchto lidí a podobných lidí ve společnosti je velká, a nikdo mě nepřesvědčí, ani ta vaše vystoupení mě nepřesvědčí o tom, že pro tuhle zem nemá zvláštní cenu, když jsou tady lidé, kteří, ať tu vládne kdokoliv, jsou vždycky vůči té moci v jakési zvláštní opozici a hledají způsob, jak v té společnosti najít ty nejslabší a jak se jim snažit pomoci. A to je logika toho, co oni dělají. Chápete, bez takových lidí, připadá mi, by ta společnost byla o hodně slabší a o hodně chudší. To je podstata toho, co dělá paní Šabatová. Rozumíte, dneska existují různé výklady a různé debaty o multikulturalismu a podobně, ale nezlobte se, já v tom, co dělá, vidím pořád to samé. Ona hledá ty nejbezmocnější, ona v jakékoliv společnosti neusiluje o to mít privilegovaný vztah s mocí, ona vždycky stojí v jakési zvláštní opozici. Stejně jako to dělal její otec, jako to dělal Otakar Motejl a další.

A já bych vás rád přesvědčil, že to je něco, co má dost velkou cenu. Ne každý má takovou odvahu, ne každý má takovouto schopnost nedbat na to, co se nosí, a říkat si to svoje navzdory všemu. Zvažte to, protože já jsem měl vždycky pocit u paní Šabatové i u jejího otce, že mají v sobě něco, co je jakoby z ocele, a že nehledí na to, co jim říká ten či onen režim, co je zrovna módní názor. Oni si prostě jdou po svých. Můžete s nimi nesouhlasit, můžete s nimi polemizovat, ale spolehněte se na to, že oni to říkají naprosto spontánně, vědí, co dělají, a jsou připraveni za to nést důsledky.

Přiznám se, já tohle docela obdivuji, a i když se můžu v některých věcech přít třeba i s paní Šabatovou, nemusíme mít stejný názor, vždycky nad tím vším je ten respekt, že ona je z takového těsta, které v této zemi je neobvyklé. Takže já prostě tyhle lidi obdivuji a myslím si, že patří právě do těchto funkcí.

Omlouvám se, že jsem se takto ozval. Říkám vám, vím, čemu věřím léta, a tak bylo třeba tady o tom podat nějakou zprávu. A děkuji za trpělivost, že jste to vyslechli. (Potlesk části poslanců.)

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní s faktickou poznámkou předseda KSČM Vojtěch Filip a pak se připraví na faktickou pan poslanec Pavel Plzák.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Vážený pane předsedající, členové vlády, paní a pánové, dovolte mi, abych reagoval na průběh rozpravy a ne na jednoho vystupujícího. Ale vzhledem k tomu, kolik je ještě přihlášených, a nepovažuji tuto debatu za nějakou méněcennou proti debatě o zákonech, navrhuji potom ke 13. hodině přerušit projednávání tohoto bodu s tím, že nový termín projednávání, na který si budeme muset nechat asi více času, než jsme předpokládali, od 11 do 13 hodin, aby o tom rozhodl organizační výbor, respektive aby organizační výbor navrhl projednávání tak, abychom mohli třeba ve čtvrtek stanovit nový bod. Odpovídá to jednacímu řádu, protože přerušuji do konkrétního termínu, tzn. do středy do 13 hodin, s tím, že potom bychom se podle výsledku organizačního výboru rozhodli o dalším zařazení tohoto bodu.

Děkuji. Jde o procedurální návrh a žádám o hlasování bez rozpravy.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Zagonguji. Nicméně ještě bude prostor pro faktické poznámky, protože pan předseda navrhl, pakliže to projde, že až ve 13 hodin to přerušíme. Někdo se tady balil, ale ještě bude prostor. Takže gonguji, že budeme hlasovat neprodleně. Odhlásím vás, přihlaste se všichni svými hlasovacími kartami. Myslím si, že jsme tady už v dostatečném počtu.

 

Budeme hlasovat o návrhu místopředsedy Filipa, abychom přerušili tento bod do příští středy 13 hodin, kdy je organizační výbor. S tím, že to přerušení bude až ve 13 hodin, jen ještě dodám, aby to bylo správně.

Zahajuji hlasování, kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 73, přihlášeno 105 poslanců, pro 95, proti 2. Návrh byl přijat.

 

Nyní budeme pokračovat v rozpravě a s faktickou poznámkou vystoupí pan poslanec Pavel Plzák a druhou faktickou ještě tady mám - paní poslankyně Alena Gajdůšková. Tak pane poslanče, prosím, máte slovo.

 

Poslanec Pavel Plzák: Já jsem chtěl reagovat na pana ministra Zaorálka. On mi utekl. On tady paní ombudsmanku... Pardon, je za mnou, ale neslyší mě. Utíká mi čas.

Pane ministře Zaorálku, jestli mohu k vám, vy jste vylíčil paní ombudsmanku jako železnou lady. Možná to tak je, ale ona má i svoji odvrácenou stranu. A já bych vám přál, abyste jel popovídat si do zařízení, kde byl úřad ombudsmana na kontrolách, a popovídat si s vedením. A někdy ty kontroly až zavání šikanou. A paní kolegyně Válková je svědkem, když jsme byli v Boleticích, kde jsou dětští vrazi, tak tam úřad ombudsmana vyčítal tomu zařízení, že nemají děti květiny a květináče na pokoji. A ten ředitel říkal: Prosím vás, co by ty děti udělaly první s tím květináčem? Vysklí nám tady okno tím květináčem. Ale co je horší, že bohužel vedení toho úřadu na popud paní ombudsmanky přišlo o peníze. Ona se postarala o to, že jim byly sníženy odměny. (Potlesk několika poslanců.)

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní s faktickou poznámkou, zatím poslední přihláška, paní poslankyně Alena Gajdůšková. Paní poslankyně, prosím, máte slovo, vaše dvě minuty. A připraví se pan poslanec Jiří Kohoutek.

 

Poslankyně Alena Gajdůšková: Vážený pane předsedající, vážená paní ombudsmanko, kolegyně, kolegové, já bych chtěla říct trošku pohled z jiné strany. Víte, že jsem dlouho byla senátorkou. Ať už v pozici senátorky, nebo teď jako poslankyně, tam, kde jsme nic nezmohli, kde jsem nezmohla nic jako zákonodárce, když se na mě lidé obrátili s problémy vůči orgánům státní správy, a byli to zvláště lidé se zdravotním postižením, tak tam pomohl úřad veřejného ochránce práv.

Já skutečně velmi a velmi děkuji jak paní Šabatové, veřejné ochránkyni práv, tak celému jejímu úřadu za práci, kterou dělají. Je potřebná, je velmi potřebná v naší společnosti. A myslím si, že my jako zákonodárný sbor bychom tuto organizaci, tuto instituci, měli podporovat, a ne její autoritu snižovat. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní přečtu omluvy. Pan poslanec Juříček se omlouvá z dnešního odpoledního jednání od 14.30 hodin do konce jednacího dne z pracovních důvodů. Paní poslankyně Lenka Kozlová se omlouvá 23. 1. mezi 14.30 a 21.00 z důvodu návštěvy lékaře, paní poslankyně Tereza Hyťhová se omlouvá z dnešního jednání od 13 hodin do konce jednacího dne z pracovních důvodů, paní poslankyně Věra Procházková se omlouvá dne 23. 1. od 14.30 hodin do konce jednání z pracovních důvodů, pan poslanec Petr Sadovský se omlouvá dne 23. 1. mezi 14.00 a 19.45 z pracovních důvodů a pan poslanec Lubomír Volný se omlouvá 23. 1. od 11 hodin do konce tohoto jednacího týdne z osobních důvodů.

Nyní požádám o vystoupení pana poslance Jiřího Kohoutka. Upozorňuji, že vás v jednu hodinu přeruším. Nicméně budete mít šanci dokončit svůj proslov nebo ho říct klidně od začátku, až budeme pokračovat v přerušeném bodu. Tak prosím.

 

Poslanec Jiří Kohoutek: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážené dámy, vážení pánové, nic víc nepotřebují občané než vymahatelnou spravedlnost. Ta je dnes obrovskou část občanů dosažitelná (?). Konkrétní kauzy ukazují, že před zvůlí není bezpečný fakticky nikdo bez ohledu na to, zda je bohatý, nebo chudý, zda je anonymní občan, nebo populární osobnost. Současná podoba veřejného ochránce je z toho pohledu nedostačující, protože ombudsman nemá šanci pomáhat například obětem justiční zvůle. A tady jde o to, že člověk se často nedovolá práv nejen ve věcech trestních, ale i v občanskoprávních. To další je, že i sama nedostačující pravomoc pod vedením paní Šabatové zdegenerovala na obhajobu naprosto nesmyslných pseudopráv vybraných menšin na úkor práv většiny. Rád bych zdůraznil, na úkor práv té pracující, společensky přínosné většiny. Ochrana menšin před zvůlí jakékoli většiny je naprosto legitimní. Na druhou stranu nesmí překročit hranici, za níž se mění na šikanu většiny.

Ta degradace úřadu veřejného ochránce práv dostoupila až tak daleko, že se ozývají hlasy na zrušení tohoto úřadu. Bezesporu to je ideologickým zaměřením současné šéfky úřadu, a naopak je jasné, že například její zástupce pan doktor Křeček by měl vrátit úřadu zpět cestu ochrany práv českých občanů, protože většina je obětí nepřizpůsobivých menšin a má nárok na ochranu svých práv jako kdokoli jiný. Samozřejmě v zamyšlení nad jistou změnou konceptu vedení tohoto úřadu, aby jednotlivec nemohl v budoucnu konání této instituce tak masivně degradovat a pokřivovat a vlastně likvidovat její skutečný účel, tedy ochranu práv všech občanů bez ohledu na národnost, barvu pleti a pohlaví, tzn. aby se ochrany např. dostalo i pracujícímu heterosexuálnímu bělochovi, ať už je jakákoli dnes programově populární. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak nyní vyzývám poslance Radka Rozvorala - nicméně je minuta, tak jestli se můžeme dohodnout, tak já bych přerušil tímto jednání schůze Poslanecké sněmovny a uvidíme se tady ve 14.30 hodin na ústních interpelacích. Děkuji paní ombudsmance, že nás tady navštívila. Děkuji.

 

(Jednání přerušeno ve 13.00 hodin.)

(Jednání pokračovalo ve 14.30 hodin.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, já vás vítám na dnešní odpolední části jednání. Než budeme pokračovat, seznámím vás s omluvenkami. Je zde omluvenka paní poslankyně Válkové od 14.30 do 18 hodin z pracovních důvodů, pana poslance Vondráka od 14.30 do 18 hodin z pracovních důvodů, pana poslance Kalouska mezi 14.30 a 18 hodinami z pracovních důvodů, paní poslankyně Nevludové od 14.30 hodin z osobních důvodů, pana ministra zahraničních věcí Tomáše Petříčka od 14.30 hodin do konce jednacího dne z pracovních důvodů, pana poslance Strýčka od 15.30 hodin do konce jednacího dne z pracovních důvodů, pana poslance Petrtýla od 14.30 hodin do konce jednacího dne z osobních důvodů, pana poslance Hniličky od 14.30 do 19 hodin z pracovních důvodů, pana poslance Richtera od 14.30 hodin do konce jednacího dne z pracovních důvodů v jeho volebním kraji, pana poslance Dvořáka od 14.30 hodin do konce jednacího dne z pracovních důvodů, pana poslance Vrány od 14.30 do 18 hodin z pracovních důvodů, pana poslance Berkovce od 16 hodin do 18 hodin z pracovních důvodů, pana ministra Hamáčka od 14.30 hodin do konce jednacího dne z důvodu zahraniční pracovní cesty a pana poslance Třešňáka od 14.30 hodin do konce jednacího dne ze zdravotních důvodů.

Tím se nám počet omluvených členů vlády zaokrouhlil někde na osmi nejméně.

 

Nicméně já začínám bod 292 této 40. schůze, což jsou

Aktualizováno 1. 9. 2020 v 16:48.




Přihlásit/registrovat se do ISP