Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2017 – 2021

 

(pokračuje Vojtěch Pikal)

18.
Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 6/1993 Sb.,
o České národní bance, ve znění pozdějších předpisů
/sněmovní tisk 532/ - prvé čtení

Než přistoupíme k projednávání tohoto bodu, je nutno odhlasovat, že podle § 52 odst. 3 jednacího řádu Poslanecké sněmovny souhlasíme s účastí guvernéra České národní banky pana Jiřího Rusnoka při projednávání tohoto bodu. Je zde žádost o odhlášení. Já vás poprosím, abyste se znovu přihlásili svými hlasovacími kartami. Až se nám počet ustálí, budeme hlasovat o tom, jestli souhlasíme s přítomností guvernéra České národní banky při projednávání tohoto bodu. Vypadá to - ne, ještě ne. (Po chvíli:) Už.

Zahajuji hlasování a ptám se, kdo souhlasí s přítomností guvernéra. Kdo je proti? Já vám děkuji.

V hlasování pořadové číslo 57 je přihlášeno 157 poslanců a poslankyň, pro 154, proti nikdo. Takže prosím, abychom přivítali guvernéra České národní banky Jiřího Rusnoka, který bude rozpravu sledovat a může se do ní též hlásit a zapojit se.

 

Jak jsem již říkal, nyní projednáváme vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 6/1993 Sb., o České národní bance, ve znění pozdějších předpisů, sněmovní tisk 532. Jsme v prvém čtení. (V sále je hlučno.)

Z pověření vlády předložený návrh uvede místopředsedkyně vlády a ministryně financí Alena Schillerová. Prosím, ujměte se slova. Prosím o klid v sále.

 

Místopředsedkyně vlády a ministryně financí ČR Alena Schillerová: Děkuji, pane místopředsedo, za slovo. Dámy a pánové, vážený pane guvernére, dovolte mi, abych stručně uvedla vládní návrh zákona, kterým se mění zákon o České národní bance. Obsahově se jedná o novelu, která byla v legislativní procesu, a možná si někteří vzpomenete, už v minulém volebním období, ale projednávání v Poslanecké sněmovně nebylo dokončeno.

Jednou z nejvýznamnějších změn je zakotvení nového oprávnění pro Českou národní banku stanovit horní hranici vybraných úvěrových ukazatelů, které se týkají spotřebitelských úvěrů zajištěných obytnou nemovitostí. Jedná se o důležitý nástroj takzvané makroobezřetnostní politiky, který České národní bance umožní plnit důležitý cíl, kterým je péče o finanční stabilitu, a současně je třeba vnímat tento nástroj také jako cestu, jak zajistit rovné podmínky na tuzemském trhu. Do budoucna totiž nelze vyloučit, že hypoteční úvěry budou ve zvýšené míře poskytovány i nebankovními poskytovateli nebo zahraničními subjekty v rámci jejich přeshraničních aktivit. U těchto osob není forma doporučení vzhledem ke konkurenčnímu boji dostatečně účinná. (Hluk v sále trvá.)

Považuji tedy za nezbytné, aby Česká národní banka měla nástroj pro podporu zajištění finanční stability, který bude efektivní, tedy působící vůči všem relevantním subjektům, a vymahatelný. Legislativní zakotvení nástroje takzvaných úvěrových ukazatelů u hypotečních úvěrů není českým specifikem.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Paní ministryně, já si vás dovolím přerušit a vyzvat kolegy v sále, zejména po své pravici, aby svá případná jednání přesunuli mimo sál. Děkuji. Prosím, pokračujte.

 

Místopředsedkyně vlády a ministryně financí ČR Alena Schillerová: Děkuji, pane místopředsedo. Obdobnou cestou se vydala většina členských států v Evropské unii, navíc je takový nástroj opakovaně České republice doporučován ze strany Mezinárodního měnového fondu. Evropská rada pro systémová rizika dokonce dne 23. září 2019 uveřejnila varování pro Českou republiku, ve kterém upozorňuje na zranitelnost tuzemského finančního sektoru v souvislosti s financováním nákupu rezidenčních nemovitostí, mimo jiné právě v souvislosti s absencí zakotvení právně závazných úvěrových ukazatelů. Toto explicitní varování rozhodně nesmíme brát na lehkou váhu. Navíc další kroky České republiky v této věci budou ze strany Evropské rady pro systémová rizika pečlivě sledovány.

Dále bych chtěla připomenout, že tato část návrhu byla v minulém volebním období nejvíce diskutovanou změnou. V rozpočtovém výboru byly dohodnuty některé dílčí parametrické změny, které jsou dnes v předloženém návrhu zákona již plně zapracovány. V neposlední řadě bych také ráda zdůraznila, že do návrhu byla oproti minulému znění doplněna také úleva pro mladé žadatele o úvěr do 36 let. Pro ně by byly limity mírnější. Kromě toho obsahuje návrh také obecnou výjimku, kdy se na 5 % úvěrů nebudou limity úvěrových ukazatelů vztahovat vůbec, čímž budou pokryty specifické případy. Věřím tedy, že tento současný návrh, který doputoval do Poslanecké sněmovny, je vyvážený a přijatelný.

Návrh zákona pak dále přináší rozšíření okruhu nástrojů měnové politiky a také okruhu subjektů, se kterými může Česká národní banka uzavírat obchody na volném trhu, což je plně v souladu s mezinárodní praxí i praxí Evropské centrální banky. Předpokládám, že o návrhu proběhne podrobná diskuse jak v rozpočtovém výboru, tak i na plénu v rámci dalších čtení.

Vážený pane místopředsedo, vážené dámy, vážení pánové, vzhledem k tomu, že byl tento zákon připraven ve společné kompetenci Ministerstva financí a České národní banky, tak předpokládám, že bude udělen souhlas, nechci do toho teď mluvit, s vystoupením guvernéra České národní banky. Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Ano, souhlas již byl. Nyní tedy prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro prvé čtení, pan poslanec Jiří Dolejš. Prosím.

 

Poslanec Jiří Dolejš: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážení přítomní, dlouho očekávaná novela zákona o České národní bance tedy přistála na naše stoly a dnes budeme rozhodovat o prvním čtení, tedy zda ho propustíme dál a jaký nastartujeme prostor pro debatu pro případné úpravy tohoto návrhu.

Jak už paní ministryně předeslala, tento návrh se netýká jenom oné parametrizace hypotečních úvěrů, má širší záběr, i když ten možná dosud vaší pozornosti poněkud unikl. Je to rámováno jak některými implementačními záležitostmi, tak i určitou inspirací, určitou naléhavou inspirací ze zahraničních evropských institucí, které sice jdou nad rámec toho, co musíme, ale řekněme, že jsme se nechali inspirovat proto, že to považujeme za problém závažný. V podstatě u těch věcí mimo hypoteční úvěry se jedná především o problematiku možnosti využívat nekonvenčních měnověpolitických nástrojů, jako například dlouhodobé cenné papíry, přímá podpora úvěrové emise a tak dále, kdy se inspirujeme tedy tím, co už dělají v reálu některé banky v prostoru Evropské unie, a za druhé se to týká, řekněme, obchodování bank, obchodování na volném trhu a úvěrových operací, což je záležitost umožnění České národní bance určitého širšího okruhu těchto operací.

Když se ale zaměřím na to, co asi většina z vás sledovala, a ti, co tady byli v minulém volebním období, tak měli možnost se i vyjádřit k tomuto tématu, tak je to tedy především ona záležitost uzákonění oněch nástrojů, které mají preventivní funkci, které mají předcházet určitému systémovému riziku v oblasti hypotečních úvěrů a které nejen, ale například byly inspirovány varováním tedy již zmíněné Evropské rady pro systémová rizika.

V roce 2016 byla situace poněkud odlišná tedy kromě toho, že byly předčasné volby a že i na půdě tehdejší vládní koalice nevládla shoda nad tímto materiálem, ale situace je změněná především v té oblasti kompromisu směrem k úlevám žadatelům o hypoteční úvěry. Čili je třeba se na to dívat novou optikou, ne jenom přes kopírák tehdy z té debaty na konci roku 2017, nebo na jaře 2017, kdy ta debata kulminovala. Pravdou je, že ty nástroje, o kterých je řeč, se samozřejmě již používají. Dokonce ten první nástroj, což je záležitost onoho poměřování hodnotou zajištění, ukazatel loan to value, se používá dlouhodobě a v podstatě je používán ve většině evropských zemí, i když pochopitelně jeho kvantifikace je záležitostí, řekl bych, vždy aktuálního zvyšování.

Možná že jste postřehli, že teď běží velmi živá debata na téma, zda současné nastavení je v pořádku, či zda by se mělo přitvrdit a jít až někam do nižších poloh, až třeba k 70 %. Ale tam skutečně asi těžiště toho problému není. V podstatě Česká národní banka, která zatím s těmito nástroji operuje v rovině doporučení, tak k tomu doporučení postupně využívala dalších nástrojů, ať už se to týká dluhové služby, tedy debt service, nebo samotným dluhem, kdy tyto parametry jsou určovány zhruba od roku 2018, a už můžeme vyhodnotit, jak toto doporučení bylo akceptováno tím sektorem, tzn. samotnými finančními institucemi.

Pochopitelně se tady střetávají dva pohledy, a to z jedné strany je to tedy dostupnost oněch úvěrů pro žadatele, minimálně z toho formálního hlediska, protože pak samozřejmě ten, kdo čerpá onen hypoteční úvěr, musí dostát i tomu, že je ho schopen splácet. A tam právě vzniká ten opačný přístup, tedy ten obezřetnostní, kdy Česká národní banka jakožto dohledová instituce vychází z toho, že v určité krizi - a řekněme si rovnou, že za dobu toho splácení, která není krátká, ale je dlouhá, tak nemůžeme očekávat, že bude neustále dobré ekonomické počasí, že v době krize ta schopnost splácení nebude dobrá a že současné relativně malé procento těch špatných pohledávek, obtížně dobytných pohledávek, by se mohlo dramaticky zhoršit.

Ta rozvaha, který z těch principů by měl mít navrch, resp. jak se v reálné praxi proplétají tyto dva principy, je i podkladem pro zpracování zprávy RIA. Kdo si to chce nastudovat, je to samozřejmě součástí toho tisku. Ale jak říkám, nejde jenom o současný stav. Jde především o schopnost odhadnout, tedy predikovat ta potenciální rizika do budoucnosti, a tam se asi nepochybně z toho bude odvíjet nějaká debata v dalším kole nad tímto materiálem.

Faktem je, že se můžeme inspirovat příběhy z doby velké krize, tedy rok 2009, 2010, kdy poměrně dramatický příběh zažilo Irsko, které mělo poměrně benevolentní politiku uzavírání hypotečních úvěrů, a v poměrně krátké době se tam vytvořil asi zhruba čtvrtinový podíl těch nesplatných, nakažených, toxických, říkejte tomu, jak chcete, úvěrů. Možná ještě dramatičtější je příběh Řecka, i když to mělo poněkud složitější příčiny. Máme důvod si myslet, že nám tento příběh nějak hrozí, že by se mohlo v dohledné době, tedy v době splatnosti, něco takového odehrát? A do jaké míry tedy jsou závažná upozornění těch nadnárodních institucí, které inspirovaly Českou národní banku? To je právě samozřejmě otázka. Lze připomenout, že i mise Mezinárodní měnového fondu argumentovala podobným způsobem jako Evropa, tedy že to není argument ojedinělý.

Pokud jsem zmínil zkušenost za to období 2018-2019, tak tady je asi třeba říci, že většinou bankovní sektor respektoval ta doporučení, čili nikoliv uzákoněné, vymahatelné věci, pod sankcí. Ale že je to přímo natvrdo v zákoně, tak je otázka, do jaké míry by se to mohlo zhoršit. Pravdou je, že situace se pochopitelně vyvíjela. V roce 2018 zhruba od toho jara, kdy se ta politika přijala, došlo k určitému úbytku uzavřených úvěrových smluv. Pravdou ale je, že se také do toho promítaly i jiné vlivy, jako např. že rostly ceny nemovitostí, s růstem cen nemovitostí rostl i objem té půjčky a samozřejmě tím pádem rostla i problematičnost toho splácení. A už samotné povinnosti bank kontrolovat si toho klienta a říci si, bude nám schopen splácet, nebude, vedla tedy k tomu, že objem úvěrů v období 2018, ale i 2019 poněkud klesal. Někdo z toho vyvozuje problém, tedy v podstatě zhoršení dostupnosti, někdo to má za zdravý signál, tedy i ten bankovní sektor, aniž by to měl uzákoněné, tak už si dává pozor a do problematických úvěrů se nepouští. Takže ta data za rok 2018 a 2019 lze také samozřejmě chápat různým způsobem.

Pravdou je, že objem např. uzavřených obchodů v této oblasti za loňský rok spadl asi o pětinu, což není úplně málo, a vysílá to určitý signál o tom, jaký je vztah mezi nabídkou a poptávkou, ale neznamená to ještě to, že ta regulace sama o sobě je něco špatného, že ten problém může být komplexnější povahy, že se tady sice bavíme o pravomocích České národní banky, ale implicitně se vlastně bavíme o situaci na trhu bydlení. A ta je samozřejmě ovlivňována i jinými faktory. A samozřejmě, že to řešení není jenom v oblasti zmocnění České národní banky, ta má starost pouze o to, aby hlídala stabilitu, ale my, pokud máme starost o to, aby bydlení v této zemi nebyl luxus, aby na něj lidé vůbec dosáhli, tak musíme hledat pochopitelně i jiné cesty.

Pokud byl zmíněn onen kompromis, který změkčuje tu situaci směrem k mladým, tak pochopitelně to je asi důležitý posun. Může být předmětem i diskuzí, protože tam je otázka nastavení toho věkového limitu, tuším je to 36 let, pro případný manželský pár jsou to oba. Postřehl jsem, že v té debatě ještě před zahájením projednávání tohoto materiálu zazněly názory, že stačí, kdyby to byl třeba jeden z manželů. To je samozřejmě věcí další debaty. Pravdou je, že ten pětiprocentní prostor, který se dává speciálním případům, také zatím dostačuje. Pochopitelně také jde o to, pokud jsou ty úvěrové smlouvy poskytovány, tak vždycky zvažovat, jaký je konečný účel toho žadatele. A když se podíváme na statistiky nákupu bytů, tak se nám tam ukazuje, že sice v podstatné části z nich jde těm lidem o rezidenční bydlení, zkrátka aby měli kde bydlet, ale někteří si pořizují už druhé bydlení, což už je s otazníkem, a pochopitelně když je to nákup investičních bytů a ve velkém, tak to už je úplně jiný příběh a tam řekněme je skrytý určitý problém. Až jedna třetina toho objemu může směrovat k těm nákupčím, kteří takto investují, protože nemovitosti, co si budeme povídat, v nejistých dobách přece jenom ty peníze jsou uloženy relativně spolehlivě a mnohdy jsou těmi investory i zahraniční státní příslušníci, cizinci. V Praze je běžné, že si byty ve velkém kupují Rusové, Němci atd. atd.

Pokud jde o tu míru problematických úvěrů momentální, tedy aktuální míru, tak pravdou je, že to nesignalizuje zopakování irského či řeckého příběhu, že průměrná míra ono defaultu v Evropské unii se pohybuje někde kolem 2-2,5 %, čili to není nikterak dramatické. Je také pravdou, že ty země Evropy, které mají určitou míru regulace, tak tou se lze inspirovat, ale je poctivé - a když se podíváte do té zprávy RIA, tak tam máte dokonce tabulku se seznamem, jak je to v těch konkrétních zemích. Je to velmi různé. Ve velké většině zemí je ten ukazatel LTV - loan to value, v některých zemích k tomu přidali ten ukazatel dluhu - debt to income nebo debt service to income. A v málokterých zemích jsou všechny tři, čili je otázkou, jestli celá ta plejáda těchto nástrojů, tak jak by byla v zákoně, jestli jsme relativně rigoróznější, než činí evropský průměr, jestli je namístě, ale to opět bych asi předjímal debatu směrem pro druhé čtení. Pravdou je, že nám asi nejbližší, tomu návrhu, jsou některé země typu Slovenska nebo Portugalska, Dánska, není to úplně ojedinělé.

Ten dotaz, jestli to takto nastavené má smysl, přicházel při debatě například právě se zástupci bankovního sektoru. Nejčastěji se tak právě vyjadřovali zástupci České bankovní asociace, kteří ale přímo nerozporovali ten dohodnutý výsledek, byť pochopitelně, ano, přijmou, jak se tady dohodneme, jak ten zákon dopadne, ale skutečně měli zatím pocit, že mají dostatek argumentů, protože ten současný model funguje. Já to říkám pro objektivitu těch diskuzí. Část těch diskuzí už proběhla na půdě podvýboru pro bankovnictví, byť sám jsem přesvědčen, že má smysl tento návrh propustit prvním čtením a soustředit se na debatu ve čtení druhém.

Skončím tím, že jestliže my tady řešíme problematiku regulace tohoto sektoru v zájmu stability, tak pochopitelně musíme myslet i na to B, byť to nevyřešíme nad tímto tiskem, a to je problematika bydlení, růstu nákladů na bydlení. A řekněme si upřímně, že to je právě segment, který nejrychleji roste. Za celých těch pětadvacet let, jestli vzrostl osmkrát, devětkrát, tak položka, kdybychom ji zúžili čistě na nájemné, tak zejména od té doby, kdy se postupnými zvyšovacími kroky dosáhla až deregulované úrovně, tak roste nejvíc, a to tam ještě není váha toho faktoru vývoje cen realit zohledněna dostatečně, takže by asi ten cenový index pak byl v těch nákladech na bydlení ještě vyšší. Takže to něco ukazuje. Je jasné, že bude asi nutné řešit i tu nabídkovou stranu, protože nějaké důvody pro tu výši cen tady jsou. A řekněme si rovnou, že dokud budou byty takto drahé, tak to riziko problematické splatnosti se prostě vytváří, tudíž ta povinnost kofinancování z vlastních zdrojů a všechny ty výhrady, které k těm ukazatelům tady jsou, jsou oprávněné, protože zkrátka to matematicky tak i s tou mírou rizika vychází.

Takže musíme myslet na to, jak tedy trošku ovlivnit trh s realitami. Specificky v České republice je, řekl bych, víc vychýlený než v jiných zemích. Je to otázka asi skutečně spíše té nabídkové strany, a jestli chceme něco udělat pro levnější nabídku, aby řekněme i ten developer se musel nějakým způsobem zachovat a zvážit své investiční strategie do budoucnosti. Ale to je běh a la longue, to je běh na delší trati.

Tady si myslím, že ten návrh přináší určité logické řešení, které má v sobě zahrnutý ten kompromis, čili si myslím, že odpovídá debatě, která se odehrává i na půdě těch evropských institucí, a že bychom jej měli skutečně propustit do dalšího čtení a vše, co nás tíží k tomuto tématu, vyřešit v tom čtení druhém. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Také děkuji za tuto obsáhlou zpravodajskou zprávu. Nejdřív vás seznámím s omluvenkou. Paní poslankyně Taťána Malá se nám omlouvá od 17.30 hodin do konce jednání z důvodu nemoci.

Nyní tedy otevírám obecnou rozpravu, do které jsou v téhle chvíli tři přihlášky, nicméně pan guvernér se hlásí, takže pokud nikdo nebude nic namítat, já bych mu v tuto chvíli dal slovo. Pan poslanec Nacher se hlásí? (Do rozpravy.) Prosím, pane guvernére.

 

Guvernér ČNB Jiří Rusnok Děkuji vám, vážený pane místopředsedo. Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážená paní ministryně, obě paní ministryně, chci poděkovat za možnost tady krátce vystoupit. Již paní místopředsedkyně vlády shrnula tu hlavní, asi mediálně nejzajímavější část tohoto společného návrhu a pan zpravodaj velmi obsáhle o tom hovořil, takže já si dovolím se zmínit jenom o několika málo věcech ve dvou krátkých poznámkách.

Za prvé bych chtěl zmínit podrobněji navrženou úpravu v oblasti obchodů centrální banky, neboť obchody centrální banky tvoří významný nástroj pro provádění měnové politiky. Dovolím si připomenout, že to je v podstatě náš klíčový úkol a primární mandát jako centrální banky dbát o měnovou a cenovou stabilitu. Podstata té změny, která je navržena v této předloze, spočívá v tom, že se rozšiřuje počet typů a druhů transakcí a okruhů subjektů, se kterými my jako centrální banka tyto transakce můžeme realizovat v rámci obchodování na finančních trzích. Nedávné zkušenosti z vyspělých ekonomik totiž ukazují, že stávající okruh operací centrální banky, který je dnes platným zákonem omezen pouze na úvěrové instituce a maximální splatnost tři měsíce, může být pro praktické plnění našich úkolů příliš restriktivní v situaci méně standardního vývoje, než je běžné. Potenciální protistrany těchto obchodů se tak v návrhu novely rozšiřují i na další subjekty, které působí na finančním trhu.

Rovněž nynější množinu přípustných aktiv pro tyto operace, kterou dnes tvoří pouze vybrané směnky, státní dluhopisy a některé další cenné papíry, je podle nás žádoucí rozšířit na další finanční nástroje, a navrhovaná změna má tedy za cíl dosavadní omezení poněkud uvolnit a rozšířit naše možnosti provádění měnové politiky co možná nejefektivnějším způsobem podle konkrétní situace. Bude tak možno také lépe reagovat na případně špatně předvídatelné či nepředvídatelné události, které mohou vyžadovat operativnější zásah do nastavení měnové politiky.

Chtěl bych zdůraznit, že tyto obchody, které banka provádí v rámci měnové politiky, může provádět - a tak to zůstane i po případném schválení novely - pouze za účelem plnění zákonných cílů ČNB a po vyhodnocení konkrétní situace. Z hlediska evropské regulace, evropské dimenze ten návrh nepřináší v této oblasti vlastně nic nového, podobně jako u té regulace hypoték, nebo snad neobvyklého. Jsou to věci, které běžně centrální banky v Evropské unii mají k dispozici.

Za druhé, to bude ta druhá poznámka, bych rád uvedl, že návrh obsahuje také celou řadu dílčích úprav a změn zákona o ČNB, které rovněž považuji pro hladké fungování centrální banky za důležité. Týká se to například spolupráce s dalšími institucemi, dále například metodiky výpočtů úroku, který má charakter sankce za nedodržení povinných minimálních rezerv, zpřesnění pravidel pro statistiku a výkaznictví, posílení transparence ČNB, zejména pokud jde o obsah zprávy o výsledku hospodaření.

Tady bych možná pro zajímavost uvedl - tady se navrhuje, abychom ve zprávě o hospodaření vedle stávající informace o mzdách členů Bankovní rady ve stejné formě, to znamená jmenovitě, rovněž informovali o mzdách vedoucích zaměstnanců v přímé řídicí působnosti Bankovní rady. Dále se úpravy dotýkají zpřesnění interních oblastí, jako například problematiky zproštění povinnosti mlčenlivosti zaměstnanců ČNB a restrikce jejich angažmá v činnostech mimo centrální banku. Některé novely jsou potom čistě legislativní povahy.

Závěrem mi dovolte, vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, páni poslanci, vyjádřit přesvědčení, že návrh zákona bude propuštěn do dalšího čtení. Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Také děkuji a budeme pokračovat v obecné rozpravě, kde mám v tuto chvíli tři písemné přihlášky, a nevím, jestli pan poslanec Nacher se hlásí také do rozpravy, nebo s faktickou. Také do rozpravy. Dobře, tak v tom případě nyní pan poslanec Munzar, poté pan poslanec Martínek, poté pan poslanec Skopeček a poté pan poslanec Nacher, pokud se někdo do té doby ještě nepřihlásí písemně. Prosím.

 

Poslanec Vojtěch Munzar: Ano, děkuji, pane předsedající. Dobré odpoledne, dámy a pánové. Dobrý den, pane guvernére. Chci se vyjádřit pouze k té části nebo budu se vyjadřovat pouze k té mediálně zajímavé části novely zákona o ČNB a to je regulace hypoték, resp. zvyšování pravomocí České národní banky v oblasti regulace hypoték a v souvislosti se stávající situací na trhu.

Nebudeme si nalhávat, že tento návrh pravomocí a případná z něho vyplývající další regulace hypoték omezí přístup střední třídy k vlastnímu bydlení, k vlastnickému bydlení. Proto se to taky zřejmě dělá. Stát se poslední dobou, a to nejenom ČNB, ale i vláda soustředí čistě na regulaci poptávky po vlastnickém bydlení, a tím zvyšuje náklady na pořízení vlastnického bydlení. Když se na to podíváme, co jsme tady projednávali jenom v tomto volebním období - vláda odmítá zrušit daň z nabytí nemovitosti, která dále prodražuje náklady na pořízení vlastnického bydlení o 4 %. Vláda zvýšila katastrální poplatky. Vláda díky zákonu o realitních zprostředkovatelích zvyšuje ceny realitních služeb. A teď předkládá návrh na zvýšení pravomoci České národní bance, která má za cíl dále ztížit přístup k hypotékám. Tím vším dělá vláda teď i ve spolupráci s ČNB kroky, které vedou k tomu, aby bylo vlastnické bydlení co nejdražší a co nejméně dostupné. To jsou bohužel fakta, dámy a pánové.

Je paradoxní, že tento návrh, který vyplývá z obav z předlužení a z nesplácení hypoték, přichází v době, kdy v září minulého roku například podíl nesplacených hypoték, hypotečních úvěrů, klesl poprvé v novodobé historii pod jedno procento. Pod jedno procento! Je to v zásadě v České republice, co se týká hypoték, skoro dokonalá platební morálka, protože nesplácejí pouze ti, kteří se z nějakého osobního důvodu dostali do nějakého neštěstí. A my jsme tady strašeni rizikem z nesplácených úvěrů jako argumentem, aby se zaváděly nové pravomoci ČNB, centrální bance, která umožní další regulaci hypotečních úvěrů.

Ale regulací poptávky po vlastnickém bydlení nijak nesnížíte potřebu střední třídě, a nejenom střední třídě, všem lidem v České republice bydlet, jen tuto poptávku a potřebu převedete do sektoru nájemního bydlení, kde je stejný problém jako u toho vlastnického. Je to nedostatek bytů a růst cen. Převedením poptávky z vlastnického bydlení do nájemního růst cen nájemního bydlení jenom urychlíme. A tím se roztáčí koloběh, protože lidé bydlící v nájmech budou mít dražší nájmy, zbude jim méně peněz z výplat na to uspořit si spoluúčast na hypotéky.

A právě třeba úspory jsou největším limitem třeba u mladých lidí k pořízení bydlení. To je výše úspor, které mají na hypotéku a právě na daň z nabytí nemovitostí. Z průzkumů na konci minulého roku totiž vyplynulo, že polovina mladých má naspořeno na bydlení méně než 100 000 korun. To v současných cenách nemovitostí rozhodně nestačí. Proto je hypotéka pro ně mnohdy jedinou alternativu. Není divu při takovém růstu cen nemovitostí. A co vláda udělala pro to, aby ceny nerostly a vlastnické bydlení se zpřístupnilo? Co vláda udělala? Nic. Vláda neudělala vůbec nic! A touto situací, těmito opatřeními a další regulací celou situaci na trhu s bydlením pouze zhoršíme.

Jak už zde řekl pan zpravodaj, vláda navrhuje společně s ČNB, aby limity úvěrových ukazatelů byly stanovovány ve všech třech kategoriích, což je poměrně raritní záležitost. Zároveň v tomto návrhu nejsou pro Českou národní banku stanoveny žádné limity, a tedy tímto návrhem dáváme centrální bance, pokud bychom ho takto přijali, určitý bianko šek. A abychom se jednou nedivili, čím ho centrální bankéři třeba někdy v budoucnu vyplní. Vzpomeňme, jak se mnozí divili například nad délkou intervencí proti koruně, a množství nákladů, které to přineslo.

Takže vláda jedním dechem chce svým návrhem zkomplikovat střední třídě i mladým lidem pořízení bydlení a zároveň se chce pasovat do role zachránce mladých lidí, protože zároveň navrhuje nějaké úlevy a výjimku. A to je opravdu taková finta fň. Zpřísníme regulace a zároveň vymyslíme výjimku. Víte, co by byla největší úleva? Vůbec toto zvýšení pravomocí nenavrhovat. Jenže mám obavu, že stávající vláda má pocit, že musí mluvit do všeho, musí mluvit lidem do života, že někdo moudřejší musí určovat, kdo si může a kdo si nemůže vzít hypotéku a jestli máme moc velký podíl vlastnického bydlení a jestli nemáme mít náhodou jiný podíl na trhu s bydlením a podobně. Nechme to na lidech. Nechme to na komerčních bankách, které tyto peníze poskytují. A v jejich hlavním zájmu je, aby to poskytly osobám, které budou schopny tu hypotéku splácet. Nedávejme tuto pravomoc centrální bance. A předkládat návrh na tak bezlimitní rozsáhlé pravomoce České národní bance, kdy máme podíl nesplácených úvěrů kolem jednoho procenta, to je určitým negativním gestem - řekněme ranním gestem předsedy Vondráčka - střední třídě.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. A nyní pan poslanec Martínek. Připraví se pan poslanec Skopeček.

 

Poslanec Tomáš Martínek: Vážené dámy, vážení pánové, v době, kdy máme stabilní finanční trh a de facto neexistují společnosti, které by působily na trhu, na hypotečním trhu a dalších, bez regulace ČNB, naprostá většina regulovaných subjektů na trhu dodržuje doporučení ČNB, se domnívám, že jsou schvalované nové pravomoce České národní banky příliš velké. U hypoték si dokážu představit uzákonit pravomoc České národní bance určovat výši LTV, případně DTV. Sama ČNB uvádí, že cena nemovitostí je nadhodnocena zhruba o 15 %, proto by nastavené LTV mělo plně pokrýt případná rizika věřitelů i žadatelů o hypotéku. Problém je především s příjmovými kritérii, tedy DTI a DSTI, ta by i nadále měla být řešena pouze na úrovni doporučení ČNB, jinak by mohlo dojít ke zhoršení dostupnosti hypoték, především pro mladé. Banky mnohdy neuznávají některé druhy příjmů, například příjmy na dobu určitou, stipendia, nebo mají zkreslené informace kvůli využití výdajových paušálů živnostníků.

Pokud tisk projde do druhého čtení, budeme se snažit toto upravit. Současně budeme chtít zjednodušit postavení občanů do 36 let tak, aby stačilo, že podmínku 36 let splňuje pro mírnější podmínky alespoň jeden z žadatelů, a ne všichni, jak je navrženo nyní. Nechceme zhoršit dostupnost vlastnického bydlení. Dále máme za to, že problematickým ustanovením je také rozšíření okruhu aktiv, se kterými může Česká národní banka uplatňovat měnovou politiku. K tomu také nevidíme nyní důvod. Proto navrhujeme vrátit tento tisk k přepracování s tím, že by byly zapracovány ty poznámky, které jsem zmínil.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Váš návrh jsem zaznamenal. A nyní prosím pana poslance Skopečka. Prosím.

 

Poslanec Jan Skopeček: Děkuji za slovo. Dámy a pánové, dobrý podvečer. Trochu to bude paradox, ale zatímco u předchozího zákona bylo mnoho diskutujících a svým významem to byl zákon mnohem nižšího významu než ten, který budeme projednávat teď a který se nám vrací z minulého volebního období, kde tak nějak všichni napříč politickým spektrem jsme se shodli, že tak dramatické, brutální navýšení pravomocí České národní banky a tak dramatické, brutální omezení hypotečního trhu zkrátka nechceme připustit, tak vás jenom upozorňuji, že ten zákon, který jsme tu se zavřenýma očima nechali spadnout pod stůl, se nám vrací de facto ve stejné podobě, v jaké jsme ho odmítli v předcházejícím volebním období. A zatímco tady budeme hodiny trávit nad diskusí, jestli sazba DPH má být o jeden procentní bod více, nebo níže, a budeme tady vést politické bitvy, tak tu máme zákon, který velmi výrazným, skutečně brutálním způsobem navýší pravomoce České národní banky, která je má už dnes velmi vysoké.

Já jsem většinou obhájcem práce České národní banky, vážím si jejích výstupů, jejích analytických výstupů. Vlastně si myslím, že v historii České republiky byla Česká národní banka institucí, která pomáhala ekonomickému růstu a rozvoji České republiky, asi až na dvě výjimky, a to na sešlápnutí ekonomiky a zvýšení úrokových sazeb a podíl na ekonomické krizi v 90. letech. A moje druhá kritika je k závazku udržovat korunu, devizové intervence, které, není to tak dlouhou dobu, skončily.

Já vás opravdu chci probudit z letargie. Tento zákon přináší významný nárůst pravomocí České národní banky a není to jen v oblasti regulace hypotečního trhu, ale jak pan guvernér sám přiznal, České národní bance, pokud ten zákon schválíme, dáme do vínku další nástroje tzv. netradiční měnové politiky. Takže jestli se vám líbilo a jestli nemáte obavu z toho, co dělaly velké světové centrální banky, když rozjely rotačky peněz, když šly do záporných úrokových měr, když kupovaly do bilancí bank bondy firem a státu, které se snažily zachránit, tak to přesně my umožníme České národní bance. Já si to nepřeju. Věřím v to, že České národní bance stačí tradiční nástroje měnové politiky, že když jí tyto tradiční nástroje došly, tak si uměla sáhnout na netradiční nástroj v podobě oslabování koruny. A opravdu nechci sledovat, jak roste bilance, rozvaha České národní banky, tak jako rostou do astronomických výšek bilance centrálních bank ve světě, které se plní cennými papíry, které by často normální investor nekoupil ani za jeden halíř. Opravdu si toto nepřeji a prosím, zvažte, až budete hlasovat o tomto zákoně, jestli skutečně chceme dát České národní bance stejné nástroje, na které se řada ekonomů, jak praktických, tak teoretických, dívá velmi, když použiji slovo klasika, s povytaženým obočím, protože nikdo netuší, co udělá to obrovské množství peněz, které ty rotačky po poslední krizi vyemitovaly směrem do ekonomiky, co to udělá za pár let.

K té druhé části zákona, já bych skoro řekl, že o trochu méně významné, než k tomu nárůstu pravomocí v oblasti netradičních nástrojů měnové politiky, ale stejně závažné, k regulaci hypoték. Tady chce Česká národní banka do rukou nástroj na hašení požáru, který sama způsobila. Protože co způsobilo nárůst objemu hypoték? Co způsobilo nárůst objemu celého úvěrového hypotečního trhu? No samozřejmě to byla politika levných peněz! Česká národní banka snižovala úrokové míry, a světe, div se, klienti, občané na to reagovali tím, že za nižší cenu peněz si pořizovali bydlení. Co jiného by si měli pořizovat, když viděli ostatní centrální banky, jak tou enormně uvolněnou měnovou politikou likvidují jakákoli aktiva, do kterých bylo dříve možné investovat tak, aby vynášela nějaký přiměřený úrok? To ta měnová politika, kterou chce těmi netradičními nástroji dělat Česká národní banka, zlikvidovala. A lidé zvažovali a jako dobrý nápad jim přišlo uložit své peníze v nemovitostech. Proto ten nárůst objemu hypoték. Samozřejmě kvůli tomu, a mluvil tady o tom kolega Munzar, kvůli tomu, že se u nás z mnoha důvodů nestaví, tak rostla i cena těch hypoték. Takže vedle nízké úrokové sazby se k tomu přidal nárůst cen nemovitostí a měli jsme tady velmi rychle rostoucí hypoteční úvěrový trh. Nicméně je potřeba říct, že Česká národní banka od nás chce nástroje, kterými chce hasit požár, který sama způsobila.

Česká národní banka také ty nástroje, které chce mít ze zákona, které mají mít zákonnou podobu, už dneska využívá. Všechny ty tři nástroje už dneska formou doporučení bankám de facto nařizuje, i když je to doporučení, tak ty banky to samozřejmě respektují. A respektují to proto, že Česká národní banka jako dohledový orgán má samozřejmě celou řadu nástrojů směrem ke komerčním bankám, které by využila - a jsou to velmi drsné nástroje - ve chvíli, kdy by to doporučení ze strany České národní banky nebylo těmi komerčními bankami akceptováno.

A když se podíváte na ten trh, tak se můžete i podívat, co se stalo ve chvíli, kdy Česká národní banka zavedla přísnější nástroje, že už nešlo si půjčovat na 90 % hodnoty nemovitosti, že ty nástroje byly přísnější. Co se stalo? Těsně předtím, než to Česká národní banka zavedla, tak na tom trhu můžeme vidět obrovský skok, kdy si lidé řekli: Máme poslední šanci, než budou ty přísné limity platit, si pořídit vlastní bydlení, dosáhnout na hypotéku, na kterou už jako střední třída po té aplikaci limitů nesáhneme. Tak před tím datem, které Česká národní banka ohlásila, že k tomuto opatření sáhne, samozřejmě došlo k velkému nárůstu počtu uzavřených úvěrů. Takže Česká národní banka, která tyto nástroje chce využívat pro stabilitu finančního sektoru, pro stabilitu hypotečního sektoru, rozkolísávala trh tím, že s touto regulací přišla.

Třetí věc, Česká národní banka, pan guvernér jak v tom předcházejícím volebním období, tak i dnes určitě bude argumentovat tím, že se tyto nástroje, tyto limity využívají v celé řadě jiných států, ale je také potřeba říci, že v celé řadě jiných států situace na hypotečním trhu je úplně jiná. V ČR podíl hypoték na hrubém domácím produktu v roce 2008 byl něco přes 20 %. To je hluboce pod průměrem Evropské unie. Zkrátka nemáme napůjčováno prostřednictvím hypoték tolik peněz k hrubému domácímu produktu, jako má drtivá většina evropských zemí, a je tedy zřejmé, že i to riziko v případě toho, že by se něco s nemovitostmi dělo, že by se něco na hypotečním trhu dělo, je velmi výrazně nižší, než je tomu v celé řadě jiných států, které ty limity využívají. Navíc v celé řadě států nevyužívají všechny tři limity najednou. Využívají třeba jeden, dva, kombinaci. Ale Česká národní banka, která nemá z hlediska mezinárodního srovnání potřebu takové nástroje mít, tak chce do vínku, do rukou, hned nástroje tři a regulovat prostřednictvím všech tří. Opravdu to nepovažuji za optimální vzhledem k tomu, jak náš hypoteční trh vypadá.

Rovněž když se podíváte na zdraví našich bank, tak všechny stress testy, které se mezinárodně dějí, tak jejich výsledky ukazují na to, že český finanční sektor, české banky jsou ve srovnání i se západoevropskými bankami na tom velmi dobře a že jsou zdravé. Takže ani z tohoto důvodu nemusíme mít obavu, že bychom něco takového potřebovali, abychom bránili nějakému kolapsu bankovního sektoru v České republice.

Rovněž podíl tzv. nevýkonných úvěrů na celkových klientských úvěrech je v České republice dlouhodobě nízký a v posledních letech navíc klesá. Poslední číslo, co mám, tak klesl o 0,7 procentního bodu na 3,2 % podílu nevýkonných úvěrů na celkových klientských úvěrech. Je to nejméně za deset let. Stejně tak, když se podíváme na další srovnání, Česká národní banka často argumentuje, že pokud se ekonomika dostane do potíží, pokud ceny nemovitostí klesnou, splaskne nějaká bublina, tak největší problém budou mít lidé, kteří nejsou vysokopříjmoví, budou mít problémy se splácením. Tak opět, když to mezinárodně srovnáme, tak chudší lidé, sociálně slabší lidé v České republice, kteří mají hypotéku, tak tento podíl je šestiprocentní. Zase třeba v EU je podíl dvojnásobný. Takže ani co se týče struktury toho, komu české banky napůjčovaly, tak se nemusíme bát, že napůjčovaly nějaký velký objem hypotečních úvěrů té nejslabší sociální skupině obyvatel.

Takže já samozřejmě souhlasím s tím, že to je zákon, který se dotkne střední třídy. To, že tady budou přísnější limity, to znamená, že si lidé nesáhnou na nějaký vysoký podíl hypotéky k ceně té nemovitosti, že budou limitováni svým příjmem, to samozřejmě znamená, že tyto lidi odsouváme z možnosti pořídit si vlastní bydlení a více ten hypoteční trh otevíráme lidem, kteří si kupují nemovitosti jako další investici. Mají nemovitosti, vidí, že ceny nemovitostí v Praze rostou, mají dostatek finančních prostředků, vědí, že cena peněz je nízká, tak si od té banky půjčí, protože vědí, že ty ceny bytů, jejich cena poroste rychleji, a takto vydělávají, což samozřejmě dál komplikuje situaci pro ty lidi, kteří takový dostatek kapitálu nemají, normální rodiny, začínající páry, střední třída - prostě tímto opatřením jí zavřeme dveře k vlastnímu bydlení a o to více otevíráme dveře pro ty, kteří si nemovitosti kupují jako investici a kupují si pátý, šestý, sedmý, desátý byt, jak chcete.

Zároveň si nemyslím, že to je nějaké sociální opatření, které by chránilo tu skupinu obyvatel, která je riziková. Protože co takový člověk udělá, když přijde do banky a banka mu neposkytne 80procentní hypotéku, ale jenom 70procentní nebo 60procentní? Co takový člověk udělá? Půjčí si u té banky, která je regulována, která má svůj risk management, zkoumá bonitu toho klienta, rozhoduje se sama, jestli mu půjčí, nebo nikoli. A tomuto člověku, ať by její risk management vyhodnotil, že ještě má šanci mu půjčit, že to pro ni není tak velké riziko, tak z důvodu nějakého regulatorního opatření ze strany ČNB půjčit nebude moci, půjčí mu jenom část. Co ten klient udělá? Klient půjde za nebankovním subjektem, půjde si půjčit peníze někam jinam, a ten nebankovní subjekt samozřejmě může poskytovat ty peníze za mnohem horších úrokových podmínek, za mnohem horších smluvních podmínek. A to riziko takového člověka, že spadne do exekuce, že se ocitne na nějaké hraně, bude samozřejmě větší než ve chvíli, kdy by měl půjčeno pouze ze strany standardní banky, která si umí poradit i ve chvíli, kdy ten klient se dostává do potíží. A pokud s ní standardně komunikuje, tak dokážou i nějaké nepříznivé období překlenout. U těch nebankovních subjektů už to bude samozřejmě pro toho klienta v nesnázích mnohem horší.

Čili dámy a pánové, já vás prosím o to - já nevím, jestli to už udělal kolega Martínek přede mnou, pokud ne, tak já dávám návrh na zamítnutí zákona v prvním čtení, protože si zkrátka nepřeji, abychom v ČR jednou viděli rozjeté rotačky peněz a kvantitativní uvolňování. A nepřeji si, abychom zamezovali střední třídě v přístupu k hypotékám a vyháněli ji k nějakým spekulantům a nebankovním subjektům, kde si budou půjčovat za mnohem horší peníze, a může to způsobit daleko horší sociálně-ekonomickou situaci. Tento zákon není dobrý, nepotřebujeme ho a prosím vás, abyste ho nepodpořili. (Potlesk ze strany poslanců ODS.)

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. Dobrý podvečer, vážené kolegyně, vážení kolegové. S faktickou poznámkou je přihlášen pan poslanec Václav Votava. A než dojde k mikrofonu, přečtu dvě omluvy. První je paní poslankyně Jana Pastuchová, omlouvá se dnes od 18 hodin do konce jednacího dne z pracovních důvodů, a pan poslanec Marek Výborný dnes od 17.45 hodin do konce dnešního jednání z rodinných důvodů.

Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Václav Votava: Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo. Kolegyně, kolegové, já na rozdíl od pana kolegy Skopečka, i když mu rozumím, nebudu hlasovat pro zamítnutí. Já si rád ještě vyslechnu debatu, která bude tedy na rozpočtovém výboru, to v každém případě. Nicméně já jsem i minulé volební období byl kritikem tohoto návrhu zákona, především co se týká regulace - abych neřekl možná brutální, ale tvrdé, tvrdé regulace hypotečních úvěrů. A byl jsem rád, že tehdy to spadlo pod stůl. A je třeba říci, že to šlo skrz všechny politické strany, které byly zastoupeny ve Sněmovně.

Samozřejmě chápu, nebo mohu chápat argumenty ČNB. Já bych vůbec neříkal nebo nemluvil o nějakém zvyšování pravomocí. Ono někdy ty pravomoce je třeba zvýšit, pokud to má nějaký význam. Nicméně v tomto případě, v případě hypotečních úvěrů, si myslím, že to vůbec není namístě. Banky dnes mají doporučení, jak se mají chovat při přidělování hypoték. Já si myslím, že je naprosto dostatečné, aby to zůstalo tak a aby se to nedostávalo přímo jako zákonná úprava. Já si myslím, že z těch bank děláme dokonce takové nesvéprávné subjekty. Pan kolega Skopeček to řekl: banky jsou zdravé v ČR. A takové to kdyby, kdyby. Kdyby, nebyly by ryby, že jo? Takže banky procházejí zátěžovými testy. Ta regulace bank u nás je myslím dostatečná. Přijali jsme zákon o spotřebitelském úvěru, který (čas!) - já to jenom dopovím, pane místopředsedo - který (čas!) jasně říká, jak banky mají postupovat při přidělování úvěru, co všechno mají prověřovat. (Já se omlouvám, ale čas.) Takže beru to naprosto za nadbytečné, to, co je v zákonu, co se týká regulace.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Já bych poprosil, abychom dodržovali čas pro faktickou poznámku. A platí to pro úplně každého v tomto jednacím sále. K rozpravě je přihlášen pan poslanec Patrik Nacher.

 

Poslanec Patrik Nacher: Dámy a pánové, pane guvernére, vážená paní ministryně, pěkný podvečer. Já si také dovolím pár poznámek v duchu toho, o čem jsme se bavili na podvýboru pro bankovnictví v této věci, a bude se to týkat zejména té části pravomocí v oblasti hypoték.

Na začátku pár pozitivních věcí. Jednak kvituji tedy ten posun a to zjemnění podmínek u žadatelů do 35 let. Stejně tak jako rozumím tomu principu, že jde o prevenci a že je potřeba, že se tady nebavíme o situaci, která je v této chvíli, kdy máme nejnižší nezaměstnanost, ekonomický růst, rostou platy i důchody a podobně, ale že ta situace samozřejmě tady nebude navždycky a ta situace se může zhoršit.

Nicméně zároveň bych tady chtěl vznést několik dotazů, zejména tedy na pana guvernéra, abych to jaksi lépe pochopil. Protože za mě se, podle mě, v určitých částech zaměňuje následek za příčinu.

Za prvé, pozice ČR obecně dlouhodobě i v této chvíli. U nás fungují banky konzervativně. Fungovaly tak i před přijetím zákona o spotřebitelském úvěru k 1. prosinci 2016 a fungují tak i v této chvíli. Budiž takovým důkazem, protože jsme byli jedna z mála zemí, která nedala ani korunu do ozdravení bank po finanční krizi v roce 2008. Dále, zisky bank v ČR jsou rekordní, jsou mnohem vyšší než u jejich matek, a to - a to já tady velmi kvituji - i při poklesu výnosu z bankovních poplatků. Když to porovnám s rokem 2012, tak ten pokles je neuvěřitelných šest nebo sedm miliard, a i přesto ty banky jsou zdravé, fungují, mají rekordní zisk.

Jak již bylo řečeno, ten default klientů u hypotečních úvěrů je někde kolem 1,4 %, takže jsme na tom dvakrát lépe, než je průměr EU. Nevím, možná si myslím, že jsme na tom skoro nejlépe tedy z celé EU. To je ten kontext řekněme bankovně ekonomický.

Kontext obecně principu vztahu ČNB a bank, o tom už mluvil tady kolega Skopeček, tak já to nebudu protahovat. Bavíme se tady o kultivovaném prostředí, kde i pouhé doporučení banky ve svém vlastním zájmu, protože to je velmi regulovaná oblast, dodržují.

To znamená, že v této chvíli bych si dovolil položit první dotaz, jestli to doporučení nestačí, jestli tedy jsou banky nebo finanční instituce, které jdou i nad rámec toho doporučení, které dnes ČNB v této věci má.

Pokud jde o ten kontext bydlení, tak ten je potřeba také tady podtrhnout. Za prvé obecně ceny nemovitostí jdou u nás rychleji nahoru než ve zbytku Evropy. Je to dáno také tím, že se třeba nestaví, je tlak poptávky, kterou neumí uspokojit nabídka. Bavíme se tady o změně stavebního práva, to je legislativa na dlouhou dobu. Zároveň ale samozřejmě rostou i úroky. Za poslední dva roky vlastně Česká národní banka to zvedla z té technické nuly řekněme o dva procentní body. To znamená, že vlastně rostou i náklady a zároveň se zpřísňují ty hypotéky. Tady byla i možnost získat stoprocentní hypotéky, dneska jsme na těch 80 %, a teď jsou tam právě i ty další parametry - DTI, DSTI a podobně. Jinými slovy, na ty hypotéky dnes často, a zejména ve velkých městech - v Praze to je vidět extrémně -, nedosáhnou i středněpříjmové vrstvy, což je mrzuté. Já při svých přednáškách finanční gramotnosti říkám, že hypotéka je jedna z mála oblastí nebo jeden z mála druhů úvěrů, kde doporučuji se zadlužit, když to takhle řeknu, protože to je svého druhu investice do sebe, do sebe sama a do něčeho, co na té hodnotě neztrácí a nebude ztrácet v čase. A v této chvíli se dostáváme do fáze, že vlastně na tu hypotéku lidé, kteří mají nadprůměrné příjmy, často nedosáhnou.

Jaký to má potom výsledek, o tom už také mluvil jeden z kolegů předřečníků, že ve chvíli, kdy skutečně bude hrozit velké zpřísnění, tak se stane vlastně to, proti čemu my všichni tady varujeme. Hypotéka a vlastnické bydlení není pro každého, někteří prostě budou muset žít v nájmu nebo se často stěhují, mají jiný styl života a podobně, nicméně ti, kteří chtějí mít vlastnické bydlení a chtějí do hypotéky, tak samozřejmě to pečlivě sledují. V momentě, kdy hrozí zpřísnění, tak v té chvíli uspíší to svoje rozhodnutí požádat o hypotéku a v té chvíli se skutečně můžou právě z nich rekrutovat ti, kteří potom za dva za tři roky, až se třeba zvýší úroková sazba a budou refinancovat, tak na to mít nebudou. Takže my vlastně tímhle můžeme vytvořit určitou skupinu lidí, kteří by o tu hypotéku žádali třeba za rok, za dva, za tři, a my je vlastně tím přimějeme, aby žádali dříve, aby se vyhnuli tomu zpřísnění.

Abych tady nezdržoval, protože bude určitě podrobná debata v tom druhém čtení - tím jsem chtěl říct, že já tedy nepodpořím to zamítnutí, ale naopak bych rád tady o tom detailně diskutoval a navrhnu i rozšíření, abychom to projednávali nejen v rozpočtovém, ale i v hospodářském výboru.

Já bych měl spíš dotaz na pana guvernéra, jestli si můžu dovolit, proč, když se podíváte do té důvodové zprávy, tam máme vlastně všechny ty tři parametry. Protože všechny ty tři parametry, to znamená řešení LTVD, DTI a DSTI, by mělo kromě České republiky jenom Slovensko ze všech zemí Evropské unie a vlastně tři parametry má dohromady s Českou republikou sedm zemí, to znamená šest jiných zemí, s tím, že tyhle tři parametry má jenom Slovensko. Tam u těch ostatních zemí jsou to jiné metody, např. limitace délky hypotečního úvěru apod., jiný druh regulace.

Já jsem se tudíž chtěl zeptat, jestli je skutečně úplně nezbytně nutné jít do těch tří parametrů a vlastně se po boku Slovenska dostat do úplně nejpřísnějších norem, i přes ty všechny parametry, které jsem já na začátku zmínil. To znamená, že my jsme země s nejmenším defaultem, s nejkonzervativnějším, dalo by se říct, bankovnictvím, nejvýdělečnějším, a s prostředím, kde už dnes i relativně dobře příjmové kategorie na tu hypotéku nedosáhnou.

Já děkuji za tu debatu, děkuji za ty odpovědi a budu se těšit na hlubší diskusi k tomuto tématu. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. Do rozpravy je dále přihlášen pan poslanec Miroslav Kalousek. Já přečtu omluvu. Pan poslanec Roman Onderka se omlouvá dnes od 15.30 hodin do konce jednacího dne z pracovních důvodů a zítra, to je ve čtvrtek 23. 1., od 9 do 12 hodin z pracovních důvodů. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo, pokusím se být co nejstručnější. Dámy a pánové, v té diskusi, která není úplně čerstvá, protože jsme o tom diskutovali už v minulém volebním období, se občas pohybujeme mezi dvěma extrémy. Já tvrdím, že hypotéka není základní lidské právo. Doufám, že v inflaci návrhů na ústavní práva ať již na vodu, či na placení v hotovosti nikdo nepřijde s ústavním právem na hypotéku. A pokud by tady existoval jakýkoli politický tlak - historicky si ho pamatujeme třeba ve Spojených státech za pana prezidenta Clintona - pokud by tady existoval jakýkoli politický tlak na komerční banky a na hypoteční banky, aby za každou cenu dávaly hypotéky přes únosnou míru rizik, byl bych první, kdo by bil na poplach a byl bych proti tomu, protože ty banky mají svůj risk management, znají svá úroková rizika, znají svoji kapitálovou přiměřenost a koneckonců mají svého odpovědného regulátora, který hlídá jejich zdraví.

Tím druhým extrémem je nařizování, které v podstatě už vyřazuje z provozu onu diskreční pravomoc a onu úvahu toho, kdo ty peníze poskytuje, zda to riziko je, nebo není únosné. Prostě tady bude mít nařízeno ze zákona, že jakkoli by se mu zdál ten klient tisíckrát bonitní, tisíckrát důvěryhodný, on mu ze zákona tu hypotéku poskytnout nemůže, a to mi připadá jako druhý extrém. Jako kdyby ty banky neměly dost obezřetnosti, jako kdybychom měli pocit, že nejsou dostatečně stabilní a neměly svůj krizový management, neměly svá oddělení úvěrových rizik a jako kdyby nebyly příčetné. Na jedné straně je klient, který při žádosti o hypotéku zvažuje míru svého rizika budoucího dlužníka, na druhé straně je věřitel, který zvažuje míru rizika svého věřitele. A já za posledních několik let nemám sebemenší pocit, a když tak ať mě pan guvernér vyvede z omylu, že snad by chování českých bank v oblasti hypoték bylo přehnaně rizikové.

Co mně vadí snad vůbec nejvíc na té předloze, je pak ona výjimka. Já chápu, že byla vedena dobrou vůlí, ale prostě pod politickým tlakem, že vláda takovým návrhem ztíží mladým rodinám přístup k hypotékám, tak tam máme výjimku, že prostě do určitého věku ten klient, byť by měl být posuzován jako rizikový, tak ho zas tak jako rizikového prostě ty banky posuzovat nemají. To už je politické rozhodování o úvěrových rizicích a to je něco, s čím máme mimořádně špatnou zkušenost. To si pamatujeme z bankovního socialismu, kdy pod politickým tlakem tenkrát ještě polostátní banky prostě holt někomu úvěry dávaly a někomu nedávaly. A nebylo to pouze na zvážení příslušného rizika, bylo to prostě na politický pokyn. A ten politický pokyn my vkládáme přímo do návrhu zákona? A kdo tam bude příště? Blonďáci, katolíci? Co je to za nesmysl? Buď ten klient je bonitní a důvěryhodný, nebo je rizikový. A prostě vytvářet politické distorze, že když je mi o deset míň, tak rizikový nejsem, než když je mi o deset víc, to je prostě distorze, která si myslím, že do našeho retailového systému nepatří a nesmírně mně vadí. A nemyslím si, že bychom to měli odstranit tak, že bychom měli být tvrdí i na ty mladé. Myslím si, že bychom to měli odstranit tak, že bychom tuhle regulaci, kterou vláda navrhuje, neměli zavádět pro nikoho.

A k těm ostatním kompetencím týkajícím se netradiční monetární politiky, odpusťte mi, možná je to ročníkem narození. Já jsem vyrostl v době, kdy měnové financování, kterému se dnes říká kvantitativní uvolňování, bylo pokládáno za hřích a za něco nepředstavitelného. Možná je to dáno věkem, možná je to přílišným konzervativismem, nicméně pokud Poslanecká sněmovna a posléze Senát schválí České národní bance tyto kompetence, tak si dejme do zákona anebo do usnesení, že Poslanecká sněmovna a vláda rezignuje na svoji úlohu v rámci hospodářské politiky státu. Protože pak vložíme České národní bance do rukou takové nástroje, že jakékoliv nástroje fiskální politiky státu, které aplikuje běžnými mechanismy, budou zcela marginální proti nástrojům České národní banky. Pak přestaňme říkat, že děláme hospodářskou politiku, a svěřme to sedmi mužům jmenovaným bez jakékoliv kontroly jedním mužem, a to říkám ve vší úctě k těm sedmi mužům.

Já jsem člověk, když si proberete zpátky deset let, velmi loajální - vlastně víc, patnáct let - člověk velmi loajální k nezávislosti České národní banky, k její kompetenci. Hájil jsem ji v 99 % případů, ale prostě nevezmu si na svědomí zvednout ruku pro to, abych jim předal tyto kompetence. Pak zapomeňme na to, že ve volbách se rozhoduje o hospodářské politice státu. Ne! Pak se o ní bude rozhodovat jenom na Hradě, kdy libovolný prezident bude jmenovat libovolné členy Bankovní rady. Já jsem zásadně proti. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. Předpokládám, že pan poslanec Ferjenčík se hlásí do rozpravy. Takže s faktickou poznámkou pan poslanec Skopeček. Prosím.

 

Poslanec Jan Skopeček: Děkuji pěkně za slovo. Já chci zareagovat na svého předřečníka. Já si také samozřejmě nemyslím, že hypotéka nebo na hypotéku, že to je lidské právo, které musí každý, kdo o ni požádá, dostat, že by snad stát měl motivovat k tomu, aby byly poskytovány - to už si užily Spojené státy, které prostřednictvím dvou státních agentur Fannie Mae a Freddie Mac Clintonovy éry způsobily hypoteční krizi ve Spojených státech. Nicméně naštěstí takovéto agentury v České republice nemáme a snad mít nebudeme. Na hypotéku určitě není lidské právo, nebo jakékoliv právo. Ale přeci banky mají své vlastní manažery, své vlastní analytiky, kteří umí vyhodnotit to, jestli je daný klient bonitní, nebo není bonitní. A na základě zralé úvahy, na základě toho, jestli je schopen jim ten klient vydělat, nebo jestli jim způsobí ztrátu, tak samozřejmě tu hypotéku udělí, nebo neudělí.

Nemáme banky, které by dávaly hypotéky jako na běžícím pásu, aniž by zvažovaly rizika toho klienta. Česká národní banka tímto zákonem říká, že máme neschopné risk manažery v bankách, že nejsou schopni ohodnotit bonitu klienta a že to za ně musí dělat centrální bankéři. Já si to nemyslím.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji za dodržení času. V rozpravě vystoupí pan poslanec Ferjenčík. A já přečtu omluvy. Paní poslankyně Markéta Adamová se omlouvá dnes mezi 17.15 a 23.59 hodin z důvodů pracovních a pan poslanec Tomáš Vymazal se omlouvá ze zbytku dnešního jednacího dne ze zdravotních důvodů. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Mikuláš Ferjenčík: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já jsem chtěl nejprve zmínit vlastně věc, kterou vnímám trochu jako problém u tohoto tisku, že se... Vlastně obsahuje dvě věci, které spolu příliš nesouvisí, a obě budou mít vlastně obrovský vliv. Já se obávám toho, že ta debata o bydlení a hypotékách vlastně zcela zastíní debatu o roli národní banky na volném trhu úvěrových operací.

Myslím si, že obavy národní banky v oblasti hypotečního trhu jsou poměrně odůvodněné především ve vztahu k tomu, co se stalo třeba v Irsku nebo v jiných zemích v období hospodářské krize a velkého poklesu. Tam prostě dochází k poklesu cen nemovitostí o desítky procent. V Irsku to bylo v některých - v Dublinu třeba až o padesát až šedesát procent, a potom skutečně dochází k obrovského nárůstu lidí, kteří nejsou schopni splácet původní úvěry, případně nemají vůbec motivaci splácet ty původní úvěry. A je myslím férové přiznat, že ty banky, které jsou pod tvrdým konkurenčním tlakem, aby ty hypotéky prodávaly, tak nejsou úplně motivované se chystat na takovouhle krizi, protože vědí, že když přijde, tak nakonec je ten stát stejně zachrání, protože jinak by se zhroutil celý bankovní sektor. Takže podle mě ty obavy jsou namístě. A je namístě bavit se o tom, která opatření jsou rozumná a která nejsou rozumná.

Na rozdíl od pana předsedy Kalouska si myslím, že výjimka pro mladé lidi je naprosto namístě. Právě z toho důvodu, že statisticky, člověk, kterému je 35 a bere nějaký plat nebo mzdu, nebo 36, abych byl přesný, tak je méně rizikový než člověk, kterému je 45 a bere úplně stejný plat nebo mzdu. To znamená, že ve chvíli, kdy národní... Statisticky samozřejmě. Samozřejmě na úrovni jednoho klienta to může být jinak, ale jako celá věková skupina. Takže ve chvíli, kdy národní banka nastavuje ta kritéria pro celý trh, tak je namístě zohlednit ten statistický rozdíl mezi jednotlivými účastníky toho trhu. Takže tam si naopak myslím, že je to rozumné diferencovat.

Já si myslím, že vlastně otázka, na kterou bychom se měli více zaměřit, je otázka toho, co dneska nastává, že se část těch hypoték nebo hypotečních úvěrů přesouvá normálně do spotřebitelských úvěrů. To znamená, že člověku dají hypotéku jenom na 80 %, ale on si na 10 % vezme spotřebitelský úvěr, takže to kritérium loan to value úplně neřeší ten problém poklesu cen na omezení schopnosti splácet. A možná tady tenhle problém by si zasloužil daleko víc pozornosti než to DTI a DSTI. A já tady vidím potenciální velkou slabinu té regulace. Nedávno jsem si sám pořizoval hypotéku a první věc, co mi nabídli, byl spotřebitelský úvěr, který mi pomůže pokrýt těch 10 nebo 20 %, která člověk musí mít, nebo musí složit sám. Takže rozhodně si nemyslím, že to je virtuální problém, a zaslouží si to větší pozornost.

Důvod, proč já budu hlasovat pro vrácení k přepracování, je ta druhá část. To jsou ty obchody na volném trhu a úvěrové operace. Chtěl bych se zeptat pana guvernéra, jestli ten zákon skutečně umožní, aby národní banka kupovala například dluhopisy soukromých firem, aby kupovala jejich pohledávky, aby vlastně národní banka třeba zachraňovala nějakou korporaci, jejíž význam je značný pro hospodářství celé ekonomiky, takže to bude odůvodnitelné cenovou stabilitou.

Já si myslím, a v tomhle souhlasím s kolegou Kalouskem, že je potřeba dobře vyvážit pravomoci vlády a národní banky v otázkách hospodářské politiky. A jestli tedy chápu dobře tu míru rozšíření pravomocí ČNB v těchto oblastech, tak hrozí, že například prezidentské volby se stanou kolbištěm, kde se bude řešit zásadní ekonomické směřování země, a vlastně to v důsledku může i ohrozit právě tu nezávislost České národní banky na politické moci. Protože pokud přijmeme toto razantní rozšíření pravomocí, tak bude daleko větší motivace ten prezidentský úřad obsadit právě s dopadem na to, kdo v té Bankovní radě bude a co bude nebo nebude dělat. Takže tady já vidím poměrně značné riziko, které by si zasloužilo velmi podrobnou debatu, která bohužel z podstaty věci bude zastíněna debatou o dostupnosti bydlení, a kdo může za to, že rostou ceny nemovitostí. (V sále je trvalý hluk.)

Poslední poznámka - ještě zpátky k tomu hypotečnímu trhu. Je potřeba si uvědomit, že dostupnost hypoték je jeden z faktorů, který ovlivňuje samotnou cenu nemovitostí. Ve skandinávském světě se v několika zemích stalo, že se staly běžnými hypotéky na dobu, která třeba převyšuje i život člověka, s tím, že v praxi splácí jenom úroky té hypotéky a třeba má hypotéku na sto let, a to samozřejmě způsobí obrovský příliv kapitálu na ten nemovitostní trh a ten obrovský příliv kapitálu způsobí i růst cen nemovitostí. Takže sice krátkodobě rozšíříme počet lidí, kteří si můžou dovolit hypotéku a pořídit nemovitost, ale dlouhodobě to vede k obrovskému zvýšení cen nemovitostí, k nafukování té bubliny. A uvidíme, co se stane, až přijde další větší zpomalení. Naposledy v Praze klesaly ceny nemovitostí o 20 %, když přišla krize.

Takže si myslím, že tohle je téma, které si zaslouží pozornost. Byl bych velmi obezřetný s těmi soudy, že tady všichni dobře splácejí, tak to nemusíme řešit, protože to se ukáže až v krizi, jestli je ten systém stabilní. Mějme na paměti i to, že to není hra s nulovým součtem, že to, kolik peněz na ten nemovitostní trh pustíme, také ovlivní to, jaké budou ceny.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji vám. Já jsem nechtěl pana poslance přerušovat, ale hluk v jednacím sále je neúnosný. Absolutně neúnosný. Já bych poprosil hlavně poslance na levé straně sálu, jestli by se mohli ztišit, a kdokoli chce cokoliv projednávat, tak ať to činí v předsálí. Děkuji.

Mám tady dvě faktické poznámky - pan poslanec Munzar, pan poslanec Václav Klaus a pak, pokud nebude nikdo přihlášen v rozpravě, tak ještě v rozpravě udělím slovo panu guvernérovi. Prosím.

 

Poslanec Vojtěch Munzar: Děkuji, pane předsedající. Já si dovolím faktickou poznámkou reagovat na pana kolegu Ferjenčíka vaším prostřednictvím. Tady v tom se budeme lišit, protože já osobně se domnívám, že co se týká hodnocení rizikovosti klienta a bonity určitého klienta, tam se to naopak musí dělat individuálně, tam to nejde dělat podle skupin, protože samozřejmě může být třicetiletý člověk, který je více perspektivní než pětačtyřicetiletý, ale zároveň může být více bonitní nějaký člověk, kterému je 37, než třeba ten pětatřicetiletý. Tam se to prostě nedá udělat podle skupin, tam se to skutečně dělá individuálně. Proto komerční banky mají k tomu své analýzy, proto hodnotí bonitu klienta a proto si stanovují rizika, jakým se třeba chtějí vyhnout.

Ale já si neodpustím poznámku, že bohužel i hlasy Pirátů, i hlasy europoslanců za ANO možná tady brzy budeme diskutovat o tom, že se klienti hodnotí nikoliv podle bonity, ale podle uhlíkové stopy, což je do budoucna velká tragédie.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. Pan poslanec Václav Klaus s faktickou poznámkou. Připraví se pan poslanec Ferjenčík, také s faktickou poznámkou. Prosím.

 

Poslanec Václav Klaus: Já bych chtěl vaším prostřednictvím zareagovat na poslance Ferjenčíka, který tady obhajoval, jak Česká národní banka má hodnotit mladé lidi a podobně. Pan bakalář Ferjenčík nám tady konstruoval, od kolika let je kdo jak bonitnější klient. Prosím vás, opravdu si myslíte, že ty komerční banky jsou úplní tupci, kteří to nehodnotí, a musí to za ně dělat ČNB, nebo v ještě drakoničtějším případě poslanec Ferjenčík? Já si to tedy nemyslím!

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. S faktickou poznámkou mám ještě přihlášeného pana poslance Ferjenčíka. Poprosil bych opravdu poslance na levé straně sálu, říkám to znovu, abychom se zklidnili. Děkuji.

 

Poslanec Mikuláš Ferjenčík: Děkuji, pane předsedající. Já se pokusím ještě jednou vysvětlit, o co jde v tom sporu. Jde o to, že ČNB a vláda navrhly nějakou míru regulace. Národní rozpočtová rada dala zásadní připomínku, že tato regulace by měla být méně přísná pro mladší lidi, a to ze statistických důvodů, protože je racionální očekávání, že lidem pod 36 let věku stoupnou příjmy v budoucnu více než lidem nad 36 let věku, kteří mají v tu chvíli stejný plat nebo mzdu. To je prostě statistický fakt. Takže právě proto, že ty banky by rády mladší lidi ohodnotily jako méně rizikové, tak je v zákoně nižší bariéra pro dávání hypoték mladším lidem.

Já absolutně nechápu, proč tady někdo bojuje proti tomu, abychom umožnili bankám méně rizikové klienty ohodnotit a dát jim hypotéku podle toho, jak oni sami chtějí, to znamená, aby ten zákon více reflektoval realitu. Proč s tím bojuje zrovna pan Klaus, který se nejvíce ohání tím, že bojuje za obyčejné lidi, to nechápu už vůbec.

Tohle je důvod, proč je navrženo, aby regulace pro úvěry mladším lidem byla jiná než pro ostatní. Je samozřejmé, že na úrovni sjednávání hypotečních úvěrů to bude na té bance posoudit jednotlivého klienta, a je samozřejmé, že i při stejné mzdě nebo platu můžou být lidé ve vyšším věku, kteří na individuální úrovni budou méně rizikoví klienti, ale to přece my neřešíme. My řešíme regulaci celého sektoru, to znamená, za jakých podmínek jakým věkovým kohortám má být možné udělovat úvěry. A pokud skutečně statisticky mladším lidem rostou platy v budoucnu více, tak je racionální, aby mohli dostat hypotéku za méně přísných podmínek.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Pan předseda Stanjura chce vystoupit s faktickou poznámkou? Nechce, takže tady mám pana poslance Václava Klause s faktickou poznámkou a pana poslance Vojtěcha Munzara taktéž.

 

Poslanec Václav Klaus: Já bych hlavně vyzval, abychom hovořili k meritu věci a ne k tomu, kdo co někdy říká, koho hájí. To je každého věc, ale když takhle hovoříte, pane poslanče Ferjenčíku, vaším prostřednictvím (směrem k předsedajícímu), tak třeba také bohužel platí, že muži mají vyšší příjmy než ženy, takže budete také hájit, když tady ČNB navrhne, že muži budou posuzováni nějak jinak než ženy? Nebo dokonce kdyby třeba Piráti měli výjimku, tak že třeba každý třetí pirát je poslanec, takže je jistě daleko více bonitní, aby také k nim ČNB přistupovala jinak? Takhle můžeme donekonečna pokračovat.

Vy jste vůbec nepochopil, o co se tady vede spor. Tady se vede spor o to, aby Česká národní banka nehodnotila za komerční subjekty, kdo je jak bonitní. To je celé.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Pan poslanec Vojtěch Munzar a jeho faktická poznámka. Připraví se pan poslanec Ferjenčík. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Vojtěch Munzar: Děkuji. Já ještě vaším prostřednictvím na pana kolegu Ferjenčíka. To není boj o to, aby byla co největší regulace a ztížilo se to mladým lidem. Je to boj o to, já jsem to tady ve svém projevu říkal, že největší úlevou i pro ty mladé lidi bude, když se tato pravomoc vůbec nezavede. Mladí lidé mají největší problém - a to jsem tady také říkal - v tom, že mají dnes nedostatek úspor na zvyšující se spoluúčast a zároveň třeba na daň z nabytí nemovitosti. To je jeden z největších problémů a my to tady neřešíme. My řešíme pouze, jak zpřísňovat hypotéky, jak zvyšovat procento spoluúčasti, jak více zpřísňovat posuzování bonity klientů. Myslím si, že tato debata se vede obráceně, než by se vést měla.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. Pan poslanec Ferjenčík a jeho dvě minuty. Připraví se pan poslanec Bartoš. Prosím.

 

Poslanec Mikuláš Ferjenčík: Děkuji za slovo. Tak za prvé, já podporuji vrácení toho návrhu k přepracování, protože si myslím, že je příliš přísný v některých oblastech, myslím si, že ve skutečnosti to nepokrývá mladé lidi dostatečně. Ale především kvůli novým pravomocem národní banky ve druhé části tisku. Takže nejsme ve sporu ohledně postoje k zákonu jako celku, si myslím. Nicméně ve chvíli, kdy tady máme vládní většinu KSČM, ČSSD a hnutí ANO, která tady má 108 hlasů, a zdá se, že ten návrh podporuje, tak si myslím, že je naprosto racionální z naší strany chtít, aby aspoň na mladé lidi ten zákon nedopadl negativně. Myslím si, že je absolutně nesmyslné se tady o to dohadovat, když snad chceme, aby také mladší lidé měli dostupné bydlení.

Současně zopakuji, ten zákon neřeší individuální klienty, řeší celý kmen klientů jako celek třeba ohledně povolených výjimek. Například kritérium LTV, to znamená, jaké procento ceny nemovitosti může banka půjčit, je podle mě poměrně racionální ochrana všech klientů před propadem na trhu s nemovitostmi, který už v minulosti u nás nastal. V zahraničí nastal v ještě daleko větším rozsahu. Skutečně v této situaci nechceme, aby člověk, který je donucen kvůli tomu, že ztratil práci, prodat svůj byt, tak aby výnos z prodeje mu nezajistil ani splacení dluhů, které má.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. V rozpravě vystoupí pan poslanec Stanjura. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Děkuji za slovo. Já bych byl nerad, aby se ta polemika strhla na to, jestli se má mladým zmírnit regulace, nebo ne. Samozřejmě že ano, ale všem. To je to. To je ta vějička na to, abychom to podpořili. Samozřejmě že je to správně, ale nestačí to. Kdo z nás by vědomě ztěžoval mladým nějaké postavení třeba na hypotečním trhu? Ale to nám nesmí stačit. Takže když je vám 37 nebo 38 nebo 39, a teď bych mohl pokračovat, tak už nejste tak dobrý klient? A jak to víme? Nebylo by tedy řešením, když se tak bojíme o ty banky, jak to tak blbě dělají, že by pan guvernér a jeho instituce byla jediná, kdo by poskytoval hypotéky? To by byla asi stoprocentní jistota, že všichni všechno vrátí, kdybychom měli jednu státní banku, ta by všechno posuzovala a ty hloupé komerční banky, které produkují ty problémy, by z toho nebezpečného procesu vypadly. Doufám, že to nikdo nenavrhne. To by bylo skutečně jenom dodatečně ad absurdum - to, co je tady navrženo.

Přece abychom ten problém vůbec začali řešit, tak bych chtěl znát důvody, proč jej budeme řešit. Je největší problém bankovního sektoru nesplácení hypotečních úvěrů? Ano, nebo ne? Poprosím potom pana guvernéra, až bude vystupovat, aby mi odpověděl, zda největší problém v bankovním sektoru je nesplácení hypotečních úvěrů. Ano, nebo ne. Kolik jich je? Jsou ty úvěry kryty majetkem, nebo vznikají nedobytné pohledávky, velké problémy a ztráty? Až si na všechny tyhle otázky odpovíme ano, ano, ano, velký problém, vznikají nedobytné pohledávky, nemáme větší problém v bankovním sektoru než hypotéky, tak se bavme o regulacích.

Pokud mě paměť neklame, tak tuhle část zákona si nějak osvojilo Ministerstvo financí, ale nebyl to úplně jejich nápad. Dnes proti tomu ministryně financí neprotestuje, ale podle mých informací iniciátorem byla Česká národní banka. Když jiné skupiny píšou zákon pro sebe, tak mnozí poslanci říkají: pozor, pozor, ten, koho se to týká, vám připravil pozměňovací návrh, ten, koho se to týká, napsal ten návrh zákona. Vzpomeňme si na debatu o stavebním zákoně, kdo ho vlastně napsal, připravil a jaký je to problém - a oprávněně je to problém. A tady si Česká národní banka napíše zákon o České národní bance a málem každý kritik je označován za někoho, kdo by k tomu vystupovat neměl. Není to divné, že si ČNB píše zákon pro sebe, o sobě, že si zvyšuje další kompetence? Já tomu nerozumím. Velmi často slyšíme z úst guvernéra, a já to rád slyším, náš bankovní a finanční sektor je zdravý. A když si pak přečteme odůvodnění tohoto návrhu zákona, tak se musím ptát - co platí? Platí první věta, že náš bankovní a finanční sektor je zdravý a silný a přežije i případné otřesy, které by k nám přišly zvenku, ne zevnitř? Anebo máme tak velký problém, že musíme zavádět nové regulace a zpřísňovat podmínky pro hypotéku?

Já klidně řeknu svoji osobní vzpomínku. Já jsem byl ten, který dostal stoprocentní hypotéku - stoprocentní. A už mi nebylo 36, už jsem byl starší. Ano, banka po nás chtěla hodně podkladů, ano, taky jsme se dlouho rozmýšleli, jestli to riziko, ten dlouholetý závazek přijmeme. Ale pan guvernér a vy, kteří pro to chcete hlasovat, byste lidem, kteří se ocitnou v podobné životní situaci, vlastně znemožnili, aby tak postupovali. Znemožnili byste tu svobodnou debatu mezi bankou a klientem a to konkrétní vyhodnocení rizik na obou dvou stranách, jestli ten, kdo si ty peníze půjčuje, má předpoklady pro to, aby dostál svým závazkům, a současně banka posoudí, zda současná či budoucí situace těch klientů je pro ni přijatelné riziko, aby takový úvěr poskytla.

Takže já tomu vlastně vůbec nerozumím. Proč to vlastně vůbec řešíme? A říkám, ta pochopitelná a správná úleva pro ty mladé nás nesmí odvést od toho, že by to mělo být pro všechny, nebo nejlépe vůbec.

V těchto měsících a letech platí doporučení České národní banky. Pane guvernére, je to tak? Tak já bych chtěl od vás slyšet informaci, zda máte vyhodnoceno, jak se komerční subjekty řídí doporučením regulátora. Kašlou na to? Postupují podle toho? V kolika procentech podle toho? A pokud na to nekašlou a řídí se doporučením regulátora, a já se jim nedivím, oprávněně se bojí regulátora a to je správné, tak proč to zase potřebujeme uzákonit? Preventivně? Řešíme problém Spojených států z roku 2010 v České republice v roce 2020 - Lehman Brothers? Co to má s námi společného v roce 2020? Co to má se situací v České republice společného? Odpověď je úplně jednoduchá. Vůbec nic. Je to pouze výmluva a je to pouze snaha České národní banky, docela pochopitelná, jako každé státní instituce mít víc a víc kompetencí, mít víc a víc vlivu. Nic jiného, nic racionálního za tím nevidím.

Určitě podpořím návrh na vrácení či zamítnutí tohoto návrhu zákona. (Potlesk v pravé části sálu.)

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. S faktickou poznámkou je přihlášen pan poslanec Miroslav Kalousek. Prosím.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo. Dámy a pánové, vznikla tady mírná přátelská nejistota, nikoliv spor, zda pan poslanec Martínek předložil návrh na vrácení k přepracování. Aby ta nejistota neexistovala, já stejně jako pan poslanec Martínek předkládám návrh na vrácení k přepracování.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Ano, předložil. Pan poslanec Martínek předložil návrh na vrácení tohoto materiálu k dopracování. Jelikož nemám nikoho přihlášeného v rozpravě, tak udělím v rozpravě slovo panu guvernérovi Rusnokovi. Prosím, máte slovo, pane guvernére.

 

Guvernér ČNB Jiří Rusnok Vážený pane místopředsedo, vážené paní poslankyně, vážení poslanci, děkuji vám za možnost reagovat aspoň na některé výtky na adresu této novely zákona.

Já jsem tady strávil jistou část svého života. Vždycky jsem tušil, že je to tajemné místo, a dnes se mi to tedy znovu potvrdilo, protože jsem netušil, co všechno lze odvodit z této novely, za co všechno tato novela, potažmo její spoluautor ČNB, může. Ale k věci.

Prosím vás, tady je rozsáhlá kritika, že se vlastně připravujeme na něco, co není. Nemáme problém se špatnými úvěry. Potvrzuji v tuto chvíli, že nemáme žádný zásadnější problém se špatnými úvěry. Bylo by to také divné v zemi, která ekonomicky prosperuje, abychom takový problém měli. Ale ta logika, proč chcete mít nějaký repertoár nějakých nástrojů, v podstatě nástrojů zvládání nějakých rizik, když se nic neděje, je asi logika, jako že na co máme zákon o krizovém řízení, když zrovna teď není ani povodeň, ani není nějaká katastrofa, požáry nebo něco takového. To je prostě logika, kterou, se omlouvám, nemohu přijmout, protože ta legislativa se pokud možno v normální slušně fungující zemi obecně vytváří pokud možno na dlouhou dobu a vytváří nějaké prostředí, které je schopno reagovat na různé situace, na ten normální vývoj, ale i na ten vývoj, který nebude normální, standardní. A těžko budeme schvalovat zákon, až nedej bože jednou bude nějaká horší doba, přijde nějaká krize, a my potom asi za několik dnů těžko schválíme zákon, který umožní regulátorovi nebo jiným orgánům na to včas reagovat.

Čili já myslím, že to je nepochopení anebo nějaká záměrná dezinterpretace. Už to tady zaznělo od některých předřečníků. V tom Irsku v roce 2008 měli přesně takhle skvělý stav špatných úvěrů, jako máme my dneska. Žádné v hypotékách! Žádné. Během dvou čtvrtletí jich měli 25 %. Během dvou čtvrtletí! Protože prostě ta situace se dramaticky může změnit. Čili na to připravujeme ten zákon. Ne na to, že zítra máme tady něco začít regulovat.

A to je další moje obecná, ale doufám, že podstatná poznámka. Prosím pěkně, když bude tento zákon přijat, v což stále pevně doufám, tak domníváte se, že se něco změní na tom trhu hypoték, na stávajícím nastavení regulace ve smyslu našich doporučení? Nezmění se nic. My nechceme ty kompetence, jak o nich mluvíte, že se jich nemůžeme nabažit, my je nechceme proto, abychom teď šli regulovat nějak striktněji banky, nedej bože dokonce omezovat přístup mladým rodinám k bydlení. Nic takového ten zákon neobsahuje. Ten zákon říká, že mohou nastat jiné doby, mnohem horší, než jsou dnes, může se proměnit ten finanční trh, v tomto případě trh úvěrový, a to tak, že tady nebudeme mít jenom banky, které mají sídlo v České republice, mají tady ty svoje akciové společnosti, na které my jako regulátor lokální, ten home regulátor, jsme schopni solidně, efektivně dosáhnout, protože jsme taky jejich dohled z hlediska obezřetnosti, ale může klidně nastat situace, která se promění v čase a kterou z jiných zemí známe, že tady budeme mít třeba významný podíl poboček.

My pobočkám zahraničních bank, pokud tady je ING Bank N.V., pobočka pro Českou republiku, my jim nestanovujeme kapitál, my je neregulujeme z hlediska obezřetnosti. To je věc holandského dozoru, protože oni mají svoji kapitálovou mateřskou základnu v Holandsku. My na ně nemáme žádné jiné páky než nějakou v podstatě ochranu spotřebitele, která je velmi samozřejmě soft v tomto případě, a nějakou minimální regulaci v oblasti likvidity. A to je úplně normálně možné, protože žijeme v Evropské unii, kde není povinnost mít tu banku v podobě akciové společnosti domicilované v té dané zemi, kde je ten regulátor, a my jsme samostatná jurisdikce, tak prostě my na ně nedosáhneme. Mohou se mnohem více prodávat hypotéky do budoucna přeshraničně. To mohou být platformy, které to budou prodávat na internetu, to se dneska děje v zemích, kde je to víc rozšířeno, ve Skandinávii. My na ně zase nedosáhneme.

Čili my tady chceme mít nástroje regulatorní pro budoucno taky. Přece ty zákony se nepíšou... Já mám pocit, že se tady hádáme o to, co má dělat exekutiva, to jsme v tomto případě my, a v tom, jak má vypadat ten zákonný rámec. A já si myslím, že je dobré mít ten zákonný rámec takový, aby v tomto případě regulátorovi umožnil i v čase reagovat přibližně stejně efektivně, když se ten trh bude proměňovat, což se dá předpokládat.

Takže k některým dotazům, s dovolením, které tady zazněly od vystupujících. Ještě obecně k tomu. My po žádných kompetencích nebažíme, ba naopak. Čili jestli tady odhlasujete zákon, že nemáme být strážcem té tzv. finanční stability, kterou dnes máme vedle měnové stability jako základní úkol ve svém mandátu, tak já budu první, který bude šťastný. Za prvé. A za druhé můžeme stáhnout tento návrh. Jistě vláda zřídí nějaký orgán, jsou země, kde jsou to orgány mimo centrální banku, které se starají o finanční stabilitu a provádějí tu tzv. makroobezřetnostní politiku, a je to vyřešeno. Ale jestliže na jedné straně po nás chcete stejnými zákony schválenými stejnýma rukama, že máme dbát o finanční stabilitu, a pak nám nechcete dát odpovídající dostatečně efektivní nástroje, to není náš názor, to je názor několikeré mise IMF, to je názor té Evropské rady pro systémová rizika, no tak to nemůžeme plnit tu roli, kterou máme z jiných zákonů svěřenu. Čili prosím, zkusme se držet toho, že víme, co dělá levá ruka a pravá ruka. Takže my nebažíme po žádných dalších kompetencích. My budeme šťastní, když budeme mít těch kompetencí méně.

Teď tady znělo samozřejmě, proč tři nástroje. To je prostě, jak říkám, to je sada nástrojů, které jsou k dispozici. To neznamená, že v každém okamžiku budeme používat všechny tři nástroje zároveň. Ten regulátor prostě potřebuje určitou pružnost, flexibilitu v tom, aby posoudil podle aktuální situace, jestli je potřeba použít jeden, dva, tři nástroje a jakým způsobem je kalibrovat. To přece těžko může dělat zákon a Poslanecká sněmovna. To samozřejmě je pochopitelné, a nakonec to doporučují i ty mezinárodní organizace, že širší spektrum těch nástrojů je v konečném důsledku, pokud se správně kombinuje a kalibruje, prostě efektivní. A také řada zemí ten repertoár nástrojů má podobně široký.

Samozřejmě že banky mají své rizikové procesy, procedury stanovování rizika, o tom není pochyb. A my samozřejmě necháváme bankám tu rozhodující roli. To, co my tady požadujeme, aby bylo součástí zákona - je možnost stanovit nějaké maximální limity, stanovit nějaké stropy. My nebudeme nikdy posuzovat individuální ani skupinové záležitosti, to musí posoudit vždycky ta úvěrující banka a o tom nikdo nepochybuje. A je také na bankách, aby samozřejmě tyto věci dělaly. Plus navíc ten zákon, tak jako dneska i ta naše doporučení, dává bankám pětiprocentní výjimky, tzn. pět procent případů, objemu, se vlastně neřídí žádnými limity, čili oni mohou flexibilně pokrýt ty specifické případy, které ta legislativa nikdy není schopna dokonale pokrýt, protože každý ten případ je unikátní svým způsobem, tak mohou prostě pět procent těch věcí zařadit do těch výjimek a mohou dát klidně 100 % hypotéku, když na to přijde, mohou klidně překročit ty limity, které mají dané, pokud jde o ty příjmové ukazatele. Každý ten ukazatel samozřejmě reaguje trochu na jinou věc. LTV reaguje na vývoj cen nemovitostí primárně, tedy aby ten poměr mezi půjčkami a cenami nemovitostí byl v nějaké harmonii. Samozřejmě ty ukazatele, které se dívají na příjmy, reagují na potenciální schopnost příjemců hypoték lépe, či hůře splácet ty hypotéky.

Ještě jedna poznámka. Pokud jde o nástroje pro centrální banku v oblasti měnové politiky, tak já myslím, že tady na to není prostor v tuto chvíli. Bylo by dobré, abychom si ve druhém čtení a zejména v rozpočtovém výboru prošli všechny ty eventuality, které tady někteří vyslovovali. Prosím pěkně, rozhodně se nemůže stát měnová politika nástrojem, to skutečně ta fantazie zašla už příliš daleko, dokonce nějakého tady politikaření, že snad operacemi měnové politiky tady budeme zachraňovat nějaké zombie firmy, a tím někomu budeme vyhovovat a někomu nevyhovovat. Za prvé tady platí nějaká pravidla, české zákony, evropské zákony antimonopolní o hospodářské státní pomoci atd., za druhé jsou tady samozřejmě taky pravidla měnového financování, velmi striktní, která samozřejmě zapovídají centrálním bankám dělat jakékoli výdaje, které by mohly byť se blížit něčemu v podobě veřejných výdajů, dělat to za vlády, za správce veřejných financí. Takže myslím, že ty obavy jsou skutečně přehnané. A prosil bych, abychom si ty detaily případně vyjasnili na dalším projednávání.

Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. Mám tady dvě faktické poznámky, pana poslance Skopečka a pan poslance Munzara, a pak s přednostním právem pana předsedu Stanjuru. Ještě než dám slovo, omlouvám se, přečtu tři omluvenky. Pan poslanec Jiří Kohoutek se omlouvá dnes od 18.30 hodin do konce jednacího dne z osobních důvodů, paní poslankyně Karla Maříková dnes od 18.30 hodin do konce jednacího dne ze zdravotních důvodů a paní poslankyně Tereza Hyťhová dnes od 18.30 hodin do konce jednacího dne z osobních důvodů.

Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jan Skopeček: Děkuji pěkně za slovo. Já chci zareagovat na slova pana guvernéra, respektive se ho zeptat. On v té své argumentaci říkal, že to, že bude mít nově, nebo že se uzákoní tři nástroje, tři typy těch regulací při poskytování hypoték, neznamená, že bude muset využívat všechny tři, že to je vždycky o té kombinaci, tak já bych se ho chtěl zeptat, v rámci těch doporučení, která dneska fungují směrem ke komerčním bankám, kolik z těchto tří nástrojů, která dneska chcete uzákonit a která jsou jako doporučení těm bankám diktována nebo doporučována, jestli je to jeden, dva, nebo tři. To je první otázka.

Druhá poznámka. Úplně jsem nerozuměl té logice kolem toho Irska, kde jste říkal, že během dvou měsíců se jim ten podíl úvěrů v nějakém selhání dramaticky zvyšoval, jak by jim pomohlo, když by v té chvíli měli uzákoněny tyto limity, jak by jim to pomohlo v tu chvíli k nějakému lepšímu vývoji. Tam to bylo přece úplně o něčem jiném.

A třetí věc k té finanční stabilitě. Ono to tady vypadá, jako že Česká národní banka nemá žádné nástroje k tomu, aby řešila finanční stabilitu, nemá žádné nástroje směrem k bankám. Vždyť to přece není pravda. Kapitálová přiměřenost, celá řada dalších nástrojů, kterými Česká národní banka finanční stabilitu bankovního sektoru v České republice řeší, tak těch má Česká národní banka celou řadu. A přiznejme si, že od roku 2008 po pádu banky Lehman Brothers celosvětově míra regulací, které mají k dispozici dohledové orgány, a pan guvernér tu správně říkal, že v řadě zemí to dělají dvě instituce, aby právě jedna instituce neměla u sebe takovou míru pravomocí, jakou dneska chce Česká národní banka. (Upozornění na čas.) Tak to mají třeba Ministerstvo financí a centrální banka. Tak o kolik se třeba zvýšil jenom počet zaměstnanců České národní banky (Předsedající: Děkuji.) na dohledu od roku 2008? Myslím, že to bude poměrně vysoké číslo.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Znova upozorňuji, že čas vymezený na faktickou poznámku je dvě minuty. Pan předseda Stanjura s přednostním právem v rozpravě. Prosím.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Právě proto jsem si nevzal faktickou připomínku. Nejdřív se chci omluvit kolegovi Patrikovi Nacherovi, protože jsem zopakoval otázky, které položil on, a je to jenom čistá shoda okolností, ale je to férové, aby to zaznělo. Nicméně tím pádem ty otázky padly dvakrát, pan guvernér dvakrát neodpověděl. Mohu číst v tom jeho vyjádření, když vlastně říká, že jsme na tom jako v tom Irsku, že žádný problém není, že to je odpověď na tu první otázku, jak velký problém je na hypotečním trhu. To takhle můžu z toho jakoby přečíst, nicméně my jsme se oba dva ptali, jak se řídí komerční banky dneska doporučeními České národní banky, a na to jsme odpověď nedostali.

Já jsem rád, že tady je pan guvernér a že máme možnost takhle přímo na sebe reagovat, protože myslím, že to pak je rychlejší debata. Tak já zkusím okomentovat, případně se zeptat na jeho vystoupení.

Myslím si, pane guvernére, že to přirovnání s tou přírodní katastrofou a krizovým řízením prostě nesedí. Myslím si, že fakt nesedí. Pokud tady někdo obhajuje návrh zákona a současně říká "pokud si myslíte, že když ten návrh zákona schválíte, že se něco změní, tak se pletete", no tak pak se musíme ptát, když se nic nezmění, k čemu to vlastně potřebujeme. Možná ty budoucí katastrofy, ale já tomu prostě takhle nevěřím.

Pan guvernér říká, a v tom má pravdu, že z těch tří ukazatelů nemusí použít všechny tři současně. Ale mohou. Kdybych měl věřit vašim slovům, tak bych třeba rozuměl tomu, že tam jsou vyvolané tři ukazatele a že Česká národní banka má právo použít dva. Libovolné dva. Sám jste říkal, a já s tím souhlasím, že v různých okamžicích se mohou jevit jako důležité různé parametry.

My samozřejmě nemáme tolik informací jako pan guvernér osobně a Česká národní banka jako instituce, nicméně by mě zajímalo, v kolika zahraničních zemích se používají všechny tři dohromady. Fakt nevím. Takže to není tak, že bych to měl napsané a teď vás zkoušel, pane guvernére, a chtěl říct, že vy jste řekl dva, a já vím jenom o jednom, nebo naopak. Takže v tom je také velký problém, pokud by se použily všechny tři najednou, a tam by i podle našeho názoru došlo k omezení přístupu na hypoteční trh, ale možná jsou zahraniční případy, kde všechny tři platí současně, a pak se můžeme podívat, co to udělalo s tím hypotečním trhem v té konkrétní zemi v nějaké časové řadě.

Takže ještě pan guvernér řekl, že ty pravomoci vlastně nechce. To je mi sympatické. Tak proč projednáváme ten návrh zákona, kde ta nová kompetence přichází? Bezesporu nová regulace je pro regulátora novou kompetencí. To si myslím, že to takhle jednoduché je, když si vysvětlím slovo, co je to regulace a zda to je pravomoc, kompetence, nebo ne. Tak to pak úplně nesedí.

Problém, na který pan guvernér poukázal velmi správně, jsou pobočky těch bank. To si myslím, že je věc, kterou bychom měli zvažovat, a to řešení úplně jednoduché není. To já připouštím. Ale máme věřit tomu, že tenhle návrh zákona problém, potenciální problém, potenciálně je třeba říct, problém s pobočkami vyřeší? Mně se to prostě nezdá. Možná to tak je, ale to zatím nevidím. Ale ten problém reálně existuje, protože - v tom má pan guvernér pravdu - národní regulátor má v tomhle omezené nebo skoro žádné pravomoci.

Já nevím, možná pan guvernér reagoval na některého z mých kolegů, a neslyšel jsem úplně všechna vystoupení, ale takové ty, řekl bych, spiklenecké teorie, já myslím, že to není předmětem té vážné debaty. Teď nemyslím z vaší strany, myslím, že jste na to reagoval, že někdo má úplně spiklenecké teorie, co by ta Česká národní banka mohla dělat, komu by mohla pomoct, zombie firmy a podobně, to by nemělo být předmětem naší debaty, protože to tu debatu odvádí někam jinam a pak se nekoncentrujeme na to hlavní.

Takže já jsem pochopil - a možná mě pan guvernér opraví - z jeho vystoupení, že nemáme problém na hypotečním trhu. Nemáme problém v České republice na hypotečním trhu. Pravděpodobně, když o tom nemluvil, možná na to zapomněl. Tomu rozumím, že těch dotazů padlo hodně, tak pravděpodobně se komerční banky drží doporučení regulátora.

Pak je samozřejmě otázka, když si představíme, že bohužel tady tu většinu vidím, což mě mrzí, třeba vás argumentačně přesvědčíme do třetího čtení, že ta novela není dobrý nápad, tak si představme, že ta pravomoc bude a Česká národní banka usoudí, že nastal čas, aby jeden, dva nebo tři ty ukazatele nějakým způsobem nastavila nebo - mně se to hrozně líbilo, to sloveso, já vám ho seberu, pane guvernére - kalibrovala. Opravdu, opravdu si myslím, že to je příhodné sloveso.

Bude se to kalibrování, nastavování týkat pouze nových hypotečních úvěrů? Pokud ano, tak si pak řekněme, statisticky, z celkového objemu hypotečních úvěrů kolik jich vzniká za jeden rok k tomu, co běží. Já z hlavy nevím a možná bych vás poprosil o tu informaci, jaká je průměrná doba hypotéky, to skutečně nevím. A když přihlédneme k průměrné době hypotéky a možná k průměrné výši hypotéky, tak můžeme pak kvantifikovat, pokud bychom přistoupili, respektive regulátor, k tomu, jaké procento na celkovém hypotečním trhu by bylo regulováno použitím těch ukazatelů, ať už by byl jeden, dva, nebo tři, protože i to je důležité v této rozpravě - protože jaký může vzniknout problém? To, že budou poskytovány nové, špatné úvěry, to bezesporu ano, ale stejně tak může vzniknout problém z různých důvodů, že mnozí z těch, kteří ty hypotéky už mají, přestanou být schopni ty hypotéky splácet. A to se, myslím, stalo i v těch zemích, o kterých jsme mluvili a o kterých jsme naštěstí pouze četli, o těch problémech (nesroz.) v České republice bylo. Ale ty... (Odmlka pro neklid v sále.)

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Ano, rozumím. Poprosím poslance na pravé straně u vládního stolu, jestli by se mohli ztišit, a všechny ostatní, kteří projednávají v jednacím sále jakékoli záležitosti, tak prosím v předsálí. Děkuji.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Děkuji, pane místopředsedo. Takže myslím si, že je správné o tom debatovat. Pokud by už ty nástroje byly a byly by použity, a teď nechci spekulovat, jestli jeden, dva, nebo tři a v jaké výši, na jaké procento hypotečního trhu by to vlastně dopadlo a zda by to mělo vůbec nějaký reálný význam. A ten dotaz je, jestli regulátor, který to navrhuje, se spíše obává budoucnosti. Protože dneska to problém není, nových hypotečních úvěrů nebo toho, že lidé ztratí schopnost splácet stávající hypoteční úvěry, protože pak si myslím, že ty nástroje musí být v každém případě jiné, ať už v tom prvním, nebo v tom druhém, případně jak byste to kvantifikoval procentuálně, vím, že to je nahrubo, jak velký by mohl být ten problém u nových úvěrů nebo u těch stávajících.

Nicméně vracím se k tomu, co tady řekli i mnozí kolegové. Pokud se zhorší ekonomická situace například z vnějších příčin, tak přece zcela logicky na to zareagují naše komerční banky. Ony mají obchodní rizika. Ony je nesou. Takže předpokládat, že při změně ekonomických podmínek komerční banky na to nijak nezareagují, si myslím, že není logické a není správné. První, kdo by měl zareagovat, by měly být komerční banky, protože ony ponesou riziko. A pokud současně tvrdíme, že fungují dobře a fungují správně, tak jim nechme tu důvěru a věřme tomu, že ony jako první zareagují na takovou situaci, protože je to v jejich bytostném zájmu. To si řekněme. To není žádná charita. To není od nich žádný dobrý skutek. To je v jejich bytostném obchodním a podnikatelském zájmu, aby zareagovaly, případně snižovaly výši úvěru k hodnotě té nemovitosti, případně zpřísnily na uchazeče požadavky na jejich měsíční příjmy, celkovou zadluženost, devět ročních příjmů a všechno, co nás napadne. A pak si myslím, že by to bylo správné.

Ta debata bude bezesporu pokračovat. Zatím nás pan guvernér nepřesvědčil svými argumenty o tom, že Česká republika potřebuje, nebo že to bankovní sektor potřebuje. Ale my se na další debatu těšíme a určitě v ní budeme pokračovat zejména na rozpočtovém výboru.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. S faktickou poznámkou pan poslanec Patrik Nacher. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Patrik Nacher: Pěkný podvečer. Já tu otázku zopakuji ještě jednou a vysvětlím ten důvod a odkážu se na to, o čem mluvil pan guvernér. Ten dotaz zněl, jestli dnes se tedy banky řídí tím pouhým, v uvozovkách, doporučením. A ten dotaz směřuje k tomu, že v momentě, kdy právě tady ta situace dneska je taková, jakou jsem popsal, nebudu to opakovat, to znamená míra defaultu je nejnižší, zisky bank jsou nejvyšší, půjčují konzervativně, vlastně se daří, všechny ekonomické ukazatele jsou v plusu, jsou pozitivní, a i přesto se řídí tím doporučením. Takže je nějaký předpoklad, že kdyby byla krize, že by se dvojnásob v té logice řídily doporučením, když se jím řídí i v momentě, kdy by vlastně ekonomika říkala: není se potřeba řídit úplně vším, protože máme velký polštář. Proto směřoval k tomu ten dotaz, jestli se dneska ty banky tím řídí.

A druhý důvod jsem naznačil předtím. Ten je hrozně důležitý, protože si musíme uvědomit, co se děje za těmito zdmi. My tady něco budeme probírat. Je nějaká realita. Ale potom je otázka, jak se to jeví navenek. Rozumím tomu, o čem mluvil pan guvernér. Už dneska to banky nějakým způsobem limitují. Na mě se čas od času obrátí nějaký klient, kterému nebyla schválena hypotéka, protože na to nedosáhl. Ale teď je otázka, jak to bude navenek. A tam já říkám, že může teoreticky hrozit, že to bude popisováno jako zpřísnění, takže ti lidé, kteří by teď o tu hypotéku nepožádali, tak o ni požádají teď, aby byli ještě v tom pro ně jemnějším režimu i přesto, že vy to nezpřísníte, jestli si rozumíme. Protože něco jiného je pro lidi zvenku doporučení a něco jiného už je nějaká pravomoc daná zákonem. Pro ty klienty zvenku to znamená: pojďme o tu hypotéku zažádat teď. (Upozornění na čas.) A v té chvíli nastane ten okamžik, kdy tam půjdou i lidé, kteří by na tu hypotéku neměli dosáhnout za normálních okolností.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. Nikdo není přihlášen. Pan guvernér požádal o slovo. Já mu ho udělím. Poprosím klid v jednacím sále. Máme pět minut do konce. Prosím, máte slovo.

 

Guvernér ČNB Jiří Rusnok Děkuji. Omlouvám se. Jenom velmi stručně. Pokud jde o ty otázky, kde jsem neodpověděl, ano, pokud jde o plnění doporučení, banky je převážně plní. Ale máme vždycky čas od času nějakou banku, zejména z těch větších hráčů, která je prostě jisté období neplní, máme jisté parametry, které se neplní. Čili není to žádné stoprocentní plnění. Prostě je to víceméně plněno. Ale to je v situaci, kdy my na ně ty páky máme. V situaci, kdy je mít nebudeme, tak samozřejmě jako doporučení budou ještě slabší.

A pokud jde o zpřísnění, není důvod, aby to vyznělo, aby to vypadalo jako zpřísnění, protože jak jsem řekl, z hlediska věcného se pro tuto chvíli nic nezmění, ať už to dopadne s tím zákonem jakkoli, ba dokonce když bude ten zákon schválen, tak je zřejmé, že bude platit ta výjimka pro mladší žadatele, kdežto dneska ta výjimka vlastně v těch doporučeních není. Takže není důvod se domnívat, že by to lidé měli brát jako nějaké zpřísnění oproti současnému stavu.

Já myslím, že to asi v tuto chvíli stačí. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. S faktickými poznámkami jsou přihlášeni dva poslanci - pan poslanec Kalousek a pan poslanec Munzar. Než dám slovo panu poslanci, přečtu jednu omluvu. Paní poslankyně Lenka Dražilová se omlouvá z dnešního jednání od 18.20 hodin do konce jednacího dne. Poprosím o klid v jednacím sále! Pokud nebude klid, nebudeme pokračovat. Já vím, že udržet pozornost kolem 19. hodiny je vždycky velice složité, ale přece jenom vydržme to ještě ty čtyři minuty. Prosím.

Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo, pane předsedající. Dámy a pánové, prosím o pochopení. Strach má někdy velké oči. Propadli jsme panice, že někdo z vládních poslanců by mohl navrhnout jednání a hlasování po 19. hodině. Abychom se z té paniky vzpamatovali, prosím o přestávku na jednání klubu v délce pěti minut.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. Přerušuji tento bod a končím dnešní jednací den. Pokračovat budeme zítra odpověďmi na písemné interpelace. Přeji vám pěkný večer.

 

(Jednání skončilo v 18.57 hodin.)

 

Následující část projednávání bodu pořadu schůze

Aktualizováno 1. 9. 2020 v 16:48.