(11.40 hodin)
(pokračuje Mihola)
Nelíbí se mi také různá tvrzení, že matematiku žáci neovládají, bojí se jí apod. Je tady 30 let nějaká zkušenost, vedou se nějaké diskuse a je tady i nějaká zodpovědnost, tedy myslím si v tomto především ze strany Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. Nemyslím si, že můžeme pracovat s takovými argumenty, jako že maturita z matematiky je strašákem. Někdo se bojí češtiny, diktátu nebo někdo neumí psát slohovky. Takže budeme za chvíli řešit, že zrušíme češtinu? Asi ne, nebo doufám že ne. Takže tyhle argumenty opravdu nepovažuji za šťastné.
Tristně mi zní také argument: v rámci systému nejsme schopni poskytnout všem studentům na tuto zkoušku dostatečnou přípravu. To bych snad ani nevypouštěl do éteru. A potom mnozí a z různých stran, teď to není jenom věc samozřejmě ministerstva, se zaklínají tím, že je třeba zvýšit kvalitu. Prosím vás, to si dobře uvědomme, dneska ne, ale asi zanedlouho budeme projednávat zákon o pedagogických pracovnících. Tak až bude někdo tak liberální, že bude zas říkat, vlastně je jedno, jestli je kvalifikovaný, nebo nekvalifikovaný učitel, tak vzpomeňme právě na tu matematiku. Víte, já věřím, že sám o sobě ten učitel téměř každý ovládá matematiku jako vědu, když to vystudoval. Ale možná to nejsložitější je mít to know-how, jak tu matematiku předat tak, aby z toho ten strašák nebyl, nebo abychom se nebáli, jakým by byla propadákem maturita z matematiky.
Já bych chtěl, aby matematika byla užitečným předmětem a aby byla co nejbližší praxi. Víte, jako člověk, který měl šest hodin matematiky týdne, spočítal všechny ty Bělouny, pamatujete, ty bílé učebnice, kde byly jenom samé příklady, úkoly, tak mám pocit, že jsem opravdu jen velmi málo procent v té praxi využil. Což mě mrzí, protože bych byl rád, kdyby toho bylo víc. A odvolávat se na to, že to rozvíjí logiku - tak logiku rozvíjí kdeco, nejenom matematika. A jak je to měřitelné? Já nevím, snad se to nějak podepsalo, ale je to dost obtížně měřitelné. Spíš se to tak říká. Myslím si, že to rozvíjejí i další předměty.
Přiznejme si, že na proměny obsahu předmětu, na což se často poukazuje, bylo také dost času. Místo toho ale já jsem se zúčastnil několika seminářů, taky za mnou chodí představitelé různých asociací a skupin, kteří naopak plédují za to, aby matematika byla povinná. Já se jim snažím naslouchat, ale co jsem hlavně vnímal, že se střetávali zastánci klasické výuky matematiky, prostě tak, jak to je, s těmi alternativními metodami. To jsem postřehl hlavně. Takže jedni štěkali, že Hejného metoda, že ne, jiní zase zastávali, že bychom ty alternativy měli vpustit, když se ukazuje 30 let, že ta matematika, místo aby to s ní bylo lepší, tak je to horší a stává se tím strašákem.
Takže na závěr bych chtěl říct, že tento příklad návrhu zákona je krásným dokladem toho, jak je potřeba věci promýšlet zejména v oblasti školství a jak bychom měli i do budoucna, vážené kolegyně, vážení kolegové, hledat shodu a podporu širší, než je koaliční. Koalice se mění a víme, že setrvačnost ve školství je dlouhá. A pak je úplně jedno, kdo bude tahat ty horké kaštany anebo řešit prostě zavedené nesmysly. Vždyť v tom snad máme všichni nějaké své děti nebo vnuky, tak nám to už proto nemůže být jedno a měli bychom opravdu před těmi rozhodujícími kroky vést diskusi, a ne něco narychlo tlačit silou pouze třeba koaliční. Opravdu se nám to mstí a vrací stále zpátky.
Považuji prostě za chybu to, když před pár lety se něco zavede, a teď saháme přesně k opačnému kroku. To je jak ve stylu francouzské komedie Jeden hot a druhý čehý. A myslím si, že je dobré zdůraznit, že když tedy tak spěcháme teď, jako že to bylo v devadesátce, zase nechápu, proč ten návrh nepřišel dříve a nedostal přednost před jinými návrhy, které by rozhodně mohly počkat. Já mám pocit, že právě s kolegou Bartoněm a dalšími piráty, já jsem s nimi podepisoval ten návrh, tak se mohu k tomu takto hlásit, že jsme naopak povzbudili, aby ten vládní tady už byl. Já uznávám, že vládní má své výhody a má jistou garanci toho, že by snad měl projít, takže já ho podpořím, ale je třeba zdůraznit tady i to, že se v podstatě o to bral hodně někdo jiný, nebo že to vzniklo také jako poslanecká iniciativa. Poučme se z toho prosím a nedělejme ty chyby do budoucna. Jde opravdu o ty studenty, aby tady neustále neměli otazník, jak to vlastně bude. Není to fér a není to potom dobře pro školství jako celek.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Mezitím přišlo několik omluv, se kterými vás nyní seznámím. Pan poslanec Jan Volný se omlouvá ve dnech 5. a 6. 12. z důvodu nemoci. Paní poslankyně Karla Maříková se omlouvá dnes od 13 hodin do konce jednacího dne z pracovních důvodů. Pan poslanec Venhoda se omlouvá z dnešního jednání od 11.45 do konce jednacího dne z pracovních důvodů. Paní poslankyně Jana Pastuchová v době od 13 do 14 hodin z rodinných důvodů. A pan poslanec Patrik Nacher z dnešního jednání od 11 do 14. hodin z pracovních důvodů.
S faktickou poznámkou je přihlášena paní poslankyně Valachová, poté pan ministr Plaga. Prosím, máte slovo.
Poslankyně Kateřina Valachová: Já jenom samozřejmě k mému milému kolegovi Jiřímu Miholovi. Musím se ohradit proti nějakému ping-pongu. Nešlo o ping-pong, spíš šlo o fakta, protože si myslím, že obě politické strany jsou v politickém vedení resortu dlouhodobě. Dokonce už od roku 2013. A samozřejmě tomu by měla odpovídat rozprava. A také jsem se zastala kolegyně Zuzany Majerčíkové, protože opravdu to není o Poslanecké sněmovně, to je o tom, co máme v tuto chvíli hotovo a jak půjdeme dál, a je to společná práce. No a jinak, i když Jiří Mihola zmizel, tak rozhodně zdravím - ano, ne vidím ho - zdravím rozhodně jedovnickou průmyslu. Jedovnické průmyslovce zdar!
Místopředseda PSP Petr Fiala: Pan ministr zrušil svou faktickou poznámku. Na řadě je nyní v rozpravě pan poslanec Vondrák, připraví se pan poslanec Baxa. ***