Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2017 – 2021

 

Předcházející část projednávání bodu pořadu schůze

 

(pokračuje Tomáš Hanzel)

291.
Odpovědi členů vlády na písemné interpelace

Upozorňuji, že nejpozději do 11 hodin je možno podat přihlášky k ústním interpelacím a poté proběhne jejich losování.

Na pořad jednání 39. schůze Poslanecké sněmovny bylo předloženo celkem osm odpovědí na vznesené interpelace, s nimiž poslanci nebyli spokojeni, a z tohoto důvodu požádali o zařazení na pořad schůze Poslanecké sněmovny. Pro dnešek nám zbývá projednat ještě čtyři odpovědi na písemné interpelace. Upozorňuji všechny poslance na ustanovení § 112 odst. 6 jednacího řádu Poslanecké sněmovny, které zní: "Není-li interpelující poslanec na schůzi Sněmovny přítomen, nekoná se o odpovědi na jeho interpelaci rozprava a Sněmovna k ní nezaujme stanovisko ani o ni dále nejedná."

A nyní přistoupíme k projednávání odpovědi na písemné interpelace. První písemná interpelace je na prvního místopředsedu vlády. První místopředseda vlády a ministr vnitra Jan Hamáček odpověděl na interpelaci poslance Zdeňka Ondráčka ve věci údajného prodeje lázeňského domu Mercur u Mariánských Lázní. Interpelace se spolu s odpovědí předkládá jako sněmovní tisk 611. Projednávání této odpovědi bylo přerušeno do přítomnosti prvního místopředsedy vlády a ministra vnitra Jana Hamáčka. Jelikož pan ministr vnitra Jan Hamáček je řádně omluven, nelze tuto interpelaci projednat a bude nadále přerušena.

Další písemná interpelace. Ministryně pro místní rozvoj Klára Dostálová odpověděla na interpelaci poslance Vojtěcha Munzara ve věci aktuálního čerpání evropských fondů v České republice v období let 2014 až 2020. Interpelace se spolu s odpovědí předkládá jako sněmovní tisk 628. Projednávání této odpovědi bylo přerušeno do přítomnosti ministryně pro místní rozvoj Kláry Dostálové. Zahajuji rozpravu k této písemné interpelaci. Prosím pana poslance Munzara, aby se ujal slova. Prosím.

 

Poslanec Vojtěch Munzar: Děkuji za slovo, pane předsedající, děkuji, paní ministryně, za vaši přítomnost. Dobrý den, kolegyně a kolegové, po té krátké noci, děkuji také, že jste přítomni.

Já jsem se ptal paní ministryně, stejně jako před rokem a půl, na aktuální čerpání a stav evropských fondů. Já bych chtěl v prvé řadě poděkovat paní ministryni za detailní odpověď, opravdu i za tu velice dobře zpracovanou tabulku. A díky tomu, že jsem interpeloval i před rokem a půl, tak mám příležitost si srovnat, jaké jsou trendy. Takže děkuji za dobře zpracovanou odpověď po formální stránce. Přesto jsem nechal zařadit tuto interpelaci na jednání Poslanecké sněmovny, tak abychom se pobavili, jaké jsou vlastně hrozby, co se týká evropských fondů, co se týká nedočerpání evropských fondů a případných korekcí.

Podle té odpovědi, kterou jsem obdržel, tak zřejmě podle těch čísel to vypadá, že nejhorší je operační program Podnikání a inovace pro konkurenceschopnost, kde pro vaši představu, kolegyně a kolegové, údaje, které jsou tedy k březnu tohoto roku - a paní ministryně mi určitě odpoví, zda se nějak situace posunula - bylo o něco více než polovina prostředků v závazcích, to znamená v aktech, které doprovázejí poskytování dotací, ale pouze necelých 18 % finančních prostředků bylo teprve vyúčtováno v žádostech o platbu. Což vzhledem k tomu času, vzhledem k tomu, v jakém období se nacházíme, tím, že máme sice pravidlo N+3 a evropské fondy se musí dočerpat do roku 2023, tak přece jenom jedna pětina, necelá jedna pětina proplacených prostředků vyúčtovaných právě v tomto operačním programu, tak to není moc dobrá zpráva.

Všichni víme, že před rokem jsme tady řešili problém certifikace a na ministerstvu řešili problém certifikace operačního programu Podnikání a inovace pro konkurenceschopnost. Tak se chci zeptat, jak to bylo vyřešeno. A vlastně jsem se chtěl doptat obecně, zda nehrozí korekce v České republice z chybných postupů. Vzhledem k událostem posledních dnů samozřejmě částečně odpověď na tu otázku máme, že zřejmě hrozí, řekl bych, že to hraničí se 100% jistotou, že hrozí korekce evropských fondů.

Takže se chci zeptat na několik doplňujících otázek, které se váží obecně k evropským fondům. První, jestli hrozí ještě nějaké další korekce kromě těch korekcí kvůli auditu a kvůli střetu zájmů premiéra, a skutečně to myslím i na jiné typy případů a z jiných důvodů, a případně v jaké výši. Jaké předpokládáte tedy krácení celkové alokace v jednotlivých operačních programech, a to jak díky korekci z toho auditu, tak díky případným dalším korekcím. Jestli jsou s korekcemi spojeny ještě nějaké další sankce pro Českou republiku, jestli je tam nějaká hrozba dalších sankcí typu pokut, přímých sankcí nebo i nepřímých sankcí. Třeba že nám budou kráceny finanční prostředky na další programovací období. A poslední otázka zatím. Jak se standardně postupuje vůči příjemcům dotací a projektům, které jsou příčinou té korekce? A znovu, myslím to na obecné případy, nemyslím jenom konkrétně teď na ten audit. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Tak děkuji panu poslanci a poprosím paní ministryni o odpověď. Já přečtu omluvy. Pan poslanec Pavel Žáček se omlouvá dnes 5. prosince a zítra 6. prosince po celý jednací den, a to z důvodu zahraniční cesty, a pan poslanec František Kopřiva od 9 do 11 hodin ze zdravotních důvodů.

Prosím, paní ministryně, máte slovo.

 

Ministryně pro místní rozvoj ČR Klára Dostálová Děkuji za slovo a děkuji i za tu pochvalu a poděkování od pana poslance, protože mně ta odpověď také přišla velmi vyčerpávající, tak jsem trošku byla jako vyděšená, v uvozovkách, co samozřejmě se vám na té odpovědi nezdálo. Pokud jsou to samozřejmě doplňující informace, tak velmi ráda odpovídám na všechno, na co se mě pan poslanec ptal.

Vy jste se mě ptal, jaká jsou aktuální čísla. Tak samozřejmě pokud se tedy budeme bavit o období 2014 až 2020, tak bylo vlastně vyhlášeno 992 výzev a s alokací 763,2 mld. korun. Jsou to data k 31. říjnu 2019, protože pokud si to pan poslanec takto srovnává časově, tak aby si mohl i ten pokrok, protože to je řádově několik desítek miliard pokrok od toho března, kdy jsme vám dávali tu poslední tabulku, což představuje vlastně 131,4 % hlavní alokace programu. My máme samozřejmě ty tabulky, sledujeme, a já myslím, že asi nebudu tady předčítat ty jednotlivé údaje. Já vám moc ráda pošlu aktuální tabulku k 31. říjnu, abyste si ty věci mohl samozřejmě takto rovnat. Jinak všechny ty tabulky pro všechny ostatní jsou samozřejmě na našich webech dotace.eu, kde dáváme samozřejmě pravidelně informace o stavu čerpání.

Tak a dostanu se k těm konkrétním otázkám. Jaké nás čekají vlastně, jestli jsou nějaké hroby nedočerpání atd. On pan poslanec moc dobře říkal, že na tom jaře, to znamená v březnu, jsme měli problém o operačním program Podnikání a inovace pro konkurenceschopnost. Evropská komise vlastně pozastavila certifikace k tomuto programu, protože tam byly samozřejmě nějaké věci, které bylo potřeba dojasnit. Na operační program OP PIK byl samostatný audit a ten audit vlastně již na jaře roku 2017 právě pozastavil některé proplácení. To se podařilo s Evropskou komisí všechno projednat. OP PIK má tzv. akční plán a Komise z těch 17 mld. již uvolnila 12 mld. a další 3 mld. už jsou v dalších žádostech o platbu. A samozřejmě ty 3 mld. už jsou nyní v certifikaci.

Takže s pravidlem N+3 nebude mít problém žádný z operačních programů, protože my ty limity máme nastaveny, že musejí mít v žádostech o platbu 30 % alokace, a Česká republika je na 35,4. To znamená, my samozřejmě nemáme problém s N+3. To znamená, určitě nebudeme na konci roku 2019 vracet z důvodu nenaplnění pravidla N+3 žádné peníze. Jenom pro srovnání, protože samozřejmě to je velmi složitá problematika, třeba Slovensku se to nepovedlo a skutečně vraceli Evropské komisi právě ty nedočerpané prostředky.

Další debata byla na korekce ohledně auditu. Tak co se týká toho samotného auditu, který proběhl na OP PIK, tak tady už jsem vám odpověděla, že nám to už vlastně spustili to financování a těch 12 mld. už má Česká republika na účtě a další miliardy jsou nyní v procesu.

Co se týká aktuálně probíhajícího auditu - tam se omlouvám, ale z toho auditu já nemohu sdělovat žádné bližší informace.

Pak jste se mě ptal, jaký je vlastně rozdíl v oblasti korekcí, pokud jde o individuální korekci nebo systémovou korekci. Tam je potřeba si říct, že individuální korekce jde vždy za konkrétním příjemcem a konkrétním projektem. Systémová korekce se stanovuje na program; pokud ve výroční zprávě má chybovost větší než 2 %, tak pak se samozřejmě stanovuje tzv. plošná korekce na celý ten program. Nicméně ta plošná korekce, když je to v průběhu období, tak samozřejmě vždycky je potřeba, aby ten program měl dostatečný zásobník projektů, protože ta korekce jde vlastně zpátky, jsou to peníze národních zdrojů, které jdou zpátky do toho programu, a uplatňují se za to další projekty.

Bohužel třeba za to období 2007 až 2013 jsme neměli dostatečné zásobníky projektů, nebylo kam ty peníze dát, a proto Česká republika fakt s definitivní platností přišla o skoro 30 mld. korun. Prostě za to žádné projekty nejsou, neměli jsme vlastně ty peníze na co dát. Na to si dáváme velký pozor v tomto období. To znamená, to je to, co jsem vám říkala na začátku, to číslo, že přealokováváme tu částku, kterou nám Komise dává, přesně z těchto důvodů. Aby když dojde k nějaké korekci, ty peníze i ten individuální příjemce když dostane korekci, tak to zaplatí zpátky a jde to tomu programu a ten program to může využít na další projekty, ale musí je mít. To je to zásadní. Musí ty projekty mít, aby to měl z čeho zaplatit. Nyní samozřejmě se hodně přealokovává program IROP, to znamená Integrovaný regionální operační program, protože tam jsou projekty měst, krajů a obcí, co je vlastně v celospolečenském zájmu, aby tyto projekty byly realizovány, proto IROP vlastně je hodně přealokován a bude vlastně tím programem, že pokud by byly jakékoliv korekce, tak to samozřejmě pojme projekty Integrovaný regionální operační program.

Tak tolik asi, jestli tedy jsem odpověděla na vše, na co jste se ptal.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Tak děkuji. Pan poslanec Munzar.

 

Poslanec Vojtěch Munzar: Děkuji, paní ministryně. Přesto se vás ještě doptám - děkuji za tu odpověď - za prvé konkrétně na ten operační program Podnikání a inovace pro konkurenceschopnost, protože když vidíme srovnání... A já dostanu od vás tedy nová čísla k říjnu, ale když vycházím z té odpovědi na svoji interpelaci, tak většina operačních programů měla průměrně kolem čtvrtiny, resp. některé i přes čtvrtinu již vyúčtovaných prostředků, žádostí o platbu, a právě tento operační program měl daleko méně, to znamená jednu pětinu. To znamená, sice jedna věc je, co jste říkala, přealokace, ale druhá věc je, že jestli se to vůbec stihne naplnit, jestli ty projekty se dokážou zrealizovat a dokážeme se dostat do bodu, že bude včas požádáno o vyúčtování v žádostech o platbu. A zrovna tady mám obavu, jestli nehrozí nějaký problém právě kvůli těm problémům s certifikací na začátku. To je první věc.

Co se týká těch korekcí. Já myslím, tomu se bude věnovat tady zvláštní bod, tomu auditu. Proto já po vás dneska nechci v této odpovědi podrobnosti. Ale já jsem se ptal, jestli jsou s těmi korekcemi, je hrozba nějakých dalších sankcí typu "pokud", to znamená přímých, anebo i nepřímých, typu hrozby krácení finančních prostředků do budoucna v dalším programovacím období. A jak pak se postupuje standardně - to jsem tady také položil otázku, ještě jsem nedostal odpověď - vůči těm příjemcům dotací a těm projektům, které jsou příčinou korekce, resp. to jsou ty individuální korekce. A pak jak se postupuje v případě těch systémových korekcí.

Proto já nechci teď znát podrobnosti z toho auditu, myslím, že tím se budeme zabývat na tom zvláštním bodu, ale chci opravdu, jaký je ten standardní postup. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Tak děkuji. Prosím paní ministryni.

 

Ministryně pro místní rozvoj ČR Klára Dostálová Tak já to doplním. Jinak na tu druhou otázku jsem odpověděla, to je ten postup u těch korekcí, když jsou nad 2 % atd., jak to jde do toho programu. Ale já to klidně zrekapituluji. Tak co se týká toho operačního programu Podnikání a inovace pro konkurenceschopnost, ano, oni samozřejmě vzhledem k tomu, že měli pozastavenou certifikaci, tak mají problém samozřejmě s těmi vyúčtovanými prostředky. Tam se to hodně objeví vlastně v těch tabulkách za listopad. Takže klidně vám je pak dopošlu, protože teď skutečně to máme za říjen a vlastně v říjnu Komise spustila tu certifikaci, takže tady se to ještě neobjeví. Ale na obranu toho OP PIK musím říci, že oni mají 160,9 % ve vyhlášených výzvách. To znamená 100 % je alokace, oni mají 160 % vyhlášených, aby samozřejmě ta podpora na ten operační program konkrétním příjemcům být mohla.

Je ale velmi dobrá otázka to, co jste se ptal, že samozřejmě si musíme uvědomit, že sice období běží do konce roku 2023, ale Česká republika může o realokace, to znamená, kdyby nějaký program měl problémy, tak abychom o ty peníze nepřišli, protože jsou to peníze České republiky, nikoliv toho konkrétního operačního programu, tak můžeme realokovat pouze do 31. 12. příštího roku. To znamená, že skutečně my budeme mít velmi zesílený systém řízení rizik na jaře, abychom s Komisí mohli projednat realokaci. A právě ta realokace, pokud by byla, tak by byla ve prospěch zejména IROPu, který jsme právě přezávazkovali, protože jsou tam projekty krajů, měst a obcí. Jsou to projekty pod stavebním povolením nachystané a samozřejmě ty projekty, pak tříletá doba realizace by jim stačila. Takže to ano, to skutečně takto bude muset být.

Co se týká těch hrozeb. My teď neevidujeme žádnou hrozbu, že by nám hrozilo, že by nám někdo krátil nějaké zdroje, protože OP PIK se podařilo vyjednat, spustilo se to. Pokud by samozřejmě nastaly jakékoliv korekce, ať už individuální, nebo právě ty plošné, tak to není o tom, že o ty peníze přijdeme. V té fázi, když ty programy běží a mají dostatečné zásobníky projektů, tak ty korekce neboli pokuty se vrací zpátky do programu a vy je můžete využít na jiné projekty. Problém ovšem je, pokud by to bylo v období, kdy už žádné projekty nemáte. A to jsem vám tady říkala, že to je problém období 2007 až 2013, kdy se ty peníze skutečně vrátily do programu, ale už na ně nebyly žádné projekty, nebylo to na to připraveno, nebyl přealokován ani jeden z programů a bohužel Česká republiky fyzicky opravdu vrátila nebo nedočerpala 30 mld. korun.

Proto se snažíme, proto tam máte v těch tabulkách přezávazkování jednotlivých programů, aby bylo ve výzvách dost, protože jsme připraveni přijmout samozřejmě to, že pokud by se vlastně nikdo nedostal, hypoteticky nikdy nikdo nedostane žádnou pokutu, všechny projekty poběží tak, jak jsou, tak například u těch projektů krajů, měst a obcí by to pak ve finále platil státní rozpočet, ale to jsou samozřejmě velmi dobré, celospolečensky významné projekty, takže to stát takto nevnímá. Naopak se vlastně snaží tímto krokem dočerpat úplně maximum těch evropských zdrojů. A to můžete jedině tímto principem, že vlastně tam budete mít víc projektů, než máte peněz.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. S faktickou poznámkou se hlásí poslanec Petr Bendl. A já přečtu omluvu. Poslanec Mikuláš Ferjenčík se omlouvá dnes od 14 hodin do konce jednacího dne z osobních důvodů, poslanec Marek Výborný od 9 hodin do konce jednacího dne z osobních a pracovních důvodů a poslankyně Tereza Hyťhová dnes po celý jednací den ze zdravotních důvodů. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Petr Bendl: Vážená paní ministryně, pane předsedající, kolegyně, kolegové, mám dotaz. Když vracíme peníze, které jsou alokovány pro Českou republiku, tak to jsou buď finanční prostředky, které nejsme schopni nebo jsme je neuměli vyčerpat, anebo jsou to finanční prostředky, u kterých se u jednotlivých individuálních projektů zjistilo, že nebyly čerpány třeba v souladu s pravidly a podobně. A takovéto prostředky také vracíme buďto podle mě do toho daného období, pokud ještě v něm jsme, to znamená, došlo-li k individuálním chybám v jednotlivých projektech v rámci daného období, ať už to bylo... v tomhle případě je to 2014 až 2020, tak ty finanční prostředky zůstávají České republice a Česká republika je má možnost dočerpat, nebo se vrací zpátky do Evropské unie? To je jeden můj dotaz.

Druhý dotaz je, zdali bychom byli schopni dostat od vás nějaké porovnání, jak to vlastně s námi vypadalo v roce 2017 (2007?) až 2013 a 2014 až 2020 v případě nejenom finančních prostředků, které jsme vraceli, protože jsme nebyli schopni je dočerpat, ale jak to vypadalo i z hlediska toho, kolik finančních prostředků se z těch jednotlivých, individuálně schválených, ale po přehodnocení vrácených finančních peněz, kolik vlastně jsme nevyčerpali touto formou, respektive kolik z už schválených finančních operací jsme vlastně vrátili finančních prostředků k dalšímu čerpání. Zajímalo by mě toto porovnání a zajímalo by mě také, jak si případně stojíme s ostatními zeměmi Evropské unie.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Poprosím paní ministryni.

 

Ministryně pro místní rozvoj ČR Klára Dostálová Je potřeba rozlišovat mezi nezpůsobilým výdajem a korekcí. Nezpůsobilý výdaj je přesně to, co vy jste vlastně říkal jako tu druhou věc, že když se dospěje k tomu, že to není v souladu s tím programem, tak je to nezpůsobilý výdaj. To znamená, řídící orgán to vůbec neproplatí z evropských zdrojů, ale ty peníze nikam nemizí, ty tam pořád zůstávají, jenom ten příjemce dostane vyrozumění, že to je nezpůsobilý výdaj a že si to musí zaplatit sám.

A co se týká těch korekcí, ať už individuálních, nebo plošných, to má charakter určité pokuty. Když je to příjemce, tak on samozřejmě tu korekci zaplatí operačnímu programu a ten to potom dává na další projekty. Problémem je, když se kupí tyto problémy, které jsou, a nejsou za to náhradní projekty. A to je to, co vy jste vlastně zmínil, to období 2007 až 2013. Velmi dobrý materiál na základě výzvy Sněmovny udělalo Ministerstvo financí, kde to rozdělilo na individuální korekce a plošné korekce přesně podle operačních programů, jaké jsou kde chyby a co se stalo. Těch individuálních a plošných bylo dohromady za 35 mld. korun, ale vraceli jsme 30 mld. To znamená, těch 5 mld. jsme uměli nějakým způsobem ještě dát do projektů v České republice. Ale bohužel nebyly ty zásobníky, nebyli jsme nachystaní na ty korekce a těch 30 mld. jsme skutečně nedočerpali. Nejde o to, že je vrátíme fyzicky, že je vezmeme, přeneseme z bodu A do bodu B. Ty peníze ale nejsou dočerpány, to znamená, nevyužili jsme kompletně nabídky, co nám Evropská komise dala.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. Hlásí se někdo další do rozpravy? Poslanec Munzar. Prosím.

 

Poslanec Vojtěch Munzar: Děkuji. Paní ministryně, je samozřejmě dobře, že se jednotlivá ministerstva snaží vyhlašovat výzvy, aby byl co největší potenciál případných projektů, aby se finanční prostředky, které byly k dispozici, vyčerpaly. Otázkou je, a já nevím, jestli to dneska víte, nebo nevíte, jestli mi můžete odpovědět, nebo nemůžete, zda i přesto, že se vyhlašují výzvy, řeknu, objemově nad rámec vyčleněných prostředků, aby se získaly ty projekty, tak právě v tom operačním projektu Podnikání a inovace pro konkurenceschopnost, zda máte informace, že vlastně ten cíl je naplněn a těch projektů je tam dostatek, protože jedna věc je výzva, druhá věc je, zda budou opravdu ty projekty k dispozici v daném čase a v daném čase realizovatelné. To je první věc.

Druhá věc. Vy jste tady říkala, že peníze z korekcí se vrací to těch programů. Ale předpokládám, že to jsou ty individuální korekce. Nevím, pokud tedy teď Evropská komise říká, že hrozí korekce České republice, znamená to z mého pohledu krácení celkových prostředků pro ty operační programy. Je to tak, nebo to tak není? Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Prosím paní ministryni.

 

Ministryně pro místní rozvoj ČR Klára Dostálová Za prvé bych ráda řekla, že nevím o tom, že by Evropská komise řekla, že hrozí krácení na základě korekcí, protože my žádné korekce nemáme. Nebudeme se, prosím vás, bavit hypoteticky, protože korekce Česká republika nyní žádné stanoveny nemá.

Co se týká operačního programu Podnikání a inovace pro konkurenceschopnost, tak tam ano, to máte pravdu. Sice mají ve výzvách vyhlášeno 160 % celkové alokace, ale finanční prostředky v právních aktech neboli v těch rozhodnutích na konkrétní projekty je 63,2 %. To je právě to, že oni vlastně... Ne všechny projekty, které jsou přihlášené, projdou, protože se tam samozřejmě kontroluje způsobilost, nezpůsobilost a tak dále, a všechna ta kritéria. Takže to je to, co jsem říkala, že na jaře skutečně musíme hlídat, že maximálně do toho následujícího období 2020 až 2023 si musíme být jisti, že operační programy tu alokaci vyčerpají, že na to mají dostatečné zásobníky projektů, které jsou nejlépe v právních aktech, a samozřejmě poběží realizace. Pokud ne, tak zahájíme realokaci. A už jsme učinili kroky, že máme jeden z programů přealokovaný tak, abychom umožnili těm zdrojům nabýt těm konečným příjemcům, jestli si rozumíme. To znamená, aby došli do toho závěru.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. Poslanec Bendl se hlásí do rozpravy, předpokĺádám.

 

Poslanec Petr Bendl: Možná jsem neslyšel explicitně odpověď na svoji otázku, zdali můžu poprosit o ty informace typu, které finanční prostředky jsme v rámci individuálních projektů získali zpátky a jak to vypadalo v tom minulém funkční období a jak to vypadá v letech následujících, to znamená v tom období 2014 až 2020. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Poprosím paní ministryni. (Ministryně Dostálová se domlouvá mimo mikrofon s ministryní Schillerovou.)

 

Ministryně pro místní rozvoj ČR Klára Dostálová Já jsem se tady rychle poradila s paní ministryní, protože ten materiál existuje. A paní ministryně mi říká, že už je dávno ve Sněmovně a byl projednáván ve výborech. Takže... já vím. Takže jestli mohu, skutečně, tak jak jsem to říkala, celkové korekce, ať už individuální, nebo plošné, byly za 35 mld. a Česká republika vrací, nebo nedočerpala, abychom si rozuměli, 30 miliard. To znamená, těch 5 miliard skončilo někde v těch projektech v rámci České republiky. Ten materiál je velmi obsáhlý, pane poslanče, tak by možná bylo asi dobré - nebo my vám ho pošleme, protože samozřejmě byl poskytnut Poslanecké sněmovně.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Pan poslanec Bendl.

 

Poslanec Petr Bendl: Já jsem členem sociálního a zemědělského výboru a jsem poslancem od července letošního roku, takže jsem ten materiál asi nějak minul, tak pokud bych o něj mohl poprosit - mailem mi to samozřejmě stačí.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Dále chce v rozpravě vystoupit pan poslanec Munzar.

 

Poslanec Vojtěch Munzar: Děkuji, paní ministryně, za odpověď na otázku operačního programu Podnikání a inovace pro konkurenceschopnost. To mi zatím stačí k tomuto programu.

Byl bych rád, kdybyste mi poslala aktualizovanou tabulku ke konci října, nebo ke konci září, podle toho, jak to máte. (Ministryně mimo mikrofon: Ke konci listopadu.) Tak ke konci listopadu to je úplně ideální. Děkuji vám za to.

Přesto mi dovolte poznámku. Já bych určitě nezavíral oči před tím, že tady nějaká hrozba korekce je. Díky auditu Evropské unie a díky střetu zájmů premiéra si myslím, že by česká vláda i ministerstvo měly být připraveny na případné krácení finančních prostředků. I když si samozřejmě vláda nemůže přát, aby došlo ke krácení, přesto ta hrozba tady existuje. Určitě bych neříkal, že neexistuje. Na to bych jenom upozornil. Takže já se chci opravdu zeptat, co by v takovém případě nastalo. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Prosím, paní ministryně.

 

Ministryně pro místní rozvoj ČR Klára Dostálová Pane poslanče, omlouvám se, ale to je pořád dokola. Já neříkám, že hrozba neexistuje. Já říkám, že není žádná korekce vůči České republice. To jsou opravdu dva různé pojmy, a pak nás novináři honí za slovíčkaření. Pokud by samozřejmě jakékoliv korekce nastaly, ať už individuální, plošné, u kohokoliv za cokoliv, tak jsme na to připraveni, máme na to systémy. To jsou léta vybudované systémy v rámci těch období, kterými jsme prošli. Proto i poučeni vývojem z minulého období máme přezávazkovaný program, kde skutečně ty projekty jsou v realizaci, tak abychom uměli všechny peníze Evropské unie, které jsou nám nabízeny, dobře využít. Takže skutečně obavy z toho, že by Česká republika na něco nebyla připravena, nejsou úplně namístě.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Chce ještě někdo další vystoupit v rozpravě k této projednávané písemné interpelaci? Pokud ne, rozpravu končím a ptám se pana poslance Vojtěcha Munzara, jestli případně navrhuje nějaké usnesení.

 

Poslanec Vojtěch Munzar: Já v tuto chvíli nenavrhnu žádné usnesení, ale možná se k tomu ještě vrátíme, minimálně k té části, co se týká auditu. Myslím, že tomu je věnován program od 11 hodin.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Dobře, děkuji. Tímto končím projednávání této písemné interpelace.

Ministr kultury Lubomír Zaorálek odpověděl na interpelaci poslance Miroslava Grebeníčka ve věci situace v Národní galerii v Praze, příspěvkové organizaci Ministerstva kultury, odpovědnosti bývalého generálního ředitele Jiřího Fajta za závažné nedostatky a postupy poškozující Národní galerii a její zaměstnance a ve věci odpovědnosti, kvality a výsledku kontrolní činnosti a postupu Ministerstva kultury a závěrů a opatření k řešení a překonání závažných problémů Národní galerie v Praze. Interpelace se spolu s odpovědí předkládá jako sněmovní tisk 632. Projednávání této odpovědi bylo přerušeno do přítomnosti ministra kultury Lubomíra Zaorálka.

Zahajuji rozpravu. Pan poslanec Grebeníček se hlásí do rozpravy. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Miroslav Grebeníček: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, na úvod chci koncentrovaně připomenout, co mě k interpelaci ministra kultury ve věci situace v Národní galerii v Praze, odpovědnosti bývalého generálního ředitele Jiřího Fajta za závažné nedostatky a postupy poškozující Národní galerii a její zaměstnance a ve věci odpovědnosti Ministerstva kultury za kontrolu a opatření k řešení a překonávání závažných problémů galerie vedlo.

To, že Národní galerie se po delší dobu stává terčem pozornosti médií v řadě nepříznivých souvislostí, je obecně známo. Do veřejného diskurzu po léta pronikají informace o problémech personálních, ekonomických, etických a dalších. S časem, jak je zřejmé, ty problémy neoslabovaly, ale naopak se množily. Došlo k tomu, že předchůdce současného ministra kultury se rozhodl odvolat generálního ředitele Jiřího Fajta a poslat na něj pro hrubá pochybení dokonce trestní oznámení.

Podle mého přesvědčení je veřejnost oprávněně znepokojena. Často jsem musel kritikům poměrů v Národní galerii dát za pravdu, když poukazovali na odpovědnost Ministerstva kultury jako zřizovatele za to, jak Národní galerie plní své poslání, jak vystupují a jednají její generální ředitelé a co se v galerii děje.

Připomínám, že Národní galerie Praha není ani institucí nezávislou na státním rozpočtu a neměla by být ani lénem a dojnou krávou generálních ředitelů. Jde o příspěvkovou organizaci Ministerstva kultury, která je ze zákona povinna naplňovat roli významné organizace, jejímž hlavním úkolem nebo účelem je provádět základní i aplikovaný výzkum a experimentální vývoj a šířit její výsledky prostřednictvím vědeckých publikací, výstav, výukových programů, metodik.

Když jsem zmínil, že Národní galerii dlouhodobě poškozují problémy a postupy v personální oblasti, pak případem odvolaného generálního ředitele Jiřího Fajta nezačaly, ale jen vyvrcholily. Odpovědnost Ministerstva kultury je zde dlouhodobá. Selhávání ministerstva při výběru ředitelů a zejména následně při kontrole toho, jak ředitelé plní své povinnosti a zda nejednají ve střetu zájmů nebo v rozporu s předpisy a zákony, bylo výrazné už v období, kdy na sklonku devadesátých let ministr kultury Pavel Dostál instaloval až na druhý pokus, podle médií až s pomocí ministerských úředníků, do čela Národní galerie Milana Knížáka. Tento krok tehdy někteří komentátoři přičítali takzvané opoziční smlouvě mezi ČSSD a ODS o rozdělení moci. Už tehdy začaly za pasivního přihlížení ministerstva mediálně vděčné kauzy, problémy v hospodaření, ale také specifické snahy generálního ředitele prosazovat sebe sama a své osobní zájmy.

Když se někdejší ministr kultury Daniel Herman rozhodl v roce 2014, že instaluje do funkce generálního ředitele Jiřího Fajta, prosazovaného původně ministryní Hanákovou, čtyři bývalí ředitelé Národní galerie ministra otevřeným dopisem vyzvali, aby to nedělal a aby vyhlásil řádné výběrové řízení.

Už v roce 2015 pak propukla aféra, kdy prezident republiky odmítl podepsat jmenování ředitele Národní galerie Fajta profesorem. Jako důvod tehdy prezident uvedl informaci, že si Jiří Fajt řekl Komerční bance o sponzorský dar, který by sloužil jako doplatek k jeho běžnému platu. Prezident tehdy uvedl: Pokud ode mě někdo očekává, že jmenuji vysokoškolským profesorem například člověka, který si řekl o milionový úplatek, tak má prostě smůlu. Podle médií to tehdy Jiří Fajt popřel. Jak to bylo, nechci spekulovat. Ovšem aféra, která přispěla k odvolání ředitele Národní galerie ministrem kultury Staňkem a proběhla v médiích, byla mimo jiné o tom, že si měl ředitel Národní galerie, nespokojený se svým platem, nechat schválit svými podřízenými odměny a ujímat se jako ředitel činností, kterými si ve vlastní instituci přivydělávat.

V souvislosti s odvoláním ředitele Národní galerie i Transparency International publikovala stanovisko svého právníka Petra Leyera. Cituji: V kauze Národní galerie Praha jsme upozornili na nesrovnalosti v jejím hospodaření, což je naším posláním. Personální změny nejsou oblasti našeho zájmu a neřešíme je. Jde nám především o funkční Národní galerii jako instituci. Transparency opravdu pracuje metodou padni komu padni, takže se distancujeme od vtahování naší organizace do politického boje a pevně věříme, že nové vedení Ministerstva kultury celou věc kvalitně vyřeší.

Dámy a pánové, co se týče personální situace, o lecčems vypovídá zveřejněná informace odborů, že od roku 2014 do roku 2019 proběhlo pět reorganizací organizační struktury Národní galerie, z nichž některé neodpovídaly platnému statutu Národní galerie. Tyto organizační změny významným způsobem zasáhly do odborné činnosti Národní galerie a omezily její schopnost plnit zákonem dané odborné úkoly. Velké rozpaky vyvolal, mnohé naznačil a řadu otázek nastoluje i krok, kdy Národní galerie za vedení odvolaného ředitele Jiřího Fajta požádala Ministerstvo kultury o mimořádnou dotaci desítek milionů korun.

V květnu letošního roku pak média informovala, opět budu citovat: Národní galerie Praha chce za 65 milionů korun koupit deskový obraz s námětem Zvěstování Panně Marii, který pravděpodobně pochází z dílny Mistra vyšebrodského cyklu. Obraz byl přitom předloni nabízen v dražbě za vyvolávací cenu 2 800 000 korun. Tehdy ho galerie nekoupila.

Vážené dámy a pánové, jak se můžete z tisku 632 přesvědčit, požádal jsem současného ministra kultury o odpověď na otázky k odpovědnosti Ministerstva kultury za kontrolu a k postupům ministerstva v uplynulých pěti letech. Požádal jsem také o informaci, jak Ministerstvo kultury až dosud reagovalo a k jakým závěrům již dospělo v souvislosti s prohlášením zaměstnanců, které vzniklo v době veřejných sporů o odvolání bývalého generálního ředitele a které jménem zaměstnanců, jejich základní odborové organizace, poukazovalo na závažné skutečnosti v personální a platové politice a praxi vyplácení honorářů, tak jak byla prováděna pod vedením odvolaného generálního ředitele Fajta.

Žádal jsem o informace, k jakým zjištěním Ministerstvo kultury dosud dospělo v souvislosti s podezřením na závažná porušování zákonných norem ze strany odvolaného generálního ředitele. Od ministra kultury jsem na své otázky obdržel odpověď, která připouští, že v případě odvolaného generálního ředitele došlo k nepřijatelnému vyplácení odměn a že tuto praxi už nebude ministerstvo tolerovat.

Zaznamenal jsem i sdělení ministra, že činí kroky, aby do budoucna bylo ministerstvo průběžně a detailně informováno o situaci v Národní galerii. K dotazu na kvalitu kontrolní činnosti ministerstva a adekvátnost jeho reakcí na problémy v uplynulých letech se ministr odkázal na to, že je ve funkci jen dva měsíce a že za tuto činnost zodpovídali jeho předchůdci. Ministr však na jedné straně uvádí, že se domnívá, opět budu citovat, že nebyly využity všechny možnosti, které Ministerstvo kultury má při řízení této instituce. Na druhé straně však z toho dojmu odvozuje, že, cituji: nejsem přesvědčen, že indikované nedostatky byly natolik závažné, aby opodstatňovaly podání trestního oznámení. A to je asi ten hlavní kámen úrazu, proč jsem nebyl spokojen s odpovědí.

Dámy a pánové, právě to, že ministr argumentuje v odpovědi na mou interpelaci nikoli fakty a přesnými zjištěními, ale svými domněnkami a že mě namísto jasných hodnocení konkrétních faktů a zjištění sděluje své přesvědčení tam, kde by měl informovat o faktech a zjištěních a konkrétních závěrech, mne vedlo k tomu, že jsem požádal o zařazení odpovědi ministra kultury k projednání. Mám za to, že při tom množství problémů a při jejich rozsahu a závažnosti, jak to zmiňuje na konkrétních faktech i odborová organizace a naznačuje i Transparency International, by měl být ministr konkrétnější a důslednější. Jen tak může přiměřeně čelit výhradám těch, kdo vyjadřují názor, že aféry, vzniklé škody a hrubá porušení předpisů budou opět a zase zameteny pod koberec.

Z mé strany zatím vše.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. A poprosím pana ministra o odpověď. Než dorazí k pultíku, tak přečtu omluvu. Paní ministryně Marie Benešová se omlouvá dne 5. prosince od 9.00 do 14.30 hodin z pracovních důvodů. Prosím, máte slovo.

 

Ministr kultury ČR Lubomír Zaorálek Děkuji. Dobré ráno, dámy a pánové. Já vlastně jsem poměrně vděčen za to, že se tady otevírá otázka české Národní galerie, a děkuji za tu interpelaci na českou Národní galerii, protože si myslím, že to je tak důležitá instituce i z hlediska naší národní identity, že je dobré o ní mluvit a informovat se o tom stavu, který tam je, a eventuálně i říci něco i k těm krokům a událostem, které v poslední době se v ní odehrály. Takže opravdu jsem rád, že se k tomu mohu vyjádřit, a doufám, že v tom mém vystoupení také zazní věci, které budou reagovat a budou odpovědí na to, na co se ptal pan poslanec Grebeníček.

Já vlastně také sdělím pravděpodobně i určitou nespokojenost s tím, jak fungovala Národní galerie v minulých letech. Pochopil jsem z vystoupení pana poslance, že pravděpodobně podobně jako on hodnotím určité etapy vývoje té galerie, například v době, kdy v čele galerie stál, tuším, deset let pan Knížák jako poměrně dost varovný úkaz do budoucna, protože to bylo období prakticky izolace Národní galerie od světového dění a od světových galerií. My jsme vlastně s nimi přestali komunikovat, doslova jsme se od nich odřízli, což nás podle mě poškodilo nesmírně, a je pro mě neuvěřitelné, že ten stav trval celých dlouhých deset let. To znamená, že celých dlouhých deset let byla vlastně takto galerie takového typu a významu v Česku ponechána sama sobě a tomu, aby se vyvíjela tedy do takovéto nepochopitelné izolace a byla vlastně téměř vyřazena ze sítě galerijních institucí v Evropě a ve světě. To je něco, člověk si říká, co by se nemělo už nikdy opakovat, a vlastně i ty kroky, které jsem provedl, míří k tomu, aby se taková situace už nemohla nikdy opakovat. Aby to, co se děje v Národní galerii, nezůstalo tak naprosto bez kontroly, jak se tomu stalo tehdy.

A jenom bych řekl, ještě než se do toho ponořím, aby zase tady nevznikl pocit, že v současné době Národní galerie se hlavně potýká v problémech. Tak já bych chtěl na úvod říci a všechny upozornit, že právě teď jsme v situaci, kdy se můžeme opravdu něčím nesmírně pochlubit. A já to tedy udělám na začátek, abych tím rámoval to vystoupení. Já se domnívám, že výstava Staří mistři, která byla otevřena ve Schwarzenberském paláci, jejímž autorem je Marius Winzerel a architekt Josef Pleskot, je výstava naprosto mimořádná a dovolím si tvrdit, že podobný typ výstavy ještě v této zemi snad opravdu nikde nebyl, ani k vidění nebyl. Takže opakuji, navštívit výstavu Staří mistři ve Schwarzenberském paláci, je naprosto mimořádný zážitek, a myslím si, že i ti, kteří přijedou ze zahraničí a jsou zvyklí na velmi zajímavé instalace, já nevím, v Londýně nebo v New Yorku, tak si myslím, že budou překvapeni tím, co v Praze uvidí. A nemyslím si, že by někdo tak snadno našel něco podobného a podobný typ instalace, tak bych řekl novátorské a tak působivé, jako je ta, kterou máme nyní my jako instalaci Starých mistrů ve Schwarzenberském paláci.

Já se nebudu tady bavit o detailech, lépe tam zajít, jenom jsem na to opravdu pyšný. Až tak, že když jsem byl teď v Paříži, tak jsem panu prezidentovi Lasvignesovi a direktorovi Centre Pompidou sdělil, že jestli pojedou do Prahy, tak jim doporučuju, aby se šli podívat na to, co my dneska v Praze máme, že to nelze minout. Ale nejenom že máme vynikající takovouto expozici teď ve Schwarzenberském paláci těch Starých mistrů, ale zároveň si myslím, že se dá stejně tak doporučit to, co galerie dneska prezentuje v tom českém moderním umění ve Veletržním paláci. To je výstava 1930 až současnost, na které najdete díla Františka Muziky, Josefa Šímy, Štýrského, Toyen, Zdeňka Sklenáře, Kotíka a dalších. A také tato výstava ve Veletržním paláci dnes, si myslím, že je výborná.

Takže já vám to říkám jen jako takové dva příklady z činnosti Národní galerie, na které jsem opravdu docela hrdý, že se v této chvíli prezentují a že ty expozice jsou v této chvíli nabízeny veřejnosti, protože jejich úroveň je opravdu mimořádná. A připadá mi, že když tohle zhlédnete, tak si řeknete, problémy jsou v Národní galerii, ale všechny ty problémy, které byly, nebránily tomu, aby se připravily takovéto dvě přepychové expozice, na kterých jsou podle mě dokonce poprvé obrazy, které jsme do té doby možná ani správně nevnímali v těch dosavadních expozicích. Dostává se jim takového prostoru a takového lesku, že vás zaujmou způsobem, jakým se to v minulosti zdaleka nedařilo. Ta instalace najednou pomáhá tomu, abychom si uvědomili, co vlastně v Národní galerii máme. Podle mě je to veliký zážitek a já jsem strašně rád, protože jsem byl zvyklý něco takového vidět v zahraničí v minulosti, a je pro mě veliká radost, že dnes něco takového vidím i v Praze. Takže tohle vám musím sdělit, že když tady budu mluvit o Národní galerii, tak nemluvím o instituci, která by se pouze potácela, ale která v této chvíli se prezentuje skvělým způsobem, a to dokonce na úrovni, kterou byste v minulosti těžko hledali. A kdo mi nevěří, tak doporučuju, zajděte si třeba do toho Schwarzenberského paláce, a budete moci vidět Růžencovou slavnost a celou řadu dalších obrazů skvěle instalovaných v takovém prostředí a takovým způsobem, že tak ještě nikdy podle mě v této zemi instalovány nebyly. Jsou tam obrazy vynikajících českých mistrů, a to zároveň i se stejně pozoruhodnými zahraničními umělci. Není tam často respektovaná ani časová osa, ani ta národní, je to prostě úplně nový způsob a pojetí toho, jak exponovat výtvarná díla. Ale myslím si, že je to veliký zážitek.

Tak se omlouvám za tenhle úvod, ale je to podle mě docela důležité říci, aby bylo zřejmé, že se bavíme o problémech Národní galerie, ale zároveň v této chvíli to není tak, že by ona nestála za návštěvu, naopak, možná dneska ta návštěva někomu připraví překvapení a zážitek, který ani nečekal - což je pro mě důležité. To znamená, není všechno ztraceno. Věnujme se těm problémům, ale ve skutečnosti v galerii dneska jsou lidé, kteří jsou schopni zacházet s těmi věcmi, které tam jsou, naprosto excelentním způsobem. Takže to je věc, která mi dělá opravdu radost.

Na druhé straně to, co říkal pan poslanec Grebeníček, v tom měl samozřejmě v celé řadě věcí pravdu, protože on poukazuje na události, které tam byly nejenom v tom období, řekněme, pana Knížáka, ale ještě i nedávno. Byla podávána trestní oznámení na minulého ředitele. Já tedy musím tady zdůraznit, že ta trestní oznámení, pokud je mi známo a mám správnou informaci, byla odložena, to znamená, tady se nenaplnilo to, že by to bylo tak vážné, že by byly spáchány nějaké trestné činy, což já jsem si tedy od začátku myslel, tak jak jsem se s tím seznamoval.

A co se týče té situace současné. Víte, že já jsem se odhodlal, ne tak dávno, odvolat toho pana ředitele, který tam byl instalovaný, pana Morávka, z funkce ředitele, protože jsem, upřímně řečeno, s ním nedokázal navázat nějaký kontakt, že bychom si mohli důvěřovat, a rozhodl jsem se do funkce národní ředitelky jmenovat paní Nedoma, Anne-Marie Nedoma, jako takovou prozatímní ředitelku, která by tu galerii zkonsolidovala - technicky, organizačně, personálně - do doby, než rozhodneme o novém řediteli české Národní galerie. A zároveň s tím jsem vytvořil Garanční radu, která má zhruba něco přes deset členů, jejím předsedou je architekt Josef Pleskot, je tam celá řada zajímavých osobností. A ta rada začala poměrně velmi intenzivně pracovat na tom, aby připravila především nový statut Národní galerie a zároveň připravila způsob, jakým se bude rozhodovat a volit nový ředitel, event. stanovila, jak bude složena ta skupina, ta komise, která bude nového ředitele Národní galerie vybírat. Tento úkol, já odhaduji, že je maximálně na půl roku, snažíme se teď tu dobu stlačit. A za tu dobu má galerie odpovědět na otázky, co vlastně chceme od Národní galerie, jak budeme zacházet s těmi prostorami, jakou máme představu my, co budeme chtít po tom řediteli, kterého tam chceme instalovat. A od zodpovězení těchto otázek by se mělo jít k tomu, koho vlastně potřebujeme jako ředitele. Protože ta otázka, kdo má ten ředitel Národní galerie být, není tak úplně jednoduchá. Chápete, jsou země, kde to je spíš kunsthistorik, jinde je to spíš manažer, někde dokonce vytvářejí takové systémy řízení, že to je taková dvojička, která splňuje obě ty věci. Když jsem byl teď v tom Centre Pompidou, tak mě docela inspiroval ten způsob, jak tam spolupracuje prezident s generálním ředitelem té slavné galerie, a připadala mi to docela jako inspirace pro to naše řešení.

Ale to znamená, dneska ta Garanční rada musí rozhodnout, jakým způsobem řídit galerii a jaký úkol dáme tomu řediteli, který tam bude, co bude sledovat, co budou priority a úkoly, které bude mít. Aby se nestalo to, co se stalo před těmi lety, že se tam deset let prostě dělo něco, co bylo úplně mimo kontrolu. A ta Garanční rada po tom, co jmenuje tuto výběrovou komisi, vybere ředitele. A ta Garanční rada neskončí svou práci tím vybráním toho ředitele, protože jejím úkolem bude vytvářet určitý dozor a nějakým způsobem sledovat to, co se dále v té galerii děje a jestli ten ředitel naplňuje to, kvůli čemu byl do té galerie jmenován. Takže to je systém, kde bych byl rád, aby zabránil tomu, aby se opakovalo to, co se v minulosti bohužel stávalo opakovaně, že vlastně ta galerie byla mimo sledování, nějakou odbornou reflexi toho, co se tam děje.

A rovnou vám řeknu, že tento princip, který jsem použil u Národní galerie, stejně tak chci použít, a už tedy rozjíždím, u Národního divadla a u Národní knihovny. Takže tento princip odborných konzultačních těles, kterým říkám garanční rada, vytvářím jako systém určité reflexe, jakési kontroly místa, kde se reflektuje to, co se v té příslušné instituci děje, a soustavně se to sleduje. To by mělo zabránit tomu, aby se Národní galerie octla v takových situacích, jako se ocitala v minulosti.

Já si myslím, že teď vám mohu říci, že Garanční rada Národní galerie pracuje opravdu velice intenzivně, schází se velmi intenzivně, takže je to docela náročná věc pro ty, kteří tam jsou. A já jsem přesvědčen, že ona splní ten úkol a že dodrží ten čas, který jsme si stanovili pro to, aby bylo rozhodnuto o tom, jak chceme volit ředitele Národní galerie, jak bude složena komise, která to má dělat, koho tam chceme a jaký úkol mu dáme, co po něm budeme vlastně chtít. Takže to je ta perspektiva toho dalšího vývoje.

Já vím, že v posledních dnech tady veřejnost trochu zaregistrovala s určitým vzrušením to, že paní současná ředitelka Anne-Marie Nedoma odvolala speciálního kurátora pana Adama Budaka. On byl dříve ve funkci hlavního kurátora, teď v poslední době jenom ve funkci speciálního kurátora a to odvolání vyvolalo určitou pozornost, dostávali jsme určité petice. Takže teď využiji té možnosti a vyjádřím se k tomu.

Podívejte se, já se domnívám, že jakkoliv možná odvolání pana Adama Budaka bylo provedeno takovým způsobem, že to nebylo zcela srozumitelné, což jsem trochu paní ředitelce vytkl, tak nemám pochybnosti o tom, že důvody, které vedly k odvolání pana Budaka, byly naprosto jasné a jednoznačné. Nejenom proto, že pan Budak nepředložil výstavní radě ke schválení žádný vlastní realizovatelný projekt na rok 2020, i když byl vyzván, aby tak učinil, ale především proto, že pan Budak nebyl tak trochu tím, za koho se vydával. Ukázalo se, že v životopise, který uvedl, když nastupoval do Národní galerie ještě za pana ředitele Fajta, uvedl nepravdivé informace. On tam uvedl informace, že pracoval několik let ve washingtonské galerii Smith and Union Institute, výtvarné galerii, a ukázalo se, že tam nepracoval těch několik let, jak uvedl, ale že tam pracoval jenom několik měsíců, a pak byl na den propuštěn pro ztrátu důvěry pro zneužívání finančních prostředků. A dokonce, jak se můžeme dočíst, byl vyveden ochrannou stráží galerie ven, protože odmítal odejít. A ta praxe zneužívání finančních prostředků, za kterou byl vyhozen ze Smith and Union, ta v podstatě podle mě pokračovala i v pražské Národní galerii.

My vlastně máme dnes celou řadu informací o tom, jakým způsobem zacházel s finančními prostředky, jak je zneužíval v případě cest do míst, na které neměl žádnou kompetenci jezdit, protože tam neměl co pro Národní galerii zařizovat, náklady těchto cest a náklady akcí, které pořádal a které by se daly těžko obhájit z hlediska úkolů, které měl. A samozřejmě i celá řada věcí, kterými překračoval etický kodex galerie, nebo vůbec etický kodex galerií tohoto typu v Evropě a ve světě, kdy se vlastně inkasovalo za to, že se v Národní galerii vystavovaly obrazy, tak se za to inkasovaly peníze od těch umělců, což, jak asi víte, je velice nezvyklé, protože když v podobné galerii umělec vystavuje, tak je to pro něho taková věc, která automaticky zvedá ceny jeho obrazů, a nepotřebuje si za to nechat vyplácet peníze. A pak jsou tam další a další věci, některé, přiznám se, se těžko prokazují, ale máme poměrně velké podezření, že k nim docházelo ve vazbě na privátní galerie a spolupráce s nimi, všechno věci zakázané pro kurátora nebo hlavního kurátora takového typu galerie, jako je česká Národní galerie. To znamená, že v takovémto typu galerií, pokud někdo používá tyto byznysové metody a chová se tak jako obchodník s uměním, tak to nemá nic společného s tím, jak má vystupovat někdo, kdo je třeba hlavním kurátorem české Národní galerie, kurátorem takovéto státní instituce, jak je můžete vidět v Londýně, ve Spojených státech, Francii, Německu a pro které platí určitá pravidla, která tady byla jednoznačně velmi razantně porušována.

Takže když jsem se seznámil skoro s celým výčtem toho, čeho se dopouštěl, a řada těch věcí se dá velmi přesně doložit, tak jsem samozřejmě musel souhlasit s tím, že pan Budak nemá co dělat v Národní galerii, a plně jsem se postavil v této věci věcně za to, co paní Nedoma udělala. Bylo to přesně to, co jsem po ní chtěl, když jsem ji jmenoval do funkce ředitelky Národní galerie, tak jsem chtěl, aby zjistila, jak vlastně situace vypadá a aby udělala něco jako technický, organizační a personální audit situace, abychom připravili Národní galerii pro příchod nového ředitele s tím, že bude v konsolidovaném prostředí, ve kterém bude moci plnit to, o co ho budeme žádat. Takže já jsem vlastně víceméně spokojen s těmito kroky, které tady proběhly.

Zvláštní kapitola je to, co zmínil pan poslanec Grebeníček a co se týká koupě obrazů. To je poměrně docela složitá kapitola, i když ne zas tak strašně složitá, a je poměrně poučné to, co se v posledních dnech odehrálo, protože během posledních měsíců se vlastně v historii kolem některých těch obrazů, jako byl obraz Zvěstování nebo Madona v Dijonu, de facto vyjevilo, kde jsou asi skuteční znalci, na které se můžete spolehnout, a kde vám naopak jsou dodávány poměrně nepřesné a zavádějící informace o hodnotách děl, především tedy českých děl, která se objevují na světovém trhu. A ona celá ta historie v podstatě potvrdila, že hodnota těch takzvaných bohemik, těch českých gotických deskových maleb, na světovém trhu je obrovská. Skoro bych řekl závratná. To, že se v Dijonu nyní prodala taková malinká destička české Madony s dítětem, opravdu nevelká, za 158 milionů, to je taková nejlepší informace o tom, jak si dnes stojí české gotické umění na světovém trhu. A vím, že ti, kteří se tím opravdu zabývají a pohybují se na tom trhu dnes a jsou skutečně kompetentní, tak vlastně toto avizovali už dlouho. Cena těchto českých bohemik, zájem o ně je nesmírný a my to teď vidíme v realitě. To, že se nepodařilo v poslední době se dostat k české bohemice, a já se skoro obávám, že ten obraz Zvěstování se nyní po tomto vývoji v Dijonu stává poměrně velmi špatně dostupný pro českou Národní galerii, protože je evidentní, že v aukci ve světě ta cena bude opět značná. Ten obraz Zvěstování je ještě větší než ten obraz Madona s dítětem. Myslím si, že je zřejmé, že my na tom auditním trhu nemáme příliš jako Česká republika šanci. Pokud stojíme proti takovým gigantům, jako je Metropolitní muzeum New York, tak ti jsou schopni na takové aukce přijet s mnohonásobně vyššími prostředky a de facto nás vždycky přeplatit. Takže šance pro naše znalce je, pokud jsme schopni jednat přímo s těmi, u kterých se obrazy objeví, vlastně předejít tomu, aby se dostaly vůbec na aukce, a to je samozřejmě velice těžké a je to něco, co vyžaduje asi zvláštní způsob strategií, abychom měli šanci se k takovýmto obrazům do budoucna dostat.

Pro mě z toho, jak se to celé vyvinulo, prostě plyne, že člověk si dneska už dovede udělat představu, čí znalecké posudky byly naprosto zavádějící a nepřesné a kde můžeme najít ty, kteří tu situaci odhadovali správně. Když to řeknu jednoduše, myslím si, že důvěru, co se týče nakupování těchto děl, by do budoucna měla získat Národní galerie. Abych byl úplně konkrétní, věřím lidem, jako je například Marius Winzeler, ředitel Sbírky starého umění, právě jeden z autorů současné expozice starých mistrů ve Schwarzenberském paláci, o kterém si myslím, že po celou dobu to, co říkal, se ukazuje, že byly soudy správné a přesné. Takže si myslím, že bude třeba do budoucna zjednodušit systém nákupu děl v zahraničí, protože systém, který tady dosud fungoval, že byla jedna komise v Národním divadle a druhá na ministerstvu a sháněly se různé posudky, byl zdlouhavý a neefektivní a vede podle mě víceméně k tomu, že nakonec nám všechno na tom trhu uteče. Jsem přesvědčen, že bude třeba dát důvěru Národní galerii, která bude v takové kondici, že se budeme moci na její práci spolehnout, a je třeba zlikvidovat ten příliš zdlouhavý, jak jsem řekl, neefektivní systém, který tady byl doposud, kde máme spousty znaleckých posudků, které se dramaticky liší a které jsou nám nakonec takto v tom množství k ničemu. Takže jsem přesvědčen, že existuje cesta k nápravě z tohoto stavu, a myslím si, že jednoduchost je v tom, že za nákup bude prostě zodpovědná Národní galerie, která dneska, ukazuje se, že má znalce, kteří tu situaci nejlépe odhadli, a je třeba jim dát důvěru, protože to prokázali ve skutečnosti.

Takže mohu ještě upřesnit, pokud toto není dostatečné, problematiku nákupu obrazů, protože ona je poměrně dost komplikovaná. Já teď říkám spíš závěry, které z toho pro mě plynou, protože mně je také samozřejmě líto, že se nám nepodařilo k těm obrazům dostat, a myslím si, že bylo možné aspoň vyzkoušet jiné strategie, protože jít do otevřené konfrontace a střetu s Metropolitním muzeem v New Yorku na aukci je prostě dopředu prohraná záležitost. To nám ani do budoucna žádnou šanci nedává. Metropolitní muzeum, zdá se, nakupuje bohemika s naprostou jistotou, přehledem a jsou schopni přijet se stovkami milionů dolarů a skoupit všechno, na co narazí. Však si tam zajeďte. Oni dneska takhle shromažďují z Afriky, z Asie, ze všech koutů světa. Je vidět, že mají ohromné prostředky. Však také v minulosti těmito ohromnými prostředky převálcovali i Brooklynské muzeum, které dříve bylo významnější než ten metropolitní New York. Jenomže právě nedávno jsem mluvil s představiteli Brooklynského muzea, tak mi říkali, že proti penězům Metropolitního nebyli schopni čelit. Vlastně to byla otázka času, kdy je dokázali z hlediska významu a síly převálcovat, protože to zaplatili obrovskými penězi.

Metropolitní muzeum je dneska skvělé a ta nádhera je samozřejmě vykoupena především úžasnými finančními zdroji, které má k dispozici. Takže i česká bohemika... Jediné, z čeho se můžeme radovat, že budeme v Metropolitním muzeu vidět česká bohemika vystavená odpovídajícím způsobem pro obrovské množství návštěvníků z celého světa, takže to pro nás bude určitá čest, protože nepochybuju o tom, že se jim dostane v New Yorku odpovídajícího místa a budou tam viděna opravdu. Nicméně asi tušíme, že raději bychom byli, kdybychom je měli doma. Nicméně to se ukázalo být nedosažitelné. Takže tolik k tomu.

Ještě bych si dovolil, snad se na mě nebude pan poslanec Grebeníček zlobit, i když jsem ještě připraven doplnit svou odpověď, nebo se s ním na to i setkat a ty věci si vyjasnit, protože si myslím, že se dají vyložit.

Dovolte mi, abych udělal ještě jednu takovou malou poznámku, kterou snad mi umožníte udělat, protože tady včera v nočních hodinách jsem byl poměrně dost tvrdě napaden panem poslancem Kalouskem, ale ono to bylo pozdě v noci a já jsem byl požádán, abych se do té debaty už nemíchal, protože mi bylo řečeno, že je pozdě a nestihneme projednat všechny části rozpočtu. Tak jsem si tu odpověď nechal s tím, že jsem nechtěl zdržovat.

Ale dnes aspoň v minutě bych rád zareagoval na to, co tady včera zaznělo z úst pana Kalouska, to se týkalo také kultury a finančních prostředků do kultury, kdy on řekl, že je naprosto hanebné, že jsem jako ministr kultury akceptoval střednědobý výhled kapitoly kultury pro rok 2020. Rád bych vám tady řekl, že to, co tady pan Kalousek předvedl, byla poměrně dost velká mystifikace, protože on pracoval s tím, že já jsem jako ministr kultury akceptoval střednědobý výhled rozpočtu, kapitolu kultury, a střednědobý výhled tohoto rozpočtu na rok 2020 v podobě, které jak on řekl, je o půl miliardy menší než aktuální rozpočet v tomto roce. (Ministryně Schillerová napovídá, že mluvil o roce 2022.) Mluvil o roce 2022. Ono to je jedno. Ta podstata je všude stejná.

Rád bych vás informoval, mám stejnou zkušenost i z Ministerstva zahraničí, ty střednědobé výhledy, se kterými jsme pracovali, byly vždycky podseknuté, jak v případě Ministerstva zahraničí, tak v případě Ministerstva kultury. Střednědobý výhled jsem vždy chápal jako takovou startovací čáru. Na té se to vyjednávání začíná. A podstatné je, že když se podíváte na rozpočty kultury, tak zjistíte, že od roku 2011 do dneška stouply ze 7 miliard na 12 miliard. To znamená, rozpočet kultury fakticky neustále roste. Ten reálný rozpočet roste. Střednědobý výhled roste také, ale roste na daleko nižších těch. To jsou ty startovací čáry. Ty jsou prostě na daleko nižší úrovni. Ale taky roste. A on dokonce roste i v případě let 2018, 2019, 2020. Roste pomaleji, je to ta základna. Ten aktuální rozpočet je vždycky vyšší.

Kdybych vám řekl příklad, třeba v roce 2019 rozpočtový střednědobý výhled byl řekněme přes 12 miliard. Ale realita byla 14 miliard, řekněme o 2 miliardy vyšší. To, co se aktuálně vyjednalo, je o dvě tři miliardy vyšší. A stejně je to pro ten příští rok. I střednědobý výhled roku 2020 je vyšší než ten na rok 2019 o miliardu. Ale ten aktuální jsme vyjednali opět daleko výše. To znamená, dají se srovnávat ty střednědobé výhledy, které rostou pomaleji pod hladinou aktuálních. Ty aktuální vyjednané jsou prostě daleko vyšší. A ty se vyjednávají v červenci, v srpnu, a tam se dosáhne té skutečné velikosti rozpočtu.

Protože tuto praxi znám, sám jsem vlastně nebyl ve vládě v době, kdy se vyjednával střednědobý výhled, to se dělalo ještě předtím, třeba v květnu, v červnu, tak jsem ani neměl možnost do toho mluvit. A pak jsem se soustředil na to, aby ten aktuální rozpočet byl výrazně silnější, což se povedlo. A protože vím, že střednědobé výhledy se pohybují na nižší hladině, to je ta základna, ta nízká, tak jsem to prostě chápal, že to je stejná praxe, jako jsem znal z Ministerstva zahraničí, a že v příštím roce se budeme od této základny bavit o tom skutečném aktuálním rozpočtu.

Podle mě se dají srovnávat střednědobé výhledy mezi sebou a ty aktuální mezi sebou. A pro mě je podstatné to, že v tomto roce se podařilo prosadit to minimum, které jsem požadoval, a v tom se vláda se mnou dohodla. Stejně tak vím, že pro střednědobý výhled příštího roku je vyšší oproti střednědobému výhledu roku předcházejícího. A předpokládám, že na něm budeme moct jednat o aktuálním rozpočtu, který bude opět vyšší, a že ta jednání budou úspěšná, jak doufám.

To znamená to, co tady pan Kalousek předvedl, to byla poměrně zajímavá taková hra čísel, na které se dá prokazovat údajná hanebnost ministra. Ale myslím si, že je třeba vidět, že realita je skutečně jiná. Já jsem připraven při vyjednávání dalšího rozpočtu na rok 2022 udělat všechno pro to, aby opět ten aktuální rozpočet stoupal tak, aby pokračoval trend, který je dneska a který vede k tomu, že rozpočet Ministerstva kultury za poslední léta stoupl asi o 5 miliard. Ten aktuální rozpočet a jeho růst, to je rozhodující. Střednědobý výhled jako základna, to je pouze pracovní věc. Posuzujme to, co je výsledek. Posuzujme aktuální výsledky rozpočtu.

Mně připadá, že ta debata, kterou tady pan Kalousek začal, je debata, kterou můžete snadno někoho ukřižovat, zvlášť těmi čísly, která si někdo takhle vytáhne a ukazuje, mluví o selhání. To je prostě nerespektování toho, jak skutečně to vyjednávání rozpočtu probíhá, a nerespektování toho, co skutečně je zápas o slušný rozpočet kultury. Ten já jsem připraven vést. Takže naprosto odmítám to, že bych hanebně selhal, také proto, že jsem rád, že se mi v tomto roce podařilo například dohodnout se ve vládě a zvýšit prostředky na živé umění o 250 milionů, což byla zásadní věc, kterou jsem chtěl. Chápete, to je ta realita. To je ta skutečnost, která se povedla. Proto se nestydím za to, co jsem tady vůči rozpočtu vykonal.

Nestydím se za to, že se podařilo o 500 milionů zvýšit filmové pobídky. I v tom jsme ve vládě dokázali s paní ministryní Schillerovou i s premiérem najít dohodu. A je to podle mě docela zásadní zvěst třeba pro český film. Takže to jsou věci, o kterých se bavme. Tam, kde se podařilo v rozpočtu prosadit to, co jsem i v té krátké době, co tu jsem, cítil jako hlavní naléhavé věci.

A celková výše rozpočtu - člověk z toho nemusí být nadšen, ale je to aspoň to minimum, se kterým se dá pracovat. A stejně tak jsem připraven pracovat na rozpočtu příštího roku, na té základně střednědobého výhledu, se kterou se nespokojuji a kterou pokládám opět jenom jako startovací čáru. A byl bych si přál, abyste mě soudili potom z toho, co bude ten opravdový aktuální rozpočet po jednáních, která povedeme. O tom bych byl rád, kdybychom se bavili. Nebavme se o střednědobém výhledu, o kterém vždycky vím, že je podseknutý, a vždycky ho beru jenom jako první náčrt k tomu, co se potom vyjednává.

Mně připadá strašně nefér a takové nesolidní od pana Kalouska, že tady prostě vystoupil v čase, kdy už žádný čas nebyl, někdy před půlnocí, kdy už to nikdo neměl ani chuť poslouchat, a začít najednou vykřikovat na ministra: vy jste naprosto selhal, to je naprosto hanebné a podobně. Taková ta velká slova, která vlastně mají naprosto daleko od skutečně racionální, solidní debaty o rozpočtu. A myslím si, že jestli se ve Sněmovně nedokážeme bavit s nějakým určitým klidem a bez touhy z toho druhého udělat zločince, tak ta debata strašně ztrácí smysl.

Opakuji, nic hanebného se neděje. Já sice nejsem spokojen s penězi pro kulturu, ale hodlám o ně bojovat krok po kroku systematicky a přesvědčovat vládu i vás, že si kultura zaslouží větší pozornost. Ale nedá se to dělat tady těmihle vyjádřeními, která vlastně spíš matou než něco vysvětlují.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Dobré dopoledne, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci. Jsem tolerance sama. Vzhledem k tomu, že má pan ministr přednostní právo, a může tedy hovořit i o jiných tématech, než je téma interpelace, tak jsem ho nechal dohovořit. Ale vyvolal tři faktické poznámky a reakci pana předsedy Miroslava Kalouska s přednostním právem.

Než dám slovo k první faktické poznámce pana poslance Zdeňka Ondráčka, přečtu omluvy. Mezi 16. a 18. hodinou se z pracovních důvodů omlouvá Miloslava Rutová a paní poslankyně Věra Kovářová prodlužuje svou omluvu do 10.30 hodin.

Nyní tedy první faktická poznámka pana poslance Zdeňka Ondráčka, potom Mikuláš Ferjenčík, Leo Luzar a Miroslav Kalousek. Máte slovo k faktické poznámce, pane poslanče.

 

Poslanec Zdeněk Ondráček: Děkuji, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já jsem si velmi pozorně vyslechl úvodní slovo k interpelaci pana poslance Grebeníčka a teď i se zájmem pana ministra Zaorálka. Já nevím, jestli špatně slyším, nebo pan Zaorálek špatně mluví, ale v podstatě on neodpověděl vůbec na nic z toho, o čem ta interpelace měla být.

Pane ministře, jestli mě posloucháte, já vím, že to chcete domluvit, ale poslouchejte mě: Jestli jednou se nebudete živit zde v Poslanecké sněmovně pusou, tak běžte dělat do zeleniny! Ovoce-zelenina, normálně to zmixujte, udělejte z toho smoothie a bude to normálně super. Budete za vodou, budete vydělávat miliony. Protože vy dokážete splácat páté přes deváté a neodpovědět vůbec na nic.

Víte, vy tady mluvíte o všem, ale v podstatě o ničem. Mluvíte o nějakém Budakovi, který vůbec nebyl součástí interpelace, uvedete o tom, že v minulosti někde v Americe kradl, tady že taky kradl nebo že je podezření, že kradl. A já se vás ptám, jestli máte to podezření, je už podáno trestní oznámení? Zabývají se tím orgány činné v trestním řízení? Vyšetřili jste jeho zločiny, kterých se dopouštěl v Národní galerii, nebo tady jenom děláte silná slova a silná prohlášení a skutek utek, protože nemáte odvahu, abyste trestní oznámení podal? Následně úplně zbytečně řeknete: Já se tady vyjádřím k vyjádření pana Kalouska - který v tu dobu ani nebyl přítomen. A řeknete: V minutce vám to řeknu. Tak ta vaše minutka začala v 10.11 a skončila v 10.19. V minutce znamená osm minut. A řešíte si tady něco, co vůbec nemá nic společného s interpelací. Na to bude logicky pan kolega Kalousek reagovat a já se mu ani nedivím.

Takže pane ministře, je to hanebnost, co vy tady předvádíte!

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Nyní faktická poznámka Mikuláše Ferjenčíka, Leo Luzara, Miroslava Kalouska. A pan ministr se hlásí s faktickou, nebo řádně? Tak s faktickou, dobře, ale budete čtvrtý. Máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Mikuláš Ferjenčík: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já jsem chtěl reagovat na to, co tady předvedl pan Zaorálek ohledně rozpočtového výhledu. Za prvé nesdílím váš výklad, pane předsedající, vaším prostřednictvím, že může mluvit mimo téma, protože má přednostní právo. Pokud chce řečník vystoupit s přednostním právem mimo téma, tak ho má využít. Ne že tady řekne jenom minutku, pak tady mluví x minut o úplně nesouvisející věci. A především s argumentací, že včera bylo pozdě, tak se to dneska bude projednávat tady v bodě, který tomu vůbec nepřísluší, blokuje to projednání další interpelace. A já to považuji za extrémně nesolidní.

Tady si vládní koalice nejdřív prosadí, že vládní rozpočtový výhled se bude projednávat o půlnoci, a pak kritizuje opozici, že si dovolí o půlnoci diskutovat o tom rozpočtovém výhledu! Mně to přijde úplně na hlavu postavené, že místo toho, abychom velmi důležitý rozpočtový dokument projednávali v normálním čase, kdy je o něm možné vést normální debatu, tak se tady ministr kultury vymlouvá, že o tom včera nemohl debatovat, protože by se to nestihlo. To mně přijde úplně ostudné.

A za druhé, tady jsou dvě možnosti: Buď má pravdu pan Kalousek a rozpočet kultury bude osekaný a je to problém. Anebo má pravdu pan Zaorálek a rozpočet kultury poroste, přestože ve výhledu je pokles. Ale to znamená, že rozpočtový výhled je cár papíru, a pak se jím vůbec nemusíme zabývat! To je přece možná ještě větší průšvih než ten hrozící pokles! Když tenhle klíčový dokument, podle kterého se má plánovat rozpočtování na příští tři roky, vůbec neodpovídá realitě. Já jsem včera upozorňoval na to, že v něm není zahrnuto zvyšování platů státních zaměstnanců, vůbec, takže to manko 40 miliard je prostě nesmysl, tak jak je tam konstruované. Tak přece to je potřeba změnit, a ne říkat, že- (Předsedající vstupuje do řeči.) Končím. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Pan poslanec Leo Luzar s faktickou poznámkou. Také se netýkala vaše faktická poznámka tématu interpelace Miroslava Grebeníčka, ale respektuji, že to byla faktická poznámka k vystoupení ministra kultury. Máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Leo Luzar: Děkuji za slovo. Jelikož předřečníci již některé otázky otevřeli, všichni víme, že jsme zjistili, že minuta na Ministerstvu kultury trvá deset minut. Všichni jsme si uvědomili, jak je složité přesvědčit umělce, jestli modré období je více světlemodré, nebo tmavomodré, a že mají každý jiný názor a podle toho vývoj českého umění bude postižen na dalších sto let. Všichni jsme pochopili, že nákup obrazů je něco podobného jako draftování Jaromíra Jágra do Ameriky. Že prostě ten, kdo má více peněz, ten vítězí. A ti hráči, byť čeští a národní, hrají v jiných oddílech a jsou vystavováni v jiných dresech, např. v té Americe. A že to ministrovi kultury dělá stejnou starost jako ministrovi, kdybychom měli sportu, tak, teď je tam školství a sportu. A že to jsou problémy, které ta Národní galerie má.

Ale já se vrátím k tomu začátku, protože já si opravdu neuvědomuji, že zde zazněla odpověď na interpelaci o aktuální situaci v Národní galerii. Vraťme se na začátek! Národní galerie byla dehonestována jejím bývalým nebo odvolaným ředitelem v rámci minimálně Evropy. Na desítky podpisů významných umělců, významných lidí, co se pohybují v kultuře, nebylo reagováno. Postavili se jak jeden muž a žena za odvolaného ředitele. Nevím, z jakých argumentů čerpali, že se ministr kultury dopustil něčeho. A společnost to vnímala velice negativně. A nikdy od této doby nezaznělo z úst zodpovědných, k čemu vlastně došlo. Nebo jestli minimálně byli tito významní lidé kontaktováni a byla jim řečena fakta o této situaci, která zůstala. Zatím to vypadá, že je to silně relativizováno ať z úst, anebo z článků pana bývalého ředitele Fajta, popř. i po nástupu nového ministra kultury, jako že ruší kroky předešlého ministra, taky to nesvědčí o nějakém řekněme kontinuálním názoru a postupu. A je to prostě -

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Skončil vám čas k faktické poznámce, pane poslanče. Nyní faktická poznámka Miroslava Kalouska, poté faktická poznámka ministra kultury a poté Zdeňka Ondráčka. Máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji. Ve smyslu jednacího řádu reaguji na vystoupení pana ministra faktickou poznámkou.

Pane ministře, vy si stěžujete, že jsem tady nekorektně argumentoval čísly, ale to jsou prosím pěkně vaše čísla. To jsou čísla vlády, která předložila Poslanecké sněmovně. A co je nekorektního na tom, že jsem je citoval? A prostě je fakt, a to ničím neomluvíte, že mezi lety 2020 až 2021 má dojít podle vládních čísel k poklesu na Ministerstvu kultury o půl miliardy. Pro to jste hlasoval, proti tomu já jsem protestoval a nemohu jako poslanec přijmout argumentaci: tím se vůbec nezabývejte, ve skutečnosti to bude jinak! No tak proč nám to sem předkládáte? To je prostě dokument, který máme brát vážně, to je vládní dokument, tak mám-li ho brát vážně, musím vzít na vědomí, že počítáte s půlmiliardovým poklesem na Ministerstvu kultury. Nemám-li ho brát vážně - co si vůbec dovolujete nám ho sem předkládat a chtít, abychom ho brali na vědomí? Mezi tím není žádná jiná souvislost! Takže já tuhle argumentaci prostě nemohu přijmout.

Co slyším rád, je, že se s tím číslem nechcete smířit, že jste připraven tu chybu napravit, a tady můžete se spoléhat na naši podporu, protože my se nechceme smířit, na rozdíl od vás, s půlmiliardovým poklesem na Ministerstvu kultury. Takže pokud chcete ty peníze mít vyšší, tak my vás v tom rádi budeme podporovat. Ale nezamlouvejte to, že jste pro to nezvedl ruku. Zvedl! A ten dokument je vážný, protože je to vážný dokument.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Nyní faktická poznámka ministra kultury. Prosím, pane ministře.

 

Ministr kultury ČR Lubomír Zaorálek Děkuji. Chtěl bych jen upozornit, tuším, klub Pirátů, pokud jsem se díval, tak 13 Pirátů včera podpořilo to hlasování do půlnoci. To znamená, to nebylo tak, že si to vládní koalice usmyslela, to byla dohoda, kterou jsme tady udělali. Takže já jsem mezi těmi, kteří oceňují to, že se tady podařilo učinit dohodu mezi koalicí a opozicí. Bylo to naše společné rozhodnutí, to nebylo tak, že jsme tady vám něco vnutili.

Potom bych chtěl zareagovat na to, tuším, že to říkal pan poslanec Luzar, to se týkalo trestního oznámení. Podívejte se, co se týče pana Budaka, tak já jsem tady řekl přece pouze to - a tady se mi vkládala do úst slova, která jsem já vůbec nepoužil. Já jsem řekl, že on porušil etický kodex, který platí ve všech podobných galeriích takového typu, jako je Národní galerie, porušil ho v konkrétních bodech, které tady nechci opakovat, a navíc existují podezření, že obchodoval prostě s těmi obrazy ještě ve větším rozsahu, nicméně to bychom se museli dobírat svědectví a je to dost složitá věc, těžko se to dokazuje. Takže my máme samozřejmě podezření, které jsme ale potom neuváděli veřejně. Řekli jsme, že porušení etického kodexu bylo tak zásadní, že to samo podle mě činí nemožné to, aby on pokračoval v této galerii. A dokonce si myslím, že to je důležitá informace pro všechny další, kteří by ho chtěli zaměstnat, jako že si myslím, že ve Spojených státech po incidentu ve Washingtonu už ho jenom tak někdo nezaměstná. Takže prostě to byla chyba, že vůbec do této funkce nastoupil.

Tady bylo důležité to říci, protože i v této věci se rozesílaly petice, dokonce i ze zahraničí. A náš postup vůči peticím, ten, který dneska já praktikuji, tedy každou chvíli někdo píše petici, je ten, že jsem chtěl, aby se sebraly všechny adresy všech petentů, a každému tomu petentovi zvlášť jsem uložil, aby se zaslaly argumenty, proč se skončila práce pana Budaka. A takhle to budeme vždycky dělat. Pokud budou petice, tak od nás všichni petenti dostanou i argumenty a důvody, proč se tak stalo. Nevím, jak se to dělalo v minulosti, ale dneska my bereme každého -

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Pane ministře, i vám skončila doba pro faktickou poznámku. Nyní faktická poznámka pana poslance Zdeňka Ondráčka a ještě další faktická poznámka pana poslance Ivana Bartoše. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Zdeněk Ondráček: Děkuji, pane předsedající. Pane ministře, váš záměr se přesně podařil, protože tím, že jste na deset minut odvedl pozornost z interpelace, nebo z odpovědi, nebo aspoň z pokusu odpovědět panu poslanci Grebeníčkovi, tak jste mluvil o střednědobém výhledu a logicky na to museli, nebo nemuseli, ale reagovali pan kolega Ferjenčík i pan kolega Kalousek, a samozřejmě ti oba mluvili úplně o něčem jiném, než je předmětem interpelace. Ale reagovali na rozpravu.

Víte, můžeme vytáhnout stenozáznam, co jste zde uvedl nebo neuvedl ohledně Budaka. Teď jste řekl - já jsem si to stačil hned psát: Máme podezření, že tam něco prováděl, ale je složité to vyšetřit. Tak se na to vybodněte, když to neumíte, a dejte to někomu, kdo to vyšetřit umí. Od toho máme orgány činné v trestním řízení, když máte to podezření, dejte to policii a policie to vyšetří. Je to složité. Ano, vyšetřování je složitý proces, tak se necpěte do něčeho, co neumíte, a dejte to někomu, kdo to umí.

Zároveň jste mluvil při té vaší rozpravě předtím k věci, že jsou nějaké nečestné znalecké posudky a že ten člověk podával bůhví co. Tak já vás upozorním, že existuje v trestním zákoníku § 346 trestního zákoníku - křivá výpověď a podání nepravdivého znaleckého posudku. Tak jestli někdo něco takového dělal a máte podezření, tak sakra podejte to trestní oznámení a nechte to někoho vyšetřovat a nehrajte si na vyšetřovatele, když to neumíte! (Potlesk poslanců KSČM.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Nyní faktická poznámka pana poslance Ivana Bartoše. Máte slovo, pane předsedající.

 

Poslanec Ivan Bartoš: Dobrý den, dámy a pánové, pane předsedající. Já jsem rád, že se debata vrací k původnímu obsahu té interpelace. Jenom bych chtěl poprosit pana ministra Zaorálka, my jsme včera hlasovali, aby se jednalo po sedmé hodině až do půlnoci. Řada lidí se celý den koukala na to, jak česká Poslanecká sněmovna projednává rozpočet, a stalo se to kvůli tomu, že si tady tři hodiny jel naprosto nesouvisející píárko pan premiér Andrej Babiš, který to celé zdržel, za což se pan Faltýnek pak večer omlouval. Tak si tam trošku ujasněte, proč se to celé protáhlo a že to byla velkorysost toho, že naši Piráti hlasovali pro to prodloužení, protože my to chtěli probrat. Ale nabrali jsme ten největší skluz právě kvůli tady exhibici pana premiéra Babiše.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce a nemám žádnou přihlášku do rozpravy. Nyní pan poslanec Miroslav Grebeníček s návrhem. Vrátíme se k tématu. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Miroslav Grebeníček: Děkuji, pane předsedající. Já chci jenom připomenout, že ministr kultury Lubomír Zaorálek nedávno vytkl jím zde zmíněné prozatímní ředitelce Národní galerie v Praze způsob, jakým odvolala Adama Budaka z funkce kurátora speciálních projektů galerie. Anna-Marie Nedoma, kterou ministr pověřil vedením instituce na konci září letošního roku, má podle něj napříště tedy personální změny konzultovat s ministerstvem. Důvody, jimiž Nedoma odvolání Budaka Zaorálkovi zdůvodnila, ale ministr považuje za závažné. Nedoma v půlce listopadu propustila kurátora Budaka, kterého do instituce přivedl její někdejší ředitel Fajt. Svůj krok odůvodnila nadbytečností Budakovy pozice a tím, že Budakovo propuštění bylo mimo jiné nutné pro konsolidaci galerie z organizačního a finančního hlediska. Proti odvolání Budaka skutečně vznikla petice, v níž se lze dočíst, že okolnost propuštění Adama Budaka - nebo okolnosti tedy propuštění Adama Budaka - proti přinejmenším kontroverzní a eticky diskutabilní.

Ministr Zaorálek pak prozatímní ředitelce vytkl způsob, jakým byl Adam Budak odvolán a jak neúplně a nejasně o této záležitosti informovala veřejnost. Nicméně důvody, které mu generální ředitelka k odvolání Budaka sdělila, považoval za závažné. Prozatímní ředitelka Národní galerie následně ministrovi kultury a garanční radě galerie jako hlavní argumenty pro odvolání Budaka jmenovala to, že nepředložil výstavní radě galerie ke schválení jediný vlastně realizovaný projekt na rok 2020, podnikal služební cesty bez jasného účelu a přínosu pro galerii spojené s extrémními cestovními výdaji, nebo že vyplácel některým umělcům, jejichž výstavy si prosadil, vysoké honoráře za vytvoření díla a vystavení v Národní galerii. Podle ředitelky obvykle umělci v prestižní galerii, a tedy v nekomerčních muzeích, vystavují bez nároku na honoráře. Budak podle ní při nástupu do Národní galerie podepsal prohlášení, že nevykonává žádnou jinou výdělečnou činnost, ačkoliv ji následně vykonával. Nedoma také uvedla, že Budak zkreslil vědomě svou předešlou praxi, její délku a důvody zániku pracovního poměru.

Z toho, s jak závažnými personálními problémy, s problémy řízení, hospodaření a dalšími se Národní galerie v Praze potýkala a potýká, je zřejmé, že řešení si vyžaduje důraz a důslednost. Snaha bagatelizovat tyto problémy a vyhýbat se řádnému šetření všech závažných hrubých pochybení by byla tím nejhorším, co Národní galerie dnes potřebuje. Zakládalo by to na pokračování a opakování zcela nepřijatelné praxe do budoucna.

Po tom všem, jak daleko věci došly, mám za to, že snaha ministra všechna závažná podezření řešit vlastními silami ministerstva má do jisté míry své opodstatnění. Skutečnost je ovšem, že ministerstvo již v době působení někdejšího ministra kultury Daniela Hermana při kontrole a uplatňování svých kompetencí vůči Národní galerii dlouhodobě selhávalo. Chci však věřit tomu, že právě ministerstvo, a nikoliv orgány k tomu příslušné by bylo schopno kvalifikovaně šetřit povahu a rozsah hrubých selhání a pochybení generálního ředitele, případně dalších osob.

Ne, nejde tedy jenom o Jiřího Fajta, který si údajně protiprávně přisvojil finanční zdroje na úkor zaměstnanců, což dovozuje příslušná kontrola. Jde především o prapodivné penězovody, kterými mizí miliony z kapes daňových poplatníků. V naší zemi by však příslušné zákony měly platit pro každého. Vše nasvědčuje tomu, že si to i stávající ministr kultury plně uvědomuje. A právě tímto konstatováním chci svou interpelaci i na ministra kultury ukončit. V případě, že zjistím, že se nic neřešilo, počítám s tím, že se znovu ozvu a s daleko větším důrazem.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Grebeníčkovi. Pan ministr Zaorálek chce reagovat? (Ano.) Ještě než vám dám slovo, konstatuji došlou omluvu paní poslankyně Jany Černochové z účasti na dnešním jednání, a to z pracovních důvodů, a je to omluva na celý den. Nyní tedy ještě s doplňující odpovědí pan ministr kultury Lubomír Zaorálek. Máte slovo, pane ministře.

 

Ministr kultury ČR Lubomír Zaorálek Ano děkuji. Já pořád trvám na tom, že jsem rád, že se tady mluví o Národní galerii a že se tady mluví o finančních prostředcích, které se týkají kultury a kulturních institucí, protože mi připadá, že by to mělo být téma, které tady zaznívá častěji, než tady dosud zaznívalo. A myslím, že rozumím obavám, které tady vznesl pan poslanec Grebeníček, a chápu to. A mám vlastně úplně stejný zájem, pokud se zjistí určité praktiky v kulturních institucích, tak mám stejný zájem, aby se jasně řeklo, že jsou to věci, které nebudou tolerovány, a je třeba k tomu postupovat naprosto jednoznačně.

Možná proto jsem měl určitou výhradu vůči tomu prvnímu vystoupení paní ředitelky, protože jsem měl pocit, že ona ty důvody, proč vlastně ukončila poměr s panem Budakem, uvedla velmi abstraktně a velmi obecně. A dokonce právě tím vyvolala jakýsi pocit, že se za tím něco skrývá, nějaký jiný konkurenční boj mezi galeriemi a podobně. Takže mě vlastně vadilo ne to, že to udělala, ale to, že vlastně tím vyjádřením příliš obecným a takovým zahaleným vytvořila podezření, že se opět v Národní galerii děje něco, co je netransparentní a čemu veřejnost nemůže rozumět. To byla moje výhrada. Já jsem byl přesvědčen, že od prvního okamžiku se mělo říct jasně: tady někdo porušil toto, toto, to, co jsem říkal jasně, porušil etický kodex. A etický kodex v takovýchto institucích znamená hodně. Vám to prostě připadá, že to jsou jenom nějaká morální pravidla, ale tam to znamená něco zásadního, protože to porušení etického kodexu často znamená, že někde vznikají nějaké finanční prospěchy. Chápete? Opakuji, když někdo prostě vystavuje ve špičkové instituci, tak cena děl toho dotyčného třeba roste o 20 % nahoru v těch privátních galeriích. To znamená, že to má takovéto konkrétní dopady. To porušování pravidel tady vlastně vstupuje okamžitě do byznysu. A tady se tohle musí oddělit. Musí se oddělit galerie, která hospodaří s veřejnými prostředky, a musí se oddělit ten svět obchodu a byznysu. To není jednoduché, ale na druhé straně to existuje ve světě. Ta pravidla se prostě respektují. Ve vážených institucích každý ví, že jsou věci, které může dělat, a jsou věci, které dělat nemůže.

A tady se prostě stalo, že někdo možná využil i určité takové rozvolnění situace v té české Národní galerii, protože tam docházelo ke změně ředitelů a podobně, a že se to najednou stalo eldorádem pro někoho, kdo se choval jako byznysmen. A my jsme museli - a to je to, co jsem rád, že se stalo, dali jsme jasně najevo, tohle se nepřipustí. Já vím, že paní Nedoma učinila i nějaká manažerská opatření, změnila způsob řízení v Národní galerii z pětistupňového na třístupňový. Prostě provedla celou řadu takových racionalizačních kroků, které se týkají techniky řízení, které se týkají finančních prostředků a zacházení s nimi. Prostě je to o tom udělat pořádek v této instituci. To bylo přesně, co jsem po ní chtěl. A součástí toho bylo i vyřešení toho problému bývalého hlavního kurátora pana Budaka.

Já ale mám pocit, že tohle jsme dokázali sdělit, že jsme to dokázali obhájit a že to je něco, o čem jsem rád, že se o tom mluví, právě proto, aby bylo zřejmé, že se o tom nebojíme mluvit. Ty kroky by měly být srozumitelné i proto, protože bych stál o to, aby Národní galerie se stala oblíbenou institucí v Česku, kterou lidi rádi navštěvují. Tak jako je Tate Gallery v Londýně, jako je Metropolitní muzeum v New Yorku, jako je celá řada jiných galerií, se kterými se lidé velmi rádi identifikují a masově je navštěvují. To je něco, co bych chtěl změnit. A základem toho je ta důvěra, kterou ta galerie má. Proto si myslím, že mluvit o tom, vyjasnit to a ukázat, že dneska ty věci jsou transparentní, je pro mě strašně důležitá věc, a proto jsem rád za tuhle interpelaci i za to, že na to mohu reagovat.

A tady to, co se říkalo, že nemáme vyšetřovat. Rozumíte, v každé takové instituci jste přece v situaci, že si říkáte, jak budu s těmito zjištěními zacházet. A vy posuzujete to, jestli máte šanci, jestli je to věc, kterou budete charakterizovat jako už na pokraji třeba kriminálních činů, obrátíte se na polici, nebo ne. To je něco, co musíte vždycky znova zvažovat. My nejsme samozřejmě vyšetřovatelé, ale vždy si musíme říci, na jaké úrovni jsou ta naše zjištění, jestli je to to, co má smysl z toho dělat podezření ze spáchání trestného činu a podobně.

Já se domnívám, že s tím se musí zacházet velice opatrně. Víte, že v minulosti se tady rozdávala trestní oznámení. Bylo trestní oznámení na pana Fajta, bylo odloženo. Trestní oznámení, které se podávalo v Olomouci, taky se to všechno odložilo. To není tak, jako že bych mohl rozdávat trestní oznámení na potkání. Beru to jako něco, co je velice vážná věc, to potom padá i na pověst toho člověka a má to celou řadu důsledků. Takže to je, nezlobte se, ale to už je prostě na posouzení, které máte v takové situaci, abyste si řekli, kam až daleko půjdu.

V případě pana Budaka jsem říkal, není to prostě tak, že bych souhlasil s tím, že budeme znovu pokračovat v těch kriminalizacích. Já vím, že určitá pravidla porušena stoprocentně byla, je to porušení etického kodexu a je to dostatečný důvod pro to, abychom s panem Budakem v galerii skončili. Tím jsem si jist. Ale nechci jenom tak rozdávat trestní oznámení, jako se to dělalo v minulosti, která se potom odkládají. Protože jsem měl možnost mluvit vícekrát i s policisty o takové věci. A vy, když podáváte trestní oznámení, tak musíte přesně říci, kde se ten trestný čin stal, mezitím, jestli byl podvod, kdo byl podveden. Musíte uvést celou řadu věcí, aby to trestní oznámení mělo smysl. A to přece vy, kdo se tím zabýváte, tak víte, že to nemusí být jednoduché.

Proto si myslím, že člověk v tomhle musí postupovat velmi zodpovědně. Takže takové argumenty tady - nevyšetřujte, dejte to vyšetřovat jiným. To podle mě takhle jednoduché prostě není. Ale já si myslím, že postupujeme nejlépe, jak jsme schopni, a že i v tomto případě jsme udělali přesně to, co jsme měli. A je to podle mě na té úrovni, na které to mělo být řešeno.

A stejně tak jsem rád, že se tady dneska mluví také o finančních prostředcích pro kulturu. A mrzí mě, že to nemohlo proběhnout už včera v noci, protože mi to velice vadilo, ta slova, která tady zazněla. Ale zdálo se mi, že před půlnocí byly opravdu velice špatné poměry na to, abychom začali debatovat kapitolu kultury, v té atmosféře mi to připadalo nesmyslné. Ale tady mi stojí za to, abych řekl, že tvrdit, že jsme akceptovali, nebo že jsem akceptoval snižování kapitoly kultury -

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Pane ministře, já bych opravdu, já bych opravdu poprosil, kdybyste se věnoval tématu té interpelace, protože tady máme ještě dvě další faktické poznámky k tématu interpelace a už jsme si tady jednou udělali kolečko těch vztahů k rozpočtovému výhledu, tak prosím tedy, jestli se tomu chcete věnovat, tak musíme na to zřídit jiný bod.

 

Ministr kultury ČR Lubomír Zaorálek Rozumím, pane předsedající, já to tedy rychle ukončím. I když já jsem tam tu souvislost viděl, ale přesto to ukončím. Já jsem prostě rád, že se bavíme a že tady je více lidí, kteří mají starost o výši kapitoly kultury v příštím roce, v letech 2020, 2021. A mohu tady garantovat, že pokud se někdo bude snažit angažovat v tom, abychom měli co největší prostředky a abychom je dokázali co nejlépe používat, tak já tyhle poslance vnímám jako své spojence.

Takže bych tady rád obhájil to, že akceptování střednědobého výhledu naprosto neznamenalo to, že bych akceptoval snižování toho skutečného aktuálního rozpočtu Ministerstva kultury do budoucna. A doufám, že vám budu moci prokázat, že budeme schopni najít pro to důstojné peníze, a pokud mi v tom Sněmovna a poslanci pomohou, tak budu pouze rád.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Nyní dvě faktické poznámky. První je pana poslance Zdeňka Ondráčka, druhá pana poslance Antonína Staňka. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Zdeněk Ondráček: Děkuji, pane místopředsedo. Vážený pane ministře, víte, já o problémech Národní galerie vím asi jenom to, co se dočtu ve sdělovacích prostředcích, nebo to, co jste dneska tady stačili říci společně s panem poslancem Grebeníčkem. Proto jsem mohl reagovat pouze na ta slova, která byla zde vyřčena. A vy jste prostě hovořil o panu Budakovi, o jeho v podstatě skoro kriminální minulostí ve Spojených státech, a s tím, že v této činnosti pokračovali i zde v České republice. Dohledejme si to ve stenozáznamech, můžeme si k tomu sednout. Buď jste to zbytečně nafoukl, anebo prostě já jsem reagoval pouze na to, co říkáte. Tak proto jsem říkal: podejte trestní oznámení, nechte to, ať to vyšetří někdo, kdo to vyšetřovat umí, a nehrňte se do toho vy, když to neumíte. Já bych byl velmi rád, to, co říkáte, že byste chtěl, aby Národní galerie byla tou institucí, jako jsou v zahraničí atd. Ale aby se tomu tak stalo, tak tam musí dojít k tomu, že dojde k očištění toho všeho zlého, co v té Národní galerii bylo, ať v minulosti, nebo teď ještě za minulosti nedávné, po vašem příchodu do funkce, a prostě dát tomu tu možnost očistného procesu.

A očistný proces není zametení pod koberec a tvrzení, že se tam v podstatě nic nedělalo, že to tak nějak uhladíme. Očistný proces probíhá tak, že dáte průchod právu. Právu jako takovému. A jestli někdo porušil zákony, a je jedno, jestli porušil zákony trestněprávní, což je to ultima ratio, úplně to poslední, tak podejte trestní oznámení. Jestli porušil někdo pracovněprávní předpisy, což je také právo, tak prostě konejte podle zákoníku práce, což jste možná konali. Ale dejte průchod právu a samozřejmě řekněte, co tam za ty problémy byly, a odpovídejte, na co se vás pan Grebeníček a my ostatní tady ptáme. Jak ty problémy vyřešíte a jak se řeší. A nebavme se o tom míchání smoothie, že splácáme jablka s hruškami, přidáme k tomu borůvky a já nevím, co všechno ještě ostatní, co tady probíhalo bohužel skoro hodinu. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Faktická poznámka pana poslance Antonína Staňka a další faktická poznámka poté Ivana Bartoše. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Antonín Staněk: Děkuji, pane předsedající, za slovo. Já snad jedinou jednu poznámku k tomu, co tady zaznělo. Nechci jitřit žádné vztahy. Já se jenom chci zeptat, a posuďte sami. Co je korektnější? Když dostanete analytický rozbor právního oddělení, že jste povinen na základě zjištění vnitřních kontrol podat trestní oznámení, které je pak následně prošetřováno orgány činnými v trestním řízení, a které případně dospějí k tomu, že činy, které byly popsány v tom trestním oznámení, nejsou trestným činem a řízení je odloženo? Tím pádem, tak jak tady zaznělo, je ta daná osoba z hlediska trestněprávního očištěna, nicméně to neznamená, že tam nebyla pochybení, která mohou vést třeba k různým korekcím v oblasti finančních postihů. Nebo pokud je člověk naprosto veřejně ostentativně označován za zločince tady, na půdě Poslanecké sněmovny, kdy v podstatě nemá šanci se proti těmto tvrzením bránit a vlastně my nevíme, co z toho je pravda. Je pan Budak takový zločinec, jak tady zaznělo? Může se nějak bránit? Tak toto se mi prostě nelíbí. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Další faktická poznámka bude od pana poslance Ivana Bartoše. Ale ještě než mu dám slovo, konstatuji další prodloužení omluvy paní poslankyně Věry Kovářové, a to do 11 hodin. Nyní faktická poznámka Ivana Bartoše. Máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Ivan Bartoš: Tak blížíme se do slavné jedenácté hodiny. Já bych chtěl jenom říct, že mě velmi mrzí chování pana ministra Zaorálka, který tady, když tady byla paní Schillerová, tak si s ní asi mrkl nebo něco, aby obstruoval zcela zásadní interpelaci, která je velmi důležitá i v tento moment, a to je ty korekce v historii v evropských dotacích, kdy tady jedna paní ministryně v interpelacích hovoří o tom, že něco se muselo vracet, premiér hovoří o tom, že občané přišli o 30 miliard. A já tedy nevím, proč u velmi jednoduché interpelace, která se dotazovala na fungování galerie, tady pan Zaorálek, který kritizoval historicky spolupráci sociální demokracie a ANO, tady prostě vyplnil ten čas, aby paní Schillerová mohla odejít a nemohli si tady poslanci a občané poslechnout, jak ani jedno ministerstvo neví, kolik mělo být těch dotací.

Takže já vám děkuji. Já to holt budu muset řešit v tom bodě, který začne v jedenáct. Ale já tady čekám na zcela zásadní vyjádření ministryně. A pan Zaorálek teď prostě pomohl té vládě, kterou možná historicky kritizoval. Já nevidím důvod, proč jsme se bavili o těch tématech, která jste zde vznesl, a proč jsme tím zabili hodinu.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Já mohu konstatovat jenom tolik, že samozřejmě pokud tato interpelace skončí, ještě pořád máme pět minut dalších na otevření další interpelace. Také ji otevřu. A nemám jinou přihlášku do rozpravy. Ptám se tedy pana poslance Miroslava Grebeníčka, jestli má zájem o návrh na usnesení. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Miroslav Grebeníček: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, já jsem jasně řekl, že ministr kultury netají problémy, které hýbou Národní galerií. A jestli signalizuje, pokud by se mu nepodařilo některé problémy řešit, tak to bude on, kdo dá podnět k zahájení trestního stíhání, tak já to beru na vědomí a nepovažuji za nutné tady přijímat zvláštní usnesení, protože to bylo proneseno veřejně a bude to pod veřejnou kontrolou. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. V tom případě mohu tuto interpelaci ukončit. A než zahájím interpelaci pana poslance Bartoše, tak konstatuji došlou omluvu Karla Krejzy mezi 11. a 19. hodinou z důvodu osobních. Děkuji aktérům, panu poslanci Grebeníčkovi, děkuji panu ministru kultury a končím tuto interpelaci s tím, že skončila.

Nyní máme poslední interpelaci, a to poslance Ivana Bartoše ve věci zprávy ve finančních opravách EU prostředků v ČR, a to na ministryni financí a místopředsedkyni vlády Alenu Schillerovou. Projednávání této odpovědi bylo přerušeno do přítomnosti místopředsedkyně vlády a ministryně financí a ta je přítomna. (V sále není přítomna.) Já jí hned dám vědět, že tato interpelace začala. Máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Ivan Bartoš: Já vám děkuji za slovo. Paní ministryně není přítomna. Paní ministryně odešla potom, co... A paní ministryně je zde. Já vzhledem k tomu, že na tuto zcela zásadní interpelaci mám zhruba tři minuty a jedná se o zcela zásadní rozpor, ten sněmovní tisk je ve Sněmovně, už jsme ho měli na dvou výborech. Sněmovní tisk má říct, bylo to zadání, které Sněmovna včetně poslanců ANO odhlasovali, bylo to svěřeno paní Marii Benešové. Dostali jsme jakýsi tisk, který hovoří o výši korekcí v předchozích obdobích, a jak s nimi bylo naloženo. A zatímco zde třeba i včera od pana premiéra, ale i do všech médií zaznívá, že předchozí korekce vůči projektům řešeným z evropských dotací stály daňové poplatníky přes 30 mld., tak v materiálu, který dodává paní ministryně, v poslední větě i zprávy, kterou mi odpovídala na stošestku, se hovoří o tom, že ČR v rozpočtu nepřišla o žádné peníze, to hovoří, že všechny peníze historicky byly realokovány na jiné projekty. V jiném materiálu se hovoří pro změnu o tom, že se podařilo realokovat 24 mld. a nějakých 7 až 11 mld. podle mě létá někde ve vzduchu. Hovoří se o tři sta nějakých trestních, nebo resp. soudních procesech na navrácení těch peněz.

Já tedy využiji tu poslední minutu. Já bych asi nechtěl tady tedy licitovat, zda nemá pravdu Ministerstvo financí, nebo MMR, protože paní Dostálová zde říká také něco úplně jiného, či zda premiér Babiš má špatné notičky, nebo si vymýšlí. Já bych si dovolil navrhnout přerušení této interpelace do momentu, než bude tedy dodán z pozice vlády, protože vláda tento úkol dostala, prostě finální dokument, na kterém se aspoň ti jednotliví aktéři, ať je to MMR, ať je to Ministerstvo financí a ať je to i premiér této vlády, sjednotí a dodají nám jasná čísla, jasný dokument, zda tedy ČR ty peníze zužitkovala z těch projektů, kde nebyly uznány, kolik vymohla a kolik to tedy stálo daňové poplatníky. To znamená, kolik ČR musela zaplatit z vlastních zdrojů na projekty, které se realizovaly, ale EU je neproplatila.

Takže můj návrh je přerušení. Nejsem spokojený v tuto chvíli s tím výsledkem a myslím si, že hlasování i vzhledem k tomu, jaká je tady nálada ohledně fungování, by bylo neúspěšné schválit nějaké usnesení. Proto já bych s touto interpelací v tuto chvíli nemohl souhlasit. Nemám dostatek informací.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Pane poslanče, já samozřejmě mohu dát hlasovat o vašem návrhu přerušení, ale musíte specifikovat, jestli to má být jiný materiál, než je předložený k té interpelaci. Já to teď přeruším nikoliv podle vašeho návrhu, ale protože skončil čas té interpelaci. Ale já jsem vám ten čas nebral. Vy jste tady diskutovali na jiná témata, takže z toho nemůžeme obvinit nikoho jiného.

Končím tedy bod číslo 291 s tím, že zůstává přerušené projednávání interpelace Ivana Bartoše na ministryni financí a místopředsedkyni vlády Alenu Schillerovou, a zároveň předám řízení schůze.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Dobré dopoledne, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení členové vlády. Nyní se budeme věnovat pevně zařazenému bodu 295, tedy konečné znění auditní zprávy Evropské komise o střetu zájmů, a poté budeme projednávat body z bloku smlouvy ve druhém čtení. Odpoledne potom je na řadě bod 292, což jsou ústní interpelace. Než se ale začneme věnovat pevně zařazenému bodu, tak se samozřejmě ptám, jestli má zájem někdo z poslanců, poslankyň vystoupit s návrhem na změnu schváleného pořadu 39. schůze. Žádný takový zájem nevidím.

 

V tom případě zahajuji projednání bodu číslo

Aktualizováno 1. 9. 2020 v 16:48.