Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2017 – 2021

 

(pokračuje Tomáš Hanzel)

94.
Návrh poslanců Jana Farského, Víta Rakušana, Věry Kovářové,
Petra Gazdíka, Jany Krutákové a Petra Pávka na vydání zákona
o změně sídel některých státních úřadů
/sněmovní tisk 313/ - prvé čtení

Stanovisko vlády jsme obdrželi jako sněmovní tisk 313/1. Prosím, aby za navrhovatele předložený návrh uvedl pan poslanec Jan Farský. (Hluk a neklid v sále.) A poprosím Poslaneckou sněmovnu o to, abychom se ztišili. Je po hlasování, takže pokud máme cokoliv důležitého k projednání, tak prosím v předsálí. (Poslanec Farský čeká u řečnického pultu, až se sál ztiší.) Ještě hladina hluku v sále dle mého uvážení není úplně v pořádku... Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jan Farský: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi, abych se pokusil upoutat vaši pozornost zákonem o podpoře regionů. Tak by asi zněl ten název přesněji než ten, který je teď rozsvícený na tabuli. A možná ještě přesnější by bylo, kdyby zněl, že je to jediný skutečný návrh o podpoře regionů, který tady teď můžeme projednávat.

Vycházím z dat. Když se podíváte na Českou republiku, tak se nůžky mezi centrem a regiony neustále rozevírají. Rozevírají se v bohatství jednotlivých regionů, rozevírají se v zastoupení vysokoškoláků v jednotlivých regionech, rozevírají se v tom, kolik lidí čelí exekuci, kolik lidí je v dluhové pasti. Ty rozdíly mezi centrem a regiony jsou větší a větší. Naše republika se prostě rozpadá. Jsme rozdělenou zemí, kterou když porovnáte podle HDP na hlavu, tak zjistíte, že v centru je trojnásobné; ještě před deseti lety to byl maximálně dvojnásobek ve srovnání s těmi nejslabšími regiony. A když se podíváte třeba na to, kolik je vysokoškolsky vzdělaných lidí v regionech, což samozřejmě vypovídá i o dostupnosti zdravotní péče, možnostech vzdělání, ale třeba i kultuře, tak zatímco Praha je někde přibližně u 40 %, tak třeba takový Karlovarský kraj je někde na 11-12 %. Což můžete na první pohled říct no a co, tak tam nejsou vysokoškoláci, nic moc se neděje. Ale když se zeptáte například zdravotníků, lékařů, jestli jsou ochotni jít do těchto regionů dělat praktické lékaře, tak v 77 % jejich odpověď je, že by šli, že by šli rádi, finanční podmínky slušné, není problém se životním prostředím, ale problém je, že tam nenajdou práci pro svého partnera nebo partnerku. To je odpověď v 77 %, tak jak odpovídali. Je to nejčastější odpověď, nejčastější důvod pro to, aby nešli do těchto regionů, a to vede samozřejmě k tomu, že se regiony dále propadají. Propadají se v dostupnosti služeb, třeba i v dostupnosti zdravotní péče.

Když se podíváte na to, jaké můžete už na základních školách dosáhnout, jaké kvality vzdělání můžete dosáhnout, tak když se podíváte na srovnávací tabulky, tak prostě Karlovarský a Ústecký kraj, žáci už na prvním stupni ve srovnávacích testech dopadají nejhůř. A to není proto, že by tam byli méně inteligentní, méně talentovaní lidé. Je to proto, že je tam kvalita vzdělání nižší, než jaká je v centrech. A tady se podepisujeme na své budoucnosti nejhůř, jak vůbec můžeme, protože naše republika neoplývá nerostným bohatstvím, netěžíme tady diamanty, té ropy tady na jižní Moravě také tolik není a to lithium byla spíš předvolební bublina než možnost k zajištění budoucích zásadních příjmů České republiky.

Česká republika bude prosperovat tak, jak vzdělaní budou její občané. Jak dokážeme využít talenty, které v našich občanech jsou, jak je dokážeme naplnit, jak vzděláním dokážeme ten potenciál v lidech dát jím a prostřednictvím i celé společnosti. A dneska je přesně ta situace, kdy my v těchto regionech o talenty, o bohatství naší země, prostě přicházíme. A jeden z důvodů je samozřejmě ten, že pokud rodiče netlačí na kvalitní vzdělání svých dětí, protože sami kvalitního vzdělání nedosáhli a vlastně v něm ani nevidí úplně smysl, protože přeci se nějak uživí, on ten systém je spíš proti nim než pro ně, dávky jim dorazí, a když jsou v dluhové pasti, proč by přemýšleli o nějaké zásadní změně v budoucnosti, stejně jak budou dělat, co budou dělat, z problémů se nevyhrabou, tak prostě netlačí na to, aby základní školy, ale i střední školy byly lepší a aby jejich dětem dávaly lepší vzdělanou budoucnost. Dokonce jsou případy, kdy jim tak trochu překáží, pokud jejich děti vyrazí na vysokou školu, protože to znamená, že je budou muset živit dalších pět, šest, sedm let, než to, když si udělají výuční list nebo maturitu, tak vlastně můžou odejít za prací a už se stanou na svých rodičích nezávislí.

My v současné době ztrácíme talenty v regionech, ztrácíme tím bohatství, největší možné bohatství České republiky, a je naší odpovědností, abychom takto nějakým způsobem vyšli vstříc. Jsou různé debaty o tom, jak tam nasypeme miliardy, jak pomůžeme regionům, že tam pošleme obrovské dotace. To už zkusili například v tom regionu Severozápad a spíše to vedlo k tomu, že ti, co kradli do té doby, kradli ještě o to víc. Ale že by to nějak razantně napřímilo tyto regiony a zvedlo je, v tom to není. Je to v tom, aby tam byla místa, pracovní místa, na která jsou potřeba vzdělaní lidé. A tito vzdělaní lidé, když jejich děti budou chodit do škol a oni uvidí, že se jim komplikuje oproti ostatním regionům možnost dostat se třeba na střední školu, nebo dokonce vysokou školu, tak budou tlačit na to, aby se to vzdělávání v místě zkvalitnilo. Tak to budou třeba rodiče dvou dětí ve třídě, která má 25, 28 dětí, ale tu pozitivní externalitu, to zkvalitnění vzdělání, v tu chvíli, když oni dotlačí ke kvalitnějšímu vzdělání pro svoje děti, tu poskytnou i těm dalším 23, 26 dětem v té třídě, které tam chodí.

Návrh, který tady dáváme, reaguje také na to, že republika je prostě rozdělená. Kolikrát jste v regionech slyšeli, co to zas v té Praze vymysleli, co to zas ti Pražáci, vždyť oni vůbec nevědí, kudy jde život a co se tam děje. Podívejte se na výsledky voleb, jak volí Česká republika, jak prostě jsou to dvě země. Máte nějaké výsledky v centru, ve velkých městech, a pak máte opačné výsledky, pokud je volba jenom mezi dvěma možnostmi, máte opačné výsledky v regionech. A to prostě pro společnost není zdravé. Není zdravé, a je to dokonce nebezpečné. Když si promítnete na mapu České republiky, to, kde se vyplácí nejvíce dávek v hmotné nouzi, tak prostě vidíte Sudety. Když se podíváte, kde je nejvíc lidí v exekuci, případně v dluhové pasti, znovu vidíte Sudety. Když se podíváte, kde je nejnižší kvalita vzdělávání už na základních nebo středních školách, znovu vidíte Sudety. A to prostě není v pořádku. Lidé tam nejsou horší, nejsou hloupější, jenom prostě mají daleko menší šanci. Podle průzkumů, které jsou k dispozici, tak už to, kde se narodíte, určuje to, jak uspějete v životě. A to je přece hrozně špatně, když poštovní směrovací číslo vám už napoví, to, které budete mít na svém rodném listu, co vás v budoucnosti čeká. To je něco, co si podle mě nemůžeme, nemůžeme jako republika dovolit.

Co se s tím dá udělat? Zmínil jsem možnost dotací. Podle mě nefungují. Nasypeme tam miliardy, kde se kradlo, bude se krást víc, ale strukturálně to nezměníme. Potřebujeme tam ta pracovní místa, která budou obsazena vzdělanými lidmi. Můžeme apelovat na soukromé firmy. Ale půjdou tam? Nejspíš nepůjdou, protože jim to nevyhovuje, není to pro ně v tuhle chvíli výhodné. Ale stát má v ruce jednu obrovskou sílu, kterou zatím nevyužívá, nebo ji využívá jenom částečně, a to je to, že stát je velkým zaměstnavatelem. Stát je stabilním zaměstnavatelem a stát je zaměstnavatelem, který také rozhoduje o tom, kde ta pracovní místa jsou. A z toho vyplývá ten návrh, který jsme tady předložili.

Opírá se o to, že v regionech dneska se propadá vzdělanost, tak chceme tam dostat kvalitní pracovní místa, dobře placená místa, stabilní pracovní místa, která budou generovat další hodnoty, které jsem zmínil. A chceme tam dostat také peníze. A nejefektivnější peníze, které tam můžou jít, jsou právě ty, které tam přijdou s platy, protože ti lidé budou určovat, které služby tam budou prosperovat, jaká kultura se tam bude provozovat a jakým způsobem tam budou vypadat školy. To je něco docela zásadního pro ten region. Nečekejme výsledek, který se dostaví během roku, dvou po tomto zavedení. Ono to bude trvat. Ale my bychom tady neměli přijímat zákony jenom na příští rok, dva. My bychom měli přemýšlet, jak tato země bude fungovat za patnáct, dvacet let a jak ji předáme svým potomkům, jak ji předáme těm politikům, kteří tady budou sedět po nás.

Toto je zákon, který má ambici a poslání změnit tuto republiku v horizontu patnácti, dvaceti let, ale změnit ji zásadně - v tom, že jsem přesvědčený o tom, že i hrubý domácí produkt celé České republiky poroste, poroste díky tomu, že těm regionům pomůžeme tímto dlouhodobým způsobem, že lidé, kteří tam dneska jsou a třeba nepracují, nebo pracují na špatně placených místech, tak prostě budou vydělávat větší peníze. Kolem sebe budou ovlivňovat lidi, kteří také tu vidinu úspěchu a možnosti, že můžou uspět, přenesou na další. Prostě ten potenciál a možnost růstu České republiky je v regionech. Pokud se k nim budeme stavět zády, tak na to všichni doplatíme. Doplatíme na to v ekonomice, doplatíme na to jako společnost, doplatíme na to i v bohatství celé republiky.

Není to vůbec nový nápad. Přiznám se, nejsme v tom originální. To, že se přesouvají některé centrální úřady - a jasně říkám, nejde o ministerstva, ta zůstávají v Praze - tak to, že se přesouvají některé centrální úřady, právě z tohoto důvodu je věc, která se děje už desítky let v zemích, jako je Švédsko, probíhá v Estonsku už druhé volební období. Najdete tyto změny v Norsku, kde stěhují úřady až za polární kruh a kde mají předepsáno, že už žádný nový úřad nemůže sídlit v Oslu. Dějí se ve Velké Británii, kde Velká Británie má dokonce předpis, že do roku 2030 celá polovina státních zaměstnanců bude přemístěna z Londýna do ostatních velkých měst ve Velké Británii. Celá polovina.

Tady mluvíme v tom návrhu cirka o pěti tisících ze 40 tisíc zaměstnanců. Ani v České republice to není nový nápad. Už i tady se o tom uvažovalo v minulosti, když se zvažovalo třeba přemístění (Českého) báňského úřadu do Ostravy. To jsou věci, které tady už byly diskutovány, na plénum Sněmovny se však nedostaly.

Vrátím se ještě k té mezinárodní zkušenosti. Stejně reaguje Německo, stejně reaguje i Evropská unie, když umisťuje někde některé své agentury do různých evropských zemí. Ale příklady toho, jak se přemisťují úřady právě proto, aby země byla scelená, najdete třeba i v Mexiku, v Jižní Koreji. Prostě je to věc, kterou politici reagují na to, že rozdíly mezi centrem a regiony v celém světě se zvětšují. Ve Velké Británii dokonce toto snažení urychlili po brexitu, když právě po sobě viděli tu mapu, která byla černobílá ve smyslu remain, anebo leave, prostě zůstat, anebo opustit Evropskou unii. Přesně bylo rozděleno, že centra hlasovala jinak než regiony. To roztržení společnosti je celosvětový trend, kterému musíme čelit. A toto je návrh, jak se k němu postavit.

Návrh, který je před vámi, já jeho konkrétnímu odůvodnění nebudu věnovat až takovou šíři, protože myslím, že je důležitá debata ve výborech, kam pevně věřím, že ten zákon pošlete. Debata o tom, jaké jsou možnosti regionů, co můžou nabídnout, debata o tom, co v těch regionech může být ve vzdělanostní struktuře poskytnuto za služby. Tento návrh je, řekněme, pracovní. Ano, jsou tam třeba dopravní úřady přesunuty do Pardubic. Máme tam Univerzitu dopravní, máme tam silnou fakultu a dává logiku, že Pardubice jsou tím dopravním centrem, jsou křižovatkou České republiky. Stejně tak dává samozřejmě báňský úřad z mého pohledu logiku, aby sídlil v Ostravě. Dovedu si tam představit třeba i Státní fond životního prostředí, o který vím, že má ostravský region zájem, a který určitě dává smysl, aby v tomto místě byl. Protože to, co tam přinese, těch necelých pět tisíc pracovních míst, která jsem tady zmínil, tak není jenom to, že tam 2,5 až 3 miliardy dotečou na platech a že tam budeme mít o tolik těch vysokoškolských pracovních míst víc.

Ale ono to tam přinese i větší sounáležitost a pospojování společnosti a respektu ke státu. Protože už se bude hůř říkat, že něco vymysleli v Praze, že co zas odtud přišlo, co to je zase za pohromu. Oni vůbec nerozumí tomu, jak fungují regiony. Ale ti státní úředníci v tom místě budou i určitými vyslanci státní moci. Lidé uvidí v tom regionu, jak se tvoří ta rozhodnutí, že to není něco, co by spadlo z Marsu, ale že za tím je hromada práce, hromady debat, hromady podkladů. A že to nejsou vykouzlená rozhodnutí z rukávu, ale že to prostě má nějaký základ. Budeme tam mít ty, v uvozovkách, ambasadory státní moci, kteří tu republiku prostřednictvím těchto mostů budou držet dohromady. Něco, co nesmírně potřebujeme.

Ten návrh mluví o 23 úřadech, které navrhujeme přesunout do jednotlivých krajských měst. Proč krajských měst? Protože jsou dostatečně velká na to, abychom tam našli tu vzdělanou pracovní sílu, aby zároveň poskytla dostatečné zázemí. A mluvíme o necelých pěti tisících pracovních míst, která by se z centra, v tomto případě z Prahy, přesouvala do regionů. Možná vám to přijde jako obrovské číslo, ale já vám řeknu jiné obrovské číslo. Denně do Prahy dojíždí 180 tisíc lidí. Denní příjezd do Prahy je 180 tisíc lidí. Co v Praze z toho je? Dopravní zácpy, obrovský tlak na ceny nemovitostí, totálně přepálené nemovitosti, které si málokdo může dovolit.

Taky když nějaká státní instituce v Praze hledá zaměstnance, má už dneska obrovský problém, protože ta cenová hladina nutí k růstu mezd a ty se samozřejmě promítají do růstu platů. A je hrozně těžké sehnat kvalitního zaměstnance do státní správy v Praze, protože ten trh je hrozně konkurenční. Plat, za který vám v regionu lidé budou vděční, protože tam ta cenová hladina je o kus nižší, tak v Praze není pro nikoho atraktivní.

Tento návrh tedy i s tímto předkládáme, aby to bohatství, které je dneska koncentrováno v centru - a je to naprosto přirozené a vždycky to tak bude, že Praha bude tahounem, že centrum bude tahounem, že bude tím nejbohatším, že bude místem, kde se koncentruje vzdělanost, to nikdo nemůže napadat a je to zcela přirozené a normální. To, co není přirozené a není normální, je to, že se ten rozdíl mezi Prahou, centrem, a regiony rychle zvyšuje.

Je to tedy návrh, který má ambici pomoci celé republice. Pomoci v tom, aby držela dohromady, aby regiony přes platy byly bohatší, ale zároveň aby tam lidé tlačili na kvalitnější vzdělávání, na kvalitnější služby, třeba i na kvalitnější kulturu, která tam může fungovat. Je to o tom, že když v centru, v Praze, ubude během příštích pěti let - tak je navržena odložená účinnost tohoto zákona - pět tisíc pracovních míst, tak Praha, troufnu si tvrdit, to ani nepozná. Když ale v Liberci přibude 300 nových míst, v Jihlavě 600 míst, tak to pro to město bude kvalitativní rozdíl. Můžete čekat, že tam stoupne počet abonentek v tamních divadlech, že to umožní tamním institucím úplně jiné plánování. A ta pozitiva, která to přinese do těch regionů, budou dlouhodobá a zásadní.

Já vás v tomto žádám - i za tu Prahu, které to neublíží, které si myslím, že to naopak prospěje v tom, že to přehřátí, které tady je, už je naprosto negativní i pro tu Prahu. I pro Prahu je problém ta doprava, kterou způsobuje těch 180 tisíc dojíždějících. A jenom pět tisíc vyjíždějících, které navrhujeme tady, je prostě zlomkem, který není problém naplnit. Já si myslím, že během těch pěti let, kdy je navržena účinnost, je velká šance, že v těch regionech se ta pracovní místa zaplní právě z těch regionů, že to nebude nutit ke stěhování. Ostatně ta mezinárodní zkušenost říká, že tak třetina až čtvrtina lidí se přestěhuje, zbytek se hledá na místě nový. Ale že to přinese i třeba takovou pozitivní externalitu, že pokud z regionů odcházejí mladí lidé za prací do center, tak to vede třeba i k tomu, takové věci, které nás nemusí na první pohled nad tím napadnout, že tam starší spoluobčané, senioři, že nemají v době, kdy potřebují od někoho blízkého pomoc, tak prostě toho blízkého nablízku v tu chvíli nemají. Což vede k tomu, že jsou pak o to víc využívány sociální služby v těch regionech a zase stát nese náklady, které by jinak nést nemusel, když by takovýmto způsobem neroztrhával rodiny a komunity.

Takže prosím, zvažte to, jestli byste tento návrh podpořili. Myslím, že debata může být a bude ve výborech široká. Já jsem na ni připraven, těším se na ni. Ale myslím si, že je to skutečně velice důležitý zákon, který podpoří regiony, ale který podpoří vlastně celou Českou republiku. Děkuji za nebývalou pozornost a těším se i na vystoupení, která tady zazní, a hlavně na debaty na výborech. Já vám děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji vám. Mám tady tři faktické poznámky. Upozorňuji, že ještě nejsme v rozpravě, tudíž ty faktické poznámky ruším a v tuto chvíli dám slovo panu zpravodaji pro prvé čtení, panu Jaroslavu Kytýrovi. Prosím máte slovo.

 

Poslanec Jaroslav Kytýr: Děkuji za slovo, vážený pane předsedající. Vážení členové vlády, vážené poslankyně, vážení poslanci, jak již uvedl navrhovatel, cílem návrhu zákona je přesun sídel 23 úřadů z hlavního města Prahy do jednotlivých krajských měst České republiky. V návrhu, jak bylo zmíněno, je odložení pětileté účinnosti v rámci přípravy a realizace této zákonné úpravy. Autoři sledují v návrhu decentralizaci státní správy a pozitivní dopady na kraje, a to zejména ve vytvoření kvalifikovaných pracovních míst, jak již bylo zmíněno zástupcem předkladatelů. Návrh zákona se dotýká přibližně pěti tisíc zaměstnanců.

Bohužel tento velmi ambiciózní záměr je záměr hodný zamyšlení vážených poslankyň a poslanců v této Poslanecké sněmovně, ale postrádá hlubší věcnou a ekonomickou analýzu, absenci a specifikaci dopadů, která by mohla být samozřejmě předmětem diskuze při projednávání v jednotlivých výborech, nicméně by měla být zmíněna již při přípravě této legislativní úpravy. Neznáme v podstatě vlastně sociální dopady, jak již bylo zmíněno. Možná pouze část zaměstnanců by souhlasila s přemístěním své rodiny do příslušného kraje, většina by možná hledala uplatnění jinde v Praze, a vytvářely by se nové pracovní pozice v krajích, což je chvályhodné. Nicméně i můžeme předpokládat, že by došlo k nějakému narušení kontinuity výkonu této státní správy.

Pokud jde o státní rozpočet a ostatní veřejné rozpočty, pak návrh zákona má přímý vliv na veřejné rozpočty. Dopady však nejsou v návrhu, jak již jsem řekl, uvedeny. Zároveň v návrhu zákona jsou předjímány úspory, jako je výstavba nového administrativního komplexu, úspora na nájemném či úspory na platech, které nejsou reálně vyčísleny a opět by byly předmětem předpokládané spekulace v rámci diskuze v jednotlivých výborech.

Na druhé straně, jak jsem již řekl, je to zajímavá myšlenka, je to cesta, která v některých evropských zemích je sledována a jistě by posílila jednotlivé kraje o velmi vzdělané lidi, kteří by zde našli uplatnění s celými rodinami a posílili místní komunitu. Zároveň je potřeba i podtrhnout, že řada krajů o řadu těchto státních institucí má zájem a určitě by podpořily hledáním vhodného zázemí tuto myšlenku.

Já osobně věřím, že lze úspěšně diskutovat napříč politickým spektrem některé konkrétní úřady, jak již byl zmíněn zde v Poslanecké sněmovně diskutovaný případ přemístění Českého báňského úřadu. Bohužel v tomto návrhu zákona jdeme poměrně výraznou maximalistickou změnou (týkající se) celkem 23 úřadů s dopadem na zhruba 5 tisíc zaměstnanců, kdy důsledky přemístění nemáme ani odůvodněné, nemáme je ani v rukou, neumíme je v tuto chvíli ani předjímat. Z těchto důvodů budu navrhovat zamítnutí tohoto návrhu v prvém čtení.

Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. Předpokládám, že to budete navrhovat v obecné rozpravě, do které se přihlásíte. Otevírám obecnou rozpravu, do které mám přihlášenou paní poslankyni Jarošovou, připraví se pan poslanec Dominik Feri.

 

Poslankyně Monika Jarošová: Děkuji za slovo. Dobré odpoledne, vážené dámy a pánové. Ráda bych se zde vyjádřila k této novele zákona o změně sídel některých státních úřadů. Konkrétně se jedná o 23 úřadů, které by se měly přestěhovat z Prahy do krajských měst v celé ČR. Tento návrh nemohu podpořit, protože mi k tomu chybí jakýkoliv rozumný důvod. Jen nastěhováním a pořízením vhodných objektů pro nové úřady by vznikly ohromné finanční náklady, které se dají využít pro potřebnější účely, například větší podporu rodin s dětmi. Nezanedbatelnou finanční stránkou by bylo také ukončení stávajících smluv nynějších zaměstnanců, to znamená například odstupné. V některých místech bude i problém zajistit vhodné odborníky pro nové pozice. Nemůžeme očekávat, že by se tito odborníci stěhovali za prací kamkoliv mimo Prahu. Zbytečné finance by šly i na různá školení a přeškolení nových zaměstnanců. Také těžko pochopit argument, že se ušetří miliardy na mzdách, jelikož státní zaměstnanec je placen podle zákonem daných tabulek a je jedno, zda působí v Praze, nebo ve Znojmě.

Myslím si, že není nezbytně nutné, aby vznikaly za každou cenu nové a nové zákony a zatěžovaly náš již tak nepřehledný právní systém, zvláště bez závažných důvodů. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. V tuto chvíli je přihlášen do obecné rozpravy pan poslanec Dominik Feri, ale je přihlášen i s faktickou poznámkou. (Poslanec Feri upřesňuje, že vystoupí v rozpravě.) Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Dominik Feri: Pane předsedající, já naprosto chápu iniciativu předkladatelů a myslím, že tu pan předseda Farský snesl velké množství přesvědčivých argumentů, proč bychom se touto věcí měli zabývat. Ale obávám se, že do těch dveří, na které klepe, se nedoklepe, protože vláda čím dál tím více akcentuje centralizaci, což někdy nemusí být špatné a někdy to špatné podle mého soudu je, například ta centralizace stran přemístění veškerých úřadů, nebo co možná největší množství úřadů do Letňan. Ale myslím si, že zabývat se tím je více než vhodné.

Bylo by dobré, kdyby ten zájem byl skutečně ne planý, ale trošku, řekněme, s nějakou štábní kulturou, to znamená v rámci výborů, a proto jako garant přednáším stanovisko našeho poslaneckého klubu, že nebudeme hlasovat pro avizované zamítnutí. Ale za předpokladu, že by došlo k tomu, že by tento návrh byl zamítnut, tak se rozhodně připojíme, kdyby bylo diskutované například nějaké usnesení, kterým bychom zavázali ministerstvo, uložili bychom Ministerstvu pro místní rozvoj, aby zpracovalo nějakou analýzu, kolik by to stálo, jaké úřady, jaké by to mělo dopady do veřejných rozpočtů, tak takové usnesení bychom rozhodně podpořili a myslím si, že by to byla docela zajímavá cesta a zajímavá myšlenka. V takovémto rozsahu je to spíš úkol do nějakého programového prohlášení vlády do nějakého dalšího výhledu. Ale měli bychom se tímto zabývat, protože rozdíly mezi regiony a hlavním městem, a to říkám jako pražský poslanec, jsou čím dál tím větší a zaslouží si to naši pozornost. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Já vám děkuji. S faktickou poznámkou pan poslanec Jiří Bláha. V rozpravě se připraví pan poslanec Václav Klaus. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jiří Bláha: Vážené kolegyně, kolegové, já bych se jenom chtěl vyjádřit k věcem, které tady zazněly.

Pokud to myslíme opravdu upřímně, tak přestaňme dělat umělé věci, které nikdy ničemu neprospěly a ani neprospějí. Pokud to myslíte opravdu, tak pojďme podpořit zrušení dovozu podnákladových cen (?) za podnákladové ceny surovin a výrobků ze zahraničí, podotýkám dotovaných, a budeme mít práci na vesnici, budeme mít práci v regionech, lidi nebudou utíkat. Zajistěme spojení, internet, telefon, pokrytí signálem tak, jako to je v Praze, pro všechny regiony. Zajistěme dopravní infrastrukturu. Protože zmiňovaný Karlovarský kraj - tam tady odsud z Prahy dojedete za dvě a tři čtvrtě hodiny, nemáte napojení na ostatní zahraniční regiony ani na okolní regiony.

A to poslední, což je nejdůležitější, změňme přerozdělení peněz. Praha a Středočeský kraj skousnou tolik peněz v rámci RUD jako zbytek republiky. Ještě jednou: vy tady v Praze dostanete stejný počet peněz jako všechny kraje dohromady. Takže nad tím je potřeba se zamyslet, a pak bude i ta kultura v těch krajích, pak bude i to vzdělání v těch krajích, protože na něj budou peníze, a tak dále, a tak dále. Ale hlavně se zase nesnažme něco uměle vytvořit. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. S faktickou poznámkou je přihlášena paní poslankyně Procházková. Připraví se pan poslanec Feri a pan poslanec Votava. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Věra Procházková: Děkuji za slovo. Já bych se chtěla vyjádřit k úvodnímu slovu mého kolegy, prostřednictvím předsedajícího pana poslance Farského, který tady sdělil, že 70 % lékařů údajně váhá, nebo nechce nastoupit... (Poslanec Farský upřesňuje od stolku mikrofonů, že říkal 77 %.) 77 % - o to spíš, že nemá pro partnera možnost zaměstnání. Já bych byla ráda, aby tady na půdě Poslanecké sněmovny zaznělo, protože vždycky, když se tady tohle řekne, tak to jde do světa, jde to do republiky, všichni to slyší a pak s tím pracují, s touto informací, takže já jako předsedkyně Dozorčí rady Karlovarské krajské nemocnice, která zajišťuje maximum zdravotní péče v Karlovarském kraji, a věřím, že za i zbylé dvě nemocnice, které provozuje Penta, mohu říct, že my pro každého lékaře, který nastoupí k nám do naší nemocnice, našich nemocnic, máme speciální pracoviště, které zajišťuje práci i pro jejich partnery. Věnujeme se tomu už déle jak dva roky. Takže myslím, že je potřeba, aby se to tady řeklo, aby byli všichni ujištěni, že když k nám nastoupí, tak budou mít nejenom velmi dobré platy, ubytování, ale i zaměstnání pro partnery, a to na vysoké úrovni. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. Dalším s faktickou poznámkou je pan poslanec Feri, pan poslanec Votava a pan poslanec Bláha. Prosím. (V sále je hluk!)

 

Poslanec Dominik Feri: Děkuji za slovo. Diskuse se rozbíhá a to je dobře. Myslím, že každý má ze svého ranku nějaké zkušenosti a dokáže se k tomu fundovaně vyjádřit. Ale je nutné zmínit to, že nějaké návrhy, které se týkaly podpory regionů, už tu byly. Byl tu návrh horního zákona, úprava poplatku za vydobytý nerost víc ve prospěch regionů, víc ve prospěch obcí, ale prostě to nebylo úplně vyslyšeno.

A ještě možná k panu kolegovi Bláhovi prostřednictvím pana předsedajícího. Je nutné zmínit, že pan navrhovatel, jakkoliv za něj nechci mluvit, ale myslím si, že to čte trochu jako já, to znamená nezasahovat úplně na sílu, nehnat lidi z měst do regionů násilím, ingerovat příliš do trhu, ale zkusit opravdu nějakými decentními zásahy, přesunutím určitých správních úřadů dostat kvalifikované lidi do regionů a dostat na to peníze. Není potřeba jít do toho revolučně, ale skutečně se tam dostat postupnými kroky.

A možná ještě vzpomenu to, že ohledně přesouvání sídla, nebo resp. nepřesouvání sídla, nastavení sídla, už jsme se tady bavili, vzpomínám například návrh kolegy myslím Bartoně, který navrhoval, aby sídlo Národní sportovní agentury bylo v Bruntále, a těch návrhů tady bylo více. A s jakým pochopením se to tady setkalo? Nesetkalo. Bohužel. Díky.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. Pan poslanec Václav Votava. Připraví se pan poslanec Jiří Bláha. Prosím.

 

Poslanec Václav Votava: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, kolegyně, kolegové, nechci zpochybňovat to, že podáváte takovýto návrh. Je to legitimní. Samozřejmě můžete podávat jakýkoliv návrh. Akorát si dovolím tedy polemizovat s tím, že to je ve prospěch regionu. To si myslím, že opravdu není. Aby do krajského města přišla jedna nebo dvě instituce, to určitě tomu regionu nepomůže. Regionům pomůže samozřejmě kvalitní infrastruktura, především dopravní. Vzpomeňme si, jak bojujeme často o peníze na opravy komunikací druhé a třetí třídy. A to je základ. To je základ prostě - kvalitní dopravní infrastruktura.

Můžeme se bavit o rozpočtovém určení daní tak, aby obce měly více peněz na svůj rozvoj, zajištění služeb pro naše občany. Takže tady, páni kolegové, opravdu nevidím to, že se zkvalitní nějak život v regionech tím, že se tam přesune 23 těchto institucí.

Můžu polemizovat i s tím, že se vlastně zlepší nějaká dostupnost pro občany. Naopak, jestliže v Praze - a já nejsem pražský, takže nebojuji za Prahu, ale chápu, že Praha je centrem, jsou tady centrální orgány, a člověk, když jede něco vyřizovat na jeden úřad, tak vyřizuje třeba i další věci. Pokud pojedu, a teď se nechci dotknout Jihlavy, jenom na jedno místo, tak vyřídím jenom jednu věc. Takže i o tom to je.

A co se týká těch pracovních míst, tak to je taky chiméra, že tam vznikne řada nových pracovních míst. Možná nějaká servisní, obslužná. Ale ti specialisté, kteří se na to školí léta, jsou proškoleni, tak to trvá samozřejmě dlouho. A ty tam hned tak nenajdete. Takže to může samozřejmě paralyzovat potom i chod toho úřadu.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Pan poslanec Jiří Bláha vystoupí s faktickou poznámkou a připraví se pan poslanec Petrtýl s faktickou poznámkou. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jiří Bláha: Jenom bych upřesnil pro pochopení. Je potřeba zanechat těm regionům to, na co byly regiony zvyklé, abychom uměle netvořili nová pracovní místa tam, kde na to nejsou - možná že vzdělanost, možná že praxe, možná že tradice. Na vesnici asi těžko budeme dělat politiku, takže tam bychom měli tvořit brambory a jablka a jiné záležitosti. Takže to je právě o těch dotovaných cenách. Pokud snížíme dovoz dotovaných výrobků do České republiky, vrátí se práce na vesnici. Bude-li práce na vesnicích, změní se i obslužnost v kraji atd.

A jedna z nejdůležitějších věcí, kterou jsem opomněl v rámci RUD, a pokud chceme spravedlnost - jaká je spravedlnost, že občan v Liberci dostane v rámci RUD dvakrát méně než v Plzeňském kraji, třikrát méně než v Brně, sedmkrát méně než v Praze? To je spravedlnost? Myslím, že jenom když slyšíte čísla, a já vám je převedu do faktických, Liberec 12 tisíc na osobu, Plzeň 24 tisíc na osobu, tak v ten okamžik od toho se odvíjí všechno. Máte na divadla, na kina, máte na financování škol, zdravotnictví a blabla, tisíc dalších věcí, dopravu. Takže to všechno spolu obrovsky souvisí.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji za dodržení času. Pan poslanec Petrtýl a jeho faktická poznámka. Zatím poslední přihlášený. Prosím.

 

Poslanec František Petrtýl: Vážený pane předsedající, vážené dámy a pánové, na začátku bych chtěl reagovat na pana kolegu Farského, na jeho vystoupení, protože všichni cestující jedou do Prahy přes Středočeský kraj, kde máme v současnosti zaintegrovanou železniční dopravu, tak 180 tisíc přijede denně do Prahy pouze vlakem i z ostatních krajů. Co se týče autobusů, tak se jedná také o číslo téměř 180 tisíc, tam nejsou veškeré spoje ještě zaintegrovány, ale odhad je velmi přesný, také kolem 180 tisíc. A co se týče automobilů, to je odhad, hůře se to odhaduje, a tam se odhaduje zhruba 100 tisíc. Takže to číslo je o hodně větší, než říkáte.

A tady se musím opět ohradit proti kolegovi Bláhovi, který říkal, že Středočeský kraj z hlediska rozpočtového určení daní vlastně nějak ubírá ostatním krajům. Není to tak. Opak je pravdou. V roce 2000, když vznikaly kraje, tak bylo určeno nějaké procento podle počtu obyvatel a podle toho jsou krajům přidělovány finance. A například Středočeský kraj od té doby vzrostl o 24 %, počet obyvatel, to znamená. na obyvatele je stále menší budget peněz. Takže opak je pravdou.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. V rozpravě vystoupí pan poslanec Václav Klaus. Připraví se pan poslanec Juránek. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Václav Klaus: Dámy a pánové, udělal jsem si takový výzkum, takový vlastní. Zjistil jsem, že řečníci jsou nejvíc agresivní hned ze začátku ve dvě hodiny a v půl třetí, a potom, když je to jednání třeba v deset večer. A naopak nejklidnější jsou tak okolo šesté hodiny odpoledne, což je právě teď. Tak já také vystoupím velice klidně v tom odpoledním opozičním okénku, kdy vládní koalice zamítá jeden z těchto návrhů za druhým. K tomu prvnímu jsem se taky nepřipojil, k těm důchodům, protože to byla taková spíš lidovecká předvolební debata. Jako bookmakerovi mi z toho vychází předseda Bělobrádek, místopředseda Jurečka a dál to asi už bylo stejně zamítnuto.

To druhé jsme podpořili, nebo jsem podpořil, protože kolegyně Majerová je nemocná, protože stát skutečně teď často likviduje firmy a soud pak ukáže, že to bylo naprosto nesprávné. Čili to bylo vážné téma. A tím chci právě navázat k tomuto bodu, že i toto je samozřejmě téma vážné, kolik orgánů státní správy má být umístěno přímo v centrálním městě Praze a kolik nikoliv. Asi víte, že máme nějaké vysoké soudy v Brně, máme nějaký báňský úřad v Ostravě. A je to určitě reálné téma.

Bylo tady zmíněno, že poslanci nepodpořili sídlo sportu v Bruntále. Tak já jsem patřil k těm, kteří to velice srdečně podporovali, ale byl jsem přehlasován, což respektuji. V této věci jsem také zcela neutrální, protože v Peci pod Sněžkou žádný úřad být nemůže, jsou tam obrovské problémy s parkováním a obecní úřad je taková malá pastouška. Takže jsem v tom zcela neutrální.

A k té věci, návrh, jak je teď předložen, myslím si, že má velkou slabinu, a sice v tom, že určuje vlastně změnu sídel do krajských měst. A já si myslím, že máme tady zkušenost, že před zhruba - abych to neřekl hloupě a nebyl jsem šikanován, že dávám dezinformace - asi před 18 lety vznikly kraje, jestli se nemýlím, nebo v nějakém takovém čase, asi deset let jsme je neměli. Takže vznikly kraje a ve všech krajích vznikly obrovské úřady, prostě školské úřady, krajské a další, kde jsou stovky a stovky úředníků, a víceméně nestalo se nic z toho, co pan předkladatel tady jako v dobré mysli předpokládal, že jakoby nastane. Společnost je pořád stejně rozpolcená, pořád stejně volí, jinak některé kraje, jinak druhé, vzdělanostní úroveň je někde takováhle a někde taková.

Čili já si kladu otázku, jestli by se ten zákon neměl spíš přepracovat. A kdybychom to mysleli skutečně, tak skutečně umístit státní úřady do oblastí, kde se ta práce získává těžko, kde skutečně není bohatství osob, Valašsko, Šluknovsko, Ašský výběžek, a tam tedy ať stát vybuduje ten úřad a díky tomu tam vzniknou ty restaurace a všechno další. Jestli by to nebylo jako smysluplnější, než to jako umístit jenom do těch krajských měst, která už mají stejně přiměřeně těch krajských úřadů neúrekom, jak by řekli Slováci, a žádné dobro z toho nikomu nevzniká kromě těch samotných úředníků.

Tak to je jedna věc, co jsem chtěl vlastně k té diskusi, když se tady vede, protože to stejně bude zamítnuto, máme to klidné odpoledne.

A druhá. Já jsem nějak nepochopil, jak to ovlivní ty rodiny, jak jste říkal, že jsou na kraji třeba té hmotné nouze, nebo prostě úplně už v rozvratu ta rodina, tak tam jsem nerozuměl, jak jim prospěje to, když nějací úředníci přijdou z Prahy do toho krajského města, přijedou, jestli, kde je tam ta přímá vazba, co se tomu člověku dobrého stane. Jestli třeba bude koukat, že má hezký kabátek ta paní úřednice, nebo co mu to tak prospěje.

Ale jinak je to k diskusi a já to zamítat nebudu, tenhle návrh. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. Pan poslanec Juránek v rozpravě vystoupí. A pan poslanec Lipavský ruší svou omluvu dnes do konce jednacího dne. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Stanislav Juránek: Děkuji, vážený pane předsedající. Kolegyně, kolegové, já jsem ve skutečnosti chtěl dát důraz na něco úplně jiného, ale můj předchůdce mně tady změnil vůbec celou koncepci, kterou chci říct, protože já chci říct, že ten nápad, který zde je, má samozřejmě dva rozměry, stejně jako měl před chvílí ten lidovecký. To znamená, on se snaží velice komplexně všechno vyřešit, aniž pro to jsou dány všechny předpoklady. A stejně tak my jsme chtěli vyřešit všechno, ale ve skutečnosti naším přáním bylo docela primitivní, abychom vyřešili ten největší problém.

Takže když začnu námi, tak chci říct, že třeba pro mě největší problém je, že moje žena má 6 700 korun důchod, přestože je ekonomka, pracovala v Komerční bance, jen abychom věděli, a pracovala tam na významném místě. Jenomže se deset roků starala o naše tři děti a devět roků se starala o svoje rodiče. A já jsem neměl ambici, abych tady řešil celý ten problém, který se týká důchodového systému, ale měl jsem ambici, aby se odstranily jenom ty největší a nejkřiklavější problémy a aby se to prostě o krůček posunulo, protože já jsem i pro posunování ne všeho naráz, ale jenom třeba po malých krůčcích. A to je ten důvod, proč si myslím, že bychom se tímto měli zabývat, protože i tady máme přece možnost neřešit 23 úřadů, ale říct si, že jsou tady, a já teď řeknu sám za sebe, dva nebo tři, které jsou, na kterých bychom se mohli shodnout a kterým bychom částečnou decentralizaci mohli provést. Aniž si budeme klást velikánské cíle, že se nám podaří něco výrazně změnit, tak aspoň nakročíme nějakým směrem a příště už budeme moci vycházet i z určitých zkušeností.

A teď proč říkám, že budu navazovat na svého předřečníka kolegu Klause, a to z toho prostého důvodu, že tady přece k něčemu významnému došlo. Došlo totiž ke vzniku krajů. Já ho upřesním, bylo to před 19, nikoliv před 18 lety, ale to není podstatné. Budou teď za rok krajské volby, a přesto se v této fázi ještě ty kraje nepodařilo dostat do té podoby, do které se slibovalo na začátku před těmi 19 lety. To znamená, tehdy se mluvilo o tom, že ty kraje na sebe převezmou právě část těchto úloh, o kterých se tady mluví v souvislosti s tímto zákonem. Vidím před sebou prostřednictvím předsedajícího hejtmana velkého kraje Moravskoslezského, tamhle vpravo vidím svého kolegu na začátku, když kraje začínaly, kolegu Zahradníka. A chci říct, že se změnilo, a změnilo se hodně. Zazněla tady například dopravní infrastruktura druhých a třetích tříd. A tam si to můžete vyhodnotit, že tam došlo k velkým změnám na těch druhých a třetích třídách a že to ty kraje do velké míry posunuly dopředu i díky tomu, že získaly dotace z EU. Že tedy výrazným způsobem tenhle systém zlepšily, a samozřejmě že to má i dopad na určitou zaměstnanost a na určitou strukturu v těch krajích.

Ano, je velký rozdíl, jestli ten kraj je velký, nebo malý. Ale já si troufnu říct, že jedna z věcí, která zde zazněla na začátku, byla, že velice důležitý je školský systém. A tady si prosím vás řekněme, jak ten školský systém v tuto chvíli funguje, a ten funguje o tom, že to není o vysokých školách, těch máme dost. Já bych řekl, že skoro každé větší město má vysokou školu. Nevím přesné číslo, ale vím, že je jich víc než 70, vysokých škol, které máme. To určitě není v této pozici. Kraje mají na starosti jakoby to střední školství a dá se říct napolo ten vyšší stupeň a obce, zvláště velká města, se starají o základní školství. Ta provázanost tady do velké míry chybí a jedna z těch významných věcí, o kterých se právě mluví v rámci krajů, je, že tady máme 14 druhů školství, a to bez jakékoliv nadsázky, a to tak, že skutečně řada žáků má problém, když přejde z kraje do kraje, aby v některých předmětech obstála. Ale to je chyba od začátku, odshora. A my tady ani nemusíme přijímat nějaké opatření. To jde i prostřednictvím Ministerstva školství, a tady bychom mohli už té kapacity krajů velkým způsobem využít, kdybychom jim svěřili část těch pravomocí, které má třeba Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy.

Já jsem naprosto přesvědčený o tom, že tato cesta je mnohem důležitější, to posilování krajů, a říkám to i tady paní hejtmance Karlovarského kraje prostřednictvím pana předsedajícího, že prostřednictvím krajů s tím, že jim budeme více důvěřovat z té horní pozice, tzn. z pozice Parlamentu, ale řekl bych úplně na prvním místě vlády, tak můžeme části těch reforem, o kterých zde je řeč, v tomto zákoně dosáhnout.

A tak já jenom říkám - prosím vás, každý krok stojí za to. Každý krok, i kdyby se podařil jenom ten báňský úřad v Ostravě, protože já si troufnu říct, že ten báňský úřad v Ostravě není, tak jak tady zaznělo před chvílí, že je. Není. To znamená, když si řekneme, že některé věci mají hlubší logiku, a zdůrazňuji speciálně ten báňský úřad, ale líbil se mi ten Drážní úřad v Pardubicích. Tam, kde to má skutečně hluboký význam a hlubokou logiku, tak je dobře, abychom využili této předlohy a zkusili ji podpořit. Já tedy na závěr říkám - prosím vás, zkusme si říct, že budeme dělat i malé krůčky, že nebudeme dělat ty veliké systémové věci, na které se chystáme v rámci krajů 19 let, a ještě jsme reformu školství, tak jak byla nastavena kdysi na začátku, nedotáhli. To znamená, zkusme alespoň trochu a ono to třeba něčemu prospěje.

Děkuji vám za pozornost. A jinak za sebe říkám, že zcela určitě nebudu pro zamítnutí a že se těším na to, že bychom debatovali o konkrétních místech, na kterých bychom se mohli shodnout. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. S faktickou poznámkou vystoupí pan poslanec Milan Brázdil, připraví se pan poslanec Václav Votava.

 

Poslanec Milan Brázdil: Děkuji za slovo. Snad nebudu nějak prodlužovat tuto diskusi, nicméně pane kolego Juránku prostřednictvím pana předsedajícího, já bych byl zas pro to některé věci krajům sebrat. A vím aj co a myslím, že mi dáte i za pravdu. A je to vliv na záchrannou službu. Zdravotnická záchranná služba této republiky prostě by měla být státní. A vidím to u hasičů, vidím to u policie, my tady budeme, říká se tomu porcovat medvěda, schvalovat rozpočet, a tam přímo někdo z vás navrhuje hasičům přidat, policajtům, a na ty záchranné služby se nikdy nedostane. Nejmenší složka, nejvíc výjezdů, já už jsem to opakovaně říkal, promiňte, že se za ně tak biju. Čili myslím si, že právě tady je ukázka toho, že ty kraje by možná i rády se toho zbavily, ale ono to prý nejde. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. Pan poslance Václav Votava s faktickou poznámkou. Prosím.

 

Poslanec Václav Votava: Děkuji za slovo. Tak já jsem chtěl reagovat na pana kolegu Juránka, ale popíchl mě pan kolega Brázdil. To je jeho téma, samozřejmě, záchranka, aby byla centrální. No tak s tím já zásadně nesouhlasím, pane kolego! A myslím, že - řekněte to v krajích! Protože ty kraje investovaly - my máme jednu z nejlepších záchranek vůbec. Evropsky, možná celosvětově. Ty kraje investovaly značné prostředky, vybavily to, a vy to teď chcete centralizovat. Nedělejte něco, co půjde přes to, co dneska funguje. Když to funguje, tak proč bychom to nějak měnili? Je to nesmysl. Omlouvám se, že jsem řekl tohle slovo.

Jinak k panu kolegovi Juránkovi. Vy jste řekl, že ten návrh je komplexní. On není komplexní. Především vůbec není patrné, jaké budou nároky na státní rozpočet. A to by měl takový návrh obsahovat. A to je dokonce povinné, aby obsahoval ten návrh. Tam je vyčísleno, že, ano, ty úřady nebo ty instituce opustí nějaké budovy, nějaké nemovitosti v Praze, z toho se dají udělat byty. To je hezké, samozřejmě, možná, že se z toho dají udělat byty, že se ušetří šest miliard na tom, že by se nemuselo dělat to vládní ghetto, když to takto nazvu, což je podle mě další nesmysl, vládní ghetto, a tam se měla stěhovat především ministerstva, ne tyhlety instituce. A nikde se nedočtete, jaké náklady by to měly být na státní rozpočet stran tedy pořízení těch budov v těch jednotlivých krajích. A to budou nemalé náklady. Nemalé náklady. Takže není to komplexní řešení. Vůbec ne.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. S přednostním právem pan poslanec Fiala. Prosím.

 

Poslanec Radim Fiala: Děkuji za slovo. Vážené kolegyně, kolegové, dovolte mi, abych tady řekl názor klubu hnutí SPD. My jsme o tom samozřejmě hovořili na klubu, probírali jsme to ze všech stran a já musím říct, že z těch názorů, co jsem tady teď před chvílí slyšel, z každého toho názoru ten náš obsahuje určitou část. My nejsme pro to, aby se dělalo, jak tady řekl pan poslanec Votava prostřednictvím předsedajícího, vládní ghetto. Nejsme pro žádnou vládní čtvrť, protože to bude stát miliardy korun. A já si myslím, my jsme přesvědčeni, že ty miliardy korun můžeme utratit v infrastruktuře, ve zdravotnictví, v jednotlivých krajích, ve zdravotní péči a v dalších věcech. A myslíme si, že tento návrh, který řeší komplexně decentralizaci těch úřadů, podle našeho názoru nějakou větší zaměstnanost do těch měst a obcí nepřinese. A řešit to komplexně, si myslíme, že jsou stejné peníze jako například na tu vládní čtvrť. Jsou to peníze, které se dají použít jinde, dají se použít v okresech, v krajích, v celé České republice, na spoustu dalších věcí.

Ale neříkám, že tady pan kolega Farský prostřednictvím předsedajícího v něčem nemá pravdu. My jsme ochotni a chceme se o tom bavit per partes. Můžeme se o tom bavit, bude-li se některý úřad stěhovat, protože podmínky nemovitosti, ve které dnes sídlí, jsou třeba již nevyhovující. Bude potřeba více úředníků, ale my doufáme, že spíše méně úředníků než více. A potom se pojďme u tohoto úřadu, jak jsem řekl, per partes, bavit o tom, že nemusí například sídlit v Praze, tak jako je to báňský úřad, který zcela logicky sídlí v Ostravě, a podobně. (Hluk v sále.)

Pojďme se bavit vždy o jenom konkrétním úřadu. A tady bych doplnil, že to stejně může být doplněno komplexně, tak jak říká pan poslanec Votava, tím, že u toho bude napsáno také, kolik to bude stát a kolik to zatíží náš stát.

Takže pokud mohu říct tedy za klub poslanců hnutí SPD, my tento návrh nepodpoříme, ale pokud přijdete s návrhem na jednotlivé úřady, protože se budou muset stěhovat, budou podmínky nevyhovující, nejen proto, že je chceme někam stěhovat, ale proto, že k tomu bude jakási objektivní příčina, jsme ochotni a rádi o tom budeme mluvit. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. Pan poslanec Leo Luzar s faktickou poznámkou. Prosím.

 

Poslanec Leo Luzar: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, nechtěl jsem příliš vystupovat, ale již mnohokrát tady byla zmíněna Ostrava. Já bych všechny kolegyně a kolegy upozornit, že v Ostravě už jste nám všechny šachty zavřeli, takže my už tam skoro nic nemáme, možná maximálně ty důlní škody. Ono funkční šachty ještě jsou, ale nejsou na území Ostravy. Čili zmiňovat Ostravu v této souvislosti není úplně dobré.

Ale dost bylo humoru. Vrátím se k tomu zákonu jako takovému.

Zpočátku, když jsem se na něj podíval, jsem ho podporoval. Jistě jste si všimli, že i ostatní zákony, které přesouvají centrální orgánů do regionů, podporuji. Než jsem si vyslechl, opravdu nevím proč, strašně dlouhou úvodní řeč předkladatele. Byla strašně dlouhá. A promiňte, milý předkladateli prostřednictvím pana předsedajícího, byla o ničem. A byla kontraproduktivní k tomu výsledku. Tak jsem se dočetl a začal jsem ten zákon studovat a číst a všiml jsem si, že ta města k jednotlivým institucím byla takhle od pasu střílena, jen aby tam nějaká byla, abychom jakoby dali něco, absolutně postrádající logiku a smysl.

Ve své úvodní řeči jste právě častokrát zmiňoval Ostravu, protože jste si uvědomil, že vašem návrhu se tam objevila jenom jednou, o Brně ani nehovořím, a taky je důležité město, které by se někde mělo objevit. Čili snažili jste se to jenom takhle jakože udělat, aniž jste šli do důsledků, jestli opravu konkrétní orgány mají nějakou smysluplnou odezvu v tom regionu, jestli ty regiony vůbec by chtěly takovýto úřad, jestli by mohly nějak postupovat a využívat ten úřad. To já považuji za obrovskou chybu při předkladu takovýchto návrhů a přikláním se k té myšlence opravdu per partes to řešit v rámci konkrétních zákonů, ale ne tou formou, že my tam dáme Bruntál, aby byla větší legrace, ale opravdu seriózně se o tom začít bavit, ne politicky, ale seriózně o tom, že jsou města připravena přijmout centrální orgány státu, jsou tyto orgány také připraveny se stěhovat do těch měst.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji a pan poslanec Dominik Feri se přihlásil s faktickou poznámkou. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Dominik Feri: Ono by to, co prostřednictvím pana předsedajícího tu zmiňoval pan kolega Luzar, dávalo smysl, jenže když řešíme nějakou dílčí novelu, tak tam už prostě není pro to řešit sídlo toho nějakého správního úřadu prostor. Tam se řeší materiálně něco úplně jiného, a když tam otevře někdo, možná je, myslím, i vládní poslanec, téma toho úřadu... tedy sídla toho úřadu, tak se mu všichni vysmějí a řeknou, to vůbec není obsahem té novely. To znamená, my bychom tento návrh měli pustit dál už jenom proto, abychom se o tom mohli per partes bavit, abychom si ve výboru pro veřejnou správu sedli, jak říká (nesroz.) pan Bláha prostřednictvím pana předsedajícího, a diskutovali o tom. A třeba našli dva tři úřady, kde opravdu najdeme problém, že to sídlo v Praze je nevyhovující, že bude potřeba beztak rekonstrukce, že v tom nějakém regionu to má zmiňovanou odezvu, ale nelze to přece říct tak, že bychom to měli řešit u každého jednotlivého návrhu. Tam řešíme nějaké dílčí úpravy absolutně nesouvisející s otázkou sídla.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. V obecné rozpravě vystoupí pan poslanec Kolovratník. Dočkal jste se, pane kolego.

 

Poslanec Martin Kolovratník: Děkuji, dočkal jsem se, dobrý večer. Než řeknu to, co chci říct, tak musím povědět, kolegové, že se trochu mračím za ty faktické poznámky. Já jsem se opravdu přihlásil do rozpravy, trpělivě čekám a těch faktických poznámek, které tedy podle mého názoru nebyly faktickou poznámkou, ale výměnou názorů, bylo až až. Ale berte to prosím jako přátelskou poznámku.

A teď k věci. Já tedy předkladatele nepotěším. Jsem velmi, velmi silně proti tomuto návrhu a proti této iniciativě. Zkusím vysvětlit proč. A bude to vlastně paradoxní postoj. Byla tady zmíněna Drážní inspekce a Drážní úřad, tedy záležitost drah. Víte, že já se snažím železnici věnovat. Jsem z Pardubic, na železničním hlavním koridoru z města, které se spojeno s Janem Pernerem, tak bych teď měl být tím patriotem a mít z takového návrhu radost. Někdy o sobě také říkám, že jsem Východočechem, a do Hradce Králové je navržena Správa železniční dopravní cesty, kde jsem místopředsedou správní rady. Měl bych mít dvojitou radost, ale já ji nemám, kolegové. A zkusím vám vysvětlit proč.

Možná už ten první důvod, když se tenhle návrh objevil jako sněmovní tisk, teď se omlouvám, loni, někdy v loňském roce to bylo, tak se na mě obrátil management právě SŽDC i Drážní inspekce a kolegové byli opravdu, fakt vyděšeni, lekli se. Takže evidentně vy jste s nimi ani nemluvili, neptali jste se na názor, jestli to ty organizace chtějí, jak by fungovaly, jestli by jim to pomohlo, nebo nepomohlo. A mohu tušit ten argument: Úředníci to nikdy chtít nebudou, my se jich ptát nebudeme. Ale to se na mě nezlobte, to asi není dobrý přístup, to není dobrá cesta. Měli byste přece s nimi mluvit a chtít od nich zpětnou vazbu.

Řada z vás, kteří jste předkladateli toho návrhu, jste i členy hospodářského výboru. Vzpomeňte si, tuším, že to bylo letos na jaře, když přišel předseda antimonopolního úřadu, ÚOHSu, s návrhem nebo s požadavkem, že by v Brně umístěný úřad chtěl mít tady v Praze alespoň pobočku. Já už si to nepamatuji přesně, myslím, že neuspěl s tím návrhem, že jsme říkali ne, zůstaňte v Brně. Ale ten jejich požadavek měl ratio. Oni říkali: Když jedeme sem do Prahy na jednání s vámi, s centrálními úřady, ať jsou to ministerstva, Sněmovna, Senát, tak z toho Brna vyjíždíme ve čtyři, v pět, v šest ráno, abychom tady v Praze byli včas, zkrátka je to pro nás složité i za použití moderních technologií, internetu, mailu, komunikačních prostředků, telekonferencí atd. Tuším, jaký teď může být protiargument proti mně - tak máte mít tu D1 hotovou, aby byla rychlá, máte mít ty rychlovlaky atd. Ale já si ten svůj postoj zkusím opřít právě o ty rychlovlaky, o ta železniční spojení.

Dám vám příklad z Velké Británie. Britové před nějakou dobou postavili spojení, kterému říkají HS1, High Speed 1, je to spojení od pobřeží, Folkestone, Doveru, kolem Ashfordu, Canterbury až do Londýna. A tahle oblast před tím železničním spojením se vylidňovala, tak asi jako u nás střední Čechy nasává Praha, tak tam moc lidí nežilo, stěhovali se do Londýna. A když se jim povedlo tady tu vysokorychlostní trať dostavět - a to je opřeno o tvrdá fakta, čísla, která mohu doložit, mohu vám je poslat a zveřejnit - tak to lidem došlo. Oni najednou z toho Londýna v těch lokacích 40-50 kilometrů byli rychle doma. Vraceli se, žili tam, žijí tam, protože mají levnější bydlení, levnější náklady, a tu svoji práci, ty úřady si nechali v tom Londýně, aby to zkrátka k sobě měli blízko. A touhle cestou my jdeme. Na SŽDC první pilotní úsek vysokorychlostní tratě tady z Prahy z Běchovic do Poříčan ke Kolínu ještě do konce tohoto roku zadáváme do dokumentace pro územní řízení. Opět můžete namítnout, že to je proces, kdy stavět se začne možná až za pět let, ale už vidíme nějaké termíny a věřím, že se na tom pracuje, že to třeba bude rychlejší a že to posouváme.

Abych už nezdržoval, pokud jsou tu někteří ještě nerozhodnuti, můj názor je takový, že bychom neměli takto - omlouvám se, nechci říct, že náhodně, ale někde zkrátka od stolu tady ze Sněmovny si vybrat nějaké množství institucí, které odstěhujeme nebo rozhodíme po České republice. Jim to opravdu uškodí a nepomůže to ničemu. Opět, abych byl konkrétní, na SŽDC jsou zde projektanti, ekonomové, stratégové, kteří dnes a denně potřebují face to face se vidět s lidmi na Ministerstvu dopravy, u dopravců, na Českých dráhách, na hygieně, u hasičů atd., a zkrátka ti lidé potřebují mít všechno blízko. A druhá věc je, že pak třeba do toho zaměstnání potřebují dojet rychle, třeba pomocí těch vysokorychlostních tratí anebo dálnice D1 - prosím teď, abych nevzbudil váš úsměv na rtech - kterou, věřím, že v dohledné době dokončíme v rekonstrukci a bude kapacitní a průjezdná.

Takže pokud jste tu někteří nerozhodnutí - já za sebe jsem proti tomuto návrhu. Jak jsem řekl, byť železničář, tak ho nemohu podpořit. A pokud bude podán návrh na zamítnutí, tak já se přimlouvám za to, aby byl zamítnut. Zkrátka přijde mi to jako nerozum. Omlouvám se za to, ale říkám to férově a na rovinu. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Přeji hezký večer. S faktickou poznámkou vystoupí pan poslanec Petr Bendl. (Chce řádnou.) Řádnou byste chtěl. Takže škrtám faktickou, ale s řádnou je před vámi přihlášený do rozpravy pan poslanec Jaroslav Kytýr. Takže potom pan poslanec Petr Bendl. Tak, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Jaroslav Kytýr: Děkuji, pane předsedající. Já si dovolím, abych nezdržoval tuto diskusi, která byla velice plodná, a řekl bych, že podtrhla i úvodní slova, která jsem ve své zpravodajské zprávě uvedl. Ta myšlenka evokuje v nás všech určité směry, záměry, pocity, že by se kraje měly podpořit, že by měla vznikat určitá decentralizace. Na druhé straně cítíme, že tento návrh zákona není domyšlený, je pouze myšlenkou evokující, kam by se v budoucnosti mohly jednotlivé úřady směřovat, pokud by měly to ratio, pokud by měly určitou shodu, že dosáhneme určitého pokroku nebo určité podpory v rámci kraje.

Z těchto důvodů, jak jsem předeslal, si dovoluji navrhnout ctihodné Sněmovně zamítnutí tohoto návrhu v prvním čtení. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak mám poznamenáno. A nyní se hlásí do obecné rozpravy pan poslanec Petr Bendl, zatím poslední přihláška. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Petr Bendl: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já nebudu dlouhý. Já jsem chtěl říct jenom svoje stanovisko k téhle věci.

My se tu bavíme o návrhu zákona, který má vyřešit úřednickou infrastrukturu, že bychom dovybavili jednotlivé kraje ještě infrastrukturou v množství úřednického aparátu, a tím bychom pozdvihli úroveň života lidí v jednotlivých regionech. Já nepotěším předkladatele, já si prostě nemyslím, že tohle je cesta. Kdyby tam byl seznam úřadů k debatě, které úřady zrušíme nebo případně kterým úřadům sebereme některé agendy, které jsou nadbytečné a lidem otravují život, tak bych byl všemi deseti pro. Protože když se podíváte na počet stovek úřadů, které Česká republika má, množství razítek, která máme, to kdybychom zmenšili, tak máme daleko větší šanci se bavit o tom, jak zpříjemníme život lidem v jednotlivých částech České republiky.

Já jsem Středočech a není to ode mě nijak osobní, že do středních Čech nenavrhujete nějakou instituci. Ale já musím říct, že je tam 300 tisíc lidí bez vodovodu, napojených na studny. To mi přijde daleko důležitější. A je tady paní ministryně pro místní rozvoj. Já jsem po její předchůdkyni chtěl informaci, jak jsou jednotlivé regiony vybaveny tou základní infrastrukturou. Nedostal jsem žádnou odpověď. A docela by mě zajímalo to srovnání. Protože to hovoří o kvalitě života těch lidí, o podmínkách, jak se mají, nemají, jak čistí vodu, jak jsou napojeni na kanalizaci, jestli mají dopravní infrastrukturu, jestli mají obchvaty, jestli mají dálniční napojení atd. To si myslím, že by nás mělo zajímat, a tam se o tom máme bavit. A kde na to ušetříme? No uvnitř fungování státu, kde jinde? Množství úředníků, které máme, je myslím nebývalé. A myslet si, že když je přestěhujeme, a abych jich bylo potom možná ještě co nejvíc, ne? Že tím bychom víc pomohli těm regionům v tom, že se budou mít líp a líp, když tam bude čím dál tím víc placených úřednických míst, myslím, že opak je pravdou. Máme mít štíhlý stát, levný stát, abychom měli více peněz na to, co opravdu lidé v regionech potřebují.

Takže já určitě nepodpořím fakt, abychom o tomto diskutovali ještě ve druhém či třetím čtení. Myslím, že Česká republika má spoustu jiných problémů. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak já se podívám, jestli mám někoho ještě do obecné rozpravy, nikoho nevidím, takže já obecnou rozpravu... (Z pléna napovídají.) Ano, máme, máme. Takže ještě paní poslankyně Vildumetzová. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Jana Mračková Vildumetzová: Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo. Já bych se také ráda vyjádřila k tomuto sněmovnímu tisku, a to především z pozice Asociace krajů, která se tímto sněmovním tiskem zabývala, a zároveň jsme poslali na všechny kraje, aby každý kraj se k návrhu tohoto zákona vyjádřil. Musím říct, že z některých krajů přišlo podpůrné stanovisko, z některých krajů přišlo negativní stanovisko a z některých krajů přišlo neutrální stanovisko. To znamená, že Asociace krajů k tomuto návrhu zákona nepřijala žádné usnesení, pouze ho vzala na vědomí. Řekla, že tuto myšlenku podporuje, nicméně požaduje, aby k tomu byla hlubší analýza, a proto jsme se k tomu nějakým způsobem nevyjádřili, protože řada krajů vidí, že tam nejsou majetkové, finanční a personální dopady. Takže považuji za nutné tady to stanovisko všech krajů říci.

A pan Farský ví, že Asociace krajů je popř. ochotna ty argumenty a ta stanoviska, které předložily, nějakým způsobem dát k dispozici. Pravdou je, že ta shoda v současné chvíli na tom není, takže nadpoloviční většina krajů v žádném případě tento návrh zákona nepodporuje. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak podívám se do sálu, zdali je nějaký zájem ještě o vystoupení v obecné rozpravě. Nikoho nevidím, takže já končím obecnou rozpravu.

Nyní závěrečná slova - za navrhovatele pan poslanec Jan Farský zájem má. Ptám se, jestli má také zájem zpravodaj Jaroslav Kytýr. Nemá. Takže pan poslanec Farský má závěrečné slovo. Prosím. (Velký hluk v sále.) A prosím o klid v jednacím sále, prosím vás. Budeme ještě hlasovat, máme tady ještě návrh na hlasování. Prosím.

 

Poslanec Jan Farský: Pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, předně díky za tu diskuzi, která tady proběhla. Už ta má svoji hodnotu. Řekli jsme si, že v krajích problémy jsou, nůžky se prostě rozevírají a recepty na to, aby se země dál nerozpadala, prostě hledáme. Máme na to různé názory, ale aktuálně tady leží jeden zákon na stole, který tomuto chce čelit. Až tady bude návrh na zrušení úřadů, s chutí se mu budu věnovat. Až budeme urychlovat infrastrukturu a místo čtyř kilometrů za rok postavíme čtyři sta kilometrů za rok, takže to dojíždění bude možné, když ty vrtky - vysokorychlostní železnice - konečně se budou budovat, všechno skvělé. Ale to jsou všechno dlouhé sny, a kdybychom stavěli stejnou rychlostí dálnice, jako se staví v posledních letech, tak sny, jejich realizaci, už ani naši vnuci nezažijí.

Já si dovolím ještě pár momentů, které si myslím, že jsou důležité k té diskuzi, která, pořád doufám, bude pokračovat na výborech, protože myslím, že těžko se můžete ve vašich krajích zítra zodpovídat z toho, že tam nechcete pracovní místa, že tam nechcete zaměstnávat lidi, ale i když to uděláte, tak já si tady dovolím říci některé argumenty, které k tomu prostě patří.

Nevzniká žádné nové pracovní místo. Prostě jenom dneska jsou ta pracovní místa koncentrována v centru a rozmísťují se po České republice, za čímž jdou samozřejmě další benefity s tím spojené. Dovolím si uvést jeden příklad ze země, kterou jsem tady ještě v tom dlouhém výčtu, kde už k tomuto právě z důvodu rozpadu společnosti a rozpadu zemí, kde k tomu přistoupili, tak tou zemí jsou Spojené státy. Říkají tomu tam gentrification a zkusím vám to popsat velice jednoduše, co tam probíhá. Stalo se jim, že v těch velkých městech, jako je třeba San Francisco, se jim prostě na downtown, na to centrum města, akumulovalo veškeré bohatství, veškerá slušná pracovní místa, s tím napojené restaurace, služby atd. Z předměstí a z těch dalších čtvrtí, jak víte, ten blokový systém v Americe v tomhle funguje, tak se jim stalo to, že jim začali utíkat lidé, padaly tam ceny nemovitostí, vzrůstala tam nebezpečnost a prostě se rozpadala ta města. Oni šli druhou stranou a do bloku, který sousedil s tím posledním, řekněme, kultivovaným a tím bohatnoucím, zasadili do toho jednoho bloku jednu veřejnou instituci, která v tom místě zaznamenala, že si tam lidé začali shánět něco k obědu, pak si řekli o čistírnu, následně chtěli to mít blíž, tak se tam zlepšila kvalita bydlení, a v několika letech ten blok začal vzkvétat a oni posunuli další úřad o další blok dál. Bez toho, že by tam nasypali hromady miliard dotací, které tam vyšumí a po pár letech nemají žádný efekt, oni tam dali do těch dalších míst život. To je případ, který tady navrhujeme v tomto zákoně.

Co se týká částek, já tady vycházím u té ekonomiky třeba z toho, co pan premiér zmiňoval jako odůvodnění ke čtvrti v Letňanech. Shodou okolností mluvil o tom, že v Praze je pět tisíc úředníků, což je číslo odpovídající tomu navrhovanému přesunu, té realokaci do regionů, kteří sídlí v pronajatých budovách, a ročně se jenom na nájmu za těchto pět tisíc míst vyplatí 500 milionů korun. (Poznámka z pléna.) Nekryje se to. Je to tak, že se to samozřejmě nekryje přesně s těmi, kteří se navrhují přemísťovat, ale je to pak otázka samozřejmě logistiky a vytížení, ale v Praze už dneska chybí místo pro pět tisíc úředníků, za které se musí ročně platit 500 milionů korun na nájmu. To máme sakra slušný rozpočet na to, abychom v těch regionech pro ně místo našli. Navíc budovy tam jsou. Když řeknu konkrétní příklad Liberce - u nádraží budova Skloexportu. Prázdná, roky prázdná, nevyužitá. Úřednická budova, která je pro stát připravena.

My naopak čelíme úplně jinému problému. Loni touto dobou České dráhy vyhlásily výběrové řízení na to, že v Praze chtějí 10 tisíc metrů čtverečních úřednických ploch pro to, aby se tam mohli přemístit z Ministerstva dopravy, kam se postupně už nemůžou vejít. Víte, jak to dopadlo? Vůbec nijak, protože v Praze nedostali žádnou nabídku ani od soukromých subjektů na takto velkou rozlohu. Proč se v tu chvíli nepřišlo třeba s myšlenkou, že by České dráhy mohly sídlit v Pardubicích? Není to ani hodina od Ministerstva dopravy, kdyby chtěli jet na jednání, a zároveň v těch Pardubicích by působili daleko, daleko přirozenějším způsobem. Přiznávám, oslovil jsem jak hejtmana, tak primátora a velikou aktivitu kolem toho nevyvinuli. Respektuji, je to jejich rozhodnutí.

Není to novátorská myšlenka ani v České republice. Už dnes, a právě proto tam není Brno, protože Brno už v minulosti tuto realokaci zažilo. Máme tam Ústavní soud, ombudsmana, ÚOHS, Nejvyšší správní soud. Brno je hlavním městem soudnictví České republiky a už se ukázalo, jak mu může prospět to, když se tam udrží vzdělanost.

Vaší pozornosti, ať už dneska hlasování dopadne jakkoliv, bych chtěl ještě doporučit, Martin Kábrt, český ekonom, který působí v Anglii, vyhrál letos jednu prestižní soutěž právě s prací o tom, když Velká Británie vyzvala vědce, ekonomy, aby řekli, kde je skryt potenciál růstu Velké Británie. On to vyhrál s tématem, že nerovnost zabíjí růst, že velké rozdíly mezi regiony a centrem prostě zpomalují celou Velkou Británii. Když si tam do toho dosadíte Českou republiku, nespletete se a ten průzkum na ni zcela sedí.

Chtěl bych i moc poděkovat prostřednictvím pana předsedajícího paní kolegyni Procházkové, která uvedla ten nádherný příklad s krajskou nemocnicí v Karlovarském kraji. Ona tady totiž zcela potvrdila to, co jsem říkal. Ona říkala, že museli zřídit specializované pracoviště, kde zaměstnávají partnery těch lékařů, aby jim tam vůbec chodili. Je to bohulibý počin, asi jim nic jiného nezbývalo, ale jen to potvrzuje to, že do těch regionů je pak problém vůbec dostat lidi a zajistit tam základní služby.

Já bych vás chtěl poprosit, neházejte v tomto případě regiony přes palubu, házíte přes palubu celou Českou republiku. Prosím, pusťte tento návrh do druhého čtení, abychom ho mohli diskutovat na výborech. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní přistoupíme k hlasování o návrzích. Mám tady návrh pana poslance Jaroslava Kytýra na zamítnutí předloženého návrhu, takže já zagonguji. Svolám poslance do jednacího sálu. Slyším žádost o odhlášení, takže já vás všechny odhlásím a přihlaste se znovu svými hlasovacími kartami.

 

Myslím, že jsme tady v dostatečném počtu, takže ještě jednou zopakuji, budeme hlasovat o návrhu na zamítnutí tohoto návrhu.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro zamítnutí? Kdo je proti zamítnutí?

V hlasování číslo 128 přihlášeno 141 poslanců, pro zamítnutí je 90 poslanců, proti 37. Návrh byl zamítnut. Já končím tedy prvé čtení tohoto návrhu.

 

Přistoupíme k dalšímu tisku. Jedná se o

Aktualizováno 1. 9. 2020 v 16:48.