(11.40 hodin)
(pokračuje Kalousek)
Jelikož není v souladu s čl. 121 odst. 4 směrnice 2009/138/ES předepsána žádná zvláštní metoda pro výpočet prognózy rozdělení pravděpodobnosti pro interní modely a vzhledem k tomu, že by interní modely měly být přizpůsobeny specifickým činnostem pojišťovny a zajišťovny, mohou se interní modely výrazně lišit co do metodiky, informací, předpokladů a údajů použitých pro interní modely a procesy ověřování jejich platnosti. Normy statistické kvality a normy pro ověřování platnosti by proto měly být nadále založeny na zásadách a měly by obsahovat pouze specifické minimální požadavky. Ze stejného důvodu by dokumentační normy neměly obsahovat úplný seznam dokumentů, ale pouze minimální seznam dokumentů, které by měly existovat pro každý interní model. Dokumenty pojišťoven a zajišťoven by měly obsahovat všechny dodatečné informace, které jsou nutné k zajištění souladu s dokumentačními normami pro interní modely.
Aby se zajistilo, že je interní model aktuální a že co nejlépe odráží jejich rizikový profil, měly by si být pojišťovny a zajišťovny vědomy odpovídajícího vývoje v pojistné matematice a obecně přijímané tržní praxi modelování rizik. To však neznamená, že by pojišťovny a zajišťovny měly vždy přizpůsobit své interní modely obecně přijímaným tržním postupům. V mnoha případech může být nutné se od obecně přijímaných tržních postupů odchýlit, aby byl vytvořen vhodný interní model.
Interní modely jsou zpravidla založeny na velkém objemu údajů z různých zdrojů, s různými vlastnostmi a různé kvality. Aby se zajistilo, že jsou v interním modelu použity vhodné údaje, měly by pojišťovny a zajišťovny shromažďovat, zpracovávat a používat údaje transparentním a strukturovaným způsobem.
Pojišťovny a zajišťovny by měly mít možnost volně rozhodovat o tom, jaká struktura interního modelu nejlépe odráží jejich rizika. Takové rozhodování by mělo podléhat schválení orgánu dohledu. V případě částečných interních modelů by mohlo být vhodnější vypočítat různé složky samostatně a integrovat je přímo do standardního vzorce, aniž by byly dále seskupovány v interním modelu. V takovém případě by pro každou složku měla být vypočtena prognóza rozdělení pravděpodobnosti.
Součástí tohoto interního modelu je jakákoli technika integrace částečného interního modelu do standardního vzorce za účelem výpočtu solventnostního kapitálového požadavku a měla by společně s ostatními složkami částečného modelu splňovat příslušné požadavky směrnice 2009/138.
Pojišťovny a zajišťovny by měly provádět výpočet lineárního minimálního kapitálového požadavku pomocí standardního výpočtu bez ohledu na to, zda pojišťovna či zajišťovna používá k výpočtu solventnostního kapitálového požadavku standardní vzorec nebo interní model.
Pro účely výpočtu horní a dolní mezní hodnoty minimálního kapitálového požadavku uvedeného v čl. 129 odst. 3 směrnice 2009/138 by se od pojišťoven a zajišťoven neměl požadovat čtvrtletní výpočet solventnostního kapitálového požadavku. Pokud se výpočet minimálního kapitálového požadavku nekryje s ročním výpočtem solventnostního kapitálového požadavku, měly by pojišťovny a zajišťovny v souladu s článkem 102 směrnice 2009/138 používat poslední vypočtený solventnostní kapitálový požadavek.
V souladu se zásadou obezřetného jednání stanovenou v článku 132 směrnice 2009/138 a s cílem zajistit provázanost mezi odvětvími by měly být sladěny zájmy firem, které mění úvěry na obchodovatelné cenné papíry a jiné finanční nástroje - původci, sponzoři či původní věřitelé -, a zájmy pojišťoven nebo zajišťoven, které do těchto cenných papírů nebo nástrojů investují. Aby byly tyto zájmy sladěny, mělo by být pojišťovnám a zajišťovnám povoleno investovat do těchto cenných papírů či nástrojů pouze v případě, že si původce, sponzor nebo původní věřitel ponechá v podkladových aktivech podstatný čistý ekonomický podíl. Požadavek, aby si původce, sponzor nebo původní věřitel ponechal v podkladových aktivech podstatný čistý ekonomický podíl, by měl platit také v případě, že existuje více původců, sponzorů či původních věřitelů. S cílem předejít případnému obcházení těchto požadavků, zabránit nedorozuměním a sjednotit terminologii s terminologií užívanou v právních předpisech Unie, které regulují činnosti úvěrových institucí, by měl být namísto pojmu "investice do obchodovatelných cenných papírů a jiných finančních nástrojů založených na přeměněných úvěrech" užíván pojem "investice do sekuritizovaných pozic".
Pojišťovny a zajišťovny investující do sekuritizace by měly mít celkové a široké povědomí o dané investici a jejích podkladových expozicích. Pro získání takového povědomí by pojišťovny a zajišťovny měly o investicích rozhodovat teprve poté, co provedly důkladnou hloubkovou kontrolu, z níž by měly získat odpovídající informace a poznatky o sekuritizaci.
Aby se zajistilo, že jsou rizika vyplývající ze sekuritizovaných pozic náležitě zohledněna v kapitálových požadavcích pojišťoven a zajišťoven, je nutné stanovit pravidla pro rizikově citlivé a obezřetné nakládání s takovými investicemi v závislosti na povaze a souvisejícím procesu upisování podkladových expozic, strukturálních rysech a transparentnosti. Sekuritizace, které tyto požadavky splňují, by měly být v podmodulu rizika rozpětí předmětem zvláštního zacházení, které zohlední jejich nižší riziko. Jelikož se pro takové zacházení kvalifikují jen tranše s nejvyšší senioritou, a s ohledem na zvýšení úvěrové kvality plynoucí z tranší nejvyšší senioritou ve srovnání s celým seskupením podkladových expozic, je vhodné zastropovat faktory rizika rozpětí na úrovni faktoru rizika rozpětí, jenž by se použil na podkladové expozice, konkrétně na úrovni 3 % rizikového faktoru na každý rok durace použitelného na úvěry bez ratingu. Tento přístup by měl být přezkoumán v rámci přezkumu metod, předpokladů a standardních parametrů použitých při výpočtu solventnostního kapitálového požadavku pomocí standardního vzorce prováděného Komisí podle 150. bodu odůvodnění.
Aby se zamezilo regulatorní arbitráži, měla by se tato pravidla uplatňovat podle zásady, že obsah je důležitější než forma. Za tímto účelem je třeba vymezit jasnou a komplexní definici sekuritizace, která zachytí všechny transakce či systémy transakcí, jimiž je úvěrové riziko související s určitou expozicí či větším počtem expozic rozloženo do jednotlivých tranší. Expozice, která vytváří přímou platební povinnost v rámci transakce nebo systému transakcí používaných k financování nebo provozu hmotných aktiv, by neměla být považována za expozici vůči sekuritizaci, a to i když daná transakce nebo daný systém transakcí mají platební povinnosti s různou nadřízeností.
Základem efektivního a zdravého řízení pojišťoven a zajišťoven i klíčovým prvkem regulačního rámce je řádná správa. Řídicí a kontrolní systém pojišťovny a zajišťovny by měl být založen na vhodném a transparentním přidělování odpovědnosti za dohled a řízení k zajištění účinného rozhodování, zabránění střetům zájmů a zaručení efektivního řízení pojišťovny či zajišťovny. ***