(11.30 hodin)
(pokračuje Stanjura)
A opět přerozdělujeme. Aby se někde mohlo poslat 5,5 mld., tak musíme něco vzít. A poslat to jenom některým. A bavme se o legitimním politickém názoru např. s našimi kolegy z levice: je lepší dávat 5,5 mld. na slevy jízdného, i když někteří to určitě nepotřebují a někteří, zejména důchodci, to prostě nevyužijí, protože necestují, nebo je lepší ty peníze případně použít na důchody všem penzistům? Naše odpověď je úplně jednoduchá, za b) je mnohem lepší. Když jsme chtěli zvýšit důchody o tisíc korun měsíčně těm, kteří jsou 25 let a déle v důchodu, tzn. těm, kteří šli do důchodu v roce 1994 a dříve a není jim současně 85 let, tak na ty 4 mld. nám řekla paní ministryně práce a sociálních věcí, že nejsou. Ale na aktivní politiku zaměstnanosti příští rok, když všichni pracují, kteří chtějí, jsou skoro zrovna 4 mld., skoro to samé číslo. A na tyto slevy se používá 5,5 mld. Tak co by bylo lepší pro soudržnost společnosti v rámci rozumné prorodinné politiky? Podle nás by bylo lepší přidat těm, kteří už jsou tak dlouho v penzi. Ale z neznámých důvodů to levice odmítá.
Co je na tom nejvíc úsměvné, ze všech čísel jasně vyplývá, že toto opatření by pocítily především ženy, které vychovávaly děti, skoro ve 100 %, když jsme analyzovali, a máme čísla z Ministerstva práce a sociálních věcí a z České správy sociálního zabezpečení, koho by se to týkalo. To paní ministryně šmahem odmítne, aby pak udělala tiskovku, paní ministryně práce a sociálních věcí, aby bylo zcela jasné, mluvím o důchodech, myslím paní ministryni práce a sociálních věcí, která to šmahem odmítne, teď mluvím o MPSV, nemluvím vůbec teď o financích - aby pak za několik týdnů udělala tiskovku, šla k tomu mikrofonu a řekla: Jedním z hlavních cílů adaptace důchodového systému - všimněte si, nepoužívá slovo reforma, ale adaptace - je řešit otázku nespravedlivě nízkých důchodů zejména žen, které vychovávaly děti. - Já s tím souhlasím. Ale když byl konkrétní návrh, který dvakrát poslala horní komora nám do dolní komory, tak ho dvakrát paní ministryně odmítla. Když to odmítla poprvé, to je více než rok, tak jsem říkal, že si počkám, kdy přijde s konkrétním opatřením. Už to mohli brát v roce 2019, především ty dámy. Nebo to mohli brát od roku 2020. Takže minimálně dva roky jsou fuč, 12 tis. ročně pro každou z nich, která už je více než 20 let v důchodu, fuč, ale paní ministryně zvažuje, jak tento problém vyřešit. A náš přístup je - radši to dáme rychle a hned, protože to má logiku, možná to není nejspravedlivější, možná to není nejvíce systematické, ale pomáhá to hned. Staré české přísloví říká: kdo pomáhá rychle, pomáhá dvakrát. A to je problém jak daňového balíčku, tak státního rozpočtu.
Zaslechl jsem v minulých dnech mnoho slov taky od pana předsedy Poslanecké sněmovny a taky od pana místopředsedy Vojtěcha Filipa o tom, jak to trvá dlouho, jaké jsou ty obstrukce apod. Jednali jsme, a to číslo je korektní, do dneška asi 15 hodin, po dnešku budeme mít 20 hodin, ale zhruba 4 měsíce. Víte, jak dlouho jsme jednali o zdanění církevních restitucí? Kolik jednacích dnů a kolik hodin? Asi 11 jednacích dnů, asi 15 hodin. A jaký byl výsledek? Vy, kteří jste pro to hlasovali? Tento zákon zásadním způsobem působil proti demokratickému a právnímu řádu v České republice a - když to zjednoduším, to slovo ústavního soudce zpravodaje - pokusil se skrýt zločiny komunistického režimu. A na to jsme měli času dost. Já myslím, že mnozí z vás věděli, jak to dopadne. Nebudu dneska číst seznam těch 114 poslanců a poslankyň, kteří vědomě hlasovali pro závažné porušení demokratického a právního charakteru České republiky. Tak tvrdá slova z Ústavního soudu. A tady se nic neděje. Žádná sebereflexe. Máme tady právníky, kteří sedí v opozičních řadách. Jak se jim to poslouchalo? Ano, někteří pro to nehlasovali, je třeba říct, ale někteří pro to hlasovali. Jak se jim to poslouchalo? Já jsem tvrdší slova Ústavního soudu za ty roky neslyšel. A na to jsme měli času dost.
Takže odmítám tohle jednoduché - obstrukce. Říkejte jenom obstrukce, já prostě říkám, nemůžete od nás očekávat, že radostně a rychle budeme hlasovat pro zvyšování daní. Naši voliči si to skutečně nepřejí, vaši možná ano, naši ne a my hájíme jejich zájmy naprosto logicky. Nicméně v tom svém vystoupení jsem se soustředil zejména na věci, které by podle mě byly přínosné i pro vaše voliče. Rozumím tomu, že se neshodneme na razantním snížení daně z příjmů, a abychom to prosadili, musíme vyhrát volby, postavit většinovou vládu, pak jsme schopni prosadit. Ale jsou věci, které jsou nebezpečné, kontroverzní a přitom nemají silný dopad do státního rozpočtu.
Když si vezmeme ty dva tisky, které nevím, proč je svazujete, daňový balíček a státní rozpočet, tak za prvé chci říct, že státní rozpočet podle mého nejlepšího odhadu bude projednán řádně podle harmonogramu, který jsme všichni schválili, tzn. lze s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat, že ve středu 6. prosince státní rozpočet bude schválen. Ten daňový balíček obsahuje přibližně 10 mld., pokud by byl schválen, 10 mld. příjmů pro příští rok a k tomu máte 1,6 bil. výdajů. 10 % je 160 mld., ať neudělám chybu jako včera, když jsem to špatně spočítal na volebním výboru, budu počítat nahlas, 1 % je 16 mld., 1 promile je 1,6 mld., takže daňový balíček přesahuje zhruba 6... 0,6 promile... 6 promile výdajů státního rozpočtu, takže to svazování tam vůbec nevidím. Navíc jsme si řekli, že v těch daňových příjmech pro příští rok je nakreslená i digitální daň, která dělá 2 mld., nebo 2,1 mld. podle toho návrhu. Takže to svazování není potřebné. Státní rozpočet si každá vláda prosadí, jinak by ta vláda skončila, neznám vládu, která by nebyla schopná prosadit rozpočet. To znamená, ty argumenty typu - tím, že dlouho mluvíte a zdržujete u daňového balíčku, ohrožujete přijetí státního rozpočtu, prostě nejsou pravdivé. Dokonce kdyby byl ideální případ, ideální případ, že budeme jednou hlasovat o daňovém balíčku, a to první hlasování procedura, takže v druhém hlasování, nebo až vypořádáme všechny námitky k proceduře, až budeme poprvé věcně hlasovat, a pokud bychom zamítli, což je ideální stav z pohledu občanských demokratů, kdybychom zamítli tento návrh zákona v prvém čtení, tak se se státním rozpočtem roku 2020 nestane vůbec nic. Vůbec nic. Protože po pravdě řečeno odhadovat příjmy a výdaje na jednotky miliard, tzn. v řádu promile, je v zásadě nemožné. Pokud se odhad příjmů a výdajů např. bude lišit o 10 mld. za rok, tak je to velmi dobrý výsledek rozpočtového plánování. Podívejme se na výsledky nejenom v tomto, ale i v jiných volebních obdobích. Nejste schopni na 99,9 % naplánovat přesně celkové příjmy a celkové výdaje. Takže debata o daňovém balíčku žádným způsobem neohrožuje debatu o státním rozpočtu, a dokonce, protože předpokládám, že vládní většina státní rozpočet schválí, je to logické, není to nijak překvapivé, už taky schválili ty základní parametry, takže vlastně se budeme bavit jenom o přesunech v rámci kapitol, tak dokonce i kdyby ten daňový balíček vůbec nebyl schválen, tak se nic neděje a ten státní rozpočet dopadne vlastně stejně, jak je plánován, lépe, nebo hůře, uvidíme, jak dopadnou zejména vnější ekonomické vlivy, které se velmi těžko odhadují vládě, a tím hůře bez týmu analytiků opozici.
Takže kdybych to chtěl shrnout, ideální řešení je zamítnout daňový balíček, protože to bylo přesně v duchu vládního programového prohlášení, tím bych skončil. Odcituji z toho vládního daňového prohlášení, zpaměti, už to teď nenajdu, to by totiž byl přesně naplněn princip daňové neutrality. ***