(11.30 hodin)
(pokračuje Skopeček)
Já myslím, že schopný ministr financí by jistě dokázal s 90 miliardami korun navíc hospodařit efektivně, že by dokázal i z těch 90 miliard něco ušetřit, tak aby nemusel navrhovat v době růstu schodkové rozpočty. Bohužel máme vládu, jakou máme. Paní ministryně se rozhodla, že státní rozpočet nevezme vážně, že ho nechá tak jako proplout, že s ním nic strukturálního dělat nebude a že se zaměří pouze na to vybrat co nejvíc a přerozdělit co nejvíc takovými hloupostmi, jako je třeba žákovské jízdné. My samozřejmě chceme jít cestou opačnou, chceme snižovat daně, nechceme připouštět, aby tu fungoval takový šlendrián, že se daně budou schvalovat až poté, co se schválí státní rozpočet, přestože s těmi penězi státní rozpočet počítá.
My si myslíme, že v době vyšší inflace je potřeba lidem život zlevňovat. Proto přicházíme s několika pozměňujícími návrhy. Já představím zhruba tři pozměňující návrhy. Ten, na který bych chtěl upoutat vaši pozornost, je opakované zvýšení základní slevy na poplatníka, které už jsme tu jednou s kolegy Piráty předkládali při projednávání jiné daňové legislativy. Tehdy jsme použili s panem kolegou Ferjenčíkem argument vyšší inflace a růstu reálných mezd a snažili jsme se paní ministryni vysvětlit, že základní sleva na poplatníka se neměnila od roku 2008. Od roku 2008 je na úrovni necelých 25 tisíc. Snažili jsme se ji přesvědčit, že jak růst reálné mzdy, tak růst minimální mzdy, ale i inflace za tu dobu zaznamenal poměrně výrazná čísla a že díky tomu reálná úroveň té základní daňové položky výrazně poklesla. Jiná průměrná mzda byla v roce 2008, jiná průměrná mzda je v roce 2019, ale základní sleva na poplatníka je stále stejná.
Samozřejmě dochází k faktickému zvyšování mezní daňové sazby, které poplatníci daně z příjmů fyzických osob čelí. Pokles nastává dvěma kanály. Jednak se samozřejmě navyšuje podíl základní mzdy nebo základního příjmu, který podléhá zvýšené efektivní sazbě, a jednak samozřejmě i rostoucí inflace dále snižuje reálnou hodnotu nominálně nezměněné výše základních slev. Nejen že klesá díky růstu průměrné mzdy relativní význam té slevy s ohledem na rostoucí příjmy obyvatel, příjem podléhá vyššímu základu daně, ale dochází i k reálnému snižování samotné výše té základní slevy právě inflací.
My jsme s panem kolegou Ferjenčíkem, byť jsme takto argumentovali, byť jsme to měli spočítáno, tak jsme neuspěli u paní ministryně při projednávání té předchozí daňové legislativy, nevzala ten argument rostoucí inflace a rostoucích reálných mezd vážně a tento pozměňující návrh, který by přinesl okamžitě lidem peníze navíc do peněženek každý měsíc, tady zabila při tom projednávání předchozí daňové legislativy. Ale to jsme ještě netušili s panem kolegou Ferjenčíkem, že paní ministryně si ten náš argument půjčí, že si ho vezme a že ho přepíše do daňového balíčku, se kterým dneska přichází. Jediná změna, která nastala oproti nám s kolegou Ferjenčíkem, je, že paní ministryně ten argument použila opačným směrem a použila ho pouze u spotřebních daní a argumentovala, že ty zvýšené daně a ty zvýšené reálné mzdy snižují samozřejmě relativní výši těch spotřebních daní, a že je potřeba tedy zvýšit. No my jsme na jednu stranu měli radost, že tu naši argumentaci používá, že se inspirovala, začali jsme se rychle začítat do té novely zákona, do navržených bodů a doufali jsme, že tento argument, který je platný, paní ministryně použije i v takových věcech, jako je léta neměnná základní sleva na poplatníka nebo jako je roky neměnná hranice - limit pro registraci k platbě daně z přidané hodnoty, protože ty se neměnily ještě déle, než se neměnily spotřební daně. Nicméně bohužel jsme v té ministryní financí připravené novele zákonů tuto věc nenašli. Čili paní ministryni se argument vyšších reálných mezd, vyšší inflace hodí v případě, kdy může zvyšovat daně, kdy to pro ni bude znamenat další příjmy státního rozpočtu, ale kdyby měla konzistentně tento logický argument použít i na takové věci, jako je základní sleva na poplatníka nebo limit k registraci podnikatelů k platbě DPH, tak je paní ministryně k tomu hluchá, tento argument neslyší a vede si svou a využívá ho jenom v případě, že se jí to hodí. A jí se to hodí jenom ve chvíli, kdy to znamená další zvýšení daní, další zdražení života a další příjmy do státního rozpočtu.
Další věcí, kterou i kdybych připustil, že je potřeba s tou závislostí bojovat, a i kdybych připustil, že je potřeba aktualizovat ty spotřební daně, navýšit podle inflace, tak podle mého názoru neplatí jednoduchá primitivní logika toho, že zvýšíme-li spotřební daně na alkohol nebo na tabák nebo na hazard, že to automaticky povede k tomu, že lidé začnou méně pít, začnou méně kouřit a začnou hrát v menším objemu hazardní hry. Já si myslím, že takto jednoduše skutečně svět nefunguje, a každý ekonom vám řekne, že zejména u produktů, jako jsou cigarety, alkohol nebo hazard, funguje tzv. neelastická poptávka po těchto produktech. Ta neelastická poptávka česky znamená to, že zvýšíme-li cenu cigarety o 10 %, litru alkoholu o 10 % a zdraží-li se to konečnému spotřebiteli, tak on na to nereaguje stejným relativním poklesem spotřeby tohoto produktu. Pro něj jsou cigarety a alkohol sice dražší, on se bude snažit alespoň o trošku tu spotřebu snížit, ale nikdy ji nesníží o tolik, o kolik byla zvýšena ta cena alkoholu nebo cigaret. No a co se stane? Ve chvíli, kdy takový člověk, který si nemůže odpustit z jakéhokoli důvodu, ať už větší, nebo menší množství cigaret a alkoholu a bude muset za jednotku toho alkoholu nebo cigaret zaplatit vyšší cenu, tak mu samozřejmě z jeho disponibilního příjmu zbude menší část na jiné produkty, na produkty, které bychom třeba chtěli podpořit. Takže my naopak tím, že zdražíme alkohol a cigarety takto skokovým způsobem, můžeme přispět k tomu, že nezlepšíme situaci těchto lidí, nezlepšíme situaci v krizových sociálních skupinách, ale tu situaci ještě zhoršíme, protože lidé, kteří si neodpustí alkohol a cigaretu, prostě za ně zaplatí více a budou mít méně peněz např. na koníčky svých dětí, na zdravou výživu, na sportování, na obědy ve školách.
Já jsem i při projednávání ve výborech a hned poté, co Ministerstvo financí s tímto záměrem přišlo, kolegové z rozpočtového výboru mně to potvrdí, tak jsem velmi apeloval na Ministerstvo financí, aby provedlo alespoň nějaký elementární výpočet, aspoň nějakou elementární úvahu toho, jakým způsobem se zejména v těch sociálně rizikových skupinách zachovají ti lidé poté, co jim velmi výrazně zdražíme život, protože zkrátka ať se nám to líbí, nebo ne, konzumují produkty, u kterých bychom byli rádi, že ta spotřeba by byla nižší.
Jeden z dalších pozměňujících návrhů, který jsem podal, byl na zvýšení sazby spotřební daně u lihu, a to z mnoha důvodů. Jeden ten důvod je právě to, že se bojím té neelasticity poptávky, která podle mě povede k tomu, že prohloubíme tu nedobrou situaci v těch ohrožených sociálních skupinách. Ale těch důvodů je více. Také proto, že už dneska je líh coby druh alkoholu nebo lihovina coby druh alkoholu zatížen oproti ostatním druhům, jako je pivo, víno, neúměrně. Když srovnáme, jak je zatíženo pivo, když srovnáme, jak je zatíženo daněmi víno, a když srovnáme lihoviny, tak ty lihoviny jasně vedou. ***