(11.20 hodin)
(pokračuje Farský)
Dnes jsme ve velice podobné situaci. Ať už to byl rok 2017, nebo léto roku 2019, prezident premiéra nenechává skládat vládu, jakou on si přeje, za jakou on nese politickou odpovědnost, ale určuje mu, kdo v té vládě má být. Některé členy přijímá, některé nepřijímá, některé odmítá dlouhodobě odvolat. Prezident v tu chvíli přejímá pravomoc premiéra. Premiér má šanci se bránit. Může podat kompetenční žalobu. Kdyby ji podal, možná bychom tady nemuseli dneska řešit tuto ústavní žalobu. Premiér se rozhodl ji nepodat. A pak už je jenom jedna záchranná brzda, která zabrání tomu, aby prezident prostě válcoval parlamentní demokracii, a to je nechat rozhodnout Ústavní soud, kde ty hranice jsou.
My jsme dneska v situaci, kdy je tady žaloba, která byla podpořena většinou Senátu, jsme v situaci, že bychom ji z mého pohledu a z pohledu klubu Starostů a nezávislých měli nechat posoudit Ústavním soudem. Je to v zájmu Poslanecké sněmovny. Je to v zájmu Parlamentu. Je to v zájmu budoucnosti každého poslance a každého, kdo půjde do voleb do Poslanecké sněmovny. Protože pokud dneska se rozhodnete ústavní žalobu zamítnout, tak rozhodujete za Ústavní soud. Ne ti, kteří ji pustí k Ústavnímu soudu a nechají Ústavní soud rozhodnout o tom, kde jsou ty hranice, aby ty hádky, které tady probíhaly a probíhat budou, jednou mohly být ukončeny. Aby ten orgán, ta instituce, která jediná může vykládat Ústavu, nám dala jasné stanovisko.
Když dneska ústavní žalobu nepodpoříte, rozhodujete za Ústavní soud. A co v tu chvíli říkáte? Že vám nevadí, že prezident po příštích parlamentních volbách, nebo možná i dřív, nebude respektovat výsledek voleb. Že vám nevadí, že pověří sestavením vlády kohokoli. Dokonce to nemusí být ani člověk, který se voleb účastnil. Že vám nevadí, že taková vláda bude vládnout třeba půl roku, rok bez důvěry. Dneska, když tuto ústavní žalobu zamítnete, tak toto vzkazujete prezidentovi. Když tuto ústavní žalobu zamítnete, tak vzkazujete prezidentovi: dělejte si po volbách, co chcete, jmenujte, koho chcete.
To, co dneska vám může připadat výhodné, protože prezident Zeman opakovaně říká, že v podstatě bez ohledu na výsledek příštích voleb bude pověřovat sestavením vlády Andreje Babiše, se také lehce může postavit proti vám. Dneska si svým rozhodováním teoreticky předplácíte to, jak za dva roky bude prezident rozhodovat při sestavování, při pověření sestavením nové vlády. Ale tímhle předplatným prodáváte parlamentní demokracii, protože vy jeho roli, kdy on překračuje své pravomoci - a na tom se shodnou ústavní právníci, otázka je, jestli je to považováno za hrubé, nebo jenom porušení Ústavy -, vy ji prostě potvrdíte a řeknete, že takto je to v pořádku a takto má dál jednat.
Když se ve volbách rozhodne, že nebude jmenovat předpokládaného, proč ne, alespoň mezi vámi předpokládaného vítěze voleb Andreje Babiše, a vybere si třeba - ať vás trochu vyděsím - vybere si třeba mě, neuděláte s tím vůbec nic. Protože se tak prezident rozhodne a protože vy dneska nebudete hlasovat pro postoupení žaloby k Ústavnímu soudu. (Reakce v sále.) Ano, použil jsem velice absurdní příklad právě proto, abych vám co možná otevřel oči. Protože nerozhodujete o příštích dvou třech letech svého setrvání ve Sněmovně a ve funkcích, ale rozhodujete o tom, jak bude vypadat parlamentní demokracie příštích dvacet a více let v České republice. Prosím, nepoškoďte ji.
K vystoupení pana kolegy Faltýnka, který říkal, jak to bude hrozné, když se to dostane k Ústavnímu soudu, jak prezident přijde o funkci - já bych to vůbec tak nepředjímal. Až mě překvapilo, jak moc se ve své řeči bál toho, aby náhodou ústavní žaloba neskončila u Ústavního soudu, aby snad Ústavní soud nerozhodl o tom, že prezident bude zbaven funkce. Já to nedokážu odhadnout. A dokonce si nemyslím, že to tak může skončit. Překvapilo mě, jak moc se takového konce po přečtení ústavní žaloby bojí pan Faltýnek.
Já určitě budu hlasovat pro to, ať ústavní žalobu, kterou zpracovali senátoři a kterou schválili, abychom poskytli Ústavnímu soudu. Já nebudu rozhodovat svým hlasováním o tom, jestli prezident jednal správně, jestli porušil Ústavu, nebo neporušil Ústavu. Já svým hlasováním dávám důvěru Ústavnímu soudu, že on tak rozhodne. A jeho rozhodnutí budu také respektovat.
Prosím, učiňte tak také. (Potlesk v pravé části sálu.)
Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Pan poslanec Špičák hlasuje s náhradní kartou číslo 15.
Na řadě je s přednostním právem pan místopředseda Sněmovny Vojtěch Filip, po něm vystoupí pan předseda Radim Fiala. Prosím, máte slovo.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Vážený pane předsedající, členové vlády, paní a pánové, začnu trochu netradičně. Myslím si, že máme před sebou, a svým způsobem to tady řekl pan předsedající Petr Fiala ve svém vystoupení, že máme před sebou krok, který poměrně jednoznačně říká, jestli dáme, nebo nedáme souhlas s tím, aby návrh žaloby na prezidenta republiky přešel k Ústavnímu soudu. To je realita. Máme tady před sebou rozhodnutí, jestli máme mantinely, o kterých se tady hovořilo, stanovovat my jako zákonodárci, nebo je máme svěřit moci Ústavního soudu. Ano, není Ústavní soud součástí soudní soustavy. Není typickou součástí soudní moci. Občas mu říkáme, že to je orgán moci zákonoberné, tedy že může zrušit zákon, a že to tedy není úplný přestup z té zákonodárné moci do moci soudní.
Ale na druhou stranu, kdo z nás, pokud chceme chránit parlamentní demokracii, řekne, že se alibisticky zbaví svého práva stanovit zákonem určité mantinely a ty také vyžadovat od moci výkonné a od moci soudní. Já to dělat nechci. A se mnou řada dalších. Nemám žádný důvod, aby za mne rozhodoval Ústavní soud. Opravdu vůbec žádný.
Pokud jde o samotnou žalobu, dovolte mi říct, že nemám vůbec v úmyslu komentovat ty body, které jsou v bodě A, B, C a H. V A, B, C jde o skutky, které jmenuje ústavní žaloba, které proběhly před 27. lednem 2018, a Ústava České republiky stanoví ve svém článku 2, že lid je zdrojem veškeré státní moci, vykonává ji prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní, a z toho také vyplývá, že tyto skutky nemohou být posuzovány. Každý senátor, každý poslanec, byť by byl vydán například k trestnímu stíhání, tak musí být po volbách vydán znovu, protože každý zákonodárný orgán, ať je to českého parlamentu, rakouského, německého, Evropského parlamentu, prostě musí znovu rozhodnout, jestli ten lid rozhodl tak, že znovu nabyl imunitu, nebo nenabyl. Ano, tyto skutky jsou neprojednatelné. Jsou neprojednatelné. A nezlobte se na mě. ***