(10.50 hodin)
(pokračuje Faltýnek)
Definice hrubého porušení Ústavy nebo ústavního pořádku neexistuje. Neexistuje, avšak vzhledem k sankci u tohoto ústavního deliktu, stejné jako u velezrady, lze jednoznačně dovozovat nutnost nejvyšší míry závažnosti ústavního deliktu. Je zde tedy třeba vysokého stupně závažnosti porušení. I hrubé porušení Ústavy by svou závažností mělo odpovídat třem chráněným zájmům, já už jsem tady o nich hovořil, které nalezneme v definici velezrady, a to je svrchovanost republiky, její celistvost a demokratický řád. Ústavní žalobou podle mého názoru není prokázáno hrubé porušení žádného z těchto zájmů.
Dále bych rád řekl, že podání žaloby by mělo být spjato s okamžitou reakcí na tvrzenou nezákonnost jednání prezidenta republiky s takzvanou vysokou naléhavostí. Ústavní žaloba musí být podána vždy bezprostředně po tvrzeném porušení ústavního pořádku ze strany prezidenta. Skutky předchozího volebního období prezidenta, se domnívám, tak nelze absolutně hodnotit jako porušení Ústavy, když tyto jsou spjaty s předchozím volebním obdobím a mandátem prezidenta, a navíc jeho nový mandát byl přece legitimizován volbami a těmi 2,8 milionu hlasů a voliči prezidenta Miloše Zemana asi věděli, když ho volili, co dělal v minulém volebním období, jak se choval, jak mluvil, jak vystupoval, a přesto byl zvolen prezidentem České republiky.
Tato časová podmínka v případě žalovaných skutků A, B, C zde naprosto chybí, já je nebudu vyjmenovávat a opakovat, pan senátor Láska je všechny definoval ve své úvodní řeči, protože prezident nyní vykonává nový mandát, jak už jsem řekl, na základě nové volby, a nebyly-li tyto skutky A, B, C zažalovány do doby skončení předchozího mandátu, jsou podle mého názoru již nežalovatelné.
Co se týče skutků D a F, ani tyto nesplňují podmínku bezprostřednosti, tedy okamžité reakce na tvrzený přešlap prezidenta republiky. Pouze u skutku G lze z hlediska časové bezprostřednosti shledat tuto podmínku za relativně splněnou, avšak u tohoto skutku zcela absentuje intenzita závažnosti, a to hrubé porušení ústavního pořádku.
Co se týče skutku H, pak jde o kumulaci drobných diskutabilních jednání či kroků prezidenta, které byly činěny v rámci jeho svěřených kompetencí. Nedošlo k vybočení z jeho Ústavou vymezeného rámce jednání, kdy tyto tedy nelze jakkoli kvalifikovat jako hrubé porušení ústavního pořádku. Ani jednotlivé dílčí skutky nemohou svou intenzitou dosáhnout závažnosti porušení Ústavy, vyžadovaného ústavněprávními předpisy pro podání ústavní žaloby. Nicméně jsme tady slyšeli ve vystoupeních, že se to nakumulovalo do jednoho balíku a ten balík je podle názoru 48 našich senátorů tím závažným porušením Ústavy naší země.
V této souvislosti je potřeba upozornit, že přípustnost žaloby u skutku G by byla pouze po předchozím vyvolání takzvaného kompetenčního sporu. Víme, že jsme tu debatu tady v minulosti, v minulých měsících, zažívali, prožívali, přežívali. Čili po předchozím vyvolání této kompetenční žaloby podle zákona o Ústavním soudu, který (?) by vyvolal premiér podáním žaloby na prezidenta republiky u Ústavního soudu, ale k tomu nedošlo. Tento předpoklad naplněn nebyl, a proto ani v tomto ohledu, domnívám se, není ústavní žaloba projednatelná.
Dále je nutné akcentovat, že doposud žádný ze zákonodárců neoznačil jednání prezidenta za protiústavní, když prezident republiky se pohybuje konstantně v mantinelech, které mu Ústava dovoluje a nezakazuje. Jak vyplývá i z usnesení Ústavního soudu ve věci ústavní žaloby na prezidenta Václava Klause z března 2013- /cituji - "je úkolem samotného ústavodárce, aby znění ústavních norem formuloval natolik určitě a zřetelně, aby byly srozumitelné všem adresátům". Všem. A já se v tuto chvíli dívám na svoji vzácnou kolegyni paní profesorku Válkovou a z tohoto místa ji prosím, pokud bude dnes vystupovat, tak aby se této pasáži odborně věnovala, protože já hloupý zemědělec nejsem schopen diskuse s ústavními právníky na toto téma.
Právní předpisy, a tedy i Ústava České republiky, musí být formulovány tak, laicky se to domnívám, abychom jim rozuměli všichni. A to je, kolegyně, kolegové, na nás. Na nás, na senátorech, abychom se nad tím zamysleli. Je tady v Poslanecké sněmovně komise pro Ústavu. Nevím, ale předpokládám, že taková komise může být i v Senátu. Bylo by dobře, abychom si sedli k této debatě a podívali se, jestli stávající Ústava ve všech svých aspektech reflektuje to, že tady máme přímo voleného prezidenta občany České republiky.
Dále bych rád řekl, že v případě žalobou tvrzených skutků nelze dovozovat porušení Ústavy tím, že prezident jednal v rámci příslušné právní normy dle zákonného přípustného výkladu jeho kompetencí. Do dnešního dne se odborná veřejnost neujednotila na tom, co prezident v tomto směru může a nemůže, resp. musí a nemusí, a je zcela absurdní klást takové domnělé porušení Ústavy prezidentovi k tíži.
Existuje zde i nadále více než zřejmá názorová nejednotnost, o jejíž vyjasnění by se měl zasloužit především - (Výkřiky zprava ze sálu: Ústavní soud. Řečník se směje, ze sálu se ozývá smích a potlesk.) Děkuji za nápovědu. Nicméně já na to mám jiný názor a s dovolením bych ho řekl, pokud jsme v demokratické diskusi. Já se domnívám, že by to měl být kompetentní zákonodárce, nikoliv Ústavní soud.
Ústavní žaloba ve své podstatě popírá právo volby a úlohu prezidenta jako představitele výkonné moci, která má své kompetence. Zákonem o přímé volbě prezidenta došlo ke změně původní koncepce rozložení moci v Ústavě z roku 1992, kdy pozice prezidenta byla fakticky posílena. Postavení prezidenta již nevychází z vůle Parlamentu, ale z vůle lidu. Právě naopak, pokud by prezident republiky bez řádného uvážení jmenoval členy vlády, takové jednání by mu mohlo být kladeno k tíži.
Dle výkladu Ústavy musí prezident návrhům předsedy vlády vyhovět, ledaže by se jednalo o případ, kdy by jejich jmenování bylo v rozporu s ústavním pořádkem nebo obecnou právní úpravou. Je tak zcela zřejmé, že prezident musí uvážit, zda navrhovaná osoba je vhodná lidsky, morálně, odborně, zdravotně způsobilá, kvalifikovaná. V opačném případě by mohl prezident ad absurdum na návrh předsedy vlády zcela slepě jmenovat i osobu nevhodnou a nezpůsobilou. Do rukou prezidenta skládají slib osoby navrhované předsedou vlády, a to po předchozí sofistikované úvaze prezidenta republiky. Za tuto volbu nese prezident odpovědnost a je garantem takového člena vlády.***