(20.40 hodin)
(pokračuje Nytra)
A co víc? Vytváříme zde další problém, respektive další zdroj chaosu. Dneska většina nákupních center není pouze o obchodech, ale jsou tam právě i ta kina, fitness centra, wellness centra a restaurace. Někdo otevřeno mít může, někdo to má zákonem zakázáno.
Na závěr jsem si nechal to nejdůležitější, a to je snaha zákonodárců, a vůbec není podstatné, zda se jedná o ty minulé, o nás současné, nebo o ty budoucí, snaha vychovávat naše spoluobčany. Jsme opravdu my, ta skupina 281 členů, tak osvícení, že víme lépe než všichni ostatní, co mají dělat lidé o státních svátcích? Já osobně a společně se mnou většina senátorů si to nemyslíme.
Proto vás chci požádat, nechejme prostor majitelům a provozovatelům všech obchodů, ať si sami rozhodnou, kdy budou mít otevřeno a kdy zavřeno, zaměstnancům těchto obchodů, ať se sami mezi sebou dohodnou, jak si poskládají nutné obsazení směny, a občanům tohoto státu, ať se svobodně rozhodnou, jak budou trávit svoje osobní volno. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Já také děkuji velice. A nyní prosím, jestli zpravodajka garančního výboru paní poslankyně Helena Langšádlová se chce vyjádřit k tomuto návrhu. (Nechci.) Nechce. V tom případě otevírám rozpravu, do které mám v tuto chvíli čtyři přihlášky. Jako první je to pan poslanec Mihola, kterého tímto prosím k mikrofonu. Než dorazí, seznámím vás s omluvenkou pana poslance Ferjenčíka z osobních důvodů do konce schůze. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Jiří Mihola: Dobrý večer, vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové. Vypadá to, že ani dnes nestihneme tady tuhle trvalku odhlasovat. Já bych měl takový zlepšovací nápad. Já si myslím, že obě verze jsou špatně, tak je hoďme do koše a pojďme domů. A bude vyřešeno a posuneme se dál. Já v pár větách musím reagovat, proč si to myslím. Nebudu už zdržovat argumenty. Myslím, že jsme to tady řešili tolikrát, v minulém volebním období, v tomto volebním období, že kdo chtěl slyšet, slyšel, kdo nechce, tak toho prostě nepřesvědčíte vůbec ničím a bude neustále zarputilý.
Ale k panu senátorovi, který tady přednesl tu verzi, aby tento návrh zákona úplně zmizel, bych řekl: Prosím vás, pane senátore prostřednictvím, asi musím taky, pana předsedajícího, když hovoříte - v době svého vzniku měl tento návrh snad opodstatnění. To vypadá, jako by to byl léta páně před sto lety návrh, a teď jsme se k němu po těch sto letech dohrabali a už byly nějaké jiné časy. Ono je to opravdu pár let. Pár let. Dokonce ještě nedávno pronášel tady šéf poslanců hnutí ANO, že to potřebuje odstup na vyhodnocení, a nějak stále jsem to vyhodnocení nikde neviděl, neslyšel. Než tady nějaké poznámky, které nakonec nikdo neřešil, tedy až kromě pár nás, kteří jsme se snažili přijít s tím řešením, aby zmizelo slovíčko chaos. Takže opravdu téhle tezi vůbec nerozumím. Dodal bych, že tento návrh, který je teď v platnosti, vzešel při vší úctě ze Senátu, od vašich kolegů. Možná tam někteří sedí. Víte to vůbec, pane senátore? Takže senátní produkt prosím.
A co se týká tady těch neustále opakovaných argumentů, že někdo někomu chce vnucovat. Tak já jsem, podívejte se na ty stenozáznamy, nikdy nepoužíval žádné slovo jako zákaz, příkaz nebo já nevím co. Nebo vnucování něčeho někomu. Zato od těch kritiků neustále tato slovíčka padala. Já jsem používal maximálně slovo omezení nebo regulace, a to v souvislosti s tím, že se domnívám, že jsou dny, kdy ekonomika a nakupování prostě nemusí být na prvním místě.
Jsem zvědav na přístup kolegů poslanců z koaliční sociální demokracie a také z tolerující KSČM. Protože jsme v minulém volebním období měli podobný názor, tak bych předpokládal, že si dovedli třeba i v rámci vlády vynutit, že - pokud to pro ně bylo důležité. Nebo se ukáže, že jsme tady dlouhé dny a hodiny debatovali, a vlastně k ničemu, protože pak někdo dupne nebo přijde s nějakým jiným nápadem a všechno je úplně jinak, tak jak to teď vidíme v tom Senátu po pár letech.
Já zůstávám tedy u toho, že se domnívám s kolegy z KDU-ČSL, a věřím, že nejenom z KDU-ČSL, že právě i prodavačky mají právo na to trávit sváteční chvíle se svými rodinami. Víte, my tady opravdu jednáme o tom, jako kdybychom těch svátků měli 140. Máme jich 14 ve 13 dnech, probůh. Tak já nevím opravdu - na ekonomiku to nedopadá. Všechny ty debaty už jsou vyřešené. Nikdo nepřišel s tím, to by byly tady první palcové titulky a argumenty, jak to hrozně tu ekonomiku poškozuje. Nepoškozuje, protože lidé nakoupí jindy. Tak se vlastně vůbec nic neděje.
A taktéž opět další lichý argument, myslím, že to byl pan senátor, nebo to používal i někdo další, že spousta jiných profesí. Ale jsou věci, které jsou zbytné, a jsou věci, které prostě musí fungovat vždycky. Tomu přece rozumíme. A k zubaři nebo dámy ke kadeřnici také nemůžou, úplně kdykoliv si vzpomenou.
Takže si myslím, že ty státní svátky jsou opravdu něčím mimořádným. Když to dovedu ad absurdum z toho kulturního pohledu, tak prosím vás, udělejme úplný liberalismus. Tak ať si kdo chce slaví Vánoce, kdy chce. Vždyť se přece musí nakupovat. Nový rok - co by slavil Silvestra. Ať jde nakupovat, proč tomu bránit. Víme přitom, že to nepotřebuje. A to největší zdvojení dní, to je těch dva a půl dne, to je na Vánoce. Prosím vás, opravdu má někdo takové nutkání hnát se s velkým nákupním košem na svatého Štěpána do Tesca? Já myslím, že ne.
A poslední věc, kterou zmíním. Pan kolega Nacher tady naříkal, pamatuji si to velice dobře - ten chaos! Z těch 14 dnů jenom osmi se to týká. Jak ty lidi, chudáci, prostě se v tom mají vyznat? Taktéž naříkala paní Udženija z ODS - pozdravuji ji, není tady - ale zažil jsem to s ní v jednom diskuzním pořadu. A také pan předseda Kalousek, zde momentálně nepřítomný. Takže tyhle argumenty padaly. Nikdo neudělal z těchto lidí nic pro to, aby se ten chaos odstranil.
Takže můj závěr je, mohli jsme to spravit v tom, aby se to týkalo opravdu všech státních svátků - a není jich tolik - a nebyl chaos, byl v tom konečně řád a vychutnali jsme si svátek. Právě proto, že nemusíme, ale můžeme, tak jak je to v mnoha dalších evropských zemích.
A jiný závěr z toho. Pokud to dopadne negativně vzhledem tedy k senátorům, odkud to přišlo. Nedělejme prosím polovičaté návrhy, tady ty nedodělky. Potom se to vleče, je to skoro neřešitelné, nebo nemá se nikdo k tomu řešení. Takže když se pro něco takového rozhodneme, tak v celku. Buď ano, nebo ne. Já jsem demokrat, podřídím se většině, ale nejhorší je tady takhle napůl prostě. Protože to jsou diskuze donekonečna.
Přeji vám dobré rozhodování a hezký večer.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Já děkuji. Ten návrh, abychom šli domů, nebudu vnímat jako procedurální návrh, ale vyzvu kolegy, kteří odcházejí, aby tak činili v klidu.
Vaše vystoupení vyvolalo pět faktických poznámek. Jako první je přihlášen pan poslanec Dolínek, poté pan poslanec Veselý. Prosím.
Poslanec Petr Dolínek: Dobrý večer, kolegyně a kolegové. Já nemám faktickou na pana kolegu, co mluvil před chvílí, ale na pana senátora a na pana kolegu Nachera. Protože oni se to snaží posunout do pozice, že ten zákon byl přijat kvůli tomu, aby lidé byli doma a nechodili nakupovat. Ale ten zákon byl přece přijímán z úplně jiných důvodů. Ten byl přijímán proto, aby tam nemuseli být ti prodavači, kteří musí těm lidem prodávat. Já nikomu nebudu říkat, jestli má jít na nákupy, nebo ne. Jestli má jít do nějakého řetězce, nebo jestli má jít někam podobně. Ale já v tom zákoně říkám, že ti lidé mají ochranu, aby mohli ti, co pracují uvnitř těch obchodů, zůstat doma. Také padaly argumenty, že sklady fungují apod. To je sice možné, ale pořád tam nemusí být ten velký tým prodavačů, kteří se musí věnovat zákazníkovi, nemusí být obstarávána parkoviště a další a další věci. Prostě celkově to uleví a umožní to těm lidem být doma. ***