(12.40 hodin)
(pokračuje Okamura)
Na místě ministra bych v prvé řadě analyzoval, kolik nás stojí nejrůznější typy onemocnění, a u těch nejdražších a nejčastějších bych nechal zpracovat celonárodní plán prevence s návrhem řešení příčin a investic do těchto řešení. Sportovní svazy, armáda či policie už po léta upozorňují, že také dramaticky klesá fyzická kondice našich dětí. Pochopitelně kromě nadváhy a nedostatku pohybu nás zabíjí hlavně zhoršené zdravotní prostředí. Roste počet nezbytných (nebezpečných?) emisí od prachových částic, a to už se vracím k tomu, co jsem říkal ohledně kouření a ohledně plicních nemocí, respektive, a roste počet nejen nebezpečných emisí od prachových částic, ale také jsou to různé chemické sloučeniny až po mikroplasty. Jejich účinky na organismus teprve zkoumáme. Ale děje se s tím něco? Nedostatkové kotlíkové dotace to rozhodně nezmění, a přitom každý milion investovaný do technologií, který sníží nebezpečné emise, ušetří jak lidské životy a utrpení, tak stamiliony nákladů na léčení a úhradu následků. Samozřejmě je potřeba probrat, jakým způsobem ovšem ta ochrana životního prostředí bude probíhat, aby to nebylo nějaké ekologické aktivistické šílenství, které zažíváme v současné době. To je zase něco jiného.
Co systémového naše vlády, přesně vlády ANO, ČSSD a KDU-ČSL, to znamená, je to ta minulá vláda, která plynule přešla v tu současnou, ale i ty další udělaly pro to, aby se zdravotní stav dětí a jejich kondice zlepšily? Nejen že nic, ale sportovní a další pohybové kroužky jsou pro naše děti stále dražší a bohužel pro mnohé stále nedostupnější. Vím, že naše pojišťovny včetně VZP přispívají třeba pětistovkou ročně, ale to je u mnohých sportovních kroužků poplatek za jeden měsíc, ne-li méně. Nejsou peníze na to, abychom dětem umožnili zdravý pohyb zdarma, a na druhé straně giganticky plýtváme neefektivitou celého systému.
Minimálně 29 let odborníci diskutují na téma sloučení výběru zdravotního a sociálního pojistného. Každá instituce pověřená výběrem veřejných příjmů má některé funkce, kterou jsou společné všem z nich. Jde mimo jiné o informační systém, majetkové vybavení, vymáhání, personalistika apod. Sloučením těchto institucí, které odpovídá doporučením Světové banky a OECD, by došlo k významným synergickým efektům a ke snížení provozních nákladů. A opět bychom mohli ušetřit peníze. Přineslo by to zlepšení výběru daní a pojistného, zvýšení efektivity a účinnosti kontroly a vymáhání nedoplatků. Snížila by se administrativa i u plátců daní a pojistného, protože v praxi by komunikovali jen s jedním úřadem.
Dámy a pánové, výše uvedené jsou pouze střípky příkladů a chyb, jak systém změnit, zlevnit a získat tak víc peněz jak pro pacienty, tak pro zdravotnický personál a zdravotnická zařízení, abych nastínil názory našeho hnutí SPD, jakým způsobem bychom měli globálně v problematice zdravotnictví směřovat. Samozřejmě tady není prostor, abychom rozebrali jednotlivé detaily. Na mnoha opatřeních bychom se přitom bezesporu shodli a je škoda, že toto téma nediskutujeme více, a pokud ano, tak pouze v účetní rovině. To tady předvádí právě pan ministr. Tedy kolik přidáme sestrám, kolik doktorům nebo nemocnicím, aniž bychom řešili důvody, proč mají tak málo peněz, nebo spíše proč mají tak málo z tolika miliard, co do systému tečou.
Takže děkuji za pozornost a my se těšíme, že budeme také mít možnost naše návrhy prosazovat a diskutovat i s vládní koalicí. (Potlesk poslanců SPD.)
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. A než pozvu do všeobecné rozpravy dalšího řečníka, tak vás seznámím s omluvenkami. Omlouvá se nám paní poslankyně Krutáková od 14.30 do 19 hodin z důvodu jednání a pan poslanec Pražák mezi 11. a 18. hodinou z rodinných důvodů.
A nyní, jelikož jsme již v rozpravě, jsou na řadě faktické poznámky, takže já prosím pana poslance Strýčka. Následovat bude pan poslanec Válek. Faktických poznámek je v tuto chvíli pět. Pan poslanec Strýček je přítomen? (Ano, nepřeje si vystoupit.) Pan poslanec Strýček zřejmě ruší svoji poznámku. Prosím pana poslance Válka, připraví se pan poslanec Brázdil. Prosím, vaše dvě minuty.
Poslanec Vlastimil Válek: Já se omlouvám, že jsem předběhl, ale nervy mi to nedaly, protože srovnávat kvalitu našeho zdravotnictví s tím, co bylo za komunismu, to je naprostá nehoráznost. Jako kdybychom zapomněli, že existoval SANOPZ, kde se léčili papaláši, a obyčejná pakáž, kteří byli ti ostatní, je vůbec nezajímala! Jako bychom zapomněli na léky na dovoz, které byly jenom pro komanče, a ostatní si ani nevrzli! Prosím vás, o čem se to tady bavíme? Ano, zdravotnictví má obrovské problémy, je tam obrovské množství potíží. Můžeme se bavit fakticky o tom, jestli je to krize, ale srovnávat to s tím hororem, co tady byl za komunismu, to si prostě nikdo, kdo má aspoň zbla slušnosti, nemůže dovolit! (Potlesk zprava.)
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní bych požádal o vystoupení na faktickou poznámku pana poslance Milana Brázdila a připraví se pan poslanec Bohuslav Svoboda. Prosím, vaše dvě minuty.
Poslanec Milan Brázdil: Děkuji. Když vidím 12 přihlášených, promiňte, pane ministře, technická. Možná zneužitá, ale přesto.
Kolegyně, kolegové, všichni, jak tu jsme, máme nějakou zkušenost se zdravotnictvím. Někdo jako pacient - ač jsem lékař, také jsem pacient, také jsem ztratil ledvinu před pěti měsíci kvůli jejímu nádoru, dobře, a jako lékař mám zkušenost také nějakou. Máme tu luxusní zdravotnictví. Za sedm procent HDP máme luxus! Dál už to nebude. My všichni tady kritizujeme, jak je to špatné. Ano, můžeme tady kritizovat od rána do večera, ale víte co, pojďte se domluvit. Za chvilku budeme jaksi schvalovat rozpočet. Seberme to kultuře. Však přece kultura, tam se neumírá, tak budou nějak... Tak pojďme se domluvit. Zvyšme to na těch deset. Ne devět, devět je průměr! Abychom byli lepší, pojďme na deset. Chceme to? Já jsem pro, ať jako pacient, i jako lékař.
Chtěl jsem vystoupit, chtěl jsem možná trošku emotivně to zvednout, ale mám z toho špatný pocit. Na zdravotnictví se můžete podívat jenom čistě optikou lékaře, který je přepracovaný, který je dehonestován za to, že ráno po noční zívá. No, kurňa, vždyť on nespal! Ale ten pacient chce být ošetřen. On si bude stěžovat. Tak musíme si říct, co chceme. Pane ministře, já vám to vůbec nezávidím, je to složité, v té záchrance vůbec - 14 originálů, 14 krajů, každý si jede po svém. Nepodařilo se to zatím. Já vám držím pěsti, ale my všichni, jak tu jsme, se na tom nějak podílejme. A teď já nevím, jak přesně, ale rozhodně to není dál udržitelný stav. Sedm procent HDP je prostě málo! Je to málo! Dámy a pánové, je to málo! Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců hnutí ANO 2011.)
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji a nyní požádám o vystoupení pana poslance Bohuslava Svobodu a připraví se pan poslanec Vít Kaňkovský. Dále ještě v pořadí, pane poslanče, moment, já to ještě přečtu, aby se poslanci orientovali, v jakém jsou pořadí: pan poslanec Kaňkovský, Mašek, Vyzula, Luzar a paní poslankyně Maříková. Zatím to jsou faktické poznámky. Prosím, pane poslanče, vaše dvě minuty.
Poslanec Bohuslav Svoboda: Děkuji. Dámy a pánové, v návaznosti na svého předřečníka říkám, že také mám celoživotní zkušenosti se zdravotnictvím, a pravděpodobně největší z vás všech. Jsem po třetí generaci z lékařské rodiny, dělám tu profesi více než 50 let a je málo, co bych neviděl za tu dobu, a proto říkám zcela zásadně: Povídání o tom, jestli máme peněz dost, nebo málo, jak je kdo zaplacen, je správné. Jistě ti lidé mají mít peněz víc, ale dojít k tomu můžeme jenom tím, že změníme koncepci toho zdravotnictví. V současné době při současné koncepci ty peníze prostě neseženete. Každý rok budete muset dělat tu hru, když neuděláte zákon, o rozdělení prostředků, a nezměníte-li systém, peníze ve zdravotnictví nikdy nebudou stačit na platy, přístroje. A ta změna koncepce musí být zásadní.
Pak musím ještě říct, je to zvláštní, prostřednictvím pana předsedajícího musím oslovit pana předsedajícího, protože řekl něco, s čím já se nemohu srovnat po těch více než 50 letech lékařské praxe. On řekl, že pracoviště, které z důvodu prospěchu léčilo tu pacientku hůře, léčilo ji špatně a ta pacientka tím byla poškozena. S plnou vážností toho, co vím o zdravotnictví, říkám, že takovéto případy se nejenom že nestávají, ale nestanou. Prostě v naší profesi to možné není. Kdo to říká, lže, uráží nás všechny, vytváří poplašnou zprávu. A je to fakt, se kterým já se nemohu vyrovnat, a se vší silou tady protestuji proti tomu (upozornění na čas), aby někdo něco takového na půdě Sněmovny říkal! (Předsedající: Čas! - Potlesk poslanců ODS.)
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Ne že bych vás chtěl přerušovat, ale už došel čas. Nyní požádám o vystoupení pana poslance Víta Kaňkovského. Prosím, vaše dvě minuty.
Poslanec Vít Kaňkovský: Dobré odpoledne, milé kolegyně, vážení kolegové, vážený pane místopředsedo, pane ministře. Velmi rád bych tady hovořil skutečně o tom gros, o čem jsme se tady chtěli dneska bavit, to znamená o současné situaci ve zdravotnictví. KDU-ČSL nechce hovořit o krizi, ale chce hovořit o hrozbách, které v českém zdravotnictví jsou. ***