Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2017 – 2021

 

(pokračuje Tomio Okamura)

314.
Informace ministra zdravotnictví o situaci ve zdravotnictví

Prosím, aby se slova ujal ministr zdravotnictví Adam Vojtěch, a připraví se zástupce navrhovatelů pan poslanec Daniel Pawlas. Pane ministře, máte slovo.

 

Ministr zdravotnictví ČR Adam Vojtěch Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dovolím si tedy zahájit tento zařazený bod, který je pojat poměrně široce, já budu hovořit samozřejmě i o konkrétních věcech, ale bylo by dobře, abychom si znovu shrnuli, jak ta situace aktuálně vypadá, protože někdy mám pocit, že skutečně to, co vidíme v médiích, neodpovídá realitě.

Pravdou je, že teď jsme v době, kdy je situace poměrně exponovaná, ostatně jako každý rok, to není nic výjimečného, protože se rozhoduje o tom, jak bude péče hrazena v příštím roce. Ministerstvo zdravotnictví připravilo úhradovou vyhlášku pro příští rok, a skutečně každý rok se odehrávají podobné diskuse, podobné nátlakové akce atd. Na druhou stranu pravdou je také to, že od mého nástupu se snažíme mnohem více hovořit se zdravotníky, hledat konsenzus i právě v rámci dohadovacího řízení o úhradách zdravotní péče pro příští rok. I proto úhradová vyhláška vlastně podruhé v řadě vychází z většiny dohod mezi zdravotními pojišťovnami a zástupci jednotlivých segmentů. Těch segmentů celkově je 14 a 12 segmentů se dohodlo na tom, jak bude péče hrazena, takže drtivá většina, to je také třeba připomenout, byť samozřejmě asi nikdo není stoprocentně spokojený. Asi kdybychom se zeptali každého z těch jednotlivých segmentů, ať jsou to praktičtí lékaři, ambulantní specialisté, gynekologové, zdravotnická záchranná služba, fyzioterapie atd. atd., tak všichni by řekli, že potřebují víc, že ten nárůst je nedostatečný. Na druhou stranu je to o kompromisu, o hledání kompromisu v rámci možností systému.

Systém veřejného zdravotního pojištění se vyvíjí dobře, řekl bych až výborně, zejména v těch posledních letech, včetně tohoto, dosahujeme skvělých výsledků. Pro příští rok budou příjmy systému veřejného zdravotního pojištění 350 miliard korun včetně nárůstu platby za státní pojištěnce 3,5 miliardy korun, což je skutečně historická částka. Ale i tak náklady budou vyšší než růst příjmů.

Tady se občas objevují debaty o tom, jestli máme využít rezervy, že tam ty peníze leží atd. My už je v příštím roce zapojíme. Protože meziroční nárůst příjmů systému je 19 miliard a nárůst nákladů na péči bude 26 miliard. Přímo do péče budeme investovat 26 miliard korun, tak jak je dohoda v rámci dohadovacího řízení nastavených úhrad v rámci úhradové vyhlášky a dohody s pojišťovnami. Samozřejmě pokud ten systém se bude vyvíjet dobře, tak jsme připraveni, a jednáme o tom se zdravotními pojišťovnami, jít ještě nad rámec úhradové vyhlášky, ale je to o tom, že skutečně musíme investovat do péče.

Já prostě zásadně odmítám ty teze o rozpouštění rezerv, kdy budeme rozlívat peníze do systému a věřit, že to něco vyřeší. Nevyřeší. Jediné řešení je skutečně investovat do dostupnosti, do kvality péče, do cílených úhradových mechanismů, do podpory regionálních nemocnic, nedostupných oblastí jak v oblasti primární péče, sekundární péče, tak samozřejmě i v oblasti právě těch nemocnic, které jsou v odlehlých lokalitách. A to už se teď děje. Máme připravenu a budeme realizovat a realizujeme v těchto dnech ve spolupráci s VZP cílenou úhradovou politiku na podporu nemocnic, které jsou v odlehlých oblastech objektivně znevýhodněny, jako je Jeseník, Šumperk, Rumburk, Znojmo, Nové Město, a samozřejmě situaci budeme vyhodnocovat a jsme připraveni podpořit i další, pokud skutečně k tomu budou objektivní důvody z hlediska nedostupnosti péče. Protože my už nemůžeme jít tou cestou, že budeme pouze slepě rozlévat peníze do systému, ale musíme jít cíleně řešit ty problémy, kde jsou.

A my dneska máme samozřejmě celou řadu problémů. Nikdo nikdy neřekl, ani z mých úst nikdy nezaznělo, že zdravotnictví funguje skvěle, že všechno je stoprocentně v pořádku. Já myslím, že naše zdravotnictví je skvělé obecně, ty výsledky skutečně jsou vynikající. Posouváme se i v mezinárodních žebříčcích hodnocení z hlediska mezinárodního srovnání. Skutečně naše zdravotnictví funguje. Já jsem měl teď možnost, protože jsou ty debaty různé s odbory, se bavit s lidmi z praxe, s přednosty klinik, skutečně s lidmi, kteří jsou třicet let v praxi. Říkají, že nikdy nebylo zdravotnictví v takto dobré kondici jako nyní - a jsou to šéfové chirurgických klinik, kardiologických klinik apod. Nikdy se tolik pacientů nedostalo k té nejmodernější péči. Léčíme nejvíc pacientů nejmodernějšími léky v historii, které skutečně zachraňují životy v oblasti centrové péče, onkologické péče, kardiologické atd. Takže to, co se dnes vyvolává, že zdravotnictví kolabuje, že je v krizi, tak to zkrátka není pravda. Zdravotnictví má své problémy, v některých regionech ty problémy určitě nejsou malé z hlediska zajištění primární péče praktických lékařů, praktických lékařů pro děti a dorost, z hlediska zajištění některých akutních oddělení následné péče, ale je to skutečně otázka regionální, některých vybraných regionů, vybraných nemocnic. Ale říkat o tom, že zdravotnictví je kompletně v kolapsu, že kompletně je krizová situace plošně, tak to zkrátka pravda není.

Myslím si, že návrh úhradové vyhlášky, který teď už je poslán do Legislativní rady vlády, zajišťuje, že roste celé zdravotnictví, nikoliv pouze jeden segment na úkor ostatních. Ale my poprvé skutečně chceme podporovat všechny segmenty, od primární péče přes léčbu vzácných onemocnění v superspecializovaných centrech. Všechny segmenty do jednoho rostou, žádný segment nestagnuje, žádný neklesá v úhradách, všechny rostou. A to je ta pozitivní informace. Protože my si nemůže myslet, že např. podpoříme pouze nemocnice, byť jsou obrovsky důležitým segmentem v tom systému, a ostatní segmenty nezapojíme. My potřebujeme do péče o pacienta zapojit všechny.

Skutečně aktuálně, na co my se zaměřujeme, je podpora primární péče. Protože to je ten problém i toho současného systému, že nemocnice, které si často objektivně stěžují na přetíženost, se starají o pacienty, kteří vůbec do těch nemocnic nepatří, kteří mají problémy, které mohou být řešeny na nižších úrovních zdravotnictví, v ambulantní sféře nebo právě v rámci primární péče. A to je tím základním cílem. To je ta základní vize. Skutečně budovat zdravotnictví odspodu, zapojit primární péči, zapojit ambulantní sféru. Proto my máme např. v příštím roce v úhradové vyhlášce bonifikace za to, že ambulantní specialista přijímá nové pacienty, nové pojištěnce, že se postará o pojištěnce ten samý den - jsou to tzv. urgentní sloty. Pokud skutečně je poslán praktickým lékařem a má zásadní problém a ambulantní specialista ho přijme ten samý den, dostane za to vyšší úhradu, protože samozřejmě je to něco, co je nad rámec. Takže my jdeme skutečně cílenou bonifikací, tak abychom zajistili dostupnost a kvalitu zdravotní péče a aby rostly všechny segmenty, které potřebujeme do té péče zapojit.

Souhlasím s tím, že samozřejmě zdravotnictví má své problémy, jak jsem o tom hovořil, i z hlediska personálního, z hlediska např. i nedostupnosti léčiv apod. Já tady mám otázky, které mi dal svolavatel tohoto bodu. Je to poměrně obsáhlé, asi k tomu ještě něco bude řečeno. Ale ty otázky samozřejmě cílí na správné oblasti týkající se například personálního stavu českého zdravotnictví, otázky nedostupnosti léků.

Pokud se bavíme o té personální stránce věci, tzn. zajištění personálu v českých nemocnicích a obecně ve zdravotnictví, tak souhlasím s tím, že skutečně situace ne vždy je dobrá, také to není plošná otázka, ale skutečně každá nemocnice má trošku jiné problémy, někde je větší problém se sestrami, někde s lékaři, někde ten problém není nijak zásadní. Ale druhá věc je ta, kdo jak to kdy řešil. My dneska víme, a to není nic překvapivého, že lékařská populace stárne. Že skutečně tak jak se vyvíjí populace celková, tak i lékařská populace stárne. A na druhou stranu nikdo vlastně nikdy neplánoval, jak tu stárnoucí lékařskou populaci obnovit. Jak ji nahradit novou mladou generací.

Mimochodem, my jsme vyřešili po mnoha letech to, že jsme skutečně v tomto akademickém roce začali podporovat medicínské školství, systematicky, všechny lékařské fakulty, tak aby tam byli učitelé, kteří mohou učit mladé lékaře - protože to byl také problém, nikdo nechtěl na těch lékařských fakultách ani učit, zejména v těch základních oborech -, a abychom měli více absolventů. Od tohoto roku a vlastně už minulého akademického roku, ale tento rok to začalo naostro, lékařské fakulty přijímají o 15 % studentů víc, mohou zaplatit lépe učitele na lékařských fakultách, celkově je to desetiletý akční plán, pardon, jedenáctiletý akční plán za 7 mld. korun. A to je ten cíl. My musíme skutečně podpořit medicínské školství. A stejně tak jdeme cestou podpory u středních zdravotnických škol. Když se podíváme na data, tak ta neukazují úplně špatnou vyhlídku, protože jak u těch lékařských fakult, kde se zvyšuje zájem a jsme schopni nyní vzít více studentů, tak i u těch středních zdravotnických škol se výrazně zvyšuje zájem o studium. Mezi roky 2017 až 2018 vzrostl počet přijatých studentů zhruba o tisíc. Teď jsem viděl aktuální data mezi roky 2018 a 2019 a nárůst je 1 700. To znamená, nám se zvyšuje počet zájemců a studentů na středních zdravotnických školách. Samozřejmě kritici řeknou, je otázka, jestli všichni půjdou do praxe. Ale na druhou stranu je tam také potřebujeme nejdřív dostat, do těch škol. A já si myslím, že skutečně v tomto směru se situace zlepšuje.

A ona se začíná zlepšovat, byť to nikdo možná nechce slyšet, i v těch nemocnicích. Když se podíváme na data a já neříkám, že z toho můžeme být nějak nadšeni a že to je něco, kde máme skákat dva metry do vzduchu, ale pravdou je, že sestry přestaly odcházet z nemocnic, z akutní lůžkové péče. Tam skutečně na datech, která máme z Ústavu zdravotnických informací a statistiky, vyplývá, že po letech předchozích, kdy sestry odcházely objektivně v řádu stovek z akutní lůžkové péče, se pokles zastavil, skutečně přestaly odcházet. Bezesporu to byla i otázka navýšení finančních prostředků, odměňování atd. A to je něco, z čeho musíme vycházet, a je to pozitivní, jak říkám, byť to není věc, která nás může těšit, protože my tam potřebujeme dostat nové sestry, určitě jsou nemocnice, kde ten nedostatek existuje. Ale přestaly odcházet z nemocnic, to si myslím, že je něco, co je pozitivní informace. A u lékařů ten nárůst také probíhá, ta data máme v rámci celé republiky jak akutní, tak následné lůžkové péče. Naopak roste počet lékařů, byť, jak říkám, stárnou, což je problém, ale spíš nikoliv toho, že nalijeme do systému peníze, ale právě získat novou, mladou generaci lékařů, kteří půjdou pracovat do českého zdravotnictví.

A pokud samozřejmě tady někdo stále říká, že zdravotnictví je v krizi, kolabuje, tak tím činí tu největší medvědí službu samotnému zdravotnictví. Pokud takto budeme prezentovat české zdravotnictví, což tím pádem ani není pravda, protože jak říkám, situace je úplně jiná, ale pokud takto budeme prezentovat české zdravotnictví, tak samozřejmě atraktivita toho oboru asi nebude úplně příliš velká pro ty mladé lidi, kteří do zdravotnictví třeba by uvažovali jít. Takže nevytvářejme tady dojem krize, dojem kolapsu, říkejme si ty věci, jak jsou, že ano, že jsou problémy, řešme je individuálně. Dejme do systému peníze tam, kde je třeba, ale nikoliv plošným rozlíváním peněz, rozpouštěním poloviny rezerv a podobně, co navrhuje ten tzv. krizový štáb.

Jsem připraven případně odpovědět na další dotazy, nechci tady okupovat celou hodinu, čas samozřejmě je nějak vymezen a to téma je velmi komplexní, ale aspoň takto na začátek. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: To byl pan ministr a nyní prosím, aby se slova ujal zástupce navrhovatelů tohoto bodu poslanec Daniel Pawlas, který, bude-li souhlasit, stane se zároveň jeho zpravodajem. Souhlasíte? Tak, souhlasíte, takže se tam pak posaďte. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Daniel Pawlas: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, jsem velice rád, že plénum Sněmovny při stanovení této schůze zařadilo tento bod na program, a velice si toho vážím. Na rozdíl od pana ministra si ale myslím, že stav našeho zdravotnictví není úplně ideální.

Ze zkušeností pacientů a dostupných informačních zdrojů je zjevné, že Ústava, resp. Listina základních práv a svobod zaručující v České republice právo na bezplatnou zdravotní péči, není zcela naplňována. Současný stav je na hranici fungování systému poskytování zdravotní péče zvlášť v otázce dostupnosti a kvality zdravotní péče pro všechny pacienty. Jde o důsledek nezodpovědné, často nekompetentní a nesystémové politiky všech předchozích polistopadových vlád. Svůj díl odpovědnosti nese také současný ministr zdravotnictví Adam Vojtěch, a to jak některými svými spornými rozhodnutími, tak nedůsledným řešením dlouhodobých i aktuálních problémů českého zdravotnictví.

České zdravotnictví je sice podle mezinárodního srovnání na velmi dobré úrovni, někdy i na špičkové úrovni, ale pacienti často narážejí na rozpor mezi tím, co garantuje Ústava, a faktickou situací v jednotlivých regionech, zvlášť těch odlehlejších. To můžeme sledovat právě třeba na smutném příkladu nemocnice v Rumburku. Česko zápasí s dlouhodobě neřešeným nedostatkem kvalifikovaného personálu v akutní lůžkové péči. Řadě lůžkových zdravotnických zařízení chybí peníze na potřebné rekonstrukce a kvalitní vybavení. Na vině je i soustavné podfinancování zdravotnictví.

Řešení spočívá na jedné straně v systémovém nastavení příjmů do veřejného zdravotního pojištění v podobě pravidelného automatického navyšování plateb za státní pojištěnce a zároveň v narovnání neopodstatněných rozdílů v úhradách zdravotní péče. Je nezbytné konečně zavést kultivovaný systém hrazení péče podle diagnóz, změnit organizaci práce v nemocnicích směrem k omezení přesčasů, přehodnotit role jednotlivých profesí, směřovat ke společnému lůžkovému fondu a jednodenní chirurgii. Důležitá je i reforma primární péče a posílení role praktických lékařů s důrazem na prevenci a odpovědnost pacientů za své zdraví. Je nutné vytvořit síť moderních nemocnic garantovanou státem. Celý systém se neobejde bez dobrého fungování ambulantní péče a vytvoření 20 let slibované koncepce dlouhodobé paliativní a domácí péče včetně stanovení jasného financování zdravotně-sociálního pomezí.

Českému zdravotnictví také výrazně chybí větší průnik některých lékařských oborů a zatraktivnění profese sester. To je velký úkol pro systém vzdělávání v oblasti lékařských i nelékařských povolání. Poslední novely příslušných zákonů se příliš nepovedly. V neposlední řadě je velice důležité zavést objektivní kritéria hodnocení kvality a pokračovat v elektronizaci zdravotnictví.

Profesní komory, odbory, Asociace malých nemocnic a také poskytovatelé domácí péče začali v poslední době hlasitě volat po tom, aby se rozpustily rezervy na účtech zdravotních pojišťoven. Tyto rezervy řádově v desítkách miliard poskytují v případě poklesu ekonomiky pojistku, aby se pojišťovny okamžitě neocitly v deficitu, a údaje o výši těchto rezerv se liší. Obránci zachování těchto zůstatků udávají, že v současnosti je na účtech pojišťoven přesně 20 mld. korun přímo určených pro hrazení nákladů na zdravotní péči a dalších asi 30 mld. korun na různých účelových fondech. Jde o fond prevence, fond na provoz a investice pojišťoven a povinný rezervní fond, kde pouze VZP uložila více peněz, než je symbolické zákonné minimum.

Rezerva v pravém slova smyslu, tedy peníze uložené na rezervním fondu, činí nyní u VZP 15 miliard a u zaměstnaneckých pojišťoven jde podle zákona o 1,5 procenta průměrných ročních výdajů základního fondu zdravotního pojištění dané pojišťovny za bezprostředně předcházející tři kalendářní roky. Tyto peníze by měly pokrýt rozumný meziroční nárůst nákladů z důvodu inflace, stárnutí populace a vstupu nových, nákladných způsobů léčby i inovativních léčivých přípravků. Rezervy zdravotních pojišťoven pomůžou v případě krize dodat do systému chybějící prostředky tak, aby výpadek nepocítili poskytovatelé ani pojištěnci, kterým by v opačném případě mohlo hrozit snížení dostupnosti péče.

Pokud by jeden rok pojistné nenarostlo, musely by zdravotní pojišťovny použít jen na jeden rok rezervy ve výši 15 až 20 miliard a spoléhat na mimořádnou rozpočtovou dotaci. Dle odborů a zaměstnavatelů je ale na účtech zdravotních pojišťoven přes 55 miliard korun, to je desetkrát více, než ukládá zákon. Protože jde o systém průběžný, to znamená, vždy na začátku měsíce přicházejí peníze z odvodů, nehrozí žádná katastrofa ani při snížení současné rezervy.

Kromě současného rozpuštění rezerv, které pomůže naplnit ty nejpalčivější finanční požadavky, je nezbytné učinit všechny kroky k navýšení veřejných finančních prostředků, tak abychom se alespoň přiblížili k vyspělým evropským zemím ve vydávaném procentu HDP na zdravotnictví. Naši pacienti rozhodně potřebují moderní a finančně stabilizovanou zdravotní péči. Jde o jejich zdraví a životy.

S obavou sledujeme opakované snahy o snížení významu, omezení či úplné zrušení plateb za státní pojištěnce. Těch je nyní 5,9 milionu a za každého platí stát v roce 2019 1 018 korun měsíčně. Potřeba by bylo navýšení na 1 600 korun za měsíc. Tyto návrhy ze strany ministryně financí i ministra zdravotnictví jsou o to nepochopitelnější, že se odborníci jasně shodli na tom, že je vhodné fiskální prostor českého zdravotnictví skládat ze dvou základních částí. Z procenta příjmů ekonomicky aktivních osob a z valorizované platby za státní pojištěnce ze státního rozpočtu. Důvodem je potřeba předvídatelných a stabilních příjmů do systému veřejného zdravotního pojištění. Systém veřejného zdravotního pojištění vznikl na základě celospolečenského konsenzu a vycházel ze solidarity a přerozdělování, které by neměly podléhat nevhodným zásahům vlády. V letech 2010 až 2013 přišel systém díky zmrazení plateb za státní pojištěnce o 18 miliard korun.

Finanční udržitelnost systému je ústavní hodnotou, protože znamená právě to rovné právo na dostupnost zdravotní péče. Význam příspěvku od státu se zvyšuje v období propadu ekonomiky. Nárůst nezaměstnanosti o jedno procento rovná se okamžitý propad ve zdravotním pojištění o přibližně 6 miliard a bude narůstat v souvislosti se stárnutím obyvatel. Za posledních třicet let se zvýšil počet obyvatel nad 65 let o 50 procent.

Z těchto důvodů KSČM opakovaně navrhuje, a i nyní leží tento návrh ve Sněmovně, uzákonění pravidelné valorizace plateb za státní pojištěnce. Poprvé byl tento návrh předložen již 17. 2. 2016. Pro KSČM je nepřijatelné vytvářet omezováním veřejných státních finančních prostředků nedostatek, a tím otevírat prostor pro zvyšování spoluúčasti pacientů, ať již formou přímých plateb, doplatků, komerčního nebo dvojsložkového pojištění. Je evidentní, že současná řešení problémů s výpadkem dostupnosti zdravotní péče v oblasti praktického lékařství, stomatologické a další potřebné péče, včetně léčivých přípravků na recept, nejsou koncepční. Systém, pokud má fungovat, musí být provázaný a jakákoliv vlastnická forma zařízení musí mít povinnost fungovat v systému nikoliv podle svých záměrů, jinak už nejde o síť a není možné při jiném způsobu zajistit regionální dostupnost.

Právo vlastnit nezakládá zbavení se povinnosti státu poskytovat zdravotní péči občanům, nikoliv však za úplatu samotným občanem. Opatření Ministerstva zdravotnictví, dotační programy na zřizování praxí i zdravotních pojišťoven, navyšování úhrad dotačními programy zatím nejsou příliš účinná. Selhává i dosavadní systém hrazení a organizace péče poskytovatelům, a vzniká tak postupně regionální nedostupnost nejen ambulantní, ale také nemocniční, následné domácí, paliativní a hospicové péče.

Stát dlouhodobě selhává i v oblasti strategických investic do jím zřizovaných zdravotnických zařízení. Nyní je potřeba kolem 70 miliard korun, ale Ministerstvo zdravotnictví opakovaně tyto finanční prostředky s Ministerstvem financí nevyjednalo. V březnu 2019 se pan ministr vyjádřil, že stav nemocnic zřizovaných státem je žalostný. Stát zaspal v oblasti investic a potřeba je 73 miliard korun. Ministerstvo zdravotnictví mělo k dispozici 1,3 miliardy, ale ministr přesto žádné další peníze nepožadoval.

Velmi závažná je situace v oblasti lékové politiky. Léčivé přípravky jsou bohužel z pohledu obchodního práva komoditou, zbožím, stejně jako kterákoliv jiná obchodovatelná položka. Jednání v rámci Evropské unie o tom, aby se to změnilo, když jde o léky hrazené z veřejných peněz, je zatím neúspěšné. Z tohoto důvodu dochází často k výpadkům v dostupnosti některých léků na recept v lékárnách. Svůj díl odpovědnosti nese také Státní úřad pro kontrolu léčiv, který se ale ze své činnosti zodpovídá Ministerstvu zdravotnictví. K farmaceutickým firmám, distributorům a lékárnám lze být vstřícný jen do určité míry. Stát jako zadavatel veřejné služby, spotřebitel a hlavní plátce se musí zasadit o zabezpečení základní potřeby pacientů.

Dalším závažným a dlouhodobě neřešeným problémem a stále častěji ohrožujícím poskytování zdravotní péče je nedostatek zdravotnických pracovníků, především lékařů a sester. Aktuálně chybí 5 500 sester a dalšího personálu v nepřetržitých provozech lůžkových zdravotnických zařízení. Regionálně je ale nedostupná i další péče. Vše souvisí především s trvalým podfinancováním systému zdravotnictví. Česká republika stále nedosahuje ani průměru 9 procent hrubého domácího produktu, jak je doporučováno ve výdajích na zdravotnictví, a Česká republika vydává na zdravotnictví pouze 6,8 (procenta) hrubého domácího produktu. A následným neplněním slibů a požadavků na výši platů a mezd, trvajícími rozdíly mezi platy a mzdami, špatným systémem vzdělávání lékařských i nelékařských pracovníků a prakticky nedodržováním zákoníku práce.

Ministerstvo zdravotnictví přitom nevěnuje dostatečnou pozornost upozorněním jak zdravotnických odborů, tak pracovníků ve zdravotnictví, zaměstnavatelů a samotných pacientů na tento neutěšený stav. Výhrady odborů bagatelizuje s odkazem na absolutní čísla. Do zdravotnictví jde 320 miliard s každoročním navýšením o 20 až 25 miliard. Odbory v rámci krizového štábu proti kolapsu zdravotnictví nyní začaly s protestními akcemi spojenými s peticí, podobně jako Děkujeme, odcházíme z let 2010 a 2011. Trvají na slibu 10procentního navýšení mezd - potom by bylo třeba navýšit i platby od pojišťoven o 6 procent - daném vládou v minulém volebním období. Ministerstvo zdravotnictví chce navyšovat jen o 3 procenta, s tím, že nyní je třeba dát peníze do rozvoje nemocnic. Ani slibovaná 3 procenta nemusí zdravotníci v nemocnicích ve skutečnosti dostat vzhledem k očekávané 2,5procentní inflaci a dluhům z minulosti.

KSČM podporuje požadavky zdravotnických odborů a zaměstnavatelů a z výše uvedených důvodů požaduje, aby pan ministr zdravotnictví odpověděl na následující otázky a předložil Poslanecké sněmovně návrhy opatření na systémové řešení tak, aby bylo právo občanů České republiky na kvalitní a dostupnou zdravotní péči skutečně naplňováno.

Otázka číslo jedna je, jaký koncept finančního zabezpečení chce zvolit Ministerstvo zdravotnictví v dlouhodobém horizontu pro zajištění kvality teritoriální a finanční dostupnosti zdravotní péče na území České republiky, zejména v regionech, kde hrozí, nebo tato péče již zjevně chybí. Jakým způsobem chce ministerstvo zajistit financování rozvoje základní sítě ambulantních lékařů a lůžkových zdravotnických zařízení, s přihlédnutím k regionálním specifikům?

Za druhé. Jakým způsobem zajistí Ministerstvo zdravotnictví dlouhodobou stabilitu dostupnosti léků, které sice mají být povinně dostupné v lékárnách, ale jejichž opakované výpadky, a to i u závažných diagnóz, se objevují stále častěji?

Za třetí. Jaké kroky podnikne ministerstvo v krátkodobém a dlouhodobém horizontu pro stabilizaci personálního obsazení jednotlivých stupňů poskytování zdravotní péče, omlazování zdravotnického personálu, středního a lékařského personálu a nezbytné investice pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví?

Za čtvrté. Jakým způsobem je zajištěno, aby finanční prostředky z Evropské unie, které mají být směřovány do sektoru zdravotnictví, byly účelně využity?

Za páté. Jak chce ministerstvo řešit situaci s nedostatkem kvalifikovaných zdravotnických pracovníků?

Za šesté. Jak má Ministerstvo zdravotnictví připraveno řešení k urychlenému zvýšení počtu lůžek v následné péči a také lůžek pro seniory s regionální dostupností?

Za sedmé. Má Ministerstvo zdravotnictví vypracovanou objektivní analýzu stavu personálního a přístrojového vybavení a technického stavu zdravotnických zařízení, ať už je zřizovatelem stát, kraj, či jiné subjekty?

Je to mnoho otázek, na které bychom my poslanci rádi znali odpovědi, protože péče o pacienty v České republice, věřím, je na dobré úrovni, ale vždy jsou rezervy. A to, co jsem zde přednesl, má relevantní základ a já vás, pane ministře, žádám, abyste zodpověděl na tyto otázky. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji. Přečtu ještě čtyři omluvy. Z pracovních důvodů se mezi 14.30 a 18.00 omlouvá paní poslankyně Monika Červíčková. Dále se omlouvá paní poslankyně Jana Pastuchová od 14.30 do konce jednacího dne z pracovních důvodů. Dále se omlouvá pan poslanec Jiří Mihola dnes mezi 9. a 10. hodinou z pracovních důvodů. To mi dorazilo nějak opožděně. Je to dnes? Je to dnes. Dále paní poslankyně Lucie Šafránková od 12 hodin do konce jednacího dne z důvodu pracovního jednání mimo Prahu ve volebním kraji. A dále pan poslanec Jiří Kobza od 14 hodin do konce jednacího dne z důvodu pracovního jednání ve volebním kraji mimo Sněmovnu.

Nyní tedy zahajuji všeobecnou rozpravu. Požádám o vystoupení. Následně se připraví s přednostním právem pan ministr Zaorálek.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Přebírám předsedání a prosím tedy pana místopředsedu Okamuru o jeho vystoupení s přednostním právem.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Vážené dámy, vážení pánové, téma zdravotnictví je nejen odborné, ale také výsostně politické a občanské. Každý občan má ústavní právo na dostupnou bezplatnou zdravotní péči hrazenou prostřednictvím zdravotního pojištění, a proto dovolte, abych i já jako zdravotnický laik přednesl svůj pohled na věc.

Dnešní bod schůze Sněmovny je následkem aktivity části zdravotnických organizací, které začaly lobbovat o peníze, které dnes jsou ve zdravotních pojišťovnách v několika typech rezerv. Požadavky sester a dalšího personálu na vyšší mzdy jsou více než oprávněné. Stejně tak nemocnice potřebují více peněz na mzdy lékařů, protože stávající stav v mnoha regionálních nemocnicích je doslova vražedný. Díky nekvalitní a doslova nekvalifikované odbyté péči tu umírají lidé. Konkrétní případy jsou doslova strašné. Manželku známého po infarktu poslali ze svitavské nemocnice s acylpyrinem domů. Dvě hodiny na to dostala infarkt znovu a zemřela, aniž by se její muž dovolal pomoci. Pětadvacetiletá maminka onemocněla rakovinou slinných žláz a tu se jí pokoušeli léčit chirurgicky v okresní nemocnici. Lékařka v Brně jí nabídla fotonové ozařování s tím, že má dvacetiprocentní naději, že dožije rok. A když si na internetu našla, že lze tento typ nádoru léčit úspěšně protonem, odrazovala ji tato lékařka od protonu s tím, že to je drahé a pojišťovna jí to neproplatí. Tady vše dopadlo dobře. Po pár týdnech léčby protonem je vyléčená, ale ne díky systému zdravotnictví, ale navzdory němu.

Věřím, že ve světovém srovnání je naše zdravotnictví po odborné stránce na velmi vysoké úrovni. A co se týče dostupnosti péče, jsme z určitých pohledů na špici. Máme na mnohé výkony čekací lhůty, ale jsou stále kratší než v Británii a jsou neporovnatelné se státy, jako jsou USA, kde bez peněz na drahou léčbu nebo zákrok nemáte vůbec. Ale i co se týče dostupnosti zdravotní péče, o tom můžeme dlouze diskutovat, protože když jezdím pravidelně na setkání s občany, a potkávám jich za rok skutečně desetitisíce, tak když se podíváte občanům do úst, tak nemají ani na to, aby měli zuby, protože je to prostě tak finančně nákladné. Tady se ze strany Pirátů někdo směje, já se jim nedívám do úst, abych jim řekl: otevřete ústa, ale když s nimi hovořím, je to pochopitelně vidět, tak chci jenom říci, že je to samozřejmě tristní. Protože v Japonsku se mimo jiné říká, že se životní úroveň dané země pozná podle toho, jestli mají lidé v ústech opravené zuby, jestli mají všechny zuby, což například japonští senioři mají. Ale v České republice, když se podíváte a hovoříte s lidmi, tak spoustu z nich nemá ani na to, aby měli všechny zuby. A to je ten současný tristní stav a to je rozdíl mezi skutečně vyspělou zemí, která má dobrý systém zdravotnictví, a Českou republikou. Takže pan ministr tady sice říká, jak je všechno skvělé, ale přece ta fakta, když odejdete z luxusních kanceláří a vystoupíte z nějakých aut, tak když skutečně hovoříte s občany na ulici, tak fakta jsou přece na první pohled úplná jiná ve srovnání s vyspělými zeměmi. Na první pohled jsou jiná, a ne jenom jednou. Já bych řekl, že z deseti občanů v seniorském věku, co potkáte, řada z nich nemá dokonce všechny zuby, protože na to prostě nemá. Takže to je stav. A neříkejme, že zuby nejsou součástí lidského těla. To přece není pravda. Toto vnímání tady pravicové vlády zavedly v 90. letech, jako kdyby zuby byly něco jiného. A ještě takové nesmysly, že za to, že má člověk zubní kaz, si může sám. To musíme samozřejmě odmítnout. To ovšem neznamená, že naše zdravotnictví je v pořádku.

To, že se tady pan ministr holedbá, že tady v nějakých jakoby určitých statistikách nebo z určitých pohledů jsme na tom ve srovnání se všemi zeměmi světa dobře, protože je tam samozřejmě Afrika, jsou tam různé rozvojové země, tak pochopitelně ve srovnání s nimi jsme na tom dobře, ale to neznamená, že reálně jsme na tom nemohli být líp, což je pravda, že reálně jsme na tom mohli být líp. Stávající systém totiž nutí všechna pracoviště sledovat výkony a získávání peněz, ovšem nikoliv co nejefektivněji. Ukázkový příklad je léčení zmíněné maminky s rakovinou, proto jsem ho tady dával. První se jí chopila okresní nemocnice a pokoušela se ji léčit vlastními prostředky, aniž by jí nabídli nejlepší možnou léčbu pro tento typ onemocnění v daném stadiu. Nutili jí několik operací, protože samozřejmě by to bylo přínosem pro rozpočet nemocnice. A opět jsme u toho, že jí systém nenabídl nejlepší možnou léčbu. V Brně v onkologickém centru, kde mají foton, jí nabídli samozřejmě vlastní typ léčby fotonem, a samozřejmě ne jenom proto, že to je účinnější než chirurgický zákrok, který nabízeli v okresní nemocnici, ale je to také příjem pro dané pracoviště, a proto také nenabídli ještě účinnější a méně invazivní možnost, protože peníze by dostalo konkurenční a hodně nenáviděné pracoviště bez ohledu na to, zda pacientka zemře v produktivní věku a zanechá po sobě dvě malé děti. Takže to je dneska stav současného zdravotnictví, kde, vážený pane ministře, bohužel systém není nastaven efektivně. To je prostě fakt. Vy tady mluvíte o něčem jiném, než o čem chceme mluvit my v SPD. Takže to je potřeba zmínit.

Pan ministr vyhlásil boj s kuřáky a pijáky piva. V současnosti každý třetí člověk onemocní rakovinou a každý čtvrtý na ni umře. Počet onkologických onemocnění roste a léčba bude stát systém stále více peněz. Pan ministr bohužel neřeší podstatu problému. Příčinou drtivé většiny onemocnění přitom není ani pivo, ani slivovice, ani cigareta, protože jejich spotřeba na rozdíl od výskytu rakoviny statisticky ve srovnání s dřívějškem neroste. Podíl na tristním stavu mají všechny vlády a všichni ministři zdravotnictví, kteří neřešili příčiny zhoršování zdravotního stavu občanů a rozhazování peněz neuměli nebo nechtěli zastavit. Lidé, kteří nakupovali zbytečné a předražené technologie, jako pan Němeček z ČSSD, se dokonce stali ministry zdravotnictví. Nezapomínejme, že stávající vláda hnutí ANO a ČSSD je pokračováním té minulé, protože koalice hnutí ANO a ČSSD je tady již šest let. A tato vláda, ta minulá, také pro efektivitu systému zdravotnictví neudělala prakticky nic.

Pan ministr oponuje kritikům, že dává do zdravotnictví nejvíc peněz v historii, to jsme tady slyšeli, a plánuje nejvyšší nárůsty výdajů. To ale přece musí jít ruku v ruce s totální změnou systému a se zvýšením efektivity vynaložených výdajů. V našem zdravotním systému fakticky chybí tlak na využívání těch nejefektivnějších metod léčby a je minimální tlak na prevenci. Jako laik si myslím, že je lepší nemít onkologicky nemocné a díky tomu mít více peněz na platy sester, než každoročně navyšovat výdaje. A tady se přesně v tomto okamžiku, to, co jsem teď řekl, ty pohledy liší, co tady prosazuje vládní koalice, a pohled SPD.

Na místě ministra bych v prvé řadě analyzoval, kolik nás stojí nejrůznější typy onemocnění, a u těch nejdražších a nejčastějších bych nechal zpracovat celonárodní plán prevence s návrhem řešení příčin a investic do těchto řešení. Sportovní svazy, armáda či policie už po léta upozorňují, že také dramaticky klesá fyzická kondice našich dětí. Pochopitelně kromě nadváhy a nedostatku pohybu nás zabíjí hlavně zhoršené zdravotní prostředí. Roste počet nezbytných (nebezpečných?) emisí od prachových částic, a to už se vracím k tomu, co jsem říkal ohledně kouření a ohledně plicních nemocí, respektive, a roste počet nejen nebezpečných emisí od prachových částic, ale také jsou to různé chemické sloučeniny až po mikroplasty. Jejich účinky na organismus teprve zkoumáme. Ale děje se s tím něco? Nedostatkové kotlíkové dotace to rozhodně nezmění, a přitom každý milion investovaný do technologií, který sníží nebezpečné emise, ušetří jak lidské životy a utrpení, tak stamiliony nákladů na léčení a úhradu následků. Samozřejmě je potřeba probrat, jakým způsobem ovšem ta ochrana životního prostředí bude probíhat, aby to nebylo nějaké ekologické aktivistické šílenství, které zažíváme v současné době. To je zase něco jiného.

Co systémového naše vlády, přesně vlády ANO, ČSSD a KDU-ČSL, to znamená, je to ta minulá vláda, která plynule přešla v tu současnou, ale i ty další udělaly pro to, aby se zdravotní stav dětí a jejich kondice zlepšily? Nejen že nic, ale sportovní a další pohybové kroužky jsou pro naše děti stále dražší a bohužel pro mnohé stále nedostupnější. Vím, že naše pojišťovny včetně VZP přispívají třeba pětistovkou ročně, ale to je u mnohých sportovních kroužků poplatek za jeden měsíc, ne-li méně. Nejsou peníze na to, abychom dětem umožnili zdravý pohyb zdarma, a na druhé straně giganticky plýtváme neefektivitou celého systému.

Minimálně 29 let odborníci diskutují na téma sloučení výběru zdravotního a sociálního pojistného. Každá instituce pověřená výběrem veřejných příjmů má některé funkce, kterou jsou společné všem z nich. Jde mimo jiné o informační systém, majetkové vybavení, vymáhání, personalistika apod. Sloučením těchto institucí, které odpovídá doporučením Světové banky a OECD, by došlo k významným synergickým efektům a ke snížení provozních nákladů. A opět bychom mohli ušetřit peníze. Přineslo by to zlepšení výběru daní a pojistného, zvýšení efektivity a účinnosti kontroly a vymáhání nedoplatků. Snížila by se administrativa i u plátců daní a pojistného, protože v praxi by komunikovali jen s jedním úřadem.

Dámy a pánové, výše uvedené jsou pouze střípky příkladů a chyb, jak systém změnit, zlevnit a získat tak víc peněz jak pro pacienty, tak pro zdravotnický personál a zdravotnická zařízení, abych nastínil názory našeho hnutí SPD, jakým způsobem bychom měli globálně v problematice zdravotnictví směřovat. Samozřejmě tady není prostor, abychom rozebrali jednotlivé detaily. Na mnoha opatřeních bychom se přitom bezesporu shodli a je škoda, že toto téma nediskutujeme více, a pokud ano, tak pouze v účetní rovině. To tady předvádí právě pan ministr. Tedy kolik přidáme sestrám, kolik doktorům nebo nemocnicím, aniž bychom řešili důvody, proč mají tak málo peněz, nebo spíše proč mají tak málo z tolika miliard, co do systému tečou.

Takže děkuji za pozornost a my se těšíme, že budeme také mít možnost naše návrhy prosazovat a diskutovat i s vládní koalicí. (Potlesk poslanců SPD.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. A než pozvu do všeobecné rozpravy dalšího řečníka, tak vás seznámím s omluvenkami. Omlouvá se nám paní poslankyně Krutáková od 14.30 do 19 hodin z důvodu jednání a pan poslanec Pražák mezi 11. a 18. hodinou z rodinných důvodů.

A nyní, jelikož jsme již v rozpravě, jsou na řadě faktické poznámky, takže já prosím pana poslance Strýčka. Následovat bude pan poslanec Válek. Faktických poznámek je v tuto chvíli pět. Pan poslanec Strýček je přítomen? (Ano, nepřeje si vystoupit.) Pan poslanec Strýček zřejmě ruší svoji poznámku. Prosím pana poslance Válka, připraví se pan poslanec Brázdil. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Vlastimil Válek: Já se omlouvám, že jsem předběhl, ale nervy mi to nedaly, protože srovnávat kvalitu našeho zdravotnictví s tím, co bylo za komunismu, to je naprostá nehoráznost. Jako kdybychom zapomněli, že existoval SANOPZ, kde se léčili papaláši, a obyčejná pakáž, kteří byli ti ostatní, je vůbec nezajímala! Jako bychom zapomněli na léky na dovoz, které byly jenom pro komanče, a ostatní si ani nevrzli! Prosím vás, o čem se to tady bavíme? Ano, zdravotnictví má obrovské problémy, je tam obrovské množství potíží. Můžeme se bavit fakticky o tom, jestli je to krize, ale srovnávat to s tím hororem, co tady byl za komunismu, to si prostě nikdo, kdo má aspoň zbla slušnosti, nemůže dovolit! (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní bych požádal o vystoupení na faktickou poznámku pana poslance Milana Brázdila a připraví se pan poslanec Bohuslav Svoboda. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Milan Brázdil: Děkuji. Když vidím 12 přihlášených, promiňte, pane ministře, technická. Možná zneužitá, ale přesto.

Kolegyně, kolegové, všichni, jak tu jsme, máme nějakou zkušenost se zdravotnictvím. Někdo jako pacient - ač jsem lékař, také jsem pacient, také jsem ztratil ledvinu před pěti měsíci kvůli jejímu nádoru, dobře, a jako lékař mám zkušenost také nějakou. Máme tu luxusní zdravotnictví. Za sedm procent HDP máme luxus! Dál už to nebude. My všichni tady kritizujeme, jak je to špatné. Ano, můžeme tady kritizovat od rána do večera, ale víte co, pojďte se domluvit. Za chvilku budeme jaksi schvalovat rozpočet. Seberme to kultuře. Však přece kultura, tam se neumírá, tak budou nějak... Tak pojďme se domluvit. Zvyšme to na těch deset. Ne devět, devět je průměr! Abychom byli lepší, pojďme na deset. Chceme to? Já jsem pro, ať jako pacient, i jako lékař.

Chtěl jsem vystoupit, chtěl jsem možná trošku emotivně to zvednout, ale mám z toho špatný pocit. Na zdravotnictví se můžete podívat jenom čistě optikou lékaře, který je přepracovaný, který je dehonestován za to, že ráno po noční zívá. No, kurňa, vždyť on nespal! Ale ten pacient chce být ošetřen. On si bude stěžovat. Tak musíme si říct, co chceme. Pane ministře, já vám to vůbec nezávidím, je to složité, v té záchrance vůbec - 14 originálů, 14 krajů, každý si jede po svém. Nepodařilo se to zatím. Já vám držím pěsti, ale my všichni, jak tu jsme, se na tom nějak podílejme. A teď já nevím, jak přesně, ale rozhodně to není dál udržitelný stav. Sedm procent HDP je prostě málo! Je to málo! Dámy a pánové, je to málo! Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců hnutí ANO 2011.)

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji a nyní požádám o vystoupení pana poslance Bohuslava Svobodu a připraví se pan poslanec Vít Kaňkovský. Dále ještě v pořadí, pane poslanče, moment, já to ještě přečtu, aby se poslanci orientovali, v jakém jsou pořadí: pan poslanec Kaňkovský, Mašek, Vyzula, Luzar a paní poslankyně Maříková. Zatím to jsou faktické poznámky. Prosím, pane poslanče, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Bohuslav Svoboda: Děkuji. Dámy a pánové, v návaznosti na svého předřečníka říkám, že také mám celoživotní zkušenosti se zdravotnictvím, a pravděpodobně největší z vás všech. Jsem po třetí generaci z lékařské rodiny, dělám tu profesi více než 50 let a je málo, co bych neviděl za tu dobu, a proto říkám zcela zásadně: Povídání o tom, jestli máme peněz dost, nebo málo, jak je kdo zaplacen, je správné. Jistě ti lidé mají mít peněz víc, ale dojít k tomu můžeme jenom tím, že změníme koncepci toho zdravotnictví. V současné době při současné koncepci ty peníze prostě neseženete. Každý rok budete muset dělat tu hru, když neuděláte zákon, o rozdělení prostředků, a nezměníte-li systém, peníze ve zdravotnictví nikdy nebudou stačit na platy, přístroje. A ta změna koncepce musí být zásadní.

Pak musím ještě říct, je to zvláštní, prostřednictvím pana předsedajícího musím oslovit pana předsedajícího, protože řekl něco, s čím já se nemohu srovnat po těch více než 50 letech lékařské praxe. On řekl, že pracoviště, které z důvodu prospěchu léčilo tu pacientku hůře, léčilo ji špatně a ta pacientka tím byla poškozena. S plnou vážností toho, co vím o zdravotnictví, říkám, že takovéto případy se nejenom že nestávají, ale nestanou. Prostě v naší profesi to možné není. Kdo to říká, lže, uráží nás všechny, vytváří poplašnou zprávu. A je to fakt, se kterým já se nemohu vyrovnat, a se vší silou tady protestuji proti tomu (upozornění na čas), aby někdo něco takového na půdě Sněmovny říkal! (Předsedající: Čas! - Potlesk poslanců ODS.)

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Ne že bych vás chtěl přerušovat, ale už došel čas. Nyní požádám o vystoupení pana poslance Víta Kaňkovského. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Vít Kaňkovský: Dobré odpoledne, milé kolegyně, vážení kolegové, vážený pane místopředsedo, pane ministře. Velmi rád bych tady hovořil skutečně o tom gros, o čem jsme se tady chtěli dneska bavit, to znamená o současné situaci ve zdravotnictví. KDU-ČSL nechce hovořit o krizi, ale chce hovořit o hrozbách, které v českém zdravotnictví jsou.

Bohužel ale musím navázat na slova pana docenta Svobody. A teď budu mluvit k vám, pane místopředsedo, vaším prostřednictvím. I pro mě byla vaše slova, kdy jste naznačil - a skutečně kdybyste neměl poslaneckou imunitu, tak by to bylo na to vás zažalovat nebo podat na vás trestní oznámení pro šíření poplašné zprávy. Jestliže vy tady vytváříte dojem, že některé menší nemocnice léčí onkologické pacienty tím způsobem, aby z toho měly profit, tak je to opravdu neskutečná nehoráznost.

Já nevím, jestli víte, jak funguje systém péče o onkologické pacienty. Dneska i v té nejmenší nemocnici, pokud je zjištěn pacientovi nádor, tak ten pacient je konzultován v onkologickém týmu v onkologickém centru, je nastavena jeho léčba a ta má nějaké kroky. A v řadě případů to začíná tím chirurgickým výkonem. A pak jsou ty další modality a může to skončit i tím protonovým centrem. Ale říkat tady, že některé ty články to dělají pro svůj profit, to je opravdu šíření poplašné zprávy. Co si o tom ta veřejnost bude myslet? Já pevně doufám, že svá slova, ta slova, která byla snad jen neuvážená, vezmete zpět, protože toto si naši pacienti nezaslouží. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Já bohužel nemůžu na vás reagovat, protože končíme ve 13 hodin a je tady tolik faktických poznámek. Jinak bych rád zareagoval. Takže zareaguji potom osobně vůči vám, za vámi zajdu a řeknu vám i zdroj, odkud to mám. Ale já teď nemůžu z pozice, ve které tady sedím, zareagovat více. Je to taková trošku nepříjemná situace pro mě, ale svá slova odvolávat nebudu.

Další je tady s faktickou poznámkou poslanec Mašek. Vaše dvě minuty. Připraví se poslanec Vyzula, připraví se poslanec Luzar, Maříková, Richterová. Prosím, pane poslanče, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Jiří Mašek: Vážený pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové, žádný zdravotní systém na celém světě není bez problémů. Všude je nedostatek financí. Já bych se chtěl vyjádřit k současné situaci, protože my tady zdravotnictví nevyřešíme. Jak kolega Kaňkovský prostřednictvím pana předsedajícího říkal, tak samozřejmě jsou tady hrozby, ale není tady krize. Určitě tady není aktuální krize.

Celé to vzniklo tím, že pojišťovny zveřejnily, že na svých účtech mají několik desítek miliard. V tu chvíli zareagovaly odbory vcelku pochopitelně tím, že by z těch peněz něco chtěly. Jenom pro zajímavost několik čísel. Těch několik desítek miliard je na chod zdravotnictví zhruba na jeden měsíc v případě, že by se úplně zastavil příliv financí do zdravotnictví. Nebo virtuálně na podržení zdravotnictví, když se nebude dařit, třeba na dva roky. Ty peníze tam opravdu musí zůstat a není možné je plošně rozsypat do systému, který není připraven. On je připraven je schroustnout, ale není připraven je efektivně využít. Takže to je jeden pohled na věc.

A kdo se ozval? Ozvaly se dva segmenty, které kupodivu na tom nejsou při tom rozdělování financí na příští rok úplně nejhůř. Průměr zvýšení financí na příští rok je 7,7 %. S 12 segmenty došlo k dohodě, s dvěma k nedohodě. A byly to nemocnice, ty dostávají 8,2 % navíc, a je to segment domácí péče. Ta dostává téměř 16 % navíc. Myslím si, že tady je prostor pro to, aby manažeři těchto zdravotnických zařízení adekvátně zvýšili platy. Je to na nich. Já si myslím, že už by mělo skončit to, že ministr vyšle signál, že se mzdy zvýší o tolik a tolik procent, protože on na to ani nemá dosah. On může říct nějaký předpoklad, ale vesměs ta zařízení v krajích nejsou v rukou ministra. On to může tvrdit o svých fakultních nemocnicích, kdežto na výši mezd v krajích nemá v podstatě absolutně vliv. (Upozornění na čas.) Takže to je, co jsem k tomu chtěl říct. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Další v pořadí, poslanec Vyzula. Připraví se poslanec Luzar, Maříková, Richterová. Prosím, pane poslanče, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Rostislav Vyzula: Dobré odpoledne. Děkuji za slovo. Dámy a pánové, jako onkolog se prostě musím postavit proti tomu, co tady řekl pan místopředseda Okamura, a zastali se onkologů jak pan docent Svoboda, tak pan doktor Kaňkovský. Není možné vytrhovat jeden příklad z celého kontextu. Onkologové jako jediní v podstatě v této republice mají nastavená přesně daná pravidla, standardní postupy, takzvané guide line, které se nazývají modrá kniha. Mají stanovena komplexní onkologická centra, která jsou garantovaná Ministerstvem zdravotnictví, a myslím si, že péče v onkologii je příkladná. Věřím tomu, že pan místopředseda Okamura prostřednictvím vaším, pane místopředsedo, to nemyslel vážně, jako globálně, ale uvedl jeden příklad, o kterém toho možná příliš neví.

Jedna věc, kterou bych chtěl říct v této krátké replice na předřečníky, je to, že jestli zdravotnictví něco potřebuje, tak bych rád vyzval jak Sněmovnu, tak ministerstvo, tak Senát a i občany naší republiky k tomu, abychom vedli všeobecnou rozpravu o stavu ve zdravotnictví a stanovili dlouhodobou strategii vývoje a stavu našeho zdravotnictví. Pokud nenastavíme tuto strategii, budeme se bavit jenom o jednotlivých segmentech péče, a tím budeme vytrhovat a v podstatě jenom hasit požár v té či oné oblasti. My potřebujeme jasnou dlouhodobou vizi, strategii ve zdravotnictví. Děkuji vám.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji. Přečtu rychle dvě omluvy. Poslankyně Helena Válková mezi 14.30 a 18.00 z pracovních důvodů a poslankyně Lenka Dražilová od 14.30 do konce jednacího dne.

A nyní poslanec Leo Luzar. Prosím.

 

Poslanec Leo Luzar: Děkuji za slovo, pane předsedající. Dovolte mi, a chtěl jsem vaším prostřednictvím hovořit ke kolegovi Válkovi, který zde není, tak mu umožním ještě chvilku, jestli by přišel do sálu.

My jsme tento bod otevřeli z jednoho prostého důvodu. Komunistická strana Čech a Moravy se chce podívat do budoucna a nabídnout určité řešení, bavit se o tom řešení a hledat diskusi pod záplavou těch mailů a informací, které se na nás řítí, v tom uvolnit peníze, neuvolnit peníze, odbory stávkují, doktoři, jděte do zahraničí. To přece v té společnosti je. Že to tady rozehrávají ctění kolegové a kolegyně lékaři v této Sněmovně a říkají své příklady, ale mimo tuto Sněmovnu to prostě na ty lidi působí, to si uvědomme. A je to docela závažná věc, jak vnímají stav zdravotnictví z tohoto pohledu. Jak se vlastně dívají na obor, kterému nerozumějí, když lékaři o něm takhle hovoří, medici o něm takhle hovoří. Vždyť to je tragédie. To si řekněme.

A jelikož kolega Válek tu není, tu repliku na jeho vystoupení. Pane kolego Válku, ano, před listopadem 1989 nebylo vše v pořádku, ale zdravotnictví, zdravotnictví bylo jedna z věcí, které nám záviděla celá Evropa. Prevence, lékařství, zubní lékařství, dětské lékařství. A jestliže vy říkáte, že tehdejší lékaři k těm lidem přistupovali jako k lůze, že k nim přistupovali jako k méněcenným, tak se vás musím zeptat, pane doktore, kdy jste vystudoval vy, od kterého roku vy pracujete v medicíně a jak vy přistupujete k lidem. Protože já si nedovolím říci, že tehdejší lékaři, z nichž mnozí po roce 1989 pokračovali ve své lékařské kariéře, byli špatní. Já si myslím, že odvedli kus dobré práce a nemají se za co stydět, abyste k nim tahle přistupoval, že všichni, kteří byli před rokem 1989, byli špatní. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji také za dodržení času. Nyní paní poslankyně Karla Maříková. A asi to bude poslední faktická, protože je 12.58. Uvidíme. Prosím.

 

Poslankyně Karla Maříková: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já bych chtěla reagovat tady na pana poslance Brázdila prostřednictvím pana předsedajícího. Vy jste tady řekl: sebereme ty peníze někde jinde a dejme je do zdravotnictví. No, já jsem pro. Neziskové organizace mají příští rok dostat 5,68 miliardy. To je o 210 milionů více než letos. Já si myslím, že zdravotnictví je určitě využije mnohem lépe, ale nevím, jestli vaše vládnoucí koalice to odhlasuje. Takže pojďme odhlasovat, že všechny tyto peníze místo neziskovkám dáme do zdravotnictví.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak, děkuji. A nyní paní poslankyně Olga Richterová s faktickou poznámkou. Tak na vás došlo, máte štěstí. Prosím, vaše dvě minuty a nebudu vás přerušovat.

 

Poslankyně Olga Richterová: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já tady nečekaně musím zareagovat na paní předřečnici, protože to je přece obrovský útok třeba na neziskové organizace poskytující sociální služby. Prosím, máme v této zemi neskutečně dobré neziskové organizace poskytující opravdu potřebné služby, které náš stát neumí zajistit, a tento paušální útok na částku 5 miliard, která opravdu z valné většiny jde do tohoto segmentu, je naprosto nepřijatelný. Domnívám se, že paní poslankyně prostřednictvím pana předsedajícího dehonestuje práci těchto lidí, která je podhodnocená. My neustále jim nejsme ani schopni včas navýšit platy a toto si skutečně nezaslouží. Opravdu považuji za naprosto nevhodné tyto paušální útoky na neziskové organizace.

K tématu dnešnímu. Je evidentní, že ho nestihneme doprojednat. Zaznělo tady jasně, že vlastně nám chybí zcela dlouhodobá strategie v tom, jak zlepšit poměry v českém zdravotnictví. Já si dovolím připomenout jedno číslo, které dokládá, že ten problém je opravdu vážný, a to jen připomenu, že vlastně máme jako praktického lékaře styčný bod ke zdravotnictví, kdy 56 % současných praktických lékařů je ve věku 55 let plus. Čili tři tisíce praktických lékařů v dohledné době půjdou do důchodu. Já vím, že to pan ministr říkal, ale to je přesně to, co budeme muset řešit jako celá společnost. Já jenom chci upozornit, že to je přesně ten druh věci, která je samozřejmě dlouhodobá, a že proto je na téhle Sněmovně, aby se věnovala těm strategickým výhledovým věcem, a že tato diskuse zbytečně sklouzla k jednotlivostem, což tedy prostřednictvím pana předsedajícího bych rád upozornila, že byla opravdu velká škoda.

Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak, děkuji. Máme 13. hodinu, já vyhlašuji polední pauzu. Přerušuji jednání a uvidíme se ve 14.30 hodin na interpelacích. Přeji dobrou chuť.

 

(Jednání přerušeno ve 13.01 hodin.)

(Jednání pokračovalo v 14.30 hodin.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážená paní ministryně, je 14.30 a my budeme pokračovat v projednávání 34. schůze. Než otevřu další bod, seznámím vás s omluvenkami. Omlouvá se nám pan poslanec Petrtýl z odpoledního jednání z pracovních důvodů, pan poslanec Dvořák od 14.30 do konce jednacího dne ze zdravotních důvodů, pan poslanec Jiránek od 14.30 do 18 hodin z důvodu jednání, pan poslanec Jiří Kohoutek od 15.30 do konce jednacího dne z pracovních důvodů, pan poslanec Strýček od 14.30 do konce jednacího dne z pracovních důvodů, paní poslankyně Balaštíková od 14.30 do 15.30 z pracovních důvodů, pan poslanec Kasal mezi 14.30 a 19.00 z důvodu návštěvy lékaře, pan poslanec Řehounek mezi 14.30 a 19.00 z pracovních důvodů, paní poslankyně Mauritzová z odpoledního jednání z pracovních důvodů, paní poslankyně Kozlová mezi 14.30 a 18.00 z důvodu jednání a paní poslankyně Golasowská od 14.30 do konce jednacího dne.

 

Dalším bodem dnešního pořadu jsou

Aktualizováno 1. 9. 2020 v 16:47.