(0.40 hodin)
(pokračuje Žáček)
Nicméně teď k tomu hlavnímu tématu.
Nacházíme se v polovině volebního období, třicet let od klíčového a přelomového roku 1989, který přinesl pád komunistického totalitního režimu a návrat svobody a demokracie nejen do naší země. Namísto důstojného připomínání se stejně jako v roce 2018 zabýváme problémy předsedy vlády Andreje Babiše. Politika zvláštního ražení, symbolu našeho nedostatečného vyrovnání se s naší komunistickou minulostí a specifického návratu komunistů k moci. Rád bych se vyjádřil k naplňování programového prohlášení Babišovy vlády v otázkách vnitřní bezpečnosti, přičemž nemohu odhlédnout od jeho problémů s orgány činnými v trestním řízení, případně různými auditními orgány.
Pokud je předseda vlády, vrcholový představitel vládní administrativy, vyšetřován policií a státním zastupitelstvím, klíčovými orgány moci výkonné, případně i propírán různými audity, a to v důsledku jeho střetu zájmů, nedivme se zájmu orgánů činných v trestním řízení o jeho osobu. A protože Andrej Babiš stvořil v našich podmínkách nový model vrcholového politika, dotačního oligarchy, pro něhož je domácí i zahraniční politika jen pokračováním v byznysu jinými prostředky, nedivme se na druhou stranu ani jeho zájmu o tyto státní orgány.
Tento gigantický střet zájmů a některé další faktory - o nichž bude ještě řeč - tak logicky ovlivňují činnost, a dokonce i personální situaci v bezpečnostních sborech a zpravodajských službách. Není divu, že tato objektivní situace zasahuje a mnohdy zpochybňuje i činnost - pravda, někdy, zdá se, spíše nečinnost - útvarů Policie České republiky, a vyvolává dokonce konflikt se státními zástupci. Tato nenormální situace se zdá být stále více nepřehlednou a hlavně alarmující.
Ale obraťme pozornost k plnění programového prohlášení Babišovy vlády, respektive obou jeho vlád, které se ve svých formulacích příliš neliší. Dovolím si vás i naši veřejnost upozornit, že vláda v naplňování svých programových tezí zcela selhala, ze svých slibů nesplnila prakticky nic, vyjma postavení se tzv. povinnému relokačnímu mechanismu. Zjevně bylo a je jedno, kdo stojí aktuálně v čele resortu Ministerstva vnitra. Slabost výkonu této klíčové funkce je zcela evidentní. Situaci zde nelze označit jinak než za tristní a udržovací, dlouhodobě jednoznačně neudržitelnou. Ale abych nemluvil jen abstraktně, vyberu několik citátů z programového prohlášení vlády.
Cituji: "Budeme rozvíjet integrovaný záchranný systém na řešení mimořádných situací a ochranu proti terorismu. Za tímto účelem posílíme celou koordinaci bezpečnostní politiky státu." Ani téměř po dvou letech není jasné, jak chce vláda posílit koordinaci bezpečnostní politiky státu, když stále ještě ani nevíme, kdo tuto agendu na Úřadu vlády vlastně spravuje. Pokud je známo, byl odtud v uvozovkách odejit téměř celý odbor, který měl tuto oblast na starosti. Takto se realizuje ona lepší koordinace?
Další citát: "Vytvoříme funkční struktury pro předcházení a boj s hybridními a kybernetickými hrozbami." Ani v této oblasti se dosud vlastně neudělalo nic, snad kromě planých řečí. Když už se objevila nějaká pracovní verze zákona o kybernetické obraně, nebyla příliš kvalitní a spíše než odpovědi vyvolala celou řadu dalších otázek. Přitom všichni víme, že se dnes jedná o klíčovou oblast naší obrany a národní bezpečnosti. Poslední ucelená právní norma o kybernetické bezpečnosti pochází z roku 2014. Od té doby se situace výrazně posunula a dnes již tento zákon ani zdaleka nepostačuje aktuální potřebě. Nemáme k dispozici nástroje, ale hlavně legislativu, jak se efektivně bránit v případě kybernetického napadení.
Další citát: "Zaktualizujeme a implementuje doporučení vzešlá z Auditu národní bezpečnosti." Další z důležitých slibů, který nebyl dosud vcelku naplněn. Velmi se těším, až budeme konečně projednávat tento zaktualizovaný klíčový dokument a jeho implementaci, respektive plnění našimi bezpečnostními složkami.
Další citát: "Budeme vyžadovat nezávislou kontrolu všech zpravodajských služeb a zajistíme jejich lepší koordinaci na vládní úrovni, aby se výsledky jejich práce sčítaly." Jak všichni dobře víme, po dlouhém jednání nakonec vznikl orgán nezávislé kontroly, který až dosud existuje pouze na papíře. Jinými slovy, stále absentuje adekvátní kontrola zpravodajských služeb. Přitom jsou zjevné a do jisté míry i pochopitelné tendence navyšovat kompetence a rozšiřovat oprávnění zpravodajským službám a dalším bezpečnostním orgánům státu. Je nepřijatelné, aby zároveň s rozšiřováním pravomocí bezpečnostním složkám paralelně nedocházelo k posílení jejich parlamentní kontroly.
Další citát: "Finančně podpoříme zkvalitnění a zefektivnění fungování bezpečnostních sborů a integrovaného záchranného systému." Přestože došlo k navýšení finančních prostředků, navýšení tarifů, je iluzorní si myslet, že zároveň došlo ke zkvalitnění a zefektivnění fungování bezpečnostních sborů. Více peněz automaticky neznamená více bezpečnosti. Tak to prostě nefunguje. Zkuste se zeptat přímo příslušníků na ulici, schválně co vám odpovědí na otázku, jestli pocítili zkvalitnění a zefektivnění fungování za posledních pět šest let. Není totiž náhodou, že dnes často bezpečnostní sbory opouštějí ti nejzkušenější a nedaří se přijímat do služebního poměru nové, kvalitní adepty.
Další citát: "Posílíme a stabilizujeme personální obsazení na všech úrovních, zvýšíme efektivitu řízení i spolupráci jednotlivých složek a zatraktivníme kariérní růst v bezpečnostních složkách včetně zvýšení hodnocení práce." Co pro Ministerstvo vnitra a vládu znamenají pojmy "zatraktivníme kariérní růst a zvýšíme hodnocení práce", lze ukázat na příkladu novely zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, jejímž schválením je příslušníkům povoleno podnikat prakticky v kterémkoliv odvětví. Tento krok pro mnohé z nich znamená signál: raději si ještě přivydělejte, protože my nejsme schopni vás stabilizovat.
Normální přece je, že příslušníci bezpečnostních orgánů státu nepotřebují podnikat, protože stát se o ně postará. Jakákoliv privatizace těchto důležitých státních orgánů, a nemyslím tím pouze jejich případnou agrofertizaci, by měla být absolutně nepřijatelná, zvláště když v této podobě ji Ústavní soud ani nevyžadoval, a dříve či později se nám všem může pouze vymstít. Navíc všechny parlamentní strany, vyjma ODS, která jako jediná proti novele hlasovala, měly evidentně za to, že snížení administrativy a byrokracie u bezpečnostních sborů nejvíce pomohou tím, že zavedou další administrativně náročné, nákladné a zdlouhavé řízení ve věci služebního poměru. Nejenom podle mého názoru zůstává pouze otázkou času, kdy soudy opět budou řešit nejednotnost přístupu k příslušníkům bezpečnostních sborů a nyní již i vojákům z povolání.
Bezpečnostní sbory zkrátka nejsou v příliš dobré kondici a už vůbec nelze hovořit o jejich stabilizaci. Připomeňme jen, jak se personálně takzvaně posilovalo a stabilizovalo jejich vedení.
Nejprve byl předsedou vlády v dubnu 2018 po dvouměsíčním veřejném očerňování zlikvidován ředitel Generální inspekce bezpečnostních sborů plukovník Michal Murín, v čemž mu mimochodem asistovali tři nejvyšší státní zástupci, dnes stojící na druhé straně pomyslné barikády. Málokdo věřil, že důvodem změn ve vedení GIBSu nebyla snaha ovlivnit vyšetřování Čapího hnízda vedené Krajským ředitelstvím hlavního města Prahy.
V květnu 2018 skončil, údajně dobrovolně, ředitel právě Krajského ředitelství Policie České republiky hlavního města Prahy generál Miloš Trojánek. Málokdo věřil, že důvodem změny ve vedení ředitelství nebyla snaha ovlivnit vyšetřování Čapího hnízda.
V rámci určité politické revanše vůči Úřadu pro zahraniční styky a informace, to znamená civilní rozvědce, skončil v květnu 2018 i jeho ředitel generál Jiří Šašek. Mimochodem, stále ještě nevíme, zda podezření zveřejněná v holdingovém tisku byla relevantní.
V srpnu 2018 byl vyměněn ředitel Národní centrály proti organizovanému zločinu plukovník Michal Mazánek za svého jmenovce plukovníka Jiřího Mazánka. Málokdo věřil, že důvodem změn ve vedení NCOZ nebyla snaha ovlivnit některá další vyšetřování týkající se minulosti Andreje Babiše.
V listopadu 2018 se ocitl stávající policejní prezident generál Tomáš Tuhý, údajně z vlastní vůle, na diplomatickém postu v Bratislavě. Málokdo věřil, že důvodem změny ve vedení Policie České republiky nebyla snaha ovlivnit vyšetřování Čapího hnízda.
V červnu 2019 skončil plukovník Jan Ptáček ve funkci ředitele Krajského ředitelství Policie České republiky hlavního města Prahy a byl nahrazen brigádním generálem Tomášem Lerchem. Málokdo věří, že personální změny ve vedení krajského ředitelství nebyly provedeny v důsledku malé snahy ovlivnit vyšetřování Čapího hnízda.
Zde je namístě konstatovat, že díky vyšetřování premiérových kauz se policejní orgány, ale dnes například i státní zastupitelství, musí bránit nařčení z podjatosti. Každý jejich nový funkcionář se po svém jmenování za vlády trestně stíhaného premiéra musí bránit podezření, že mu půjde na ruku a bude zasahovat do živých kauz v jeho prospěch. Každý z nich si musí být přitom vědom, že až za chvíli Andrej Babiš skončí ve funkci, a nemusí to dlouho trvat, bude muset skládat účty.
Další citát: "Snížíme byrokracii a administrativní zátěž policistů, aby se mohli soustředit na svoji základní činnost, jíž je zejména boj s kriminalitou a s ní souvisejícími doprovodnými jevy." Za celé období fungování Babišovy vlády jsem neslyšel o opatřeních, kterými by byla snížena policistům administrativní zátěž či byrokracie. Opravdu mě nic nenapadá. A nakonec i z jednání výboru pro bezpečnost naší ctěné Sněmovny spíše vyplývá, že je tomu naopak. ***